v Kuklvejtu u Chrobol (č. 292); prošla dlouhou cestou nežli byla získána státním archivem ve Vídni, a to buď koupí nebo jinou neorganickou cestou (viz poznámku při regestu č. 292). Je totiž do doplňku vídeňského reper- toria českého korunního archivu zapsána stejnou rukou jako jiné koupě a zisky z druhé poloviny 19. století. K těmto doplňkům patří pro léta 1438—1526 ještě několik dalších skupin.57) Jde především o tři privilegia pro pražské střelce (č. 31, 145, 216), pocházející nepochybně z jejich archivu, jak dokazují rubní po- známky; v době, kdy K. J. Erben sbíral prameny pro dějiny pražských střelců, byly tyto listiny nezvěstné.58) Další dvě listiny (č. 150, 248) jsou zapsány v Tumlířově repertoriu městského archivu kolínského z druhé- poloviny 18. století. Z tohoto archivu byly patrně zcizeny někdy v druhé polovině minulého století, t. j. v době, která se vyznačovala naprosto nedostatečnou péčí o archiválie. Buď z kutnohorského archivu59) nebo koupí odjinud se dostaly ve stejné době do státního archivu ve Vídni čtyři listiny patrně z rozchváceného archivu sedleckého kláštera (č. 1, 18, 23, 33). Měst- ský archiv v Českém Brodě je tu rovněž zastoupen, a to třemi písemnostmi (č. 235, 325, 435), jejichž opisy se najdou ve starém kopiáři českobrod- ského archivu. Z vrchnostenských archivů se zde nalézá jedna listina z ro- dinného archivu redernského (č. 310). Také listina na prodej domu v Chebu byla získána neorganicky, nejspíše koupí (č. 391); nepatří totiž k písem- nostem, které Rosenthal vyňal z městského archivu chebského v rámci svých extradičních prací, neboť jinak by byla zapsána v jeho přejímacích seznamech. V rámci výměnné akce mezi státním archivem vídeňským a správou pruských archivů r. 187460) byla převzata listina z 22. července 1446 (č. 27) a k přírůstkům z r. 1897 patří listina na Syców v Hlohovsku ze 16. prosince 1517 (č. 406). Rozbor listin archivu České koruny z let 1438—1526 bude uzavřen skupinou, u níž ani rubní poznámky ani přejímací protokoly Rosenthalovy ani inventáře nenaznačují způsob ,jakým se ty listiny dostaly do korun- ního archivu. O jejich osudu lze souditi pouze druhotně, t. j. podle obsahu a srovnáváním se skupinami věcně příbuznými. K určitějším závěrům bylo by lze dojíti patrně pouze pečlivým prozkoumáním registratury státního archivu ve Vídni a prohlédnutím všech přejímacích seznamů a starých inventářů tam uložených. Listiny krále Ludvíka ze 14. února 1519 (č. 414) a 13. srpna 1523 (č. 438) mají téměř stejný obsah: v obou slibuje král zaplatiti Janu Mrak- šovi dluh. Podle provenience by patřily do archivu příjemcova, jsou však na dvou místech proříznuty, což znamená, že dluh byl zaplacen a zne- hodnocené listiny sloužily dlužníkovi jako potvrzení o vyrovnaném dluhu. Listina krále Ladislava ze 4. října 1454 (č. 51) se týká darování králov- ského majetku úředníku královu; jakožto majetek královský přešel dům po smrti obdarovaného nepochybně zase do správy krále a listina na tu 57) R. Koss, Dějiny, str. 261. 58) Srv. K. J. Erben, Geschichte der k. k. priv. Prager bürgerlichen Scharfschütze (Praha 1860). 59) Stenografické zprávy sněmu českého z let 1891—1892, str. 468. 60) R. Koss, Dějiny, str. 262. 20