278 D. XIII. Registra soudu komorního. krále JMti radami, vyslyševše puohon, svědomí, též také od pohnaných řeč, takto o tom nalézají: Poněvadž on Michal puovod v tom se jest podle práva a zřízenie nezachoval a těch smluvcí z toho, že sú na se mocně tu při jeho s Bazykem vzeli, a pod tiem, že jest naň právo stané dáno, pohnal, maje z toho a z takového ustaného práva jiného hnáti, i z té příčiny JMt páni tento puohon zdvihají, než chce-li on Michal puovod o to právo ustálé k komu jinému právem hleděti, právo se jemu nezavierá. Dal památné. Stalo se létha oc MODOXV° v úterý den svatého Brikcí. R. VI. 1. B. 17 a. 2505. Mezi Ondřejem Krejčím, měšťanem Nového města Pražského, a Jiřím Hallarem o dluh za dům. — 1515, 13. listopadu. Vondřej Krajčí, měštěnín Nového města Pražského, pohání Jiříka Hallara, obývajícího na Újezdě pod Petřínskú horú na místě Komárovském. Viniti ho chce ze třinácti kop grošuov českých, kteréž jest jemu on Jiřík pozuostal dlužen za duom. Vložen puohon léta oc M'D°XII° feria quinta Salus populi [18. března]. V té při mezi Vondřejem Krajčím, měštěnínem Nového města Pražského, puovodem s jedné, a Jiříkem Hallarem, obývajícím na Újezdě pod Petřínskú horú na místě Komárovským, pohnaným s strany druhé, kdež týž Vondřej jej viní ze třinácti kop grošuov českých, kteréž jest on Jiřík pozuostal dlužen za duom etc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal quitancí. Proti tomu pohnaný dal mluviti, že k tomu puohonu nenie povinen odpoviedati, poněvadž on Ondřej nezachoval se jest podle pokuty v té quitancí dotčené, v kteréž quitancí zřetedlně stojí: nedal-li by mu té summy on Haller na rok jmenovitý Hromnic, aby se zase v ten duom uvázal; žádaje JMtí pánuov za spravedlivé opatřenie, tak že jest přes pokutu poháněti neměl, ale při ní se měl zachovati. Zase na místě puovoda jest povědieno: poněvadž on pohnaný k tomu dluhu se zná a jemu neodpierá, žádaje v tom také opatřen býti, při tom též druhá quitancí ukázána, ktož se k čemu zná, že jest povinen dáti. Zase od pohnaného povědíno: poněvadž jemu prodal za svobodné, že jest jemu povinen osvoboditi, chce-li peníze míti. Zase od puovoda proti tomu povědíno: že jemu toho potřebí nenie, čehož on Hallar žádá; pakli chce co míti, učině tomuto, z čehož ho on žene, dosti, že má právo před sebú. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké etc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyšavše puohon, quitancí k témuž pokázání, odpor i jich s obú stran pře líčenie váživše, takto o tom nalézají: Poněvadž on Ondřej puovod ukázal quitancí, v kteréžto quitancí pokuta i jistota položena jest; z té příčiny se ten puohon zdvihá, než chce-li on Vondřej puovod podle též pokuty v té quitanci položené