Strana 97
Ovšem bojem za časté přijímání byla v jistém smyslu připra-
vena půda pro požadavek kalicha, jak vidíme dále v dějinách
u táborů a Českých bratří. Požívání a podávání této svátosti
u nich přibylo, ale, bohužel, víry v nich ubylo.33 Každý pomalu
věřil o eucharistii něco jiného.34 A se ztrátou víry v nejsvětější
svátost šlo ruku v ruce to, že se stíral rozdíl mezi kněžími laiky.
Táborství bylo již křesťanství laické. To také Pražané vytýkali
táborům. Ti jim odpověděli: »Rozdíl mezi kněžími a laiky byl
by dostatečně veliký, kdyby oni byli věřícím vzorem v řeči,
v obcování, v lásce, víře, v cudnosti, v učení a vážném chová-
ní.«35 Dobře praví Bezold,36 že směr zrušit rozdíl mezi kněžími
a laiky i u radikálních táborů nevystupoval vědomě, nýbrž spíše
v praxi; vždyť i samy artikuly chiliastických blouznivců mluví
ještě o kněžích, a velký manifest táborský (r. 1431) uznává do-
konce tři skupiny církve bojující: kněze, pány a prostý lid. Při-
suzovati tedy už Matějovi názory na laicisaci Církve, je i s děje-
pisného stanoviska trochu předčasné. To propuklo později. Když
kterýsi táborský kněz prohlašoval, že pro lid by bylo lépe, kdy-
by místo špatných kněží nebylo vůbec žádných, vyvozovali z toho
laici, že se mohou bez kněží svěcených docela dobře obejít. A ta-
kové názory se ujímaly hlavně mezi řemeslníky,37 takže v těch
33 Táborský kněz Kvirin řekl r. 1443 v Kutné Hoře, že by raději před
čertem klekl, než před velebnou svátostí (Nejedlý, Prameny, str. 17, pozn.1).
A v traktátu o eucharistii doráží Rokycana na hlavu táborského kněž-
stva Mikuláše Biskupce pro větu, že je lépe klaněti se krtům, netopý-
rům a hadům než svátosti oltářní (tamtéž, str. 25). Vavřinec z Březové
si také naříká: Beze vší poctivosti a náboženství jako k tělesnému po-
krmu běhajíce, pravili: Daj mi svátost! (Prameny dějin čes. V, 430).
O zmenšené úctě Bratří k svátosti oltářní svědčí to, že na svátostné po-
sluhování mívali určeny jen čtyři doby v roce: Boží hod vánoční a svato-
dušní, na podzim, kdy děkovali za úrodu, a o masopustě, kdy prý jiní
křesťané nejvíc bláznívají. (Winter, Život církevní v Čechách II, 832.) —
V Obraně viery proti Pikhartóm (ČKD 1864, str. 283) se vypravuje: Mu-
síme připomenúti, co jest nám od jistých lidí praveno, kteříž... v Ly-
tomyšli při jich (Bratří) posluhování byli, a toho s velikú pilností šetřili,
že když bylo posluhování vrátiv sě zase, ktož jim posluhoval k stolu,
vyrazil drobty a ostatky z nádoby, v kteréž sě posluhování to dálo na
ubrus, a potom pak hned s ubrusu počal třiesti na zemi a střásl.
34 Chaos názorů o svátosti oltářní v táborství ilustrují dobře slova
Jakoubkova: Jiní praví, že tu není těla Kristova; jiní že jest, ale mrtvé;
jiní, že jest bez krve, a jiní, že již není, ale na první večeři bylo tělo
Kristovo, ale že již vstoupilo do nebe. (Hrubý, České postilly.)
35 Srov. Bezold, str. 31.
36 Str. 37—38.
37 Str. 39—40.
97
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114