Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 281 puovod pověděl, že ten list, ku kterémuž jest bylo prve poháněno, na kteréž se ten nález ztahuje, že jest byl s pokutami, ale tento list že nenie s pokutami, a že má zde souzen býti, a že jest prve jemu Nyclovi na tento list tiemto soudem přisouzeno deset kop grošuov českých na paní Anně z Kováně. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, slyševše jich s obú stran pře líčenie, puohon, a v list, v kterýmž se někdy pan Albrecht z Kolovrath oc Nyclovi a manželce jeho zapsal, pilně nahledše, takto o tom vypověděti ráčili: Poněvadž on Jan Nycl na to jest ukázal z registr komorních nález, v kterémž jest jemu Nyclovi na ten list deset kop grošuov českých přisúzeno, tu kdež jest byl pohnal paní Annu z Kováně, jakožto v ty časy držitele statku po někdy panu Albrechtovi z Kolovrath oc, i z té příčiny dává se jemu Janovi Nyclovi puovodovi za právo, tak aby oni pohnaní, paní Anna z Kováně, pan Jan a pan Bernarth bratří z Walšteina, jemu Janovi Nyclovi těch dvadceti kop grošuov českých v puohonu jmenovaných dali konečně ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc M'DXV v středu po svatém Brikcí. R. VI. I. B. 3 a. Srov. svědomí č. 2367. 2508. Mezi Markétou z Leskovce a Dorotou Peštalkou z Košíně o nevrácení klenotů svěřených. 1515, 14. listopadu. Markétha z Leskovce, měšťka Nového města Pražského, pohání Dorothu Peštalku z Košíně. Viniti ji chce z nevrácenie klenotuov jí od ní svěřených, zejména věnce perlového s korunú a dvú páteřuov korálových, kteréžto klenoty ona Markétha pokládá šedesáte kop grošuov míšenských. Vložen puohon létha oc M'DXV° ve čtvrtek před květnú nedělí [29. března]. V té při mezi Markéthu z Leskovce, měštkú Nového města Pražského, puovodú s jedné, a Dorothú Peštalkú z Košíně, pohnanú s strany druhé. Kdež táž Markétha viní ji z nevrácenie klenotuov jí od ní svěřených, zejména věnce perlového s korunú a dvú páteřuov korálových, kteréžto klenoty ona Markétha pokládá šedesáte kop grošuov míšenských oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí, žádaje při tom svém pruovodu, poněvadž dostatečně provozuje, zachována býti. Proti tomu ona Dorotha pohnaná žádala za opatření, poněvadž z svěření pohání, aby to svěření provedla, a že toho svého puohonu ničímž neprovozuje a že jest jí nic nesvěřila. A při tom také pověděla, že jest ta věc sama v sobě, vo kteréž chce zprávu JMti dáti, že jest ona Markétha jí to, aby jí na to patnácte kop zjednala, dala, a jestliže by jí nezjednala, že by k znamenité škodě přijíti musila, a že jest ona to na její žádost učinila a těch patnácte kop jí zednala, a že jí Dorothě ona jestě do dnes žádného peníze zase nedala. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, Archiv Český XIX 36