IV Spis poprvé vyšel z tiskárny Pražské Adama z Veleslavína v 16°, podruhé 1608 v Jeně; za našich dnů stal se velikou vzácností i děkujeme přívětivosti p. raddy Ant. Rybička, že nám bylo lze užiti výtisku nám k uveřejnění textu propůjčeného. Překlad český, o kterémž se až do našich let kde by se nacházel, nevědělo, zdělán jest r. 1607 prací Jiřího Bydžovského, měštěnína a písaře radního v Mladé Boleslavi. Rukopis nyní nalezený uložen jest v bibliothéce českého Musea. Rčení české nemá valné ceny, pročež toliko některé výňatky na ukázku podáváme (str. 89—97). Extrakt hlavnějších a přednějších artikulův z Práv Saských anebo Magdeburských (1571). — Srovnání Práv Pražských s Právy Magdeburskými (str. 98—147). V Čechách a na Moravě vyvinulo se právo městské hlavně z dvojího pramene: Města severo-východně ležící spravovala ve právem saským či majtburským (a tu v popředí stála města Litoměřice v Čechách, na Moravě Olomúc), kdežto města jiho- západní držela se práva švábského (nápřed Brno, pak Staré Město Pražské). R. 1387 král Vácslav městům zapověděl právní poučení bráti za hranicemi zemskými i nařídil zároveň, aby města spravující se právem švábským (norimberským) poučení hledala budoucně v Starém Městě Pražském, ta pak, která se řídila právem majtburským, aby poučení brala z Litoměřic. R. 1536 řídila se již většina měst v Čechách právem Staro- pražským, kromě Litoměřic, Loun, Slaného, Mělníka a Nimburka, kteráž stála při právu Litoměřickém. Třetím pramenem Práv Městských stalo se v Čechách a prodlením věku též i na Moravě ono právo, jehož výraz nalezá se v díle Koldínovu ok. r. 1569 sepsaném. Města právem Litoměřickým se spravující, odpírala zákonníku Koldínovskému, ukazujíce na rozdíly mezi právem majtburským a Koldínovým, pražským. Rozdíly tyto od Litoměřických sepsané podány jsou r. 1569 cís. Maximilianovi pod titulem: „Extrakt hlavnějších a přednějších artikulův z Práv Saských anebo Magdeburských“.