1. titulu krále českého užívají oba panovníci, navzájem se jím oslovují a také poddaní mají je tak jmenovati; 2. král Matyáš postoupí Vladislavovi všechna místa, která drží v Če- chách a král Vladislav II. mu zase odevzdá Moravu, obojí Slezsko, Lužici i Šestiměstí. Ty země drží Matyáš po dobu svého života, po jeho smrti mohou býti vykoupeny za 400.000 uherských zlatých dukátů; zástavní částky, které by vydal Matyáš nebo potomní uherští králové za statky, patřící ke koruně České, se přirazí k řečené sumě 400.000 zlatých, stejně jako náklady, které by měli uherští panovníci se získáním statků, patřících české komoře; zboží, která nepatří ani České koruně ani české komoře, si ponechá uherský král. Aby zastavené země zůstaly v celosti, vrátí se českému králi až po úplném zaplacení celé zástavní částky; potom také nesmějí již uherští panovníci užívati titulu krále českého. Vyplacení zá- stavy se musí ohlásiti rok napřed skrze posly českého krále na budínském hradě nebo ve Stoličném Bělehradě (na Bělehrad Královský, kdež obyčej jest krále uherské korunovati); o správné vyrovnání částek, odevzdávaných na poli mezi Skalicí (na Slovensku) a Strážnicí, pečuje zvláštní komise, složená z prelátů a pánů obou zemí, která bude sídleti v Brně. Nezaplatí-li český král včas nebo neodevzdá-li uherský král do roka po úplném zaplacení zástavy ty země českému králi, jest každá strana odsouzena k pokutě 100.000 uherských zlatých. Výslovné zmínky se činí o statcích vyplacených ze zástavy a získaných odúmrtí i o zboží, které nepatří komoře. Zemře-li král Vladislav II. bez dědiců dříve nežli král uherský a Matyáš nebo jeho potomci budou zvoleni za českého krále, připadnou zastavené země k České koruně beze vší výplaty; 3. olomoucký biskup a nejvyšší maršálek království Českého konají povinnosti svého úřadu králi Vladislavovi II., ale bez újmy poddanosti a poslušenství, jímž jsou zavázáni králi Matyášovi; 4. obyvatelstvo musí poslouchati toho krále, k němuž se dostalo. Ne- poslušné trestá jejich pán a proti nim mu pomáhá druhý panovník. Kdo má zboží v zemích obou králů, jest povinen poslouchati oba panovníky. Bylo docíleno dohody o vzájemném vydávání zločinců a jiných škůdců. Hraniční spory a jiné nesnáze řeší zemští hejtmané; 5. na den svaté Kateřiny se sejdou v Olomouci plnomocní zástupci obou králů, aby vyhlásili články, které byly dohodnuty, dojednali potřebné otázky a určili přesné hranice mezi Moravou a Uhrami; 6. na hromnice nejprve příští přijede král Matyáš do Olomouce a Vla- dislav II. do Uničova. Oba panovníci se sejdou na poloviční cestě mezi těmito městy (glejty pro Vladislava II. se odevzdají moravskému zem- skému hejtmanovi na Tovačově a pro uherského krále se uloží na brněn- ské radnici), vyhlásí veřejně články úmluvy, kterou mezi sebou uzavřeli a odpustí všem svým neposlušným a odbojným poddaným, zvláště městům Plzni, Českým Budějovicům, Uherskému Hradišti a Uničovu. Zde uzavřou bratrský a spojenecký svazek a pojednají o smíření krále uherského s krá- lem polským. Postarají se o to, aby byla urovnána rozepře mezi papežem a českými zeměmi, aby byl uveden do Čech arcibiskup a aby byla s českých zemí sňata klatba Pavla II. Majetek, získaný neprávem za dřívějších rozbrojů, bude navrácen držitelům, jimž podle práva patří a škody, které kdo utrpěl pro věrnou službu jednomu z králů, budou nahrazeny z výnosu 118