144 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína 449. Jakubu Guetlinovi do Štrasburku: po Tobiáši Pommerovi posílá peníze, diví se tomu, že listy jeho v různých dobách psané současně ho došly; těší se z polepšení Karlova, — Na jemuž přeje, aby krátkou cestou, již mu byl povolil, zotavil se k pilnějším studiím. Rosicích 12. Mai 1600. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881. f. 29 č. 32.) 450. Tobiáši Pommerovi ve Štrasburku: doufá, že šťastně již dostal se do Štrasburku, ačkoli o tom žádné nedostal zprávy; vybízí ho k častějšímu dopisování, peníze a listy že zaslal, vydání aby omezoval; v příčině studií Perchtoltových (z Lipé) soudí Žerotín, že ho dají do 5. třídy; Perchtold aby mu častěji psával střídavě italsky, německy a oslovoval ho jménem otec, poněvadž mu v skutku jím jest. — Na Rosicích, 13. Mai 1600. (Konc. vlašský knih. Blud. 3881. f. 29 č. 33.) 451. Václavovi Budovcovi do Prahy: že nemůže po radě jeho pustiti svou při, protože se nejedná toliko o osobu jeho, ale o vlasť. Jaký konec vzali nepřátelé jeho Vilém Trčka a Rudolf Vchynský, jest známo. S nejvyšším kancléřem, s nímž rozešel se jen k vůli Ladislavovi Ber- kovi, rád by se smířil, nikdy však se neodhodlá k jednání s nejkrutějším svým nepřítelem Kryštofem z Lobkovic. — V Mor. Krumlově 25. května 1600. (Vencislao Budouicio Pragam.) Quae tua sit de colendo cancellario, de concili- ando mihi palatii comite, de dissimulandis adversariorum iniuriis, vindicta Deo com- mittenda, pace poscenda et quae alia sedandis his, quibus circumagor, motibus et animo componendo conducunt mens et consilium, licet exposuisti te tum per litteras mense Martio ad me datas, tum per Prostiborium meum, cum ex Bohemia ad me reverteretur, clarius tamen et prolixius aperuit mihi pleraque communis amicus noster Georgius Hodiczius. Et sane ita ego tuam amplector benevolentiam, tuum veneror iudicium, ut sententia tua mihi semper sit oraculi loco; ac proinde abnuere, quae suades, vel improbare, prope religio, nec quod hactenus distuli ad illa penitus annuere indicium est voluntatis repugnantis, sed potius animi haesitantis et sensum tuum nondum prorsus assecuti. Unde si dubia aliqua exorta, quae rationem occupant, quid mirum? quae paulisper discutere, dum meo fiat commodo et absque tua iniuria, nihil in amicitiam nostram peccatum iri existimo. Agnosco omnino et Christianus non essem, nisi manibus et pedibus isthuc descenderem, cedendam esse iniuriarum ultionem Deo. Ipsa quoque experientia me docuit, quos mihi innocentia mea scelus alienum exitavit hostes, longe acriores, longe acerbiores vindictae divinae subiise plagas, quam a me infligi unquam illis potuissent. Exemplo sint — at tibi soli dicto — inter reliquos Guilielmus Trezka, Rudolphus Wchinskius, quos nunquam a me offensos, mihi autem acerbissime infensos quam tristis consecutus sit exitus, nemini igno- tum est. Sed hic aliud agitur ; non ego, non mei, non mea petimur : sed per hos cuni- culos ad ruinam provinciae huius, ad eversionem legum et iuris, ad destructionem