abatyše kláštera klarisek v Panenském Týnci a Jakuba z Prahy, kustoda litoměřického a vikáře „nad pannami v České zemi a v Moravské řádu bratří menších“, rozhodují ve sporu mezi Týneckým klášterem a panem Plichtou takto: pan Plichta se musí chovati k jeptiškám tak, jak se chovali jeho předkové a jak se sluší na fundátory, a jeptišky zase musejí v něm ctíti svého pána a fundátora; předloží-li abatyše listy o právu kláštera na Toužetín, který prý mají panny zapsány v deskách zemských, rozhodne se podle práva; Plichta postupuje klášteru všechna práva a platy v Týnci i v Týnečku „kromě vin úhlavních, kteréžto viny na svěckú ruku příslu- šejí“, dále tři kopy 16 grošů platu na Jankovi, synu Markovu v Úhercích a jednu kopu platu na Žiškovi; vrátí-li Rožmberkové plat 50 kop, odevzdá jej pan Plichta klášteru. Orig. perg. 38x26—2 cm, čes. K listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět pečetí z červeného vosku, z nichž první tři jsou kulaté, zbylé dvě špičatě oválné: 1. Albrechta z Kolovrat a na Krakovci, 2. Albrechta z Kolovrat a na Opočně, 3. Jaroslava Plichty ze Žerotína, 4. Ludmily, abatyše kláštera v Panenském Týnci, 5. Jakuba z Prahy, kustoda litoměřického. Na rubu: 1465 21. Oct. (1838). Pražské (priv.) rep. č. inv. 78, č. rep. 68. Listina byla uložena u desk zemských ve skříni, kde se nalézaly knihy privilegií z r. 1547; do inventáře z r. 1719 zapsána o zn. „Lit. E. No. 10“. 179. 1465 listopad 28. Zelená Hora. (Jenž jest dán a psán na Zelené Hoře léta od narozenie syna Buožieho tisícého čtiřstého šedesátého pátého ten čtvrtek před svatým Ondřejem, apoštolem Buožiem.) Vratislavský biskup Jošt, Jan z Rožmberka a jiní čeští páni obviňují krále Jiřího z těchto věcí: nutí je k vojenské pomoci, ačkoliv dříve tomu tak nebylo (na př. král Václav IV. táhl proti Hasištejnu a Štědré bez po- moci českých pánů a rytířstva), proti zemskému právu drží sám klenoty, zlehčuje minci (za krále Ladislava platil uherský zlatý za 21/2 kopy, nyní stojí již 3 kopy 50 grošů), nepotvrdil jim, že dobrovolně se rozhodli odvésti králi berni (král Ladislav jim to výslovně potvrdil, zvláště když mu dali peníze, aby mezi nimi déle pobyl a tu se naučil českému jazyku), král sahá proti právním zvyklostem na odúmrtní majetek a neradí se s nimi o zemských věcech. Proto vstupují v jednotu, aby získali ztracená práva, slibují si věrnost a vzájemnou pomoc, kdyby kdokoliv z nich byl uvězněn nebo jinak stíhán, zvláště kdyby bylo sáhnuto na Buriána z Gutštejna a na jeho hrad Rabštejn s příslušenstvím, což drží v poručenství po panu Caltovi. Orig. perg. na několika místech proděravělý 68x 45—8 cm, čes. K listině jest na per- gamenových proužcích přivěšeno 12 kulatých pečetí, vesměs z červeného vosku až na poslední z vosku černého; pečeti jsou většinou poškozeny: 1. vratislavského biskupa Jošta, 2. Jana z Rožmberka, pečet nejvyššího purkrabí pražského Zdeňka ze Šternberka jest ztra- cena, 3. Jana z Hazmburka, nejvyššího sudího dvora králova, 4. Oldřicha z Hazmburka, 5. Bohuslava ze Švamberka, pečet Viléma z Ilburka jest ztracena, 6. Jindřicha staršího z Plavna, 7. Děpolta z Ryzmberka, 8. Jaroslava ze Šternberka, pečeti Jana ze Šternberka a Jindřicha z Hradce ztraceny, 9. Buriána z Gutštejna, 10. Jindřicha mladšího z Plavna, 11. Linharta z Gutštejna a na Klenovém, 12. Dobrohosta z Ronšperka. 99