(Zvláštní otisk z Věstníka královské české společnosti nauk.) Milič a dva jeho spisy z r. 1367. Sděluje Ferd. Menčík. Předloženo v sezení dnn 13. října 1890. Dva kazatelé ducha přísného a mravů neúhonných působili v Praze za císaře Karla IV. Jeden byl Konrád Waldhauser, druhý Milič z Kroměříže. O životě tohoto dostalo se nám podrobnějších zpráv, zvláště v životopise, jenž podlé všeho od jeho rodáka byl sepsán. Proto přece zůstává ještě mnoho nejasného v jeho reforma- torském konání. Zejména není známo určitě, kdy poprvé vystoupil jako kazatel; na každý způsob stalo se to brzy po roce 1363, jistě ještě před rokem 1366. Neboť toho roku nacházíme ho jako kazatele při církevní synodě, jež se právě odbývala. Již to a chvála sou časných poučují nás, že jméno jeho záhy se rozhlásilo. Nadšen jsa pro opravu života vůbec a zvláště duchovenstva, počal Milič současně s Waldhausrem vytýkati nemravy, a zvláště obrátil se proti mnichům žebravým, kteří bez vyššího dovolení zasahovali v právo farářů. Tím ovšem je proti sobě jako Waldhauser popudil, že pa- vstali proti němu a i na kázaních mu odporovali, volajíce naň kdysi veřejně, že co káže, není evangelium a spisy kanonické. Obžalovali ho u dvora arcibiskupova pravíce mimo jiné, že je nazývá „svůdci a klamači lidu.“ Jenek, probošt kostela sv. Kříže ve Vratislavi a ten- kráte official arcibiskupův, vyslýchal svědky, kteří proti němu vedeni byli. Byli to měšťané pražští Pertlin Kocumtir, Mikuláš Pancer, Henzlin Zeidner, Otto Possenbach, potom Sighart, mistr kuchyně markrabinky a Mikuláš, správce jejího dvora. Všichni jednohlasně svědčili, že slyšeli, jak Milič kázal, že se každý křesťan jen svému faráři má zpovídati, a nikoli mnichům, neboť ti nemají práva, aby slyšeli zpověď; kdyby se ovšem prokázali listem, že k tomu arcibiskup svolil, potom že rád jim to nebude vytýkati. Ale nikdo nedosvědčil, že by pronášel nějaké nadávky. Ve stejný způsob proti mnichu Ja- 1