Strana 99
bách křesťanských přijímalo každodenně; a to on potřeboval
jako důkaz pro své these o častém svatém přijímání. Zhusta
velebí Pařížský mistr také prvotní Církev proti nynější, plné
nálezků lidských. A to volání po starokřesťanské prvotní Církvi
u nás již nezaniklo. V husitské době se ozývá čím dál tím častěji.
Na př. v krátké Epistola Mgri Jacobi de Misa (= ze Stříbra) pro
communione infirmorum41 se Jakoubek šestkrát odvolává na
praxi prvotní Církve. Husité zúžili do toho slova katolický po-
jem tradice. Tak už na pražské synodě husitského kněžstva
(r. 1421) byla proti autoritě Církve římské postavena autorita
pravé církve, t. j. apoštolské a prvotní Církve, »kterúž za matku
a mistryni víry křesťanské a obecné ctíme a od ní odstoupiti
neslušné domníváme se býti.«42 A r. 1432 prohlašuje synoda,
že se nařízení Kristova mají zachovávat podle rozumu Ducha
svatého a svatých, se zvláštním zřetelem k matce a učitelce
všech nás, k svaté Církvi prvotní.43
Později se však kališníci blížili katolické Církvi víc a více.
Jasný příklad toho je Rokycana, o němž Nejedlý — snad trochu
upřílišeně44 — napsal, že r. 1441 už je katolík, který přijímá pod
obojí a který si vzal z husitství to, co bylo v něm nejlepšího,
mravní opravdovost a nadšení.45 Synodu husitskou roku 1441
(v Kutné Hoře) řídil jako »zvolený arcibiskup pražský.« V ak-
tech této synody pojem prvotní Církve, v husitství tak vyná-
šený, mizí a nevyskytuje se ani jednou.46
41 Studie a texty II, 145—149.
42 Vavřinec z Březové, Kronika husitská, Prameny děj. č. V, 500.
»Quam pro matre et magistra fidei catholicae honoramus et a qua dis-
cedere nefas putamus.« Nejedlý, Prameny k synodám ..., 6.
43 »secundum intellectum spiritus sancti et sanctorum, praecipue at-
tendentes matrem magistramque omnium nostrorum sanctam ecclesiam
primitivam. (Nejedlý, tamtéž.)
44 Rokycana píše v Postile: »Bych ť já měl dnes umříti, a nechtěli-li mi
dáti krve boží z kalicha, raději ť bych tak nechal, než ť bych pod jednú
zpuosobú přijímal« (II, 703). Takové smýšlení těžko prohlašovat za ka-
tolické. Vždyť i ve staré Církvi se umírajícím podávalo pod jednou! Po-
dávání pod jednou nebo pod obojí jest jen rozdíl v obřadu. — Anebo
když v téže Postile (I, 379—80) mluví o přijímání pod obojí jakožto na-
prosto nutném: »Ba, by ť tobě láli papež, kardináli, biskupi, kněžie, by ť
se na tě veškeren svět snažil, netbaj nic, když ť jest vuole božie a tvé
spasenie, nikoli nechávej a nedaj se uhroziti.« A Rokycanova Postila
přece vznikla po r. 1456!
45 Prameny, str. 14.
46 Tamtéž, str. 8. — »Synoda z r. 1434 činí ještě rozdíl mezi bezpro-
středními příkazy božími a příkazy lidskými a přestupníky božích pří-
99
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114