232 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína Uher. Hledali ve všech zemích sousedních spojence. Psali do Turecka, Rakous, Polska, Slezska i na Moravu. V listech stavům Moravským a Slezským zaslaných apeloval Bocskay na jich vlastenectví, jež zajisté válečné jeho sbory jako osvoboditele uvítá, poněvadž jim svobody zemské i náboženskou vydobude. Zvláštním listem ze dne 8. května 1605 z Košic zaslaným lichotil Karlovi z Žerotína jako muži, jenž přízní, důstojností a vá- žností králův byl vyznamenán a nejznamenitějšími muži Evropy oslavován, i ubezpečoval ho, že vojákům uherským jest zapovězeno dotknouti se jakýmkoli způsobem hranic Moravských, dokud smýšlení jeho nezvědí a odpověď jeho nedostanou. Když pak odpověď z Moravy dosti rychle nepřicházela, upomínal jiný náčelník Michal Czobor Žerotína, aby vyzvání Bocskayova uposlechl a s celou Moravou k němu se přidal, jináče že hrozila by té zemi úplná záhuba a vypálení. Jaký byl názor Žerotínův, poznati možno zvláště z toho, že Že- rotín zaslaný jemu list Bocskayův poslal císaři, aby nebyl v podezření, že by s povstalci uherskými v nějakém byl spojení. (Viz list ze dne 20. května 1605.) Také stavové moravští dvoje jim učiněné vyzvání, jedno dne 19. května a druhé po 21. květnu, poslali císaři s ujištěním poddané, poslušné věrnosti. Podobně učinil biskup Vratislavský Jan, jenž zaslal císaři (dne 23. září) opis listu Bocskayova knížatům a stavům Slezským učině- ného; také Adam ze Šternberka dal odevzdati císaři psaní, jež mu sedláci z Trnavy od povstalců přinesli. Morava k Uhrům se nepřidala, a povstalci uherští přes Bocskayův slib, že ničeho proti Moravanům nepodniknou, dokud nebudou míti Žerotínovu odpověď, udeřili již dříve dne 3. května 1605 na Brod Uherský a dne 5. května na Strážnici, kdež Žerotín sám činil opatření proti vpádům uherským. Při uzavření míru mezi vítězným Bocskayem a císařem Rudolfem ve Vídni r. 1606 byl Illésházy předním jednatelem. (Viz list 1605 16. prosince a 1606 4. ledna.) Po míru Vídeňském přijat Illésházy opět na milost, statky mu vráceny. Jako palatin přičinil se, že arcikníže Matyáš byl vyhlášen a korunován králem Uherským. Zemřel ve Vídni 1609. (O vpádu Bocskayovců na Moravu viz Tomka v Časop. mus. král. Č. 1855; Chlumecky, Carl von Zierotin; Kameníček, Vpády Bočkajovců na Moravu, v Čas. mus. kr. Č. 1895, a Prameny ke vpádům Bočkajovců 1894.) 685. Přerovským píše stran výtržnosti v městě jich sběhlé a stran městských počtů. — V Olomouci 1605, 13. ledna. (Brandl II. 2. 288.). 686. Pana Losínského ptá se, zdali do Olomouce přijede. — V Olomouci 1605, 13. ledna. (Brandl II. 2. 288.) 687. Janovi Odkolkovi děkuje za propůjčení posla na Losín. — V Olomouci 1605, 13. ledna. (Brandl II. 2. 289.) 688 Matěji Špačkovi rychtáři Přerovskému píše o zprávy stran jakési stížnosti. — V Olomouci 1605, 13. ledna. (Brandl II. 2. 289.) 689. Maxmiliana Lva žádá, aby mu knihu nálezů vrátil. — V Olomouci 1605, 14. ledna. (Brandl II. 2. 289.) 690. Pana Wolfa táže se, zdali odvedeny jsou peníze, odkázané od neb. Fridricha z Žerotína špitálu v Přerově. — V Olomouci 1605, 15. ledna. (Brandl II. 2. 290.) 691. Alíně Roupovské z Zástřizl projevuje soustrast nad její nemocí; žádá jí, aby dceru jeho napomínala, a oznamuje jí, že manželka jeho těžce churaví. — V Olomouci 1605, 16. ledna, (Brandl II. 2. 290.) 692. Janovi Divišovi z Žerotína oznamuje, že okolo 27. ledna na Strážnici a 10. února do Prahy k soudu pojede. — V Olomouci 1605, 17. ledna. (Brandl II. 2. 291.) 693. U Zdeňka Žampacha přimlouvá se za poddaného svého, aby mu dědictví od ouřadu Hranického bylo vydáno. — V Olomouci 1605, 17. ledna. (Brandl II. 2. 292.) 694. Přerovskému úřadu nařizuje, aby některé stížnosti a žádosti vyšetřil. — V Olo- mouci 1605, 18. ledna. (Brandl II. 2. 292.) 695. Zdeňkovi z Waldšteina slibuje objednati peníze. — V Olomouci 1605, 19. ledna. (Brandl II. 2. 294.) 696. Jindřicha Blektu žádá, aby jej založil penězi. — V Olomouci 1605, 19. ledna. (Brandl II. 2. 294.)