IV Uvod vydavatelův. Pozůstatky z nich jsou nicméně dokladem, že v těchto dvou letech soud komorní pod předsednictvím pana Viléma pravidelně o Svátosti i o sv. Martinu zasedal, což také potvrzují svědomí jdoucí do 30. září 1513, jež zde na str. 73—231 uveřejňujeme. Z roku 1514 zachovaly se nám zprávy toliko o jednom nálezu k roku Svátosti (28. dubna) vyneseném, a znění jediného svědomí, dne 7. března 1514 zapsaného (str. 231 a 635 čl. 43); což nezdá se tomu nasvědčovati, žeby soud komorní tehdy valnou činnost byl vyvíjel. Příčinou toho asi bylo, že král udělil v dubnu 1514 nejv. hofmistrství a tím také před- sednictví soudu komorního p. Vojtěchovi z Pernšteina, s vědomím sice nejv. kancléře českého Ladslava ze Šternberka a jeho přivrženců ve šlechtě, avšak bez vědomí a proti vůli nejvyššího purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitála a jiných regentů strany jeho. Pánové tito považovali pro- půjčení úřadu zemského bez jich svolení za porušení smlouvy Svatojakubské a privilegií zem- ských, dle kterých nikdo neměl vyprošovati úřad na králi a podle jichž znění král měl obsaditi úřad zemský kandidátem, kterého mu regenti navrhli, při čemž se tvrdilo, že se má úřadu takového dostati toliko rodilému Čechu. Když v té příčině během léta 1514 mezi nimi a oběma pány Pernšteinskými došlo v Kutné Hoře k jakémus zblížení, tu na sněmě 22. července 1514 od- bývaném strana Rožmitálská sice přímo nevystoupila proti „mladému panu hofmistru“ Vojtěchu z Pernšteina, nýbrž žádala na králi toliko nápravu: „pokudž jest v který úřad vkročeno neb děje se v něm překážka“. Král Vladislav zvěděv, že se šíří pověsti, jakoby úřad nejv. hof- mistrovství byl neústavním způsobem obsazen, viděl se nucena zvláštním listem d. na Budíně 28. září 1514 brániti sebe i pány Pernšteinské proti roztrušování takovýchto zpráv.3) Osvědčovalť se, že dal úřad nejv. hofmistrovství panu Vojtěchovi z Pernšteina na radu některých úředníků zemských stavu panského a rytířského, a také jiných rad královských, jakož i na přímluvu otce jeho p. Viléma, a že má moc úřady zemké dávati Čechům neb Moravanům bez překážky kohokoli. Proto nařizoval, aby každý p. Vojtěcha za nejv. hofmistra království Českého držel, poněvadž v úřad „řádně a spravedlivě všel“. Přes to vše pro spory stavovské nešly soudy, a také asi soud komorní v listopadu 1514 nezasedal. Teprve když král na Budíně 28. prosince 1514 učinil prozatímnou výpověď mezi stranami sněmovními, dle které měli soudové zemští předse jíti, a žádným nikterakž neměli býti přetrhováni a zastavováni, a když podle té výpovědi staná práva proti měšťanům na soudech daná měla pozbýti účinnosti, poněvadž král bral je na sebe a slíbil města v tom zastoupiti: tu během roku 1515 mohly opět jíti soudy zemské, avšak není na to bezpečných dokladů, že by soud komorní byl k roku Svátosti (20. dubna) skutečně svá sezení odbýval. 4) Teprve když ku konci května r. 1515 o svátcích Svatodušních došlo k první smlouvě mezi vyššími stavy a městy o obapolnou hranici práv hlavně soudů zemských a městských, jež byla základem napotomní smlouvy Svatováclavské z r. 1517, tu mohl soud komorní bez všeliké překážky o sv. Martině téhož roku sezení odbývati pod předsednictvím „mladšího“ nejv. hofmistra p. Vojtěcha z Pernšteina, jenž ve sporech stavovských i v otázce obnovení práv krá- lovských zaujímal celkem podobné stanovisko, jako proslulý otec jeho. 5) Soud komorní, na němž vedle něho zasedalo 6 pánův a 14 vladykův, odbýval tehdy sezení šest dní (12.—17. listopadu) a vynesl 37 nálezů (str. 270—301). 3) Kop. v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 119. 4) V tomto dílu XIX. na str. 610 č. 4 cituje se nález „k Svátosti léta MDXV vel ad Martini“, a není tedy jisto, o kterém roku byl vynesen. Mezi nálezy k roku sv. Martina 1515 ovšem nepřichází. 5) Srov. na př. Archiv Český XI. str. 19.