ského sudího vévodství lehnicko-břežského, napsaných na rub těch pí- semností r. 1603, tak i podle pořadových čísel inventáře lehnicko-břežského archivu z 1. 1606—1607 a podle seznamu, pořízeného v letech 1676—1677. Z období 1438—1526 sem patří 15 listin (č. 3, 5, 47, 108b, 188, 207, 230, 285, 300, 317, 403, 409, 425, 426, 441) a svazek téměř čtyřiceti papírových písemností z let 1459—1463, originálů i opisů, jejichž příjemcem byla téměř veskrze lehnicko-břežská vévodkyně Hedvika (č. 75—78, 83, 93, 96, 102—107, 109, 111—114, 119—126, 133, 134, 139—141, 143, 144, 151, 152, 160, 162). Jinou, rovněž přesně určenou skupinu představuje pět papírových opisů ze 16. století, které mají na rubu poznámku „Trautenaw“ (č. 191, 267, 280, 423, 436). Jde vesměs o listiny na několik rychet a na hutě v obvodu trutnovského panství, jakož i o opis privilegia krále Vladislava II. ze 26. března 1523 pro koželuhy ve Vysokém Mýtě. Jak se dostala tato skupina do vídeňského státního archivu, nelze přesně určiti, byly tam však uloženy již před 1. polovinou 19. století, neboť v repertoriu vídeňského archivu „Böhmen“ z té doby jsou zapsány pod samostatnými průběžnými čísly. Trutnov jakožto město české královny měl četné styky s ústřed- ními úřady starého českého státu a patrně při nějakém úředním jednání byly tyto opisy pořízeny jako podklad k tomuto řízení; zůstaly pak již v Praze, případně ve Vídni. Jejich obsah, obsazení rychet, právo kutací a cechovní věci, dosvědčují, že šlo vskutku o jednání širší nežli před měst- skými úřady. Mezi písemnostmi korunního archivu z let 1438—1526 je též několik listin klášterních, které se tam dostaly rozmanitými cestami. Papežskou bullu z 18. června 1487 o patronátním právu k farnímu kostelu v Jindři- chově Hradci (č. 250) zařadili hradečtí jesuité do svého archivu, když ob- drželi pod svoji správu starý farní kostel v Jindřichově Hradci; později byla listina uložena do provinciálního archivu. Po zrušení klášterů za Josefa II. se octla v pražské universitní knihovně, odkud byla odevzdána r. 1811 spolu s jinými klášterními listinami do Domácího, dvorního a státního archivu ve Vídni,53) jak dokazují Senselovy indorsáty.54) Roku 1869 byl státní archiv vídeňský obohacen o další listiny zrušených klášterů. Toho roku odevzdala totiž Dvorní knihovna ve Vídni všechny ty klášterní listiny, které získala darem, koupí nebo jinou neorganickou, náhodnou cestou.55 Ještě nyní lze je přesně určiti podle obálek, na nichž je napsáno „Aus der K. K. Hof- bibliothek“ a také v t. zv. českém archivním repertoiru A XII 389 byly dodatečně zapsány jinou rukou až po jeho sestavení (č. 262, 295 — 2 exempláře, 296, 316, 324). Listina krále Vladislava z 21. dubna 1477 pro klášter v Oseku u Duchcova (č. 218) patří mezi ty písemnosti, které daroval státnímu archivu ve Vídni Th. G. Karajan, ředitel Dvorní knihovny a vice- president Akademie věd ve Vídni.56) A konečně poslední z klášterních listin, nalézajících se v korunním archivu z období 1438—1526, zní na kapli 53) R. Koss, Dějiny, str. 258. 54) Gesamtinventar des Wiener Haus-, Hof- und Staatsarchivs. Dritter Band (Wien 1938), str. 351. 55) Tamže, str. 353. 56) Tamže, dil IV. (Wien 1938), str. 8. 2* 19