dyky, Pražané i jiná města královstvie Českého s biskupem (olomouckým), pány, rytieřstvem, vladykami, Olomouckými, Brněnskými a jinými městy markrabstvie Moravského“ (výše č. 373). Orig. perg. 30x231/2—6 cm, čes. K listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. Na rubu: Potvrzení landfrídu mezi královstviem Českejm a markrabství Morav- ského (!). Datum 1513 (16. stol.). — N°. 18 (18. stol.). — Na závěsném proužku pergame- novém: M. Rosenthal KA, lit. A, č. 55. — Vídeňské rep. č. 1564. Archiv Český X., str. 350. 376. 1513 listopad 3. Budín. (Geben zu Ofen donnerstag nach Omnium sanctorum nach Christi geburd tausent funfhundert und im dreitzehenden, unserer reiche des Hunga- rischen1) im vierundzwentzigsten und des Behemischen im vierundviert- zigisten jaren.) Král Vladislav II. potvrzuje městu Zhořelci listinu krále Václava IV. ze 17. ledna 1402 o vybírání zvláštní dávky od měštanů, kteří se z města vystěhují, při čemž se obsah Václavovy listiny přesně a podrobně vykládá (srv. Katalog 5., č. 144). Řeč. něm. Inser. v listině města Budyšína z 28. února 1560 (Pražské rep. č. inv. 593, č. rep. 328). O osudu této listiny v. poznámku při listině ze 7. června 1497 (výše č. 284). — V in- ventáři z r. 1719 byla zapsána o značce „Lit. F. No. 61“. 377. 1514 únor 17. Budín. (Dán na Budíně v pátek po svatém Valentinu léta Božího tisícího pětistého čtrnádctého a královstvie našich uherského čtyrmezcítmého a českého čtyřidcátého třetího.) Král Vladislav II. povoluje bratřím Václavovi, Mikulášovi, Zikmundovi a Vilémovi z Lobkovic a na Hasištejně, že mohou „i s kverky svými na horách a gruntích svých tak, jakž se svrchu jmenuje, zlata, stříbra i jiného všelijakého kovu buď z starých doluov aneb znovu vyzdvižených a zaraže- ných dobývati a na nich pavovati“, a to „tím vším obyčejem, jakožto i jiní kverkové na Horách Kutnách aneb na jiných královstvie našeho Českého dělají a pavují“. Po dobu svého života nemusí jmenovaní páni z Lobkovic platiti „urbury ani žádných jiných poplatkuov, kterýž do komory naší podle práva horního spravedlivě příslušejí“. Také pouze po dobu svého života mohou dobyté zlato, stříbro anebo jiné kovy „prodávati v království Čes- kém aneb ven z země, komuž by se jim kolivěk zdálo a líbilo“. Jejich potomci a dědici „toho jinam nemají prodávati ani kterak odbývati, než toliko do mince a k ruce naší tak a tím obyčejem, jakož i jiní taková stříbra v královstvie našem Českém nám do mince prodávají“. Konečně se jim potvrzují všechny majestáty, které mají „na ty hory po předcích svých“. Řeč česká. Obsaženo ve vidimátu Starého Města pražského ze 17. listopadu 1539 (Ví- deňské rep. č. 1565). Tento vidimát nalezl Löw z Erlsfeldu u desk zemských ve skříni, v níž byly uloženy 1) Za škrtnutým „Römischen“. 183