Strana 25
v svém kostele); Jakub však mluvil velmi neuctivě o Panně
Marii,83 a proto nesměl kázati deset let.
Matěj si v Regulích trpce stěžuje do toho, že byl synodou při-
nucen, aby prohlásil, že nemají být věřící obecně vybízeni k čas-
tému přijímání.84
Snad se pak vzdal kazatelství, ale pracoval tím více jako zpo-
vědník a literárně. Církevní vrchnost však — jak se zdá —
v něj neměla úplnou důvěru,85 a tak r. 1392 musil předložit
dico, quod sancti in patria, et corpora ac ossa eorum, alia quoque sancta
vel sanctuaria, sicut vestes et clenodia Christi, beatae virginis et sanc-
torum, hic in terra sunt veneranda, et quod ipsi sancti in patria plus
prosunt et prodesse possunt nobis, meritis et intercessionibus suis, quam
sancti existentes in via. Et si quis dictorum occasione meorum crederet
contrarium alicujus praedictorum, erraret, et quicunque eum ad hujus-
modi errorem induceret vel induxisset. — 4. Item dico et credo, quod
homo, sumendo digne corpus Christi, fit mysticum membrum Christi;
et ex hoc non est dicendum, quod manus, pes vel oculus vel quodcunque
membrum hominis, fiat manus, pes vel oculus aut aliud mysticum mem-
brum Christi.Et si aliquid dixi, quod contrarium his sonaret, non teneo
et dico non tenendum. — 5. Item dico, quod homines, et praesertim laici,
non sunt inducendi vel hortandi ad quotidianam communionem dominici
sacramenti. Item, quod non quilibet poenitens incipiens mox inducendus
est, ut ad sacram communionem accedat. Item, quod non quilibet indiffe-
renter admitendus est ad quotidianam communionem corporis Christi. Et
cujuscunque horum contrarium feci vel dixi, hoc de cetero nolo facere
nec dicere, sed potius vitare. (Palacký, Documenta M. Joannis Hus...
p. 699—700. Odvolání Jakuba a Ondřeje tamtéž, p. 700—702. — Höfler,
Concilia Pragensia, p. 37—39.)
83 V kázání dělal potupné posunky (ostendendo ficum — čípek rukú)
na sochu Panny Marie a řekl, že by si raději na ohni z ní uvařil hrách.
(Palacký, Documenta, p. 702.)
84 Qui ymmo synodaliter abstulerunt iuge sacrificium prohibendo dari
fidelibus hoc sacramentum poscentibus, nisi in uno mense semel, et
alias, heu, me miserum absorbentes, clamandum similiter in synodo coe-
gerunt, ut communiter fideles ad cottidianam communionem Christi
Jhesu corporis et sanguinis non invitentur nec vocentur. (III, tr. 5, d. 7,
c. 7, str. 110.)
85 Ačkoliv arcibiskup Jenštejn nebyl proti častému přijímání, jak mů-
žeme poznati z toho, že na synodě r. 1391 vydal nařízení kněžím, aby
podávali každému, kdo o to požádá (ut veri penitentes cum sint bene
confessi et contriti et digni possint communicare quociescunque affec-
tant. Höfler, p. 40). Spíše byl proti přestřelkům kazatelů. — Když po-
zorně pročteme 5. odstavec Matějova odvolání na synodě r. 1389, dojdeme
k zajímavým závěrům. Protože tehdejší zvyk Církve nepřipouštěl každo-
denní přijímání, nařizuje se Matějovi: že se nemají laici obecně navádět
ke každodennímu přistupování k stolu Páně. Že se to nemyslí jakožto
zákaz naprosto všeobecný, na výsost zajímavě ukazuje věta: aby nebyl
kdokoli bez rozlišování připouštěn ke každodennímu přijímání těla Kris-
tova. Čili: Nepodávat každodenně kdekomu, nýbrž dobře to uvážit!
25
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114