90 D. XIII. Registra soudu komorního. k soudu jinému. Potom jsme obec sezvonili a jim to oznámili sme; a starší i všecka obec žádali sú potazu, a vzavše potaz pověděli sú, že jim se to dobře líbí kromě pří předešlých anebo těch, kteří sú své pře z moci své dali, jako jest pře paní Mar- kethy Nadřencové a pana Valentina Kunše z Lukovec. Také jest pan Valentin Kuneš z Lukovec prve, nežli se jest to svolenie stalo, se ohrazoval, že k tomu svolení při- stúpiti nemuož a nemíní, protože jest svú při dal z moci své, jediné že sám poháněti musí. A to svolenie stalo se na den svaté Anežky [21. ledna] léta tisícého DXI°. Tomu na svědomí oc. Annorum XII° feria II post conductum Paschatis. [Za tím následuje poznámka:] Panu Javorovi též svědomie dáno kromě těchto dvú artykuluov: Item že každý súsed ve vší obci slibuje právo naše podniknúti oc ut supra, item že žádné paměti není, aby který súsed v městcký vohradě druhého súseda oc ut supra- Litoměřický kopiář z r. 1512—1517 na l. 20 b. za nápisem „Polencové svědomie do soudu komornieho.“ Srov. svědomí č. 1808 a 1911 v A. Č. XIII. str. 427 a 498. 2182. Mezi Janem Penízkem, měštěnínem Starého města Pražského od Kohoutuov, s jedné, a Vá- clavem Varhaníkem z Prahy s strany druhé. — 1512, 20. dubna. MDXII', feria tercia ante Georgii. Marta Mulačka, podruhyně z domu páně Pernšteinského JMti v Starém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: Když sem byla kuchařkou u Jana Penízka, stal se počet s Kateřinou, kterú má Věžickaj. Tu jest při tom počtu znala se ke všemu táž Kateřina, co jest od něho od téhož Penízka brala. Po kterémžto počtu zuostal jí týž Penízek sedm kop; ale potom jí je vydal. I chtěl jest on Penízek a mluvil s touž Kateřinou, aby ona to dala zapsati na rat- houze před pány; ale ona odmlouvala pravieci: Však mám duši v prsech; komuž by ty měl po druhé platiti? Utratila-li sem, utratila sem jako své. A potom jest muž její Věžický poháněl z toho Jana Penízka, ale nemohl na něm nic vzíti. A sama Kateřina prosila Penízkovy manželky, aby se přimluvila ku Penízkovi, že měl týž Věžický vsazen býti do vazby, aby naň toho nedopouštěl. I také sám Věžický prosil pláče, aby toho zbaven byl. Alžběta od bílých křížuov, v Starém městě Pražském obývající, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že jest Penízková koupila dvě mísky a konvičku cínovú Kateřině, která jest za panem Věžickým. A to jest táž Kateřina zastavila v Židech. Než plášť, kterýž jí táž Penízková koupila, ten má i podnes. Dorota Špikova nožířka, podruhyně u Martina pláteníka v Starém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest paní Penízková Kateřině, která se vdala za Jakuba Věžického, koupila samítku a na tu samítku spinadlka stříbrná pozlacená; a potom koupila jí nádobíčko, cínové mísky nějaké, nevím, dvě-li či co, a konvici; potom blány podbříškové králíkové a pávový klobouk. A když táž