Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PISEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ ČESKEHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XIX. Registra soudu komorního 1502—1508, 1511—1519. Knížky nálezů soudu zemského a komorního z první polovice 16. věku. Vydává Jaromír Čelakovský. V PRAZE 1901. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
UVOD. Pokračujeme v tomto dílu Archivu Českého v uveřejňování materialií soudu komorního z let 1511—1519, jež se nám zachovaly v registrech tohoto soudu v archivu Českého Musea chovaných. Poněvadž jsme na jiných místech 1) o složení, působnosti a významu soudu komor- ního v těchto dobách podrobně pojednali, můžeme zde na stručném opakování jinde sdě- lených údajů přestati a kromě toho pozornost věnovati zřídlům, z kterých při tomto dílu bylo čerpáno. Jak známo, staly se v době posledních let panování krále Vladislava první pokusy k obnovení práv moci královské v Čechách, a také projevily se první snahy po urovnání sporů vyšších stavů se stavem městským. Docíleno v obojím směru některých úspěchův; avšak ná- sledkem nepřítomnosti krále v zemi, a pak následkem neblahé změny na trůně roku 1516, výsledky dosažené nevedly dlouho k řádnému upokojení země ani k obnově spořádaných poměrů v soudnictví zemském. Není proto utěšený obraz, který poskytují dějiny a zachované prameny komorního soudu v této době. Následkem platnosti Svatojakubské smlouvy z r. 1508 přešla správa země na správce nebo-li regenty království Českého, v jichž čele stál nejv. purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitála. Předseda komorního soudu nejv. hofmistr Vilém z Pernšteina, maje se správci zemskými mnohé neshody a jsa často churav i v pokročilém věku, pomýšlel již koncem r. 1513 vzdáti se úřadu svého, neboť také přiostřující se spory stavovské byly na překážku pravidel- nému zasedání a úspěšnému působení soudu komorního. Pan Vilém předsedal soudu, pokud víme, posledně o sv. Martině 1513, načež v dubnu 1514 vzdal úřad do rukou krále a zároveň vymohl sobě na něm, že úřad nejv. hofmistrství byl synu jeho Vojtěchu udělen. Z posledních let jeho úřadování zachovaly se nám toliko půhony a nálezy k roku sv. Martina (12.—21. listopadu) 1511, jež zde na str. 1—53 uveřejňujeme. Jest při nich poznamenáno, že s nejv. hofmistrem v ten čas na soudě zasedali čtyři pánové a jedenácte vladyků. Z let 1512 a 1513 zachovaly se nám toliko výňatky 56 nálezů, jež byly druhdy zapsány „v tenkých aksamitových registrech“;2) avšak registra sama se nám nezachovala. 1) Srov. Archiv Český XIII. úvod a Právník XXXIV. (1895) str. 1. násl., též moje Povšechné české dějiny právní (1900) str. 337 násl. 2) Srov. v tomto díle Archivu Českého str. 480.

Strana IV
IV Uvod vydavatelův. Pozůstatky z nich jsou nicméně dokladem, že v těchto dvou letech soud komorní pod předsednictvím pana Viléma pravidelně o Svátosti i o sv. Martinu zasedal, což také potvrzují svědomí jdoucí do 30. září 1513, jež zde na str. 73—231 uveřejňujeme. Z roku 1514 zachovaly se nám zprávy toliko o jednom nálezu k roku Svátosti (28. dubna) vyneseném, a znění jediného svědomí, dne 7. března 1514 zapsaného (str. 231 a 635 čl. 43); což nezdá se tomu nasvědčovati, žeby soud komorní tehdy valnou činnost byl vyvíjel. Příčinou toho asi bylo, že král udělil v dubnu 1514 nejv. hofmistrství a tím také před- sednictví soudu komorního p. Vojtěchovi z Pernšteina, s vědomím sice nejv. kancléře českého Ladslava ze Šternberka a jeho přivrženců ve šlechtě, avšak bez vědomí a proti vůli nejvyššího purkrabí Zdeňka Lva z Rožmitála a jiných regentů strany jeho. Pánové tito považovali pro- půjčení úřadu zemského bez jich svolení za porušení smlouvy Svatojakubské a privilegií zem- ských, dle kterých nikdo neměl vyprošovati úřad na králi a podle jichž znění král měl obsaditi úřad zemský kandidátem, kterého mu regenti navrhli, při čemž se tvrdilo, že se má úřadu takového dostati toliko rodilému Čechu. Když v té příčině během léta 1514 mezi nimi a oběma pány Pernšteinskými došlo v Kutné Hoře k jakémus zblížení, tu na sněmě 22. července 1514 od- bývaném strana Rožmitálská sice přímo nevystoupila proti „mladému panu hofmistru“ Vojtěchu z Pernšteina, nýbrž žádala na králi toliko nápravu: „pokudž jest v který úřad vkročeno neb děje se v něm překážka“. Král Vladislav zvěděv, že se šíří pověsti, jakoby úřad nejv. hof- mistrovství byl neústavním způsobem obsazen, viděl se nucena zvláštním listem d. na Budíně 28. září 1514 brániti sebe i pány Pernšteinské proti roztrušování takovýchto zpráv.3) Osvědčovalť se, že dal úřad nejv. hofmistrovství panu Vojtěchovi z Pernšteina na radu některých úředníků zemských stavu panského a rytířského, a také jiných rad královských, jakož i na přímluvu otce jeho p. Viléma, a že má moc úřady zemké dávati Čechům neb Moravanům bez překážky kohokoli. Proto nařizoval, aby každý p. Vojtěcha za nejv. hofmistra království Českého držel, poněvadž v úřad „řádně a spravedlivě všel“. Přes to vše pro spory stavovské nešly soudy, a také asi soud komorní v listopadu 1514 nezasedal. Teprve když král na Budíně 28. prosince 1514 učinil prozatímnou výpověď mezi stranami sněmovními, dle které měli soudové zemští předse jíti, a žádným nikterakž neměli býti přetrhováni a zastavováni, a když podle té výpovědi staná práva proti měšťanům na soudech daná měla pozbýti účinnosti, poněvadž král bral je na sebe a slíbil města v tom zastoupiti: tu během roku 1515 mohly opět jíti soudy zemské, avšak není na to bezpečných dokladů, že by soud komorní byl k roku Svátosti (20. dubna) skutečně svá sezení odbýval. 4) Teprve když ku konci května r. 1515 o svátcích Svatodušních došlo k první smlouvě mezi vyššími stavy a městy o obapolnou hranici práv hlavně soudů zemských a městských, jež byla základem napotomní smlouvy Svatováclavské z r. 1517, tu mohl soud komorní bez všeliké překážky o sv. Martině téhož roku sezení odbývati pod předsednictvím „mladšího“ nejv. hofmistra p. Vojtěcha z Pernšteina, jenž ve sporech stavovských i v otázce obnovení práv krá- lovských zaujímal celkem podobné stanovisko, jako proslulý otec jeho. 5) Soud komorní, na němž vedle něho zasedalo 6 pánův a 14 vladykův, odbýval tehdy sezení šest dní (12.—17. listopadu) a vynesl 37 nálezů (str. 270—301). 3) Kop. v rukop. Františkova musea v Brně č. 235 na 1. 119. 4) V tomto dílu XIX. na str. 610 č. 4 cituje se nález „k Svátosti léta MDXV vel ad Martini“, a není tedy jisto, o kterém roku byl vynesen. Mezi nálezy k roku sv. Martina 1515 ovšem nepřichází. 5) Srov. na př. Archiv Český XI. str. 19.

Strana V
Úvod vydavatelův. Páni a rytíři strany Rožmitálské zasazovali se před tím na sněmích i před králem o to, aby byli jmenováni přísedícími soudu komorního členové vyšších stavů, ku kterým by regenti radili. Zejména na sněmě 22. července 1514 na hradě Pražském odbývaném žádali krále, aby při soudu komorním zachoval se týž řád při sázení osob do něho, jako při soudě zemském, totiž kdykoli by se uprázdnilo některé místo po některém pánu, aby král s radou nejv. úřed- níkův a soudců soudu zemského a komorního ze stavu panského místo to osobou stavu pan- ského obsadil, a budeli místo prázdné po osobě stavu rytířského, aby po krajích se odbývaly sjezdy, a na těch aby rytířstvo hodnou osobu ze sebe vybralo a králi oznámilo. Král pak, když mu ty osoby z krajův budou oznámeny, aby s radou úředníků zemských stavu rytířského a těch, kteří v soudech zemském a komorním ze stavu rytířského sedají, nového radu vsadil, a aby „jiný žádný k tomu neradil ani se přimlouval“. 6) Takovým způsobem strana Rožmitálská mínila i soud komorní zcela do svých rukou dostati; když ale o to v prosinci 1514 bylo jednáno před králem na Budíně, a stoupenci strany královské a městské opřeli se tomu, aby král byl takto obmezován při sázení osob do soudů zemských, tu král Vladislav učinil o to oběma stranám odklad a nesvolil k novému takovému obmezování své moci královské. Ná- sledkem toho o sv. Martině 1515 zasedli na soudě komorním radové královští, z nichž většina zasedala již na soudě za p. Viléma z Pernšteina, a kteří byli nově dosazeni, ti zajisté jmeno- váni jsou králem k návrhu nejv. hofmistra a radů soudu komorního. Když pak král Vladislav 13. března 1516 zemřel, psali 2. dubna t. r. Petr z Rosenberka, nejv. purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitála a nejv. kancléř Ladslav ze Šternberka panu Vojtěchovi z Pernšteina, že soud komorní nemůže o Svátosti (4. dubna) 1516 slušně býti držán, poněvadž páni a rytířstvo, radové královští, kteří v tom soudu komorním sedají, králi Ludvíkovi přísahy neučinili. 7). Skutečně během roku 1516 komorní soud neodbýval žádných sezení, a také r. 1517 jak letopisec poznamenává — „soudové nešli až do sv. Václava, a při tom času ještě nesoudili, než toliko pře vyhlašovali, a pak o sv. Martině (11. listopadu) soud komorní byl držán a soudili týden. Potom se pohnutí stalo mezi pány a rytířskými lidmi, že králi nechtěli slibovati, i od- ložili soudu do Svátosti“. 8) Rozumíme-li dobře této zprávě, tedy byly příčinou přerušení činnosti soudu komorního jednak spory stavovské, jež se dotýkaly též kompetence jeho ve věcech městských, jednak otázka, zdali staří radové soudu komorního mohou i nadále na soudě zasedati, třeba nebyli složili přísahu novému králi, anebo zdali soud komorní nově má býti osazen, a sice ve smyslu přání strany Rožmitálské. Otázka ta byla brzo na to ve prospěch strany královské neb Pern- šteinské vyřízena. Pokud se kompetence soudu komorního ve městských věcech týče, zúžena je působnost jeho ovšem značně smlouvou Svatováclavskou z r. 1517, kterou došlo k uznání zásady, že měšťané a obyvatelé městští mají býti souzeni z pravidla na právě městském a toliko výjimečně na některém ze soudů zemských. Soudem komorním mohly se ještě rozsuzovati pře o nezdržení smluv, uzavřených měšťany neb obyvateli městskými s panskými neb rytířskými osobami neb s lidmi jejich, pokud se dotýkaly zemských a ne šosovních věcí; dále pře o „kšaftích 6) Rukopis arch. Roudnického DC 54 na 1. 12. 7) Archiv Český XI. str. 193. 8) Staří letopisové str. 379 pozn., k tomu Archiv Český VII. str. 173 a Kvatern desk zemských č. 45 na 1. B. 29.

Strana VI
VI Úvod vydavatelův. a nápadech, kdež by se gruntuov a věcí zemských dotýkalo“; o „svěření majestátův a listův na peníze“, když svěření učiněno obyvateli městskému šlechticem; „o svěření svrchků, klenotů od stříbra, zlata, perel, peněz neb zlata“, když šlechtic obyvatele městského pro takovou věc před soud městský pohnal a týž soud ve třech měsících o to konec neučinil; a konečně o pří- pady spadající pod pojem pychu, když měštěnín neb obyvatel městský „na gruntích zemských“ řečí neb skutkem přečinil. V těchto případech mohl ostatně půhon podán býti také k soudu zemskému. Zdali mohla rada městská i nadále býti poháněna neb obesílána k soudu komornímu pro nedopomáhání právu, zůstalo pochybno. Tím vším se vysvětluje, proč od r. 1517 jsou velmi řídkými případy, v kterých měšťané neb obyvatelé městští byli k soudu komornímu poháněni. Starý letopisec praví, že soud komorní r. 1517 o sv. Martině týden zasedal; avšak z té doby se nám nezachovalo žádných nálezův, a jest pravdě podobno, že zpráva letopiscova spo- čívá na nějakém omylu.9) Naproti tomu k rokům Svátosti a sv. Martina 1518 komorní soud pod předsednictvím nejv. hofmistra Vojtěcha z Pernšteina pravidelně sezení odbýval, a to za přítomnosti kromě předsedy 12 členů, z nichž většina náležela stavu vladyckému. 10) Byli to vesměs staří radové soudu komorního, kteří zajisté i králi Ludvíkovi přísahu byli složili. Soud komorní pak vynášel nálezy o roku Svátosti 1519; v tomto dílu ale (str. 372—475) mohli jsme uveřejniti toliko půhony k roku tomu dané a do 21. dubna 1519 jdoucí, a to s přípisky, v jaké formě byly vyřízeny. Prameny pak, z kterých jsme při publikaci půhonů, svědomí a nálezů soudu komorního z let 1511—1519 čerpali, jsou tyto: 1. Registra černá aksamitová půhonův a nálezův z l. 1500—1511 (= R. III.), za nejv. hofmistra Viléma z Pernšteina psaná, jež se v bibliotéce Českého Musea chovají pod sig. 24. A. b. a jež jsme v Archivu Českém X. na stránce 446 a XIII. stránka XXIII popsali. Z tohoto rukopisu uveřejňujeme zde na str. 1—52 (č. 2012—2091) 80 nálezů, vynesených na soudě komorním k roku svatého Martina (12—21. listopadu) 1511. Tím tisk zápisů v těchto registrech obsažených je vesměs ukončen. 2. Zlomek register nálezů soudu komorního na nečisto psaných z l. 1502—1508 (= R. IIIa), jenž v novější době dostal se do archivu Českého Musea a z něhož se zachovalo sedm ne- svázaných složek o 205 stránkách. Bylo z tohoto běžného protokolu přepisováno do před- cházejících register č. R. III., a nálezy takto na čisto přepsané jsou skoro vesměs v běžném protokolu mřežovány. Litovati sluší, že nebylo možno tohoto pozůstatku užiti při vydávání nálezů z r. 1500—1511 podle rukop. č. R. III. Bývaloť by možno některé chyby přepisovače, jichž se dopustil i v datování nálezů, poopraviti. 11) Velmi dobře pak dá se sledovati spůsob, jakým 2) V soupisu nevyřízených půhonů z let 1513—1518, které zde na str. 372 násl. uveřejňujeme, nalé- záme poznámky, že o roku sv. Martina 1518 dány jsou stranám poklidy neb hojemství k roku Svátosti 1519 tak při č. 2674, 2675, 2680, 2681, 2686, 2688, 2689, 2692, 2715, 2718, 2733, 2738, 2740 a 2755). Musil tedy před tímto rokem soupis se státi. O rocích sv. Martina 1517 neb Svátosti 1518 neděje se nikde zmínka. 10) O roku Svátosti (16.—22. dubna) 1518 seděli na soudě vedle nejv. hofmistra 4 páni a 9 vladyk a vynesli 47 nálezů (č. 2536—2582 na str. 301—333), a o roku sv. Martina (11.—22. listopadu) 1518 4 páni a 8 vladyk, kteří 66 nálezů (č. 2583—2648 na str. 333—372) vynesli. 11) Tak na př. nález z roku 1504 č. 1320 v Archivu Českém XIII. str. 67 je zapsán v protokole na str. 146 pod datum: feria II post Briccii (17. listopadu) anno MDV°; nález z r. 1506 č. 1385 v Arch. Č. XIII. str. 108 je zapsán na str. 122 pod datum: feria IV. post Georgii (24. dubna) anno MDIV°; nález z roku 1506 č. 1406 v A. Č. XIII. str. 123 je zapsán na str. 33 pod datum: feria IV crucis invencionis (3. května)

Strana VII
Uvod vydavatelův: VII písař komorní při vedení protokolu soudního si počínal. Kdežto k nálezům do rukopisu R. III. přepsaným připisoval půhony, jak je naleznul v současných registrech půhonů; v tomto pro- tokole zapisuje běžně pouze nálezy, jak mu patrně na soudě byly diktovány, anebo jak si je na škartkách byl poznamenal a vypracoval. Při tom po straně opatřuje nálezy mnohými po- známkami, na př. „není vypovědín tento nález“, „neque lectum, neque pronuncciatum“, když soudcové patrně rozhodnutí odložili neb jiný nález vynesli. V takových případech jsou nálezy mřežovány; u mnohých je poznamenáno: „odklad“ nebo „odloženo“, a prozatímní nálezy, kterými strany k nejbližšímu roku jsou odkazovány, nebyly přepsány do rukop. č. R. III. a nebyly proto mřežovány; leč že v téže při byl potom při nejbližším roku nález vynesen. Takovýchto nálezů neb jiných zápisů, jež z těch neb oněch příčin nebyly do rukop. č. R. III. přepsány, nalezli jsme 57 a uveřejňujeme je zde dodatečně na str. 53—72 jakožto č. 2094—2150. 3. „Třetí registra svědomí krále JMti komorní“ (rukop. arch. Česk. Musea sigu. 3 G.), z nichž jsme svědomí jdoucí od února 1510 až do listopadu 1511 uveřejnili v dílu XIII. Archivu Českého a v jichž uveřejňování v tomto dílu na str. 73—231 pokračujeme, citujíce je č. R. IV. Jdou od 1. prosince 1511 do 30. září 1513, a označena jsou č. 2151—2453. Připsáno je na deskách rukopisu toho ještě jedno svědomí ze 7. března 1514, jež zde na str. 231 jakožto č. 2454 uveřejňujeme. 12) 4. „Registra nejprvnější nálezová fijalová soudu komorního pána pana Vojtěcha z Pern- šteina, nejv. pana hofmistra královstvie Českého“ (rukop. archivu Českého Musea sign. 2 J.), jež obsahují na 1. A1—F 11 v první části půhony a nálezy k roku sv. Martina léta 1515, uve- řejněné zde na str. 270—301 (č. 2499—2535) a půhony a nálezy k roku Svátosti 1518, zde na str. 301—333 (č. 2536—2582) vydané. V registrech (= č. R. VI.) přicházejí tyto půhony a nálezy z obou let pohromadě v abecedním pořádku podle začátečních písmen křestních jmen původů seřaděny; kdežto my je zde ovšem v chronologickém pořádku uveřejňujeme. Na l. E 2 zapsány jsou dva starší nálezy z r. 1511, jež jsme zde na str. 52 (č. 2092 a 2093) umístili. 5. „Registra puchonná vejpovědí koženná“ z l. 1518 až 1525 (rukop. archivu Českého Musea sign. 3 J.). Nápis ten je na hřbetě novější rukou připsán, patrně podle nápisu nějaké starší obálky, kterou novější vazba nahradila. Z rukopisu tohoto (= R. VII.) uveřejňujeme na str. 333—372 půhony a nálezy k roku sv. Martina (11—22 listopadu) l. 1518 (č. 2583 až 2648), jak jsou v něm v chronologickém pořádku na l. A 1—B XII zapsány. Na l. B XIV až C. XI následují nálezy soudu komorního k roku Svátosti (6. května) l. 1519 a na následujících listech i z let potom jdoucích, jež v některém z dalších dílů Archivu Českého dojdou uveřejnění. 6. Registra nevyřízených půhonů k soudu komornímu z let 1513—1524 (rukop. archivu Českého Musea bez sign.). Citujeme je zde R. VIII. a uveřejňujeme z nich na str. 372—473 půhony (č. 2649—2998) od 16. června 1513 až do 20. dubna 1519 jdoucí. Rukopis začíná a. MDIII; nález č. 1435 v A. Č. XIII. str. 140 je zde datován na str. 159: feria VI post Marci (27. dubna) a. MDVP; nálezy č. 1776 a 1777 v A. Č. XIII. str. 400 a 401 nemají býti datovány k r. 1510, nýbrž prvnější feria VI post Marci (1. května) anno MDVI; a druhý feria VI post Briccii (14. listopadu) anno MDV° (str. 136 a 163 protokolu). 12) Na str. 232—269 uveřejnili jsme dodatkem některá svědomí k letům 1488—1494 (č. 2455—2498) ze zlomku rukopisu„Libri testimoniorum“ (= R. V), jenž v novější době dostal se do archivu Českého Musea a tam omylem připočtěn byl k registrům soudu komorního. Teprve po opětném pročítání seznali jsme, že tu máme činiti se svědomími soudu dvorského a nikoli komorního, a že tedy neprávem do této sbírky přijaty byly. Zajímavý jich obsah snad omluví toto pochybení.

Strana VIII
VIII Uvod vydavatelův. abecedním rejstříkem podle křestních jmén původův a má tří oddíly. V prvním oddílu na l. A 1 až B1 přepsány jsou ze starých register nevyřízené půhony z června 1513 do července 1516 (zde č. 2649—2761 na str. 372—407). Přepsání stalo se, jak už jsme svrchu podotkli, před rokem sv. Martina 1518, neboť nacházejí se při některých přepisech poznámky, že pře byly odloženy k roku Svátosti 1519. Písaři připisovali po stranách odklady, hojemství a poklidy, jež strany vzaly, kromě toho jména poručníků pří, jež si strany jmenovaly, a konečně přičiňovali k půhonům poznámky, kdy byl vynesen na ně nález, aneb že strany uzavřely smlouvu. Vyřízené takto nálezy jsou pak mřežovány. V druhém oddílu, jdoucím od 1. BI. až F II., jak nadpis (zde str. 407) ukazuje, při- chází soupis nevyřízených půhonů od srpna 1516 až do října 1523 jdoucích, o kterých soud komorní za předsednictví Karla knížete Minstrberského o Svátosti r. 1524 rozhodoval. V tomto soupisu připsány jsou nevyřízené půhony, jak byly původně zapsány: a) „v pátých registrách“ z let 1516 a 1517 na 1. J 1 až M 2 (srov. č. 2762—2770 na str. 408—411); b) „v šestých registrách z let 1517 a 1518 na listě A 4 až E 19 (srov. č. 2771—2809 na str. 411—425); c) „v sedmých registrách úzkých“ z roku 1518 na 1. A 4 až E11 (srov. č. 2810—2840 na str. 425—437); a d) „v druhých lvových registrách“ z listopadu 1518 až do října 1519 na 1. A1—C 15 (srov. č. 2841—2844, 2888, 2891, 2915, 2947, 2948, 2982, 2983, 2989, 2993 a 2998 na str. 437—473). V tomto dílu Archivu Českého, jak praveno, jsme otiskli pouze půhony do roku Svátosti (6. května) 1519 jdoucí, ponechávajíce vydání všeho ostatního na pozdější dobu. Konečně jest v rukopise oddíl třetí na 1. F 3—F 13, kde se nalézají přepsány některé nevyřízené půhony, o nichž na soudě komorním při roku Svátosti 1. 1527 bylo roz- hodováno. V dvou těchto posledních oddílech setkáváme se pak s podobnými přípisky, jako v oddíle prvním. 7. Zlomek register půhonných druhých lvových z l. 1518—1519 (rukop. arch. Českého Musea bez sign.), z něhož v předcházejícím rukopisu přepisy nevyřízených půhonů přicházejí. Citujeme jej R. IX. Zachovaly se z nich toliko listy A. X až C. XIV, a půhony zde zapsané na 1. A X až BXXV uveřejňujeme na str. 438—475 (č. 2845—3010); ovšem tak, že je do- plňujeme všemi přípisky, které v předcházejícím rukopise R. VIII. přicházejí. Půhony, které byly vyřízeny vynesením nálezu neb jinak, jsou mřežovány, a pokud nebyly vyřízeny a zůstaly tedy nemřežovány, přepsány jsou do rukop. R. VIII., a tam po stranách písaři dále připisovali, kdy byl na ně nález vynesen atd. Jest tedy zlomek tento velmi zajímavým doplňkem ruko- pisu R. VIII. Víme pak z těchto zápisníků, že byla do r. 1518 psána registra úzká půhonů první až sedmá a první registra lvová, jež se nám nezachovala, a z knížek nálezů soudu komorního brzy po r. 1519 sestavených, jež na str. 605—644 uveřejňujeme, seznáváme konečně, jak už sme svrchu řekli, že byla tenká aksamitová registra nálezů soudu komorního z let 1512—1514, jež se ztratila a z nichž toliko výpisky se zachovaly. Takovým spůsobem v tomto dílu Archivu Českého dospěli jsme ve vydávání pramenů soudu komorního do dubna 1519. V Praze dne 6. září 1901. Vydavatel.

Strana 1
D. XIII. REGISTRA SOUDU KOMORNÍHO. Vydává Jaromír Čelakovský. (Čísla 1210—2011 z let 1503—1511 viz v díle XIII. str. 1—545.) Puohonové a nálezové k roku svatého Martina léta MDXI°. Tito z pánuov v soudu seděli: Pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, pan Jiřík Konopištský z Šternberka, pan Jan z Šternberka, pan Hynek Bořita z Martinic, krále Ludvíka JMti dvoru maršálek a hajtman kraje Slánského, pan Václav Popel z Lobkovic. Tito z vladyk v soudu seděli: Tobiáš z Sulevic, purkrabie Karlšteinský oc, Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie hradu Pražského, Jan Řepa z Neveklova, Václav Vrabský z Vrabí na Stříbříně, Voldřich Malovec z Malovic, Václav Záruba z Hustiřan, Vilém z Vřesovic na Doubravské Hoře, Štěpán Anděl z Ronovce, Václav Litovský z Svinař, Diviš Žeušický z Ne- stajova, Zigmund z Záp. R. III. 1. 17. b; 39. b; 63. a; 80. a; 87. a; 176. b; 213. b; 245. a; 262. b; 309. b; 321. a. 2012. Mezi Blažkem konvářem, měštěnínem Píseckým, a Blažkem Štenrajtarem z Muzlův o propa- dení základu. — 1511, 12. listopadu. Blažek konvář, měštěnín Písecký, poháněl Blažka Štenraytara z Muzluov. Vinil ho z šuby kuní základu propadeného, kterúžto šubu on Blažek konvář pětmez- cítma kop grošuov českých pokládá. V té při mezi Blažkem konvářem, měštěnínem města Písku, puovodem s jedné, a Blažkem Štenraytarem z Muzluov pohnaným s strany druhé. Kdež jej týž Blažek konvář vinil z šuby kuní základu propadeného oc, tak jakož puohon plněji svědčí. Archiv Český XIX.

Strana 2
D. XIII. Registra soudu komorního. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Blažek pohnaný odpíraje pravil, že se to svědomí nesrovnává, a že Jan Šuba nesvědčí podle práva, a že nejsa řádu rytieřského listovnie svědomie dává. A také že o toho člověka, pro kteréhož Písečtí s Adamem Ploskovským se soudí a pro kteréhož ten základ se stal, ještě konce nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpor pohnaného i svědomie, nalezli: Poněvadž on Blažek konvář puovod to dostatečně provedl, že se on Blažek pohnaný s ním o tu šubu založil, a také to provedl, že sú oni Písečtí ten pych na něm na Adamovi obdrželi nálezem panským, z té příčiny dává se jemu Blažkovi puovodovi za právo, že jest mu tiem základem Blažek pohnaný vinen, a tu šubu kuní, dobrú, hodnú podle jeho puovodova svědomí aby mu ji dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu den svatých pět bratruov. R. III. I. 40. a. 2013. Mezi Heřmanem a Karlem bratřími z Šumburka a jich bratrem Janem z Šumburka o nepo- ložení peněz při rozdílu. — 1511, 12. listopadu. Pan Heřman, pan Karel, vlastní a nedielní bratří z Šumburka a na Trutnově poháněli pana Jana odtudž z Šumburka na Landshutě, bratra svého. Vinili jej z toho, že jest puol třetieho tisíce kop a sedmdesáti dvú kop grošuov vše míšenských statku bratrského společního, když sú se o statek dělili, na diel nepoložil ani co o tom oznámil. Vložen puohon léta MDIX v pátek den svatého Klimenta [23. listopadu]. V té při mezi panem Heřmanem a panem Karlem vlastními a nedielnými bratřími z Šumburka a na Trutnově puovody s jedné, a panem Janem odtudž z Šum- burka a na Landshutě pohnaným s strany druhé. Kdež jej tíž bratří vinili z toho, že jest puol třetieho tisíce kop a LXXII kopy grošuov míšenských statku bra- trského společního, když sou se dělili, na diel nepoložil ani co o tom oznámil oc, tak jakož puohon ukazuje; při tom pravíce, že on pan Jan jsa ředitelem statku jich společního jakožto bratr jich najstarší, prodával jest statek gruntovní i svrchky, jme- novitě Březno, Wamberk, Navarov, Vintířov i jiný statek, kam jest ty penieze děl, toho že jest jim až dosavád neoznámil, kde jest je obrátil, krom o těch sedmi tisících kopách, kteréž on pan Jan k sobě na diel přijal. A na to ukázali svědomie. Proti tomu on pan Jan odpíraje pravil, že mu to svědomie nic ke škodě nenie ižádný z příčiny té, že se nesrovnává, a toho že svědek neseznává, by co za ním peněz viece zuostalo nad tu summu, kterúž na diel svuoj přijal, a sám že jest neprodával, než s vědomím nebožtíka pana Albrechta, bratra svého, a jiných pánuov a přátel svých, a že s nimi o všecko konec, rozdiel a smlouvu má dskami zapsanou a do-

Strana 3
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 3 konalú, a poněvadž přes smlouvu pohánějí, že takový puohon jest na zmatek; ale on že k zmatku mluviti nechce. A na to touž smlouvu, rozdiel dskami zapsaný, ukázal. Zase proti tomu puovodové pověděli jsú, že by to věc nová a obtiežná byla, aby on pan Jan jakožto najstarší bratr svuoj diel od mladších vzav, a ne oni od něho, jim dále neměl oznámiti, kam jest ostatek summy nad svuoj diel děl, za jich-li dluhy či kam jinam obrátil, poněvadž oni pozorují, co jest summy bylo, v tom JMtí pánuov žádajíce za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, svědomí, smlouvu i rozdiel, nalezli: Poněvadž oni nadepsaní bratří puovodové nešli sú vedle řádu zemského a dieluov podle téhož zřiezenie zemského nedokonali, než dali se v smlouvu s ním s panem Janem bratrem svým dobrovolnou, v kteréžto smlouvě znamenitě položeno jest, že oni jej pana Jana oddělují a zejména statku Landshutu i hotových peněz i jiného statku postu- pují smlúvou a rozdielem konečným, jakož táž smlouva zřetedlně ukazuje, i tudy a z těch příčin dává se jemu panu Janovi za právo tak, že tiem puohonem nade- psaným svým bratřím nic povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v středu den svatých pět bratruov. R. III. 1. 121. a. 2014. Mezi Václavem Litovským ze Svinař a Alšem Berkou z Dubé o základ propadený. 1511, 12. listopadu. Václav Litovský z Svinař poháněl pana Alše Berku z Dubé. Vinil ho ze sta kop grošuov a z XXV kop grošuov vše českých základu propadeného dielu jeho naň na pana Alše přišlého, kterýž jest propadl, vyručiv s dobrými lidmi od něho Litov- ského Jana Synka pod pět seth kop grošuov českých, aby ten Synek postaven byl před pány JMtí a vladykami na soudu zemském na den jmenovitý, tak jakž se jest týž pan Aleš s jinými rukojměmi zavázal. Ale tomu jest na ten jmenovitý den dosti ne- učinil. Vložen puohon léta MDX° v středu [sic] den svatého Rehoře [12. března]. V té při mezi Václavem Litovským z Svinař puovodem s jedné, a panem Alšem Berkú z Dubé pohnaným s strany druhé. Kdež ho týž Litovský vinil ze sta kop a z XXV kop grošuov vše českých základu propadeného dielu jeho naň na pana Alše přišlého, kterýž jest propadl, vyručiv s dobrými lidmi od něho Litovského Jana Synka pod pěth seth kop grošuov českých, aby ten Synek postaven byl před pány JMtmi a vladykami na soudu zemském na den jmenovitý, tak jakž se jest týž pan Aleš s jinými rukojměmi zavázal; ale tomu jest na ten den jmenovitý dosti neučinil oc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to vajpis z knih města Bělé pod jich města pečetí, svědčící na téhož Jana Synka vyručenie, a k tomu i některá svědomie ukázal. Proti 1*

Strana 4
D. XIII. Registra soudu komorního. tomu on pan Aleš odpíraje pravil, že toho on Litovský neprovozuje, by ten člověk od něho vyručen byl, než že jest z práva od konšeluov v Bělé vyručen, a tudy že se puohon jeho s svědomím a svědci jeho že se také sami s sebú nesrovnávají, a on pan Aleš že jest tomu rukojemství učinil dosti a toho člověka postavil před soudem zemským. A na to také svědomie ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon slyševše, strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory, svědomie, i také v ten vajpis z kněh města Bělé nahlédše, nalezli: Poněvadž on Václav puovod v svém položil puohonu, že on pan Aleš toho Jana Synka od něho od Václava vyručil, a vajpis Bělských, kteréhož se on Litovský dokládá, takto ukazuje, že jsú vyručili s práva jich Jana Synka pan Aleš oc, a jiní aby jej postavili před soudem zemským, pak-li by nepostavili, aby jemu Litovskému ti rukojmie byli povinni těmi pěti sty kopami grošuov českými: i tudy se ten jeho puohon s tiem vyručením podle téhož svědomie konšeluov Bělských nesrovnává. A také on pan Aleš Berka čtyřmi provedl svědky, že jest toho Jana Synka podle vyručenie svého ten pátek o suchých dnech letničních před pány a vladykami na plném soudu zemském postavil, a on Litovský zase proti těm čtyřem svědkóm dostatečně neodepřel: z těch příčin dává se jemu panu Alšovi za právo, že tu jemu Litovskému podle jeho puohonu nic povinovat nenie. Dal památné. Stalo se v středu den svatých pět bratruov. R. III. I. 310. a. Srov. svědomí č. 1687 v Arch. Č. XIII. str. 332. 2015. Mezi Adamem Hložkem z Žampachu a Janem Býchorským z Raškovic o svěření listu a nevydání peněz. — 1511, 13. listopadu. Adam Hložek z Žampachu poháněl Jana Baychorského z Raškovic, v městě Kolíně obývajícieho. Vinil jej z toho, že jest témuž Baychorskému dal list s dobrú volí na čtyři sta kop grošuov českých svědčící s úrokem na takový zpuosob, aby on Baychorský tu sumu vyupomínal a napřed sobě z nie vzal puol druhého sta kop grošuov českých, kteréž mu týž Adam byl dlužen, a ostatek té summy že jest měl jemu Adamovi navrátiti. Ale toho on Baychorský jsa napomenut učiniti zanedbává. Vložen puohon léta MDX° v neděli po svatém Urbanu [26. května]. V té při mezi Adamem Hložkem z Žampachu puovodem s jedné, a Janem Baychor- ským z Raškovic pohnaným s strany druhé. Kdež jej Baychorského týž Adam vinil z toho, že jest jemu Baychorskému dal list s dobrú volí na čtyři sta kop grošuov českých svědčící s úrokem na takový zpuosob, aby on Baychorský tu summu vyupomínal a napřed sobě z nie vzal puol druhého sta kop grošuov českých oc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Baychorský odpíraje pravil, že se to svědomie nesrovnává v tom, že jeden řeč slyšenú svědčí a druhému svědku

Strana 5
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 5 naprosto že odpírá, kdež svědčí bratr jeho Adamuov, a že jest to proti zřiezení zemskému; a poněvadž nemá než jednoho svědka, že jeden svědek jest žádný svědek; a poněvadž podle svého puohonu nic neprovozuje, že žádá v tom za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře líčení i svědectví, nalezli: Poněvadž on Adam poněkud to provodí, že jest jemu Baychor- skému ten list v puohonu menovaný dal, a on Baychorský ničímž toho neodvozuje, než toliko řečí, a také se viec dotýče svěřenie: i z té příčiny aby obě strany v kaple všech svatých na hradě Pražském na den Svátosti najprv příštie stály, a tu týž Baychorský na ten den aby to zpravil tak, jakž JMtí pány a vladykami jemu rozká- záno bude. Stalo se léta MDXI° ve čtvrtek den svatého Bryccii. R. III. 1. 18. a. 2016. Mezi Janem z Libchavy a Jindřichem z Oujezda o podvolení se dáti pokutu pro hru přes deset grošův. — 1511, 13. listopadu. Jan z Libchavy poháněl Jindřicha z Oujezda. Vinil jej ze sta kop grošuov českých jemu od něho propadených, tu kdež jest se témuž podvolil Janovi pravě, když by koli on Jindřich hrál přes deset grošuov českých, že témuž Janovi sto kop grošuov českých dáti chce. Vložen puohon léta MDX° v pátek o Suchých dnech letničních, jinak před svatým Urbanem [24. května]. V té při mezi Janem z Libchavy puovodem s jedné, a Jindřichem z Oujezda pohnaným s strany druhé. Kdež jej týž Jan vinil ze sta kop grošuov českých jemu od něho propadených oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Jindřich pohnaný odpíraje pravil, že se ti svědkové nesrovnávají, a také že jest on člověk mladý a ještě nerozomný a že mu XXti leth nenie; a na to že jest zřiezenie zemské, kto by člověka mladého več uvedl. Proti kterýmžto řečem on puovod odpíraje, dal mluviti, že jest mu viece než XXti leth. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž on Jan puovod to provedl, že jest se odřekl on Jindřich přes X grošuov českých hráti, a bude-li hráti přes deset grošuov českých, že mu chce sto kop grošuov českých dáti, a to také provedl týž Jan, že on Jindřich po tom odřeknutí a rčení hrál do několika kop; i z těch příčin dává se jemu Janovi za právo podle jeho puohonu, tak že on Jindřich pohnaný jemu těmi sty kopami grošuov českými vinen, a ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. R. III. 1. 176. b.

Strana 6
D. XIII. Registra soudu komorního. 2017. Mezi Janem Černčickým z Kácova a Vilémem z Veselice o rukojemství. — 1511, 13. listop. Pan Jan Černčický z Kácova poháněl Viléma z Veselice na Kalthauze. Vinil ho jakožto jednoho rukojmí z dielu jeho z XXV kop grošuov českých, kdež jest mu rukojmí za někdy Bavora z Veselice za sto kop grošuov a za XXV kop grošuov vše českých, kteréž jest on Bavor urukoval Salomeně z Radovesic, a on pan Jan z Kácova jest příjemce na jejím miestě těch rukojmí. Vložen puohon léta MDX“ v pátek o suchých dnech letničních, jinak před svatým Urbanem [24. května]. V té při mezi panem Janem Černčickým z Kácova puovodem s jedné, a Vi- lémem z Veselice na Kalthauze pohnaným s strany druhé. Kdež jeho týž pan Černčický vinil jakožto jednoho rukojmí z dielu jeho z XXV kop grošuov českých, kdež jest mu rukojmí za někdy Bavora z Veselice za sto kop grošuov a za XXV kop grošuov vše českých oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Vilém pohnaný odpíraje pravil, že se k tomu zná, že jest rukojmí byl podle jiných dobrých lidí za nadepsaného Bavora za věno, kteréhožto věna on pan Černčický byl příjemce; ale že jest jej Viléma i jiné rukojmie týž Bavor vy- vadil tudy, že jest jí paní Salomeně list věnní udělal a jemu panu Černčickému ten list v jeho moc jakožto jistotu toho věna dal, a také že jest on pan Černčický před soudem zemským s ní Salomenú se soudiv k tomu znal, což jest po ní jmenováno, že jest on za to věno rukojmie přijal. A na to ten list vyvazený, svědomie a nález z soudu zemského ukázal. Zase proti tomu pan Černčický odpíraje pravil, že toho on Vilém ničímž neodvozuje, by z toho rukojemstvie propuštěn byl, a že žádný list věnný s polúletím nebývá, aby za zdravého života muže svého měla která manželka z věna upomínati, než po smrti manžela svého že tepruv věno na ni přichází; ale tento list že ukazuje, když by ona Salomena neb Bavor, muž její, aneb jeden z nich dali puol léta napřed věděti, aby summa plněna byla. A poněvadž on pan Černčický v tom listu sám jistcem jest, rukojmie zase postavil, své dáti musil, z toho že znáti jest, že vyvazen od těch rukojmí Bavorových nenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory, svědomie, list vyvazený svrchu dotčený a nález z soudu zemského, i nalezli: Poněvadž on Vilém pohnaný to po- kázal, že ten list vyvazený, v němž týž pan Černčický jistcem jest, kterýž svědčí jí Salomeně a muži jejímu na tři sta a na XXV kop grošuov vše českých, on pan Černčický při sobě a v své moci jměl, a toho nepokázal, by jej ten list od paní Sa- lomeny neb od nebožtíka manžela jejího vyvazený k sobě přijal, kdež se z toho roz- uměti muož, že sú to peníze v témž listu menované nebyly, nežli věnnie; a k tomu také že jest se před pány a vladykami na plném soudu zemském týž pán z Kácova

Strana 7
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. znal, že jiných jejích Salome[nijných peněz u sebe nemá, nežli věnnie, a táž Salomena i jiní tři jeho Vilémovi svědkové to seznávají, že jest jí těch peněz za živnosti téhož někdy muže jejího vydati nechtěl: i z těch ze všech příčin dává se jemu Vilémovi pohnanému za právo, že tu jemu panu Černčickému tiem rukojemstvím podle jeho puohonu nic povinovat nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. R. III 1. 177. a. Srov. svědomí č. 1854 v Archivu Č. XIII. str. 456. 2018. Mezi Štěpánem z Poutnova a Purkartem Točníkem z Křimic o dluh za koně. — 1511, 13. listop. Štefan z Poutnova poháněl Purkarta Točníka z Křimic na Křimicích. Vinil jej ze XXti a z jedné kopy grošuov míšenských jemu od něho za kuoň povinných. Vložen puohon léta MCX° v pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna.] V té při mezi Štefanem z Poutnova puovodem s jedné, a Purkartem Toč- níkem z Křimic a na Křimicích pohnaným s strany druhé. Kdež ho týž Štefan vinil ze XXti a z jedné kopy grošuov míšenských jemu od něho za kuoň povinných oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Purkarth pohnaný odpíraje pravil, že toho žádný jeho puovoduov svědek neseznává, by mu tu summu v puohonu menovanú povinovat byl, nébrž že pravie, že sú při trhu nebyli; a po- něvadž podle svého puohonu nic neprovozuje, že jest ten puohon učinil na zmatek, žádaje v tom JMtí pánuov podle práva za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž on Stefan podle svého puohonu dostatečně toho dluhu naň na Purkarta neprovedl, z té pří- činy dává se jemu Purkartovi pohnanému za právo, tak že tu jemu Štefanovi podle tohoto puohonu nic povinovat nenie. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. R. III. I. 262 b. Srov. svědomí č. 1706 a 1904 v A. Č. XIII. str. 354 a 500. 2019. Mezi bratřími z Poutnova a Purkartem Točníkem z Křimic o nevrácení koflíku. 1511, 13. listopadu. Štefan, Jiřík a Beneš vlastní bratří z Poutnova poháněli Purkarta Točníka z Křimic a na Křimicích. Vinili ho z nevrácenie koflíku stříbrného jemu Purkarthovi od něho od Štefana a od Jiříka svěřeného, kterýžto koflík oni bratří pět kop grošuov českých pokládají. Vložen puohon léta MDX° v pondělí po svatém Tiburcí [15. dubna]. V té při mezi Štefanem, Jiříkem a Benešem vlastními bratřími z Poutnova puovody s jedné, a Purkartem Točníkem z Křimic pohnaným s strany druhé. Kdež jej jmenovaní bratří vinili z nevrácenie koflíku stříbrného jemu Purkarthovi od něho od Štefana a od Jiříka svěřeného, kterýžto koflík pět kop grošuov českých pokládají.

Strana 8
8 D. XIII. Registra soudu komorního. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Purkarth pohnaný odpíraje pravil, že toho oni puovodové podle svého puohonu neprovozují, by on Štefan a Jiřík jemu Toční- kovi toho koflíku svěřili, a že toho svědek žádný neseznává, než že sú svěřili mateři jeho, a on že po mateři své nedědí a nic po ní nemá a neměl, a nemá co vracovati. A což jest bylo mateři svěřeno, jakožto lžíce stříbrné, že jest ty sestra jeho Toč- níkova a ne on Točník jim vracovala; ale on že nemá co vracovati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory i svědomie: Poněvadž oni puovodové toho podle puohonu svého, by on Točník ty věci svěřené k sobě přijal, neprovedli jsú, ani také toho provedli, by on jaký statek po mateři své měl neb držal, z těch příčin ten puohon zdvihli sú. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek den svatého Brykcí. R. III. 1. 263. a. Srov. předcházející nález č. 2018 a svědomí č. 1706 v A. Č. XIII. str. 354. 2020. Mezi Zikmundem Škrhou z Petrovic a Annou z Ryzmburka o nevrácení svrchkův a nábytků. 1511, 13. listopadu. Zikmund Škrha z Petrovic, mocný poručník sirotkuov a statku nebožtíka Buryana z Plotišť, králem JMtí daný a učiněný, poháněl Annu z Rysmburka, v Par- dubicích obývající. Vinil ji z nevrácenie svrchkuov a nábytkuov, kteréž jest v Pravách na tvrzi i také ryby z rybníkuov pobrala, práva k tomu nemajíc, kteréžto tak po- brané svrchky a nábytky i také ryby on Škrha LXXV kop grošuov českých pokládá. Vložen puohon léta MDX° v pondělí po svatém Urbanu [27. května]. V té při mezi Zigmundem Škrhú z Petrovic, mocným poručníkem sirotkuov a statku nebožtíka Buriana z Plotišť, králem JMtí daným a učiněným, puovodem s jedné, a mezi Annú z Rysmburka, pohnanú s strany druhé. Kdež ji týž Zigmund vinil z nevrácenie svrchkuov a nábytkuov, kteréž jest v Pravách na tvrzi i také ryby z rybníkuov pobrala, práva k tomu nemajíc, kteréžto tak pobrané svrchky a nábytky i také ryby on Škrha LXXV kop grošuov českých pokládá. Proti tomu Anna po- hnaná odpírajíc pravila, že jest to proti zřizenie zemskému, aby ji poháněti měl z svrchkuov a nábytkuov, a těch že nejmenuje zejména, žádajíci v tom JMtí pánuov za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon a odpor vy- slyševše: Poněvadž on Škrha z svrchkuov a nábytkuov pohánie a jich zejména ne- menuje, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek den sva- tého Brykcí. R. III. 1. 263. b. Srov. svědomí č. 1686 a 1832 v A. Č. XIII. str. 331 a 443.

Strana 9
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 9 2021. Mezi Zikmundem z Police a Matoušem a Kateřinou z Blánice o vydání svěřených šatův a jiných věcí. — 1511, [13. listopadu]. Zigmund z Police poháněl Mathouše z Blánice a Katheřinu manželku jeho. Vinil je z svěřenie takového, že jest jim on Zigmund svěřil a schovati dal dvě šubě kuní, jednu nepošitú a druhú pošitú suknem lindyšovým brunáthným, sukně dvě, jednu lindyšovú a druhú astradamskú, věnec perlový, čechlík, voštíp rožďalovský, medenici velikú, mísu cínovú velikú a dva sudy; a oni těch věcí svrchu psaných jemu zase vrátiti nedbají; kteréžto věci pokládá sobě XXI kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX° v pátek den svatého Kryspina [25. října]. V té při mezi Zigmundem z Police puovodem s jedné, a Mathoušem z Bla- nice a Katheřinú, manželkú jeho, pohnanými s strany druhé. Kdež je týž Zigmund vinil z svěřenie takového, že jest jim on Zigmund svěřil a schovati dal dvě šubě kunie, jednu nepošitu a druhú pošitú suknem lindyšovým oc, jakož puohon plněji v sobě zavírá: kteréžto věci on Zigmund pokládá sobě XXI kop grošuov českých. A na to ukázal svědomie. Proti tomu pohnaní pravili, že jest jim nesvěřil nic, než že se k tomu znají, že ty věci, šuby a sukně v puohonu menované u sebe mají v nějakém dluhu. A na to také ukázali svědomie. Tu JMt pán oc, slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž on Zigmund puovod to jest dostatečně provedl, že šuby a sukně i jiné věci v puohonu menované on Mathouš a Katheřina, manželka jeho, pohnaní u sebe mají a také že sú se k tomu sami seznali; z těch příčin dává se jemu Zigmundovi puovodovi za právo, tak aby ty věci v puohonu menované jemu Zigmundovi od pohnaných navráceny byly, a to od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Pak-li by těch šatuov oc nena- vrátili, tehdy jemu tú pokutú v puohonu menovanú, to jest těmi XXI kopami grošuov českými, povinni budou, a tu aby jemu dali též ve dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Než chtie-li on Mathouš a Katheřina manželka jeho jej Zigmunda dále z čeho viniti, právo se jim nezavírá. R. III. 1. 264. a. 2022. Mezi Václavem Litovským z Svinař a Petrem Haléřem z Jičíněvsi o propadený základ. 1511, 13. listopadu. Václav Litovský z Svinař pohnal Petra Haléře z Jičíněvsi léta MCX° v úterý den svatého Rehoře [12. března]. Viniti jej chtě ze sta kop grošuov a z XXV kop grošuov vše českých základu propadeného dielu jeho naň přišlého, kterýž jest propadl, vyručiv s jinými od něho Litovského Jana Synka pod pět seth kop grošuov českých, aby týž Synek byl postaven před pány a vladykami na soudu zemském na den me- Archiv Český XIX. 2

Strana 10
10 D. XIII. Registra soudu komorního. novitý oc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu na rok jim položený ve čtvrtek den svatého Brikcí léta ut supra nadepsaný Václav Litovský puovod stál, ale Petr Haléř pohnaný třikrát volán jsa k svému právu nestál jest. Protož JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vla- dykami krále JMti raddami dali jsú jemu Václavovi Lithovskému proti témuž Petrovi Haléřovi za právo stané. Dal památné. R. III. I. 321. Za nápisem: Staná práva k roku sv. Martina MDXI. Srov. nález čís. 2014 zde na str. 3. 2023. Mezi Alešem Zručským z Chřenovic a bratřími z Leskovce o zjímání lidí poddaných. 1511, 14. listopadu. Aleš Zrucký z Chřenovic poháněl Arnošta, Chvala, Mikuláše a Krystofa vlastních a nedielných bratří z Leskovce a na Cerekvici, aby lidi své z městečka Mnichovic, jmenovitě rychtáře, konšely i všicku obec, postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti. Vinil je z toho, že sú lidi jeho ze Zruči městečka, z Jiřic, z Samechova a z Chabřic zjímali, jim koně, vozy, zbroj, saně, šle, váhy a jiné potřeby k vozu a k saniem příslušející pobrali, je ty lidi ctí a věrou zavazovali, je na závazku tu v Mnichovicích dvě neděli držali a potom je svým pánóm napředpsaným vydali na Cerekvici, nechtiece jich vydati na rukojmie; kdež napřed menovaný Aleš to sobě pokládá padesáte kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX ve čtvrtek před svatým Petrem a Pavlem [27. června]. V té při mezi Alšem Zruckým z Chřenovic puovodem s jedné, a mezi rych- tářem a konšely i vší obcí městečka Mnichovic, lidmi Arnošta, Chvala, Mikuláše a Krystofa Leskovcuov s strany druhé. Kdež je on Zrucký vinil z toho, že sú lidi jeho ze Zruči městečka, z Jiřic, z Samechova a z Chabřic zjímali, jim koně, vozy zbroj oc, tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu oni pohnaní Leskovcové odpírajíce pravili, že nejsú oni a jich lidé v puohonu menovaní povinni k tomuto puohonu od- poviedati, poněvadž on Aleš podle zřiezenie zemského k nim k Leskovcóm neposlal, s jich-li volí se to od jich lidí stalo, čili bez vuole jich, žádajíce v tom podle práva za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, nalezli: Po- něvadž se jest on Aleš puovod vedle zřiezení zemského v tom k nim k Le- skovcóm nezachoval a k nim prve neposlal a nezvěděl, s jich-li se to volí stalo, z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Stalo se léta MDXI v pátek na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 18. b. Srov. svědomí č. 1701—1703 a 1800 v A. Č. str. 345, 349, 358 a 421.

Strana 11
Nálezy z let 1511 o sv. Martině. 11 2024. Mezi Alešem Zručským z Chřenovic a bratřími z Leskovce o pobrání věcí poddaným jeho. 1511, 14. listopadu. Aleš Zrucký z Chřenovic pohnal Arnošta, Chvala, Mikuláše a Krystofa vlastnie a nedielné bratří z Leskovce. Vinil je z toho, že drží u sebe lidi jeho Alšovy bez dvú třidceti osob a koní tolikajž počet, bez dvú XXX vozy, sáně i jiné potřeby k vozóm a k saniem příslušejície a zbroj, kteréžto věci jeho Alšovým lidem týchž bratří Le- skovcuov lidé z Mnichovic pobrali jsú a na Cerekvici je dovedli se všemi těmi po- třebami a věcmi svrchu menovanými, kteréž jim od týchž Mnichovicských lidí pobrány jsú, kteréžto všecky věci on Aleš puol druhého sta kop grošuov českých pokládá. Vložen puohon léta MDX ve čtvrtek před svatým Petrem a Pavlem [27. června]. V té při mezi Alšem Zruckým z Chřenovic puovodem s jedné, a mezi Ar- noštem, Chvalem, Mikulášem a Krystofem vlastními a nedielnými bratřími z Leskovce a na Cerekvici pohnanými s strany druhé. Kdež je vinil z toho, že držie u sebe lidi jeho bez dvú třidceti osob a koní tolikajž počet oc, tak jakož puohon plněji v sobě zavierá. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž on Aleš nezachovav se při prvním puohonu podle zřiezení zemského a k nim k Leskovcóm neposlal, aby zvěděl, s jich-li se to volí od jich lidí stalo, a přes to jich druhým pohnal puohonem, ješto se to obé jedné věci dotýče, z těch příčin ten puohon zdvihli sú. Stalo se léta MDXI v pátek na zajtří svatého Brykcí. R. III. 1. 18. b. Srov. předcházející nález č. 2023 a svědomí při něm uvedená. 2025. Mezi Kateřinou ze Zásmuk a Jindřichem od Tváři vedle věže ze Starého města Pražského o pych. — 1511, 14. listopadu. Katheřina z Zásmuk poháněla Jindřicha od Tváři podle věže, měštěnína Starého města Pražského. Vinila ho z pychu a pro ten pych oc, protože ji zbil své- volně, příčiny k tomu spravedlivé nemaje ižádné. Vložen puohon léta MDX v pátek po svatém Arnolfu [19. července]. V té při mezi Katheřinú z Zásmuk puovodem s jedné, a Jindřichem od Tváři podle věže, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. Kdež jej táž Katheřina vinila z pychu a pro ten pych oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Jindřich pohnaný tu před JMtí pány stoje nic tomu neodepřel. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon a ža- lobu i svědomie vyslyševše, nalezli: Poněvadž to ona Katheřina dostatečně svým svě-

Strana 12
12 D. XIII. Registra soudu komorního. domím provedla, že jest ji on Jindřich bil, a on toho ničímž neodvedl ani co proti tomu odepřel, z té příčiny dávají jí Katheřině puovodovi za právo, tak že on Jindřich jí tiem pychem a pokutou v něm jmenovanú, to jest těmi desieti kopami groši če- skými vinen, a ty aby jí dal ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se léta MDXI v pátek na zajtřie svatého Brykcí. Létha MDXI° v sobotu den svatého Mikuláše [6. prosince] vydán jest list za- tykací Katheřině z Zásmuk na Jindřicha od Tváře podle věže, měštěnína Starého města Pražského, pohnaného pro dosti neučiněnie nálezu tomuto. R. III. I. 63. b. Srov. svědomí č. 1684 v A. Č. XIII. str. 329. 2026. Mezi Janem Brunclíkem z Jaroměře a Kateřinou z Dobronína o nevydání peněz po manželce jeho. — 1511, 14. listopadu. Jan Brunclík, měštěnín města Jaromíře, poháněl Katheřinu z Dobronína, v Starém městě Pražském obývající. Vinil ji jakožto držitele a nápadnici statku někdy Jana Mazouška z Březnice, manžela jejieho, z nedodánie sta kop grošuov a XXXti kop grošuov vše míšenských po Dorothě manželce jeho, kdež jest on Mazoušek jemu Janovi Brunclíkovi měl dáti sto kop grošuov českých po nie po Dorotě bez pěti kop grošuov českých. A týž Jan Mazoušek pověděl tak, aby on Brunclík k žádnému vo ty peníze nehleděl, nežli k němu k Mazouškovi. Vložen puohon léta MDX ve čtvrtek před svatým Vítem [13. června]. V té při mezi Janem Brunclíkem, měštěnínem města Jaromíře, puovodem s jedné, a Katheřinú z Dobronína pohnanú s strany druhé. Kdež ji týž Brunclík vinil jakožto držitele a nápadnici statku někdy Jana Mazouška z Březnice, manžela jejieho, z nedodánie sta kop grošuov a XXXti kop grošuov vše míšenských po Do- rotě manželce jeho, kdež jest on Mazoušek jemu Janovi Brunclíkovi měl dáti sto kop grošuov českých po nie po Dorotě bez pěti kop grošuov českých oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu ona Kateřina pohnaná odpírajíc pra- vila, že on Brunclík toho podle puohonu svého neprovozuje ničímž, aby ona jaký statek po témž muži svém Janovi Mazouškovi měla, jej držela aneb nápadnicí byla, a tudy že ona jemu k tomuto puohonu odpoviedati povinna nenie; a což jest koli týž někdy manžel její měl, ješto jest jeho Brunclíkovy ženy bylo, a což vyupomínal, to jest jí vydal a z toho jej ona kvitovala. A na to ukázala kvintancí, vždy tomu odpírajíc, že jest po něm po Mazouškovi nic nevzala, nic nemá a neměla, a že jest k ní nepřinesl nic. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a jich s obú stran pře líčenie, svědomie i kvitancí, nalezli: Poněvadž on Brunclík puovod toho neprovedl, aby ona Katheřina pohnaná po Ma-

Strana 13
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 13 zouškovi, muži svém, co k sobě přijala nebo měla, z té příčiny jí Katheřině dává se za právo, že jemu Brunclíkovi podle jeho puohonu nic povinna nenie. Dala pa- mátné. Stalo se v pátek na zajtří svatého Brykcí. R. III. I. 177. b. Srov. svědomí č. 1799 v A. Č. XIII. str. 421. 2027. Mezi Martinem Hošťálkem z Žatce a Jakubem z Vřesovic o rukojemství. — 1511, 14. listop. Martin Hošťálek, měštěnín města Žatce, poháněl Jakuba z Vřesovic a na Valči. Vinil ho jakožto rukojmí za Ješka z Strojetic z šedesáti kop a z puol sedmy kopy grošuov a z desieti grošuov vše českých dielu naň příslušejícího, tu kdež jest týž Jakub podle jiných spolurukojmí za téhož Ješka z Strojetic slíbil za dvě stě kop grošuov českých někdy Anežce z Březnice, jeho Hošťálkově manželce, do dojití listu, ale tomu se až dosavad dosti nestalo. K kteréžto summě k těm dvěma stem grošuom českým on Martin Hošťálek právo a spravedlnost má odkázáním a dáním menované Anežky, jakož to její dánie plněji v sobě zavírá. Vložen puohon léta MDX° v sobotu den svaté Markéty [13. července]. V té při mezi Martinem Hošťálkem, měštěnínem města Žatce, puovodem s jedné, a Jakubem z Vřesovic a na Valči pohnaným s strany druhé. Kdež jej týž Hošťálek vinil jakožto rukojmí za Ješka z Strojetic z šedesáti kop a z puol sedmy kopy grošuov a z Xti grošuov vše českých dielu naň příslušejícího, tu kdež jest týž Jakub podle jiných spolurukojmí za téhož Ješka z Strojetic slíbil za dvě stě kop grošuov českých někdy Anežce z Březnice oc, jakož puohon plněji svědčí. A na to svědomie a list pod městskú pečetí města Žatce, v němž o kšaftu zřízení a dání statku někdy Anežky z Březnice, jeho Hošťálkovy manželky, seznávají, ukázal. Proti tomu Jan Ješek z Strojetic poručník a na místě jeho Jakuba z Vřesovic odpíraje dal mluviti, že takové její Anežčino jemu Martinovi dánie jest nedostatečné a proti zřízení zemskému, že ona jsúci řádu rytieřského a listu královského mocného ne- mající, a tyto peníze věnnie a dskami ujištěny byly, neměla jest jich a nemohla kšaftem a právem odkazovati městským, ale právem zemským zřéditi. A poněvadž jest toho právem a řádem nezřídila zemským ani dobrú volí dostatečně, že sú ty penieze podle práva na sirotka a syna po nie po Anežce pozuostalého přišly. A na to zřiezenie zemské a nález králem JMtí mezi Petrem Haléřem z Jičíněvsi a Bohuňkem z Radče učiněný ukázal jest. Zase proti tomu puovod odpíraje pravil, že táž Anežka mohla jest to učiniti dobře a své dáti i odkázati právem městským, komuž chtěla; neb jest byla měštka, měštěnína sobě pojala, městského práva užívala, městským řádem sto kop grošuov na smlúvách svatebních po sobě menovala a na list hlavní, kterýž jí od Ješka z Strojetic na summu věnní na vsi Hořeticích svědčící, jemu Martinovi muži svému dobrú vuoli učinila; ale jsúci měštka, pečeti své nemající,

Strana 14
14 D. XIII. Registra soudu komorního. připrosila jest dobrých lidí, že sú své pečeti k ní přitiskli na svědomie. A na to ceduli smluv svatebních a již dotčenú dobrú vuoli ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, svědomie, list kšaftovní, zřízení zemské, krále JMti nález, list smlouvy svatebnie i dobrú vuoli vyslyševše nalezli: Poněvadž on Hošťálek puovod to smlúvou svatební pokázal, že ona Anežka, jeho někdy manželka, na týchž smlúvách svatebních jemu sto kop po sobě menovala mí- šenských, z té příčiny JMt jej Martina při též smlouvě zuostavují, jemu za právo dávajíce, a což jemu v tom on Ješek neučinil dosti, aby ještě učinil ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. A dále jakož jest on Hošťálek ukázal dobrú vuoli pod pečetmi dobrých lidí, v kteréžto ona Anežka jemu Martinovi dvě stě kop grošuov českých dává, i poněvadž se věci dotýče listovnie, chtie-li sebe strany o to tu hleděti, kdež ta věc ku právu přísluší, ta se jim cesta nezavírá. Stalo se v pátek na zajtřie svatého Brikcí. R. III. 214. a. 2028. Mezi Šimkem, Pavlem a Pařízkem z Loun a Jetřichem z Gutšteina o plat za službu u falc- krabí Porýnského. — 1511, 14. listopadu. Šimek, Pavel a Pařízek z Loun poháněli pana Jetřicha z Gutšteina. Vinili ho z puol čtvrta sta zlatých z služby své, kterúž jsúce s ním u kniežete falckrabie JMti zaslúžili každý na deset pacholkuov a na dva vozy [a kteréž] jim zaplatiti zanedbává. Vložen puohon léta MDIX v úterý po svaté Alžbětě [20. listopadu]. V té při mezi Šimkem, Pavlem a Pařízkem z Loun puovody s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež ho vinili týž Šimek, Pavel a Pařiezek z puol čtvrta sta zlatých z služby své oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázali svědomie. Proti tomu Burian Volanče, poručník páně Jetřichuov, odpíraje pravil, že svědkové jich puovoduov s puohonem se nesrovnávají, a to v tom, že svědčie, že jsú měli sto pěší a tři vozy, a v puohonu položeny dva vozy, a že jsú ne u pana Jetřicha, ale u falckrabie JMti slúžili. Tu JMt pán, pan Vilém oc puohon, žalobu, odpory i svědomie slyševše, nalezli: Poněvadž oni puovodové to jsú provedli, že pan Jetřich pohnaný vzal od JMti falckrabie peníze za službu, z té příčiny strany, totiž oni Šimek, Pavel a Pařízek puovodové, a on pan Jetřich pohnaný, aby před úředníky Pražskými menšími nazajtří svatého Fabiana Šebestiana najprv příštieho stáli a tu, což oni puovodové před týmiž úředníky na jich zchválenie provedú, co jim té služby podle jich puohonu on pan Jetřich pohnaný povinovat jest, to aby jim týž pan Jetřich dal od próvodu ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dali památné. Stalo se v pátek po svatém Brikcí. R. III. 1. 264. b.

Strana 15
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 15 2029. Mezi Fridrichem Vlčkem z Tetova a Jindřichem Berkou z Násilé, hejtmanem Příbramským, o postavení lidí královských pro únos člověka poddaného. — 1511, 14. listopadu. Frydrych Vlček z Tetova pohnal Jindřicha Berku z Násilé, hejtmana na Pří- brami, aby lidi královské, k úřadu jeho Příbramskému příslušející, postavil před soudem komorním den svatého Martina najprv příštieho oc, zejména Jana a Václava Pulcovy z Rosobud.*) Viniti je chtě z toho, že sú mu člověka jeho Prokopa, Helvi- šova syna ze Lhoty, s statkem nočně pryč uvedli, kdež on Frydrych to sobě XX kop grošuov českých pokládá. Tu na rok jim položený v pátek po svatém Brykcí léta vt supra Frydrych Vlček puovod stál, ale Jan a Václav nadepsaní, byvše prve od jmenovaného Jindřicha Berky pohnaného postaveni, třikrát voláni jsúce k svému právu nestáli sú. Z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sú jemu Frydrychovi puovodovi proti jmenovaným Janovi a Václavovi z Roso- bud za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 321. b za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDXP. — *) z Kosobud? 2030. Mezi Mikulášem z Hořic a Ladslavem z Šternberka o dosti učinění slibu při postoupení nejv. písařství. — 1511, 15. listopadu. Mikuláš z Hořic a na Pecce poháněl pana Ladslava z Šternberka a na Be- chyni, najv. komorníka královstvie Českého. Vinil ho z toho, že jest mu slíbil za sta- tečného Albrechta Rendle z Aušavy a slovem jeho Rendlovým, že jemu týž Albrecht Rendl má vydávati každý rok sto kop grošuov českých až do jeho smrti a na to jemu jistotu udělati; a tomu všemu že dosti týž Rendl učiniti má; a to za postú- penie úřadu najvyššieho písařstvie královstvie Českého. A těch sto kop grošuov českých měl počieti jemu dávati on Rendl na svatého Jiří nynie již minulého, a po- tom vždy při každém svatém Jiří až do jeho Hořického živnosti po stu kopách grošuov českých. I tomu se jest dosti od téhož pana z Šternberka nestalo. A ta summa jemu Hořickému dána nenie ani jistota na to učiněná až do dnešního dne. Vložen puohon léta MDX v středu po svatém Sixtu [7. srpna]. V té při mezi Mikulášem z Hořic a na Pecce puovodem s jedné, a panem Ladslavem z Šternberka, najvyšším komorníkem královstvie Českého, pohnaným s strany druhé. Kdež ho týž Hořický vinil z toho, že mu slíbil za statečného rytieře Albrechta Rendle z Aušavy a slovem jeho Rendlovým, že jemu týž Albrecht Rendl má vydá- vati každý rok sto kop grošuov českých až do jeho smrti oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu pan Ladslav z Šternberka, nynie najvyšší

Strana 16
16 D. XIII. Registra soudu komorního. kancléř královstvie Českého, před JMtí pány stoje pravil, že se k tomu zná jako ctný pán, že jest jemu Hořickému za to slíbil, že mu on Albrecht Rendl každý rok po sto kopách grošuov až do jeho Hořického smrti vydávati má; ale by za to sli- boval, za postúpenie jemu Rendlovi najvyššího písařství královstvie Českého, tomu že odpírá a nezná se. A poněvadž jest ta slova on Hořický v svém puohonu položil, že by týž pan Ladslav sliboval za postúpenie najvyššího písařstvie, to aby podle puohonu svého provedl. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a jich s obú stran pře líčenie i svědomie, nalezli: Poněvadž on pan Ladslav z Štern- berka oc, nynie najvyšší kancléř královstvie Českého, k tomu se znal, že jest jemu Hořickému slíbil, že mu on Rendl každý rok až do jeho Hořického živnosti po stu kopách grošuov českých vydávati má, a on také Hořický to svým pokázal svědomím, k čemuž se jest týž pan kancléř i prve i potom znal: protož dává se jemu Miku- lášovi Hořickému puovodovi podle jeho puohonu za právo tak, aby on pan Ladslav tomu slibu učinil dosti, a to od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. I. 214. b. 2031. Mezi Mikulášem z Hořic a Albrechtem Rendlem z Aušavy o nedostiučinění rčení za postou- pení nejv. písařství. — 1511, 15. listopadu. Mikuláš z Hořic a na Pecce pohnal Albrechta Rendle z Aušavy a na Myšlíně. Vinil ho ze rčenie, tu kdež jest mu řekl pěti seth kop grošuov českých při svatém Jiří nynie minulém až za čtyři léta pořád zběhlá pójčiti bez úroka. I tomu svému rčení neučinil dosti. Vložen puohon léta MDX° v středu po svatém Sixtu [7. srpna]. V té při mezi Mikulášem z Hořic a na Pecce puovodem s jedné, a mezi Albrechtem Rendlem z Aušavy a na Myšlíně pohnaným s strany druhé. Kdež jej týž Hořický vinil ze rčenie, tu kdež jest mu řekl pěti seth kop grošuov českých při svatém Jiří nynie minulém za čtyři léta pořád zběhlá pójčiti oc, tak jakož puohon ukazuje. A na to svědomie a k tomu některé soudu komorního nálezy ukázal. Proti tomu on Albrecht pohnaný odpíraje pravil napřed, že se to jeho Hořického svě- domie podle jeho puohonu nesrovnává; neb žádný z nich neukazuje na tu summu v puohonu položenú, a někteří vo tisíci kopách grošuov českých, někteří zhola vo tisíci kopách míšenských svědčí, a žádný z nich leth nemenuje ižádných, aniž toho seznávají, by mu za postoupení najvyššího písařstvie královstvie Českého pójčiti řekl. A ačkoli takovému rčení dobře a poctivě obrániti by se mohl, ale jako dobrý a pravdomluvný, pomně na svú dobrú pověsť, toho učiniti nechce, než což komu

Strana 17
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 17 die a řekne, že jináč nečiní. A dále pravie, by ten krále JMti nález, kterýž JKMt mezi rytieřstvem a jím Albrechtem Rendlem v Hoře učiniti ráčil, před rukama byl, že by to pokázal, že jest jej on Hořický o ten úřad písařstvie připravil; a že jest mu nepřiříkal za ten úřad nic, než z své dobré svobodné vuole a dle přátelstvie těch peněz pójčiti; a to ne jemu, ale k vuoli najvyššímu panu hofmistru královstvie Českého, panu Vilémovi z Pernšteina, za čtyři léta, když by úřad najvyššího pí- sařstvie držal, ale ne za to písařstvie, a že by za to písařstvie peníze jednoho dáti nechtěl; a on Hořický dokudž jest živ, že by naň toho nepokázal, by mu co za to písařstvie dáti neb pójčiti řekl, těch pěti seth kop grošuov. Než že on Albrecht jako dobrý pro svú poctivosť sám toho tajiti nechce, co jest mu řekl pójčiti, že ne za to písařstvie, ale z dobré vuole a nadepsanému hofmistru k vuoli. A na to ten jmeno- vaného najvyššího pana hofmistra královstvie Českého list vyznání pod JMtí sekretem ukázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, ža- lobu, odpory a jich s obú stran pře líčení i svědomí, nalezli: Poněvadž on Albrecht Rendl pohnaný z své dobré svobodné vuole k tomu se znal, a sám dobrovolně na- před menovaného najvyššího pana hofmistra oc list na se a na to své rčenie ukázal, z té příčiny a podle takového svého on Albrecht dobrovolného rčenie a svobodného přiznánie aby tomu rčenie učinil dosti, a to ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Než on Mikuláš Hořický aby jemu na tu summu v těch dvú nedělech list udělal dostatečný podle řádu a obyčeje země s rukojmiemi hodnými v zemi usedlými. A jakož týž také Albrecht Rendl na svrchu menovaný krále JMti nález táhl se jest, pravě, že ho ku potřebě své mieti nemohl, i chce-li on Albrecht o ten nález k komu hleděti, právo mu se nezavírá. A chce-li také týž Albrecht neb on Hořický jeden druhému o svú poctivost co mluviti, právo se jim také nezavírá. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 215. b. Srovn. svědomí č. 1909 v AČ. XIII. str. 496. 2032. Mezi Vondráčkem postřihačem z Hory Kutné a starou radou téhož města o pobrání odkázaného statku. — 1511, 15. listopadu. Vondráček postřihač od Hory Kuthny poháněl šefmistruov a raddy i vší obce města na Horách Kutnách, aby postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti raddu svú starú, a to tyto: Jana Bonu- šiného, Jana Kazlara, Jana Popelku, Mikuláše Houdka, Jana Skřivana, Barthoně mincíře, Mathouše Lorka, Prokopa Prekle, Víta pekaře, Machka Libenického, Jana Joba, Barthoše sedláře, Jana Jahníka, Václava Krásu, Jana Pecku, Jana Žďárského, Jana Cikuli, Jiříka Pabše. Vinil je z pobránie statku jemu od někdy Reginy Vlkové, Archiv Český XIX.

Strana 18
18 D. XIII. Registra soudu komorního. tu na Horách Kuthnách obývajície, odkázaného, zejména z svrchkuov, klenotuov a peněz hotových, totižto sto kop grošuov českých a pětmecítma kop grošuov vše českých, pasu stříbrného, pěti loží, šatuov lehacích i šatuov chodících, šub a sukní i jiných věcí po též Regině v jejie komoře pozuostalých a jemu Vondráčkovi od- kázaných, kteréžto svrchky a klenoty krom peněz hotových nadepsaných on Von- dráček sobě pokládá sto kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX v středu den svatého Diviše [9. října]. V té při mezi Vondráčkem postřihačem od Hory Kuthny puovodem s jedné, a mezi Janem Bonušiným, Janem Kazlarem, Janem Popelkú, Mikulášem Houdkem, Janem Skřivanem, Barthoněm mincířem, Mathoušem Lorkem, Prokopem Preglem, Vítem pe- kařem, Machkem Libenickým, Janem Jobem, Václavem Krásou, Janem Peckou, Ji- říkem Pabšem od šefmistruov a raddy i vší obce města Hory Kuthny postavenými s strany druhé. Kdež je týž Vondráček vinil z pobránie statku jemu od někdy Reginy Vlkové tu na Horách Kutnách obývajície odkázaného, zejména z svrchkuov, klenotuov a peněz hotových, totižto sto kop grošuov českých a XXV kop grošuov vše českých, pasu stříbrného, pěti loží, šatuov lehacích i šatuov chodících oc; tak jakož puohon plněji v sobě zavírá. Proti tomu napřed menovaní pohnaní odpírajíce pravili, že on Vondráček puovod o ten statek na právě u nich v Hoře jest souzen, slyšán, odpoviedal i ortelem rozsouzen spravedlivým. A na to list šefmistruov a raddy na Horách Kuthnách pod jich městskú pečetí ukázali jsú, JMtí pánuov v tom žá- dajíce, poněvadž jest věc prve u nich podle jich práva souzena, že té pře JMt k sobě proti jich právóm přijímati neráčie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, puohon, odpor a jich Horníkuov pod jich města pečetí list vyslyševše: Poněvadž on Vondráček puovod o tu věc prve tam v Hoře na jich právě slyšán, k té při odpovídal i ortelem jich o to rozsouzen, a přes to sem k tomuto právu o túž věc pohnal, ježto jest to proti zřízení zemskému; z té příčiny JMt ten puohon zdvihají. Než chtie-li sebe oni, poněvadž jsú obojí tu v Hoře obyvatelé, z čeho na tom jich právě viniti, právo se jim nezavírá. Dali památné. Stalo se v sobotu po svatém Brykcí. R. III. 1. 310 b. Srov. svědomí č. 1818 a 1857 v A. Č. XIII str. 432 a 458. 2033. Mezi Lukešem, řezníkem z Nového města Pražského, a Jiříkem z Stranec o dluh. — 1511, 15. listopadu. Lukeš řezník, Nového města Pražského měštěnín, pohnal léta MDX v neděli den svatého Jiljí [1. září] Jiříka ze Stranec, viniti ho chtě ze XIV kop a ze XXIV grošuov dluhu jemu, kterýž od něho koupil, zuostalého oc. Tu létha ut supra v so-

Strana 19
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 19 botu po svatém Brykcí oc. dáno jest jemu Lukšovi puovodovi proti témuž Jiříkovi pohnanému za právo stané. Dal památné. R. III. I. 321. b. za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDXI. Srov. svědomí č. 1803 v AČ. XIII. str. 424. 2034. Mezi Marketou Charouzovou z Nového města Pražského a Annou Maternovou z Litohlav o rukojemství. — 1511, 15. listopadu. Markéta Charauzová, měšťka Nového města Pražského, pohnala Annu Ma- ternovú z Lithohlav léta MDX° v úterý po svatém Jeronymu [1. října], chtieci ji viniti z toho, že jsúci rukojmie k ní k Markétě za Jana Linthmara a za Dorothu, manželku jeho, za XXIIIa kop grošuov míšenských oc, i tomu se od té Anny ne- stalo dosti. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hof- mistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, v sobotu po svatém Brykcí léta MDXI° dali sú jí Markétě puovodovi proti nadepsané Anně Ma- ternové pohnané za právo stané. Dala památné. R. III. I. 321. b. za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDXI. 2035. Mezi Zigmundem z Police a Matoušem Blanickým z Blanice o dluh. — 1511, 15. listopadu. Zigmund z Police pohnal Mathouše Blanicského z Blanice létha MDX° v pátek den svatého Kryšpína [25. října], viniti ho chtě z puol druhé kopy grošuov míšen- ských, kteréž jest vzal od Thomáše Bílanského z Zahrádky. Tu léta MDXI v sobotu po sv. Brykcí dali sú jemu Zigmundovi puovodovi proti témuž Blánickému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 322. a. za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDXI. 2036. Mezi Annou Knotkovou a Divišem Boharynským z Hrádku o dosti neučinění smlouvě. 1511, 17. listopadu. Anna Knotková ve Starém městě Pražském obývajície poháněla Diviše Boha- rynského z Hrádku na Boharyni. Vinila jej z dosti neučiněnie smlouvě mezi nimi učiněné a pečetmi dobrých lidí tvrzené, a to v tom, že jest měl jí Anně zavdati sto kop grošuov za duom, kterýž u též Anny v Hradci Králové koupil oc, jakož táž smlouva plněji v sobě zavierá; i tomu neučinil dosti. Vložen puohon léta MDX" v sobotu po svatém Lukáši evangelistu [19. října]. V té při mezi Annú Knotkovú, v Starém městě Pražském obývající, puo- vodem s jedné, a Divišem Boharynským z Hrádku a na Boharyni pohnaným s strany druhé. Kdež jej táž Anna vinila z dosti neučiněnie smlouvě mezi nimi učiněné a pe- 3*

Strana 20
20 D. XIII. Registra soudu komorního. četmi dobrých lidí tvrzené v tom, že jest měl jí Anně zavdati sto kop grošuov za duom oc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Diviš pohnaný odpíraje pravil, že jest tomu učinil dosti a jí těch sto kop grošuov na rathouze tu v Hradci Králové položil, a ona že jest při tom byla. Ale ona Anna Knotková jsúci dlužna Bernarthovi, měštěnínu téhož města Hradce, jemu těch sto kop grošuov zapsala, a tudy jí ten závdavek těch sto kop grošuov od téhož Diviše položený s rathouzu puštěn nenie. A na to list týchž Hradeckých pod jich města pečetí i ten rozsudek pokázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, s obú stran pře líčenie, svědomie i ten jich Hradeckých list a rozsudek slyševše: Poněvadž jest on Diviš pohnaný to pokázal a provedl, že jest těch sto kop grošuov toho závdavku jí Anně na rathouze v Hradci Králové položil na právě podle zněnie smlouvy mezi nimi učiněné, a tak jest tomu vedle svého trhu a smlouvy dosti učinil, a to také pro- vedl, že jest se o ten závdavek tam na jich právě v Hradci ona Anna soudila podle dobrovolného svého zapsánie, a ten závdavek tomu Bernarthovi, s kterýmž se o to soudila, jest přisouzen: z těch příčin JMt tento puohon zdvihli sú; než chce-li ona Anna o to k nim Hradeckým dále hleděti, právo se jí nezavierá. Stalo se léta MDXI° v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 19. a. 2037. Mezi Fabianem z Litoměřic a Eliškou, manželkou Matouška krejčího, o nevydání svěřených peněz. — 1511, 17. listopadu. Fabian z Lithoměřic, syn nebožtíka Jindřicha Bečváře odtudž z Lithoměřic, poháněl purgmistra a raddy i vší obce města Lithoměřic, aby postavili Elšku, jich spoluobývající, manželku Matouška krayčieho. Vinil ji z svěření takového, tu kdež jest Mandalena, mátie téhož Fabiana, svěřila jí Elšce a spolu s ní Marketě Na- dřencové, měštce téhož města Lithoměřic, čtyři sta kop grošuov míšenských. I ne- stalo se jemu Fabianovi podle téhož jim svěřenie tomu dosti, než dáno jemu z těch čtyř seth kop svěřených nadepsaných od jmenované Nadřencové toliko sto kop puol třetí kopy a XI grošuov vše míšenských. Vložen puohon léta MDX° v pondělí XI tisíc panen [21. října]. V té při mezi Fabianem z Lithoměřic puovodem s jedné, a Elškú manželkú Mathouška krajčieho, v témž městě Lithoměřicích obývající, pohnanú s strany druhé. Kdež týž Fabian vinil ji Elšku z svěřenie takového, tu kdež jest Mandelena, mátie téhož Fabiana, svěřila jí Elšce a spolu s ní Markétě Nadřencové oc, jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to svědomí a nález předešlý mezi ním a Marketú Na- dřencovú učiněný ukázal. Proti tomu ona Elška odpírajíc pravila, že ačkoli jí podle

Strana 21
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 21 Markéty Nadřencové ten statek byl svěřen, k tomu svěření že se zná; ale těch peněz v své moci neměla nikdy a nemá, a tudy neměla jest a nemá co vracovati, a že jest jí toliko pro vědomie svěřeno bylo, a svědomí Fabianovo že na ni ne- ukazuje, by co k sobě toho svěření přijala. Při tom také znamenitě dotýkajíc, po- něvadž v předešlém nálezu mezi jím Fabianem a Nadřencovú učiněném zřetedlně stojí, že jest se to z svědomí dostatečně našlo, že jest jí společně, to jest Elšce a jí Nadřencové, ten statek byl svěřen, zdá se jí, že jest on Fabian společně je po- hnati a viniti měl; v tom JMtí pánuov žádajíc za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina oc, strany a jich s obú stran pře líčenie i svědomí vyslyševše: poněvadž on Fabian podle nálezu o tuž věc prve učiněného se nezachoval a jich společně podle téhož nálezu zněnie nepohnal, z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Než když on Fabian jich obú dvú, Elšky a Markéty, společně požene, a Elška bude se moci z toho, že jest nic k sobě nepřijala, vyměřiti, v tom se JMt k stranám spravedlivě zachovati ráčí. Stalo se v pondělí před svatů Alžbětú. R. III. 1. 87. a. Srov. nález č. 1660 a svědomí č. 1552, 1582, 1829 a 1850 v Archivu Českém XIII str. 218, 255, 311, 441 a 454. 2038. Mezi Fabianem z Litoměřic a Markétou Nadřencovou o nevydání svěřených peněz. 1511, 17. listopadu. Fabian z Lithoměřic týž ut supra poháněl purgmistra a raddy i vší obce města Litoměřic, aby spoluměštku svú Markéthu Nadřencovú postavili před naj- vyšším panem hofmistrem oc. Vinil ji z svěřenie takového, kdež jest jí Markétě Mandelena, mátie téhož Fabiana, svěřila a schovati dala summu peněz čtyři sta kop grošuov míšenských, když by se on Fabian zase navrátil, aby jemu tu summu svrchu psanú ona Markéta vrátila. Ale ona Markéta takovú summu svěřenú k sobě přijavši, tomu dosti neučinila, než toliko sto kop grošuov míšenských a puol třetí kopy grošuov a XI grošuov vše míšenských jemu Fabianovi vrátila, a vostatek té summy svěřené vrátiti odpírá. Vložen puohon léta MDX° v pondělí den XI tisíc panen [21. října]. V té při mezi Fabianem z Lithoměřic puovodem s jedné, a Markétú Nadřen- covú, měštkú téhož města Lithoměřic, s strany druhé. Kdež ji týž Fabian vinil z svěřenie takového, kdež jest jí Markétě Mandelena, mátie téhož Fabiana, svěřila a schovati dala summu peněz CCCC kop grošuov míšenských oc, jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to svědomí a nález předešlý mezi jím Fabianem a touž Mar- kétú Nadřencovú učiněný ukázal. Proti tomu ona Markétha Nadřencová pohnaná od- pírajíc pravila, poněvadž v předešlém mezi týmž Fabianem a Nadřencovú učiněném zřetedlně stojí, že jest se to z svědomie dostatečně našlo, že jest jí společně, to jest

Strana 22
22 D. XIII. Registra soudu komorního. Elšce a jí Nadřencové, ten statek byl svěřen, i zdá se jí, že jest on Fabian společně je pohnati a viniti měl, v tom JMt pánuov žádajíc za opatřenie. Tu JMt pán oc, se pány i vládykami oc slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory i svě- domie: poněvadž on Fabian podle nálezu o tuž věc prve učiněného se nezachoval a jich společně podle téhož nálezu zněnie nepohnal, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 87. b. Srov. předcházející nález č. 2037. 2039. Mezi Janem Ryšavým z Třebska a Lidmilou jinak Příbou z Třebska o pobrání peněz a klenotů. 1511, 17. listopadu. Jan Ryšavý z Třebska poháněl Lidmilu jinak Příbu, manželku někdy Václava Ryšavého odtudž z Třebska, otce téhož Jana. Vinil ji z pobránie zlatých, grošuov starých i nestarých i jiných rozličných peněz hotových a klenotuov, dielu jeho Janova jemu po jmenovaném otci jeho spravedlivě náležícího; kteréžto peníze a klenoty jeho Januov diel táž Lidmila v truhlách, pečetí města Písku zapečetěných, pobrala, svévolně všecko právo v tom opovrhši mimo nadepsaného Václava, otce jeho, jí v tom svěřenie; kterýžto diel svuoj těch zlatých, grošuov, peněz i klenotuov tak od nie pobraných on Jan pokládá sobě puol druhého tisíce kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX° v pátek po svatém Havlu [18. října]. V té při mezi Janem Ryšavým z Třebska puovodem s jedné, a Lidmilú jinak Příbú, manželkú někdy Václava Ryšavého odtudž z Třebska, pohnanú s strany druhé. Kdež ji on Jan Ryšavý vinil z pobránie zlatých, grošuov starých i nestarých, i jiných rozličných peněz hotových a klenotuov, dielu jeho Janova jemu po jmenovaném otci jeho spravedlivě náležícího oc, tak jakož puohon plněji o tom zavírá. A na to kšaft někdy Václava Ryšavého, otce svého, a některá svědomie ukázal, žádaje v tom JMtí pánuov podle puohonu a svědkuov svých za opatřenie. Proti tomu ona Lidmila jinak Příba pohnaná odpírajíc pravila, že jí to Janovo puovodovo svědomie nic ke škodě nenie, protože svědčí řeč slyšenú a ne skutečnú, ač sú někteří z nich peníze hotové po otci jeho Janovu zuostalé viděli, ale žádný z nich nemenuje, co jest těch peněz bylo, a s puohonem se nesrovnávají. A také že jest ona prve, nežli jest se témuž Janovu otci dostala, po otci a mateři své statek svuoj měla znamenitý; a což jest jí koli od otce jeho svěřeno, že jest tomu chtěla a ještě chce učiniti dosti, ne jemu Janovi samému toliko, ale i jiným sirotkuom, kterýchž jest ještě dvé. A nad to že jest na puol páta sta kop grošuov míšenských a pět kop grošuov vše peněz hotových a některé klenoty v plachtách zapečetěné poručníkóm sirotčím v moc položila, ruku věrnú jemu otvírajíc; ale že on od ní toho přijíti nechtěl. A na to ukázala svědomie. Co se pak těch dvú pasuov stříbrných dotýče, k tomu pověděla tak, že jest jí je

Strana 23
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 23 nadepsaný nebožtík manžel její prve, než ji pojal, frejem dal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, kšaft, svědomie a s obú stran pře líčenie slyševše nalezli: Poněvadž ona Lidmila jinak Příba pohnaná svým to pokázala svědomím, že jest jemu Janovi byla těch peněz jí svěřených puol páta sta kop grošuov a pět kop grošuov vše míšenských načtla a klenoty při tom některé jemu okázala: i z té pří- činy aby ona Lidmila jinak Příba ty peníze a klenoty jemu Janovi, což jemu na jeho diel podle zněnie otce jeho kšaftu náleží, položila před úředníky Pražskými menšími na jich zchválenie, a to ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. A chce-li táž Lidmila jinak Příba dále, což by nad to viece bylo, prázdna toho býti, že by k sobě peněz a klenotuov po témž někdy Václavovi Ryšavém, jeho Janovu otci, pozuostalých nepřijala, aby na Svátost najprv příští v kaple Všech Svatých na hradě Pražském obě strany stály, a tu na ten den ona Lidmila jinak Příba aby to zpravila, tak jakž JMtí pány jí rozkázáno bude. Dal památné. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. I. 178. a. Srov. svědomí č. 1827 a 1994 v AČ. XIII str. 439 a 539. 2040. Mezi Mikulášem z Robous spolu s Anežkou z Nového Dvoru a Janem Smajkalem z Libovice o nevydání peněz. — 1511, 17. listopadu Mikuláš z Robús a Anežka z Nového Dvoru, manželka jeho, poháněli Jana Smaykala z Libovice. Vinili ho ze XIII kop grošuov českých, kteréž jsú dali Zuzaně z Říčan úrokuov z summy, kterúž jest on Smaykal při sobě měl a ji držal přes ten čas podle zapsánie též Zuzany z Říčan. A té summy peněz jim svrchupsaným Mikulášovi a Anežce vydati nechtěl až do rozsudku panského. Vložen puohon létha tisícieho pětistého desátého v pondělí den jedenácte tisíc svatých panen [21. října]. V té při mezi Mikulášem z Robús a Anežkú z Nového Dvoru puovody s jedné a Janem Smaykalem z Libovice pohnaným s strany druhé. Kdež jej Smaykala vinil ze třinácti kop grošuov českých, kteréž sú dali Zuzanně z Říčan úrokuov oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázali svědomie. Proti tomu on Jan Smaykal pohnaný odpíraje pravil, že jest těch peněz sám sobě jim nedržel, než že jest je u něho Zu- zanna z Říčan zastavila, chtieci k nim lepšie právo mieti, nežli oni Mikuláš a Anežka manželka jeho. A na to ukázal kvitancí Zuzanny z Říčan, kteráž na XIII kop grošuov českých svědčí, a nález předešlý mezi jimi puovody a jím Smaykalem v soudu ko- morním učiněný. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpor pohnaného, kvitancí, svědomie i nález předešlý slyševše, nalezli: Po- něvadž on Jan Smaykal pohnaný tomu jest neodepřel, by těch peněz, kteréž jest jemu Mikulášovi a Anežce po nálezu napřed dotčeném dáti měl, u sebe přes čas

Strana 24
24 D. XIII. Registra soudu komorního. nezadržal, a oni puovodové to jsú pokázali, že jsú jí Zuzanně z Říčan těch XIII kop grošuov českých dali svajch peněz, a on Smaykal maje jim ty peníze zase dáti i ne- dal, až jej o to poháněti musili, tudy jest jim těmi třinácti kopami grošuov českými podle jich puohonu vinen, a ty aby jim dal ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Dali památné. Stalo se v pondělí před svatú Alžbětú. R. III. 1. 216 a. Srov. nález č. 1663 v Arch. Č. XIII str. 313. 2041. Mezi Barborou z Harasova a Janem Kamajkem z Pokratic o dosti neučinění rčení přitisknouti pečet ku kšaftu. — 1511, 18. listopadu. Barbora z Harasova, manželka někdy Jindřicha Kamayka z Pokratic, poháněla Jana Kamayka odtudž z Pokratic. Vinila ho z dosti neučinění pečeti přitištěnie tu, kdež jest měl a řekl pečeť svú podle jiných dobrých lidí přitisknúti k kšaſtu nade- psaného Jindřicha, bratra svého a manžela jejího, a to na téhož Jindřicha žádost, kdež on Jindřich týmž kšaftem věno jejie oznamuje; tomu až dosavad neučinil a od- pírá učiniti dosti. Pro kteréžto pečeti nepřitištěnie ona Barbora pokládá sobě puol- druhého sta kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX v pátek den svatého Kryspina [25. října]. V té při mezi Barború z Harasova, manželkú někdy Jindřicha Kamayka z Pokratic, puovodem s jedné, a Janem Kamaykem odtudž z Pokratic pohnaným s strany druhé. Kdež jej táž Barbora vinila z dosti neučiněnie pečeti přitištěnie, tu kdež jest měl a řekl pečeť svú podle jiných dobrých lidí přitisknúti k kšaftu nade- psaného Jindřicha, bratra svého a manžela jejího, a to na téhož Jindřicha žádost, kdež on Jindřich týmž kšaftem věno jejie oznamuje; pro kteréžto pečeti nepřitištěnie ona Barbora pokládá sobě puol druhého sta kop grošuov českých oc, jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to téhož někdy manžela kšaft a svědomie ukázala, žá- dajíc při tom zachována býti. Proti tomu on Jan pohnaný odpíraje pravil napřed, že se ti její Barbořini svědci nesrovnávají; neb jeden o rčení a jiní o slibu sezná- vají, a že to jest věc ne její, ale někdy Jindřicha, nadepsaného manžela jejího, jí že jest nepřiříkal a nesliboval nic. Sliboval jest nebožtíku Jindřichovi, o to jest on k němu neposílal. A že jest k takovému kšaftu zmatečnému nebyl a nenie povinovat pečeti své přitisknúti, protože sú k němu po smrti téhož Jindřicha pečeti přitiskány, ješto jest to proti řádu; ale jemu se toho učiniti nezdálo. A nad to že jest on již sirotčí poručník a držitel statku jich, kterémuž statek ten nálezem pánuov z plného soudu zemského jest postoupen. A na to také svědomie a nález soudu zemského pokázal. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, s obú stran pře líčenie, svědomie, kšaft a nález z soudu zemského vyslyševše, nalezli: Poněvadž jest ona Barbora svě-

Strana 25
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 25 domím provedla dostatečným, že jest nebožtík Jindřich, bratr jeho Jana pohnaného, jej za živnosti své prosil za přitištění pečeti k tomu jeho kšaftu, a on Jan řekl jest to učiniti, jakož i jeho svědci Janovi to také seznávají: i z té příčiny dává se jí Barboře puovodovi za právo, a on Jan aby tomu dosti učinil a pečeť svú k tomu kšaftu aby přitiskl do dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 40 a. Srov. svědomí č. 1571. 1812 a 1971 v AČ. XIII str. 242, 430 a 529. 2042. Mezi Bohuslavem Loským z Rabšteina a Jetřichem z Gutšteina o plat za službu v Bavořích. 1511, 18. listopadu. Bohuslav Loský z Rabšteina poháněl pana Jetřicha z Gutšteina a na Chýšech. Vinil jej z toho, že jemu jest povinovat čtrmezcítma [sic] zlatých rýnských služby ba- vorské, kterúž jest jsa při něm u pana falckrabie JMti slúžil, a zaplatiti nechce. Vložen puohon léta MDIX v úterý po vzetí matky boží na nebe [21. srpna]. V té při mezi Bohuslavem Loským z Rabšteina puovodem s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina a na Chýšech pohnaným s strany druhé. Kdež jej on Loský vinil z toho, že jemu jest povinovat XXIV seth zlatých rýnských služby bavorské oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu jeho páně Jetřichuov poručník Buryan Vohanče, stoje na miestě téhož pana Jetřicha, odpíraje pravil, že v záškodním falckrabovu listu stojí, byla-li by o škody aneb o placenie jaká ruoz- nice, že to mají hejtman falcrabuov a druhý z Čechuov, kterýž by z těch, kteříž v službě byli, vydán byl, rozeznati a mezi nimi vohledati, a že ta věc ne zde, ale před těmi měla by slyšána býti, a že pan Jetřich jemu Loskému zaplatil všecko na na ty tři měsíce, tak jakž list falckrabuov JMti záškodní ukazuje. Zase proti tomu Loský puovod pověděl, že jest to škarta, kterúž pan Jetřich ukázal, při nie, že pe- četi falckrabovy nenie, a ta že nemá přijata ani souzena býti; aby pak i s pečetí byla, že se ne Loského a těch drábuov, než toliko falckrabie JMti a jeho pana Jetřicha dotýče; a že pan Jetřich vzav od falckrabie JMti službu na téhož Loského a jeho spolutovařiše, jim nic nedal. Tu JMt pán oc puohon, žalobu, odpory i svě- domie slyševše, nalezli: Poněvadž on Bohuslav Loský puovod to jest provedl, že pan Jetřich pohnaný vzal od JMti falckrabie penieze za službu, z té příčiny aby strany, totiž on Bohuslav Loský puovod a on pan Jetřich pohnaný, před úředníky Pražskými menšími na zajtřie svatého Fabiana Sebastiana stáli, a tu což on Loský před týmiž úředníky na jich zchválenie provede, co mu té služby on pan Jetřich podle jeho puohonu povinovat jest, to aby mu týž pan Jetřich dal od próvodu ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 41. b. Archiv Český XIX.

Strana 26
26 D. XIII. Registra soudu komorního. 2043. Mezi Dorotou z Stranova a Jiříkem z Cholpic o vydání odkazu. — 1511, 18. listopadu. Dorotha z Stranova poháněla Jiříka z Cholpic. Vinila ho z sedmi kop mí- šenských, kteréž jest přijal k sobě z Slaného jí Dorothě od Václava z Cholpic, někdy manžela jejího, na smrtedlné posteli k šesti nedělem odkázaných. I zanedbává týž Jiřík těch sedmi kop též Dorothě vydati až dosavad. Vložen puohon léta MDX“ v úterý po XI tisíci svatých pannách [22. října]. V té při mezi Dorothú z Stranova puovodem s jedné, a Jiříkem z Cholpic pohnaným s strany druhé. Kdež jej ona Dorota vinila z sedmi kop míšenských, kteréž jest přijal k sobě z Slaného oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázala svě- domie. Proti tomu Jiřík pohnaný odpíraje pravil, že jest ten puohon učinila na zmatek, a to tiem, že svědkové jejie seznávají, že jest řekla, když ty penieze k sobě přijmu, že je dám. A ona jeho ze rčenie nežene. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory i svědomie slyševše, nalezli: Poněvadž ona Dorotha puovod to jest dvěma svědky provedla, že jest on Jiřík těch sedm kop přijal a jí jich nevydal, z té příčiny dává se jí Dorotě podle jejieho puohonu za právo, tak aby on Jiřík jí Dorothě těch sedm kop míšenských v puohonu menovaných dal, a to od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. I. 80 a. 2044. Mezi Dorotou z Veletic a Zikmundem Baršem z Kamenice o vrácení půjčeného prstenu. 1511, 18. listopadu. Dorotha z Veletic poháněla Zigmunda Barše z Kamenice a na Chvalách. Vinila ho z prstenu zlatého s zafírem, kteréhož jest jemu puojčila. A ten sobě po- kládá padesáte zlatých uherských. Vložen puohon léta MDX° v sobotu u vigiljí sva- tého Šimona a Judy [26. října]. V té při mezi Dorothú z Veletic puovodem s jedné, a Zigmundem Baršem z Kamenice a na Chvalách pohnaným s strany druhé. Kdež jej ona Dorota vinila z prstenu zlatého s zafirem, kteréhož jemu puojčila; a ten sobě pokládá padesáte zlatých uherských. A na to ukázala svědomie. Proti tomu on Zigmund pohnaný od- píraje pravil, že toho podle svého puohonu ona Dorotha neprovozuje, by mu toho prstenu puojčila, a toho že řéci nemuož, a toho žádný svědek neukazuje. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Če- ského, se pány a vládykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž Dorotha puovod to svědomím provedla dostatečným,

Strana 27
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 27 že jest toho prstenu v puohonu menovaného jemu Baršovi puojčila a že jest jí jej řekl navrátiti, a on toho ničímž, by mu nepójčila, neodvedl, z té příčiny dává se jí podle jejího puohonu za právo, tak aby jí on Zigmund ten prsten navrátil od dnešního dne ve dvú nedělí pořád zběhlých; pakli by nevrátil do těch dvú nedělí, tehdy aby strany na zajtřie svatého Fabiana před úředníky Pražskými menšími stály, a tu což ona Dorotha před týmiž provede úředníky, na jich zchválenie, zač jest ten prsten stál, to aby jí on Zigmund dal od pruovodu ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dala památné. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 80 b. 2045. Mezi Havlem řezníkem měšťanem Nového města Pražského a starou radou téhož města o ne- vydání peněz dle rozkazu královského. — 1511, 18. listopadu. Havel řezník, Nového města Pražského měštěnín, poháněl purgmistra a kon- šeluov i vší obce Nového města Pražského, aby postavili před JMKskú starú raddu téhož města zejména tyto: Jana Rozvodu, Jana Velvarského, Jana Charauza, Jin- dřicha Seraphina, Anthocha soukeníka, Václava Podušku, Duchka Kábu, Klimenta Roudnického a Jakuba konváře. Vinil je z toho, že oni jsúc konšelé a úředníci toho času krále JMti, že jsú se k témuž Havlovi nezachovali podle psaní a rozkázánie krále JMti a jemu těch puol druhého sta kop grošuov míšenských nevydali, kteréž sú vydati měli vedle psanie a rozkázánie JKMti, tak jakož pak JMti list to v sobě šíře a plněji ukazuje; kterýžto list krále JMti oni purgmistr a konšelé Nového města Pražského mají; kdež týž Havel těch puol druhého sta kop míšenských nevydánie pokládá sobě tři sta kop míšenských. Vložen puohon léta MDIX° ve čtvrtek před svatým Šimonem a Judú [25. října]. V té při mezi Havlem řezníkem z Nového města Pražského měštěnínem, puovodem s jedné, a mezi Janem Rozvodú, Janem Velvarským, Janem Charouzem, Jindřichem Serafinem, Anthošem soukeníkem, Václavem Poduškú, Duchkem Kábú, Klimentem Roudnickým a Jakubem konvářem. Kdež je vinil z toho, že jsúce konšelé a úředníci toho času krále JMti, že sú se k témuž Havlovi nezachovali podle psanie a rozkázánie krále JMti a jemu těch puol druhého sta kop míšenských nevydali oc, jakož puohon plněji v sobě zavierá. Proti tomu oni pohnaní napřed zejména položení odpírajíce pravili, že k tomuto puohonu odpoviedati povinovati nejsú z té příčiny, že proti starodávním jich obyčejóm pohání purgmistra a raddu i vší obce, aby starú raddu postavili, ješto k žádnému soudu zemskému ani purkrabskému tak se nepo- hánějí, aby své spoluměšťany jako své sedláky stavěti měli, a že z těchto pohnaných jsú někteří řádu rytieřského užívajíce a na zemi že statky mají, JMtí pánuov žá- dajíce, aby při starodavních obyčejích zachováni byli. Tu JMt pán, pan Vilém z Pern- 4*

Strana 28
28 D. XIII. Registra soudu komorního. šteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami. krále JMti raddami, puohon puovoda i odpor pohnaných slyševše: poněvadž oni Novoměští při tom vždycky zachováváni byli od starodávna, že každý usedlý mě- štěnín sám by poháněn byl a bývají, a ne aby je purgmistr a konšelé stavěti měli, a on Havel tak se k nim nezachoval ani toho čím provedl, aby konšelé jiné spolu- měšťany své před soudy stavěti měli: z té příčiny ten puohon zdvihli sú. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 122. a. 2046. Mezi Mikulášem Valchářem z Jindřichova Hradce a Jetřichem z Gutšteina o plat za službu v Bavořích. — 1511, 18. listopadu. Mikuláš Valchář z Jindřichova Hradce poháněl pana Jetřicha z Gutšteina a na Chýšech. Vinil jej z pěti seth a z XVIIIti zlatých rýnských služby své, kterúž jest s ním jsa v Bavořích zaslúžil na XXXti pacholkuov a na vuoz a na koně u falckrabie JMti, i jemu zaplatiti nechce. Vložen puohon léta MDIX° v středu před svatým Havlem [10. října]. V té při mezi Mikulášem Valchářem z Jindřichova Hradce puovodem s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina a na Chýšech pohnaným s strany druhé. Kdež jej týž Valchář vinil z pěti seth osmnácti zlatých rýnských služby své, kterúž s ním jsa v Bavořích zaslúžil oc, tak jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu Buryan Vohanče, poručník páně Jetřichuov, odpíraje pravil, že jemu pan Jetřich povinovat nic nenie, poněvadž jest u něho, u pana Jetřicha, neslúžil, ale u falc- krabie JMti, než že jest s ním v rotě byl. Zase proti tomu on Valchář puovod dal mluviti, že jest to v prvním puohonu, kdež Bohuslav Loský pana Jetřicha pohání, dostatečně pokázáno, že jest pan Jetřich peníze k sobě přijal, jim, kteří jsú v rotě s ním byli, nezaplatil, a že jest on sám třidcát s ním v rotě byl. A na to také ukázal svědomí. Při tom také za opatřenie prose, že jest pana Jetřicha pohnal, aby kvitancí položil, žádaje, aby položeno bylo, že v té kvitancí se najde, že jest jemu, z čehož pohání týž Valchář, on pan Jetřich spravedlivě povinovat. Zase on Vohanče pravil jest, že ti svědkové panu Jetřichovi nic ke škodě nejsú, poněvadž podle práva nesvědčie, a z té kvitancí že jest nedohnal, jakož za řád a právo jest. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, odpory, svědomie a jich s obú stran pře líčenie: Poněvadž on Valchář toho jest podle práva neprovedl, by v té službě těch XXXti osob v puohonu položených s sebú měl, a také o tu kvi- tancí podle práva nedohnal: z těch příčin tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú.

Strana 29
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 29 Jakož jest se v té při mezi Mikulášem Valchářem z Jindřichova Hradce puovodem a panem Jetřichem z Gutšteina pohnaným, kdež týž Valchář jej pana Jetřicha před krále JMt z pěti seth zlatých a osmnácti zlatých rýnských služby ba- vorské oc pohnal, zdviženie toho puohonu stalo; ale poněvadž JMt pán, pan Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, to již zřetedlně uznati a skutečně shledati ráčil, že to zdviženie ne jím Valchářem aneb pro něho, ale pro tu příčinu se stalo, že ten aneb ti, kteříž v registra krále JMti puohonní a svědomie zapisovali, svědkuov těch nezregistrovali, a tudy sú se k jeho Valchářově potřebě a soudu najíti nemohli: protož z takové příčiny JMt pán, pan Vilém oc se pány a vládykami oc té pře mezi týmž Mikulášem Valchářem a jím panem Jetřichem odkládají do Svátosti najprv příštie [23. dubna 1512], a na ten čas aby strany před JMtí stály a sobě tu právy byly, toho napřed dotčeného zdviženie sobě k zisku ani k škodě svým přem a spra- vedlnostem v ničemž neberúce, aniž co nad to viece ku pomoci nižádných pruo- voduov aby neužívali, krom těch svědkuov Valchářových, na kteréž se jest táhl, těch on na ten čas Svátosti má a bude moci potřebovati a užívati a jiného ničehéhož viece. Stalo se v středu den svaté Alžběty [19. listopadu.] R. III. 1. 216. b. 2047. Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat a Annou manželkou Prokopa Vinopala z Nového města Pražského o plat ze sladovny. — 1511, 18. listopadu. Pan Václav Bezdružický z Kolovrat oc poháněl Annu z Nového města Praž- ského, manželku Prokopa Vinopale téhož města Pražského. Vinil ji z nezdrženie smlouvy, z toho, že jest s ním smlúvu učinila, aby jemu a jeho dědicóm platila a dávala každý rok X kop míšenských, a to rozdielně, při svatém Jiří pět kop mí- šenských a při svatém Havle také pět kop míšenských, z sladovny jeho, kterúž na Bosácké zahradě drží. A tu smlúvu měla jemu a jeho dědicóm ujistiti pod takovú pokutú, kteráž by jemu slušná zdála, když by jemu a jeho dědicóm který úrok dán nebyl, aby ta pokuta propadena byla; a ta jistota a smlúva měla trvati až do tří životuov, napřed do jejího života svrchu psané Anny a muže jejího Prokopa Vinopale a do života schovanice jejie a dále nic, a po těch třech životech má zase na něho a jeho dědice a budúcie hned připadnúti beze všie odpornosti. Vložen puohon léta MDX“ v neděli před svatým Šimonem a Judú appoštoly božími [27. října]. V té při mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrath oc puovodem s jedné, a mezi Annú z Nového města Pražského, manželkú Prokopa Vinopale téhož města Pražského, pohnanú s strany druhé. Kdež je týž pan Václav Bezdružický vinil z ne- zdrženie smlouvy; z toho, že jest s ním smlouvu učinila, aby jemu a jeho dědicóm

Strana 30
30 D. XIII. Registra soudu komorního. platila a dávala každý rok X kop míšenských oc, tak jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázal svědomie. Proti tomu ona Anna pohnaná odpírajíc pravila, poněvadž pan z Kolovrath jí z smlúvy nezdrženie pohnal, a smlouvy nepoukazuje žádné, a že jest to věc, ješto se grunthu krále JMti dotýče; by pak i smlouvu ukázal, že ta věc sem by nenáležela a nenáleží. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfen- šteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami krále JMti raddami, puohon, odpor i svědomie slyševše: Poněvadž se ta věc krále JMti grun- tuov a s týchž gruntuov platu dotýče, ješto ta věc ne sem, ale k soudu zemskému přísluší; z té příčiny tento puohon zdvihli jsú. Dala památné. Stalo se v úterý před svatú Alžběthú. R. III. 1. 311. a. 2048. Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat a Heřmanem z Petrovic o čest a poctivost. 1511, 18. listopadu. Pan Václav Bezdružický z Kolovrath oc poháněl Heřmana z Petrovic z toho, jakož jest jej pana Bezdružického v předešlém času léta MDIX° on Heřman poháněl z pychu a pro ten pych oc, že by mu týž pan Bezdružický kuoň jeho bez jeho vuole vzal a toho mu zase nevrátil, až jej zkazil oc. A k takovému puohonu on Heřman jsa puovod nestál, aby již před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti na den svatého Martina oc stál a to, což v nade- psaném svém puohonu položil, aby na svrchu psaného pana z Kolovrat provedl. Vložen puohon léta MDX° v neděli před svatým Šimonem a Judú [27. října]. V té při mezi panem Václavem Bezdružickým z Kolovrat oc puovodem s jedné, a Heřmanem z Petrovic pohnaným s strany druhé. Kdež týž pan z Kolovrath po- háněl jej Heřmana z toho, jakož jest jej pana Bezdružického v předešlém času létha MDIX° poháněl z pychu a pro ten pych oc, že by mu týž pan Bezdružický kuoň jeho bez jeho vuole vzal oc, jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to předešlý puohon, kdež ho o túž věc týž poháněl Heřman a nestál, ukázal. Při tom týž pan Bezdružický mluvil, žádaje, z čehož jest jej tehdáž poháněl, aby to naň vedle téhož puohonu provedl. Proti tomu on Heřman pohnaný odpíraje pravil, že jest věc toto nová, před tiemto soudem prve nebývalá, aby měl podle prvního puohonu, kdež jest nestál, nynie tepruv k tomuto puohonu odpoviedati a provozovati; než chtěl-li jest pan Václav z jakých škod jej Heřmana pro jeho k takovému puohonu nestánie viniti, to že jest mohl dobře učiniti. Zase proti tomu pan Václav pověděl, že mu v tom nenie o peníze, než o jeho čest a poctivost; že sobě to více nežli peníze váží. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, puohon i odpor slyševše: Po-

Strana 31
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 31 něvadž jest on pan Václav puovod pověděl, že se mu tu poctivosti a cti dotýče, ješto ty věci sem k tomuto soudu nepřísluší, z té příčiny JMt ten puohon zdvihli jsú. Než chce-li on pan Václav jej Heřmana oč, ješto by se cti a pověsti jeho do- týkalo, tu, kdež taková věc náleží, předse vzieti, právo mu se nezavírá. Dal pa- mátné. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 312. a. Srov. svědomí č. 1891 v AČ. XIII str. 481. 2049. Mezi Václavem Bezdružickým z Kolovrat a Mikulášem z Lípy o postavení židů Městeckých. 1511, 18. listopadu. Pan Václav Bezdružický z Kolovrath oc poháněl Mikuláše z Lípy na Lipnici, aby postavil Jonáše a Judu, Jakubovy syny z Loun, židy z Městce aneb kdežkoli jsú obydlím na zboží jeho páně Trčkově, tu středu po svatém Václavě. Pakli by jich nepostavil na ten čas pan Trčka, pokládá sobě týž pan Václav toho nestavenie pět seth kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIX v pondělí po svatém Jiljí [3. září]. V té při mezi panem Václavem Bezdružickým z Kolovrath oc, puovodem s jedné, a Mikulášem z Lípy na Lipnici pohnaným s strany druhé. Kdež týž pan Václav poháněl jeho Mikuláše Trčku, aby postavil Jonáše a Judu, Jakubovy syny z Loun, židy z Městce aneb kdežkoli jsú obydlím na zbožie jeho Trčkově oc, tak jakož puohon ukazuje. Proti tomu Jan Litoborský, poručník pohnaného, pravil, po- něvadž ho v svém puohonu neklade Trčkú a také že jej pokládá na Lipnici, že to zmatek jest cizí, a že se píše na Lichtmburce, žádaje v tom JMtí pánuov za opatřenie, že mu se zdá, že nenie povinen k tomuto puohonu odpoviedati. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vládykami, krále JMti raddami, slyševše puohon i odpor pohnaného: Po- něvadž on pan Václav puovod nemenuje jeho Mikuláše Trčkou a také klade ho na Lipnici, aniž také pokládá příčiny, z čeho viniti chce, ješto jest to proti zřízení zemskému a právu; z těch příčin JMt tento puohon zdvihli jsú. Stalo se v úterý před svatú Alžbětú. R. III. 1. 312. b. 2050. Mezi Bohuslavem Kelnarem z Žandova a Krištofem z Gutšteina o vydání peněz sirotčích. 1511, 19. listopadu. Bohuslav Kelnar z Žandova poháněl pana Krystofa z Gutšteina z osmi seth zlatých uherských, kteréž jest vzal od pana Heynrycha z Plavna a na Andělské Hoře, kdež týž Bohuslav vzal toho škody každý rok LXXXte zlatých uherských. Vložen puohon léta MDIX° v úterý po svaté Alžbětě [20. listopadu].

Strana 32
32 D. XIII. Registra soudu komorního. V té při mezi Bohuslavem Kelnarem z Žandova puovodem s jedné, a panem Krystofem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež jej pana Krystofa vinil z osmi seth zlatých uherských, kteréž jest vzal od pana Heynrycha z Plavna a na Andělské Hoře, kdež týž Bohuslav vzal toho škody každý rok LXXX zlatých uher- ských. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on pan Krystof pohnaný odpíraje pravil, poněvadž on Bohuslav v svém puohonu položil, že by on pan Krystof těch osm seth zlatých uherských od pana z Plavna vzal, aby to pokázal; ale že ne- vokazuje, ani také toho provozuje, by jemu Bohuslavovi ti zlatí po jeho otci neb strajci příslušeli, že žádá v tom za spravedlivé opatřenie. Tu JMt pán oc slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory i svědomie nalezli: Poněvadž on Bohu- slav puovod to provedl dostatečně, že jest k němu ku panu Krystofovi o těch osm seth zlatých uherských posílal, a on pan Krystof k tomu se znal, že jest je od pana z Plavna vyzdvihl, a tomu neodepřel, by sirotčí a tohoto Bohuslava puovoda ne- byly: i z té příčiny dává se jemu Bohuslavovi za právo podle jeho puohonu, tak aby on pan Krystof jemu těch osm seth zlatých uherských dal ve dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu den svaté Alžběty. R. III. 1. 42. a. 2051. Mezi Hanušem z Mulkovic a Kateřinou z Kfeldu o rčení vydati odkázané peníze. — 1511, 19. listopadu. Hanuš z Mulkovic poháněl paní Katheřinu z Kfeldu, v Praze obývající. Vinil ji ze rčenie, tu kdež jest mu řekla, když se panem Janem Svojanovským z Bozkovic o statek nebožtíka pana Jindřicha, manžela svého, miesto mieti bude, že mu těch XXX kop grošuov českých, kteréž mu týž pan Jindřich manžel jejie kšaftem od- kázal, dáti chce; i tomu prodlévá učiniti dosti. Vložen puohon léta MDXI° v sobotu před Hromnicemi [1. února]. V té při mezi Hanušem z Mulkovic puovodem s jedné, a paní Katheřinú z Kfeldu pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinil týž Hanuš ze rčenie, tu kdež jest mu řekla, když se panem Janem Svojanovským z Bozkovic o statek nebožtíka pana Jindřicha manžela svého miesto mieti bude, že mu těch XXX kop grošuov českých dáti chce oc, jakož puohon plněji v sobě zavírá. A na to někdy pana Jindřicha z Bozkovic manžela jejieho kšaft a k tomu i svědomí a vajpisy z desk ukázal, pravě při tom, poněvadž táž paní Katheřina se panem Janem z Boskovic, bratrem téhož pana Jindřicha, o všecken statek jeho páně Jindřichuov miesto má, že mu se zdá, že jest mu těch XXXti kop grošuov českých dáti povinna, prose v tom JMtí pánuov za spravedlivé opatřenie. Proti tomu ona paní Katheřina odpírajíc pravila, že toho on Hanuš neprovozuje, by o všecko ona se panem Janem miesto měla;

Strana 33
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 33 neb ač o něco má, ale snad ne o všecko. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a jich s obú stran pře líčenie, svědomie, kšaft a dsky, nalezli: Poněvadž on Hanuš to provedl dostatečně, že jest ona Katheřina pohnaná jemu řekla, když koli miesto a konec se panem Janem z Bozkovic o statek pana Jindřicha, někdy manžela svého, mieti bude, že mu těch XXXti kop dáti chce, a to také vajpisem z desk pokázal, že přišlo-li by co pro ten kšaft na ni, že ji v tom on pan Jan z Bozkovic zastúpiti má, kdež z toho rozuměti jest, že o ten statek ona s ním se panem Janem miesto má: z těch příčin dává se jemu Hanušovi podle jeho puohonu za právo, že jest jemu táž paní Katheřina pohnaná těmi XXXti kopami grošuov českými vinna, a ty jemu aby dala ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu den svaté Alžběty. Hanuš puovod poručil Zdenkovi Loučenskému z Kopidlna list zatykací, jestliže by toho potřebie bylo vzieti pro dosti neučiněnie nálezu tomuto, a nic dále, léta MDXI° v pátek na zajtří svatého Mikuláše [5. prosince]. Léta MDXII° v úterý den svatého Fabiána [20. ledna] Hanuš z Mulkovic puovod v tomto nálezu jmenovaný přiznal se, že jest vyzdvihl od paní Kathe- řiny z Kfeldu pohnané XXXti kop grošuov českých podle nálezu tohoto, z kterýchžto XXXti kop grošuov českých ji paní Katheřinu i její budúcie on Hanuš tiemto zá- pisem kvituje, propouští, prázdna činí úplně a docela; a slíbil jest a tiemto zápisem slibuje, že ji paní Katheřinu ani jejích budúcích z těch XXXti kop grošuov českých nemá ani moci bude viece napomínati nynie i na časy budúcí věčně; neb jest mu ta summa úplně zaplacena. R. III. 1. 121. b. 2052. Mezi Markétou ze Štěžova a poručníky bratrů jejich o nevydání odkazu po otci jejím. 1511, 19. listopadu. Markétha z Stezova poháněla Václava Tluksu z Vrabie a na Stříbřině, Jana Žleba z Střížkova na Tlustovúsích a Zdislava ze Žlunic. Vinila je jakožto poručníky a držitele statku bratruov jejích z toho, že jí drží po otci po jejím, co jest jí dal na smrtedlné posteli, jmenovitě sedm a dvadceti krav, třinácte sviní, do tří leth k užitku k jejímu. A toho sobě užitku pokládá šedesáte kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDXI° v úterý po sv. Kedrutě [18. března]. V té při mezi Markethú z Thezova puovodem s jedné, a mezi Václavem Tluksú z Vrabie na Stříbřině, Janem Žlebem z Střížkova a na Tlustovúsích a Zdi- slavem ze Žlunic pohnanými s strany druhé. Kdež je vinila jakožto poručníky a dr- Archiv Český XIX. 5

Strana 34
34 D. XIII. Registra soudu komorního. žitele statku bratruov jejích z toho, že jie držie po otci po jejím, co jest jí dal na smrtedlné posteli, jmenovitě sedm a dvadceti krav, třinácte sviní oc, jakož puohon plněji svědčí. A na to ukázala svědomie. Proti tomu oni pohnaní odpírajíce pravili, že nebožtík Jindřich, otec její, list mocný od krále JMti maje, kšaft na ten mocný list udělal, v tom kšaftu o tom dání, jakož ona Markétha pohánie, neučinil ižádné, a ti svědci její že někteří svědomí dávajíce leth ještě spravedlivých nemají a také že se nesrovnávají; tudy že se jim zdá, že jí podle tohoto puohonu jejího nic povinovati nejsú. A na to list mocný a téhož někdy Jindřicha kšaft ukázali, dále pravíce, že ti sirotci mladší nemají leth, a je poručníky otcem zřiezené mají, jestliže by mimo po- ručenie a nad kšaft otce jich co statku vydali, toho se obávají, aby od sirotkuov, když by k letóm přišli, z toho viněni nebyli, žádajíce v tom JMtí pánuov za spra- vedlivé opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, svědomie, krále JMti list mocný a prve menovaného Jindřicha kšaft, nalezli: Poněvadž jsú nadepsaní poručníci pohnaní to jeho Jindřichovým kšaftem pokázali, že on Jindřich v tom svém kšaftu položil, aby dobytek, o kterémž zřídil, utracen nebyl do leth sirotčích, z té příčiny oni poručníci jí Markétě puovodovi těch dobytkuov v puohonu jejím menovaných vydati povinni nejsú. Dali památné. Než kdež on Jan z Tezova, její Markétin bratr, svědčí, že by otec jich poručil jí ten dobytek vydati; i kdyžkoli týž Jan statku otce svého bude v držení, bude-li jie chtieti podle svědomie svého a rozkázánie otcovského ten dobytek vydati, anebo ona Markétha bude-li o to chtieti k němu hleděti, toho mají a mieti budou vuoli. Stalo se v středu den sv. Alžběty. R. III. 1. 217. b. 2053. Mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch a Kateřinou z Rakovníka o nevydání peněz a klenotů. — 1511, 19. listopadu. Petr Gnínský Trach z Proch poháněl Katheřinu z Rakovníka. Vinil ji jakožto mocnú otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Jiříka z Násilé, manžela jejího, ze dvú seth kop grošuov českých, z šesti koflíkuov stříbrných pozlacených s přikryvadly, XXIV lžic střiebrných; kteréžto penieze a klenoty svrchupsaný Jiřík k sobě přijal od mistra Jana Outerského, někdy kanovníka kostela svatého Václava na hradě Pražském, kteréžto věci jemu Petrovi náležejí a k nim právo a spravedlnost má po Katheřině Tuchorské z Rešetářova, sestře vlastnie někdy Macka odtudž z Řešetářova, někdy komorníka krále JMti, a to dáním jmenované Katheřiny, jakož dánie jejie to v sobě plněji zavírá. Kteréžto klenoty krom těch dvú seth kop grošuov českých napřed me- novaných týž Petr pokládá sobě tři sta kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDX° v pondělí den jedenácte tisíc svatých panen [21. října].

Strana 35
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 35 V té při mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch puovodem s jedné, a Ka- theřinú z Rakovníka pohnanú s strany druhé. Kdež ji týž Petr vinil jakožto mocnú otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Jiříka z Násilé, manžela jejího, ze dvú seth kop grošuov českých, z šesti koflíkuov stříbrných pozlacených s přikryvadly, XXIV lžic stříbrných oc, jakožto puohon šíře a plněji v sobě zavírá. A na to ukázal nález předešlý. Proti tomu Katheřina z Rakovníka pohnaná odpírajíc pravila, že ku puohonu tomuto odpoviedati povinna nenie z příčiny té, že již statku sirotčího ne- drží, než sirotek sám drží, jeho užívá a jej zpravuje a léta spravedlivá má. A na to ukázala svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž ona Katheřina to provedla, že jest toho statku synu svému jakožto dědici léta spra- vedlivá majícímu postoupila, kterýž on již zpravuje, drží a užívá ode dvú leth, z té příčiny JMt páni ten puohon zdvihli jsú. Než chce-li on Petr puovod k témuž Jiříkovi oč hleděti, právo mu se nezavierá. Stalo se v středu den svaté Alžběty. R. III. 1. 245. b. Srov. nález č. 1628 v AČ. XIII. str. 286. 2054. Mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch a Kateřinou z Rakovníka o nevydání peněz. 1511, 19. listopadu. Petr Gnínský Trach z Proch poháněl Katheřinu z Rakovníka. Vinil ji jakožto mocnú otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Jiříka z Násilé, manžela jejieho, z nevydánie čtyř seth kop grošuov X“ kop grošuov vše českých, kteréž jest týž Jiřík přijal a zdvihl z mince krále JMti na Horách Kuthnách na miestě Macka Tuchor- ského z Řešetářova, někdy komorníka krále JMti; kterážto summa, to jest ty čtyři sta kop X kop grošuov vše českých, jemu Petrovi náleží a k nim spravedlnost má po Katheřině Tuchorské z Řešetářova, sestře vlastnie svrchu psaného Macka, a to dáním jmenované Katheřiny, jakož dánie její to v sobě plněji zavírá. Vložen puohon léta MDX° v pondělí den jedenácte tisíc svatých panen [21. října]. V té při mezi Petrem Gnínským Trachem z Proch puovodem s jedné, a Ka- theřinú z Rakovníka pohnanú s strany druhé. Kdež ji vinil jakožto mocnú otcovskú poručnici sirotkuov a statku někdy Jiříka z Násilé, manžela jejího, z nevydánie čtyř seth kop grošuov X" kop grošuov vše českých oc, jakož puohon ukazuje. Proti tomu Katheřina z Rakovníka pohnaná odpírajíc pravila, že ku puohonu tomuto odpoviedati povinna nenie z příčiny té, že již statku sirotčího nedrží, než sirotek sám drží, jeho užívá a jej zpravuje a léta spravedlivá má. A na to ukázala svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami: Poněvadž ona Katheřina to provedla, že jest toho statku po manželu svém Jiříkovi synu svému, jakožto dědici léta spravedlivá 5*

Strana 36
36 D. XIII. Registra soudu komorního. majíciemu, postoupila, kterýž on již zpravuje, drží a užívá ode dvú leth, z té příčiny tento puohon zdvihli sú. Než chce-li on Petr puovod k témuž Jiříkovi oč hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se ut supra. R. III. 1. 146. a. Srov. předcházející nález č. 2053. 2055. Mezi Václavem z Sulevic a Václavem z Bohuslavic o pych. — 1511, 19. listopadu. Václav z Sulevic a na Solanech poháněl Václava z Bohuslavic, purkrabí na Ploskovicích. Vinil jej z pychu a pro ten pych oc, a to takového, že jest jemu týž Václav držal u vazbě kmetičnu jeho jménem Duoru a Jakuba člověka jeho z Solan přes jeho poddávánie, kdež jest se k tomu poddával, že chce od týchž lidí všecko spravedlivé učiniti, ač je chce z čeho viniti. Vložen puohon léta oc IX° v úterý po Narození panny Marie [11. září]. V té při mezi Václavem z Sulevic puovodem s jedné, a Václavem z Bohu- slavic pohnaným s strany druhé. Kdež je vinil z pychu a pro ten pych oc, že jest mu držal u vazbě kmetičnu jeho Duoru a Jakuba člověka jeho oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu pohnaný odpíraje pravil, že své vazby neměl a v své ho vazbě nevězel, než u vazbě pána svého Adama z Ploskovic, a že jest jej kázal u vazbě držeti a on Adam že se k tomu zná. A na to ukázal list téhož Adama. Zase proti tomu Solský pověděl, že jest k němu k Adamovi o to posílal, dotazuje se, s jeho-li Adamovú volí on Václav pohnaný ty lidi jeho vězel; a Adam tomu odepřel pravě, že bez jeho vědomie a vuole. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti raddami, slyševše strany a jich s obú stran pře líčenie, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on Solský puovod to provedl dostatečně, že jest se v tom podle zřiezení zemského zachoval a k němu k Adamovi, pánu jeho Václavovu, posílal, zvěděti chtě v tom vuoli jeho, a on jest pověděl, že ne s jeho volí on Václav ty lidi vězel, z té příčiny jemu Solskému puovodovi dává se za právo, tak že mu on Václav z Bohuslavic pohnaný tiem pychem a pokutou na pych uloženou, to jest těmi X“ kopami grošuov českými, vinen, a ty aby jemu dal od dnešního dne ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Než chce-li on Václav pohnaný dále k němu k Adamovi, jakožto v ty časy pánu svému, oč hleděti, právo mu se nezavírá. Stalo se v středu den svaté Alžběty. R. III. 1. 312. b. 2056. Mezi Václavem Mírkem z Solopisk a Janem Čabelickým z Soutic o nevydání ženy jeho. 1511, 19. listopadu. Václav Mírek z Solopisk poháněl pana Jana Čabelického z Soutic a na Tayně.

Strana 37
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 37 Vinil jej z toho, že jest opět Johanku z Kochanova, ženu téhož Mírka, k sobě na svuoj zámek přes nález panský přijal a tu ji proti témuž nálezu a proti němu chová, kdež jest k němu dobré lidi posílal, aby mu ji vydal, a on toho neučinil. A toho sobě nevydánie pokládá dva tisíce kop grošuov českých. Vložen puohon léta MDIX" v pondělí po svatém Jiljí [3. září]. V té při mezi Václavem Mírkem z Solopisk puovodem s jedné, a mezi Janem Čabelickým z Soutic a na Tayně pohnaným s strany druhé. Kdež jej on Mírek vinil z toho, že jest opět Johanku z Kochanova, ženu téhož Mírka, k sobě na svuoj zámek přes nález panský přijal oc, tak jakož puohon ukazuje. A toho nevydánie sobě pokládá dva tisíce kop grošuov českých. A na to nález předešlý mezi ním o touž Johanku učiněný ukázal, pravě při tom, že jest se on Čabelický vedle téhož nálezu prvního ne- zachoval, ale ji tu Johanku u sebe má, ji přechovává k jeho Mírkově lehkosti a hanbě; a poněvadž tomu, by ji u sebe neměl, neodpírá, že žádá v tom JMtí pánuov za spra- vedlivé opatřenie, aby toho litovati ráčili. Proti tomu Markvart z Soběhrd, poručník a na miestě Jana Čabelického pohnaného, odpíraje pravil, že se ten předešlý nález naň na Čabelického nevztahuje, než na Mírka a na ženu jeho, a proti nálezu tomu, že jest Čabelický neučinil nic. A poněvadž on Mírek ji Johanku v své moci měl, proč jest jí ujíti dal? Neb jest Čabelický po ni neposílal, a když Mírek k němu po ni posílal, že jest mu jí vzieti nehájil. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vlády- kami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory, nález předešlý i svědomie nalezli: Poněvadž on Mírek to dostatečně provedl, že ta Johanka, jeho žena, u něho u Čabelického jest, a on mu jí, když k němu o ni posílal, vydati nechtěl; z té příčiny dává se jemu Mírkovi podle jeho puohonu za právo, tak aby on Čabelický tu Jo- hanku, jeho Mírkovu ženu, jemu Mírkovi zase vrátil a v jeho moc do jeho domu poslal a dal, a to do dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Pakli by jí do těch dvú nedělí té Johanky jemu Mírkovi (jakož již dotčeno) v jeho moc nedal, aby mu tou pokutou v puohonu menovanú, to jest těmi dvěma tisíci kopami grošuov českými, povinovat byl, a ty aby jemu dal ve dvú nedělech pořád zběhlých od dnešního dne; pakli by mu ji dal tu Johanku ženu jeho podle tohoto nálezu, tak jakož se nahoře píše, tehdy aby strany, totiž Mírek a Čabelický, před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiana stály, a což tu on Mírek podle svého puohonu provede škod, že by pro to nevydánie nadepsané Johanky ženy své vzal, to aby jemu on Čabelický dal od próvodu ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se v středu den svaté Alžběty. R. III. 1. 313. a. Srov. nálezy č. 1465 a 1634 a svědomí č. 1560, 1561 a 1614 v Arch. Českém XIII. str. 158, 230, 277 a 291.

Strana 38
38 D. XIII. Registra soudu komorního. 2057. Mezi Annou z Kovaně a obcí Menšího města Pražského o nevyplácení platu ročního. 1511, 20. listopadu. Paní Anna z Kovaně, vdova pozuostalá po někdy urozeném pánu panu Al- brechtovi z Kolovrat, najvyšším kancléři královstvie Českého, poháněla purgmistra a konšeluov i vší obce Menšieho města Pražského. Vinila je z toho, kdež sú se jí podvolili deset kop grošuov dávati každý rok platu do jejie živnosti a že toho za- nedbávají a jí vydávati nechtie, kdež sobě toho nedávánie a zadrženie pokládá tři sta kop grošuov českých. Vložen puohon létha MDXI v středu po jedenácte tisíci pannách [22. října]. V té při mezi paní Annú z Kovaně, vdovú pozuostalú po někdy urozeném pánu panu Albrechtovi z Kolovrath, najvyšším kancléři královstvie Českého, puo- vodem s jedné, a purgmistrem, konšely i vší obcí Menšieho města Pražského, pohna- nými s strany druhé. Kdež je Malostranské táž paní z Kovaně vinila z toho, kdež sú se podvolili jí deset kop grošuov dávati každý rok oc, jakož puohon plněji uka- zuje. A na to ukázala svědomie, praviec při tom, poněvadž to podle práva dvěma svědky dobrými rytieřskými lidmi provozuje, že jsú jí se podvolili těch X kop grošuov do jejie živnosti za ten majestát, kterýž jim zjednala, dávati, a to že pro- vodí, že jest zjednala, žádajíci podle svého puohonu a pruovodu za opatřenie. Proti tomu Malostranští pohnaní odpírajíce pravili, že se ti dva její paní Anniny z Kovaně puovoda svědkové nesrovnávají v tom, že jeden seznává, že purgmistr a konšelé Malostranští od sebe a ode vší obce jednali, a druhý svědek svědčí, že Kapalín sám třetí ku paní přišed, ten že jest jednal naprosto; že oni tomu svědomí, aby co přiříkali neb se paní o jaké dávánie jednali, odpírají a o tom že nevědie nic; a by co jednati aneb od obce vysélati a porúčeti chtěli, že by věděli se kterak zachovati a list mocný ode všeho města by dali; ale že jsú jí neměli zač dávati. A to svědomí paní že nenie dostatečné podle práva. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory a s obú stran pře líčení i svědomie, nalezli: Poně- vadž ona paní Anna puovod toho podvolenie dostatečně neprovozuje, by se jí v ten plat dávánie podle jejího puohonu podvolili, a to tudy, že se svědci nesrovnávají, také že toho neprovedla, by on Kapalín s jinými, kteříž jsú jednali s ní, mocnosť ode všeho města měli, ani také to pokázala, by jí kdy který rok ten plat platiti počeli; i z těch příčin dává se jim Malostranským za právo, tak že jí paní Anně z Kovaně oc puovodu tu podle jejího puohonu nic povinni nejsú. Dali památné. Stalo se léta MDXI ve čtvrtek po svaté Alžbětě. R. III. I. 19. b.

Strana 39
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 39 2058. Mezi Benešem z Sendražic a obcí Jaroměřskou o postavení souseda předměstského pro pych. 1511, 20. listopadu. Beneš z Sendražic poháněl purgmistra a konšely i všecku obec města Jaro- míře, aby svého spoluobyvatele a souseda Kubu Harovníčka, syna Kulhavého, z před- městie jich postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a rad- dami krále JMti. Vinil ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože jest mu Juona Poláka, služebníka jeho, zbil svévolně, jemu Benešovi naň prve nic nežalovav. Vložen puohon léta MDXI° v pondělí po Zvěstování panně Marii [31. března]. V té při mezi Benešem z Sendražic puovodem s jedné, a Kubou Harovnic- ským synem Kulhavého z předměstie Jaromířského (pro kteréhož oni Jaromířští, aby jej postavili, pohnáni jsú) s strany druhé. Kdež jej týž Sendražský vinil z pychu a pro ten pych z Xti kop grošuov českých oc tak, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on Kuba Harovníček odpíraje dal mluviti, že mu k tomu puohonu odpoviedati povinen nenie z příčiny té, že jest se vedle zřiezenie zemského o napravení pychu on Beneš nezachoval a na něm na Kubovi toho nežádal, než na purgmistru a konšelech Jaromířských, aby oni od něho napravili, jako by on Kuba jich člověk byl. A dále pravie, že ten Juon Polák již jeho Benešuov služebník nenie a již tehdáž nebyl, když jest o napravenie pychu posílal. A také že on Harovníček o to o všecko s týmž Polákem miesto a konec má a s ním srovnán jest. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj- vyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpory i svědomie slyševše, nalezli: Poněvadž on Beneš Sendražský puovod to svým svědomím pokázal, že jest o napravenie pychu k nim k Jaromířským o toho Kubu posílal, a ten pych že jemu napraven nebyl a nenie, a ten Kuba Harovník k tomu se jest znal, že jest jej Poláka, jeho Benešova služebníka, zbil: z té pří- činy dává se jemu Benešovi puovodovi za právo, tak že jest on Kuba jemu tiem pychem a pokutou na pych uloženou, to jest Xti kopami grošuov českými, vinen, a ty aby mu dal ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svaté Alžbětě. R. III. 1. 41 a. Srov. svědomí č. 1843 a 1964 v AČ. XIII str. 451 a 523. 2059. Mezi Burianem Šprychem z Nohořičic a Václavem z Polák o náhradu za stravování sirotka. 1511, 20. listopadu. Burian Šprych z Nohořičic poháněl Václava Poláčského z Polák na Doupově. Vinil ho jakožto držitele statku někdy Prokopa Piečkovského z Jezvec z toho, že

Strana 40
40 D. XIII. Registra soudu komorního. jest choval u sebe na ztravě za sedm let pořád zběhlých strýce jeho Prokopova Jana z Jezvec, syna bratra jeho Prokopova vlastního; a mělo jemu Burjanovi každý rok za to dáno býti deset kop míšenských. I nenie mu nic dáno, kdež on Burjan to nezaplacenie pokládá sobě LXX kop grošuov míšenských. Vložen puohon léta MDX° v sobotu po svatém Brykcí [16. listopadu]. V té při mezi Burjanem Šprychem z Nohořičic puovodem s jedné, a Václa- vem z Polák pohnaným s strany druhé. Kdež ho týž Burjan vinil, jakožto držitele statku někdy Prokopa Piečkovského z Jezvec, z toho, že jest choval u sebe na ztravě za sedm leth pořád zběhlých strýce jeho Prokopova. A mělo jemu Burjanovi každý rok za to dáno býti deset kop míšenských oc, tak jakož puohon ukazuje; kdež on Burjan toho nezaplacenie pokládá sobě sedmdesáte kop grošuov míšenských. A na to ukázal svědomie. Proti tomu on pohnaný pravil, že jemu nic dlužen nenie aniž jest kdy dlužen byl, než že se ta věc sirotka dotýče a k tomu i desk, že jest on Václav Polacký v týchž dskách poručníkem. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, svědomie i odpor pohnaného slyševše, nalezli: Poně- vadž on Burjan Šprych puovod to jest provedl, že jest téhož sirotka, kteréhož on Václav Polacký statek zpravuje, u sebe na ztravě choval; z té příčiny aby strany, to jest on Burjan puovod a týž Václav pohnaný, na zajtří svatého Fabiana a Šebe- stiana před úředníky Pražskýmimenšími stály a tu, což týž Burjan puovod na schvá- lenie týchž úředníkuov provede, co jest na téhož sirotka naložil, to on Polacký po- hnaný aby mu dal od próvodu ve dvú nedělech pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 42. b. 2060. Mezi bratřími Malovci z Chýnova a Martinem Lichvicí z Tábora o pych. — 1511, 20. listopadu. Jan, Petr a Zdeněk Malovcové vlastní a nedielní bratří z Chaynova poháněli Martina Lichvici, měštěnína města Hradiště hory Thábor. Vinili ho z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože jest jim psa jich vyžle vzal své- volně. Vložen puohon léta MDXI° v pátek den svatého Benedikta [21. března]. V té při mezi Janem, Petrem a Zdenkem Malovci vlastními a nedielnými bratřími z Chaynova puovody s jedné, a Martinem Lichvicí, měštěnínem města Hra- diště hory Thábor, pohnaným s strany druhé. Kdežto vinili jsú jej z pychu a pro ten pych z desieti kop grošuov českých, protože jest jim psa jich vyžle vzal svévolně oc, tak jakož puohon ukazuje. Při tom pravíce, že jest se týž Lichvice prve před konšely Tháborskými znal, že jest toho psa vzal a jej měl. A na to ukázali svědomie. Proti tomu on Martin Lichvice pohnaný odpíraje pravil, že jest toho psa nevzal, jeho neměl,

Strana 41
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 41 a neměl co zase vracovati, ale že jest jej Petr Petřík řezník vzal. A na to také ukázal svědomie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, slyševše puohon, žalobu, odpory i svědomie: Poněvadž oni puovodové o napravenie toho pychu k purgmistru a konšeluom Tháborským posielali jsú, na nich žádajíce toho pychu napravenie od toho Martina Lichvice, a potom jej Martina Lichvici samého pohánějí a ne purgmistra a konšeluov i vší obce města Táboru, aby jej jakožto spoluměštěnína svého před soudem postavili: i z té příčiny JMt ten puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svaté Alžbětě. R. III. 1. 179. a. Srov. svědomí č. 1831, 1908 a 1974 v AČ. XIII str. 404, 496 a 530. 2061. Mezi řezníky Píseckými Tobiášem Rysem a Janem Tichavou a radou města Budějovic o pro- souzené peníze. — 1511, 20. listopadu. Thobiáš Rys a Jan Tichava řezníci, měšťané města Písku, poháněli purgmistra a konšeluov i vší obce města Českých Budějovic. Vinili je z toho, jakož jsú týž Tobiáš a Jan rukojmie k nim Budějovským za Davida žida z Písku za dvě stě kop grošuov míšenských, jestliže by je chtěl Budějovské Šimon žid viniti z těch dvú seth kop grošuov míšenských, kteréž zapsány jsú v kniehách Budějovských témuž Šimonovi židu, sirotku Mojžiešovu z Budějovic, že oni Tobiáš a Jan tu věc na se přijíti chtěli a je Budějovské v tom zastúpiti, tak jakož smlouva mezi týmiž Budějovskými a týmž Davidem židem učiněná skrze purgmistra a konšely města Písku ukazuje. Ale oni Budějovští přes to přese všecko soudili se o to a prosoudili svévolně, a z té příčiny oni je Budějovské z těch dvú seth kop grošuov míšenských viniti chtie. Vložen puohon léta MDXI° v pátek před svatým Vavřincem [8. srpna]. V té při mezi Thobiášem Rysem a Janem Tichavú řezníky, měšťany města Písku, puovody s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Českých Budějovic pohnanými s strany druhé. Kdež je Budějovské oni puovodové vinili z toho, jakož jsú týž Thobiáš a Jan rukojmie k nim k Budějovským za Davida žida z Písku za dvě stě kop grošuov míšenských, jestliže by je Budějovské Šimon žid chtěl viniti z těch dvú seth kop grošuov míšenských, kteréž zapsány jsú v knihách jich Budě- jovských témuž Šimonovi židu, sirotku Mojžíšovu z Budějovic oc, tak jakož puohon šíře a plněji ukazuje. A na to smlouvu města Písku mezi Budějovskými a Davidem židem z Písku učiněnú a některá svědomie ukázali, pravíce při tom, že jsú se jim Budějovským v tom opovídali, když jest Šimon žid, téhož Davida pastorek, je Bu- dějovské poháněl a z těch dvú seth kop grošuov míšenských, co se Raumšísle do- týče, viniti chtěl před purkrabským úřadem, že jsú jim to psaním svým oznamovali i ústně, že je Budějovské chtěli v tom zastúpiti ve všem beze všie jich škody, toliko Archiv Český XIX. 6

Strana 42
42 D. XIII. Registra soudu komorního. aby je Thobiáše a Jana puovody té pře mocné učinili poručníky. Ale oni že toho neučinili a přes to se soudili a prosoudili svévolně. A na to psaní své, kteréž k nim k Budějovským učinili, a nález purkrabie Pražského ukázali. Proti tomu oni Budě- jovští pohnaní odpírajíce pravili, že jsú se ve všem v tom, pokudž se zachovati měli, zachovali, tak jakž smlouvy ukazují, a je puovody a podpuorce své té pře zmocniti chtěli, kdyby byli mocně bez prostředku k sobě přijíti a je ve všem zastúpiti chtěli že jim to v moc všecko dáti chtěli. Ale oni podpuorce chtěli, aby Budějovští ho- jemstvie vzali, a potom aby jim tu při k vedení poručili. Ale jim se to Bu- dějovským učiniti nezdálo, poněvadž toho mocně přijíti a v tom jich zastúpiti ne- chtěli. A že se jest soud stal při přítomnosti jich podpuorcí. A na to také seznánie purkrabie hradu Pražského a některých jeho rad ukázali jsú. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, smlouvu, svědomie, seznánie a nález purkrabský slyševše, nalezli: Poněvadž purkrabie hradu Pražského s raddú svú to jest seznal, že oni Budějovští před soudem purkrabským stojíce, jim Píseckým napřed menovaným puovodóm tu při mezi Šimonem židem a jimi Budějovskými o dvě stě kop grošuov míšenských mocně poručiti a vzdáti chtěli, a oni toho k sobě k mocnosti přijíti ani jich v tom zastúpiti nechtěli: z té příčiny dává se jim Budějovským pohnaným za právo, tak že oni jim puovodóm podle tohoto jich puohonu nic povinni nejsú. Dali památné. Stalo se ve čtvrtek po svaté Alžbětě. R. III. I. 268 a. 2062. Mezi Václavem Zimou z Novosedl a Klimentem z Novosedl, erbovním strýcem jeho, o rčení učiniti všecko. — 1511, 20. listopadu. Václav Zima z Novosedl poháněl Klimenta odtudž z Novosedl, strýce svého. Vinil ho ze rčenie takového, když jest on Václav Zima jej Klimenta, již tomu ně- které léto minulo, za strajce svého erbovního přijímal, že jest jemu on Kliment řekl, zač by ho koli on Václav žádal k jeho dobrému a poctivému, že pro něho chce učiniti všecko. A potom týž Václav žádal jest téhož Klimenta, aby jemu k jeho do- brému a poctivému dal dvě stě kop grošuov českých. K tomu jest on Kliment řekl, že s to býti nemuož. A tak jemu Václavovi podle svého přirčenie dáti těch CC kop grošuov českých po dnes zanedbává. Vložen puohon léta MDXI° v pátek po Zvě- stovánie panně Marii [28. března]. V té při mezi Václavem Zimú z Novosedl puovodem s jedné, a Klimentem odtudž z Novosedl, pohnaným s strany druhé. Kdež jej Klimenta poháněl, viniti chtě ze rčenie oc, jakož puohon ukazuje. Tu JMt pán pan Vilém z Pernšteina na Hel- fenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti

Strana 43
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 43 raddami: Poněvadž on Václav Zima puovod jsa a na svobodných dědinách nemaje, škod podle práva neuručil jest, z té příčiny JMt tento puohon zdvihli sú. Stalo se ve čtvrtek po svatém Brykcí. R. III. 1. 314. a. Srovn. svědomí č. 1924 v AČ. XIII. str. 504. 2063. Mezi Vávrou krejčím z Litoměřic a radou téhož města spolu s některými obyvateli tamnějšími o ubrmanskou výpověď. — 1511, 20. listopadu. Vávra krayčí, obývající v městě Lithoměřicích, poháněl purgmistra a raddy i vší obce města Lithoměřic, aby své spoluměšťany tyto dole psané postavili před najvyšším panem hofmistrem královstvie Českého a raddami krále JMti, zejména z konšeluov tyto: Rehoře Hrona, Vondráčka, Jana Bílinského, Jana Formánka, Be- neše kováře, Mathouše Koutského, Martina bakaláře z Hradce, Šimona Hodaně, Pro- kopa Sokola, Johanesa Piscatora a Jeronýma Jenivo, item Jiříka krayčího rychtáře, Valentina Javora, Václava Nadřence, Jana Samuele, Jakuba Jelenka a Sylvestra z kmetuov, item Victorina a Jana Chynského soukeníka. Viniti je chce a spolu s nimi duostojného kněze Jana Žáka doktora, probošta Lithoměřického, Václava Souského z Duban a Litvína z Zahrádky, jakožto od nadepsaného Vávry ubrmany k nim vy- dané, z toho, že vzavše na se mocně a toho se na stranách dožádavše tu při, kteráž jest mezi napřed psaným Vávrú a Martinem Mařenkú, jich spoluobyvateli, o všecken statek po někdy Katheřině Mařenkové, bábě ženy jeho Vávrovy, pozuostalý, na kterýž se Regina, jeho Vávrova manželka, nápadem příbuzenstvie a on Vávra dále právem jmenované manželky své táhne, řekli sú, a on Vávra jim toho dóvěřil a k tomu dobrovolně přistoupil, miesto a konec spravedlivý v pěti nedělech pořád zběhlých učiniti. I tomu se až dosavad od nich nestalo dosti. Kterýžto, jakož se napřed píše, pozuostalý statek on Vávra pět seth kop grošuov českých pokládá. Vložen puohon léta MDXI° ve čtvrtek po Zvěstování panně Marii [27. března]. V té při mezi Vávrú krayčím, obývajícím v městě Lithoměřicích, puovodem s jedné, a mezi Rehořem Hronem, Vondráčkem, Janem Bílinským, Janem Formán- kem, Benešem kovářem, Mathoušem Koucským, Martinem bakalářem z Hradce, Ši- monem Hodaněm, Prokopem Sokolem, Johanesem Piscatorem a Jeronymem Jenivú, item Jiříkem krayčím rychtářem, Valentinem Javorem, Václavem Nadřencem, Janem Samuelem, Jakubem Jelenkem a Silvestrem z kmetuov, item Victorynem a Janem Chynským soukeníkem s strany druhé. Kdež je vinil a spolu s nimi duostojného kněze Jana Žáka, doktora a probošta Lithoměřicského, Václava Souského z Duban a Litvína z Zahrádky, jakožto od nadepsaného Vávry ubrmany k nim vydané, z toho, že vzavše na se mocně, toho se na stranách dožádavše, tu při, kteráž jest mezi nadepsaným Vávrú a Martinem Mařenkú, jich spoluobyvateli, o všecken statek po 6*)

Strana 44
44 D. XIII. Registra soudu komorního. někdy Katheřině Mařenkové, bábě ženy jeho Vávrovy, pozuostalý oc, jakož puohon ukazuje; kterýžto, jakož se napřed píše, pozuostalý statek on Vávra pět seth kop grošuov českých pokládá. A na to ukázal svědomie. Proti tomu oni pohnaní měšťané Lithoměřicští sami od sebe odpírajíce dali mluviti, že jest to věc městská, jim a k jich právu příslušejície, že oni mají a jim náleží, poněvadž se jich spoluobyvateluov do- týče, ortel řéci; a také že on Vávra toho, by jemu ta pře příslušela, neprovozuje, a že jest věc ne jeho, ale manželky jeho, a že on, poněvadž ne z své věci, ale z cizí pohánie, učinil jest ten puohon na zmatek, žádajíce v tom JMtí pánuov podle práva za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, naj- vyšší hofmistr, se pány a vladykami, krále JMti raddami, puohon, žalobu, odpory i svědomie slyševše, nalezli: Poněvadž on Vávra puovod svým svědomím provedl, že ti měšťané svrchu menovaní a v puohonu položení tu věc a při mezi ním a týmž Mařenkú mocně na se vzali, aby o ten statek v puohonu dotčený jim miesto a konec na čas menovitý učinili, a ubrmané, jakožto probošt Lithoměřický, Václav Souský a Litvín z Zahrádky, k tomu sú se před JMtí pány seznali, že sú to podle týchž měšťanuov na se mocně vzali, a že jest na nich na ubrmanech nic nesešlo, než na nich na měšťanech: i z té příčiny dává se jemu Vávrovi za právo proti nadepsaným v puohonu menovaným měšťanóm Lithoměřickým podle jeho puohonu, tak aby oni Lithoměřičtí pohnaní tomu učinili dosti, a tu vajpověd, kterúž mezi stranami podle mocného na se vzetí přejali sú, aby udělali spolu s nimi s ubrmany napřed meno- vanými konečně do dvú nedělí od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Pak-li by toho neučinili a té vajpovědi, jakož prvé dotčeno, neudělali a na nich na mě- šťanech a jimi že by sešlo, tehdy aby jemu Vávrovi oni měšťané tou pokutou v puo- honu menovanú, to jest těmi pěti sty kopami grošuov českými, povinni byli, a tu aby jemu dali též ve dvú nedělech od dnešního dne pořád zběhlých. Stalo se ve čtvrtek po svaté Alžbětě. Létha MDXI° ve čtvrtek před svatým Thomášem apoštolem božím [18. pro- since] vydán jest list zatykací Vávrovi krayčíři na měšťany Lithoměřické pohnané v tomto nálezu menované pro dosti neučiněnie nálezu tohoto, a to na žádost a zprávu téhož Vávry krayčíře. R. III. 1. 314. a. Srov. svědomí č. 1826 v AČ. XIII. str. 437. 2064. Mezi Zuzanou Výškovou a Václavem z Radovesic o dluh. — 1511, 20. listopadu. Zuzanna Výšková, měštka Starého města Pražského, pohnala Václava z Rado- vesic léta MDXI° v sobotu po Zvěstování panně Marii [29. března], viniti ho chtieci z sedmi kop grošuov a z X“ grošuov vše českých dluhu oc. Tu na rok jim položený

Strana 45
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 45 léta MDXI ve čtvrtek po svaté Alžbětě dáno jest jí Zuzanně puovodovi proti témuž Václavovi za právo stané. Dala památné. Létha MDXII v pondělí před božím křtěním [5. ledna] vydán jest od úřadu list zatykací Zuzanně Výškové na Václava nadepsaného po právu staném. R. III. 1. 322. a. za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDXP. Za týmž nápisem jsou zapsány též následující nálezy č. 2065—2086. 2065. Mezi Markvartem z Soběhrd a Markétou z Trušteina o rčení nahraditi náklad na jízdu do Prahy. — 1511, 20. listopadu. Markvarth z Soběhrd pohnal Markéthu z Trušteina, že mu řekla napraviti, když jest s ní jezdil do Prahy o jejie věno na svuoj náklad, pokládaje sobě to VI kop grošuov českých. Tu dáno Markvartovi puovodovi za právo stané proti též Markétě léta MDXI ve čtvrtek po svaté Alžbětě. Dal památné. R. III. 1. 322. a. 2066. Mezi Janem Moravou od Zlatého kola a Václavem Stříbrným z Hořemiřic o nevydání dílu. 1511, 20. listopadu. Jan Morava od Zlatého kola, Starého města Pražského měštěnín, pohnal Václava Stříbrného z Hořemiřic a v Košířích léta MDXI v úterý před svatým Ambrožem [1. dubna], viniti jej chtě z puol třetí kopy grošuov a ze dvú grošuov vše míšenských dielu naň dáti příslušejícieho oc, tak jakož puohon plněji svědčí. Tu na rok jim položený léta MDXI° ve čtvrtek po svaté Alžbětě dáno Janovi Moravovi puovodovi proti témuž Václavovi Střiebrnému pohnanému za právo stané. Dal památné. R. III. I. 322. a. 2067. Mezi Janem Moravou od Zlatého kola a Zdeslavem Ojířem z Očedělic o nevydání dílu. 1511, 20. listopadu. Jan Morava od Zlatého kola ut supra pohnal Zdeslava Vojíře z Očedělic na Jenšteině léta MDXI, viniti ho chtě z puol třetí kopy a ze dvú grošuov vše mí- šenských dielu naň dáti příslušejícieho oc. Tu léta a dne ut supra dáno témuž Mo- ravovi za právo stané. Dal památné. R. III. I. 322. a. 2068. Mezi Janem Žateckým a Janem Kunátem z Sulevic o dluh za sukna. — 1511, [20. listopadu]. Jan Žatecský, měštěnín Starého města Pražského, pohnal Jana Kunátha z Su- levic léta MDXI v pondělí den svatého Tiburcí [14. dubna], chtě ho viniti z puol

Strana 46
46 D. XIII. Registra soudu komorního. třetí kopy grošuov a z puol šesta groše vše českých jemu za sukna zuostalých. Tu léta MDXI° dáno témuž Žatecskému za právo stané. Dal památné. R. III. I. 322. b. 2069. Mezi Mikulášem Děckým z Liboslavě a Havlem z Bytízu o slova hanlivá. — 1511, 20. listopadu. Mikuláš Děcský z Liboslavě pohnal Havla z Bytiezu léta MDXI v středu před svatým Valerianem [9. dubna], viniti ho chtě z slov hanlivých, tu kdež jest pravil, což jest kolivěk on Děcský k Petrovi Doubravskému o Bytízu mluvil, že jest nepravě a nešlechetně mluvil a že lže. Tu na rok jim položený léta MDXI ve čtvrtek po svaté Alžbětě, poněvadž on Havel pohnaný třikrát volán jsa, k svému právu nestál, JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sú jemu Děcskému puovo- dovi proti témuž Havlovi pohnanému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 322. b. 2070. Mezi Bohuslavem Muchkem z Bukova a Markétou z Rebersrejtu o nevydání statku svěřeného. 1511, [20. listopadu]. Bohuslav Muchek z Bukova pohnal Markethu z Rebersreytu a v Chodové Plané léta MDXI v sobotu po Zvěstování panně Marii [29. března], viniti ji chtě z nevydání statku svěřeného od nebožce Andresa z Puchu vedle jeho zřiezení oc, pokládaje sobě toho sto kop grošuov českých. Tu léta MDXI° dáno témuž Bohu- slavovi za právo stané. Dal památné. R. III. 322. b. 2071. Mezi Jindřichem Šťastným z Waldšteina a Pavlem z Jenšteina o rukojemství. — 1511, [20. listopadu. Pan Jindřich Šťastný z Walšteina na Rychmburce pohnal pana Pavla z Jen- šteina na Vrutici léta MDXI° v pátek den svatého Benedikta [21. března] z toho, kdež jest zaň slíbil podle jiných spolurukojmí ku paní Lidmile, manželce jeho, za pět set kop grošuov míšenských, že on pan Šťastný v tom za něho déle státi nechce oc, jakož puohon plněji svědčí. Tu léta MDXI° dáno jemu panu Jindřichovi proti témuž panu Pavlovi za právo stané. R. III. 1. 322. b.

Strana 47
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 47 2072. Mezi Svatomírem z Miličína a Burjanem z Říčan o rukojemství za věno. — 1511, 20. listopadu. Svatomír z Miličína pohnal pana Burjana z Říčan na Ledči léta MDXI° v pon- dělí po Obrácení svatého Pavla na vieru [27. ledna], viniti jej chtě z toho, že jest jemu slíbil podle jiných spolurukojmí za LXII a puol kopy grošuov českých za věno za nebožtíka Zigmunda z Mizkovic, a toho věna jemu Svatomírovi dáti nechce, kdež on sobě to pokládá CC kop grošuov českých. Tu oc léta MDXI ve čtvrtek po svaté Alžbětě dáno jemu Svatomírovi proti témuž panu Burjanovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 323. a. 2073. Mezi Johankou z Světí a Gabrielem Lemperceglem z Dvorcův o dluh. — 1511, 20. listopadu. Johanka z Světí, měštka Menšieho města Pražského, pohnala léta MDXI“ v pondělí den svatého Blažeje [3. února] Gabriele Lempercegle z Dvorcuov z LXXX grošuov míšenských dluhu jí povinného. Tu na rok jim položený ut supra dáno jí Johance proti témuž Gabrielovi za právo stané. Dala památné. R. III. 1. 323. a. 2074. Mezi bratřími Manvici z Patokryj a Henrychem Krynesem z Červeného Dvoru o dluh. 1511, 20. listopadu. Hanuš, Václav a Zigmund vlastní a nedielní bratří Manvicové z Patokré po- hnali léta MDXI° ve čtvrtek před svatým Benediktem[20. března] Henrycha Kry- nesa z Červeného Dvoru z XXVa kop grošuov míšenských dluhu spravedlivého. Tu na rok jim položený oc léta MDXI ve čtvrtek po svaté Alžbětě dáno jim puovodóm proti témuž Krynesovi za právo stané. Dali památné. R. III. 1. 323 a. Srov. svědomí č. 1990 v AČ. XIII. str. 537. 2075. Mezi Litvínem z Zahrádky a Kunátem Horou z Sulevic o dluh. — 1511, 20. listopadu. Litvín z Zahrádky, v Lithoměřicích obývající, pohnal léta MDXI ve čtvrtek po Zvěstování panně Marii [27. března] Kunátha Horu z Sulevic a v Libochovanech, viniti ho chtě z puol čtvrtý kopy grošuov míšenských. Tu léta a dne ut supra dáno Litvínovi proti témuž Kunáthovi za právo stané. R. III. I. 323. a.

Strana 48
48 D. XIII. Registra soudu komorního. 2076. Mezi Jiříkem Cebivským z Záduba a Kateřinou z Hostouně spolu s Markétou z Krásného Dvoru o nevydání odkazu. — 1511, 20. listopadu. Jiřík Cebivský z Záduba pohnal léta MDXI v pátek po Zvěstování panně Marii [28. března] Katheřinu z Hostúně spolu s Markethú z Krásného Dvoru z ne- vydání padesáti kop grošuov míšenských, poručnic statku někdy Dorothy z Hostúně, jemu od též Dorothy kšaftem odkázaných oc. Tu na rok položený léta MDXI a dne ut supra dáno témuž Cebivskému proti nadepsané Katheřině z Hostúně pohnané, což na jejie diel přísluší, za právo stané. Dal památné; neb Markethu z Krásného Dvoru (tak pravil) sebú má. R. III. 1. 323. a. 2077. Mezi Janem z Pernšteina a Bohunkem Černínem z Černína o rukojemství za věno. — 1511, 20. listopadu. Pan Jan z Pernšteina na Třebíči, najvyšší komorník markrabstvie Moravského, pohnal léta MDXI° v pátek po svatém Stanislavu [9. května] Bohunka Černína z Černína, hejtmana a purkrabí kraje Hradeckého. Viniti ho chce z toho, když týž pan Jan jest rukojmie za věno téhož Černína manželce za puol třetieho tisíce kop grošuov míšenských, kteréhožto věna jest příjemce pan Václav Veverský, že on Černín jej, pana Jana Pernšteinského, vedle práva markrabstvie Moravského v tom zastúpiti aneb jeho z toho vyvaditi zanedbává oc. Tu na rok jim položený ve čtvrtek po svaté Alžbětě léta MDXI° dáno nadepsanému panu Janovi z Pernšteina oc proti témuž Bohuňkovi Černínovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 323. b. 2078. Mezi Ladslavem z Bozkovic a Bohunkem Černínem z Černína o rukojemství za věno. 1511, 20. listopadu. Pan Ladslav z Bozkovic na Třebové pohnal nadepsaného Bohunka Černína z Černína, hejtmana a purkrabí ut supra. Viniti ho chce z toho, kdež týž pan Ladslav jest rukojmie za věno téhož Černína manželce za puol třetího tisíce kop grošuov mí- šenských oc, na kteréhožto pana Ladslava o to věno právem markrabstvie Morav- ského přísudek se stal oc, jakož puohon plněji svědčí. Tu na rok jim položený léta a dne ut supra dáno jemu panu Ladslavovi proti témuž Bohunkovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 323. b.

Strana 49
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 49 2079. Mezi Hanušem Trojem kupcem z Hory Kutny a Matiášem Libákem z Radovesic o rčení dopomoci k dluhu královskému. — 1511, 20. listopadu. Hanuš Troj, kupec od Hory Kuthny, pohnal léta MDXI° v sobotu po svatém Stanislavu [10. května] Mathiáše Libáka z Radovesic na Smrkovech, viniti ho chtě ze rčenie, kdež jest jemu řekl dopomoci ke XIII“ kopám grošuov českým a VIt gro- šuom českým, kteréž jemu Troyovi pozuostali dlužni za dřevěný volej, za limauny, kteréž vzali do královské kuchyně oc. Tu léta a dne ut supra dáno jemu Hontro- povi [t. j. Honstrojovi] proti témuž Mathiášovi Libákovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 323. b. 2080. Mezi Jindřichem Kulem z Věřic a Zigmundem Pětipeským z Krásného Dvora o krčmáře uschovávajícího uloupené koně. — 1511, 20. listopadu. Jindřich Kule z Zvěřic [sic] pohnal Zigmunda Pětipeského z Krásného Dvora a na Peruci, viniti ho chtě, že jest se Matějem krčmářem, člověkem svým z Peruce, neujistil, kterýžto krčmář k sobě tři koně Matějovi z Kostelce, člověku jeho Kulovu, na svobodné silnici loupežem vzaté přijal, a ty koně pokládaje XVte kop grošuov českých. Tu na rok jim položený léta a dne ut supra dáno jemu Kulovi proti témuž Zigmundovi Pětipeskému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 323. b. 2081. Mezi Mikulášem postřihačem z Budějovic a Jindřichem Sudlicem z Jivovice o dluh. 1511, 20. listopadu. Mikuláš postřihač, měštěnín města Českých Budějovic, pohnal Jindřicha Su- dlice z Jivovice, viniti ho chtě z sedmi kop grošuov a ze XXti grošuov vše míšen- ských dluhu jemu povinného oc. Tu léta a dne ut supra dáno témuž Mikulášovi postřihači proti témuž Sudlicovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 323. b. 2082. Mezi Jiříkem z Puchova a Kuncem Šertyngrem z Šertynge o nevrácení koně půjčeného. 1511, 20. listopadu. Jiřík z Puchova pohnal Kunce Šertyngera z Šertinge, viniti ho chtě, že mu koně nevrátil, kteréhož mu puojčil. A ten sobě pokládá VI kop grošuov českých. Tu léta a dne ut supra dáno jemu Jiříkovi puovodovi proti témuž Kuncovi pohna- nému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. a. Archiv Český XIX.

Strana 50
50 D. XIII. Registra soudu komorního. 2083. Mezi Krištofem Talkenberkem z Talkenšteina a Janem Blektou z Útěchovic o vložení věna do desk. — 1511, 20. listopadu. Krystof Talkenberk z Talkenšteina pohnal Jana Blektu z Outěchovic a na Valtinově, aby paní Katheřině, manželce své a sestře téhož Krystofa, vložil ve dsky zemské puol třetího sta kop grošuov českých věna jejieho podle obyčeje země České na všem statku svém, a puol vovec, krav, sviní, jakož smlúva šíře ukazuje oc. Tu na rok položený oc léta a dne ut supra Krystofovi puovodovi dáno proti témuž Blektovi pohnanému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. a. 2084. Mezi Jiříkem ze Stranec a Kateřinou Kozlovou o základ propadený. — 1511, 20. listopadu. Jiřík z Stranec pohnal Kateřinu Kozlovu, měštku města Žatce, léta MDXI“ v úterý den svatého Jeronyma [30. září], viniti ji chtě z liščí šuby podbříškové, základu propadeného, kterúžto šubu pokládá sobě devět kop grošuov míšenských. Tu léta a dne ut supra dáno jemu Jiříkovi proti též Katheřině za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. a. 2085. Mezi Arnoštem z Drasova a Linhartem Nekšem z Landeku o summu jistinnou. 1511, 20. listopadu. Arnošt z Drasova, krále JMti probieř, léta MDXI° ve čtvrtek před sv. Fran- tiškem [2. října] pohnal Linharta Nekše z Landecku, ve Chbě obývajícieho, viniti ho chtě ze XLti a osmi kop grošuov českých summy jistinné i s zisku za ním za Ar- noštem pozuostalé oc. Tu léta a dne ut supra dáno témuž Arnoštovi proti jmeno- vanému Linhartovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. a. 2086. Mezi Mikulášem Kouhou a Václavem z Dědibab o dluh. — 1511, 20. listopadu. Mikuláš Kouha, Nového města Pražského měštěnín, pohnal léta ut supra a dne Václava z Dědibab, purkrabí na Běškovicích, z puol třetí kopy grošuov mí- šenských jemu od něho povinných. Tu na rok položený léta a dne ut supra dáno jemu Mikulášovi puovodovi proti témuž Václavovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. a.

Strana 51
Nálezy z roku 1511 o sv. Martině. 51 2087. Mezi Mikulášem Děcským z Liboslavě a Havlem z Bytízu o slova hanlivá. — 1511, 21. listop. Mikuláš Děcský z Liboslavě poháněl Havla z Bytízu. Vinil ho z slov han- livých, tu kdež jest pravil, co jest kolivěk on Děcský k Petrovi Doubravskému o Bytízu mluvil, že jest neprávě a nešlechetně mluvil a že lže. Vložen puohon létha MDXI v středu po květné neděli, jinak před svatým Valerianem [16. dubna.] Vedle té pře, kdež Mikuláš Děcský z Liboslavě poháněl jest Havla z Bytízu z slov hanlivých oc, tak jakož puohon ukazuje, tu na rok jim položený v pátek po svaté Alžbětě: Poněvadž on Havel třikrát volán jsa k svému právu nestál jest, z té příčiny JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr krá- lovstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sú jemu Děcskému proti témuž Havlovi za právo stané, poněvadž on Mikuláš Děcský po své dobré po- věsti stojí, že jemu ta slova hanlivá, jimiž ho týž Havel haněl, k ujmě a k lehkosti na jeho dobré pověsti nejsú ani býti mají nynie i na budúcí časy. A jemu Děcskému má na to list obselací na téhož Havla dán býti, aby na den Svátosti najprv příští [23. dubna 1512] před JMtí stál. R. III. 1. 218. a. 2088. Mezi Petrem z Mlýnec a Janem z Gutšteina o plat za službu. — 1511, 21. listopadu. Petr z Mlaynec pohnal pana Jana z Gutšteina a na Chýšech léta MDXI" v sobotu den svatého Františka [4. října], chtě téhož pana Jana viniti z desieti kop grošuov českých jemu od něho za službu povinných oc. Tu léta ut supra v pátek den Obětování panny Marie dáno témuž Petrovi proti panu Janovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. b. za nápisem: Staná práva k roku svatého Martina MDXT. Za týmže nadpisem jsou zapsány následující nálezy č. 2089—2091. Srov. svědomí č. 1873 v AČ. XIII. str. 468. 2089. Mezi Václavem Předborem z Radešína a Janem Ofem z Bernštorfu o neoprávněné kvitování ze služby u císaře. — 1511, 21. listopadu. Václav Předbor z Radešína pohnal léta MDXI v neděli po svatém Františku [5. října] Jana Ofa z Bernštorfu, viniti ho chtě z toho, že jest kvitoval na miestě jeho Václavově a z služby jeho, kterúž jest u ciesaře JMti týž Václav měl, a to Fictuma u Vídni Honzmodra, a tou kvitancí jej Václava ke škodě o čtyři sta kop grošuov připravil. Tu léta ut supra v pátek den Obětování panny Marie dáno nadepsanému Václavovi puovodovi proti témuž Janovi Offovi za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. b.

Strana 52
52 D. XIII. Registra soudu komorního. 2090. Mezi Heřmanem z Vojislavic a Mikulášem z Leskovce o zranění člověka. — 1511, 21. listop. Heřman z Vojislavic pohnal Mikuláše z Leskovce z pychu a pro ten pych oc, že mu člověka jeho Klímu z Višňového zranil oc. Tu léta a dne ut supra dáno Heř- manovi puovodovi proti témuž Mikulášovi pohnanému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. b. 2091. Mezi Martinem Radikovským z Hrádku a Markvartem Svadbou z Otradovic o dluh za kůň. 1511, 21. listopadu. Martin Radikovský z Hrádku pohnal léta MDXI° v sobotu po svatém Diviši [11. října] Markvarta Svadbu z Otradovic z XVIII“ kop grošuov českých dluhu zaň za kuoň daného oc. Tu léta MDXI° v pátek den panny Marie Obětování oc JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Helfenšteině oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti raddami, dali sú jmenovanému Martinovi puovodovi proti témuž Markvartovi pohnanému za právo stané. Dal památné. R. III. 1. 324. b. 2092. Mezi Bartošem od Červené Růže z domu Rožmberského v Starém městě Pražském a Antošem Soukeníkem z Nového města Pražského o nevrácení klenotů. — (1511, 21. listopadu.) Barthoš od Ruože Červené z domu někdy pánuov z Rožmberka v Starém městě Pražském pohání Anthoše Soukeníka, z Nového města Pražského měštěnína. Viniti ho chce z nevrácenie páteře korálového, z XVI prstenuov některých zlatých a některých střiebrných pozlacených, dvú křížkuov, jednoho stříbrného nepozlace- ného a druhého stříbrného pozlaceného, a z řetiezku stříbrného, kteréžto klenoty jmenované on Anthoš po smrti někdy Markéty jeho Barthošovy manželky k sobě přijal, práva k nim nemaje ižádného, kteréžto klenoty on Barthoš LXX kop gr. českých pokládá. [Připsáno r. 1518:] Létha oc. XI° Anthoš Soukeník na ty oba puohony vzal jest poklid miesto hojemství. R. V. na 1. E 2. Srov. svědomí č. 1887 v AČ. XIII. str. 477, z něhož zároveň patrno, že poklid mohl býti dán teprve o roku sv. Martina 1511. 2093. Mezi týmž Bartošem od Červené Růže a Antošem Soukeníkem o nevrácení peněz. (1511, 21. listopadu.) Barthoš od Červené Ruože z domu někdy pánuov z Rožmbergka v Starém městě Pražském pohání Anthoše Soukeníka, Nového města Pražského měštěnína.

Strana 53
Nálezy z roku 1502 o Svátosti. 53 Viniti ho [chce] z toho, že mu peněz grošuov širokých, kteréž v domě jeho Barthošově vykopav, k sobě vzav, pryč odnesl ve dvú pytlech, zase navrátiti nechce, kteréžto tak od něho k sobě ve dvú pytlech vzaté groše on Barthoš CL kop gr. českých pokládá. [Připsáno r. 1518:] Létha XI° v registřích nebožtíka Johannysa nalezena jsou tato dva puohony ut supra, při kterýchž jest napsáno, že jest puovod svrchu- psaný stál a pohnaný nestál, a já jsem je do těchto registr vepsal pro snadší nalezení ku potřebě puovoda Bartoše. R. V. na 1. E 2. Dodatky k nálezům soudu komorního z let 1502—1508. K roku Svátosti léta MDII. 2094. Mezi Václavem Šlotréřem z Tachova a Ctiborem z Bukovky o zbití a schromení. 1502, 15. dubna. MDII, feria VI post Tyburcii. Mezi Václavem Šlotréřem z Tachova s jedné, a Ctiborem z Bukuovky s strany druhé, kdež on Šlotréř viní jeho Ctibora, že jest v mierné a pokojné zemi pod řádem a právem v Starém městě Pražském přišed do domu Jindřicha Loučenského, příčiny žádné spravedlivé k němu nemaje, svévolně jej bil, mordoval a zchromil, své cti nikdy proti němu neohradiv, ješto on Václav žádné péče neměl a tak, jakož oc. A na to vedl jest svědomí. Ty všecky pře mezi Šlot- réřem oc vodloženy sú z rozkázání pánuov JMtí na smlouvu až do svatého Martina najprv příštího oc. R. III. a. str. 7. Zápis je mřežován. 2095. Mezi Ctiborem Bukovkou a Martou Hladičkou o nářek cti. — 1502, 15. dubna. MDII, feria VI post Tiburcii. Mezi Ctiborem Bukovkú s jedné, a Marthú Hladičkú s strany druhé; kdež JMti páni té pře odkládají až do svatého Martina najprv příštího z příčiny té, poněvadž se cti dotýče, a také že ona Hladička listu póhonieho (jakož on Ctibor praví) přijéti nechtěla, i má jemu Ctiborovi ještě jeden list od úřadu vydán býti na tuž Hladičku, aby obeslána byla k svatému Martinu, a jestliže by v tom času jeho Ctibora Buoh smrti neuchoval, že ten nářk jemu na jeho cti a dobré pověsti k žádné škodě ani újmě býti nemá. Létha MVCII v úterý den svatého Františka [4. října] obeslána jest Hladička podruhé podle pánuov rozkázánie. R. III. a. str. 14. Zápis jest mřežován.

Strana 54
54 D. XIII. Registra soudu komorního. MDIII, o Svátosti nálezové. 2096. Mezi Jiříkem z Běšin, král. komorníkem, a Lvíkem z Hrádku o nářek cti. — 1503, 28. dubna. V stranních [nálezích]. Jiřík z Běšin, komorník krále JMti, žádal jest pana hofmistra JMti a pánuov a vladyk krále JMti rad v soudu komorniem, aby jej slyšeti ráčili, vznášeje na ně, že jest puohon vzal na Lvíka z Hrádku z nářku cti, a že tiem póhonem slal dobré i urozené lidi k tomu i komorníka přísežného na ta místa, kdež se ho nadál najíti, a že sú ho nikdy nenašli, žádaje v tom na své cti opatřen býti, poněvadž ho jest s puohonem beze lsti nadjíti nemohl, jestliže by jeho Buoh neuchoval, aby on tiem na své cti nehynul, a že on ho proto předse puohonem podle práva hleděti chce, a k konci a k místu jej sobě právem přivésti, že jest jej slovy na jeho cti neduovodnými a křivými bohdá dotýkal. Tu JMt pán pan Vilém oc se pány a vla- dykami krále JMti radami, znajíce slušnú žádost nadepsaného Jiříka, takto jej na jeho cti opatřují: Poněvadž jest ho puohonem nadjíti nemohl, jestliže by ho ještě bezelstně nadjíti nemohl a v tom by on Lvík aneb týž Jiřík umřel, že témuž Jiříkovi nemá na jeho cti ani dobré pověsti žádná škoda býti, poněvadž on právem své cti hájiti chce a po právu jde, a proto témuž Jiříkovi právo se nezavierá, aby ho on právem hleděti mohl. R. III. a. str. 20. 2097. Mezi Václavem Veselíkem a Novoměstskými o nedopomožení právu. — 1503, 2. května. MDIII°, feria tertia Zygismundi. Odklad Veselíkuov. Mezi Vá- clavem Veselíkem s jedné, a mezi Štěpánem Huncladarem. Václavem Selíkem z Pod- skalé, Jílkem Rybú, Vítem Hájkem a Zygmundem Huolkú, měšťany Nového Města Pražského, se strany druhé. Kdež on Veselík viní je, poháněje, že jsúce na úřadě konšelském, jemu práva dopomoci nechtěli na Mikuláše Farkaše jich spoluměšťana na summu CLX kop gr. čes. oc, a tak oc. JMt páni odkládají této pře až do sva- tého Martina najprv příštího z příčiny té, aby ti, kteří pohnáni sú, sami osobně na ten čas sv. Martina před JMtmi stáli. R. III. a. str. 27. Srov. nálezy č. 1095, 1175, 1251 a 1384 v Archivu Českém XII. na str. 483, 537, též XIII. na str. 28 a 107. 2098. Mezi Mikulášem Žehrovským z Kolovrat a Henrichem z Gutšteina o nářek cti. 1503, 2. května. MDIII°, feria IIIa Zygismundi. V té při, kteráž jest mezi panem Mikulášem Žehrovským z Kolovrath a panem Henrichem z Gutštaina na Tachově, s povolením panským a s povolením obojí strany, poklid místo hojemství druhého až do svatého

Strana 55
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 55 Martina najprv příštího skrze pana Petra z Rožmberka a pana Albrechta z Kolovrath, najvyššího kancléře královstvie Českého, učinili sú; a v tom času o svatém Václavě najprv příštím v Praze mají je páni nadepsaní pan Petr z Rožmberka a pan kancléř o to smlúvati. Pakli by jich nesmluvili, tehdy beze všech odtahuov, ničímž se neza- stierajíc, mají strany o tu při sobě odpoviedati a právi býti o svatém Martině najprv příštím; a k té jich při mají svědkové jich obojí strany o to dostatečně obesláni býti, aby svědčili, pokudž by jich v tom která strana potřebovala, aby ta svědomí k tomu času svatého Martina najprv příštího k své potřebě mieti mohli. A také jestliže by ti páni svrchupsaní jich nesmluvili, tehdy každá strana svých přátel muož potřebovati a vedle sebe mieti, buďto svrchupsané pány neb kterékoli jiné přátely, že budú moci dobře vedle nich státi. A také svrchupsaný pan Mikuláš Žehrovský a pan Henrich z Gutšteina přiřkli jsú svrchupsaným panu Petrovi z Rožmberka a panu kancléři, že v tom času do svatého Martina najprv příštího mají proti sobě v skutku i v řeči pokoj zachovati. R. III. a. str. 32. Zápis je mřežován. Srov. nálezy č. 1150 a 1256 v AČ. XII. str. 520 a XIII. str. 31 2099. Mezi Janem Dubským a Staroměstskými o nezdržení smlouvy. — 1503, 3. května. MDIII°, feria IV crucis inventionis. Odklad Dubečského. Co se té pře mezi Janem Dubečským a pány Pražany Staroměstskými o nezdržení smlouvy dotýče, ta se pře až do svatého Martina najprv příštího odkládá z příčiny takové, že purkrabí hradu Pražského, kterýž na ohledání těch věcí je z rozkázání panského jezdil, přítomen nenie, a také že JMt v tom času do svatého Martina ještě jednú na ohledání těch věcí purkrabí a s ním pana Špetli a pana prokurátora vyslati ráčí, ti aby to dostatečněji ohledali a o to se pokusili, zda by strany o to srovnati mohli; a jestliže by který z těch tří k tomu býti nemohl, dva proto aby jeli. A purkrabí nic dáti nemají. R. III. a. str. 32. Srov. nález č. 1260 v Archivu Č. XIII. str. 33. 2100. Mezi Mikulášem z Kolovrat a Hendrichem z Gutšteina o nářek cti. — 1503, 3. května. Odklad o čest Gutšteina. Pán JMt s raddami krále JMti kázal toto zapsati: Což se pana Mikuláše z Kolovrath a pana Hendrycha z Gutšteina a té jich pře, kteráž o čest jest, dotýče, které kolivěk jest on pan Hendrych listy puohončí na svědky vzal, pravě, že by mu nesvědčili, žádaje, aby mu ještě druzí listové na ně dány byly vedle práva, i toho jest mu dopuštěno podle práva. Ale pan Hendrych aby to provedl na svatý Martin najprv příští, že jsú ty listy první dodány těm svědkóm, na kteréž jest prve od úřadu puohony bral. R. III. a. str. 36. Srov. nálezy č. 1150, 1256 a 2098 v AČ. XII. str. 520, XIII. str. 31 a XIX. str. 54.

Strana 56
56 D. XIII. Registra soudu komorního. 2101. Mezi Michalem opatem kláštera Oseckého a bratřími ze Sulevic o obtěžování kláštera robotami, lovy a jinými věcmi. — 1503, 4. května. MDIII°, feria IV. Crucis. Opat Osecký. Odklad. Jakož z rozkázánie krále JMti pohnáni sú Václav, Bušek, Purkarth, Petr, Jan bratří z Sulevic, a to na žádost kněze Michala opata i s konventem kláštera Oseckého, chtiece je bratry viniti, že je a klášter jich obtěžují robotami, lovy a jinými věcmi oc, tak oc. Při tom týž opat pravie, že by oni pohnaní toho chtěli užívati, práva k tomu ani spra- vedlnosti nemajíce. Proti tomu oni pohnaní odpierajíc, pravili sú, že by na to měli některé majestáty staré; ale těch sú neukázali, bráníce se tím, že ti majestátové ne- mají zde souzeni býti. Zasě proti tomu opat mluvil, že oni k tomu žádných spra- vedlností nemají, než že jemu, co jeho vlastní, vkračují, žádné k tomu nemajíce spravedlnosti. Tu oc rozkazují, aby oni Sulevští na den svatého Martina najprv pří- štího se všemi potřebami a spravedlnostmi svými, kteréž by k tomu mieti chtěli, před Jich Mtí stáli, je okázali. Tu páni tomu vyrozumějíce, stranám povědí, jak se v tom budú míti zachovati. R. III. a. str. 38. Srov. nález č. 1257 v AČ. XIII. str. 32. 2102. Mezi Janem Šenkem a Hanušem Pehmem o učinění počtu. — 1503, 4. května. Ssenck, Pehem. Odklad. Mezi Janem Šenkem s jedné, a Hanušem Pehmem, kdež ho viniti chce pro počet z XV set oc, a z něčeho viece oc, tak jakož oc. A proti tomu strana odpierajíc, pravila, že by o to konec králem JMtí s týmž Janem Šenkem Jan Pehm měl, táhna na JMKské vyznání. Tu oc té pře odkládají do svatého Martina najprv příštího z příčiny té: Poněvadž se on Pehm táhne na pamět krále JMti, aby obojí v tom času JMti hledali, pokudž JMt ráčí o té při dáti znáti aneb rozkázati, aby zase strany stály na čas svrchu dotčený, a list od JKMti vyznánie paměti aby okázali. R. III. a. str. 50. 2103. Mezi Peterkovou a měšťany Hradeckými o vinění jejího muže. — 1503, 4. května. MDIII, feria V Floriani. Hradeckých odklad. V té při, což se Peterkové a Hradeckých dotýče, kdež se oni Hradečtí volají na krále JMt, praviece, že ta věc JMKské najviec náleží, z čehož ona Peterková je pro svého muže viniti chce, že oni Hradečtí za to prosie, aby jim jich pána bylo dopuštieno, že se s JMtí nechtie súditi, a že JMti svú nevinnu oznámiti chtie, a JMKské hledati chtie jako pána svého milostivého. Tu pan oc odkládá této pře až do svatého Martina najprv

Strana 57
Nálezy z roku 1503 o Svátosti. 57 příštieho, a to z té příčiny: poněvadž ta pře nenie puohonná, než ona Peterková že jest se k králi JMti utekla, a JMt na její zprávu ráčil jest je před se obeslati. I poně- vadž oni Hradecští také se na svého pána volají, že se jim toho dopouští, aby oni svého pána hledali, poněvadž se s JMtí súditi nechtie. Než což se Peterkové dotýče, aby oni Hradecští beze všech výmluv stáli na den svatého Martina najprv příštího a jí právi byli, což se jejieho viněnie dotýče, kteréž by jí tu příleželo pro jejieho muže tak podle prvnieho odložení. A také jestliže Peterková se o to k králi JMti utéci oč chce, ta cesta se jí nezavierá. R. III. a. str. 50. 2104. Mezi Zdeňkem Malovcem z Chýnova a Janem Dívčickým z Sudomíře o postavení lidí pod- daných pro zavraždění člověka poddaného. — 1503, 4. května. Mezi Zdenkem Malovcem z Chajnova s jedné, a Janem Dievčickým z Sudo- míře s strany druhé. Jakož týž Zdeněk pohnal jest jeho Jana z toho, aby postavil před pány lidi své z Předslavic, a zejména tyto: Kvěcha a syna jeho Jana, kdež je on Zdeněk viniti chce z toho, že sú mu člověka jeho Martince z Zeveřic[?] zamor- dovali. A na to jest ukázal svědomie. Proti tomu oni pohnaní odpierajíc, pravili, že sú k tomu oni náhodú přiběhli a našli, an leží syn téhož Kvěcha, a na to ukázali také svědomí. Tu oc takto o tom nalézají: Poněvadž jest on Zdeněk Malovec to dostatečně provedl, že sú oni pohnaní Kvěch a syn jeho jemu Zdenkovi téhož Martince zamordovali, i pro takový nešlechetný mord páni JMti je pohnané ku právu berú. A chce-li on Zdeněk Malovec na ně právem sáhnúti, že mu má purkrabie hradu Pražského na ně právo pustiti. R. III. a. str. 51. Zápis je mřežován. Nad ním připsáno: „Non transscribatur“. 2105. Mezi Mikulášem purkrabím z Donína a Sigmundem z Wartenberka. — 1503, 4. května. Pan Donínský. Odklad. Mezi panem Mikulášem purghrabím z Donína s jedné, a p. Zigmundem z Wartmberka s strany druhé. Kdež týž puovod jest stál, a pohnaný nestál, i tu sú někteří přede pány pravili, že by týž pan Mikuláš tam o to konec měl před pány, když sú Němci slyšáni byli. I z té příčiny se to odkládá až do svatého Martina najprv příštího, a aby na to vyptáno bylo, má-li o to tam on pan Mikuláš konec; pakli by neměl, aby jemu při tom času právo stané dáno bylo, to jest při svatém Martině. R. III. a. str. 56. Archiv Český XIX.

Strana 58
58 D. XIII. Registra soudu komorního. 2106. Mezi Litvínem ze Zahrádky a lidmi Adama z Drahonic o mord a vzatek. — 1503, 4. května. Zdviženo Litvínovi. Mezi Litvínem z Zahrádky s jedné, a lidmi páně Adamovými, kteréž on Litvín chtěl viniti z mordu a druhým póhonem z vzatku oc, s strany druhé. Tu pán JMt oc ten póhon zdvihají proto, že nemaje na svobodných dědinách, nepostavil rukojmie za škody. R. III. a. str. 57. Zápis je mřežován. Srov. nálezy č. 1325 a 1332 v AČ. XIII. str. 70 a 75. Nálezové o svatém Martině MD třetieho léta. 2107. Mezi Janem Špetlí z Prudic a Havlem mlynářem o pomožení vězňům z vazby. 1503, 13. listopadu. Feria II sancti Bricci. Mezi Janem Špetlí z Prudic a na Žlebiech s jedné, a Havlem mlynářem, kterýž nynie pod Opočnem bytem jest ve mlýně, s strany druhé. Kdež on Špetle [jej viní], že on Špetle maje jej u vězení s jinými vězni, odtud z vazby vězňóm zločincóm pomohl a s nimi pryč ušel, a tudy jemu Špetli i statek v nebezpečenství uvedl oc. Tu JMt pán oc takto o tom rozkázati ráčil: aby Zdeněk Trčka z Lípy jemu panu Janovi Špetlovi od téhož Havla pravé učinil, a to konečně od tohoto času až do Svátosti najprv příští. R. III. a. str. 57. Zápis je mřežován. 2108. Mezi Janem Součkem měšťanem Táborským a Václavem Vencelíkem z Vrchovišť o obstavení peněz. — 1503, 13. listopadu. V té při mezi Janem Součkem, měštěnínem z Tábora, s jedné, a Václavem Vencelíkem z Vrchovišť se strany druhé. Kdežto JMt páni sú ráčili stranám odložiti až do času tohoto, aby strany zase stály i sirotci, tak jakož to odloženie prve svědčí, tu oc. R. III. a. str. 58. Zápis je přeškrnut. Srov. nález č. 1184 v AČ. XII. str. 542. 2109. Mezi Oldřichem Satanéřem a bratrem jeho Václavem o pokažení luk. — 1503, 16. listopadu. MDIII°, feria V post Briccii. Zdviženo Satanéři. Mezi Voldřichem Satanéřem s jedné, a Václavem odtudž bratrem jeho s strany druhé. Kdež jej on Voldřich viní, že by mu on Václav louky pokazil za komnatou. Tu oc takto: Poněvadž se grunthuov dotýče, že páni ten puohon z té příčiny zdvihají, aby sebe zemským právem hleděli. R. III. a. str. 70. Srov. nálezy č. 1286—1289 v AČ. XIII. str. 47.

Strana 59
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 59 2110. Mezi Prokopem Mlejnkem z Ještětic a Vilémem Mračským z Dubé o dluh. — 1503, 16. listop. MDIII°, feria V post Briccii. Mlajnek — zdvižen. Mezi Prokopem Mlajnkem z Ještětic s jedné, a panem Vilémem Mračským z Dubé s druhé, o pade- sáte zlatých uherských. Tu oc: Poněvadž on Prokop puovod na svobodných dědinách nic nemá a rukojmí za škody nepostavil, ten puohon zdvihli sú. R. III. a. str. 75. 2111. Mezi Jetřichem z Gutšteina a Jindřichem z Gutšteina o nezdržení smlouvy. — 1503, 17. listop. MDIII°, feria sexta post Briccii. Odklad Gutšteinům. Mezi panem Jetřichem z Gutšteina na Chýšech s jedné, a panem Henrichem odtud z Gutšteina s druhé strany. Kdež týž p. Jetřich pohání jeho p. Henricha, vině jeho z nezdrženie smlúvy o Tachov, v druhém kusu o ujištění Petršpurku, třetím kusu o očištění Strhař, oc. A na to jest ukázal tu smlúvu. Tu Jich Mti té pře odkládají až do Svátosti najprv příštie, a tu strany na ten čas aby zase stály s těmi dobrými lidmi, kteří sú je o to smlúvali. R. III. a. str. 68. 2112. Mezi Václavem Satanéřem a bratrem jeho Oldřichem o rušení držby. — 1503, 17. listopadu. Feria VIpost Briccii. Zdviženo Satanéři. Mezi Václavem Satanéřem z Drahovic s jedné, a Voldřichem bratrem jeho odtudž s druhé oc. Kdež ho Voldřicha viní oč puohonem, že mu dal hajným les sekati, a druhým, že v louky, lesy a v štěpnice mu sahá oc. Tu oc: Poněvadž se gruntuov dotýče, z té příčiny JMt ten puohon zdvihají. R. III. a. str. 81 s poznámkou: „Relacio škod na každú (stranu?) V kop gr. č.“ Zápis je mřežován. Srov. nálezy č. 1285—1289 v Archivu Č. XIII. str. 47 a předcházející nález č. 2109. 2113. Mezi Johankou z Mečkova a Markétou odtudž o svěření statku po otci pozůstalého. 1503, 17. listopadu. Zdviženo. Z Mečkova. Mezi Johankú z Mečkova s jedné, a Margethú odtudž s druhé strany. Kdež ji Markethu viní, že jest jí někdy nebožtík Jeník otec její statku svěřil, za kterýžto statek ona Margeta penieze pobrala, ješto ona Johanka pokládá sobě těch peněz tisíc kop gr. českých, ku kterémužto statku ona Johanka právo má oc. Tu oc: Poněvadž ona Johanka praví, že k statku právo má, a poněvadž se statku dotýče, z té příčiny JMti ten puohon zdvihají, a strany aby se o to hleděly právem zemským. R. III. a. str. 84. Srov. nález č. 1411 v Arch. Č. XIII. str. 126. 8*

Strana 60
60 D. XIII. Registra soudu komorního. 2114. Mezi Jindřichem Kro z Rukerswaldu a Mikulášem z Rachmberka o dostineučinění právu. 1503, 17. listopadu. Mezi Henrichem Kro z Rukerswaldu s jedné, a Mikulášem z Rachmberka s druhé strany. Kdež jeho Rachmberka viní z toho, když jest týž Henrich stané právo na Vilémovi Kro strýci svém při soudě komorním obdržal na dvě stě zlatých rejnských, a po právu jda podle svolenie zemského po témž Vilémovi až na toho nadepsaného Rachmberka, tu jest se panu Henrichovi podle práva tomu dosti nestalo oc, tak oc. R. III. a. str. 84 s poznámkou po straně: „Smlúva“. Srov. nálezy č. 1167, 1277 a 1278 v Arch. Č. XII. str. 531 a XIII. str. 42 a 43. 2115. Mezi Andresem Waincirlem z Tachova a Alžbětou ze Starých Chodův o nevrácení peněz. 1503, 18. listopadu. MDIII°, sabbato ante Elizabet. Zdviženo. Weinczyrle. Mezi Andresem Waynczrlem z Tachova s jedné, a Alžbětú z Starých Choduov, kmetičnú panie Zigunny z Ortmberka, s druhé strany. Kdež ji viní z nevrácenie peněz hotových zlatých a grošuov okolo CC kop gr. mieš. oc. Tu oc: Poněvadž jest on Andres summy zejména a zřetedlně v svém puohonu nepoložil, než toliko okolo summy CC kop gr. mieš., z té příčiny JMt ten puohon zdvihají. R. III. a. str. 89. 2116. Mezi Barborou z Vrchlabí a Janem Tychtou z Ještětic o vrácení svrchkův a šatů. 1503, 18. listopadu. Mezi Barború z Vrchlabí s jedné a Janem Tychtú z Ještětic s druhé strany. Kdež jeho viní z svrchkuo a šatuo, kterých jest nechala u sestry své a u něho na tvrzi oc. A na to ukázala svědomí. Proti tomu Jan odpieraje pravil, že nic podle práva neprovozuje, by co jejieho tam u něho bylo. Tu JMt oc: Poněvadž ona Barbora toho ničímž podle puohonu svého jest neprovedla, by co na Hrádek k Tychtovi vezla, i z té příčiny on Jan Tychta jí Barboře tiem povinovat nemá. R. III. a. str. 89 s nadpisem: „Smlouva. Non transcribatur, neque lectum neque pronuncciatum.“ Nález je mřežován. 2117. Mezi Barborou z Vrchlabí a Janem Tychtou z Ještětic o vrácení svrchků mateře. 1503, 18. listopadu. Mezi touž Barború z Vrchlabí s jedné, a týmž Janem Tychtú s druhé. Kdež ho viní z svrchkuo mateře své, z šatuov chodicích i lehacích i z nádobí cínového i mědě-

Strana 61
Nálezy z roku 1503 o sv. Martině. 61 ného oc. A na to jest ukázala svědomie. Tu JMt pán oc: Poněvadž jest tomu on Jan Tychta neodpieral, by to za těch XXX kop gr. českých nestálo, ani by to u něho nezuostalo, a ona Barbora to jest dostatečně provedla, že jest to u něho zuostalo, z té příčiny aby on Jan Tychta jí Barboře těch XXX kop gr. čes. dal, a to od dneš- ního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. R. V. str. 90. Zápis mřežován. 2118. Mezi Barborou z Vrchlabí a Janem Tychtou z Ještětic o věno. — 1503, 18. listopadu. Mezi túž Barború z Vrchlabí s jedné, a týmž Janem Tychtú s druhé. Kdež ho viní ze dvú set kop grošuov českých věna mateře jejie, kteréž měla na Kleni- ciech oc. A na to jest táž Barbora ukázala svědomí. Proti tomu on Jan pohnaný odpieraje, pravil oc. R. III. a. str. 90. Zápis mřežován. 2119. Mezi farářem Janem z Sepekov a Jindřichem z Hodějova. — 1503, 20. listopadu. MDIII, v pondělí po sv. Alžbětě. Zdviženo. Mezi knězem Janem farářem z Sepekov a Jindřichem z Hodějova. Neměl na dědinách svobodných a rukojmie neměl týž farář, zdvižen puohon. R. III. a. str. 93. 2120. Mezi Dorotou a Kateřinou z Košině o věno. — 1503, 20. listopadu. Odloženo. Košinka. Mezi Dorothú z Košině s jedné, a Katheřinú z Košině s strany druhé. Kdež ji viní z L kop gr. čes., kteréž jest vzala od nebožtíka Jiříka z Přievor na věno své, kteréž jest měla na Sendražicích oc. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Katheřina odpierajíc pravila, že nad věno své viece jest nic nevzala; a na to ukázala vejpis z desk též věna svého. Tu JMt oc té pře odkládají až do Svátosti najprv příští, poněvadž se ona Katheřina táhne na dsky, z té příčiny aby tu strany stály na ten čas svrchu dotčený se všemi potřebami. R. III. a. str. 94. Srov. nález č. 1321 v Arch. Č. XIII. str. 68. 2121. Mezi Mikulášem purkrabím z Donína a Sigmundem z Wartmberka o rčení. — 1503, 24. listopadu. MDIII, feria VI post Elizabet. Odklad. Mikuláš Donínský. Mezi p. Mikulášem purkrabí z Donína na Kravšteině s jedné, a Zigmundem z Wartm- berka na Děčíně, fojtem Šesti Měst, s druhé. Kdež ho viní z dosti neučiněnie rčení vedle rozkázanie královského, tu kdež jest řekl týž Zigmund oc. Tu oc té pře od-

Strana 62
62 D. XIII. Registra soudu komorního. kládají do Svátosti oc, aby strany stály a ty sobě svědky zpuosobily od těch pánuov a soudcí, puovod a pohnaný, kteříž sú je o tu věc rozeznávali. R. III. a. str. 90. 2122. Mezi Šebestianem Šlikem z Holejče a Janem i Wolfem bratřími z Gutšteina o mord. 1503, 24. listopadu. Odklad: Schlück, Gutšteinové. Mezi panem Sebestyanem Šlikem z Holajče s jedné, a pány Gutšteiny, panem Janem a p. Wolfem bratřími z Gutšteina, o mord. Páni JMt té pře odkládají až do Svátosti najprv příští; a jestli že by v tom času kterého z pánuov Gutšteinuov svrchu dotčených pán Buoh neuchoval, že jim na jich ctech a dobrých pověstech tento puohon ke škodě býti nemá, poněvadž ta věc k soudu nepřišla, a k tomu že oni po své cti stojie. R. III. a. str. 91. Nálezové o Svátosti léta M°D° čtvrtého. 2123. Mezi Janem z Vesce a Jiříkem knězem ze Starého Knína o nářek cti. — 1504, 20. dubna. Sabbato post Reliquiarum et ante Georgii. Odloženo o čest. Mezi Janem z Vesec s jedné, a Jiříkem knězem z Starého Knína s druhé. Kdež ho pohání z nářku cti týž Jan. Páni té pře odkládají do sv. Martina najprv příštího, a v tom času mohú-li se strany smluviti; pakli by se nesmluvily, tehdy aby strany na svrchu psaný čas svatého Martina stály. A v tom času neuchoval-li by které strany Buoh smrti, že jemu Janovi, poněvadž po své cti stojí, ten nárok k žádné škodě cti ani dobré pověsti býti nemá. Dal památné. R. III. a. str. 97. Zápis je mřežován. 2124. Mezi Bartolomějem Bubnou ze Všebořic a Jiříkem Berkou z Dubé o propadení peněz. 1504, 20. dubna. Buben oc. Odklad. Mezi Bartholomějem Bubnem ze Všebořic s jedné, a panem Jiřím Berkú z Dubé s strany druhé. Kdežto on Bartholoměj Buben pohání jej pana Jiřího, vině jej z propadenie XXV kop gr. čes., protože jest se jemu Bubnovi nezachoval vedle smlúvy dobrými lidmi učiněné oc. A na to jest ukázal túž smlúvu a svě- domí, kteříž seznávají, že jest mu strouha zasuta byla, kterúž měla voda téci do jeho Bubnova rybníku. Proti tomu on pan Jiří pohnaný pravil, že jest proti té smlouvě nic neučinil, a že jest se vždy k tomu podával, že jest chtěl dobrými lidmi napraven býti. Tu oc vypovídají: aby strany žádaly smlúvcí těch, kteříž sú je o to smlúvali, a tíž smlúvce aby k tomu vyjeli a to ohledali, které by se straně podle

Strana 63
Nálezy z roku 1504 o Svátosti. 63 též smlúvy dosti nedálo, a ohledajíce to, aby to před pány JMti při času svatého Martina najprv příštího oznámili. A k tomu času strany aby zase před JMtí pány stály, že tu JMti vyslyšiece též smlúvce, jim o to konec učiniti ráčie. R. III. a. str. 98. 2125. Mezi Mikulášem Heroltem z Trnče a Janem ze Skalice o dluh za Ovčáry. — 1504, 20. dubna. Mezi Mikulášem Heroltem z Trnče s jedné, a Janem z Skalice s strany druhé. Kdež týž Mikuláš pohání jeho Jana, vině jej z LXXX kop gr. čes. dluhu spra- vedlivého jemu Mikulášovi zadržalého oc. Tu JMt pán oc té pře odkládají do sva- tého Martina najprv příštího, a strany aby při tom času zase stály před JMtí. R. III. a. str. 99. Zápis je mřežován. Srov. nález č. 1353 v Arch. Č. XIII. str. 89. 2126. Mezi Janem Kordulí ze Sloupna a Alžbětou z Chodče o vydání sester. — 1504, 20. dubna. Odklad. Mezi Janem Kordulí z Sloupna s jedné, a Alžbětú z Chodče s strany druhé. Kdež ji viní, že mu sester jich panny Kunky a panny Anny vydati nechce. Tu JMt pán oc té pře odkládají až do svatého Martina najprv příštího, a to z té příčiny, že jest poručník jí Alžběty ukázal nález, v kterémžto nálezu stojí, aby též sestry při mateři zuostaly paní Alžbětě, ale čas se nejmenuje dokud; strana druhá také ukázala zřiezení zemské, že sestry mají při bratru najstarším a nedielném zuo- stati. A protož JMt ráčí to na soud zemský vznésti, a to na suché dni letničné najprv příští; a na čem tu s JMtmi zuostanú, že o to konec stranám při svatém Martině svrchu dotčeném učiniti ráčí, a strany aby k tomu času zase stály. R. III. a. str. 102. 2127. Mezi Janem Malikovským z Bysně a Bořivojem z Donína o postavení lidí poddaných. 1504, 24. dubna. MDIV°, feria V post Georgii. Smlúva. Mezi Janem Malikovským z Bysně s jedné, a lidmi p. Bořivoje z Donína: z Přelice Václavem Beránkem, Mar- tincem krčmářem, Václavem rychtářem, Pavlem Obrúčkú, Václavem Bakovcem, Súdniem Matějem a Janem Hoblíkem, pro kteréž jest nahoře jmenovaný p. Bořivoj pohnán, aby je před soudem komorním postavil, s strany druhé, kdež to svrchu dotčený Jan Malikovský viní též lidi, že sú člověku jeho Duchkovi oc. R. III. a. str. 124. Zápis je neukončen a mřežován.

Strana 64
64 D. XIII. Registra soudu komorního. 2128. Mezi Vilémem Zubem z Landšteina a Oldřichem hrabím z Kladska o postavení měšťanů Kladských pro nedopomožení práva. — 1504, 25. dubna. MDIV°, feria V die Marci. V té při mezi p. Vilémem Zubem z Lan- šteina s jedné, a p. Voldřichem hrabí z Machlanthu a z Kladska, s strany [druhé], aby měšťany své Kladské postavili před oc, že je viniti chce z nedopomožení práva. Tu Sokolík hajtman jeho stoje pověděl jest před JMtmi pány, že oni své právo zvláštní mají, aby stáli, že jim práva dopomoci chtí. Tu pán JMt oc té pře od- kládají do svatého Martina, a ony strany aby tu zase stály a Kladští aby jim práva dopomohli. R. III. a. str. 111. Zápis je mřežován. 2129. Mezi Vilémem Zubem z Landšteina a Oldřichem hrabí Kladským o postavení manů pro ne- dopomožení práva. — 1504, 25. dubna. Odloženo panu Zubovi. V té při mezi p. Vilémem Zubem z Lanšteina s jedné, a panem Voldřichem hrabí z Hardeku a z Kladska s strany druhé. Kdež jej pohání, aby postavil poddané a měštěníny [sic] své z Kladska, že je viniti chce z ne- dopomoženie práva oc. Proti tomu poručník nadepsaného p. Voldřicha pověděl, že ti manové, na kteréž ti listové zatykací od pana Zuba svědčí, mají své zvláštnie právo v tom kraji Kladském, a že pan Voldřich témuž panu Zubovi tu na tom právě chce práva dopomoci. Tu oc: Poněvadž se on p. Voldřich skrze poručníka svého k tomu poddává, že chce na tom právě týchž manuov panu Zubovi práva dopomoci na ty many podle týchž listuov zatykacích, i z té příčiny JMt té pře odkládají do svatého Martina najprv příštího, a v tom času aby tam na tom právě on pan Zub stál aneb na místě svém poslal, a tíž manové tam aby jemu právi byli a práva také na též many aby jemu panu Zubovi dopomohli. Pakli by jemu p. Zubovi tam práva nedo- pomohli, tehdy aby strany zase stály na zajtřie svatého Martina najprv příštího, že JMt stranám o to konec učiniti ráčí; a že JMt páni ráčí to na pány JMt znésti do soudu zemského o suchých dnech letničních najprv příštích. Dal památné. R. III. a. str. 114. 2130. Mezi Dorotou a Janem z Velhartic o nedržení smlouvy. — 1504, 25. dubna. Mezi Dorothú z Velhartic s jedné, a Janem odtudž z Velhartic s druhé strany. Kdež ho viní z nedrženie smlúvy, že jest jí měl dáti XL kop gr. miešenských, i nedal jí než X kop mieš. oc. Proti tomu on Jan z Velhartic pravil, že jest též smlúvě jí Do- rotě dosti učinil a jí těch XL kop mieš. dal. A na to jest ukázal kvitancí pod pe-

Strana 65
Nálezy z roku 1504 o Svátosti a 1505 o sv. Martině. 65 četmi dobrých lidí, kdež ona Dorotha jeho z těch XL kop miešenských quituje. Proti tomu ona Dorotha pravila, že jest kvitancí na tu summu udělala, ale že jest těch XL kop mieš. nevzala, než toliko X kop miešenských. Tu JMt: Poněvadž jest toho on Jan ničímž neprovedl, by jí Dorothě před kým těch XL kop groš. míš. dal, a také quitancí, kterúž jest ukázal, dokonalá nenie, i z té příčiny JMt páni dávají jí Do- rothě za právo, aby on Jan pohnaný jí Dorothě těch XXX kop mieš. dodal a dal od dnešnieho dne ve dvú nedělí pořád zběhlých. Dal památné. R. III. a. str. 115. Nález je mřežován. 2131. Mezi Václavem Tvochem z Nedvídkova a Hanušem Glacem ze Starého Dvora o rčení. 1504, 25. dubna. Mezi Václavem Tvochem z Nedviedkova s jedné, a Hanušem Glacem z Sta- rého Dvora s druhé, kdež ho viní ze rčení. Kdež jest řekl Albrechtovi, synu svému, Hlíňany statek svój dáti, a že jich při něm nechati chce až do smrti své oc, tak. A na to ukázal svědomí. Proti tomu on Hanuš pravil, že týž Václav Tvoch pohnal jest z cizie věci a ne z své, a že puohon oc. R. III. a. str. 121. Nález je nedokončen a mřežován. 2132. Mezi Janem Šenkem od Hory Kutny a Janem Chrysostomem z Hostouně o poručenství. 1504, 25. dubna. MDIV°, feria V Marcii. Mezi Janem Šenkem od Hory Kuthny s jedné, a Janem Kryzostomem z Hostúně s strany druhé, kdež jej viní jakožto poručníka a držitele statku někdy Hanuše Pehma z XV set a XXX zlatých XI šilinkuov a III1/2 haléře oc tak oc. Proti tomu pohnaný pravil, aby to provedl, že jest po- ručníkem téhož Pehma, při tom žádajíc JMtí za vopatřenie, poněvadž ničímž toho neprovádí, že jest ten puohon učinil na zmatek. Tu nalezli: Poněvadž toho on Jan Šenk puovod ničímž neprovodí, by týž Jan Krysostom pohnaný jakým poručníkem téhož Pehma byl, i z té příčiny ten puohon učinil on Jan Šenk na zmatek, a protož páni JMti jej poručníka [sic] v svú kázeň berú. Dal památné. R. III. a. str. 129. Nálezové při svatém Martině léta MDV°. 2133. Mezi Mikulášem Děcským ze Žlutic a Delfínem z Chrastu o nářek cti. — 1505, 12. listopadu. Feria IV quinque fratrum. Mezi Mikulášem Děcským ze Žlutic puo- vodem s jedné, a Delfínem z Chrastu pohnaným s strany druhé. Kdež týž Děcský Archiv Český XIX.

Strana 66
66 D. XIII. Registra soudu komorního. jeho Delfína pohnal a viní z nářku cti oc. JMt pán oc vypověděli: Poněvadž se cti dotýče, že JMt takovú při i jiné, kteréž se cti dotýkají, odkládají do úterého najprv příštího na sněm obecní, a tu že JMt se pány z soudu zemského i s jinými stavy raditi ráčí, jakž ty věci předešlé sem poháněné mají předsevzaty býti, a tu potom JMt stranám to ráčí dále oznámiti, jak se budú mieti zachovati. R. III. a. str. 130. Srov. obecný nález č. 1378 v Arch. Č. XIII. str. 104. 2134. Mezi bratřími z Widršperka a obcí městečka Stráže a v jiných třech přech dáno původům právo stané proti pohnaným. — 1505, 14. listopadu. MDV°, feria VI. post Briccii. Mezi Kašparem, Lorenzem a Balthazarem z Wideršperku s jedné, a mezi purgmistrem, konšely a vší obcí městečka Stráže s strany druhé. Tu JMt pán oc: Poněvadž oni purgmistr, konšelé i všecka obec po třikrát jsúc voláni i nestáli, i dáno jim za právo stané. Dal památné. Mezi Ondřejem Předborem z Radešína puovodem, a Rehořem z Drahomyšle pohnaným. Dáno puovodovi za právo stané. Mezi Jiříkem Vlkem z Kvietkova puovodem, a Václavem Donátem z Těchlovic pohnaným. Dáno puovodovi za právo stané. Mezi p. Jiříkem z Šternberka puovodem, a Šimonem z Nynychova pohnaným. Dáno puovodovi za právo stané. R. III. a. str. 137. 2135. Mezi Jindřichem z Jistebna a Jetřichem z Gutšteina o postavení lidí ze Sosny. — 1505, 19. list. MDV°, feria IV. die Elizabeth. V té při, kteráž jest mezi Jindřichem z Eystebna puovodem s jedné, a panem Jetřichem z Gutšteina pohnaným s strany druhé. Kdež on Jindřich pohnal téhož Jetřicha, aby postavil oc lidi své Řéhu z Sosny s synem jeho a sousedy jich. Tu pán JMt oc: Poněvadž on pan Jetřich pohnaný volán jsa k soudu, aby stál a ty lidi v puohonu jmenované postavil, i nestál jest ani týchž lidí postavil; z té příčiny, aby on p. Jetřich listem ještě jednú obeslán byl, aby sám stál a ty lidi v puohonu jmenované postavil a to na Svátost najprv příští. A tu bude povědieno, co za právo bude. R. III. a. str. 149 s poznámkou: „MDV° podle tohoto nálezu vydán jest list na pana Jetřicha f. IV. quatuor temporum adventus“ [18. prosince]. Nálezové o Svátosti léta MD šestého. 2136. Mezi Pavlem Malovcem z Pacova a Janem z Březí o pych. — 1506, 27. dubna. MDVI, feria II. post Marci. Mezi Pavlem Malovcem z Pacova s jedné,

Strana 67
Nálezy z roku 1506 o Svátosti. 67 a Janem z Březí se strany druhé. Kdež ho viní z pychu a pro ten oc, protože jest vzal člověku jeho Janovi Užidilovi vuoz a koně na svobodné silnici, a ty že jest u sebe držal sobě k vuoli, pokud se mu zdálo oc, tak oc. R. III. a. str. 160. Zápis je neukončen a mřežován. 2137. Mezi Václavem Veselíkem spolu s Uršilou manželkou jeho a třemi měšťany Novoměstskými o pobrání peněz. — 1506, 27. dubna. Odklad. Mezi Václavem Veselíkem, v Starém městě Pražském obývajícím, a Uršilú, manželkú jeho, s jedné, a Štěpánem Huncledrem, Václavem Selíkem Pod- skalským, Zigmundem Huolkú, měšťany Nového města Pražského, z strany druhé, kdež je on Veselík viní nadepsané osoby z šest set zlatých uherských bez XI zla- tých uherských ztracených a jim jich v domu, v kterémž na Novém městě bydleli, pobraných, a to skrze nadepsané měšťany Novoměstské; tudy, že oni jsúce toho času konšelé a na radě v témž Novém městě Pražském, jej Veselíka i manželku jeho na rathúze beze vší hodné a spravedlivé příčiny vězeli, a v tom vězení jim jich komora a truhla v jich domě vylámána a nadepsaných šest set zlatých bez XI zlatých vše uherských jim pobráno oc, tak. Tu JMt této pře odkládají do svatého Martina, a že o to ráčí se pány soudu zemského rozmluviti, má-li taková věc zde čili v městě súzena býti, poněvadž toho Novoměstští žádají, aby k nim bylo podáno, a že jest se ta věc v jich městě stala; neb vytáhnú-li to z komornieho soudu, snad by to aneb k tomu podobné věci chtěli i [ze] zemského soudu vytahovati. R. III. a. str. 163. 2138. Mezi Kateřinou z Veležic a Jiříkem Vlkem z Kvítkova o shon na cizích gruntech. 1506, 27. dubna. MDVI, feria II post Marci. Mezi Katheřinú z Veležic puovodem s jedné, a Jiříkem Vlkem z Kvietkova se strany druhé. Kdež ho viní pro shon a pro ten shon z L kop groš. českých, že jest na jejiem nočně sháněl bez jejieho povolenie oc, tak. A na to ukázala svědomí, při tom pravieci, že se ten shon na jejiem grunthu stal. Na to také ukázala vajpis z desk. Proti tomu odpieraje pravil Jiřík pohnaný, že ona paní Katheřina neprovozuje, by se to na jejiech gruntiech stalo, než toliko že svědci se- znávají, že jest sháněl; a také že ona s ním smlouvu má takovú, jestliže by kdy jaká ruoznice mezi nimi oč znikla, že toho na přátely podati a přátelsky srovnati mají prve, nežli by se právem hleděli; ale ona toho nezachovavši, přes to jej pohnala. R. III. a. str. 164 s poznámkou: „Odloženo do zajtřie“. Zápis je mřežován. 9*)

Strana 68
68 D. XIII. Registra soudu komorního. 2139. Mezi bratřími ze Žďáru a Bohuslavy Chotky z Vojnína o pych. — 1506, 27. dubna. Odklad. Mezi Žibřidem a Mikulášem bratřími vlastními a nedielnými ze Žďáru s jedné, a mezi Bohuslavem Chotkem starším a Bouslavem Chotkem mladším, vlastních a nedielných strýcuov z Vojnína, s strany druhé. Kdež je viní z pychu a pro ten pych z X kop gr. českých oc, že sú člověka jich dědičného a nevyhostěného oc. Tu JMt pán oc této pře z té příčiny, poněvadž pohnaný Bouslav mladší položen jest za nemocného, odkládají až do svatého Martina najprv příštieho. R. III. a. str. 166. Srov. nález č. 1410 v Arch. Č. XIII. str. 125. 2140. Mezi Přibíkem Kocem z Dobrše a Sigmundem Stachem z Hrádku o vrácení peněz a svrchků. 1506, 27. dubna. Mezi Přibíkem Kocem z Dobrše s jedné, a Zygmundem Stachem z Hrádku [se strany druhé]. Kdež ho viní z půl pátý kopy gr. míšenských, ze dvú koží kuních, ze tří kbelcuov sladu oc. Tu: poněvadž on puovod jedním puohonem ze trojí věci pohání proti zřiezení zemskému, z té příčiny zdvihají puohon oc. Dal památné. R. III. a. str. 171 s poznámkou: Zdviženo. 2141. Mezi bratřími Janem a Sigmundem z Čáslavě a Matoušem Kavkou ze Semína o přiřčení. 1506, 28. dubna. Stané právo. Feria III. Vitalis. V té při mezi Janem a Zygmundem z Čáslavě, bratřími vlastními a nedielnými, s jedné, a Mathúšem Kavkú z Semína měštěnínem města Čáslavě s strany druhé. Kdež téhož Mathúše Kavku viní z toho, že jim podle přiřčenie z jich statku otcovského, kteréhož byl na Se oc. R. III. a. str. 172. Nález je nedopsán a mřežován. 2142. Mezi Janem Šnoblem z Varu a Jiříkem Ježíškem perkmistrem hor viničných o pych. 1506, 28. dubna. Právo stané. V té při mezi Janem Šnoblem z Varu s jedné, a Jiříkem Ježíškem perkmajstrem hor viničných, měštěnínem Starého města Pražského, s strany druhé. Kdež téhož Jiříka Ježíška viní z pychu a pro ten pych z Xti kop gr. českých, že jest puol kopy gr. českých peněz jeho, které jest on Šnobl za vinici prodanú u něho nechal, stavil svévolně a vydati jemu jich nechtěl oc, jakož póhon plněji svědčí. R. III. a. str. 172. Zápis je nedokončen a mřežován.

Strana 69
Nálezy z roku 1506 o sv. Martině. 69 Nálezové o sv. Martině léta MD šestého. 2143. Mezi Václavem Veselíkem spolu s manželkou Uršilou a některými měšťany Novoměstskými o nedopomožení práva. — 1506, 12. listopadu. Mezi Václavem Veselíkem v Starém městě Pražském obývajícím a Uršilú manželkú jeho, puovody s jedné, a Štěpánem Huncladrem, Václavem Selikem Pod- skalským a Zygmundem Huolkú, měšťany Nového města Pražského, pohnanými s strany druhé. Kdež oni puovodové je pohnané viní z šest set zlatých uherských bez XIti zlatých uherských ztracených a jim v jich domu pobraných, a to skrze nadepsané měšťany Novoměstské oc tak, jakož póhon plněji v sobě svědčí. Tu pán oc toho vodkládají do Svátosti najprv příští, a to na takový zpuosob: Poněvadž on Václav Veselík a Uršila, manželka jeho, prve sou žalovali na starú radu před purgmistrem a konšely, že by jim práva nedopomohli, a potom nálezem konec a místo ta pře zde jest vzala; i z té příčiny, poněvadž on Veselík a manželka jeho viní, že by jim těch šest set zlatých bez XIti zlatých uherských v jeho domu vzali ty časy, když sou je nadepsaní pohnaní vsaditi kázali, aby oni purgmistr a konšelé Nového města Praž- ského, nová rada, jemu Veselíkovi a Uršile manželce jeho rok složili, a jim o to vedle jich pruovodu spravedlivý konec a rozsudek o těch šest set zlatých bez XIti zlatých s svrchupsanými pohnanými konečně učinili, a to do Svátosti najprv příští A protož udělajte již jmenovaným stranám konec v tom času, a zase s rozsudkem jakýž mezi nimi udělají, s tím obě strany stuojte. Pakli by toho rozsudku neudělali, tehdy obě straně zde zase týž stůjte, a to na Svátost najprv příští. Actum feria V- quinque fratrum anno M°D°VI°. R. III. a. str. 177 za nadpisem: „Podáno na Nové město“. Srov. nálezy č. 1251 a 1384 v Arch. Č. XIII. str. 28 a 108 a předcházející č. 2137 na str. 67. 2144. Mezi Bořivojem purkrabím z Donína a proboštem a mistry veliké koleje Starého města o pych poddaného člověka. — 1506, 13. listopadu. MDVI°, feria VIa Briccii. Mezi panem Bořivojem purkhrabí z Donína, a mezi proboštem a jinými mistry veliké koleje Starého města Pražského, kterýchž pohnal, aby postavili před námi člověka svého Pechu z Nenačovic, s strany druhé. Kdež téhož člověka on Bořivoj chce viniti z pychu a pro ten oc, že mu v lese jeho dříví sekal oc. Proti tomu oni mistři pohnaní pravili, že to jest zřiezenie zemské, ktož by chtěl koho z pychu viniti, že prve má k němu dva dobrá člověky poslati, aby jemu ten pych napravil podle téhož zřiezenie zemského; ale pan Bořivoj puovod že jest toho neučinil a při takovém zemském zřízenie jest se nezachoval; z příčiny

Strana 70
70 D. XIII. Registra soudu komorního. té člověk ten že není povinen odpovídati oc. Tu JMt pán oc takto o tom nalezli: Poněvadž on pan Bořivoj puovod toho ničímž neprovedl, by k nim k mistruom po- sílal, aby jemu rozkázali člověku svému ten pych napraviti, a v tom se podle zří- zenie zemského, což se pychu dotýče, nezachoval, z té příčiny JMt ten póhon zdvihají. Dal památné. R. III. a. str. 179. 2145. Mezi Petrem Mračským z Dubé a Pavlem Bedrovským o pych. — 1506, 13. listopadu. V té při mezi panem Petrem Mraczskem z Dubé s jedné, a Pavlem Bedrským z Junovic (?) s strany druhé. Kdež týž pan Petr Mratczký jej Pavla Bedrovského viní z pychu a pro ten pych z deseti kop gr. českých oc. Tu on Pavel Bedrský pohnaný k tomu pravil, že jest se on p. Petr Mracký puovod podle zřízenie zemského ne- zachoval, maje k němu poslati dva dobrá člověky, aby jemu ten pych napravil; toho že jest neučinil. Tu JMt pán oc takto o tom nalézají: Poněvadž pan Petr povuod [sic] ničímž toho neprovozuje, aby k němu pro koho posílal podle zřízenie zemského, i z té příčiny ten póhon se zvihá. Dal památné. R. III. a. str. 180. Za nadpisem: Zdviženo. 2146. Mezi Benešem krajčířem z Prahy a Havlem Kuželí o nedoplacení peněz. — 1506, 16. listopadu. MDVI°, feria II. ante Elizabeth. Mezi Benešem krajčířem z Prahy od bílého medvěda s jedné, a mezi Havlem Kuželí, pro kteréhož pohnal pana Jiříka Ople z Fictum, aby jej postavil, s strany druhé. Kdež téhož Havla Kuželi vinil z ne- doplacení XXI kopy gr. čes. jemu po jeho otci spravedlivě povinných za grunth, na němž týž Havel sedí oc, tak oc. R. III. a. str. 192. Zápis nedopsán. 2147. Mezi Dorotou z Jíkve a Kateřinou Smiřickou z Kolovrat o nevydání listu věnného. 1506, 16. listopadu. MDVI, feria II. ante Elizabeth. Mezi Dorothú z Jíkve a paní Kathe- řinú Smiřicskú z Kolovrat s druhé strany. Kdež ji viní, že jí listu jejieho věnného na L“ kop gr. míš. svědčícího vydati nechce. Tu pan Jiřík Klášterský na miestě paní Smiřicské stoje s listem, kterýž ona pánóm do soudu píše, pravil z poručení jejieho, že jí póhon ani úředníkóm jejím list póhonní dodán nenie, a že o něm nic nevie, jakož i v témž listu svém též psal. Proti tomu Dorotha puovod pravila, že

Strana 71
Nálezy z roku 1508 o Svátosti 71 jest úředníku jejiemu na Liblice dodán, a že jest tam přijat, kdež tomu on pan Jiřík odpieral. I JMt pán oc: z té příčiny té pře odkládá až do Svátosti najprv příští, a tu aby obě strany zde stály, a ona Dorotha puovod aby provedla, že jest ten puohon, tak jakož napřed povědieno, dodán. R. III. a. str. 194 s poznámkou po straně: Odklad. Nálezové při Svátosti léta MDVIII. 2148. Mezi Dorotou z Veletic a Markétou z Slavíkova o dluh. — 1508, 6. května. Sabato Johannis v oleji sázení, alias post Floriani. Mezi Dorothú z Veletic puovodem s jedné, a Markéthu z Slavíkova pohnanú s strany druhé. Kdež ji Markétu viní z osmdesáti pět a puol kopy gr. čes., kteréž jest jí vy- dávati měla po XXX“ míš. kopách po puol kopě VIII gr. čes. na každý rok oc, za to, že jest jí pójčila na její živnost IIj sta kop gr. čes. Tomu jest jí Dorotě dosti učiniti nechtěla, těch IIj sta kop gr. čes. puol třetího létha užívajíc oc, tak. Na to svě- domí oc. Proti tomu Markétha pohnaná odpírajíc pravila, že se to svědomí jejie Do- rotino nesrovnává. K tomu že toho ničímž neprovozuje, by jí Markétě té summy peněz kdy pójčila, než že jest jich pójčila Honz Troyovi, nynějšiemu manželu jejiemu, ješto toho času ještě manžel její nebyl, a chce-li jej Honztroya z těch peněz viniti. že on jí práv z toho býti chce. A na to také některá ukázala svědomí. Tu JMt pán oc, slyševše strany oc, odpory i svědomie, nalezli: Poněvadž jest ona Dorotha puovod to dostatečně provedla svým svědomím, že jest jí Markétě nadepsané summy dvě a puol sta pójčila, a ona Markétha že jest pravila, že jí Dorotě z té summy užitek lepší dáti chce, nežli by jich na lichvu těch peněz pójčila, a ona Dorota většieho užitku od ni nežádala, než obyčejný, jakož země za právo má; z té příčiny jí Dorotě dává se za právo, a ona Markétha že jest jí tím užitkem z té summy vedle póhonu, to jest těmi LXXX“ kopami a puol šestou kopou gr. čes. povinna, a ty aby jí Dorotě dala od dnešnieho dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. R. III. a. str. 198. Zápis je přeškrtnut a po straně poznámky: „Non transcribatur. — Není vy- povědín tento nález.“ 2149. Mezi Dorotou z Veletic a Markétou z Slavíkova o rčení. — 1508, 6. května. Mezi Dorothú z Veletic puovodem s jedné, a Markéthú z Slavíkova pohnanú s strany druhé. Kdež ji Markéthu viní ze sta zlatých uherských jí Dorotě propa- dených. Kdež se jest jí Dorotě zavázala po prvém muži se nevdávati dřéve dvaceti eth oc, tak oc. A na to ukázala svědomí. Proti tomu ona Markétha odpírajíc pravila,

Strana 72
72 D. XIII. Registra soudu komorního. že se to svědomí s póhonem nesrovnává, a té Anně z Kostelce že jejiemu svědomí i jejie pečeti odpírá, a že tomu nevěří, by ta Anna aneb jejie otec takové pečeti užívali, prošéci, aby ta pečet schována byla, a to aby provedeno bylo, že jest pečet jejie, a že ona Anna erbovní jest. Dále že Peštalčinému svědomí také odpierá, by mělo přijato býti. A což se Žďárského a Doubka dotýče, ti že toliko řeč slyšenú svědčí. Zase proti tomu Dorotha puovod pověděla, že vedle svého púohonu dosta- tečným svědomím provozuje, že ona Markétha tím propadeným základem jí povinna jest, a že táž Markétha odpory [klade] toliko slovy jí beze všech pruvoduov, žádajíc v tom opatřena býti. [Opětováno:] Proti tomu ona Markétha odpierajíc pravila, že jí to svědomí ke škodě nenie, napřed tudy, že Anna z Kostelce, kteráž svědomí dává, že nevěří tomu ona Markétha, by se táž Anna k tomu svědomí seznala, a také že tomu nevěří, by při tom svědomí jejie pečet byla, aby ona Anna toho erbu na takové pečeti užívala neb otec jejie; druhé že Peštalčino svědomí nenie hodné, by mělo přijato býti; a což svědomí Žďárského a Doubkovy dotýče, ti že řeč slyšenú svědčí. Tu JMt pán oc nalezli oc. R. III. a. str. 199. Zápis neukončen a mřežován. Za tím následuje kopie listu p. Viléma z Pern- šteina d. na hradě Pražském v pondělí před sv. Alžběthú [16. listopadu] I. 1506, uveřejněného v A. Č. XVII. str. 544 č. 131. 2150. Mezi Václavem Mírkem ze Solopisk a Janem Čabelickým ze Soutic o nevydání manželky. 1508, 6. května. MDVIII', sabbato ante Stanislai. Mezi Václavem Mírkem z Solopisk puovodem s jedné, a Janem Čabelickým z Sutic pohnaným s strany druhé. Kdež ho viní, aby Johankou, manželkou jeho Mírkovú, dobře se ujistě, ji postavil před oc, viniti ho chce, že mu též manželky jeho vydati nechtěl svévolně, kdež jest o to dobré lidi k němu posielal, pro kteréžto též manželky nevydání on Mírek tisiec kop gr. čes. sobě pokládá oc, tak. Tu JMt pán oc: Poněvadž on Mírek pohnal jej Čabelic- ského, aby manželku jeho Mírkovu postavil zde před pány, a on Čabelicský tak se podle póhonu zachoval a ji Johanku postavil: kdežto ona před pány JMtí stojéci pravila jest, z kterých příčin s ním s Mírkem, manželem svým, nenie. Proti kterýmžto jejím příčinám on Mírek některá slova také pověděl. I aby se žádné straně v tom nic neukrátilo, a také JMt aby obojím stranám dostatečně vyrozoměti mohli, z té příčiny tato pře odkládá se až do svatého Martina najprv příštího; a na ten den aby strany oboje zase stály před JMtí se všemi potřebami a spravedlnostmi svými, a tu JMt ráčí stranám pověděti, co budú mieti činiti a jak se zachovati. R. III. a. str. 202. s poznámkou po straně: „Odloženo“. Srov. zápisy č. 1465, 1560, 1561, 1614 a 1634 v Arch. Č. XIII. str. 158, 230, 277 a 291.

Strana 73
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 73 Svědomí k roku Svátosti léta MD dvanáctého (23.—30. dubna 1512). 2151. Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Čáslavě s jedné, a panem Janem Špetlí z Janovic s strany druhé. — 1511, 1. prosince. Feria II. post Andree apostoli. Havel lazebník z Čáslavě, učiniv přísahu na kříži, svědčil takto: Když sem byl příchozí ve Skuči, zvěděl jest Chvojka vo mně i žádal mne, abych k němu přišel do šatlavy. A já sem to učinil, že sem šel k němu s rychtářem nebožtíkem Skuteckým. Tu jest sě ho týž nebožtík rychtář votázal, koho má za pána. A on Chvojka pověděl: že žádného nemá, než pány Čáslavské, a věřím Bohu a JMtem, že o mne stanú. Martin Muláček kotlář, měštěnín města Čáslavě, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že když Chvojka ve Skuči seděl v vězení, že páni Čáslavští psali sú voň do Skuče a z toho vězení jej vypravili. Potom on Chvojka, když z toho vězenie vypraven byl, přišed do Čáslavě, žádal mne, abych s ním šel před pány Čáslavské na rathouz. Tu já k žádosti jeho šel sem s ním na rathouz do rady před pány. Tehdy on Chvojka děkoval pánóm Čáslavským, že mu pomohli z toho vězenie, pravě tak, že jim pánóm Čáslavským chce slúžiti a žádného jiného za pána sobě nebrati nežli je, pány Čáslavské. Matouš Hospodář, švec z Čáslavě, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že sem od toho Chvojky, pro kteréhož pan Špetle pánuov Čáslavských pohnal, slajchal, že jest sě týž Chvojka k tomu znal, že jest sě pánóm Čáslavským přikázal a že žádného jiného za pána nemá, nežli pány Čáslavské. Kouba, měštěnín města Čáslavě, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sem slajchal od toho Chvojky, pro kterého páni Čáslavští jsú pohnáni od pana Špetle, že jest týž Chvojka říkal, že žádného nechce míti za pána, než pány Čáslavské, neb jsú mi dobře udělali jako páni moji. A znal sě k nim, že jsú jeho páni. R. IV. I. M. 20. a. Srov. svědomí č. 1929, 1931 a 1949 v A. Č. XIII. str. 507, 509 a 517. 2152. Mezi Buzkem z Semtína s jedné, a Alžbětú z Olbramovic s strany druhé. — 1511, 5. pros. Feria VI. ante Nicolai. Jan Žáček z Svatého Pole u. p. n. k. s. t.: To mi dobře v paměti, že jest paní Alžběta, manželka páně Buzkova, šla od něho od pana Buzka preč. Potom její bratří a mátě přivezli ji do vsi Svatého Pole. I tu sú tíž bratří její udělali smlouvu mezi ní a panem Buzkem. A tu jest potom byla s ním s panem Buzkem v Svatém Poli. A když pan Buzek do Prahy odjel, tehdy ona, paní Alžběta, šla jest pryč s Jindřichem řezníkem a s jeho Jindřichovú ženou, po- bravši mu statek jeho. Archiv Český XIX. 10

Strana 74
74 D. XIII. Registra soudu komorního. Jan Novák Zákostelský z Svatého Pole u. p. n. k. s. t.: To mi jest svě- domo, že jest paní Alžběta, manželka páně Buzkova, chodila pryč od pana Buzka, a mátě její s bratřími jejími paní Alžbětinými, s panem Voldřichem a panem Štítným a panem Přechem, přivezli ji do Svatého Pole ku panu Buzkovi. I byla jest s ním. Zase pak potom s Jindřichem, s jakýms řezníkem, šla pryč, pobravši jemu panu Buzkovi statek jeho. Jan mlynář z Túškova u. p. n. k. s. t.: Paní Alžběta, manželka páně Buz- kova, šla od něho od pana Buzka pryč. I přivezli ji potom zasě ku panu Buzkovi mátě její a bratří, pan Heřman a pan Přech. Pak po druhé od pana Buzka šla pryč, pobravši mu statek jeho. Marta vdova z Svatého Pole u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že paní Alžběta šla pryč od pana Buzka. Potom přivezli ji zasě mátě a bratří její ku panu Buzkovi, a pan Štítný, ujec její, s nimi byl. Tehdy opět pobyla s ním něco tu v Svatém Poli. I šla pak s Jindřichem řezníkem opět od něho pryč. A potom on pan Buzek nepřijímal jí zasě až po dnes. R. IV. 1. M. 21. b. 2153. Mezi Bartošem od Ruože červené z domu někdy pánuov z Rožmberka v Starém městě Pražském s jedné, a Antošem soukeníkem, měštěnínem z Nového města Pražského, s strany druhé o zlaté. 1511, 22. prosince. Feria II. post Thome apostoli. Šimon Mařík Knap od Hracha na Novém městě Pražském u. p. n. k. s. t.: Když sem seděl v dobré vuoli se paní Marketú, Bartošovú ženú nebožkú, v jejím domě na Novém městě Pražském, bylo to k Středo- postí v puostě, tehdy ona paní Markéta, nebožka Bartošova žena, učinila zmínku o zlatých, že má tři sta zlatých uherských u Antoše soukeníka, měštěnína Nového města Pražského. A já sem jí řekl, aby je k sobě vzala domuov a dala je, komuž by sě jí zdálo, chudému řemeslníku, aby sě jimi živil; a že ten chudý spíše za tebe pána Boha bude prositi, nežli bohatý. A ona pověděla tak, že sem je chtěla vzíti, ale nechce mi jich on Antoš dáti proto, abych jich nezmrhala, pravě mi, že mne nemíní opustiti; dále pravě: Přiď tam ke mně a ohledáš, žeť sú v cele též jako prve; pohledě na ně, muožeš odjíti pryč, kdy chceš. I k tomu sem přivolal Pavla, který u ní šenkoval, a Pavel pověděl tak, že já jí dobře radím. A potom hned třetí den umřela. A nechodila z domu nikdy. Pavel Pavliš Knap, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Ten pondělí před Středopostím před samým večerem Mařík Knap ptal sě nebožky paní Markéty Johanesky, ženy Bartošovy, kde má peníze a zlaté. I pověděla táž nebožka Johaneska, že mám tři sta zlatých uherských u pana Antoše soukeníka. K tomu jest

Strana 75
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 75 mne Mařík přivolal, a já sem to od ní od též nebožky Markéthy slyšel. A Mařík jí pověděl: Proč jich nevezmeš a nerozdáš mezi řemeslníky? Tehdy ona pověděla tak: Když tam k němu ku panu Antošovi přijdu, tak mi dí: Nevěříš-li, vohledaj, žeť jsú v cele. Tu jest hned ten pondělí večer složila sě a nechodila z domu, až umřela třetí den ve štvrtek před večerem. Tomu bude rok o Středopostí. Toto jest mi také v paměti, že přišel k ní, k též paní Markéthě, pan Antoš v nemoci, když ležela. Ptal sě jí: Máš-li u mne peníze nebo zlaté. A ona řekla: Pane, na zlaté sě neptajte; ty mají místo, vonde jich pít, vonde šest. [Později připsáno:] MDXII, v sobotu den svatého Anthonína [17. ledna]. Petr, mlynář z Šerlinkových mlajnuov s Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo a v paměti, že zavolavši mě k sobě nebožka Markétha Johaneska, žena Bartoše tohoto, který jest v domě pánuov z Rožmberka v Starém městě, i po- věděla mi tak ona nebožka: Dala sem schovati panu Antochovi soukeníku tři sta zlatých; i nechce mi jich vrátiti. A po té řeči dlúho živa nebyla, bodaj čtyři neděle nebo pít živa byla. Vondráček řemesla mlynářského, Nového města Pražského měštěnín, u. p. n. k. s. t.: Když jsme šli mimo duom nebožky ženy Barthošovy s Petrem mlynářem, tehdy ona zavolala nás k sobě. I seděli jsme u nie chvíli, a menovala jest tři sta zlatých, ale nepomním komu. [Později připsáno:] MDXII°, dominico die [post festum] Marci evangeliste [10. říj.]. Kvítek Knap, obývající v Podskalí u Matěje plavce, u. p. n. k. s. t.: To pamatuji: Některý čas štiku jsme jedli s Pavlišem a jinými tovaryši na Novém městě u nebožky Johanesky. Tu jsem já k ní k nebožce Johanesce mluvil: Vy dlouho živi nebudete, jakž kořen vozívati bude, vy zhynete. A ona řekla: A já na sobě to dobře znám. Po druhé opět řekl sem jí: Paní, mohli byšte někomu dobře učiniti, máte čím. A ona zase řekla: Shledala bych toho asi za tři sta kop, ale nemám jich doma, má je pan Antoš. — Já sem jí řekl: Milá paní, má-liť, dáť tobě zase. — Tehdy ona opět mi tak řekla: Dáť mi, a já se pro ně div nezblázním. Hned po té řeči tu noc roznemohla se a ne- vstávala, až umřela. R. IV. 1. M. 24. a. Srov. svědomí č. 1887, 1892 a 1901 v AČ. XIII. str. 477, 482 a 491. 2154. Mezi Václavem Sokolem z Mor s jedné, a Vilémem z Vřesovic na Doubravské Hoře s strany druhé. — 1512, 1. března. MD dvanáctého létha, v pondělí po svatém Matěji apoštolu božím. Paveb z Dobroměřic, člověk páně Sokoluov, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když páni Lounští nám kázali hledati Vaňka Dlouhého, i hledali sme ho v Chrabercích v jeho Vaňkově domě. I tu sme jej Vaňka Dlouhého doma nalezli. Ale jeho syn 10*

Strana 76
76 D. XIII. Registra soudu komorního. Jíra zapřel jest téhož Vaňka Dlouhého, otce svého, pravě, že ho doma nenie, a lál tajž Jíra, syn jeho, panu Sokolovi škaredě. A pan Sokol pro takové jeho lánie dal mu pohlavek a udeřil jím vo zemi. R. IV. I. L. 17. b. 2155. Mezi Johankú z Kopidlna s jedné, a Mikulášem Rohovladem z Bělé s strany druhé. 1512, 2. března. V úterý před přenesením svatého Václava. Petr, služebník pánuov Tře- vačských, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že po panu Černínovi paní Johanka, když vdovou byla, měla jest měděné nádobie a cínové. Pak když se jest vdala za pana Jana Vohništko, že jest měla potřeb se dva vozy formanská, truhel a šatuov. S tím jela ze Třevače a přibrala se ku panu Vohništkovi vod votce svého nebožtíka pana Petra Třevačského. A sama seděla na třetím voze komorním. Urban ze Třevače, člověk pánuov Třevačských, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, když se paní Johanka, páně Žlebova manželka, vdávala za nebožtíka pana Vohništko, že jest se dvěma vozy formanskými jela k němu ku panu Vohništkovi a sama na třetím komorním voze na Mateřov. A na těch formanských vozích bylo nakladeno šatuov, truhel a nádobie. V obou vozích pět koní. Beneš, služebník pánuov Třevačských, u. p. n. k. s. t.: Když paní Johanka paní Žlebová vdávala se za nebožtíka Vohništko, nabrala jest na dva vozy formanská truhel, šatuov a kotlíkuov i jiných nádob. A měli po pěti koních v každém voze. A jeli s tím na Mateřov. Feria III. post Ambrosii [6. dubna]. Markétha z Rožďalovic svědčila takto: Když pan Jan Vohništko pojímal paní Johanku, dceru páně Petrovu na Třevači, a když po skládání bylo, dal jí paní Johance týž pan Jan Vohništko kuní šubu, šamlatem lvové barvy pošitou. A když od téhož pana Petra, otce svého, stěhovala sě k němu, ku panu Vohništkovi, na Krchleby, vzala s sebú dva vozy formanská truhel, šatuov, nádob. Toho sem já jí pomáhala skládati všeho. Beru to k své víře a k své duši, že jinak nenie. R. IV. I. M. 22. b. 2156. Mezi Johankú z Kopidlna s jedné, a Mikulášem z Medonos s strany druhé. — 1512, 2. března. V úterý před přenesením svatého Václava. Petr služebník pánuov Třevačských u. p. n. k. s. t.: Paní Johanka, když jest byla vdovou po panu Janovi Černínovi, toho sem svědom, že jest měla nádobí měděné a cínové; když jest se vdala za pana Jana Vohništko, že jest měla potřeb svých, šatuov a truhel se dva vozy formanská,

Strana 77
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 77 a s tím že jest jela ku panu Vohništkovi ze Třevače od nebožtíka pana Petra otce svého na Krchleby, a sama seděla na třetím komorním voze. Urban ze Třevače, člověk pánuov Třevačských [sv. podobně]. Beneš služebník pánuov Třevačských [sv. p.]. V úterý po svatém Ambroži [6. dubna]. Markétha z Rožďalovic [sv. p.]. R. IV. I. M. 26. a. Srov. předcházející svědomí č. 2155 a č. 1978 a 1979 v AČ. XIII. str. 531 a 532. 2157. Mezi Johankú z Kopidlna puovodem s jedné, a Mikulášem Rohovladem z Bělé pohnaným s strany druhé o pás. — 1512, 2. března. V úterý před přenesením svatého Václava. Petr služebník pánuov Tře- vačských u. p. n. k. s. t.: Když jest byla paní Johanka vdovou po panu Janovi Černínovi, jsúci na Třevači u nebožtíka pana Petra, votce svého, jest mi to dobře svědomo, že jest sobě dala dělati pás stříbrný pozlacený na hedvábné tkanici. V tom jest se vdala za nebožtíka pana Jana Vohništko. Feria III. post Ambrosii [6. dubna]. Markétha z Rožďalovic takto svědčila: Toho sem já svědoma, že paní Johanka z Kopidlna měla jest pas stříbrný pozlacený na černé tkanici, prve nežli jest se za nebožtika Jana Vohništku vdala. A beru to k své víře a k své duši, že jinak nenie. R. IV. I. M. 27. a. Srov. svědomí č. 1978, 1979, 2155 a 2156. 2158. Mezi Petrem Sudú z Řenec puovodem s jedné, a lidmi pana Jindřicha Švihovského Mikulášem příjmím Suchý, Duchkem Fučíkem synem Leksovým, a Nyklem Němcem oc s strany druhé o Michala ovčáka. — 1512, 4. března. Feria V. die translacionis sancti Venceslai. Martin z Plevňova, člověk páně Suduov, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že Kucinští lidé, Mikuláš Suchý, Duchek Fučík a Nykl Němec, který na Buškově místě, zbili sú Michala vovčáka páně Petrova Sudova na drahách proboštských z Přeštic, když on Michal na těch gruntích pro- boštských pásl, ješto tu pásti nehájili, jakž já pamatuji, vode čtyrydcíti leth. Šimon Rys z Plevňova, páně Petruov Suduov člověk, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to svědomo, že Kucinští Duchek Fučík, Mikuláš Suchý a Nykl Němec, který na Bu- škově místě, zbili Michala vovčáka páně Sudova, když pásl vovce na gruntích probošta Přestického. Pomním já, vod pěti a vode štyrydcíti leth že sú tu pásali na těch gruntích, a od žádného nikdy hájeno nebylo. A prve, než jej Michala zbili, pásli na tom pastvišti jiní. A to pastviště jest prve vypaseno, než jest Michal vovčák od Kucinských zbit.

Strana 78
78 D. XIII. Registra soudu komorního. Jan Martinec z Plevňova u. p. n. k. s. t.: Jest mi svědomo, že Kucinští zbili panu Sudovi Michala vovčáka, Duchek Fučík, Mikuláš Suchý a Nykl Němec; zbili jej na drahách proboštských, ješto na těch drahách prve vždycky paseno a žádný pásti nehájil. Já pomním, že vod šedesáti leth tu pásli, a nebylo hájeno nikdy, až oni zbili toho Michala, vovčáka páně Sudova. Václav z Plevňova u. p. n. k. s. t.: Svědom sem toho, že zbili Michala vovčáka panu Sudovi Kucinští Mikuláš Suchý a Nykl Němec, který na Buškově místě, a Duchek Fučík na drahách probošta Přestického. A oni Kucinští žádné sú škody nevzali skrze pasenie toho Michala vovčáka, kteréhož sú zbili. A to pastviště, na kterémž týž Michal vovčák zbit, prve jest vypaseno jinými stády; neb tu žádnému nikdy hájeno nebylo, ale každý pás svobodně chudý i bohatý. R. IV. I. M. 28. a. Srov. svědomí č. 1965 v AČ. XIII. str. 524. 2159. Mezi Voldřichem Malovcem z Malovic a na Borotíně s jedné, a mezi lidmi Záhorkuov Vávrú a Matějem Peckú z Truskovic s strany druhé. — 1512, 4. března. MDXII°, feria V. die Translacionis sancti Wenceslai. Anna Němečková z Ne- stanic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že Truskovští chodili ku panu Voldřichovi Malovcovi ti, kteří vyručili od něho od pana Malovce člověka Havla, Svachova syna, Vávra a Matěj Pecka, i prosili pana Malovce, aby jim přidal roku. I přidal jim pán příročí do svatého Jiří, aby toho člověka postavili na Borotíně před ním. Již teď rok bude o svatém Jiří, když jej stavěti měli, i nepostavili. Mikuláš z Malovic, člověk páně Malovcuov, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to svě- domo, že Vávra a Matěj Pecka z Truskovic vyručili od pana Malovce Havla, Sva- chova syna, z Vrabnice na postavenie pod XXXti kopami, že jej měli stavěti před ním před panem Malovcem na Borotíně na svatý Jiří, který minul. I nepostavili. R. IV. 1. M. 29. a. 2160. Mezi Janem Jindou z Řevnova, člověkem paní Kateřiny z Pacova, s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Hradiště hory Tábor s strany druhé. — 1512, 5. března. MDXII°, feria VI. post Translacionem sancti Wenceslai. Jan Jech z Revnova u. p. n. k. s. t.: Dorotha z Klokot vodkázala svuoj statek, což měla, málo nebo mnoho, Kačce své schovanici, ženě Wachmanově z Mitrovic, a k tomu na sídle vod- kázala jí vosmnáct kop též schovanici. A potom hned snad štvrtaj den umřela. Havel z Řevnova u. p. n. k. s. t.: Jest mi to svědomo, že nebožka Dorotha z Klokot vodkázala statek svuoj, což ho měla kolivěk, Kateřině schovanici své, man- želce Martina z Mitrovic, Wachmanova syna, a nad to na sídle ještě vosmnást kop

Strana 79
Svědomi k roku Svátosti l. 1512. 79 Michal z Hoštic u. p. n. k. s. t.: Když sme byli na smluvách svatebních v Řevnově, když se vdávala Kateřina, schovanice nebožky Doroty z Klokot, za Martina z Mitrovic, tu jest táž Dorotha nebožka mluvila na týchž smluvách, že jí Kateřině všecken statek svuoj, což ho měla, málo nebo mnoho, dává mocně po smrti její Dorotině, a ještě osmnást kop na dědině, kterúž prodala, za pány Táborskými, tak mluvieci: Milá Kateřino, toběť já je mocně po smrti mé dávám; nebť sem ne- zaplatila, cos u mne byla a schovala se z mladosti. Vondráček z Hoštic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, že na smluvách svatebních, když Dorotha nebožka z Klokot vdávala svú schovanici Kateřinu za Mar- tina, Wachmanova syna, do Mitrovic, tu na těch smluvách táž nebožka Dorota od- kázala statek svuoj všecken, což ho koli měla, málo nebo mnoho, též Kateřině scho- vanici své, aby žádnému jinému nebylo, než jí Kateřině všecko po její Dorotině smrti, i těch osmnást kop, kteréž měla na dědině, kterouž prodala. R. IV. I. M. 30. a. 2161. Mezi Michalem Strachotú z Kralovic s jedné, a Benešem Vranovským z Vranova s strany druhé. — 1512, 5. března. Feria VI. post Translacionem sancti Wenceslai. Vaněk, služebník páně z Pern- šteina JMti, u. p. n. k. s. t.: Stalo sě v Králové Hradci u Šiškuov, že prosil pan Beneš Vranovský pana Michala Strachoty, aby mu on pan Strachota ponechal Matěje, sirotka svého, do nového létha. A pan Michal Strachota toho se zdaloval. I páně Michaluov bratr přimlouval se, aby témuž panu Vranovskému on pan Michal Stra- chota nechal do nového léta toho, a na nové létho když pošle, že mu jej zase vydati chce. Jan služebník páně Michaluov Strachotuov u. p. n. k. s. t.: Byl sem při tom, když pan Beneš Vranovský v Hradci Kralové u Šiškuov prosil pána mého, pana Strachoty, aby mu muoj pán ponechal Matěje, sirotka svého, do nového léta, a vo novém létě, když poň pošle, že mu jej zase dáti chce. A pán muoj se zdráhal. Tehdy pan Jan, bratr pána mého, přimlúval se k tomu, aby mu ho nechal do nového léta. Feria VI. ante Benedicti (19. března). Jan Žiška z Králové Hradce u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že upomínal pan Michal Strachota pana Beneše Vra- novského, aby on pan Beneš zaplatil za službu Matějovi, sirotku jeho páně Stra- chotovu. Tehdy pan Beneš Vranovský k tomu řekl: Upomínáš mě, a já tě zaň neprosil. A pan Strachota řekl: Deť vo sto zlatých, že to na tě provedu, žes mě zaň prosil. A pan Vranovský řekl: Neprovedeš. Dali sobě na tom ruce. I pověděl pan Strachota, že provedu na tě bratrem svým, a pan Beneš řekl: Co země za právo má. Pan Strachota proti tomu zase řekl: To potom zvíme. R, IV. 1. N. 1. a.

Strana 80
80 D. XIII. Registra soudu komorního. 2162. Mezi panem Jaroslavem z Kolovrat s jedné, a mezi Voldřichem z Hostouně, hejtmanem na Točníku, s strany druhé. — 1512, 6. března. Sabbato post Translacionis sancti Venceslai. Vít z Příbramě u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sem viďal pana Václava, syna páně Pešíkova, an honí s jestřábem u Příbramě za samým městem pod Březovým vrchem na těch polích. Viděl sem, že ptáka sehnal pod rybník jednoho; potom ho vodňal jestřábu, a kuoň mu utek do města do domu mého. Feria VI. die Reliquiarum (23. dubna) anno ut supra. Johannes písař s Točníku u. p. n. k. s. t.: Když přijeli na zámek Točník pan Pešík a pan Bohuslav Chrt, tu jest prosil páně Pešíkuov syn, pan Václav, mne, abych s ním šel a někde ho dovedl, aby mohl pták uhoniti s jestřábem. A já sem šel; a to bylo po zápovědi. R. IV. I. M. 19. a. 2163. Mezi Janem z Klenového a na Klenovém s jedné, a panem Janem Heršteinským z Vilhartic na Lomci s strany druhé. — 1512, 8. března. MDXII°, feria II. post Reminiscere. Jan krčmař pod Klenovem *) u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, byl sem poslán k němu, panu Janovi Heršteinskému sám třetí, aby přiložil pečeť k listu tomu, kterýž mezi nimi učiněn jest smlouvný; a pan Heršteinský jest pověděl, že nepřiloží, jeliž mój list také hotov bude, až by sě s tiem zrovnal, tehdy já přiložím. Rehoř rychtář starý pod Klenovem u. p. n. k. s. t.: Kdež jest mne pán mój pan Klenovský poslal se dvěma konšely s listem ku panu Janovi Heršteinskému, aby pečeť k listu přiložil. A on pan Heršteinský jest řekl, že nepřiloží, až jeho list také hotov bude, a když sě mój list zrovná z jeho listem, tehdy já teprv přiložím. Ambrož z Klenového u. p. n. k. s. t.: Jakož jest mne pán mój poslal pan Jan Klenovský samo třetieho ku panu Heršteinskému s listem smlouvním, aby pečeť svú přiložil, tehdy pan Heršteinský jest řekl, že jeho list ještě hotov není; a když bude hotov a zrovná sě s tiem listem druhým slova od slova, tehdy potom přiložím. R. IV. 1. R. 12. b. — *) Rozumí se Klenové u Klatov, nikoli Klenov. 2164. Mezi Janem Klenovským z Klenového s jedné, a Jiříkem Šikle z Pulrajtu v Kralovicích obývajícím s strany druhé. — 1512, [8. března]. Jan krčmář pod Klenovem u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že Šiklové holomci z Janovic sou honili zaječími tenaty v uobecný hoře nad panským mlýnem u Klenového. R. IV. 1. R. 13. a.

Strana 81
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 81 2165. Mezi Petrem z Čeradic s jedné, a Kateřinou Rohovcovou z Stroupce s strany druhé. 1512, 13. března. Sabbato post Gregorii. Lorenc z Kadaně u. p. n. k. s. t.: Když sem byl v Lounech při tom, když sú jednali dobří lidé mezi nebožtíkem Mikšem z Loun a mezi paní Kateřinou Rohovcovú o pana Ramše v Lounech, i tu jest vyšel pan Petr Čeradský za paní Kateřinú Rohovcovou do síni, a já za nimi vyšel. Tu jest jí prosil: Milá paní sestro, daj mi ten kožich, brunátným damaškem pošitý, kuní; nebť jest již zuostal. A ona paní Rohovcová zase mu řekla: Milý pane bratře, dalať sem i ještě dávám; jedné mě neopouštěj, milý pane bratře. R. IV. 1. N. 2. a. 2166. Mezi Honstrojem, měštěnínem na Horách Kuthnách, puovodem s jedné, a panem Janem a panem Bernarthem vlastními a nedílnými bratřími z Walšteina a na Krupce oc, pohnanými s strany druhé. — 1512, 24. března. Feria IV. profesto anuncciacionis virginis sancte. Jan Niczl z Zyniršpihel a v Normberce svědčil takto: Létha nepomním, než to mi jest vědomo, že pan Jan Horštorfor nebožtík dal jest udělati zbroj panu Janovi Klášterskému na padesát pěších a na dvacet jízných. Tu jest on pan Jan Horštorfor zaplatil za ni dvě stě zlatých a sedmdesáte zlatých vše rýnských a některý groš; toho nepomním, kolik grošuov. A tu summu jest týž pan Horštorfor nebožtík Honstrojovi srazil, když jest s ním počet učinil. A to beru k své víře a k své duši, že jest tak v pravdě. R. IV. 1. N. 2. b. 2167. Mezi Zdislavem ze Žlunic s jedné, a Voldřichem Popelem z Vesce s strany druhé. 1512, [24. března]. Anna z Třebešnic u. p. n. k. s. t.: Byla sem při tom v Mlejkovicích, když pan Voldřich Popel Malotický pójčil nebožtíku panu Voldřichovi, bratru pana Zdi- slava ze Žlunic, peněz. I mluvil jest s panem Voldřichem Popelem nebožtík pan Matěj, votec téhož nebožtíka pana Voldřicha: Proč mu puojčuješ peněz a potom s ním hráš? A pan Voldřich Popel řekl: Proč bych mu nepuojčil, an mi na ně jistotu udělal listovní pod svú pečetí; a lepšíť sem já na něm vyhraje, než kto jiný. I hrál s ním opět a vyhrál je na něm on pan Voldřich Popel zase. R. IV. 1. N. 3. a. Archiv Český XIX. 11

Strana 82
82 D. XIII. Registra soudu komorního. 2168. Mezi knězem Janem Stanislavem z Domažlic puovodem s jedné, a Janem Kozlem, měštěnínem Starého města Pražského, pohnaným s strany druhé. — 1512, 24. března. Feria IV. profesto anunctiacionis virginis Marie. Adam pekařského řemesla tovaryš u Holuba pekaře u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sem jel do Sta- rého města Pražského s chlebem s kárami s druhým tovaryšem Martinem mlynář- ského řemesla, tu jest Jan Kozel, měštěnín Starého města Pražského, jel z Starého města z Nové brány, a kněz Jan, který byl u pana z Pernšteina JMti na Pardubicích, jel za námi za károu. I vyhnul se kněz Jan na levú stranu, a Kozel na pravú. Tehdy on Kozel přibodl k němu k témuž knězi Janovi s koněm, až kněze Januov kuoň skuoro na zadku sedl, a chytil jeho kněze Jana za nohu Kozluov kuoň. Kozel byl sám třetí, a kněz sám. Ale ti, kteří jsú s ním s Kozlem byli, k tomu se nic nepřičinili, než dívali se z daleka. Martin řemesla mlynářského tovaryš u Holuba u. p. n. k. s. t.: Když sme jeli do Starého města Pražského s chlebem s károu, jel proti nám z Nové brány sám třetí Jan Kozel, měštěnín Starého města Pražského, a kněz Jan jel podle káry s námi, ten, který byl v Pardubicích. I vyhnul se Kozlovi s cesty na levú stranu. Tu jest on Kozel naň na kněze Jana dobodl svým koněm, a kuoň Kozluov uchvátil kněze Jana za nohu, až skuoro kněze Januov kuoň na zadku sedl. Ti dva, kteří s Kozlem byli, stáli, oba nepomáhali nic žádnému. A s tím kněz Jan vytočil se jemu Kozlovi i vosvědčil. Feria IV. post Urbani [26. května]. Václav pekařského řemesla tovaryš u Holuba pekaře u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že některý čas v půstě přišel jest kněz Jan k Janovi Holubovi, pekaři na Novém městě Pražském, a ukazuje nám nohu pravú. Tu sem viděl místo krve [sic] zalité na dlani šíře; a pověděl, že mu to kuoň Kozluov udělal. Ale já jsem to neviděl, když mu to s koněm udělal. Než to místo na tom stehně krví zalité to jsem viděl, a jest to v pravdě tak. Jan pekařského řemesla tovaryš u Václava pekaře na Poříčí u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že některého času v půstě přišel jest k nám kněz Jan k Ho- lubovi pekaři, a vokázal jest nám pravú nohu a rozprávěl nám, že by jej Kozluov kuoň uchytil. A ta noha byla krví zalita na dlani šíře na stehně. A to jest v pravdě tak. R. IV. 1. N. 4. a. 2169. Mezi knězem Izaiášem, farářem v Ouněticích, puovodem s jedné, a panem Václavem Rou- povským z Roupova pohnaným s strany druhé. — 1512, 31. března. Feria IV. ante Ambrosii. Jan Nosal, v Starém městě Pražském obývající v domě páně podkomořího, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem vzal od kněze

Strana 83
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 83 Izaiáše deset suduov vína po puol páté kopě, prve než byl vsazen na Mělníce. Pak potom, když vsazen byl, prosil mne, abych já tu vinici, s kteréž to víno bylo, zpra- voval, kteráž leží u Žitenic. I znamenal sem to, že pán JMt pan Roupovský sám dělal tu vinici. I nechal sem tak. Kateřina Nosalka z domu páně podkomořího v Starém městě Pražském u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že sme vzali já s svým mužem deset suduov vína po puol páté kopě míšenské od kněze Izaiáše s té vinice, která jest za panem Rou- povským, před tím rokem, než pan Roupovský užitek s ní sebral. R. IV. l. N. 4. b. 2170. Mezi Jakubem z Solšic s jedné, a Janem Černým též z Solšic s strany druhé. — 1512, [31. března]. Martin z Houšic seděním tudíž: To mi jest svědomo, kdež jsem byl povolán k tomu trhu a smlouvě, který sě jest stal mezi ním Jakubem z Solšic a Janem Černým týž z Solšic, strajcem jeho, o dvuor tu v Solšicích, kdež Jan Černý, strajc jeho, jest prodal jemu Jakubovi ten dvuor za pět a za LXt kop grošuov českých, a tu sě stalo; smlouva jest konečná o to mezi nimi. A to beru k své víře a k své duši, což sem teď svědčil, a toho bych chtěl ústně zeznati, kdež by bylo potřebie. Václav z Střechova, služebník páně Zdenků Trčky z Vlašimě, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když jest mlouvil [sic] přede mnú Jakub z Solšic s Janem Černým též [z] Solšic: Znáš-li sě k té smlouvě a k trhu, kteráž mezi námi jest učiněna? A on Jan jest řekl: Znám sě k tomu, ale že tobě v tom státi nechci. Vít rychtář starý z Střechova, člověk páně Petróv Holicského, u. p. n. k. s. t.: To pomním, že sem šel s Jakubem [z] Solšic a s Václavem z Střechova k Janovi Černému, a on Jakub jest k němu mluvil k Janovi: Znáš-li se k tomu trhu a k té smlouvě, kteráž sě jest stala mezi námi o ten dvuor? A on Jan Černý jest řekl: Znám sě k tomu; ale já tobě dodati nechci ani v tom státi. R. IV. 1. N. 5. a. 2171. Mezi doktorem Rackem z Doubravy s jedné, a Janem Moravou bakalářem, měštěnínem Starého města Pražského, s strany druhé. — 1512, 1. dubna. MDXII°, feria V. ante Ambrosii. Jíra z Nového města Pražského vod barvíře z Široké ulice u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jda bakalář Jan ten veliký, když sme dříví dělali v Tajně, proti panu doktorovi Rackovi, i udeřil jej pana do- ktora sekerou, a potom počel meče dobývati, a paní manželka páně doktorova strčila jím, a on tak nechal. Feria II. in crastino Marci evangeliste [26. dubnaj. Jakub, písař u pánuov Horníkuov na Horách Kuthnách, u. p. n. k. s. t. Toto mi jest svědomo, že tomu 11*

Strana 84
84 D. XIII. Registra soudu komorního. Johanesovi, kterýž byl u pana Václava Švihovského pedagogus a nyní v Tajně jest, jemu všecko říkali Johannes Moravus. R. IV. 1. L. 2. b. Srov. svědomí č. 1991 v Arch. Č. XIII. str. 537. 2172. Mezi Janem bakalářem z Tajna, kramářem z Tajna, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a doktorem Rackem z Doubravy s strany druhé. — 1512, 5. dubna. Feria II. post Ambrosii. Mandalena, kuchařka vod Kropáčkové s Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když sem byla kuchařkou u pana bakaláře, kra- máře v Tajně, to mi v paměti, že ten pondělí před svatým Václavem poslal pan doktor Racek děvečku ku panu bakaláři, aby to dřívie votnositi kázal, které bylo pod jeho páně doktorovú pavlačí. A pana bakaláře doma nebylo. Pak na zajtří sama paní doktorka s pacholaty a s děvečkou vobořily to jeho bakalářovo dřívie, do louže, do bláta jej házely. Tu sem byla a neviděla sem, by on bakalář doktora bil aneb kordu naň dobyl. Kateřina od bakaláře, kramáře z Tajna, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že ten pondělí před svatým Václavem poslal pan doktor Racek děvečku k našemu pánu, ku panu bakalářovi, aby dříví, kteréž pod jeho páně doktorovú pavlačí bylo, kázal odkliditi. Pak hned na zajtří v úterý před svatým Václavem sama paní do- ktorka s pacholaty a s děvečkou vobořily to jeho bakalářovo dřívie, a do louže a do bláta jej metaly. Tu sem byla noséci třísky, a neviděla sem, by jej pana doktora Racka on pán náš, pan bakalář, udeřil aneb by naň kordu dobyl. Feria V. in crastino Tyburcii [15. dubna]. Jakub, Jiříkuov syn od svatého Petra s Poříčí, u. p. n. k. s. t.: Když poslal doktor Racek pana Šnoble a Man- delíka k Janovi bakaláři z Tajna k Vopicovuom, tu sem já byl; tu sou mu mluvili, aby jemu panu doktorovi podle práva napravil. A bakalář jim pověděl: Co mu mám napraviti a vedle jakého práva? A oni odpověděli: Myť nevíme. A to sú po dvakrát mluvili, a také mu nemenovali ani pychu ani času. Václav, Hekrlíkuov syn z Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když poslal doktor Racek pana Šnoble a pana Mandelíka k Janovi bakaláři z Tajna k Vopicovuom o nápravu, aby jemu panu doktorovi Rackovi napravil podle práva, a bakalář řekl: Co mu mám napraviti, podle jakého práva? A oni řekli: Myť ne- víme. A to bylo po dvakrát. Tu sem já byl a stál, tu sou mu nemenovali ani pychu ani času. Feria VI. post Tyburcii [16. dubna.] Dorota kuchařka od Fabiana, nožíře z Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že jest mluvil pan doktor Racek doma o Janovi bakaláři z Tajna takto: Mluvil sem s ním, aby mi

Strana 85
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 85 to dříví prodal, a on nechtěl, ale prodal jej jinému; a já rozhněvav se, kázal sem jej vobořiti. R. IV. 1. N. 6. a. Srov. svědomí č. 1991 a 2171 v Arch. Č. XIII. str. 537 a tuto str. 83. 2173. Mezi Šimonem sukna barvířem, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a purgmistrem a konšely Novoměstskými, kteří prvního roku byli oc, jakož v puohonu sú menováni. — 1512, 8. dubna. Feria V. magna alias post Ambrosii. Jiřík jirchář, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když sem Šimona Řitku, měštěnína Starého města Pražského, jsa rychtářem vzal do vězenie na Novém městě Pražském, že sem to učinil z rozkázánie pana purgmistra a pánuov. R. IV. I. N. 7. b. 2174. Mezi Janem Čabelickým z Soutic oc s jedné, a Barború Šteflovú, měštkú města Českých Budějovic, s strany druhé. — 1512, 8. dubna. Feria V. magna alias post Ambrosii: Johannes Auff, měštěnín města Českých Budějovic, u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo jest, že mě bratr muoj nebožtík Štefl prosil, abych jel ku panu Tajnskému s ním, že mu má on pan Tajnský padesáte kop grošnov českých pójčiti na klenoty, kteréž mu on Štefl bratr muoj zastavil, zejména dva koflíky stříbrná pozlacená s přikryvadly, a druhá dva koflíky stříbrná také s přikry- vadly, okolo obroučky pozlacené, čéši stříbrnú, šál stříbrný pozlacený, pás stříbrný po- zlacený. Na to jest témuž nebožtíku Šteflovi, bratru mému, on pan Tajnský pójčil padesáte kop grošuov českých. Tu jest mu týž bratr muoj děkoval. A pan Tajnský řekl tak: Proč nic, milý Štefli, slyším od služebníkuov svých, že mi rád sloužíš? To mi jest vě- domo a v paměti, a nic jiného. Toto mi jest také v paměti, že jest pan Tajnský bratru mému řekl: Daj mi ty peníze, když budeš míti. A bratr muoj řekl: Pane milostivý, jestliže těch klenotuov nebudu moci zachovati, tehdy já VMti chci je prodati mimo jiné. Feria VI. die Reliquiarum alias die Georgii [23. dubna]. Vanèk, který byl klíčníkem u pana Tajnského vinným, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest se mnú mluvil Štefl nebožtík, abych mu zjednal, budu-li moci, aby mu pan Jan Tajnský pójčil padesáte kop grošuov českých. I puojčil jest mu, a on zastavil základ pasy, koflíky, čéše stříbrné. Potom když sem šel do Budějovic na jarmark, podle jiných poručil nám pán, abychme s Šteflem mluvili, že pán se hněvá: Dlouho svých věcí nevyplácíš, že jest rok přešel, jestliže toho neopatříš v brzkém času, že pán bude věděti, kam to díti. Tu jest Štefl týž nebožtík mluvil ke mně a k Martinovi, který se mnú byl: Prosím vás, ať se pán nehněvá, že já v brzkém času tam budu u pána. I nebyl a v tom umřel. R. IV. 1. N. 8. b.

Strana 86
86 D. XIII. Registra soudu komorního. 2175. Mezi Barború Šteflovou, měštkou města Českých Budějovic, s jedné, a Janem Čabelickým z Soutic a na Tayně s strany druhé. — 1512, [8. dubna]. Johannes Auff, měštěnín města Českých Budějovic, u. p. n. k. s. t.: Že nevím nic jiného svědčiti než to, což sem svědčil panu Janovi Tajnskému, že jest v pravdě tak; a jináč nemohu se pamatovati. R. IV. I. N. 9. b. 2176. Mezi knězem Izaiášem, farářem v Ouněticích, s jedné, a Janem Mrázem z Radimovic s strany druhé. — 1512, 15. dubna. MDXII°, feria V. in crastino Tyburcii. Arnošt, měštěnín Nového města Praž- ského, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl poslán od kněze Izaiáše k Janovi Mrázovi vo ten majestát, kteréhož mu svěřil on kněz Izaiáš, chce-li on Mráz jemu to na- praviti, že on chce s ním o to smlouvu učiniti. Pakli by nechtěl, že chce právem živ býti. A Jan Mráz pověděl: Jaké chce nápravě? I pověděl sem podle svého spolu- tovaryše, že o těch sto zlatých, které v majestátu tom položeny jsú. A Jan Mráz pověděl: Chce-li mi kněz Izaiáš dáti sto zlatých, že já mu majestát vrátím. I pově- děli sme my tak: To by bylo zpět; von chce míti na vás sto zlatých, a vy na něm. A my sme řekli, že mu tak povíme. I řekl jest Jan Mráz: Povězte! nechť jest právem živ. A Kříž, manžel nebožky té ženy, která knězi Izaiášovi ten majestát dala, pověděl leže v nemoci, že ten majestát jemu knězi Izaiášovi dala manželka má, i já dávám mocně. Václav Horažďovský, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti dobře, když jest mne kněz Izaiáš prosil, abych šel k Mrázovi a mluvil mu tato slova, chce-li mu tu škodu napraviti a za ten majestát, kteréhož mu svěřil, sto zlatých dáti. A Mráz pověděl: Když mi on sto zlatých dá. A já sem mu řekl: Tehdy se to nazpátek vobrátilo; von chce sto zlatých míti od tebe, a ty pak chceš od něho; tehdy mu nechceš nic dáti. A Mráz pověděl: Však má právo před sebou. A muž té ženy, kteráž mu ten majestát dala, Kříž mocně jemu knězi Izaiášovi dal ten majestát s svou nebožkou manželkou. Feria III. ante Georgii [20. dubna]. Anna vdova v Novém městě Pražském obývající u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že nebožka Kateřina Hronova dala knězi Izaiášovi na smrtedlné posteli majestát královský, a se mnou jest on kněz Izaiáš chodil poň do truhlice, a ona tu hned přede mnou dala mu jej. Martha od Křížka s Nového města Pražského u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že tohoto roku na boží křtěnie nebožka Kateřina Hronova knězi Izaiášovi dala dobrou vuoli na majestát královský. Při tom byl pan Jan Šatný a nějaký pan

Strana 87
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 87 Pavel. Toho neznám. Za to jest jich ona nebožka Hronova žádala, aby pečeti své přitiskli k té dobré vuoli. A ten majestát od krále JMti svědčil na sto zlatých uherských. Dorotha od Křížka s Nového města Pražského u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že na boží křtěnie letos dán jest královský majestát knězi Izaiášovi od ne- božky Kateřiny Hronové. Tu byli při tom pan Jan Šatný a pan Pavel. I žádal jich kněz Izaiáš, aby pečeti své přitiskli k dobré vuoli na ten majestát svědčící. Havel doktuorek z Nového města Pražského u. p. n. k. s. t.: Poslala mne nebožka paní Kateřina Hronová ku panu Janovi Mrázovi, že by mu chtěla dobrou vuoli udělati na majestát jí daný od krále JMti na sto zlatých uherských. I přišel sem zase s panem Mrázem k ní k nebožce Hronové s jinými lidmi rytířskými, a ona jest udělala dobrou vuoli na ten majestát panu Mrázovi. I šli sme pryč od nie. Potkali sme se s knězem Izaiášem. Votázal téhož kněze Izaiáše Mráz: Máš-li ten majestát, daj mi jej. A kněz Izaiáš pověděl: Mám jej v komoře své. I dal jest jej on kněz Izaiáš jemu Mrázovi, vynesl jej před duom. R. IV. I. N. 10. a. 2177. Mezi Bořivojem Šicem z Drahenic s jedné, a Anežkú Lešanskú z Čečelic s strany druhé. 1512, 15. dubna. MDXII', feria V. in crastino Tyburcii. Duchek z Žepuov u. p. n. k. s. t.: Slyšel jsem od Kyrše, souseda našeho, i od jiných lidí, že jest týž Kyreš prostřelen od Řéhy Božího ze vsi Zlayčiny. Jan Telek z Zepuov u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, že sem slyšel od člověka páně Bořivojova Kyrše z Žepuov i od jiných lidí, že jest týž Kyreš pro- střelen od Réhy Božího ze Zlayčiny; ale já sem při tom nebyl, kdy jest on pro- střelen; než co sem slyšel, to pravím. Pavel z Žepuov u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že slyšal sem od Kyrše z Žepuov, člověka páně Bořivojova, i od jiných lidí pamatuji slyšenú řeč, že jsú pravili, že týž Kyreš jest prostřelen z ručnice od Řehy Božího ze Zlayčiny. R. IV. 1. N. 11. b. 2178. Mezi Marketú Školovou s jedné, a Matějem Kyckou z Chyc s strany druhé. — 1512, [15. dubna]. Pavel Jochnšteinský z Lochlamu s. t.: Před kterýms letem, když sem ležel v Tayně u nebožtíka Michala Školy, tu také v ty chvíle Matěj Kycka trávil u téhož nebožtíka Michala Školy. Udělali počet s nebožtíkem Michalem. I tu jest mu on Kycka zuostal puol šestý kopy grošuov českých; a prosil mne nebožtík Michal Škola, abych vepsal mu ten dluh puol šestý kopy grošuov českých do jeho Michalových

Strana 88
88 D. XIII. Registra soudu komorního. register. A já sem psal. Potom týž Michal, když ležel na smrtedlné posteli, poslal jest po mne a prosil mne, abych mu vypsal z register, komu co dlužen zuostává, aby dědicové jeho věděli, komu co platiti. A také mne prosil, abych mu vypsal z re- gister, kto jemu co dlužen zuostává, aby dědicové jeho věděli, koho z čeho upomínati. Mezi tím přišlo na Matěje Kycku. Ptal sem se jeho Michala, dal-li jest on Kycka co na to. Pravil tak, že mu nic nedal, a kázal mi to napsati. A potom brzo umřel. A to beru k své víře a k své duši, že jinak nenie. R. IV. l. N. 12. a. 2179. Mezi Janem a Lidmilú, sirotky nebožtíka Václava Kožmína, puovody s jedné, a Václavem Selíkem z Podskalé na Novém městě Pražském pohnaným s strany druhé. — 1512, 16. dubna. MDXII°, feria VI. post Tyburcii. Havel doktuorek v Novém městě Pražském obývající u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že přišel sem k Václavovi Se- líkovi do Podskalé, pojav s sebou druhého. I učinili sme zmínku o nebožtíkovi Václa- vovi Kožmínovi. I pověděl tak on Václav Selík: Já sem poručník sirotkuov jeho Kožmínových, a mám jich statku tisíc kop grošuov českých, a za to míním jim plat nějaký kúpiti na zemi. Jan Lanta, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře svědomo, že sem šel s Havlem doktuorkem k Václavovi Selíkovi do Podskalé. I učinil on Havel s ním s Selíkem zmínku vo Kožmínovi nebožtíkovi, že mám jeho tisíc kop grošuov, chtěl bych rád kúpiti na zemi, aby tomu jeho sirotku neubývalo. R. IV. 1. N. 12. b. 2180. Mezi Bohuslavem z Červeného Újezdce puovodem s jedné, a Jiříkem z Násilé pohnaným s strany druhé. — 1512, 16. dubna. MDXII°, feria VI. post Tyburcii. Jiřík Černý z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že po nebožtíkovi panu Janovi, bratru pana Bohuslava Oujezdeckého, zuostalo ve dvoře v Ounhošti vobilé, koně, krávy, vovce, svině, vozy a jiné hospo- dářstvie plné. A to všecko nebožtík pan Jiřík, hejtman na Hrádku Křivoklátu, pobral a odvezl. Smil z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že zuostalo celé hospodářstvie do konce po nebožtíkovi panu Janovi, bratru pana Bohuslava Oujez- deckého, ve dvoře v Ounhošti, štyři koně, dva vozy a k tomu dobytek, svině, vovce, krávy; ale nepamatuji, co jest bylo v summu všeho vobilé, pšenice, voves, žito, hrách. A to jest všecko pobráno a vodvezeno od nebožtíka pana Jiříka, hejtmana na Hrádku. Prkna byly a dříví, ty sme my koupili tři, a dali sme za to dříví i za prkna pět kop míšenských témuž nebožtíkovi panu hejtmanu panu Jiříkovi.

Strana 89
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 89 Jíra Staraj z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: Zuostalo plné hospodářstvie v Oun- hošti ve dvoře po nebožtíkovi panu Janovi, bratru pana Bohuslava Oujezdeckého, štyry koně, šestery šle, nábedrnie dvoje, dva vozy vokovaná, třetí nevokovaný, kola nová nevokovávaná štyry, řetězy tři, jeden přesvozní a druhý zavierací, třetí klaničník, malý plouh, dvoje kolečka plužnie, jedny vokované, druhé nevokované, dvoje brány, vobilé, pšenice, žito, ječmen, hrách a voves, dva vozy, krav sedmnást, svině byly, vovce; to jest všecko pobral nebožtík pan Jiřík, hejtman s Hrádku Křivoklátu. Šimon z Ounhoště [sv. p.]. Markétha z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že po nebožtíkovi panu Janovi, bratru pana Bohuslava Oujezdeckého, zuostalo všeho hospodářstvie dosti, másla, sajruov, vlny, vobilé, žita, pšenice, vovsa, hrachu, ječmena, koury, vozy, koně štyry, krávy, vovce, svině, vozy dva, plouh, brány dvoje, třetí vuoz malý, kola nová; prken bylo drahně, tři řetězy. Toho já nevím, kam jest se dělo to všecko. Feria IV. profesto Martini [10. listopadu]. Brykcí lovčí z Hrádku Křivo- klátu u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo a v paměti, když nebožtík pan Jiřík z Násilé, toho času hejtman Hrádku Křivoklátu, poslal mne ku panu Bohuslavovi z Červeného Újezdce, abych na témž panu Bohuslavovi učinil votázku, co chce míti za to, což jest pobráno v Ounhošti po jeho nebožtíku bratru, les-li chce míti čili peníze. K tomu jest pan Bohuslav, když sem mu to pověděl, tak odpověděl: Když se s ním sejdu, že mu nebo povím aneb s ním o to se umluvím. Tak nějak na to odpověď dal. R. IV. 1. N. 13. b. 2181. Purkmistr a rada m. Litoměřic dávají k půhonu Lidmily Polencové listovní svědomí do soudu komorního o snesení obecním o povinnostech sousedů, zejména, aby se toliko k soudu městskému poháněli. — 1512, 19. dubna. My purgmistr a radda i všecka obec města Lithoměřic oc, že jsme žádáni od slovutné paní Lidmily Polencové, abychom jí svědomie dali, jakož nás táž paní Lid- mila toho zpravila. Kdež slušné žádosti i podle puohonu na nás toho jí nemohúce odepříti, to což nám jest dobře vědomo a v paměti máme, takto seznáváme: Item že každý súsed ve vší obci slibuje právo naše podniknúti, a úředníci přísahají to právo množiti a v témž právě každému spravedlnost činiti, i pan Valentin Kuneš z Lukovec, jsa v stolici kmetskej prvním, od toho se odtrhl. Item druhé, že žádné paměti není, aby který súsed v městckej vohradě druhého súseda kterým jiným právem rozsudkem obvinil, než svým právem jsme se spravovali. Item když sme svolenie učiniti chtěli obecné, obeslali sme starší obecnie přísežné a tu s nimi spolu na tom zuostali sme, aby žádný jeden druhého mimo právo své poháněti nemoh Archiv Český XIX. 12

Strana 90
90 D. XIII. Registra soudu komorního. k soudu jinému. Potom jsme obec sezvonili a jim to oznámili sme; a starší i všecka obec žádali sú potazu, a vzavše potaz pověděli sú, že jim se to dobře líbí kromě pří předešlých anebo těch, kteří sú své pře z moci své dali, jako jest pře paní Mar- kethy Nadřencové a pana Valentina Kunše z Lukovec. Také jest pan Valentin Kuneš z Lukovec prve, nežli se jest to svolenie stalo, se ohrazoval, že k tomu svolení při- stúpiti nemuož a nemíní, protože jest svú při dal z moci své, jediné že sám poháněti musí. A to svolenie stalo se na den svaté Anežky [21. ledna] léta tisícého DXI°. Tomu na svědomí oc. Annorum XII° feria II post conductum Paschatis. [Za tím následuje poznámka:] Panu Javorovi též svědomie dáno kromě těchto dvú artykuluov: Item že každý súsed ve vší obci slibuje právo naše podniknúti oc ut supra, item že žádné paměti není, aby který súsed v městcký vohradě druhého súseda oc ut supra- Litoměřický kopiář z r. 1512—1517 na l. 20 b. za nápisem „Polencové svědomie do soudu komornieho.“ Srov. svědomí č. 1808 a 1911 v A. Č. XIII. str. 427 a 498. 2182. Mezi Janem Penízkem, měštěnínem Starého města Pražského od Kohoutuov, s jedné, a Vá- clavem Varhaníkem z Prahy s strany druhé. — 1512, 20. dubna. MDXII', feria tercia ante Georgii. Marta Mulačka, podruhyně z domu páně Pernšteinského JMti v Starém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: Když sem byla kuchařkou u Jana Penízka, stal se počet s Kateřinou, kterú má Věžickaj. Tu jest při tom počtu znala se ke všemu táž Kateřina, co jest od něho od téhož Penízka brala. Po kterémžto počtu zuostal jí týž Penízek sedm kop; ale potom jí je vydal. I chtěl jest on Penízek a mluvil s touž Kateřinou, aby ona to dala zapsati na rat- houze před pány; ale ona odmlouvala pravieci: Však mám duši v prsech; komuž by ty měl po druhé platiti? Utratila-li sem, utratila sem jako své. A potom jest muž její Věžický poháněl z toho Jana Penízka, ale nemohl na něm nic vzíti. A sama Kateřina prosila Penízkovy manželky, aby se přimluvila ku Penízkovi, že měl týž Věžický vsazen býti do vazby, aby naň toho nedopouštěl. I také sám Věžický prosil pláče, aby toho zbaven byl. Alžběta od bílých křížuov, v Starém městě Pražském obývající, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že jest Penízková koupila dvě mísky a konvičku cínovú Kateřině, která jest za panem Věžickým. A to jest táž Kateřina zastavila v Židech. Než plášť, kterýž jí táž Penízková koupila, ten má i podnes. Dorota Špikova nožířka, podruhyně u Martina pláteníka v Starém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest paní Penízková Kateřině, která se vdala za Jakuba Věžického, koupila samítku a na tu samítku spinadlka stříbrná pozlacená; a potom koupila jí nádobíčko, cínové mísky nějaké, nevím, dvě-li či co, a konvici; potom blány podbříškové králíkové a pávový klobouk. A když táž

Strana 91
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 91 Kateřina poslala sestru svou aneb babu, že jí dávala peníze po málu, sedm peněz, bílý groš, druhdy méň, druhdy víc. Feria IV. ante Georgii [21. dubna]. Petr Plzeňský, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když Leska ležel v ležení, přišla Kateřina k Janovi Penízkovi, přistoupila k stolu, řekla: Pane Jene, ráda bych penězóm. A on k tomu řekl: Však dobře víš, žes měla u mne devadesát kop, a vybralas je, berúc někdy víc, někdy méň, tak že již nezuostávámť nic než sedm kop míšenských. A ona řekla: Tak jest. I řekl Penízek: Já tobě těch sedm kop dám, ale vím, že je utratíš jako prvnějšie; a snad ještě od některých pomluvu míti budu. A ona řekla: Ty se v tom žádného neboj; utratila-li sem, utratila sem své. Feria V. profesto Georgii [22. dubna]. Michal Zalczpurger z Normberka kupec u. p. n. k. s. t.: Žádal mne pan Jan Penízek, abych kladl počet, když činil týž Penízek s Kateřinú Tvářskou, a já kladl sem ten počet, což mi pověděl a četl pan Penízek z register. A byla při tom táž Kateřina, zdá mi se, i muž její; ale já nepamatuji, co jest summy bylo, ani času nepamatuji. Také nevím, v čem sou se potom rozešli. Feria VI. die Reliquiarum [23. dubna]. Havel Leska z Přerova u. p. n. k. s. t.: Ten čas, když sem ležal v ležení na pana Jana Waitmillara u Jana Penízka v Starém městě Pražském, i přišla jest Kateřina od věžuov [sic], žádajíc na něm, aby jí on Penízek peněz dal. I řekl jí pan Jan Penízek: Často vode mne bereš a velmi utrácíš; není dobře. A ona řekla: Utrácím jako své. Penízek jí řekl: Což, že ty utrácíš, a já kvitancí nemám. A ona Kateřina řekla: Nestaraj se: však já tě kvi- tancí opatřím. R. IV. 1. N. 14. b. Srov. svědomí č. 1947 v A. Č. XIII. str. 516. 2183. Mezi Michalem z Krucmburka puovodem s jedné, a Vítem z Radslavic a Janem Nábožným, měštěnínem z Nového města Pražského, pohnanými s strany druhé. — 1512, 20. dubna. Feria III. ante Georgii. Jindřich Bebta z Mayta u. p. n. k. s. t.: Paměť má tato jest: Žádal mne pan Michal, abych s ním šel k Samsonovi na Nové město Pražské. I šel s námi Vít také. A když jsme k témuž Samsonovi přišli do jeho domu, tehdy Michal učinil řeč k Vítovi a k Nábožnému, menuje je: Pane Víte a pane Ná- božný, víte dobře, co se Bazíka dotýče a puohonu jeho, že jste tu věc na se vzali a že tu věc chcete přátelsky smluviti, jak jest to. Já teď škodu sem vzal, a právo ustané na mne Bazík obdržal, a já spolehaje na vás a na vaše řeči, v to sem se dopustil. Muožete znáti, že jest to podvod. Odpověděl mu pan Vít zase: Nemluv toho, pane Michale; mohl by tak mluviti, že bych na tě puohon vzal. Michal mu zase odpověděl: Máš vuoli; všakť pravdu mluvím. Potom v těch řečech pověděl jest 12*

Strana 92
92 D. XIII. Registra soudu komorního. Vít: Že jsme tu věc na se vzali, milý pane Michale, pravím tak, bych měl své peníze, žeť bych je dal; ale Buoh zná, že jich nemám. Potom mluvil týž Vít k Nábožnému: Víš ty dobře, pane Nábožný, když sem měl já pryč jeti, že sem já tobě mluvil: Prosím tebe, neobmeškávaj té věci; neb bych neměl tak pilné potřeby doma, pomohť bych rád toho jednati. A Nábožný mu pověděl: Již se vo to nestaraj, chci já to jednati, jako by tu sám byl; musí Bazík učiniti, co já mu rozkáži. Vávra, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když sem šel s Vítem kmotrem svým k Janovi Nábožnému, i votázku sme na něm učinili: Pane Jene, tak-li jest, že ty a Vít máte smlúvati Bazíka s Michalem? A on pověděl, že sme to na se vzali, bude-li jich vuole, abychme je smluvili. Vít příjmím Smrt, měštěnín Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když sem šel s Vávrou z Betánii, Nového města Pražského měštěnínem, k Janovi Ná- božnému, i našli jsme jej Nábožného před domem. A votázku učinil na něm on Vávra: Tak-li jest, že ty s Vítem vzal jsi to na se, abyšte smluvili Bazíka s Mi- chalem? A Jan Nábožný pověděl: Ano, jest tak, že sme to na se vzali, abychme je smluvili, bude-li jich vuole. R. IV. I. N. 16. a. 2184. Mezi Markétou z Leskovce oc s jedné, a Dorotou Peštalkou s strany druhé. — 1512, 21. dubna. Feria IV. ante Georgii. Alžběta svíčnice, měštka Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Jakož na mne žádá svědomí paní Markéta Zlatníkova, měštka No- vého města Pražského, že jí nevím nic jiného svědčiti než to, co sem prve svědčila. A to pravím na tu přísahu, kterúž sem teď učinila; nechť sobě káže čísti. D. XXIII°. Kateřina, podruhyně od Šimona Sekery v Starém městě Pražském [sv. pod.]. Anna vdova, podruhyně u Křížka Sliváka na Novém městě Pražském, [sv. pod.]. R. IV. I. N. 16. b. Srov. svědomí č. 1694 v Arch. Č. XIII. str. 339. 2185. Mezi Zachařem z Plotišť, registrátorem desk zemských, s jedné, a mezi Kateřinou Sirotkovú z Hradce Králové s strany druhé. — 1512, 22. dubna. Feria V. ante Georgii alias ante Reliquiarum. Bartoň z Radostova, člověk páně Zachařuov, u. p. n. k. s. t.: Když votec páně Zachařuov nebožtík umřel, po jeho smrti zuostalo ve dvoře v Radostově svrškuov dosti: dvě klisice a dvé hříbat a jede- nácte voluov dobrých, deset krav paní Kateřina Sirotková vodehnala tehdáž, když se pan Zachař uvazovati měl v Radostov, i všeho hospodářstvie bylo dosti: sviní vokolo dvadcíti; vovec bylo drahně, těch nevím počtu; dva vozy, dva plouhy, dvoje brány, dva háky, zvonec na tvrzi, šle s koní, rozličné nádobie, plné hospodářstvie. A ona

Strana 93
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 93 paní Kateřina Sirotková děla to, kam chtěla, že toho nic nezuostalo při uvazování panu Zachařovi. Markétha z Radostova, kmetična páně Zachařova, u. p. n. k. s. t.: Když nebožtík votec páně Zachařuov koupil s nebožtíkem Sirotkem ves Radostov, že ve dvoře tu v Radostově bylo všeho dosti, hospodářstvie plné. Pak brzo jeden po druhém umřel, umřel najprv páně Zachařuov votec, pak potom pan Sirotek. Pak teď, když pan Zachař měl se uvazovati v svou polovici, tehdy paní Kateřina Sirotková roze- hnala ze dvora dobytek, jedenáct voluov a krav deset, dvě jalovice, vovec dvadceti a sviní dvadceti, koně čtyři, hříbat dvé, klisně dvě, s tvrze zvonec vzala, a teneta pobrala, jako na zajíce chodí, pluhy dva, brány dvoje a vozy dva. Vobilé dosti roz- vezla a jiného rozličného hospodářstvie. Matěj z Radostova, člověk páně Zachařuov, u. p. n. k. s. t.: Koupil nebožtík votec páně Zachařuov s nebožtíkem Sirotkem Radostov. Bylo jest ve dvoře tu v Ra- dostově plné hospodářství po smrti otce páně Zachařova: čtyři koňové, dva vozy, dva plouhy a dvoje brány, vovec dvadceti, sviní dvadceti, krav deset, voluov jedenáct, sedm tenat zaječích, vokov u studnice, háky dva. A bylo sité vobilé jeř, ale vozim nebylo. A paní Kateřina to pobrala a rozvezla, kam se jí zdálo. Beneš z Radostova, člověk páně Zachařuov, u. p. n. k. s. t.: To mám v pa- měti; jsem já tu nedávno. V Radostově ve dvoře panském byly dva vozy vokovaná. To jest paní Kateřina Sirotková vzala, kam chtěla. Byly dva plouhy, dvoje brány. dva háky a zvonec na tvrzi, vědro vod studnice, sedm tenat zaječích, to všecko ona děla, kam chtěla. Teď vo svatém Kříži budou dvě létě, jakž paní Kateřina Sirotková postupovala panu Zachařovi toho dvoru: tu sem já na místě páně Zachařově ujal, co jest ona paní Sirotková sama vybrala a odmísila, třidceti kravského pohlaví; a mezi těmi třidceti mělo býti pět voluov dobrých, i nenie; sviň třidceti, mezi kte- rýmižto sviněmi mělo býti pět vepřuov dobrých, i nenie; koní devatero, sedm klisen tiežných a dvé hříbat, jedno ročnie a druhé u klisny ještě; měla mu vosíti vobory vosila jedinaj, a druhého nevosila; jaraj vosila, ale vozimého nic. Postoupila mi sedmi slepic a kohoutu vosmého, a z těch slepic od čeledi její zabity mi tři slepice. Jíra z Radostova, člověk páně Zachařuov, u. p. n. k. s. t.: Nedávno sem já tu v Radostově. Pamatuji, když paní Kateřina Sirotková postoupila panu Zacha- řovi dvoru, zuostaly dva háky, dva pluhy, dva vozy, dvoje brány, devatero koní. To jest mi v paměti, že jest dobytek paní Sirotková hnala ze dvora kradí. Honili jsme jej a nemohli sme ho dohoniti se. Vokov u studnice, petlice vytahovali, zvonec s tvrze vzali. Sabbato die Bonifacii anno ut supra [5. června]. Jan rychtář z Stěžer, člověk pánuov Hradeckých, u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo, že Kateřina Sirotková vy- hnala z Radostova ze dvora, kterýž spolu držie s Zachařem, krávy a vovce; počtu

Strana 94
94 D. XIII. Registra soudu komorního. jim dobře nevím. I přihnala to čeleď její ke mně. A to bylo prve, než se rozdělili s ním s Zachařem o svrchky z téhož dvoru. Ale já sem toho u sebe míti nechtěl, abych měl ten dobytek u sebe přechovávati. Za to mám, že jest krav bylo sedm a vovec patnáct. Při tom také z téhož dvoru čeleď též Sirotkové přivezla ke mně pět korcuov ječmene, večer vše před rozdílem. R. IV. I. N. 18. a. 2186. Mezi Burianem a Janem vlastními a nedílnými bratřími z Votic s jedné, a Jindřichem z Hodějova s strany druhé. — 1512, 22. dubna. MDXII°, feria V. profesto sancti Georgii. Janek z Sedlce u. p. n. k. s. t.: Stalo se tak: Rok nyní minul, přihodil sem se pro svú potřebu do Votic k Klatov- cové na hospodu. V tom páně Jindřichuov člověk Vaněk z Křešic Bohušuov přišed řekl: Tak měly ty Votice na popele býti; ještě než mine malá chvíle, budou na po- pele. A s tím hned prch s světnice i z města běžel. Martha Míková z Votic u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti: Stalo se, teď v úterý rok minul, v Voticích pana Jindřicha Křešického člověk jménem Vaněk, Bohuškuov syn, činil pohruožky tak pravě: Pánu Bohu přísahám, než malá chvíle mine, že musí ty Votice na popele býti. A s tím z města šel pryč. Jan ze Lhoty u. p. n. k. s. t.: Přihodil sem se do Votic k Jírové. Tehdy jest Vaněk Bohuškuov z Křešic, páně Jindřichuov člověk, hrozil jest tak, že pánu Bohu přísahám, než málo mine, že musí ty Votice na popele býti. Martin ze Lhoty [sv. p.]. Jan z Jestřebic [sv. p.]. Mikuláš z Votic u. p. n. k. s. t.: Páně Hodějovského člověk z Křešic Vaněk jménem, když v Voticích byl naň pokřik, že by vohněm hrozil, tehdy jest utekl; a my navrátivše se zase, nalezli sme jej v stodole v Voticích u Němce. Jakub z Votic u. p. n. k. s. t.: Přihodil sem se k tomu, když páně Hodě- jovského člověk Vaněk v Voticích hrozil vohněm, že jest utekl: tu sme ho honili, nemohúce ho najíti, vrátili sme se zase, hledali sme ho v stodolách, i našli sme jej v Němcově stodole. Matouš, starý rychtář z Votic, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když pan Jindřich Hodějovský lidi pana Přecha Podolského poslal ku panu Burianovi Voti- ckému, Václava Řezníčkova, druhého Václava Vachkova syna, a třetího Nedoruošťova zetě Popa, tehdy jest pan Burian nás obeslal. Když sme přišli ku pánu svému ku panu Burianovi, mluvil jest k nám pán: Poslyštež této řeči, co tito lidé budou mlu- viti. I řekl těm poslaným lidem: Pověztež, ať tito lidé moji také slyšie! Tedy sú oni pravili: Poslal nás pan Křešický, abyšte mu propustili člověka jeho Vaňka Bohu- škova. Pana Jana tu nebylo, páně Burianova bratra, k samému mluvili panu Buri-

Strana 95
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 95 anovi před námi. Řekl jest pan Burian: „Kterak jest se brzo zapomněl pan Jindřich na to, na čem sme zuostali před pány hejtmany v Sedlčanech. Já sem hotov to učiniti na ten zpuosob, že chci já jej pustiti, jediné abych byl bezpečen statky i hrdly poddaných svých i sám sebou vod něho. Pakli vy chcete za to řéci, i po vás já to chci učiniti a pustiti jej hned.“ Voni jsú řekli tak: Neposlal nás s tím. Tuoma, sladovník z Votic, u. p. n. k. s. t.: Poslal pan Jindřich Hodějovský ku pánu našemu, panu Burianovi, lidi páně Přechovy Podolského, Václava Řezníčkova z Sem- tína. Václava Vachkova syna též ze Semtína, z Mokřan zetě Nedoruošťova Popa, aby mu vydal člověka jeho jménem Vaňka, Bohuškova syna. A on jest poslal po nás, a když sme přišli, tehdy řekl těm lidem: Mluvte, co vám potřebie. A oni sú mluvili tak: Poslal nás pan Jindřich Hodějovský, aby mu vydal člověka jeho, a to hned. Po nás pan Burian jim tak mluvil: „Jak se jest brzy pan Jindřich zapomenul! I to já chci udělati, jestliže mi přidí, jakož jest zuostal před hejtmany v Vltavském lamfreydě. Pakli vy chcete přiřéci, že budu bezpečen hrdlem svým i statkem s pod- danými svými, že já po vás hned chci jej pustiti.“ A oni řekli, že jest nás s tím pan Jindřich Hodějovský neposlal. Bartoš z Votic u. p. n. k. s. t.: Poslal pan Jindřich Hodějovský páně Pře- chovy lidi: Václava Řezníčkova z Semtína, Vacka z Semtína Váchova syna, a Popa Nedorůšťova zetě z Mokřan, ku panu Burianovi, pánu našemu, (pana Jana jest při tom nebylo), aby jemu propustil člověka Vaňka Bohuškova. Odepřel mu pan Burian řka: Jak jest se to brzo zapomněl pan Hodějovský, zač jsem žádal před pány hejt- many kraje Vltavského. Na ten zpuosob chci to učiniti, abych já mohl bezpečen býti hrdlem svým i statkem i moji poddaní; pakli vy mi chcete za to přiřéci, chci to učiniti po vás hned. Jiřík Němec z Votic u. p. n. k. s. t.: Poslal jest pan Jindřich Hodějovský tři lidi páně Přechovy, Václava Řezníka, Vacka druhého a Popa třetího k našemu pánu, panu Burianovi: Tu jsú k němu mluvili přede mnú, neb jsem byl zavolán k tomu, aby člověka jemu panu Jindřichovi vydal Vaňka Bohuškova. Pán jim po- věděl, že chce to učiniti, jediné aby byl vedle práva vopatřen, aby naň na téhož Vaňka péče neměl s svými chudými lidmi. Pakli vy chcete za to slíbiti, já jej vám hned vydám. A oni jsú pověděli, že nejsú s tím posláni. Jíra z Votic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře v paměti, když sme hrabali seno na louce u pana Votického, tu jest přijel pan Jindřich Křešický s paní Podolské bratrem. Mluvili ku panu Votickému panu Burianovi: Pane Buriane, poslal nás pan Přech Podolský, chceš-li mu ten pych napraviti, kdež jsi mu zbil Voldřicha, služeb- níka jeho. Pan Votický jim řekl: Což bych já mu napravoval, ano by bylo hodněji, aby on mi napravil. Byl jest pan Burian na třešni, lámaje třešně synu sestry své. Pan Jindřich Křešický podlúbav se v váčku, dobyl jest list a řekl: Pane Votický, přineslť

Strana 96
96 D. XIII. Registra soudu komorního. sem teď lístek, přečti jej sobě. Pan Votický řekl: Podaj mi ho sem. Pan Jindřich řekl: Nepodám a nechci. Opět pan Burian řekl mu: Když mi ho nechceš podati, ale nech mi ho tu. Ale pan Jindřich řekl: Nenechám. Řekl mu pan Votický: Když ho ne- chceš nechati, ale nes mi jej, kde sem bytem; však víš, kde sem bytem, tu já jej od tebe přijmu. Řekl jest pan Jindřich: Neponesu. A s tím jest jel pryč a nepo- věděl, vod koho jest ten list. Václav z Votic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře v paměti, když sme hra- bali seno na louce u svého pána, pana Votického, pan Votický byl na třešni, lámaje třešně synu sestry své; přijel jest pan Jindřich Křešický s bratrem paní Přechové. mluvili ku panu Votickému, že jsú posláni, aby napravil pych panu Přechovi, kdež mu Voldřicha služebníka jeho zbil. Pan Votický řekl, že hodněji jest, aby on mně napravil, nežli já jemu. Řekl jest pan Jindřich Hodějovský: Poněvadž toho nechceš učiniti, na, teď máš lístek, přečti jej sobě! Pan Votický řekl: Podaj mi ho sem. Neb byl na třešni pan Votický. A pan Křešický řekl, že nechce. Pan Votický mu opět řekl: Nechaj mi ho tu! A on nechtěl. A pan Votický zase mu řekl: Víš, kde bydlím, nes mi jej tam, tu já jej od tebe přijmu. A pan Jindřich řekl: Ne- ponesu. A s tím jel pryč nepověděv, vod koho jest ten list. Martin, rychtář z Votic, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře svědomo, že jest páně Hodějovského člověk Vaněk vzat v kraji Vltavském; i tu jest nám hrozil. Neb sem já berni zbíral páně rozkázáním, a poslal sem ji na Chlumec do kraje Vltav- ského po sousedích, po Bartošovi a po Tomášovi sládkovi. Feria VI. die Reliquiarum alias Georgii [23. dubna]. Tuoma z Votic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Vaněk z Křešic, syn Bohuškuov, pohrůžky činil pálením v kraji Vltavském. A berni sme nosili panu Václavovi Chlumeckému tam do kraje Vltavského. Bartoš z Votic u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že jest ten člověk páně Hodějovského pohruožku činil v kraji Vltavském, a tu vzat; neb sme z toho kraje nosili berni panu Václavovi na Chlumec, panu Popelovi. R. IV. I. N. 19. b. 2187. Mezi panem Jiříkem z Walšteina a na Bradlci puovodem s jedné, a Petrem Škorní s Stranova pohnaným s strany druhé. — 1512, 22. dubna. MDXII°, feria V. profesto Georgii. Jiřík ze Lhoty u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře svědomo, že jest s námi člověčenstvie sliboval panu Jiříkovi Bradleckému Jiřík mlynář, a grunt má za panem Jiříkem Bradleckým. Václav ze Lhoty, člověk páně Jiříkuov Bradleckého, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo, že Jiřík mlynář jest soused náš a též slíbil pánu našemu, panu

Strana 97
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 97 Jiříkovi Bradleckému člověčenstvie jako i my. Též pod pánem grunt má i za jiných pánuov na tom gruntu byl. Blažek ze Lhoty, člověk pana Jiříka Bradleckého, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo, že Jiřík mlynář má dědinu pod pánem naším, panem Jiříkem, a jest jeho pána našeho člověk; sliboval mu člověčenství též jako i my. R. IV. I. N. 22. b. 2188. Mezi panem Jiříkem z Walšteina a na Bradlci puovodem s jedné, a Petrem Škorní z Stranova pohnaným s strany druhé. — 1512, 22. dubna. MDXII°, feria V. profesto Georgii. Jan Švehliččin z Železnice u. p. n. k. s. t.: Jsem já toho dobře svědom, že pan Petr Škorně člověka páně Jiříkova Bra- dleckého kázal vsaditi do věže na Velíši, a držal ho tam dvě neděli a dva dni. Václav ze Lhoty, člověk pana Jiříka Bradleckého, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo, že jest Viktorin z Železnice, páně Jiříkuov Bradleckého člověk, slíbil mu též člověčenství jako jiní jeho lidé, kteréhož jest jal pan Petr Škorně na Velíš a vsadil do vazby. R. IV. I. N. 23. a. Srov. předcházející svědomí č. 2187. 2189. Mezi panem Janem Lickem z Rismburka puovodem s jedné, a Janem Kapříkem z Lesonic pohnaným s strany druhé. — 1512, 22. dubna. MDXII, feria V. profesto Georgii. Ambrož z Konecchlumie, člověk páně Jindřichuov Kamenického, u. p. n. k. s. t.: Jest mi svědomo, že pan Kapřík zbil Václava Holoubka z Lužan, protože jest týž Holoubek za pasy chodil a nechtěl do vazby jíti. A byl sem já tu, slyšel sem, že jest jemu panu Kapříkovi nevodpovídal, než řekl mu: Tepeš chudé pacholky bez viny, žeť toho líto bude. Ambrož Bruoža z Kamenice u. p. n. k. s. t.: Byl sem při tom, když pan Kapřík bil Václava Holoubka z Lužan, kdež praví, že by týž Holoubek vodpovídal jemu panu Kapříkovi, když se rval s jiným pacholkem. Jest mi to dobře svědomo, že jest panu Kapříkovi on Holoubek neodpovídal, než řekl mu: Tepeš chudé pa- cholky bez viny, žeť toho bude líto. R. IV. 1. N. 23. b. 2190. Mezi panem Janem Lickem z Rismburka puovodem s jedné, a Janem Kapříkem z Lesonic pohnaným s strany druhé. — 1512, 22. dubna. MDXII°, feria V. profesto Georgii. Pavel mlynář z Oulibic, člověk páně Lickuov, u. p. n. k. s. t.: Jest mi v paměti, když sem s druhým vyručil Václava Archiv Český XIX. 13

Strana 98
98 D. XIII. Registra soudu komorního. Holoubka z Lužan pod pětmezcítma kop grošuov od pana Kapříka do svatého Jiří jmenovitě; neb tak řekl pan Kapřík: Dám-liť napřed tajden věděti, aby mi jej po- stavil. Postavil sem ho s druhym, když mi dal tajden napřed věděti před vraty na Konecchlumí. Tu jest jej on pan Kapřík odtud kázal kuchaři vésti nahoru, a nás z rukojemstvie propustil. Potom sem mu dal od pana Jana Licka list a votázal sem se ho, puojde-li s námi Holoubek domuov; a on řekl: Holoubekť někam jinam pobrčí, když již list přečetl. Jan Vlášek z Oulibic, člověk páně Jannov Lickuov, u. p. n. k. s. t.: Vyručil sem spolu s Pavlem mlynářem od pana Jana Kapříka člověka páně Lickova Vaňka Holoubka z Lužan pod pětmezcítma kop grošuov. Měli sme jej stavěti vo svatém Jiří, když nám dá tajden napřed věděti. Když sme ho postavili na Konecchlumí, přijal jest pan Kapřík Vaňka Holoubka, a nás z rukojemstvie propustil. I když nás pro- pustil, dal jest tovaryš muoj panu Kapříkovi list, a když přečetl on pan Kapřík list, řekl: Bude-li mi se zdáti na ten list odpověď dáti, dám; pakli nebude, nechám. I promluvil jest Pavel tovaryš muoj ku panu Kapříkovi: Puojde-li s námi Vaněk Holoubek? A on řekl: Nepuojde, musíť Holoubek jinam brčeti. R. IV. I. N. 24. a. Srov. předcházející svědomí č. 2189. 2191. Mezi Alžbětou Maškovou, měštkú Nového města Pražského, puovodem s jedné, a Zigmundem Chaberským z Baště pohnaným s strany druhé. — 1512, 22. dubna. MDXII°, feria V. profesto Georgii. Jan Žamberský, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Přišel Syrovátka s Chaberským do mého domu vo nějaké rukojemství. Tu jest Syrovátka k němu k Chaberskému mluvil, žes zadržal Maškové pít a sedmdesáte kop na míšensko, kteréž mi ona Mašková poručila. K tomu se jest on Chaberský znal a toho neodpíral. Syrovátka mu řekl: Dajž mi pětmezcítma kop, ať já tyto dobré lidi z rukojemstvie vyvadím. A on řekl: že nemám; prosím tebe, počkaj mi. Václav Hašek, měštěnín Starého města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když po mne poslal pan Žamberský, přišel sem do domu páně Žamberského, i prosil jest pan Zigmund Chaberský za pana Pardubského, aby mu posečkal. A Martin Syrovátka jest jemu řekl: Víš dobře, pane Zigmunde, že jste mi dlužni pít a sedmdesáte kop; prosím tebe, dajž mi těch pětmezcítma kop, kteréž mně mají býti, ty napřed, ať já tyto dobré lidi vyvadím. A pan Zigmund jest jemu řekl: Prosím tebe, počekaj mi; chci dáti rád. R. IV. 1. N. 28. a.

Strana 99
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 99 2192. Mezi Elškou Jandovů na Toušeni, vdovú zuostalú po někdy Jandovi erckaféři na Horách Kuthnách, s strany jedné, a Václavem Kučerú na Horách Kuthnách obývajícím s strany druhé. 1512, 23. dubna. MDXII', feria VI. die Reliquiarum alias die Georgii. Jakub, služebník pání Elišky Jandové, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo, že jest paní Jandová při dobré vuoli učinila zmínku takovú, že těmto svým služebníkóm chci dáti po své smrti po tisíci zlatých, budou-li mne poslúchati. Marta Wimberková, měštka města Hory Kutny, u. p. n. k. s. t.: Když sem byla se paní Jandovou na Toušeni, tedy v dobré vuoli sedíce za stolem, řekla sem paní Jandové: Milá paní, VMt, co byšte mi poručili po smrti? A ona řekla: Poru- čilať bych sobolové blány a k tomu něco víc; toť by bylo boží a tvé. A ukázavši na služebníky, řekla těmto také svým: Neuchová-li mě pán Buoh smrti, budou-li mou vůli činit, dala bych jim po tisíci zlatých. R. IV. I. N. 24. b. 2193. Mezi Václavem Kučerou na Horách Kuthnách puovodem s jedné, a Elškú Jandovú pohnanú s strany druhé. — 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. die Reliquiarum alias die Georgii. Jakub, služebník paní Elšky Jandové, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře vědomo, že jest paní Jandová při dobré vuoli řekla těmto svým služebníkóm: Dám jim po tisíci zla- tých po své smrti, budou-li mě poslúchati. A nebyl při tom Samuel Lavička. Sabbato in crastino Georgii [24. dubna]. Jan Varhaníček havéř u. p. n. k. s. t.: Když jest byla paní Eliška Jandová na Toušimi, že jest řekla dáti Václavovi Kučerovi tisíc zlatých, když jest pán živ byl, a tak řekla: Neuchová-li pán Buoh pana Jandy, a on mne bude poslúchati. Václav šafář z Kolína u. p. n. k. s. t.: To jest mi dobře svědomo, že jesti řekla paní Jandová Václavovi Kučerovi dáti tisíc zlatých, jestliže pán Buoh neuchová prve Jana Jandy smrti nežli mne, když sou na Toušimi byli. R. IV. I. N. 25. b. Srov. předcházející svědomí č. 2192. 2194. Mezi Řehořem Hronem, Vondráčkem, Janem Bílinským, Janem Formánkem, Benešem kovářem, Matoušem Kouckým, Martinem bakalářem, Šimonem Hodaněm, Prokopem Sokolem, Johanesem Piscatorem, Jeronymem Jenivo, Jiříkem krajčím, Valentinem Javorem, Václavem Nadřencem, Janem Samuelem, Jakubem Jelenkem, Sylvestrem Victorinem, Janem Vchynským, měšťany města Lithoměřic s jedné, a Vávrú krajčím v městě Roudnici obývajícím s strany druhé. — 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. die Georgii alias die Reliquiarum. Johanes Koštéř, 13*

Strana 100
100 D. XIII. Registra soudu komorního. měštěnín města Lithoměřic, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře v paměti, když sem byl písařem u pánuov Lithoměřických, když se jest měla vajpověď státi skrze nález pánuov JMtí mezi Martinem Mařenkú a Vávrú krajčím, tehdy radda aneb měšťané Lithoměřičtí udělali sú výpověď, aby Martin Mařenka Vávrovi krajčímu dal puol druhého sta kop na míšenské groše počítajíc, a to s vyhražením vyššího práva. Jestliže by se nezdálo Vávrovi na tom přestati, že má vyšší právo. A Václav Souský, jeden z ubrmanuov, nechtěl jest vajpovědi slyšeti, ušel jest pryč a řekl: Nebudeť po vaší vuoli. A při tom také jest řekl: Co bych mohl Martinovi Mařenkovi v té při najhoršího učiniti, že bych učinil, a že se jest radda s jedněmi ubrmany srovnala, a že jest jimi nic nesešlo, než ubrmany Václavovými. A k té vajpovědi Vávra ani ubrmané nechtěli přistúpiti. R. IV. I. N. 26. b. 2195. Mezi paní Annú z Kovaně s jedné, a knězem Izaiášem z Kojetína oc s strany druhé. 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. die Reliquiarum alias die Georgii. Thuoma ze Stětí, z městečka, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, když nás poslal pan Zachař, ty časy hajtman na Mělníce, po kněze Izaiáše, i jelo nás šest; neb již bylo k večeru. I když smy ho kněze Isaiáše ku pánu přinesli, potom smy jeli zase asi ve dvě hodiny na noc. I když sme jeli k městečku, tehdy stal se křik v městečku volající: Hoňte, hoňte! A my řekli: Co máme honiti? A oni pověděli: Krade se čeleď kněžská z fary. A my potom, když jsmy do městečka jeli, potkali smy je, ani je již zase vedou ti, kteríž je honili; a vzali sme je i s vozem i s tiem, což na voze bylo našpihováno, a dali sme to do rychty. I poslali sme ku panu hajtmanovi, co máme s tiem dělati. A on k nám poslal, abychme mu to na Mělník vydali. A my sme mu to panu hajtmanovi na zajtří i s tou čeledí vydali. Tehdy pan hajtman obe- slal tři konšely Mělnické, aby také při tom byli. I poslal po zámečníka a kázal truhlice kněze Izaiášovy odmykati. I nalezli sme tu tři kalichy naše, a čtvrtého sme tu neviděli. I zeptali sme se na knězi Izaiášovi, kde jest kalich čtvrtý; a on po- věděl, že jest doma, že se najde. Ale my sme ho doma po jednom rozkázánie nalézti nemohli, až po druhé, a ten jest nám zkažen. Vaněk Zabranský ze Štětí u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, když byl kněz Izaiáš od pana Zachaře, ty časy hajtmana na Mělníce, obeslán, i provodili sú jej súsedé, šest osob; neb již bylo k večeru. Tehdy jakž oni s knězem Izaiášem ušli, tehdy se kuchařky jeho kněze Izaiášovy hned pryč kradly. Tehdy sú súsedé na mne zvolali: Vaňku, chutně stroj se a hoň! Krade se čeleď farářova pryč! A já sem běžel k rychtáři, nemaje koně svého, i vsedl sem na rychtářuo kuoň i honil

Strana 101
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 101 sem s jinými sousedy. A když sme je dohonili, pojali sme je zase i s vozy do mě- stečka do rychty; a tu sme truhlice s vozu do rychty složili, a hned bez meškání dali sme panu hajtmanovi věděti, co máme s tiem činiti. A on poslal, abychme mu je vydali. A my hned na zajtřie sme mu je i s vozem na Mělník vydali, a tu sme tru- hlice do malé světničky vnesli. I obeslal pan hajtman konšely Mělnické, aby také při tom byli, i poslal po zámečníka a kázal truhlice odvierati. I nalezli sme tu tři naše kalichy, a čtvrtého tu nebylo. I optali sme se kněze Izaiáše, kde jest kalich čtvrtý; a on pověděl, že jest doma v loži, že se najde. A my smy šli, a doma sme kalichu v loži nenalezli ponejprv, až po druhé. Mikuláš Hulán ze Štětí u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře svědomo, když se kradly kuchařky farářovy kněze Izaiášovy pryč, i zvolali sousedé, abychme je ho- nili; tehdy sem já také vyšel za městečko, i potkal sem je, ani je již vedú ti, kteříž je uhonili, i s vozem. I přivedli sme je do rychty i s tiem vozem i se vším, což na voze bylo, a dali sme znáti hned panu Zachařovi hajtmanovi na Mělník, co máme s tiem činiti. A on nám zkázal, abychme mu je přivezli. A my sme hned na zajtřie jemu je i s vozem i s tiem, což na voze bylo, dovezli. Šimon, kostelník ze Štětí, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když se kradly kuchařky kněze Izaiášovy z městečka, a já ty časy doma nebyl, tehdy sú je súsedé uhonili a zase je do městečka i s vozem i s tiem, což na voze bylo, do rychty přivedli. Tehdy sem já na zajtřie domuov přišel, a pan Zachař, hajtman ty časy na Mělníce, poslal, abychme mu je na Mělník přivezli. A my sme hned k rozkázánie pana hajtmana jemu je i s vozem i se vším, což na voze bylo, na Mělník přivezli, a truhlice sme do malé světničky na zámek Mělnický snesli. Tehdy pan hajtman obeslal tři sousedy Mělnické z úřadu a zámečníka, i kázal jest ty truhlice kněze Izaiášovy odmykati. I nalezli sme v těch truhlicech tři kalichy naše, a na čtvrtý sme se ptali. A kněz Izaiáš pověděl, že jest doma v loži. A my sme hned domů šli a ka- licha sme v loži nalézti nemohli. A hned sme k němu zase šli, praviece, že ho nenie v loži. A on pověděl: Máť býti. A když smy zase přišli, hned smy jej tu, kde sme ho prve naleznúti nemohli, nalezli, ale zkažený. Mikuláš Charvath ze Štětí u. p. n. k. s. t.: Když obeslal pan Zachař, hajtman ty časy na Mělníce, kněze Izaiáše, tehdy někteří súsedé vyprovázeli kněze Izaiáše, neb již bylo k víčeru. Tehdy procházeli se dva súsedé okolo městečka i uhlédali, ano se kuchařky knězovy kradú s vozem, i zvolali na súsedy, aby je honili. A já již byl lehl, i vstal sem také, a vzav voštíp, honil sem s jinými oc. Havel sladovník ze Štětí [sv. p.]. Valentin ze Štětí [sv. p.]. Staněk ze Štětí [sv. p.]. Zigmund Vokáč ze Štětí [sv. p.]. R. IV. I. N. 28. b. Srov. svědomí č. 1768 a 1946 v AČ. XIII. str. 417 a 540.

Strana 102
102 D. XIII. Registra soudu komorního. 2196. Mezi Jindřichem z Medonos puovodem s jedné, a Janem a Václavem odtudž z Medonos po- hnanými s strany druhé o dluh puojčený. — 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. die Georgii alias Reliquiarum. Jan Jenka z Barchova u. p. n. k. s. t.: Když nás prosil pan Jindřich, abychme šli ku panu Janovi a ku panu Václavovi na Něnkovice pro puol jedenácty kopy grošuov a V grošuov vše českých jim od pana Jindřicha puojčených, a tak nás poslal, abychme jim pověděli: Teď nás pan Jindřich poslal k vám, abyšte mu těch puol jedenácty kopy grošuov a V grošuov českých vám od něho puojčených poslali, že jest vám čekal, dokudž jest mohl najdéle; i již nemuož viece čekati; a nechcete-li jemu dáti, že chce právem živ býti a právem toho hleděti. A oni pověděli: Známe se k dluhu, ale summy nevieme, a vie pan Jindřich dobře, jakú úmluvu spolu máme. Pakli nechce, ale nechť jest právem živ. Jíra, rychtář z Barchova, u. p. n. k. s. t.: Když nás poslal pan Jindřich ku panu Janovi a ku panu Václavovi, aby mu dali puol jedenácty kopy grošuov V gro- šuov vše českých dluhu puojčeného. A oni pověděli: Známe se k dluhu, ale summy nevieme, co nám jest puojčil. A vie pan Jindřich, jakú s ním úmluvu máme; a co nás jest pan Jindřich zhaněl pomlouvaje nás, nevzal by toho za té puol jedenácty kopy grošuov a za pět grošuov alb. A když sme jim pověděli, že nedáte-li panu Jindřichovi těch peněz, že chce pan Jindřich právem živ býti. A oni pověděli: Nechť jest. R. IV. I. N. 30. b. 2197. Mezi Jindřichem z Medonos puovodem s jedné, a Janem a Václavem bratřími z Medonos pohnanými s strany druhé o kuoň. — 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. die Georgii alias Reliquiarum. Jan Jenka z Bar- chova u. p. n. k. s. t.: Když nás prosil pan Jindřich, abychme šli ku panu Janovi a ku panu Václavovi na Něnkovice, aby jemu dali za kuoň plesnivý, jabkobitý, jim od pana Jindřicha prodaný, VI kop grošuov českých, kteréž jsú mu měli dáti na svatého Valentina; a oni pověděli, že mu nemáme co dáti, než chce-li pan Jindřich, že mu ten kuoň zase vrátíme tak zdravý, tak hodný, jako prve. A my řekli, že pan Jindřich nechce koně, ale chce té summě, zač jest kuoň prodal. Jíra, rychtář z Barchova, u. p. n. k. s. t.: Když nás poslal pan Jindřich ku panu Janovi a ku panu Václavovi, aby mu dali za kuoň plesnivý, jabkobitý, jim od pana Jindřicha prodaný, VI kop grošuov českých, kteréž sú mu měli dáti na svatého Valentina; a oni pověděli: Měli sme s ním úmluvu, prodáme-li ten kuoň do svatého Valentina, že sme mu měli penieze dáti; i neprodali sme, protož mu nemáme co dáti.

Strana 103
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 103 Než chce-li pan Jindřich, vrátíme mu zase ten kuoň tak zdravý a tak hodný jako prve. A my řekli: Nejsme s tiem posláni, abyšte mu kuoň poslali, ale penieze. R. IV. I. O. 1. a. 2198. Mezi Janem Štrosem z Kněževsi a Mikulášem Hrádkem odtudž s jedné, a Markéthú Mazlovú z Rakovníka z strany druhé. — 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. Reliquiarum. Jan Bulas z Kněževsi u. p. n. k. s. t.: Když bylo osazeno právo v Kněžovsi, i přineslo jí Markétě právo a přisoudilo ten statek. I dožádala se jest Markétha na právu, že jsú jí řekli poručníci věrnú ruku ukázati a počet učiniti. A ona řekla, že já vám toho věřím, že mi v tom právě učiníte. Pavel z Kněžovsi u. p. n. k. s. t.: Když bylo právo osazeno v Kněžovsi po smrti sirotka, tehdy Markétha Mazlova, kteráž se jest na ten statek potahovala, před právo jest předstoupila. I přineslo jí Markétě a vyřklo právo ten statek. I žádala jest Markétha poručníknov tu před právem, aby jí věrnú ruku okázali a počet učinili. A oni poručníci jsú jí řekli v tom věrně a právě učiniti. A ona za to přijala a řekla tak, že já vám toho dobře věřím. Jan Batěk z Kněžovsi u. p. n. k. s. t.: Když byl soud osazen v Kněžovsi, tehdy co jest právo Markétě přisoudilo, ona jest za to ujala, a prosila poručníkuov, aby jí věrnú ruku okázali. A oni sú jí řekli, že jie chtie v tom věrně a právě učiniti, a jestliže by se v čem zapomněli, že jí chtie i počet učiniti. A ona za to ujala a řekla, že vám toho dobře věřím. Jan Jinda z Kněžovsi [sv. p.]. Martin Kunšík z Kněžovsi [sv. p.] R. IV. 1. O. 1. b. 2199. Mezi Bernarthem z Rachmberka oc s jedné, a Wolfem z Rachmberka oc z strany druhé. 1512, [23. dubna]. Jan Kotva z Přeštic u. p. n. k. s. t.: Když jest po mne poslal pan Bernarth Rachmberk, tehdy jest byl u něho pan Wolf Rachmberk. Tu jest mne pan Wolf prosil, abych psal list ku panu Václavovi Košáteckému prose ho, aby přitiskl pečeť svú k té kvitancí bez škody, kdež já teď strýce svého kvituji z toho šacunku. A od toho psanie dal mi jest II groše bílé. R. IV. 1. O. 2. a 2200. Mezi Jindřichem, který v Roudnici v vazbě seděl, Prokopem Hřebíčkovým bratrem z Veltrus, a Matějem přívozníkem z Miřiviček, lidmi páně Firšicovými, s jedné, a Jiříkem Zelníkem v Praze obývajícím s strany druhé. — 1512, 23. dubna. MDXII°, feria VI. die Reliquiarum alias Georgii. Matěj bakalář, rychtář

Strana 104
104 D. XIII. Registra soudu komorního. a měštěnín města Roudnice, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, když sem poslán byl od pana hejtmana pana Jana Byšického s Blažkem, ty časy rychtářem, k Jindřichovi, člověku páně Firšicovu, do vazby, aby pověděl, kto jsú s ním byli, když jsú Jiříka Zelníka oblúpili. I byl při tom týž Jiřík Zelník s Vyklickým. A Vy- klický k Jindřichovi pověděl s volí téhož Jiříka Zelníka, že tobě o hrdlo nestojíme, jediné by mé navráceno bylo, a to pro tu příčinu, žes mého hrdla obránce byl. Blažek řezník, starý rychtář a měštěnín města Roudnice, u. p. n. k. s. t.: Když sem sám štvrt šel do šatlavy k Jindřichovi člověku páně Firšicovu z rozkázánie páně hejtmanova, abychme na něm votázku učinili, kteří sou pomocníci vzatku toho Zelníkova. I pověděl k němu Vyklický, k tomu Jindřichovi, s volí Jiříka Zelníka, že my tobě vo hrdlo nestojíme, když nám naše navráceno bude, skrze tu příčinu, žes mu jeho hrdlo zachoval. Šimon, písař s hradu Roudnického, u. p. n. k. s. t.: Toto jest mi v paměti: Když jest přišel Jiřík, bratr Zelníkuov, na zámek Roudnický, s Janem Vyklickým, přítelem svým, oznamuje panu hejtmanovi, panu Janovi Byšickému, že jest týž Jiřík člověk páně Vilémuov Švihovského, a že se pánu JMti za člověka dává a vosaditi se chce tu v Roudnici, a že jest řemesla soukenického. Při tom témuž panu hejtmanovi oznámil, že jest mu se škoda stala, že jest vobloupen na gruntích páně Firšicových od lidí jeho, a že jest jednoho poznal tu v Roudnici, kterýž jest ho loupil, a v tom žádal pana hejtmana za raddu. A pan hejtman jemu odpověděl: Jsi-li tím jist, že jest ten, chop se ho a kaž ho vsaditi. A on Jiřík tak učinil, že se ho chopil a kázal ho vsaditi. Potom přišel ku panu hejtmanovi, žádal ho za raddu, co má s tím učiniti, že se zná. Pan hejtman mu řekl: Kterak mu říkají? A on řekl: Jindřich. Tu jest mu řekl pan hejtman: Co chceš s ním činiti? Chceš-li k němu právem přistúpiti, v tom máš vuoli; já tobě káži naň právo pustiti. Potom týž Jiřík přišel zase ku panu hejtmanu, pověděl jemu tak: Milý pane hejtmane, raďte mi k tomu; jáť vo jiné ne- stojím, jediné abych k svému zase přišel; já vo jeho hrdlo nestojím. Pan bejtman mu pověděl: Chceš-li naň právo pustiti, máš muže popravné tu, neb jsú proto zdržáni. Potom jest těm mužóm popravným týž Jiřík nějaké potravné dal, když práva na ně žádati nechtěl. Jakub Špaček, měštěnín města Roudnice, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v pa- měti: Byl sem toho času na úřadě, že měli sme muže popravné, a v tom Jindřich, páně Firšicuov člověk, byl jat a vsazen z rozkázánie páně hejtmanova pro loupež, že jest Jiříka obloupil, Zelníkova bratra. Potom poslal pan hejtman k nám, abychom popravcuov pryč neposílali do zajtří, bude-li chtíti Jiřík bratr Zelníkuov žádati práva na Jindřicha, abyšte po ně po druhé neposílali. My sme tomu odepřeli, že nám ho kusa nenie třeba, než chce-li Jiřík jemu platiti, tehdy my ho zde necháme. I nechali sme. Jiřík mu zaplatil, než práva na Jindřicha nežádal, a my popravce pryč poslali.

Strana 105
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 105 Rehoř kramář, měštěnín města Roudnice, u. p. n. k. s. t.: Když jest pan hejtman náš kázal vsaditi Jindřicha, člověka páně Firšicova, do vazby pro loupež, kterúž učinil Jiříkovi, který má bratra zde — Zelník mu říkají, — a v tom času byl jest u nás popravce pro jinú potřebu. Tu jest pan hejtman zdržal toho popravce přes noc, naděje se, že by týž Jiřík žádal práva na téhož Jindřicha, člověka páně Firšicova. I nežádal jest jeho za nic, ani nás konšeluov. Jan Chytrý, měštěnín města Roudnice, u. p. n. k. s. t.: Když jest byl Jindřich, člověk páně Firšicuov, v kázni, kterýž jest Jiříkovi Zelníkovi statek pobral loupežem, toho času držel sem ouřad. Jsem toho dobře vědom, že jest nežádal týž Jiřík naň práva. R. IV. 1. O. 2. b. a 5 b. 2201. Mezi Petrem Škorní z Stranova s jedné, a pannou Elškou z Míkovic s strany druhé. 1512 [23. dubna.] Matěj Hruška, holomek z Velíše, u. p. n. k. s. t.: Když sem se trefil do Prahy ku pánu svému, přijev s listy, nalezl jest mne pan Jiřík Bruona, prosil jest mne: Puojmi mi, milý Hruško, kuoň nahoru, že sem jej sobě koupil vod paní Anny z Míkovic, a pohlédaj mi ho, a já tobě zaplatím. Já sem to učinil, že sem ten kuoň pojal na Velíš; a on Jiřík Bruona, když svou chvíli uhlédal, vzal ten kuoň zase. To jest se stalo po smrti nebožtika pana Petra z Míkovic. R. IV. l. O. 4. b. 2202. Mezi Annú z Kácovce s jedné, a Janem Snětským z Snětu s strany druhé. — 1512, 23. dubna. MDXII', feria VI. Reliquiarum alias Georgii. Mikuláš z Kácovce u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest pan Snětský mocí chtěl připraviti Annu z Kácovce, aby se soudila s panem Dvoreckým. Feria III. post Marci evangeliste [27. dubna]. Bartoň z Radonic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest prosila Anna z Kácovce pana Snětského, aby ji opatřil, že se jí Anně křivda děje od páně Dvoreckého člověka, od Huolka. A pan Snětský jí pověděl: Milá Anna, já tě jináč neumím opatřiti, než musím býti právem živ. A tak jí pan Snětský pověděl: Milá Anna, budeš-li mi v tom státi, že za to nic nedáš. Martin z Radonic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když sem se trefil do Stebuzevsi k rychtáři, že jest pan Snětský řekl Anně z Kácovce: Anna, budeš-li mě poslúchati a v tom státi, což ke mně nynie mluvíš, nedáš za to bohdá nic. R. IV. 1. O. 13. a. Srov. svědomí č. 1930 v AČ. XIII. str. 507. Archiv Český XIX. 14

Strana 106
106 D. XIII. Registra soudu komorního. 2203. Mezi paní Annú a paní Markétú vlastními sestrami z Postupic s jedné, a panem Vilémem Kostkú odtudž z Postupic s strany druhé. — 1512, 23. dubna. MDXII', feria sexta die Georgii alias die Reliquiarum. Vondráček písař z Litomyšle s povolením obú stran bez přísahy svědčil takto: To jest mi vědomo, že jest nebožtík pan Jan Kostka vypuojčil sta kop grošuov u lidí v Třebové České a v Oustí, a ten dluh že jim těm lidem není zaplacen ještě. Jakub písař z Lithomyšle s povolením obú stran bez přísahy svědčil takto: Jest mi dobře svědomo, že lidé z České Třebové puojčili sú nebožtíku panu Janovi Kostkovi padesát kop grošuov, a z Oustí padesát kop grošuov. A ty sem já sám přijímal od nich od těch lidí. Jakub, mlynář z Litomyšle, s povolením obú stran bez přísahy svědčil takto: To mi jest v paměti, že sem puojčil panu Bohušovi a panu Janovi Kostkovi sto zlatých. Po smrti páně Janově a páně Bohušově zaplaceno mi od pana Zdeňka nebožtíka. Pavel z Lithomyšle s povolením obú stran bez přísahy svědčil takto: Žádala mne paní Anna a paní Markéta, sem-li já toho svědom, platil-li jest pan Zdeněk jaké dluhy. Sem toho svědom, že jest platil. Puojčil sem panu Janovi a panu Bohušovi sto zlatých a třidceti, a řekl mi je dáti nebožtík pan Zdeněk. Pak umřel; nedal mi nic. Pavel Klenovský z Litomyšle bez přísahy s povolením obú stran svědčil takto: že sem puojčil jsa poručníkem s jinými poručníky s Vondráčkem písařem a Benešem soukeníkem sto kop grošuov českých někdy urozenému pánu, panu Janovi Kostkovi z Postupic. I byly to peníze mého bratra Prokopa Klenovského. Kdež těch sto kop grošuov oplatil jest nebožtík pan Zdeněk Kostka z Postupic za pana Jana. R. IV. 1. O. 14. b. Srov. svědomí č. 1809 a 1958 v AČ. XIII. str. 428 a 521. 2204. Mezi Mikulášem z Medonos s jedné, a Jindřichem odtudž z Medonos s strany druhé. 1512, 23, dubna. Feria VI. die Reliquiarum alias die Georgii. Anežka z Něnkovic a v Chrudimi svědčila takto: Jest mi v paměti, jakýž jest kolivěk statek zuostal po panně Kateřině, sestře Mikulášově z Medonos, i Jindřichově z Medonos, že jest on Jindřich pobral ten všecken statek po též nebožce panně Kateřině. Von ví dobře, jaký statek. A mně týž Jindřich prodal sukni modrú jednu, a panie Brložčině dceři jednu zelenou. To beru k své víře a k své duši, že jest tak. R. IV. 1. O. 15 a. Srov. svědomí č. 2197.

Strana 107
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 107 2205. Mezi Janem Kapříkem z Lesonic s jedné, a panem Janem Lickem z Rismburka s strany druhé k prvnímu pychu, že zbil Václava Holoubka oc. — 1512, 23. dubna. MDXII°, f. VI. die Reliquiarum alias die Georgii. Jan Husovec z Konecchlumí, člověk páně Kapříkuov, u. p. n. k. s. t.: Když sem přišel do krčmy tu v Konec- chlumí, a Holoubek hrá s jakýms neznámým pacholíkem, i prohrál několik peněz k tomu pacholíkovi. V tom podá mu píti ten pacholík, a on mu je vlil mezi voči. V tom se chopili za pasy, a pán muoj se k tomu trefil i řekl jim, aby toho nechali, že já tomu nechci. A s tím, když je rozvadil, šel pán ven, a oni také ven šli a vně se rvali. V tom přišel zase Holoubek do jízby i přísahal, že toho pacholka zabí. I kázal jest pán rychtáři, aby jej vsadil. A on Holoubek nechtěl do vězenie jíti. Pán jej chytil za vrch, aby šel do vězení, i udeřil ho kyjíkem jakýms pán. I řekl mu Holoubek: Shledáš to, žeť toho musí líto býti, že chudé pacholky tepeš. Pak jej přihnal k sudu, aby jej rychtář vsadil. A on Holoubek mu opět odpověděl: Shledáš, pane Kapříku, žeť toho musí líto býti, že nás chudé pacholky tepeš. A pán vopět udeřil jej tím kyjíkem dvakrát nebo třikrát. V tom pán šel pryč, a rychtář jej vsadil Ale v vězení ho pán nebil. Feria II. die Valentini [14. února 1513]. Jiřík rychtář z Konecſc/hlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že když jest přijel Bartoš, purgkrabí páně Lickó[v], s puohoními listy tu sobotu před Svátostí, a on pan Jan Kapřík přijíti je nechtěl, pravě, že to podle práva není. Jakub z Konecchlumí [sv. p.]. Jakub kuchař z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To pomním, že když jest přijel Bartoš purgkrabí páně Lickó[v], tu sem se k tomu přitrefil, an listy chce dáti puohonní panu Janovi Kapříkovi a tu sobotu před pruovodní nedělí; a on je pan Jan přijíti nechtěl; neb to podle práva není; neb já vím dobře, kterak sě vedle práva zachovati mám. V tom jest řekl Barthoš purkrabie ku panu Janovi Kapříkovi: Vezmete-li ty listy? Tehdy řekl pan Jan: Nevezmu. A Bartoš jest řekl: A já je tu nechám. A pan Jan Kapřík jest řekl: Jakž chceš. Vaněk z Koneſclchlumí u. p. n. k. s. t.: Tu sem byl při tom, když jest přijel úředník páně Lickó[v] Bartoš a chtěl dáti listy panu Janovi Kapříkovi puohonní. A pan Jan je přijíti nechtěl pravě, že nejsú mu podle práva dáni. A to jest bylo tu sobothu před pruovodní nedělí. A tu jest sě seznal Bartoš úředník, že panu Janovi odpoviedá Vácslav Holoubek. Duchek z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že přede mnú jest pověděl Václav Holoubek, že panu Janovi Kapříkovi odpoviedá. Kouba z Soběras u. p. n. k. s. t.: To pomním, když sem stál před krčmú 14*

Strana 108
108 D. XIII. Registra soudu komorního. s panem Janem Kapříkem, tehdy vešel Vaněk Holoubek s druhém pacholkem, a tu jsou sě rvali a jeden na druhého vsedl. A někteří počeli na ně sypati snich. A v tom přišel jest pan Jan Kapřík, i řekl jim: Nechta se! A v tom vstal jest Vaněk Ho- loubek i přisáhl pánu Bohu, že toho pacholka zabím dnešní den. Tehdy pan Kapřík jest řekl k rychtáři: Rychtáři, vsaď je! A v tom Vaněk Holoubek řekl jest a za- přisáhl se: Zhledáš to, pane Jene Kapříku, že muší tobě toho líto býti. Duchek Holej z Konecchlumí [sv. p.]. Ambrož z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti a při tom sem byl, že se jest rval Holoubek Vácslav s jakýms pacholkem tu na vsi. Potom jest to uhlédal pan Jan Kapřík i kázal je rozvaditi. A když jest vstal Holoubek, i zapřisáhl se pravě: Já tebe dnešní den zabím. To tomu pacholku jest řekl. A to uslyšel pan Jan, i otázal se rychtáře, což praví? Praví, že toho pacholka dnešní den chce zabíti. I rozkázal pan Jan rychtáři, aby Holoubka vsadil. A rychtář je vzal a chtěl je vsaditi do sudu. A on Holoubek nechtěl jíti. A pan Jan mu velel jíti, a on vždy nechtěl. I dal mu kyjem za krk. A on Holoubek pověděl: Tepeš mne, pane, bez viny. Zhledáš to, že tobě to muší líto býti. I šel jest pak do vazby. I řekl jest pak po druhé pánu: Zhledáš to, že tobě to muší líto býti. A on pan Jan ho bil přes nos jeho Holoubka. Jiřík rychtář z Konecchlumu u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo, když sou se počeli vaditi u mne v jizbě Vácslav Holoubek s tiem pacholkem, i pobízeli sě ven. Řekl sem pánu: Pane, dám-li se jim rváti? A pan Jan řekl: Nech jich. A potom šli ven, a tu sou sě rvali a jeden na druhého jest vsedl, a bili sě pěstí a kousali sou sě. I to uhlédav pan Jan, i rozvedl je. A v tom sě zapřisá h]l vstav Holoubek i řekl: Přísahám dnešní den, že tebe zabím, točižto pacholka. A to uslyšev pan Jan, řekl jest ke mně: Což praví? Praví, že ho dnešní den chce zabíti. I rozkázal je vsaditi. A já sem ho vsa[di]ti [chtěl], a on nechtěl jíti do vazby. A pan Jan mu dal kyjem ažsě dvakrát za krk. A potom sem je vsadil do sudu. A když jest seděl v sudu, i řekl ku panu Janovi: Tepež chudy pacholky, zhledáš to, že tobě to muší líto býti. Jakub z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že když jest Holoubek počel hráti s tiem pacholkem, a ten pacholek vyhrá na Holoubkovi groš, a Holoubek počel sě hněvati, a ten pacholek podává Holoubkovi píti, a Holoubek mu pivo tomu pacholku mezi voči vlil; a potom sě pobídili ven, i rvali sou sě vně na cestě. A pan Jan sě k tomu trefil i řekl jest jim: Však ste sobě na mne dvuor nevyprosili. A oni v tom je rozunděli. A Holoubek vstav i přisáhl pánu Bohu, že ho zabí toho pacholka. A pan Jan to uslyšav, kázal jest je vsaditi. A on Holoubek do vazbie jíti nechtěl. A pan Jan ujav je za vrch i pojel je od stolu. A v tom řekl jest Holoubek: Pane, tepež mne; zhledáš to, že tobě to muší líto býti. To uslyšav pan Jan i šel jest k sudu i udeřil jest ho. Potom ho rychtář vsadil. I řekl jest po druhé:

Strana 109
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 109 Pane Kapříku, tepež chudy pacholky; zhledáš to, že tobě to muší líto býti. I chytiv se ještě z sekerku i chtěl toho pacholka udeřiti. A soused mu jeden tu sekerku vydřel. R. IV. 1. O. 16. a S. 3. a. Srov. svědomí č. 2189 a 2190. 2206. Mezi Janem Kapříkem z Lesonic s jedné, a panem Janem Lickem z Rismburka s strany druhé k druhému o vazbu Václava Holoubka. — 1512, [23. dubna.] Jan Husovec z Kunecchlumí u. p. n. k. s. t.: To co sem k první při pravil a svědčil o Vácslava Holoubka proti panu Lickovi, pravím to na tu přísahu, kterúž sem teď po druhé učinil k této při, že viece svědom nejsem přes to, než tolik jako prvý. Kouba z Soběraz u. p. n. k. s. t.: Což sě Vácslava Holoubka dotýče proti panu Lickovi z Rysmburka, to, což sem prvý pravil a svědčil k první při, to na tu přísahu beru, kterúž sem po druhé učinil k této při, že viece nejsem svědom, než tolik jako prvý. Ambrož z Konecchlumu [sv. p.]. Duchek Holej z Konecchlumí [sv. p.]. Jakub z Konecchlumu [sv. p.]. Jiřík rychtář z Konecchlumu [sv. p.]. Feria II. Ambrosii [4. dubna 1513]. Jakub kuchař z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti a k tomu sem se trefil, že jest přinesl Barthoš písař tři listy puohonné ku panu Janovi Kapříkovi tu sobotu před provodní nedělí. Tehdy jich pan Kapřík vzieti nechtěl, neb nejsú dány vedle práva. Tehdy jest pan Jan Kapřík řekl: Já vím, jak se mám podle práva zachovati. Tehdy mu Barthoš písař řekl: Vezmete-li je? A pan Jan Kapřík řekl: Nevezmu. A Barthoš řekl: Já jich tu nechám. A pan Kapřík: Nech aneb udělaj, jak chceš. I jel Barthoš preč a listy položil. R. IV. 1. S. 3. Srov. svědomí č. 2189, 2190 a 2205. 2207. Mezi panem Václavem z Říčan oc s jedné, a panem Michalem Slavatou z Chlumu oc z strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato post Georgii. Jan kněz, z Štěstína kostela*) farář, na svú kněžskú přísahu, kterúž učinil biskupu na své kněžstvie, svědčil takto: Ptal se mne pan Václav z Říčan, dávají-li mi páně Michalovi sedláci ourok čili nic; a já sem pověděl, že dávají, a kteří mi ten čas dáti nemohú, umlúvají se se mnú a potom mi dadie, pokudž jim roku přidám s páně Mti rozkázáním. R. IV. I. N. 26. a. — *) To jest z Čestina Kostela. 2208. Mezi Vilémem z Vřesovic na Doubravské Hoře s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Bieliny z strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato post Georgii. Jakub z Libešovic, páně Vilémuov člověk,

Strana 110
110 D. XIII. Registra soudu komorního. u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Jiřík a Jakub z Libešovic, lidé páně Vilémovi, musili dáti po kopě míšenské pánóm Bielinským beze všeho prodlenie. Matěj Chudý z Libešovic, páně Vilémuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom, že Jiřík a Jakub z Libešovic, páně Vilémovi lidé, musili dáti po kopě míšenské pánóm Bielinským měštěnínóm. R. IV. 1. O. 5. b. 2209. Mezi Vilémem z Vřesovic na Doubravské Hoře s jedné, a panem Děpoltem z Lobkovic na Bielině s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato post Georgii. Jíra s Věnčic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pan Popel rozkázal staviti úředníkóm svým v městě Bielině lidi páně Vilémovy a vsázeti. A potom se sám pan Popel k tomu seznal. Kliment s Věnčic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest pan Popel rozkázal obstaviti súsedy naše, lidi páně Vilémovy, v městě Bielině a vsázeti. Prokop s Věnčic [sv. p.]. R. IV. 1. O. 6. a. 2210. Mezi Vilémem z Vřesovic a na Doubravské Hoře s jedné, a Václavem Sokolem z Mor s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII', sabbato post Georgii. Rehoř z Chrabřec u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že jest pan Sokol bil člověka páně Vilémova. Mařík z Chrabřec u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom, že jest pan Sokol bil člověka páně Vilémova Jiříka, Vaňkového syna. Linharth z Chrabřec u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pan Sokol bil člověka páně Vilémova, když Vaňka jímali. Jan z Chrabřec [sv. p.] Řicha rychtářuov zeť z Chrabřec [sv. p.] R. IV. 1. O. O. 6. a. 2211. Mezi Vilémem z Vřesovic na Doubravské Hoře s jedné, a panem Děpoltem z Lobkovic na Bielině s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato post Georgii. Křištan rychtář z Lahovic u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že jest pan Popel nás neobsielal k žádnému soudu od polouletí i od roku, a že o tom nic neviem, ani by koho k nám posielal. Jan Košírek z Lahovic u. p. n. k. s. t.: že o ničemž nic neviem, aby k nám pan Popel kdy posielal, abychme stáli k jakému soudu, jak sem živ. Václav z Lahovic [sv. p.] Jan Kopáč z Lahovic [sv. p.] R. IV. 1. O. 6. b. Srov. svědomí č. 2209.

Strana 111
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 111 2212. Mezi Jiříkem kolářem měštěnínem z Vodňan s jedné, a Levú z Libějovic oc s strany druhé. 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato post Georgii. Jan Špitálský z Vodňan u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když jsem byl u Kredausa nebožtíka, že v tom grunthu a v té strouze že je svobodně kladl vrš Kredaus beze všie překážky, a že jest mu na tom žádný nepřekážel až do jeho smrti. Matěj, thovaryš mlynářský z Vodňan, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když sem se učil řemeslu u nebožtíka Viléma, mlynáře ve mlýně nad Vodňany, tehdy Vilém nemaje sobě kde ryb chovati, i kopal sobě jámu na struze nebožtíka Kredausa. A Kredaus přišed bránil mu toho. A sám Kredaus v té struze kladl vrši beze všie překážky do smrti. R. IV. I. O. 6. b. 2213. Mezi Petrem z Pohnánie s jedné, a Maršem člověkem páně Čabelického mlynářem pod Skalkú s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII', sabbato post Georgii. Kašpar z Brna u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když nás poslal pan Petr na ryby, i vyběhl na nás mlynář s kuší napatú, a my utekli od nevodu. I poslal nás pán zase, a my šli, a nevodu již nebylo. Vaněk, služebník páně Petruov Chvalů, u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pán na ryby, a když sme šli, vyběhl na nás Mareš mlynář s kuší napatú a odehnal nás od nevodu. I poslal nás pán zase, a my šli, a nevodu již tu nebylo. Havlík rychtář z Protivína u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pán k Maršovi mlynáři po nevod, aby mu jej vrátil. A on mlynář nám nic nevrátil. I šli jsme před se a pověděli jsme pánu. Jan Vacek z Protivína u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pán k Martinovi Maršovi mlynáři, aby mu nevod vrátil. A on nám nic nevrátil. I šli sme zase a pověděli sme pánu. R. IV. 1. O. 7. a. 2214. Mezi Janem Lickem z Rysmburka s jedné, a Janem Kapříkem z Lesonic s strany druhé. 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato post Georgii. Ambrož z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že pan Jan Kapřík kázal vsaditi člověka z Lužan páně Lickova Václava Holoubka do sudu a tu jej bil. A tu sem já při tom byl a to sem viděl. Ambrož z Kamenice u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když pan Kapřík

Strana 112
112 D. XIII. Registra soudu komorního. kázal vsaditi člověka páně Lickova, Václava Holoubka z Lužan, tu jest jej bil v té vazbě; a pravie pan Kapřík, že by mu Václav odpoviedal. A Václav pověděl, že sem neodpoviedal, a že mě bijete bez viny; bude vám toho líto. R. IV. 1. O. 7. b. Srov. svědomí č. 2189, 2190, 2205 a 2206. 2215. Mezi paní Annú z Kovaně oc s jedné, a knězem Isaiášem z Kojetína farářem v Ouněticích z strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII', sabbato post Georgii. Tuoma ze Štětí z městečka u. p. n. k. s. t.: Toto mi dobře vědomo jest v držení pana kancléře, když držel Mělník, a kněz Izaiáš byl u nás v Štětech farářem, i nejsa od pána ani od fary vyhoštěn, a kuchařky jeho nabravše na vuoz i kradly se od nás nočně. A sousedé uslyšavše i honili je, a zhonivše je i přivedli je do městečka do rychty i s tiem vozem. I řekly kuchařky: Proč nás honíte? Však sme vašeho nic nevzaly! A zlá k nám slova mluvily. A my sme poslali ku panu hajtmanovi na Mělník, co máme s tiem činiti. A pan hajtman rozkázal, abychme je na zajtřie k němu dovezli. I když sme přijeli na Mělník, poslal pan hajtman po tři konšely Mělnické, aby byli při odvíránie truhlic, a kázal zámečníku truhlice odmykati. I nalezli tu tři kalichy naše. I uzřevše to konšelé, nepochválili toho a řekli: Zlé znamenie! By byl jedně těch kalichuo nebral! I ptali sme se na čtvrtý kalich; a kněz Izaiáš pověděl, že jest doma v kucharčinaj komoře v loži. A my šli, hledali sme a nenalezli sme. I ptali sme se kněze Izaiáše po druhé, a on pověděl, že má tam vždy býti. A my sme přihrozili pacholkóm jeho, nemohše na- leznúti. I šli smy, nalezli smy, ale ztlučený a zkažený. I otázal pan hajtman kuchařek: Pročs ste to učinily a to pobraly? Kto vám to kázal učiniti? A ony pověděly, že farář nám kázal. Šimon kostelník ze Štětí u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo: Když sme byli v drženie pana kancléře, tehdy byl kněz Izaiáš u nás farářem ve Štětí, a nemaje od nás ani od pána odpuštěnie, a jeho čeleď nočně kradla se jest od nás s vozem. Tehdy sú je sousedé honili, a uhonivše přivedli je zase do městečka do rychty. A kuchařky nám řekly: Proč nás honíte? Však sme vašeho nic nevzaly. A my sme poslali ku panu hajtmanovi, co máme s tiem činiti. A on nám rozkázal, abychme je na Mělník přivezli. A když sme na Mělník přijeli, obeslal pan hajtman tři konšely Mělnické i kázal zámečníku truhlice odvierati. I nalezli smy v těch truhlicech tři kalichy naše. I uzřevše to konšelé, zeptali se nás, čí jsú to kalichy. A my řekli: Naše. A oni řekli: Zlé znamenie! I ptali sme se na knězi Izaiášovi na čtvrtý kalich. A on pověděl, že by měl býti v kuchařčinaj komoře v loži. I šli sme a nenalezli sme. I šli sme zase [k] knězi Izaiášovi po druhé, a on pověděl, že má vždy tu býti.

Strana 113
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 113 I nalezli sme jej v těch šatech škaredých v loži, ale zkaženaj. A ptali se na ku- chařkách, proč sú to braly a kradly se; a ony pověděly, že nám kázal farář. Vaněk Zabranský ze Štětí [sv. p.]. „Zigmund Vokas ze Štětí [sv. p.]. Mikuláš Hulán ze Štětí [sv. p.]. Havel sladovník ze Štětí [sv. p.]. Valentin ze Štět. [sv. p.]. Jan rychtář ze Štětí [sv. p.]. R. IV. I. O. 8. a. Srov. svědomí č. 1768, 1946 a 2195. — Při tom jest lístek, na kterém se čte: „Pan Jan. Nálezu hledati od XXII leth, kdež se stal mezi panem Janem Strakonickým a panem Jakubem Ky- šperským o zboží Předlidské. — Registřík, kdež pohnala paní Anna z Kovani proti knězi Izaiášovi od VIII leth. Konšelé ze Štětí a Václav z Radovesic a Zachařík Malý.“ 2216. Mezi Levou Malovcem z Libějovic s jedné, a Jiříkem kolářem měštěnínem města Vodňan s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII“, sabbato in crastino Georgii. Mikuláš soukeník, měštěnín města Vodňan, u. p. n. k. s. t.: Václav Kredous nebožtík, leže na smrtedlné posteli, od- kázal mi rybníček s tím se vším, což k tomu přísluší, jakž jest sám užíval. Chytila se vostrovce Rehořová mlynářka pravieci, že by jí nedodal bez něčeho tří kop ne- božtík Kredous za ty grumty, kteréž vod nie koupil. Toho já neviem, dodal-li jest, čili nedodal. Potom sem já ten rybníček prodal Jiříkovi kolářovi tak, jakž v kšaftu stojí. Když sem mu prodal, při tom sem oznámil témuž Jiříkovi, že mi Kredous pravil, že jest ten vostrovec k tomu rybníčku. Jakub Boubín, pekař z Vodňan, u. p. n. k. s. t.: Dokud sem byl u Viléma mlynáře tovaryšem, že sme nosili z toho vostrovu, který k tomu Vilémovu mlajnu přísluší, seno, a žádný nám nepřekážel. Vrši sme kladli dvě beze vší překážky, než Kredousovic nad námi vajše vrše kladli. Já nevím, čí jest to vostrovec, gruntovně. Kubík z Lidmovic, člověk páně Leruov, u. p. n. k. s. t.: Dal mi nebožtík pan Diviš páně Levuov votec ten mlajn nad Vodňany, v kterém sedí Michal, páně Levuov člověk; držel sem ten mlajn tři léta beze všie překážky, a náměstek muoj Vilém držel týž mlajn sedm let také beze vší překážky. Ten rok se stěhoval do něho Vilém, když k Horažďovicóm přiléhali. Jan hajný z Bavorova u. p. n. k. s. t.: Vode štyrydcíti let, pomním, držala má sestra a švagr Rehoř ten mlajn nad Vodňany, a nebylo jim ani žádnému pře- káženo na té louce, a v stoce vrše kladli; nebylo jim překáženo. Potom když pro- dali sme Michalovi, tepruv Jiřík kolář z Vodňan zsekal témuž Michalovi vrše. Anička Rábova z Svinětic u. p. n. k. s. t.: Byla sem já v tom mlajně nad Vodňany rodička, a žádný nám nikdy překážky nečinil na ničemž. Užívali sme toho vostrovu, který k tomu mlajnu přísluší, svobodně. R. IV. 1. O. 17. b. Srov. svědomí č. 2212. Archliv Český XIN. 15

Strana 114
114 D. XIII. Registra soudu komorního. 2217. Mezi Janem Kunátem z Sulevic, úředníkem na Lýčkově, s jedné, Zigmundem Čelechovcem z Kralovic s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato in crastino Georgii. Jan Hešt z Libičic, člověk paní Kerovské, u. p. n. k. s. t.: Byli sme povoláni od nebožtíka pana Václava, votce paní Kerovské, na meze, aby věděli, čí sou které grumty hájovské. I jsou ty grumty hájovské všecky paní Kerovské. I na těch grumtích kázal sekati dříví pan Čelechovec. A pan Kunát úředník kázal jej pobrati. Mikeš z Klučku, člověk paní Mandeleny Kerovské, u. p. n. k. s. t.: Když nebožtík starý pán pan Vlk povolal lidí starých na grumty hájovské, aby mu vokázali, pokud jsú jeho grumty, pověděl jeden člověk, který byl na tom dědictví, kdež pan Čelechovec dříví posekal, že jest to muoj krumt nad jezérky. A to pan Kunát, ouředník paní Mandeleny, kázal pobrati dřívie posekané nad jezérky. A ten grumt nad jezérky jest paní Mandeleny Kerovské. Vavřinec z Libičic, člověk paní Kerovské, u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo, že vyslal pan Vlček, nebožtík votec paní naší, lidi staré na svuoj grumt za Klučkem nad jezérkem. Tu jest jeden starý člověk ukázal na to místo, kdež potom pan Čelechovec pomajtil dříví. A řekl týž člověk: Toto jest grumt byl muoj vlastní. A byl to člověk nebožtíkuov páně Vlkuov. R. IV. 1. O. 18. a. 2218. Mezi panem Janem a panem Purkartem bratřími z Kolovrat a na Novém Hradě puovody s jedné, a mezi Vilémem z Vřesovic pohnaným s strany druhé. — 1512, [24. dubna.] Tuoma Tuša z Želkovic u. p. n. k. s. t.: že nevím vo ničem svědčiti. Václav Minczer z Lewšteina svědčil takto: Jest mi v paměti, že jest mne žádal pan Vilém s Doubravské Hory, abych s jeho ženou jel na pouť do Němec, a poslal mi koník rayzí do mého domu na Krupku. Potom když sem se zase vrátil s té pouti, poslal sem mu ten kuoň zase na Doubravskú Horu po jeho páně Vilémovu krajčíři. Po některém času přijel sem ku panu Vilémovi na Doubravskú Horu pro některú svú potřebu, mluvil sem k němu z kumštu: Milý pane, puojčili ste mi koně, když sem s vaší paní jel na pouť; slyším, že jest kradený. Kdyby mě tam s ním v Němcích postihli, kázali by mě snad voběsiti. A pan Vilém řekl proti mé řeči, že jest ten kuoň mému židu zastavený. Pomním také, že jest byla zmínka před panem Popelem také vo ten koník, ale nepomním na čem jest zavříno. A to beru k své víře a k své duši, že jinak nenie. R. IV. 1. O. 19. a.

Strana 115
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 115 2219. Mezi Jindřichem Škopkem z Bílých Otradovic s jedné, a Burianem z Votic s strany druhé. 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato in crastino Georgii. Václav páně kancléřuov písař na Bechyni u. p. n. k. s. t.: Jest mi v paměti, že jest pán JMt pan kancléř nechal u pana Buriana Votického z Votic summu peněz sto kop puol třetí kopy na míšensko na ten zpuosob, aby byly vydány panu Škopkovi. I mluvil sem s Votickým vo to páně slovem, proč té summy nedodá Škopkovi, kterúž mu JMt pán ráčil svěřiti. Tu jest mi on Votický pověděl, že jest všecko, což mu pán svěřil, poslal po ženě své Regině témuž Škopkovi a že mu nic dlužen nenie. Než on Škopek pravil jest, že by mu XVI“ kop nedodal grošuov českých. A to mi jest v paměti, že toho času, když sem mluvil o ty peníze s Votickým, že jest žena téhož Votického byla u mateře na Zvěstově pro nějakú ruoznici. R. IV. 1. O. 20. a. 2220. Mezi Janem a Rytkéřem Kozelky, vlastními a nedílnými bratřími z Hřivic, s jedné, a mezi Jakoubkem člověkem Mikuláše z Vřesovic s strany druhé. — 1512, [24. dubna]. Jiřík Čihař z Vuohnice, člověk páně Mikulášuov Kostomlatského, u. p. n. k. s. t.: Jest mi vědomo, že ta pastušina, pro kterouž pán muoj jest pohnán, nebyla jest jich Kozelkuov tehdáž, když ji Jakoubek člověk páně zbil, než potom, než měla pachole u toho Jakoubka, člověka pánova; pak ona ta pastušina, když to její pachole páslo na poli, pojala jej s sebou, chtieci jej vzíti do Křemže. A on Jakoubek jí jej vodjal, tak že jí něco přitloukl, proto že mu pachole pojala vod stáda. R. IV. I. O. 20. a. 2221. Mezi Jakoubkem z Němeček, člověkem páně Kostomlatského, s jedné, a mezi Janem a Rytkéřem Kozelky bratřími z Hřivic oc s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII', sabbato in crastino Georgii. Jiřík Čihař z Vohnice, člověk páně Kostomlatského, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že ta pastušina, pro kterou jest pán muoj pohnán, byla jest u Jakoubka z Němeček a tu se jest u něho zléhala, a vod něho vodšedši, měla jest pankharta, a jest kurva. R. IV. 1. O. 21. a. Srov. předcházející svědomí č. 2220. 2222. Mezi Janem Jindou z Řevňova s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Hradistě hory Tábor s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXII°, sabbato in crastino Georgii. Václav, měštěnín z Tábora, na tu 15*

Strana 116
116 D. XIII. Registra soudu: komorního. přísahu, kterú učinil k úřadu konšelskému králi JMti, svědčil takto: že čehož na mne žádá paní Kateřina, že já toho nic nejsem vědom ani co v paměti mám. Jiřík konvář, měštěnín z Tábora, u. p. n. k. s. t.: Žádal mne pan Voldřich za svědomie, že bych byl svědom, že by mu páni moji propustili osmnást kop; i toho já v paměti nemám, by mu propustili. Když přišel úředník Táborských, tehdy mu pověděl: Pane Voldřiše, byla by to veliká odměna za dvě kopě vosmnást kop propustiti. Zuzka z Tábora u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest Jinda dal vod pohřebu čtyři peníze a činže tři groše rychtáři Klokotskému, ješto pochovávali nebožku Jechovou. R. IV. 1. O. 21. b. 225 Mezi Václavem z Polák s jedné, a panem Heinrichem z Plavna oc s strany druhé. 1512, 24. dubna. MDXII', sabbato in crastino sancti Georgii. Jíra z Polák, člověk pana Maštovského, u. p. n. k. s. t.: Co se dotýče té rži, slyšel sem od lidí, že by měl pójčiti nebožtík pan Polácký panu z Plavna. Ale při tom sem nebyl, jest-li pójčeno čili nenie. R. IV. 1. O. 22. a. 8324. Mezi Jiříkem Sklenářem z Rakovníka s jedné, a panem Jindřichem jinak panem Albrechtem z Kolovrat a na Krakovci s strany druhé. — 1512, 24. dubna. MDXIIP, sabbato in crastino Georgii. Dobeš z Svinařova, člověk páně Kra- kovského, u. p. n. k. s. t.: Tak jest, že jest rychtář nebožtík Jan z Slabec vzal štyrydceti kop míšenských od Kateříny sestry své, kteréž mu k věrné ruce dala schovati, aby synu jejímu Matějovi choval. Když jest byl nemocen, tehdy ty peníze Jiřík Sklenář s někajm více vykopal, a tu sú je čtli on Jiřík a Kokořovec; načtli jich bez puol třetí kopy sedmdesát kop míšenských. Tehdy Jan rychtář nebožtík leže v nemoci, dal jest Jiříkovi sklenáři těch sedmdesát kop bez puol třetí kopy k věrné ruce schovati na ten zpuosob, aby sestrám jeho Janovým je dal, pravě tak týž Jan rychtář nebožtík, že jsú to peníze sestr mých. R. IV. 1. O. 22. b. 2225. Mezi knězem Izaiášem z Kojetína s jedné, a paní Annú z Kovaně s strany druhé. 1512, 24. dubna. MDXII°, feria II. [sic] in crastino Georgii. Beneš ze Štětie u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že z rozkázánie páně hejtmanova, který toho času na Mělníce

Strana 117
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 117 hejtmanem byl u pana kancléře nebožtíka, doprovodili sme kněze Izaiáše na Mělník do hradu. Potom když sme jej provodili, a kuchařky se jeho kněze Izaiášovy kradly s fary ze Štětie, jely na voze, vezouce tři truhlice; v těch truhlicech nalezli naše tři kalichy. Potom tajž hejtman rozkázal nám to všecko i s vozem na Mělník vézti. Když sme to dovezli na Mělník, tu jest hejtman kázal měšťanuov povolati z konšeluov; tu před těmi měšťany votevřeli ty truhlice, a měšťané uhlédavše tam tři naše kalichy řekli: To zlé znamenie! Vo štvrtém kněz Izaiáš pověděl, že jest štvrtý kalich v kucharčině posteli. Tehdy sousedé Štětští hledali ho v posteli i nenalezli. A on kněz Izaiáš pověděl: Máť býti. I když po druhé šli hledat, nalezli probodený. Potom když ty kuchařky vsázeli na zámku na Mělníce, byla jest ta kuchařka jedna břichatá; a hejtman pan Zachař ptal se jí, s kajm jest břichatá, a ona pověděla, že s knězem. Potom vzali sú knězi Izaiášovi na zámek koně s vozem, a tak jiné věci všecky z rozkázánie páně hejtmanova, krávy, vovce, svini některú, slepice ze dvora kněž- ského ve Štětí. A což vobilé bylo na poli, sžali sme jej tak zespolku i svezli. A když sme svezli, tehdy z rozkázánie páně hejtmanova vymlátili sme ho něco k semenu a dovezli na zámek. Tu vostatek stál v stodole a v stozích, až jej majši snědly. I vyprosili sme jej na nebožtíku panu kancléři k záduší. R. IV. 1. P. 1. b. Srov. předcházející svědomí č. 1768, 1946, 2195 a 2215. 2226. Mezi Bartošem od Ruože červené z domu někdy pánuov z Rozmberka v Starém městě Pražském s jedné, a mezi Jiříkem Vlkem, měštěnínem Nového města Pražského, s strany druhé. 1512, 25. dubna. MDXII“, dominico die Marci evangeliste. Jiřík tesař z Starého města Praž- ského u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když se mnú stál Bartoš, který jest v domě páně z Rozmberka v Starém městě, na Novoměstském rathouze, a mluvil vode mne, tu jest mi [mu] pan Jiřík Vlk řekl: „Vymluvíš jemu tolikéž, jakos sobě vymluvil v Starém městě.“ A Bartoš mu odpověděl: Co sem sobě vymluvil?“ „Tos sobě vymluvil, žes se z Starého města vyprodati musil.“ Jíra z Starého města Pražského u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když Bartoš, který v domě Rozmberském bydlí, byl na rathouze Novoměstckém s Jírou tesařem a mluvil od téhož Jíry tesaře, tu jest mu Jiřík Vlk, měštěnín Novoměstcký, řekl: Vymluvíš Jírovi tesaři tolik, jakos sobě vymluvil, žes se musil z Starého města vyprodati. Feria V. ante Philipi et Jacobi [29. dubna]. Duchek z Nového města Praž- ského u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když Barthoš, kterýž bydlí v domu páně Rozmberského, vstúpil na rathouz Novoměstský s pacholkem, tu sú se potkli s Jiříkem Vlkem, sousedem Novoměstským. I řekl Jiřík Vlk Barthošovi: Vymluvíš

Strana 118
118 D. XIII. Registra soudu komorního. tomu pacholku, jakožs sobě vymluvil. A Barthoš řekl: Co sem vymluvil? A Jiřík pověděl: To, žeť sú se kázali vyprodati páni. A Barthoš pověděl: Buď vám to svědomo. R. IV. 1. O. 10. a. 2227. Mezi Fabianem z Lithoměřic puovodem s jedné, a mezi Markétú Nadřencovú, měštkú města Lithoměřic, a Elškú manželkou Matouška krajčího, pohnanými s strany druhé. — 1512, [25. dubna]. Martin Krajek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Co sem prve svědčil paní Markétě Nadřencové, že nevím nic jiného svědčiti Fabianovi. Co sem prve svědčil paní Nadřencové, to jest v pravdě tak; beru to na tu přísahu, kterú sem nyní učinil. Jan Hloušek z Lithoměřic u. p. n. k. s. t.: Co sem prve svědčil paní Mar- kéthě Nadřencové, že Fabianovi nic jiného nevím svědčiti. To beru na tu přísahu, kterú sem učinil nynie. Lidmila, manželka Jana řezníka, podruhyně od paní Markéty Nadřencové [sv. p.]. Marta podruhyně od paní Markéty Nadřencové z Lithoměřic [sv. p.]. R. IV. 1. O. 11. a. 2228. Mezi Markétú Nadřencovú s jedné a Fabianem z Lithoměřic s strany druhé. — 1512, [25. dubna]. Martin Krajek; Jan Hloušek; Martha podruhyně z Lithoměřic; Lidmila řezníková Janova, podruhyně od Markéty Nadřencové z Lithoměřic [sv. p. jako při předcházejícím č. 2227]. R. IV. 1. O. 12. a. 22 Mezi Stanislavem truhlářem z Vratislavě s jedné, a mezi Václavem Adamem z Drahonic s strany druhé. — 1512, 25. dubna. MDXII°, dominico die Marci evangeliste. Linhart Šváb v Svinech obývající u. p. n. k. s. t.: Jako hrabie, který jest u pana Adama Ploskovského, ležel v domě truhlářově na franskú nemoc, přišel pan Adam k němu. Potom viděl sem, že vedli Stanislava truhláře na řetěze před panem Adamem krvavého na tvrz Drahonice. Tu jest ho on pan Adam kázal vsaditi. Potom žena jeho Stanislavova přišla ke mně, abych ho vyručil. A já sem ku panu Adamovi šel sám třetí, prosil sem za něho. Ale on pan Adam nechtěl jest ho vydati na rukojmie žádné, leč by mu slíbil svou čest, víru, že jeho bude do smrti. A on musil mu slíbiti. Andres, služebník páně Kavkuov, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když sem byl u pana Adama Ploskovského na Drahonicích, viděl sem, že jest pan Adam šel do domu k truhláři Stanislavovi. A hrabie prve tam byl. A já šel sem za nimi.

Strana 119
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 119 Když sem tam přišel, truhlář seděl v světnici pod postelí, a hrabie stál před týmž truhlářem, maje meč v rukú. Tu jest on Adam lál truhlářovi, a poslal nahoru po sedláky, aby přišli s řetězem. A oni přišli, vuondali Stanislavovi truhláři řetěz na hrdlo a vedli do vězenie na tvrz Drahonice pod most z rozkázánie páně Adamova. A já šel sem se panem Adamem za nimi. Přísahal se pan Adam, že jej dá stíti neb voběsiti. I seděl jest tam pod mostem tajden neb dvě neděli. Potom jeho služebník jménem Konšík pustil se k němu do vězení doluov. Toho já nevím, co jest s ním mluvil. A když zase vyšel od něho, tázal sem se ho: Co si u truhláře dělal? A on řekl: Nesmím pověděti. A já řku: Proč by nepověděl, však to žádná škoda nenie? A on řekl: Však jest tak; já tobě povím. Pán mi kázal, abych já se k němu pustil, abych s ním mluvil, že nechce ho jinak pustiti, než aby jemu slíbil čest a víru, člověčenství, že chce býti jeho dědičný a pod ním býti. A potom pustil ho z vězení v sobotu na noc; musil mu týž truhlář slíbiti čest a víru, člověčenstvie, a že chce jeho dědičný býti. R. IV. I. O. 23. a. 2230. Mezi Janem a Rytkéřem Kozelky vlastními a nedílnými bratřími z Hřivic s jedné, a mezi Mikulášem z Vřesovic a v Uohnici s strany druhé. — 1512, 25. dubna. MDXII°, dominico die Marci evangeliste. Jan z Křemže u. p. n. k. s. t.: Co sem prve svědčil, pravil sem pravdu, a jiného nic nevím svědčiti. R. IV. I. O. 24. b. Srov. svědomí č. 2220. 2231. Mezi Jirsú Václavem, Prasátkové zetěm, Janem Šoldíkovým synem a Pavlem Knotem s jedné, a mezi panem Zděnkem z Klinšteina a na Škvorci s strany druhé. — 1512, 26. dubna. Feria II. in crastino Marci. Jakub z Brodu Českého u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom, když pan Zdeněk Škvořecký dobytek zajal pánóm Brodským, že najprv: přijel Jirsa u Límuze ku panu Škvořeckému i mluvil k němu tak: že sem poslán od pana purgmistra a ode pánuov, jestliže jest ten dobytek jakú škodu udělal jemu panu Škvořeckému, aby tu škodu obvedl, že mu chtí páni všecko napraviti. A on nechtěl, než před se hnal dobytek. A Knot přimluvil se také k tomu, aby pan Zdeněk neráčil dobytka hnáti, že mu páni Brodští všecky nahraditi chtí škody. I lál jest pan Škvořecký Knotovi a dával mu zrádce. A když se dohonil zase dobytka, předběh dobytek a vystřelil na nás z ručnice; i jeho služebníci z ručnic stříleli, vy- střílevše prchli pryč. A oni Brodští po dobytek běželi a zajali jej zase. Martin řezník z Brodu Českého u. p. n. k. s. t.: Trefil sem se k tomu, když pan Jirsa přijel ku panu Škvořeckému, když stádo zajímal jich Brodských.

Strana 120
120 D. XIII. Registra soudu komorního. Pověděl jest jemu: Pane Škvořecký, sem od pana purgmistra poslán, abyšte neráčili toho dobytka pryč hnáti, než abyšte ráčili tu škodu obvésti vedle řádu a země svolenie, že o tu škodu páni Brodští chtí se s vámi umluviti. Přišel k tomu Knot jménem Pavel, mluvil také panu Škvořeckému: Milý pane, neračte toho dobytka hnáti, račte škodu obvésti vedle řádu a země svolenie. A on pan Škvořecký pověděl Knotovi tak: I ty Knote, zrádče, nevostupuj mne. Potom jest vodjel, i střílel na nás z ručnice i služebníci jeho. A vystřílevše ujeli pryč. A vyšli jsme k dobytku a zajali sme jej. Zigmund z Prahy u. p. n. k. s. t.: Co sem prve pravil, že nevím co jiného praviti, než co sem prve svědčil, že jest tak v pravdě. Vaněk krajčí z Starého města Pražského u. p. n. k. s. t.: Byl sem v Brodě u Košťála. Přitrefil sem se k tomu mezi Knota a mezi Jirsu a mezi Šoldíkovic Jana a mezi pana Škvořeckého, jakož sem prve o té příhodě svědčil, že sem pravdu pověděl, a jiného nevím co svědčiti. R. IV. I. O. 25. a. Srov. svědomí č. 1889, 1890, 1898, 1941, 1942, 1969 a 1970 v AČ. XIII. na str. 479, 481, 491, 513, 514 a 528. 2232. Mezi Vondřejem z Křekovic na Šebířově s jedné, a knězem Janem Koralem, kaplanem kostela svatého Michala v Starém městě Pražském, s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII°, feria II. in crastino Marci. Jan Šan z Tvoršovic, člověk páně Chobotského, u. p. n. k. s. t.: Byl sem z rozkázánie páně Vondřejova v Tvoršovicích ve dvoře panském po smrti nebožtíka pana Sazemy. To jest mi v paměti, že jest kněz Jan Koral po témž panu Sazemovi tu ve dvoře všecko pobral, klenoty i jiné všecko. R. IV. 1. O. 26. b. 9233. Mezi Jiříkem z Údrče s jedné, a Jakubem z Vřesovic na Valči s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII°, feria II. in crastino Marci evangeliste. Havel zedník ze Vroutku u. p. n. k. s. t.: Když sem byl sám třetí poslán ku panu Jakubovi Valeckému vo toho formana, který panu Oudrckému clo projel, k tomu se jest pan Jakub přiznal, že z rozkázánie jeho toho formana jsú odjali. Jan Zajíc ze Vroutku, páně Oudrckého člověk, u. p. n. k. s. t.: Když sme byli posláni od úředníkuov páně Oudrckého ku panu Jakubovi na Valeč vo toho formana, který jest pánu našemu clo projel, pověděl tak pan Jakub: že mým roz- kázáním toho formana jsú vodjali. Jakub ze Vroutku, člověk páně Oudrckého, u. p. n. k. s. t.: Když sme byli posláni ku panu Jakubovi na Valeč vo toho formana tři, kterýž jest clo projel pánu

Strana 121
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 121 JMti, k tomu se jest pan Jakub seznal, že z jeho rozkázánie jsú nám toho formana odjali lidé jeho. R. IV. 1. O. 27. b. 2234. Mezi panem Jindřichem jinak panem Albrechtem z Kolovrat a na Krakovci s jedné, a mezi Jiříkem Sklenářem z Rakovníka s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII°, feria II. in crastino Marci. Matouš z Tajnce a v Slabcích svědčil takto: Žádá na mně pan Krakovský, abych mu seznal, že by mi dán byl statek nebožtíka rychtáře z Slabec i peníze hotové: že já vo tom nic nevím, by Sklenář z Rakovníka co ode mne bral. A toho také na mne žádá, abych mu osoby menoval, kto sú při kšaftu byli toho nebožtíka rychtáře. I byl jest při témž kšaftu pan Petr Kokořovec, Jiřík Sklenář, kněz Šimon a já i muoj syn. Také na mně žádá, abych mu seznal, kto jest ten kšaft psal. I psal jest jej pan Petr Kokořovec. Také mi to jest svědomo, že jest ten rychtář nebožtík dal k věrné ruce schovati Jiříkovi Sklenáři za živnosti své sirotčích peněz bez puol třetí kopy sedmdesát kop, tak mi se zdá, aby to sirotkóm dal, sestrám jeho rychtářovým, Kačce a Barboře. A to beru k své víře a k své duši, že tak jest a ne jinak. Matouš mladý z Taynce svědčil takto: Žádal jest na mně pan Krakovský, abych mu seznal, dal-li jest mi schovati peníze hotové a jiný statek Jiřík Sklenář z Rakovníka: že já vo tom nic nevím. Než při kšaftu nebožtíka rychtáře Slabeckého sem byl. Při tom byl votec muoj, Petr Kokořovský, Jiřík Sklenář, kněz Šimon, který byl farářem v Slabcích. A vodneseno ode mne také nic není. Než jest jemu Sklenáři dáno od téhož nebožtíka rychtáře za zdravého života bez puol třetí sedmdesáte kop, tak se pamatuji, k věrné ruce schovati, sirotčích peněz. Jedné sestře má dáti XXX“ kop bez něčeho, a druhé štyrydceti bez něčeho. A to beru k své víře a k své duši, že tak v pravdě jest. Matěj z Slabec u. p. n. k. s. t.: Byl sem zavolán k nebožtíku rychtáři Slabec- skému jménem Janovi, když ležel on rychtář v nemoci. Tu jest pan Kokořovec po- věděl, že se nehodí před námi toho kšaftu činiti. A on nebožtík rychtář řekl: Proč? A já jich proto zavolal pro lepší paměť. Potom pan Kokořovec kázal nám pryč jíti. Potom čteny byly peníze. Všech peněz bylo sedmdesát kop míšenských bez puol třetí kopy. Dány jsú Sklenáři Jiříkovi z Rakovníka k věrné ruce. A prosil ten nebožtík rychtář, aby sestrám jeho Barboře třidceti kop míšenských dáno bylo bez puol druhé kopy, a druhé Kateřině štyrydceti kop bez jedné, vše na míšensko. A když sme my vodešli, tu sou oni kšaftovali a psali. Toho my nevíme, kterak. Havel z Slabec krčmář, člověk páně Krakovského, u. p. n. k. s. t.: Nebožtík rychtář Jan Slabecký žádal nás ku potřebě své, abychme při kšaftu byli pro lepší Archiv Český XIX. 16

Strana 122
122 D. XIII. Registra soudu komorního. paměť. Pak Kokořovec s Jiříkem Sklenářem když sme se pospolku sešli, pověděl Kokořovec k nebožtíku rychtáři: Před námi-li přede všemi chceš ten kšaft činiti? I pošebtavše sobě, pověděl jest Kokořovec s Sklenářem: že se nám nehodí toho kšaftu přede všemi činiti. I kázali nám pryč, a my sme šli pryč. Potom když po kšaftu bylo, zavolali mě tam. I dal jest on nebožtík Jan k věrné ruce schovati Jiříkovi Sklenáři bez puol třetí kopy sedmdesát kop míšenských, a Sklenář má dáti sestrám jeho nebožtíka Jana rychtáře Kačce a Barboře bez puol druhé kopy XXX“ kop míšenských, a Matějovi sirotku bez jedné štyrydceti kop míšenských. Bártha Nosek z Svinařova, Hankuov pacholek, u. p. n. k. s. t.: Zuostal mi povinovat nebožtík pan rychtář Slabecký puol druhé kopy za mou věrnou službu, co sem u něho byl. I poručeno jest bylo Jiříkovi Sklenáři z Rakovníka, aby on mi za- platil. A já žaloval sem naň rychtáři Rakovnickému. Tehdy on Sklenář před tím rychtářem pověděl tak: Až mi dá Hanek a Dobeš. A rychtář mu pověděl: Pročež by mu nedal z těch, jakos vzal, dvě stě kop grošuov? Martin rychtář z Modřovic, páně Krakovského člověk, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když sem stál před rychtářem v Rakovníce s Bártou Noskem, i žalovali sme na Jiříka Sklenáře, že témuž Noskovi nechtěl zaplatiti za nebožtíka rychtáře Jana z Slabec, kdež mu týž nebožtík rychtář za službu byl dlužen. Odpo- věděl k tomu Sklenář tak, že mu nemá co dáti; když mu páně lidé Dobeš a Hanek dadí, že mu rád chce dáti. Proti tomu rychtář řekl tak: Pane Jiříku, proč by mu nedal z těch peněz, kterýmis sě pochloubal, žes vzal po nebožtíku Janovi rychtáři dvě stě kop grošuov? Ale Sklenář jest proti tomu nic nevodpověděl. Feria II. profesto Margarethe (12. července) anno ut supra XII°. Martin hokynář z města Rakovníka, usedlý soused, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo: Seděl sem někderého času u nás v Rakovníce na pivě s Jiříkem Sklenářem, naším sousedem. Tu mi jest týž Jiřík pravil, že jest naň přišlo půl druhého sta kop hotových po rychtáři Slabeckém. A já sem pověděl: Kterak? Však jest nebyl žádný tvuoj přirozený přítel. A on pověděl: Proto mi vodkázal, abych z toho všecky jeho dluhy zaplatil. Jakub Bečvář rychtář, měštěnín města Rakovníka, u. p. n. k. s. t.: Sem toho svědom, že jest někderú chvíli okolo vánoc minulých obeslal před mě Jiříka Sklenáře, našeho souseda, nějaký pacholík, kterýž byl u nebožtíka rychtáře Slabeckého, a vinil téhož Sklenáře z dluhu, kterýž mu byl povinovat týž rychtář Slabecký. Tu se jest tomu dluhu Sklenář zbraňoval, a já mu řekl: Proč se zbraňuješ? A ty vzal po něm po týmž rychtáři sto kop nebo dvě. A on pověděl: A ty jich neviděl. Ale to sem k Sklenáři o těch penězích mluvil kunštem; neb já svědom nejsem, vzal-li je on jaké peníze po tom rychtáři čili nevzal, málo neb mnoho, toho já nevím. R. IV. 1. O. 28. b. Srov. svědomí č. 2224.

Strana 123
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 123 2235. Mezi Jindřichem z Hodějova s jedné, a mezi Burianem a Janem z Votic s strany druhé. 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci. Martin Kostěný z Votic u. p. n. k. s. t.: Co se dotýče toho Vaňka Bohuškova, člověka páně Jindřichova Křešického, tak jest, že jest pomáhal sena sušiti a voziti našim pánóm z Trávníka pod městečkem. Bartoš z Votic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Vaněk Bohuškuov, člověk páně Jindřichuov, pomáhal sena zvihati s vozem panským pánuov našich, když převrátili. R. IV. I. P. 5. a. Srov. svědomí č. 2186 str. 94. 2236. Mezi Benešem starším z Sendražic s jedné, a Janem z Koloděj na Skaličce s strany druhé. 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Václav rychtář z Jesenice u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest pan Jan z Koloděj se panem Benešem mluvil, aby mu prodlenie učinil vo ty slady do Hromnic, že já chci se k tomu mieti, že tobě zaplaceno tvé má býti. A bylo těch sladuov jedenácte. R. IV. 1. P. 5. b. 2237. Mezi Natanaelem Černínem z Černína s jedné, a Bohunkem Černínem z Černína, hajtmanem a purkrabí kraje Hradeckého, s strany druhé o meč. — 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Jan Hnízdo z Lomnice u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když sem sloužil u pana Věňka Černína, že sem nosil ten meč, o kterýž se oni pohánějí, za panem Věňkem. A pan Věněk pravil, že jest to meč byl otce mého, a cožkoli mám, že jest toho všeho muoj otec dobyl tiem mečem. Duchek z Lomnice u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když sem byl u pana Věňka Černína, že pravíval pan Věněk, že jest to meč byl otce mého, a tiem mečem že jest toho všeho dobyl, což já koli mám. R. IV. I. P. 5. b. 2238. Mezi Natanaelem Černínem z Černína s jedné, a Bohuňkem Černínem z Černína, hajtmanem a purkrabí kraje Hradeckého, s strany druhé o bibli. — 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Duchek z Lomnice u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když sem byl u pana Věňka Černína, že jest týž pan Věněk pravieval, že jest ta biblí byla otce mého. Jan Hnízdo z Lomnice [sv. p.]. R. IV. 1. P. 5. b. 16*

Strana 124
124 D. XIII. Registra soudu komorního. 2239. Mezi Jindřichem z Hodějova s jedné, a Burianem a Janem, vlastními a nedielnými bratřími. z Votic, s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. post Marci evangeliste. Thuoma z Semtína u. p. n. k. s. t.: že mi jest to dobře vědomo, že jest Vaněk z Křešic, člověk páně Jindřichuov, nehrozil panu Burianovi ani panu Janovi žádným ohněm tu před námi. Jan Čech z Semtínka u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že je Vaněk z Křešic, člověk páně Hodějovského, nemluvil nic takového proti panu Burianovi a Janovi tu před námi, ani jim vohněm hrozil. R. IV. 1. P. 17. a. Srov. svědomí č. 2235 2240. Mezi panem Jindřichem Kornauzským z Kolovrat s jedné, a mezi panem Jiříkem z Kolovrat na Buštěhradě, najvyšším sudím královstvie Českého, s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Vaněk z Kvíce Velikého u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest dal hájek pan Mikeš nebožtík Žehrovský pánu mému, panu Jindřichovi Kornauzskému, na smejcenie. I maytili jej již teď na čtyři létha bez překážky. I dal mi ho muoj pán šest vozuov nabrati, abych sobě ploty dělal. A když sem chtěl bráti, vzal mě pan Jiřík hajtman na Kornauz s koňmi i s vozem. Tehdy sem já žádal, aby mě propustil. A on toho učiniti nechtěl, až sem se musil vyručiti. I sem na rukojmiech i podnes. Václav Šerý z Hrliva u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když jest jel Vaněk, člověk páně Jindřichuo Kornauzského, do háje po dřívie, tu jest vzat od pana Jiříka hajtmana na Kornauz s vozem i s koňmi, a odtud sme jej musili vyručiti s Maršem od pana hajtmana na postavenie pod L kopami míšenskými. Mareš z Velikého Kvíce u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že jest panu Jindřichovi hájek dán od pana Mikše z Žehrovic na smeycenie. A držel jej na čtyři létha bez překážky. Potom dal člověku svému, aby sobě nabral šest vozův dřievie. I tu ho člověka jeho pan Jiřík jal na Kornauz s vozem i s koňmi, a já sem ho vy- ručil sám druhý na postavení. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Klíma šafář z Kornauz u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když sem byl šafářem u pana Mikše Žehrovského na Kornauze, že sem slyšel od pana Žehrovského, že jest dal ten hájek panu Jindři- chovi Kornauzskému na smýcenie. R. IV. I. P. 17. a. a 18. b.

Strana 125
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 125 2241. Mezi panem Jindřichem Kornauzským z Kolovrath s jedné, a panem Jiříkem z Kolovrath na Buštěhradě, najvyšším sudím královstvie Českého, s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Klíma, šafář z Kornauz, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když sem byl šafářem u pana Mikuláše Žehrovského nebožtíka, že jest zuostalo na Kornauze třinádcte tenat zaječích páně Jindřichových Kornauzského, a chmele že jest zuostalo, tak lidé pravie, na puol dru- hého sta strychuov. Ale já sem toho svědom, že ho jest mnoho bylo. Vaněk z Velikého Kvíce u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pan Jindřich Kornauzský posílal po třinádct tenat zaječích a po chmel na Kornauz, kteréhož chmele, tak pravie lidé, bylo na puol druhého sta strychuov. A posélal se dvěma vozy, a tu mu nenie nic dáno. Václav z Hrliva u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pan Jindřich Kor- nauzský posielal se dvěma vozy na Kornauz po chmel a po třináct tenat zaječích. A tu mu nenie nic dáno. Mareš z Velikého Kvíce u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když pan Jindřich nás posélal na Kornauz po chmel a po třinádct tenat se dvěma vozy po dvakrát, tu nám nenie nic dáno. R. IV. 1. P. 17. b. 2242. Mezi panem Jindřichem Kornauzským z Kolovrath s jedné, a panem Jiříkem z Kolovrath na Buštěhradě, najvyšším sudím královstvie Českého, s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII°, feria II. in crastino Marci evangeliste. Vaněk z Kvíce Velikého u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, když sem byl vzat s koňmi i s vozem na Kornauz, i vyručil sem se na postavení zase do štyř neděl; tu sem já se ve čtyřech ne- dělech zase stavěl s koňmi i s vozem i s rukojmiemi těmi, kteříž mě vyručili. I chtěli mě zase vyručiti, a hajthman mě na rukojmie nechtěl dáti, než kázal mě vsaditi v takovú ukrutnú hrubú zimu. Seděl sem pět dní. Tu sem se musil zase vyručiti pode sto kopami míšenskými. A koni tam také byli i s vozem, dokud sem já seděl. Václav z Hrliva u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když sme stavěli Vaňka páně Kornauzského s vozem, s koňmi, i nechtěl nám ho zase pan hajtman na ru- kojmie dáti, a vsadil jej v tak velikú zimu a držal jej tam i s koňmi i s vozem pět dní. Potom sme jej vyručili, a dal nám jej na rukojmie pod L kopami grošuov českých. A ještě stojíme za něho v rukojemstvie do svatého Ducha na postavenie. Mareš z Kvíce u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že sme páně Jindřichova člověka stavěli ve štyřech nedělech. Tu nám ho pan hajthman nechtěl zase na rukojmie

Strana 126
126 D. XIII. Registra soudu komorního. dáti. Dal jej do vazby, a bylo v zimní čas. Tu jest seděl pět dní a měl tam vuoz i koně. A když sme po druhé přišli, tehdy smy jej vyručili pod L kopami grošuov českých na postavenie až do Svatodušských svátkuov. R. IV. 1. P. 18. a. Srov. předcházející svědomí č. 2240. 2243. Mezi panem Jiříkem Samuelem z Hrádku, Janem z Křivé Vsi, Janem Duhelem z Pustovět, Zigmundem z Baště s jedné, a Dorothú z Blahotic s strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII°, feria II. in crastino Marci evangeliste. Martin Nosataj, Nového města Pražského měštěnín, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo: Byl sem v Čachovicích při postupovánie dvoru, když postupoval pan Petr s rukojmiemi paní Dorotě Míkovské, i tu sú jí ukazovali koně i krávy i svině, a pověděli tak, že což kolivěk jest nádobie, svrchků, že toho postupují. A pověděli tak rukojmie, čehož by se koli nedostalo, že chcme všecko napraviti penězi. A ona při tom jela pryč a nepřijala nic toho svrchku. Martin Šindelář z Čachovic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře v paměti, když sem byl při postupovánie dvoru v Čachovicích, Petr z Křivé Vsi s rukojmiemi postupovali téhož dvoru paní Dorothě Míkovské, koní, krav, sviní i všech svrchkuov, a jestliže by čeho nebylo, pověděli, že chtie zaplatiti a všemu dosti činiti. A ona jest přijieti nechtěla a jela pryč. R. IV. 1. P. 18. b. 2244. Mezi Václavem Donátem Přímským a Donátem mladším, vlastními a nedílnými bratřími z Těchlevic, s jedné, a Jindřichem starším Donátem z Těchlevic s strany druhé. — 1512, 26. dubna. Feria II. in crastino Marci evangeliste. Já Voldřich Nechanský z Rychmberka svědčím takto: Co mi jest dal vypsaného Václav Donáth na ceduli, žádaje mne, abych mu seznal podle práva: toho já nic svědom nejsem, čehož na mne žádá; než toho sem svědom, že jest jich bratr nebožtík Jindřich bral penieze od pana Diviše Boha- rynského i od pana Beneše Vranovského. A tu jest on Jindřich o ně hrával a utrácel. I já sem s ním o ně hrával. A dieval, kam se jemu zdálo. To beru k své duši, k své vieře, že jest to v pravdě tak, což sem tuto svědčil. R. IV. 1. P. 19. a. 2245. Mezi panem Krystofem z Gutšteina s jedné, a Abrahamem z Strojetic z strany druhé. 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci. Michal ze Všerub písař u. p. n. k. s. t.:

Strana 127
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 127 Toho sem svědom, že sme s Jiříkem ouředníkem s nebožtíkem přijímali ourok ze vsi z Mradic panu Jindřichovi z Gutšteina nebožtíkovi. A já sem příjmy a vydánie psal. A ten ourok vydali sme na páně Jiříkovy nebožtíka potřeby. A z toho sme počet učinili i z jiných peněz ouročních panu Krystofovi. A pan Krystof po počtu zuostal [dlužen] Jiříkovi nebožtíkovi XXXV kop míšenských. R. IV. 1. P. 19. b. 2246. Mezi Janem Žákovým synem z Koliměřic s jedné, a Janem a Vondřejem bratřími ze Rzavého s strany druhé, o herku. — 1512. 26. dubna. Feria II. in crastino Marci evangeliste. Petr Nemastiluo syn z Rathaj u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že jest Svatoň, páně Víthuo člověk, dal herku zeti svému, páně Taynského člověku, Žákovu synu Janovi v Koliměřicích, a tu jest mu kázal pojieti ještě před kšaftem, kterúž jest pojal před kšaftem; a potom při kšaftu ještě tu herku připomenul, že mu ji odkazuje i s hřiebětem i s zahradú za práci za tu, co jest tu u něho dělal. A pověděl, aby ta herka vdy při něm zuostala za práci jeho a zahrada, nemoh-li by statku obdržeti. Thuoma z Rathaj u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Svatoň dal herku zeti svému Janovi, Žákovu synu, páně Taynského člověku v Koliměřicích. A pojal ji Jan před kšaftem. A když potom Svatoň kšaft dělal, připomenul tu herku a po- věděl tak: Jene, odkazujiť všecko své hospodářstvie, jestliže tu při něm zuostati budeš moci, a páni tě vyjednají. Pakli by tě páni nemohli vyjednati, ale ta herka s hřie- bětem a s zahradú aby od tebe nikoli nebyla odtržena. To já tobě mocně odkazuji za práci, kterúžs u mne činil. Prokop Prošek z Rathaj u. p. n. k. s. t.: To. mi jest dobře v paměti, že je Svatoň dal Janovi zeti svému, Žákovu synu z Koliměřic, herku. A potom když se roznemohl, na smrtelné posteli leže, přivolal nás k [klšaftu a ukazoval zeti svému Janovi všecko hospodářstvie své a pověděl: Jene, všecko hospodářstvie své tobě odkazuji, jestliže budeš moci při něm zuostati, a páni tě budú moci od pana Taynského vy- jednati. Pakli by při tom hospodářstvie nemohl zuostati, ale ta herka s hřiebětem a s zahradú aby od tebe odtržena nebyla, nebť to odkazuji mocně za tu práci. kterúžs u mne vedl. Feria V. die Simonis et Jude [28. října]. Matúš Benešů z Koliměřic u. p. n. k. s. t.: že mi jest to svědomo, že jest ta herka byla přivedena před svatým Bar- tholomějem do Koliměřic. A on Svatoň nebožtík z Rataje ještě živ byl. Petr švec z Koliměřic u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo jest, že ta klisna byla přivedena do Koliměřic, a on Svatoň ještě živ byl. Vaněk z Koliměřic [sv. p.]. Martin Vansar z Koliměřic [sv. p.].

Strana 128
128 D. XIII. Registra soudu komorního. Petr z Koliměřic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo jest, že ta klisna byla přivedena do Koliměřic k Bártovi rychtáři před svatým Bartholomějem, a on Svatoň ještě živ byl. Jakub šafář nebo krčmář z Rataje u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že Svatoň jest dal jemu Janovi Žákovému synu [h]říbě, aby sobě choval. A když jest tu hříbě Jan choval, přišlo jest na Svatoňa taková potřeba, že mu jest je Jan zasě dal. A on Svatoň to hříbě prodal ku potřebě své. Za to hříbě on Svatoň jest mu Janovi herku dal. I pak tu herku on Jan jest je tu choval a jí tu dělal. A když pak on Svatoň sě roznemohl, i odvedl tu herku pryč od něho Jan před svatým Bar- tholomějem. A potom on Svatoň brzo umřel jest. Petr z Rataje aneb rychtář u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědomo, že já o tom nevím, by mu on Svatoň tu herku odkázal. Než kdy jest Svatoň umřel, potom jsem já ten statek opatřil. A ta herka tu nebyla. I nevím, když jest on Jan je vzal bez vuole mé. R. IV. I. P. 20. a. a Q. 1. a. 2247. Mezi Janem Žákovým synem z Koliměřic s jedné, a Janem a Vondřejem bratřími ze Rzavého z strany druhé, vo les. — 1512, 26. dubna. MDXII', feria II. in crastino Marci evangeliste. Petr Nemastiluo syn z Rathaj u. p. n. k. s. t.: Co se toho lesu dotýče, že sú jej spolu roubali s pařezů Svatoň s Janem zetěm svým, s Žákovým synem, až Svatoň umřel. A poroubavše s pařezů, viec sú na něm nedělali spolu, což Jan sám dělal až do vostatku. Thuoma rychtář z Rataj u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jest Jan Žákuov syn koupil les u Brauma v Podboří. I sroubal jej s pařezů spolu s Svatoněm. A v tom Svatoň umřel, a Jan potom sám dělal na tom až do vostatku. Prokop Prošek z Rathaj u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jest Jan Žákuov syn z Koliměřic koupil les, a ten spolu roubali s Svatoněm, s zetěm svým, s pařezů. A v tom Svatoň umřel, a viec sú spolu neroubali, než Jan Žákuov syn sám ten les roubal a nakládal i odsmajčil všecken i splavil až do konce. Feria VI. in crastino Simonis et Jude [29. října]. Mikuláš Braum z Podboří u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že on Jan, Žákuov syn z Koliměřic, koupil ode mne les i zaplatil mi. Václav z Rataje u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že Jan Žákuov syn koupil od Mikuláše Brauma z Podboří les, to jest jemu Braumovi zaplatil. Sekali s pařezů spolu s otcem Svatoněm nebožtíkem. V tom umřel Svatoň, a ten les Jan Žákuov syn sám potom sdělal a vozil. V tom času sě k tomu lesu žádný neohlásil; teprv když je prodal Jan, tehdy pan Vondřej Vítha sě k tomu teprv ohlásil.

Strana 129
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 129 Petr z Rataje u. p. n. k. s. t.: To pomním, že poslal jest tesť jeho Svatoň z Rataje Jana Žákova syna k Braumovi do Podboří, aby les koupil a spolu aby je dělali. Když jsú pak ten les spolu zsekali z pařezů, tehdy Svatoň v tom umřel. Potom pak sám Jan Žákuov syn zdělal je v lese i vyvláčil k vodě. V tom je páni Víthové nemohli jsou vyjednati od pana Tejnského. Tehdy mu kázali z grunthu jich pryč, aby sě opatřil, jakž můž. Potom jest mne prosil, abych mu je trhal na vořiny. Za to mi dal LXXX“ grošuov. Potom pak ten les prodal bez tří po LXXte groších, těch XXIVa voruov. Jakub šafář z Rataje nebo krčmář u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest ten les koupil Jan Žákuov syn sám, a z pařezů sou s Svatoněm spolu sekali. A potom když jest Svatoň umřel, dělal a vláčil sám Jan Žákuov syn. Když sou mu pak páni Víthovi kázali z grunthu pryč, pak jest u mne trávil a dělníci jeho též [v] Janovech. Když ten les dovláčili, i neohlásil se k tomu lesu žádný, až je prodal, teprv jsou páni Víthové sě k tomu ohlásili. Chtějí v tom lesu polovice mieti. R. IV. 1. P. 20. b. 2248. Mezi Alenú z Radonic s jedné, a Janem Maštálkovým synem, člověkem pánuov Karlíkuov z Drachkova, z strany druhé. — 1512, 26. dubna. MDXII° feria II. in crastino Marci evangeliste. Václav z Rudoltic, páně Bar- chancuov člověk, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest zajal krávy Jan, páně Karlíkuo člověk, Maštálkovu synu na Huorce s páně Barchancových gruntuo, když sme byli na diele páně Barchancově. Jan z Rudoltic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest zajal Jan, páně Karlíkuo člověk, krávy dvě s teletem Maštálkovu synu s Huorky na grunthu páně Barchancově, když sme my byli na diele páně Barchancově. R. IV. 1. P. 21. a. 2249. Mezi Alenú z Radonic s jedné, a Katheřinú z Koutuov s strany druhé. — 1512, 27. dubna. MDXII° feria III. post Marci evangeliste. Beneš z Vrchotic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jsú rukojmie paní Aleny prosili, aby za paní Katheřinu z Kouthuov, dceru svú, za věno slíbila; a ona jest slíbiti paní Alena nechtěla, než pověděla paní Alena: Má paní Katheřina strajce pány Koutské; nechť za ni slíbí. A páni Koutští za ni za paní Katheřinu slíbili, a prosili páni Koutští paní Aleny, aby paní Alena paní Katheřině sto kop puojčila nebo dala. A paní Alena dáti ne- chtěla a pověděla, že mám s sebú sama dosti činiti; nemohu puojčiti ani dáti. R. IV. 1. O. 13. a. Archiv Český XIX. 17

Strana 130
130 D. XIII. Registra soudu komorního. 2250. Mezi Janem z Lužné s jedné, a Burianem Chodaurem s strany druhé. — 1512, [27. dubna]. Jan z Loun u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Jan Luženský žádal jest Buriana Chodaura, strýce svého, za váček. A on jest Chodaur řekl témuž Janovi jej dáti; a nedal jest, dal jej jinému. R. IV. 1. O. 14. a. 2251. Mezi Hynkem Baderským z Újezda puovodem s jedné, a Mikulášem Trčkou z Lípy pohnaným s strany druhé. — 1512, 28. dubna. MDXII° feria IV. ante Filipi et Jacobi. Kuba rychtář z Církvice, člověk pana Diviše Žeušického, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že nebožtík kněz Nikodem prodal u Církvice zadní dvuor Martinovi Vituoskovi za pět set a za pět kop grošuov. A měl týž Martin zavdati štyrydceti kop grošuov a potom po deseti kopách groších za dvě létě platiti, potom po dvou letech po vosmi kopách groších každý rok až do zaplacenie. Vzal na to pan Mikuláš Trčka bez poloukopie dvadceti kop grošuov. A na to sme litkup pili. Jiřík z Církvice, člověk páně Žeušického páně Divišuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že nebožtík kněz Nikodem prodal zadní dvuor u Cierkvice mezi Čáslaví a Horú Martinovi Vituoškovi za pět seth a za pět kop grošuov. A měl týž Martin zavdati štyrydceti kop grošuov a za dvě létě po X“ kopách grošuov platiti, po těch dvou léthech potom po osmi kopách groších každý rok až do vy- plněnie té summy. A po smrti kněze Nikodemově vyzdvihl puol dvatcáty kopy grošuov pán jeho Martinuo, pan Mikuláš Trčka. R. IV. I. P. 2. a. 2252. Mezi Martinem z Voráčova člověkem páně Wolfovým z Guthšteina s jedné, a Václavem z Polák s strany druhé. — 1512, 28. dubna. MDXII° feria IV. ante Philipi et Jacobi. Matěj z Voráčova u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když sme jeli s Martinem sousedem z Rakovníka skrze Pšovlky a já seděl na voze, koval pacholek Poláckého kuoň u kováře. A když se ten kuoň utrhl, pacholek mu nedal z vrath, a on přeskočil přes zídku i vrazil nám se mezi klichny. A my ho vodehnali. A on opět se zase vrátil a zporážel nám přednie klichny, až cuchtu zlámaly, že sobě div noh nevylámaly. A tak vždy ten kuoň vskakoval až do čtyrykrát, a po čtvrté Martin hodil naň a vyrazil tomu koni voko dřevem. R. IV. 1. P. 2. b. Srov. svědomí č. 1910 v AČ. XIII. str. 497.

Strana 131
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 131 2253. Mezi Janem Vajhákem z Koutuov s strany jedné, a Ctiborem Martinickým z Chřenovic s strany druhé. — 1512, 28. dubna. Feria IV. ante Philipi et Jacobi. Jan Řídlo z Mokřan svědčil takto: To jest mi v paměti, že při svatém Václavě nynie minulém byl sem při tom v soudné svět- nici, když jest mluvil pan Jan Koutský k panu Ctiborovi vo nějaký dluh o dvě kopě grošuov a o deset grošuov českých, napomínaje pana Ctibora, aby mu je dal. A pan Ctibor se k tomu dluhu znal a také jest ku panu Janovi mluvil, že jest mu nějaké zbroje puojčil, a když mu on tu zbroj vrátí, že mu chce také penieze dáti. A pan Jan řekl, že mi jest ta zbroj shořela a že mu chce dáti jinú aneb mu ji za- platiti. A pan Ctibor řekl, že mu také chce penieze dáti v týmdni anebo ve dvú nedělí. A to beru k své vieře, k své duši, že jest to v pravdě tak, což tuto svědčím. Feria V. ante Filipi et Jacobi [29. dubna]. Václav z Olbramovic svědčil takto: Některý čas byl sem na hradě Pražském se panem Ctiborem Martinickým, i učinil k němu řeč pan Jan Koucský: Kéž mi vrátíš ty peníze, kteréžť sem dal, aby brnie vyplatil. Odpověděl pan Ctibor: Dámť je, což budu moci najspíš. Toho ne- pomním, jaká jest summa. Také pan Ctibor řekl mu: Vrať mi zase mou zbroj, kterouť sem pójčil. A pan Jan Koucský řekl: Jáť ji rád vrátím, ale jestiť vyhořalá; pošli po ni, kdy chceš; pakli ji nechceš přijíti, chciť ji zaplatiti. A to beru k své víře a k své duši, že tak jest. R. IV. 1. P. 2. b. a 6. b. 2254 Mezi Janem a Vondřejem bratřími ze Rzavého s jedné, a Janem Žákovým synem z Koliměřic, člověkem Jana Čabelického, s strany druhé. — 1512, 28. dubna. Feria IV. ante Philipi et Jacobi. Petr Biček z Rathaj u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest Jan Žákuov syn koupil les od pánuov Bechyňských na jich gruntích s Svathoněm z Rathaj, člověkem páně Vítovým, a spolu jej s tiem Svathoněm rúbali s pařezů. A v tom Svathoň umřel, a Jan potom sám dodělal, a svezl a prodal lidem páně Bechyňkovým z Štermberka XXIV voruov po LXX groších bez tří. Mikuláš z Rathaj [sv. p.]. Dušek z Rataj u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest měl Jan Žákuov syn les s sousedem naším Svatoněm, a roubali jej spolu z pařezů. A v tom Svatoň umřel, a Jan jej ten les sám dodělával a před se odvezl na břeh. A potom jej prodal lidem pana Bechyňského bez tří po LXXti groších XXIV voruov. R. IV. 1. P. 3. a. Srov. svědomí č. 2247. 17

Strana 132
132 D. XIII. Registra soudu komorního. 2255. Mezi Chvalem z Leskovce a v Kamenici s jedné, a Alžbětú ze Strpí z strany druhé. 1512, 28. dubna. MDXII°, feria IV. ante Philipi et Jacobi. Jan z Cerkvice u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když jsú se páni Leskovcové dělili o svrchky, že jest tu paní byla na Cerkvici od svatého Ducha, až sem já ji odvezl na Dohalice ten týden před svatým Martinem; neb sem byl tu chvíli u panie vozkou. Jan Postřihač z Cerkvice u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když se páni Leskovcové dělili o svrchek na Cerkvici při Božím vstoupení, a paní Alžběta byla při tom, a trvala tam na Cerkvici paní od toho času, až odjela při svatém Martině na týden na Dohalice. R. IV. 1. P. 4. a. 2256. Mezi panem Zděnkem z Klinšteina s jedné, a Jirsú, Janem Prasátkovým zetěm, Janem Šoldíkovým synem, a Kuotou z strany druhé. — 1512, 28. dubna. MDXII°, feria IV. ante Philipi et Jacobi. Matěj z Chroustoklat od kněze Mar- tina u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že na Tismických polích zajal dobytek pan Škvořecký Brodským. R. IV. 1. P. 4. b. Srov. svědomí č. 2231. 2257. Mezi panem Zdeňkem z Klinšteina s jedné, a purgmistrem a radú i vší obcí města Českého Brodu s strany druhé. — 1512, 29. dubna. MDXII', feria V. ante Philipi et Jacobi. Matěj z Chroustoklat od kněze Mar- tina u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, že jest pan Zdeněk Škvořecký zajal dobytek na Tismických polích Brodským. A to léto sem já byl u pana Viléma na Tismicích. R. IV. 1. P. 4. b. Srov. svědomí č. 2231 a 2256. 2258. Mezi Jiříkem Zelníkem, v Praze obývajícím, s jedné, a mezi páně Firšicovými lidmi, Jindřichem, kterýž v Roudnici v vazbě seděl, Prokopem Hřebíčkovým bratrem z Veltrus, a Matějem pří- vozníkem z Miřiviček, s strany druhé. — 1512, 30. dubna. MDXII', feria VI. ante Filipi et Jacobi. Jan Bradáč z Malé Strany u. p. n. k. s. t.: Když mne žádal Jiřík Zelník, abych šel ku panu Byšickému do domu jeho s listem puohonným, i našel sem jej tu v domě a dal sem mu ten list. Tu jest on strhal ten list, a dával mi zrádce a z kurvy syny. A v tom naláv se i běžel k stolu, a já šel pryč z domu.

Strana 133
Svědomí k roku Svátosti l. 1512. 133 Mikuláš dráb z Starého města Pražského u. p. n. k. s. t.: To jest mi v pa- měti, když sem šel k žádosti Jiříka Zelníka do Roudnice s listem i když sem přišel před hrad, jakýs mladaj pacholek kadeřavaj pohleděv na nápis i řekl, že ho žádný nepřijme, když hejtmana nenie, a žádný ho odvierati nebude. I ukázal mi ten pa- cholek kadeřavý, kudy mám jíti, a já šel sem. I když sem šel zase, potkal sem tři pacholky. I když mě minuli, navrátil se na mne jeden, udeřil na mne sekerkú, a já za- mítal sem se sudlicí; a on udeřil na mne voštípem, uhodil mě v hlavu, až sem se zvrhl. I vzal mi tobolku a vodtrhl se vším vod pasu, i ten list mi vzal, a ještě mě za ňádry voběma rukami vohledával, mám-li co víc. Feria VI. post Simonis et Jude [29. října]. Mikuláš holomek z hradu Praž- ského u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že dal mi jest Jiřík Zelnář puohon, abych jej dal panu Janovi Biešickému. I nebyl[o] jeho doma, nežli sama paní. I tázal sem sě paní: Kdež jest pán váš? I řekla, že jeho doma není. Milá paní, teď sem poslán od úřadu; prosím vás, dajtež ten list pánu vašemu. Milý pane, já ho vzieti nesmím. I řekl sem paní jeho: Milá paní, já učiniti muším; neb sem s ním poslán. A nechal sem ho na stole před ní. Počela sě na mne hněvati: Kdyby byl pán doma, strhal by ho, jakož jest první strhal. I řekl jsem jí: V tom mi za zlé neměj. I šel sem s tím pryč. R. IV. I. P. 21. b. Srov. svědomí č. 2200. 2259. Mezi Bohuňkem Černínem z Černína s jedné, a mezi Natanaelem odtudž z Černína s strany druhé. 1512, 30. dubna. MDXII', feria VI. ante Filipi et Jacobi. Vít písař v kraji Hradeckém u. p. n. k. s. t.: Toho sem já svědom, když sem byl u pana Nathanaele v Jesenici, tu jest mi on pan Nathanael kázal napsati dvě cedule řezané, položiv v nich, pravě, že jest dával za pana Bohunka Černína. Ty sem já cedule k rozkázání téhož pana Na- tanaele napsal, což on mi pravil. Ale pana Bohunka Černína jest při tom nebylo. R. IV. 1. P. 22. a. Srov. svědomí č. 2337 a 2338. 2260. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a mezi Voldřichem z Liběšovic, člověkem pana Viléma z Vřesovic, s strany druhé. — 1512, 30. dubna. MDXII', feria VI. ante Filipi et Jacobi. Mikuláš Kolda z Lužic, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, když sem šel s Martinem z Lužic, sousedem svým, a s Klimentem k Voldřichovi z Libešovic, ptali sme se ho: Voldřiše, kdes našeho tohoto souseda Martina jal? A on pověděl: Vzal sem jej i s koňmi i s vozem i s vobilím na královské silnici v Libešovicích.

Strana 134
134 D. XIII. Registra soudu komorního. Kliment z Lužic, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, když sem šel s Mikulášem Koldou k Voldřichovi do Libešovic ku páně Vilémovu člověku, ptajíce se, kdež jest člověk páně Děpoltuov Martin z Lužic jat, tu jest se Voldřich poznal, že jest jej vzal ve vsi v Libešovicích na svobodné královské silnici s vozem se třmi koňmi a s vobilím. A byl při tom, když sme s Voldřichem mluvili, i ten člověk páně Děpoltuov Martin. R. IV. 1. P. 22. a. Svědomí k roku svatého Martina létha MD dvanáctého (11.—29. listopadu 1512). 2261. Mezi panem Jindřichem Kornhauzským z Kolovrat puovodem s jedné, a mezi panem Jiříkem Bezdružickým z Kolovrat a na Buštěhradě, najvyšším sudím královstvie Českého, mocným otcovským poručníkem sirotkuov a statku někdy pana Mikuláše Žehrovského odtudž z Ko- lovrat oc, pohnaným s strany druhé. — 1512, 3. května. MDXII°, feria II. die invencionis sancte crucis. Jan příjmím Jakeš, služebník pana Viléma Kornhauzského, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že nebožtík pan Zbyněk, starý pán Kornhauzský, zastavil nebožtíkovi panu Mikulášovi Žehrov- skému tři čéšky stříbrné a koflík stříbrný pozlacený. Na to sem já vzal od téhož nebožtíka pana Žehrovského k ruce nebožtíka pana Zbyňka, starého pána Kornauz- ského, osm kop grošuov. Ale dávány sú témuž panu Zbyňkovi dvakrát peníze od pana Žehrovského. Toho já nevím, co jest pan Zbyněk nebožtík sám vzal od něho od pana Žehrovského, než všeho tak vzato jest na ty klenoty vokolo desíti kop grošuov. R. IV. 1. P. 23. a. Srov. svědomí č. 2240—2242. 2262. Purkmistr a rada m. Litoměřic dávají listovní svědomí do soudu komorního ve při Lidmily Polencové s Valentinem Kunšem z Lukovec. — 1512, 6. května. My purgmistr a radda oc. Jakož jsme pohnáni od slovutné p. Lidmily Po- lencové, abychom jí seznání dali, stalo-li se v městě našem kdy takové svolenie ode vší obce, jakož sme urozenému vladyce Valentinovi Kunšovi z Lukovec povolenie dali, aby ji, ty časy sirú vdovu, k jinému právu poháněti mohl, kdež my takto se- znáváme: že takové svolenie nikdá prve před tím jest od starších a obce naší nebylo, než vždycky sme se svým právem zpravovali oc. A na druhý artykul táže se, mohla-li jest to obec učiniti proti právóm svým a povinnostem oc; a na třetí, jestliže by kto komu statek svuoj dal pod listem a pod pečetí města našeho a nad tím nade vším plnú moc sobě pozuostavil, a chtěl někde něco někomu dáti a ne-

Strana 135
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 135 vyzdvihl té moci k sobě před zahájeným soudem a čtyři lavy [sic] práva našeho: mělo-li by takové dání moc, toho svědomie našeho na nás žádajíc. Což se pak těch dvú ar- tykuluov posledních dotýče, ty dva artykule že se na práva ztahují, jestliže komu jich bude potřebí, ať se v práviech na to ptá. Tomu na svědomie pečeť oc. Datum feria V. post festum Philippi et Jacobi. Kopiář Litoměřický z r. 1512—1517 na l. 21. a. za nápisem „Polencové svědomie do soudu komornieho.“ Srov. listovní svědomí č. 2181 str. 89. 2263. Mezi Václavem Číňovským z Číňova s jedné, a Jiříkem Hášou z Újezda s strany druhé. 1512, 4. června. MDXII°, feria VI. ante Bonifacii. Václav služebník pánuov šefmistruov u. p. n. k. s. t.: Když byl šefmistrem pan Bartoš z Prachňan, pověděl mi tak, že včera již sem byl ležel, přišel ke mně pan Jiřík Háša, prose mne, abych vstal pro jeho pilnú potřebu. Tu sem vstal i otázal sem se jeho, jaká jest toho potřeba tak pilná. A on mi pověděl: Milý pane Bartoši! Chce mi poručiti Pyšnice statek svuoj. I šel sem s ním hned. A když sme přišli k němu k Pyšnicovi, tu jest týž Pyšnice řekl panu Bartošovi, že tě rád vidím s pravú věrú, milý pane Bartoši. Teď vám s panem Jiříkem Hášou poroučím spolu statek svuoj všecken. Potom mne jest nebožtík pan Bartoš posílal, umřel-li jest. A já sem u něho u téhož Pyšnice byl, ještě byl neumřel I přišel k němu hned pan Bartoš a nalezl tam pana Jiříka Hášu u něho, u nebož- tíka Pyšnice. I otázal se pan Bartoš jeho Pyšnice: Poněvadž sme poručníci, aby nám pověděl o těch zlatých, kde sú, abychme nemnieli, ale věděli. A on pověděl: Nevím. Pak potom je nalezli a vzali je oba dva spolu po smrti jeho Pyšnicově, i také groše a klenoty pobrali proto, aby se co neztratilo. Při tom jich nebožtík Pyšnice prosil, aby manželky jeho Pyšnicovy Duora, mátě Václava Číňovského, hlédala a jí opatrovala do smrti a křivdy jí nečinila, a za hospodyni ona Duora aby tu byla. Jiřík Ways, konšel a měštěnín na Horách Kuthnách, na tu přísahu, kterú učinil králi JMti k úřadu konšelskému, svědčil takto: Když sem byl městským pí- sařem, byl sem u toho kšaftu Pyšnice kováře nebožtíka. Tu jest sepsánie jakéžkoli na rathouze v kniehách městckých zapsáno. Při tom také byl nebožtík Bartoš z Prachňan. Než Jiříka Háši při tom já nepamatuji, by byl. Item to mi jest v pa- měti, že se o duom Vaněk Číňovský soudil s Bartošem z Prachňan. Jakž jest ko- livěk konec ta věc vzala, tak jest na rathouze znamenána. Toto se také na mně Vaněk tázal, což kto řídí před jedním dobrým člověkem, že má býti pevné a stálé? Já k tomu tak pravím, že sem já toho práva u nás ještě nikda neviďal, aby to mělo za právo státi. R. IV. 1. P. 7. a.

Strana 136
136 D. XIII. Registra soudu komorního. 2264. Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Loun s jedné, a Jiříkem Vostrským z Sulevic oc s strany druhé, o vokrajie. — 1512, 4. června. MDXII°, feria VI. ante Bonifacii. Mikuláš příjmí Rebíka z Smolnice, člověk pánuov Lounských, u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo a pomním tu pány tři neb štyry na Divicích, žádný jest nikdy pánóm Lounským nepřekážel v tom lese Smolnickém, až teď pan Jiřík Vostrský jim pánóm Lounským posekal v témž lese dřívie s několik vozuov hrubého dubie a vodvezl. Řéha z Taynce, člověk Panenský, u. p. n. k. s. t.: Byl sem hajným u pánuov Lounských, dokudž sem za nimi byl, jest tomu již patnást let, jakž sem dříví majtil v lese jich pánuov Lounských nad rybníkem. Tu jest pan Jiřík Vostrský posekal a pobral jim pánóm Lounským dřívie. Když sem se tázával pánuov Lounských, káží-li mi to dříví mýtiti, a oni mi řekli: Nech ty nám dříví ke mlajnóm neb ke dvoru. Jan Šach z Smolnice, člověk pánuov Lounských, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že pan Jiřík Vostrský sekal pánóm Lounským dřívie, neb kázal sekati v lese Smolnickém přes mezníky, ješto toho nikdy žádný nečinil. Bylo tu na Di- vicích pánuov za mé paměti, vyčetl bych jich na pít. Jan příjmím Lankaš z Nové Vsi, člověk pánuov Lounských, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když pan Kerunk byl na Divicích, že jest pánóm Lounským lesu Smolnického nikterakž nenaříkal a v ničemž jim v tom lesu překážky nečinil. Pak pan Vilém koupil u pana Kerunka a též jim v to nevkročoval. Potom přišel ten statek Divice panu Zigmundovi, synu páně Vilémovu, a žádný jim v ty lesy jich Smolnické nevkračoval. Potom opět ty Divice držal pan Chmelický. Též od něho překážky neměli žádné. Až teď pan Jiřík Vostrský, ten v ten les Smolnický sahá, posekati kázal a pobrati dřívie, dubie, ješto pánóm Lounským prve se toho nedálo. Jan Sladovník příjmím z Nové Vsi, člověk pánuov Lounských, u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo vod mnoha let, že pánóm Lounským překáženo není v lese jich od žádného, až teď od pana Jiříka Vostrského, že rozkázal smýtiti a pobrati jim pánóm Lounským v tom lese Smolnickém dubie. Blažek rychtář z Nové Vsi u. p. n. k. s. t.: Tu sem rodil se v Nové Vsi a nikdy sem neslýchal, aby pány Lounské vo to vokrajie Smolnického lesu kto na- říkal, ani kto jim v to sahal, až pan Vostrský teď to vokrají kázal jim posekati a pobrati svým lidem do Divic. Jíra příjmím Čech z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Co sem já tu v Smolnici, v těch letech za pana Viléma, a za pana Zikmunda syna jeho, a za pana Chme- lického, žádný toho vokrají v lese Smolnickém pánóm Lounským nenaříkal ani sekal,

Strana 137
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 137 až teď pan Jiřík Vostrský na tom vokrají dubie veliké, některé skuoro v vobjetí, kázal lidem svým posekati a vézti na Divice. Mikuláš Kroupa, starý hajný z Smolnice, u. p. n. k. s. t.: To jest mi svě- domo za mladých leth za pana Viléma a za pana Zigmunda, který na Peruci, a za pana Chmelického, že nikdy žádné překážky nebylo v lese Smolnickém pánóm Lounským, až za tohoto pana Jiříka Vostrského, že jest jim on pan Jiřík kázal pomýtiti to vokrají Smolnické a na Divice vézti. Jan hajný z Nové Vsi, člověk pánuov Lounských, u. p. n. k. s. t.: Co se dotýče toho vokrajie v lese Smolnickém, že jest jej pánóm Lounským pan Jiřík po- majtil; neb rozkázal mýtiti lidem svým a vézti do Divic, ješto já tu pomním tři pány, a žádný jim toho nesekal. Matěj Fidron z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Pamatuji od nebožtíka pana Vi- léma až do pana Jiříka Vostrského, že jim pánóm Lounským není překáženo v vo- krají Smolnickém; než on pan Jiřík v tom vokrají kázal posekati dubí lidem svým i pobrati. Simon z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Sem já tu v Smolnici vod štyrydcíti leth, a žádného hadrunku nebylo vo ty vokrají Smolnické — již teď štvrtý pán na Di- vicích —, až teď pan Jiřík Vostrský kázal svým lidem v tom vokrají dubí posekati a vodvésti do Divic, ješto sobě to dubí páni Lounští chovali ke dvoru a ke mlajnu a ku potřebě své. Jíra příjmí Pacek z Smolnice [sv. p.]. Jakub Vaník z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Já pomním třetího pána již, pana Jiříka Vostrského. A prve žádný překážky nečinil pánóm Lounským na tom vokrají Smolnickém, až tento třetí pan Jiřík Vostrský posekal jim dříví v tom vokrají. Jíra Konvrš z Smolnice, pánuov Lounských člověk, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že žádný pán, který byl na Divicích — pomním před panem Jiříkem Vostrským štyry pány — a žádný pánóm Lounským nečinil překážky v tom vokrají Smolnickém, až on pan Jiřík Vostrský kázal posekati a pobrati lidem svým dříví s toho vokrajie Smolnického. Jíra Koza z Smolnice, pánuov Lounských člověk, u. p. n. k. s. t.: Tu sem já se v Smolnicích zrodil, a žádný pánóm Lounským nepřekážel v tom kusu Smol- nickém, kdež pan Jiřík Vostrský kázal lidem svým posekati a vodvézti dříví. Václav Skalík z Smolnice [sv. p.]. Jan Hořalský z Smolnice [sv. p.]. Vaněk z Smolnice [sv. p.]. MDXII°, feria VI. post Bonifacii [11. června]. Jan příjmím Koudele z Smol- nice u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo a v paměti, že páni Lounští kázali sobě nechávati velikého i malého dubie v lese svém Smolnickém podle kraje. Potom to Archiv Český XIX. 18

Strana 138
138 D. XIII. Registra soudu komorního. dřívie, kteréžto oni sobě k svým potřebám chovali tu v lese Smolnickém na kraji, kázal pan Jiřík Vostrský pomýtiti a vodvésti. R. IV I. P.. 8. a. a 12. b. 2265. Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Loun s jedné, a mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic oc s strany druhé, o převorání. — 1512, 4. června. MDXII°, feria VI. ante Bonifacii. Jan Hajný z Nové Vsi u. p. n. k. s. t.: Jest mi to svědomo, že pacholci pana Jiříka Vostrského převorali do gruntuov Jana Sladovníka, člověka jich pánův Lounských. Vaněk z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že na gruntích pánuov Lounských člověku jich příjmím Sladovníku převoráno jest přes mezníky z rozkázánie pana Jiříka Vostrského. Jíra příjmím Čech u. p. n. k. s. t.: Když sme byli vedeni na meze, ukázáno jest, kterak jest převoráno na gruntích pánuov Lounských z rozkázánie pana Jiříka Vostrského Janovi Sladovníku, člověku jich pánuov Lounských. Byl při vohledání těch mezí i sám pan Jiřík Vostrský. A druhému také Koubovi převoráno jest do luk. Matěj Fidron z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že pan Jiřík Vostrský kázal převorati v dědině Jana Sladovníka a v Koubově louce. Jan Hořanský z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Jest mi vědomo, že na gruntích pánuov Lounských převoráno jest v dědině Jana Sladovníka z rozkázánie pana Jiříka Vostrského přes mezníky daleko. Mikuláš z Smolnice u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo, že pan Jiřík Vostrský kázal svým pacholkóm převorati člověku pánuov Lounských v dědině Janovi Slado- vníku a Koubovi v louce dále, než mělo voráno býti. Jíra Koza z Smolnice u. p. n. k. s. t.: To sem viděl, že jest převoráno Janovi Sladovníku a Koubovi, Sladovníku do dědiny a Koubovi do louky, lidem pánuov Loun- ských z Nové Vsi z rozkázánie pana Jiříka Vostrského. A viděl to sám pan Vo- strský a neodpíral tomu. Jíra Pacek z Smolnice [sv. p.]. Jan Lankaš z Nové Vsi [sv. p.]. Jakub z Smolnice [sv. p.J. Jíra Konvrš z Smolnice [sv. p.]. Blažek rychtář z Nové Vsi u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že, když vinili pana Jiříka Vostrského páni Lounští z toho, že by převoráno bylo lidem jich Janovi Sladovníku a Koubovi, k tomu pan Vostrský odpověděl, že sem já nevoral. A páni Lounští řekli: Ale čeleď tvá vorala. Tehdy jest pan Jiřík mlčel. Václav Skalík z Smolnice [sv. p.]. MDXII°, feria VI. post Bonifacii [11. června]. Jan příjmím Koudele z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, když sem byl na poli Novoveském se pány Lounskými,

Strana 139
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 139 že jsú tu smlúvali pány Lounské se panem Jiříkem Vostrským vo rolí, a zákopy učinili, pokud by mělo voráno býti. Potom pacholci páně Vostrského převorali sú přes ty zákopy aneb přes to, pokudž ukázáno bylo a vyměřeno. R. IV. P. 10. a. a 12 b. 2266. Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Loun s jedné, a Jiříkem Vostrským z Sulevic s strany druhé, o Balcara. — 1512, 4. června. MDXII°, feria VI. ante Bonifacii. Václav Skalík z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, když sem chodil ku panu Jiříkovi Vostrskému s panem Pří- bramem, mluvili k němu ku panu Jiříkovi, že jest člověk tvůj Balcar sekal dříví v háji jich Lounských Smolnickém v Vuostrovci. A on pan Jiřík k tomu se znal. I učinili sú na něm votázku: S tvou-li volí jest to dříví týž Balcar sekal? A on se k tomu znal. Ptajíce se dále, béře-li tu při Balcarovu na se nebo zastává-li ho v tom, a on pan Jiřík řekl, že béře to na se. Šimon z Smolnice u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že jest člověk páně Jiříkuov Vostrského Balcar sekal dříví v háji pánuov Lounských Smolnickém s jeho páně Jiříkovú volí. A tu při on pan Jiřík na se vzal. Vaněk z Smolnice [sv. p.]. Mikuláš Rebika z Smolnice [sv. p.]. Jakub Vaník z Smolnice [sv. p.]. Blažek rychtář z Nové Vsi u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, když páni Lounští vinili pana Jiříka Vostrského z toho, že Balcar z Divic, člověk jeho, sekal v lese jich Smolnickém dříví, že on pan Jiřík tu Balcarovu při na se vzal. Matěj Fidron z Smolnice u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že Balcar z Divic, člověk páně Jiříkuov Vostrského, sekal dříví v tom vokrají Smolnickém pánóm Lounským, a pan Jiřík tu při Balcarovu na se vzal. Jíra Čech z Smolnice [sv. p.]. Jan Lankaš z Nové Vsi [sv. p.]. Jíra Konvrš z Smolnice [sv. p.]. Jíra Koza z Smolnice [sv. p.]. Jan Šach z Smolnice [sv. p.]. Jíra Pacek z Smolnice u. p. n. k. s. t.: Když sem chodil se panem Pří- bramem ku panu Jiříkovi Vostrskému na Divice, mluvil k témuž panu Jiříkovi pan Příbram: S jeho-li volí lidé jeho dříví sekali pánóm Lounským v vokrají Smolnickém. A pan Jiřík se k tomu seznal, že s jeho volí. V témž kusu málo vajše sekal Balcar z Divic, člověk téhož pana Jiříka. Jan Hořanský z Smolnice [sv. p.]. Mikuláš Kroupa [sv. p.]. Jan Hajný z Nové Vsi [sv. p.]. Feria III. post Bonifacii [8. června]. Jan příjmím Koudele z Smolnice u. p. 18*

Strana 140
140 D. XIII. Registra soudu komorního. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že Balcar z Divic, člověk pana Jiříka Vostrského, sekal s povolením pána svého dřívie v lese pánuov Lounských Smolnickém. I pobral jej a vodvezl. R. IV. 1. P. 11. a. Srov. svědomí č. 2264 a 2265. 2267. Mezi Janem Hochhauzarem z Hochhauzu puovodem s jedné, a mezi Zigmundem Smolíkem z Slavic pohnaným s strany druhé. — 1512, 12. června. MDXII', sabbato ante Viti. Bartoš Turek z Brna u. p. n. k. s. t.: Jsem toho svědom, že pan Zigmund Smolík panu Hanušovi Hochhauzarovi řekl vydati Longhonza a Niklšnaidara. A řekl týž pan Smolík ku panu Hochhauzarovi: Prve-li po ně pošlete, tím lép. A toho sem svědom, když jest on pan Hochhauzar po ně k němu ku panu Smolíkovi poslal, že jest mu jich týž pan Smolík vydati nechtěl. Brož řečený Král z Freiberku u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem šel na svobodné silnici z Jiřetína na Ayzenbergk. Jdúce tehdy, přišel jest Lang Hanuš sám druhý a voblúpil mě. A kdybych se jim byl nevydřel, byli by mě zabili. Feria II. profesto sancti Wenceslai [27. září]. Brykcí řečený Brychek, rychtář z Konobrž, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když jsú tyto vězně jali dva, Mikuláše a Honsa, na cestě pan Jan Hochhauser a pan Zigmundt švagr jeho, přitrefil sem [se] k tomu, když jsú je přivedli na Kopist. Mluvil jest ku panu Zigmundovi pan Jan Hochauzer takto: Já jsem tyto dva sjímal na miestě švagra mého Zigmunda Eisen- berského. A tu vás prosím, že mi opatříte [je] až do jitra, a zítra buoh dá pošli po ně. R. IV. 1. P. 23. b. 2268. Mezi Janem Vajhákem z Koutuov s jedné, a Johankou z Chřenovic s strany druhé. 1512, 14. června. Feria II. profesto Viti: Jakub z Štěkně, Kubeluov syn, člověk páně Kavkuov, u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo, že jest se přimlouval Václav Donát ku panu Koutskému za pana Ctibora Martinického, aby mu on pan Koutský roku přidal, že byl on Martinický panu Jarohněvovi Koutskému dlužen něco za ruko- jemstvie. I pověděl k tomu Donát: Což to bude, že paní Johanka bude se uva- zovati pro šest set v ten statek? Tehdy jest pan Jan Koucký pověděl: Nechť se uvazuje, brž dá panu komorníkovi padesát kop. Ale pan Jan Koutský jest pravil, že pro štyry sta, ale ne pro šest seth. A bylo to při úřadu páně purkrabovu, když paní Johanka prosila pana Donáta za přímluvu. Pověděl také pan Jan Koucký, že to má věc nenie, ale bratrova. R. IV. 1. P. 13. a. Srov. svědomí č. 2253.

Strana 141
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 141 2269. Mezi panem Petrem z Šternberka a na Leštně, najvyšším komorníkem královstvie Českého, s jedné, a mezi panem Lévou z Říčan a na Beztahově s strany druhé. — 1512, 16. června. MDXII°, feria IV. in crastino Viti. Mikuláš z Komářic svědčil takto: To mi svědomo, že jest se panem Petrem z Šternberka pan Léva Beztahovský jel do Prahy, již tomu některé létho, kdež sem já tehdáž u téhož pána v službě byl. Tu jest týž pan Léva jel na cestě jednak bokem jednak z zadu a kdež mu se zdálo. A v Praze v městě i ještě u vinicích okolo Prahy tak jel jest v houfě, tak jakž příležalo, se pánem. To beru k své víře a k své duši, jiného já svědom nejsem. R. IV. I. H. 9. b. 2270. Mezi panem Jindřichem jinak Albrechtem z Kolovrat oc s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Rakovníka s druhé, o pych Jiříka rychtáře z Šípuov. — 1512, 12. července. Feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera z Rakovníka soused u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že se jest u mne stala bitva, ale já nevím, aby kto zbit byl z jich lidí, a také neviem, od koho jest muoj přietel zabit. Neb sem toho nemohl viděti. A ta sváda se u mne stala vo posviecenie od páně Krakovského člověka a od druhého člověka královského. Jan Jahodka z Rakovníka soused u. p. n. k. s. t.: že nic o žádné bitvě neviem; neb jsem ty časy byl nemocen. Než toliko rozprávku viem o té bitvě; ale neviem, kto jest koho bil; neb jsem při tom nebyl. Feria VI. post undecim milia virginum [22. září]. Řieha ze Zhoře u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jsú sě svolali na nebožtíka Vaňka krčmáře a na rychtáře Jiříka ti jistí, Rubín, Roule, Kostka, Fridl, Uher, a bili jsú je. A Roule popadl sochor, bil Jiříka rychtáře. Vaněk z Svinařova u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo jest, že jsú bili Jiříka rychtáře a nebožtíka krčmáře. R. IV. 1. P. 27. a. 2271. Mezi týmž panem Jindřichem oc z Kolovrath a týmiž Rakovnickými ut supra o Koubka z Šípuov. — 1512, 12. července. MDXII°, feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera, měštěnín z Rakovníka, u. p. k. s. t.: že viem, kto jest Koubka udeřil, že Krahule; ale já sem toho neviděl, neb jsem při tom nebyl, než že se sám k tomu Krahule zná. Jan Jahodka z Rakovníka měštěnín u. p. n. k. s. t.: že o tom nic neviem, neb jsem při tom nebyl. R. IV. 1. P. 27. b.

Strana 142
142 D. XIII. Registra soudu komorního 2272. Mezi týmž panem Jindřichem Krakovským oc s jedné, a mezi Rakovnicskými ut supra s druhé, o Vondru ze Zhoře. — 1512, 12. července. MDXII°, feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: že neviem, kto jest Vondru udeřil, aniž viem, jest-li bit čili nenie. Jan Jahodka z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: že o ničemž nic neviem, neb jsem při tom nebyl. Feria VI. post Ursule virginis [22. října]. Rieha ze Zhoře u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo, že Malý Jíra dal Vondrovi políček. R. IV. 1. P. 28. a. 2273. Mezi panem Jindřichem z Kolovrat oc s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Rakovníka s druhé, o Jiříka Dála. — 1512, 12. července. MDXII°, feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera z Rakovníka měštěnín u. p. n. k. s. t.: že neviem, udeřil-li je kto Jiříka Dálu, aniž jsem toho viděl. Jan Jahodka z Rakovníka soused u. p. n. k. s. t.: že nic neviem o ničemž; neb jsem tu nebyl. R. IV. 1. 28. b. 2274. Mezi týmž panem Jindřichem z Kolovrat s jedné, a Rakovnickými s druhé, o Jana Votepkova syna. — 1512, 12. července. MDXII°, feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: že sem neviděl, aby kto Jana Votepkova syna zbil. Jan Jahodka z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: že o ničemž nic neviem; neb jsem při tom nebyl. R. IV. 1. P. 29. a. 2275. Mezi panem Jindřichem Krakovským s jedné, a Rakovnickými ut supra, o Prokopa z Svinařova. — 1512, 12. července. MDXII°, feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera, měštěnín z Rakovníka, u. p. n. k. s. t.: že já toho neviem, aby Prokop od koho zbit byl, aniž jsem toho viděl, aniž toho Prokopa dobře znám. Jan Jahodka z Rakovníka soused u. p. n. k. s. t.: že já o tom nic neviem, aniž sem při tom byl. R. IV. 1. P. 29. b.

Strana 143
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 143 2276. Mezi týmž panem Krakovským a týmiž Rakovnickými o Kubu z Modřovic. — 1512, 12. července. MDXII°, feria II. ante Margarethe virginis. Jan Naxera z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: že jsem neviděl, by Kubu kto udeřil, než že jest týž Kuba ke mně přišel již po bitvě zpravuje mě toho, že by Bártha Patinec k témuž Kubovi přišel a řekl mu: Milý Kubo, daj mi ten voštíp, neboj se nic. A Kuba že by mu jej dal, a týž Bártha že by na Kubu voštípem tiem udeřil. A Kuba mu se zavrhl tesákem. Ale toho jsem já neviděl, než že mě toho Kuba tak zpravoval. Jan Jahodka z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: že o tom nic neviem, neb sem při tom nebyl. R. IV. 1. P. 30. a. 2277. 22 Mezi Johankú z Chřenovic s jedné, a mezi Voldřichem z Cholopic s strany druhé. — 1512, 27. září. MDXII°, feria II. ante Wenceslai. Jan Divný ſze] Znojma u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo: Byl jsem poslán od paní Johanky z Chřenovic ku panu Voldřichovi z Cholopic vo deset zlatých. Prosil jsem ho, že jest mu má paní puojčila, že jeho prosí, aby je voplatil, že jest jí pilná potřeba těch deseti zlatých uherských. I odpověděl jest pan Voldřich: Proš paní ode mne, žě jich nynie nemám, i pověz paní, muožli sě kde vobjíti, žě já sě sám jitcem učiním. A paní sě nezdálo učiniti. Poslala jest mne k němu po druhé. Prosil jsem jeho: Milý pane Voldřiše, žě vás paní prosí, abyšte je dali; neb jich jest veliká potřeba. Znáte to, žeť jí jest bratr velmi nemocen. I pověz paní tak, že mi mají kupci přijieti o kuoň. Jakž kuoň prodám, ihned já poslati chci ty zlatý. Anna z Bejkova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když jsme šly do páně Maršárkového domu [s] svú paní některú chvíli, tu jest má paní mluvila ku panu Voldřichovi: Milý pane Oldřiše, prosím vás, oplaťte mi těch deset zlatých, kteréž sem vám puočila. I řekl jest pan Oldřich: Milá paní Johanko, chci rád dáti, jedny což kuoň prodám. Pakli sě viete kde vobjíti, chci se sám jistcem učiniti a za vás je dáti. R. IV. 1. P. 24. a. 2278. Mezi Johanem Niklem z Lipska s jedné, a mezi Zigmundem Smolíkem z Slavic [a jinými] s strany druhé. — 1512, 13. října. MDXII°, feria IV. ante Galli. Item Hanz Lozar z Šlakenber u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo jest, žě sem je upomínal z toho dluhu, a on Smolík jest sě k tomu dluhu přiznal, však tak, až počet mezi sebú učiní.

Strana 144
144 D. XIII. Registra soudu komorního. Též mezi Johanem a mezi Thymen [sic] z Pošky, hejtmanem na Rebenšteině. Též Hans Lozar ut supra u. p. n. k. s. t.: že mu to svědomo jest, že pana upomínal; a seznal sě k tomu dluhu k puol devátý kopě. Též Johannem Niklem a mezi Janem Bornie ze Lhoty. Též Hanz ut supra u. p. n. k. s. t.: To svědomo jest, kdež jsem je upo- mínal z těch XII kop; i znal sě jest k tomu dluhu. Též Johannem Niklem a Wolfem z Sulevic na Duchcově. Též Hans ut supra u. p. n. k. s. t.: že mi to svědomo jest, že sem téhož Wolfa z Sulevic upomínal, a on sě jest k tomu seznal ke IV kopám. Též Nikl Johan ut supra a Václavem Solského z Sulevic na Dolanech [Solanech?]. Též Hans Lozar z Šlakenberd u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo jest, že sem s ním počet učinil, že zůstal témuž Johanovi Niklovi osm kop. Též Nikl Johan ut supra a mezi Janem Slachem z Hřivic. Též Hans ut supra: To mi svědomo, že když jsem jeho pana Jana Slacha z Hřivic upomínal, seznal sě jest přede mnú, žě jest dlužen témuž Johanovi Niklovi XXV kop. Též Niklem ut supra a Albrechtem Hyserlí z Choduov. Hans Lozar ut supra u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, kdež sem jeho Albrechta Hyserli z Choduov upomínal z dluhu jeho Niklovu, znal sě jest k tomu dluhu, avšak až počet mezi sebú učiní, a to X kop grošuov míšenských a XLVI“ grošuov též míšenských. Též Niklem ut supra a Jiříkem Želenským z Sebuzína. Též Hans Lozar u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo jest, když jsem jej upomínal, pravil: Až počet mezi sebú učiníme. Též Niklem ut supra a Václavem Horů z Ocelovic. Též Hans Lozar ut supra: To mi svědomo, kdež sem jej upomínal pana Václava Horu, byl jest dlužen bez jedné padesáte kop. Na to dal XX kop grošuov míšenských, a k ostatku sě jest přiznal, že jest dlužen. Též Niklem ut supra a Kasparem z Jhan a Kadaně. Též Hans Lozar ut supra: To mi svědomo, kdež jeho upomínal Kaspara z Jhan a Kadaně, pravil jest, žě nyní jich nemá, než když je budu jmieti, žě rád dám, a to když mezi [sebú] počet učiníme. Johan Nikl oc a mezi Václavem Zimú z Novesl. Též Hans Lozar ut supra: To mi svědomo, když jsem pana Václava Zimu upomínal, seznal sě jest [k] V kopám a XV grošům, a žě chce rád dáti, jakž bude jmieti. Johan Nikl ut supra a Jekomašem Strojetickým z Strojetic. Týž Hans Lozar ut supra: To mi svědomo, kdež jsem jeho upomínal ze XVI kop a z XL“ osmi grošuov míšenských, pravil jest, že chce rád dáti, jedny jmieti bude. Thyma

Strana 145
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 145 Johan Nykl ut supra a Janem Ješkem z Solopisk. Též Hans Lozar ut supra: To mi svědomo, seznal se jest též pan Jan Ješek z Solopisk k tomu dluhu, k šesti kopám a ke XL“ grošuom míšenským, že chce rád dáti. R. IV. 1. P. 24. b. 2279. Mezi Mikulášem Hyserlí z Choduov s jedné, a Fridrichem Sekyrkú z Sedčic s strany druhé o pych. — 1512, 28. října. MDXII°, feria V. die Simonis et Jude. Jan z Tvršic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že sem viděl, že Jiřík Sláma nesa za sebú na konie Jiříka Tědka, a pan Fridrich z Sedčic uhlédal toho Tědku a téhož Slámu na konie i ztrhl ho z koně doluov. A Sláma měl šefelinec v ruce, a pan Fridrich mu jej vzal a udeřil jest Slámu přes hřbet, až sě šefelinec přelomil. I vedl páně Fridrichů pacholek toho Tědka nahoru na tvrz na Chmelice. I potom přijev Sláma nahoru, jěl k tvrzi. Tehdy s panem Fridrichem něco mluvil, až mu vrátil zasě šefelinec. I potom jel pryč Sláma ze vsi i kejval na pana Fridricha, jako by mu hrozil. R. IV. 1. P. 14. a. 2280. Mezi Mikulášem Hyserlí z Choduov s jedné, a Fridrichem Sekyrkú z Sedčic s strany druhé o Tětka. — 1512, [28. října]. Jan z Tvršic u. p. n. k. s. t.: Pravím to na tu přísahu, kterúž sem učinil, že v této při viece svědom nejsem a neviem, co viece svědčiti, než to, což sem prvé svědčil panu Hyserlovi o Jiříka Slámu. R. IV. 1. P. 15. a. 2281. Mezi Alžbětú z Vícemilic s jedné, a Matějem a Davidem [z] Škrovaduov s druhé o pachole. 1512, 29. října. Feria III. post Luce [19. října]. Panna Martha z Střežetic vzavši k své víře a k své duši: To mi dobře svědomo, že sem viděla to, že jest Vondřáček šafář, čele- dín jich Škrovaduov, zbil Jana pachole, čeledína jejieho paní Alžbětiného, sekerkú. MDXII°, feria VI. post Simonis et Jude. Anežka z Vícemilic: To mi vědomo jest a při tom sem byla, že Vondráček šafář, jich Škrovaduov čeledín, zbil Jana pachole, čeledína jejieho paní Alžbětiného, sekerkú a ranil je. A při tom jest byl David Škrovad, když ten Vondráček to pachole zbil, a lál zlým jazykem tu David sám všem pro to, aby pásl sám tu na jejím, kdež mu sě zdá. A to beru k své vieře a k své duši, co tuto svědčím, že pravda jest. [Později připsáno:] Anno oc XIII. feria VI. ante Ambrosii [1. dubna]. Matěj Uher, Archiv Český XIX. 19

Strana 146
146 D. XIII. Registra soudu komorního. služebník Jiříka Roha z Dlúhé Střědy, u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že jest Vondráček šafář pacholetem čeledínem panny Alžběty strčil, až jest upadl. R. IV. 1. K. 32. b. 2282. Mezi Alžbětú z Vícemilic s jedné, a Matějem a Davidem Škrovady z Škrovaduov s druhé strany o dievku Anežku. 1512, 2. listopadu. Feria III. post Luce [19. října]. Panna Dorotha z Střežetic vzavši k své víře a k své duši: To mi dobře svědomo a to sem viděla, že jest Jan vovčák, Škrovaduov čeledín, zbil paní Alžběty z Vícemilic Anežku dívku a čeledína jejieho MDXII', feria tercia post Omnium sanctorum. Panna Martha z Střežetic vzavši k své víře a k své duši: Toho jsem viděla, že jest ji Anežku dívku panny Alžbětinu Jan vovčák zbil; dal jí palicí, až jest k zemi upadla i až do krvi. Anežka z Vícemilic: Toho sem svědoma, že sem viděla, že jest Škrovaduov čeledín Jan vovčák zbil Anežku palicí až do krvi, dívku a čeledína panny Alžbětiny z Vícemilic. A tu sem stála při tom. A to beru k své vieře a k své duši, co tuto svědčím, že pravda jest. [Později připsáno:] Létha oc XIII° feria V. die Tyburcii [14. dubna]. Vavřinec měštěnín Starého města Pražského u. p. n. k. s. t.: Když sem přijel od ouřadu, ješto sem byl komorníkem desk zemských, i prosila mne panna Alžběta, abych mluvil s pacholkem s páně Matějovým a Davidovým Škrovaduov, s svou-li volí čili s panskou, aby pověděl, bil dievku panny Alžběty. A on pověděl, že s panskou volí. R. IV. 1. L. 1. a. Srov. svědomí č. 2281. 2283. Mezi panem Samsonem z Fulšteina oc s jedné, a mezi Václavem Loreckého z Elkouše s druhé, z slov dótklivých. — 1512, 3. listopadu. Feria quarta post Omnium sanctorum. Mikuláš Vrchole u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo a v paměti, když sem sě s Loreckým podtkal, napomínal jsem ho z dluhu svého, a ty sě za žádnú lež nestydíš. I řekl ke mně zasě Lorecký: Však víš dobře, že sem řekl, když mi Samson dá, že já tobě dám. Když on mnú lže, já také tebú lháti muším. Neb jsem ty penieze na tebe odložil. R. IV. 1. Q. 1. b. 2284. Mezi Jiříkem Zelníkem v Praze obývajícím s jedné, a mezi lidmi páně Firšicovými, Jindřichem, Prokopem Hřebíčkovým bratrem z Veltrus, a Matějem přívozníkem z Miřiviček s strany druhé. 1512, 5. listopadu. MDXII°, feria VI. profesto Leonardi. Jan Vyklický z Roudnice u. p. n. k. s. t.:

Strana 147
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 147 To mi jest vědomo, když v Roudnici v vazbě seděl Jindřich páně Firšicuov člověk, přišli sme k němu do vazby, abychme se ho ptali, zná-li se k tomu, že sú Jiříka Zelníka obloupili. Byl při tom bakalář, rychtář nynější, a Blažek, starý rychtář; když se ho starý rychtář optal, zná-li se k tomu, že jest jej Jiříka loupil, tehdy Jindřich prve přel, potom když k němu sám Jiřík mluvil, kterak se jemu od něho dálo, i také příti mu počal. Ale potom se seznal. Potom když sem já k němu mluvil předkládaje mu, nepoví-li, že bude tázán katem, dal se vinen a poddával se k tomu, že zase navráceno Jiříkovi bude všecko. Potom před rychtářem starým a před jinými, kteří při tom byli, pravil na své tovaryše, na Prokopa Hřebíčka a na Jana Vilémkova syna z Beškovic. R. IV. 1. P. 16. b. Srov. svědomí č. 2200 a 2258. 2285. Mezi Matějem a Davidem Škrovady z Škrovady [sic] s jedné, a mezi Alžbětú z Vícemilic a na Pakoměřicích s strany druhé o krávy. — 1512, 7. listopadu. MDXII°, dominico in crastino Leonardi. Václav z Popovic, páně Dřevčického člověk, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když panna Alžbětha Pakomiřická zajala krávy pánuov Škrovaduov do dvora svého a zavřela v chlévě, že sem já sám je z chléva toho i ze dvora vyhnal zase ku pánóm Škrovadóm na dvuor bez vuole a vědomie jich. To mi také vědomo, že zajavši panna Alžběta ty krávy, neoznámila žádné škody, by jí se stala v též zahradě, kdež ty krávy vešly. R. IV. 1. Q. 2. a. Srov. č. 2281 a 2282. 2286. Mezi Bernartem z Rachmberka s jedné, a Burianem Stupem z Chramec s strany druhé. 1512, 8. listopadu. MDXII°, feria II. ante Martini. Šimon, služebník páně Rachmberkuov, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když přijel pan Stup ku panu Rachmberkovi do Jenče, tržili sú spolu o kuoň. Tu jest pan Rachmberk panu Stupovi pověděl: Pane švagře, toho koně za zdravý neprodávám já, neb jest kuoň nemocný. Kuba, kterýž byl někdy služebník pana Bernartha z Rachmberka, u. p. n. k. s. t.: Když přijel pan Stup ku panu Bernarthovi, i koupil u něho pan Stup u pana Bernartha kuoň za patnáct kop míšenských, a potom ten kuoň zase jemu panu Bernarthovi pan Stup dovedl. Káča, pana Bernartha z Rachmberka kuchařka, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědoma, když jest pan Stup přivedl kuoň zase ku panu Bernarthovi, i řekl mu pan Stup: Pane švagře, chcete-li ten kuoň zase přijieti. A pan Bernarth řekl: Ne- chci; měj jej tam, poněvadž jsem já jej tobě prodal. R. IV. 1. Q. 3. a. 19*

Strana 148
148 D. XIII. Registra soudu komorního. 2287. Mezi Zigmundem z Božec s jedné, a Hedvikú z Dřenic s strany druhé. — 1512, 8. listopadu. MDXII', feria II. ante Martini. Jan z Štítar v Hoře obývající u. p. n. k. s. t. To mi jest vědomo, žě pan Korček vyplnil jest paní Hedvice z Dřenic XX kop grošuov českých k věnu, a přinesli sme je do jejího domu do Kolína. Tomu sú minula štyři létha ve štvrtek po svatém Havle. Jan z Vohař, bydlející na Horách Kutnách, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest pan Korček dal paní Hedvice z Dřenic XL kop míšenských k věnu, a klad jí je v Kolíně v jejím domě. Tomu minuly štyři létha ten štvrtek po svatém Havle. R. IV. 1. Q. 3. b. 2288. Mezi Zachařem z Pašiněvsi s jedné, a mezi Matějem a Davidem Škrovady s strany druhé. 1512, [8. listopadu.] Šimek z Toušeně u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že pan Matěj Škrovad mluvil jest se panem Zachařem o kuoň z plava rayzí, aby mu ho on pan Zachař pójčil. I pójčil jest mu ho. A byl jest kuoň zdravý, když mu ho pójčil. Jan, služebník páně Zachařuov, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, kterého koně puojčil pan Zachař panu Škrovadovi panu Matějovi, že ten kuoň byl zdravý na obě oči. A u pana Škrovada voko mu vyraženo. A byl to kuoň z rayza plavý. R. IV. 1. Q. 5. a. 2289. 2 Mezi Šimonem Mikulášovým Žluticským synem v Cerbolech s jedné, a Katheřinú Kojníkovú měštku [z] Starého města Pražského oc s strany druhé. — 1512, 8. listopadu. MDXII', feria II. post Leonardi. Mikuláš, podruh u Valenty na Novém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: Když jest bylo některú chvíli, dělal sem na zdi u Mikuláše Žluticského tu v Cerbolech. I šěl jest Šimon, Mikulášů syn, po vodu k louži, kteráž jest na vobci. A ona Katheřina Kojníkova sě tomu trefí, i chtěla mu ge [sic] hájiti, aby ge on Šimon nebral. A Šimon tu vodu proto vždy vzal. A Katheřina Kojníkova vosopivši sě na něho, i řekla mu jest Šimonovi: Což mi chceš bíti? Budeš zrácí, jestliže mne neudržíš. A v tom jie Šimon udeří húlkú, a ona Katheřina po udeření počela mu láti. A v tom mu řekla: Falešníče a zráci, vyveď sě z té zrady a falši jemu panu Malešickému. A potom vyšel k němu Jakub Kojník k Mikulášovi i mluvil jest k němu k Mikulášovi: Opatři svůj statek, já tobě za nic neslibuji. Jíra nádeník, podruh u Jechnátkové na Konským trhu v Praze, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, kdež sem u pana Mikuláše dělal tu v Cerbolech na zdi,

Strana 149
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 149 i šel jest Šimon po vodu, a ona Kojníkova chtěla mu tu vodu hájiti, a Šimon vždy jie vzal. A ona sobě pro ni horlila pro tu vodu, a on Šimon jest jí řekl: Aj, ženo, daj mi pokoj. A ona mu zpurně odpověděla: Což mne chceš bíti? I jestliže mě nebudeš bíti, nemám tě nežli za zráci. A v tom gey [sic] udeřil tú huolkú, kterúž jest tu u sebe měl. Potom jest mu řekla ona Kojníkova: Zráci, jíd]i ku panu Malešickému, a vyveď mu sě [z] zrády a z falši; a zhledáš to, že sě na tobě pomstím i na statku tvým, a nežli minú tři neděle, že ten dvuor váš muší popelem ležeti. Potom po všem jest vyšel sám Kojník k Mikulášovi i řekl jest jemu: Opatři statek svůj, kterak najlépe umíš, já tobě za nic neslibuji. R. IV. 1l. R. 9. a. 2290. Mezi Hanušem Mošvice[m] z Robshau s jedné, a Nyklem Geryngnmuet, kupcem v Praze obývajícím, s strany druhé. — 1512, 8. listopadu. MDXII', feria II. post Leonardi. Michel Karig v Praze obývající svědčil: To mi jest vědomo, že když sem jěl od Hory Kuthen s některými tovaryši svými, a tu v Úvalích krčmě uhlédal jest Nykl dva jěti na koniech. I řekl jest před námi, i pravili nám: Dva židi jedú, pojedu napřed a kunštem je přestraším. I jel jest před námi daleko. I pochytil jednoho za kuklu i strhal mu jie, a v tom je poznal potom, že žid nejní. I prosil jest jeho Hanuše Mošvice, aby mu to odpustil, že jest konečně měl, že žid jest. I zapřisáhl sě, že jest to tak. I my všickni jsme jeho za to prosili a že mu kuklu jinú chce kúpiti aneb sě s ním smluviti chce o tu kuklu. A to beru k své vieře a k své duši, že jest to tak, což sem teď svědčil. R. IV. 1. R. 14. b. 2291. Mezi Barború z Harasova s jedné, a Zigmundem z Police s strany druhé vo duom. 1512, 9. listopadu. MDXII', feria III. ante Martini. Kateřina z Nového města Pražského, manželka Jakuba Věžického, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře svědomo a v paměti mám, když sem byla v domě Štrabochově Ješkově proti rathouzu s paní Barború z Harasova, kterýž měl Zigmund z Police od téhož Ješka a od jeho rukojmí, že jest tu přišel k nám Zigmund z Police do světnice; učinila jest zmínku paní Barbora přede mnú i před jinými, že jest mi dal teď pan Zigmund duom tento, ukázavši na Zigmunda z Police; a mínila ten duom od Ješka Štrabocha a od rukojmí jeho. Pan Zigmund se jest k tomu přiznal, že sem dal a ještě dávám. A ona paní Barbora jest jemu poděkovala a námi sobě to osvědčila. To bylo ten masopust, když JMt král ráčil do Hory jeti. Jakub Věžický z Vížky vzav to k své víře a k své duši takto svědčil: Jest

Strana 150
150 D. XIII. Registra soudu komorního. mi to dobře svědomo a v paměti mám, kdež sem se paní Barborou z Harasova a s Kateřinou, svú manželkú, byl v domě proti rathouzu, Štrabochovském, v Starém městě Pražském, kterýž jest Zigmund z Police koupil od Ješka Štrabocha a od rukojmí jeho, i přišel k nám nahoru do pokoje. Tehdy jest paní Barbora pověděla, že sem darována od pana Zigmunda tímto domem. Tehdy pan Zigmund z Police k tomu se vozval, že sem dal a ještě dávám. Tehda jest paní Barbora jemu poděkovala a námi osvědčila. To se stalo, když král odjel do Hory o masopustě v první středu postní. Duora z Nedvědice u. p. n. k. s. t.: Jest mi vědomo a v paměti, když sem byla kuchařkou u paní Barbory z Harasova v domě Štrabochovském v Starém městě Pražském proti rathouzu, i přišel jest do světnice k nám pan Zigmund z Police. I učinila votázku paní Barbora na něm: Pane Zigmunde, dali-li ste mi duom? A pan Zigmund jí odpověděl: Dal jsem a ještě dávám. Kterýžto duom koupil jest od pana Ješka Štrabocha v Staré Praze. A paní Barbora mu poděkovala a námi to osvědčila. R. IV. 1. Q. 5. b. 2292. Mezi Barború z Harasova s jedné, a Zigmundem z Police s strany druhé o biblí. 1512, [9. listopadu.] Jakub Věžický z Vížky: Jest mi to dobře v paměti i svědomo, když sem přijel s paní Barború z Pokratic, že Zigmund z Police vzal biblí a ručnici a knížky malý a jakýs pátěř. To beru k své víře a k své duši. Katheřina z Nového města Pražského, manželka Jakuba Věžického, u. p. n. k. s. t.: Toho mi jest svědomo, když paní Barbora přijela z Pokratic, tehdy jest vzal Zigmund z Police paní Barboře ručnici, biblí, jakýs knížky neveliký a pátěř černý. A to vzal pan Zigmund. Duora z Nevědice u. p. n. k. s. t.: To sem viděla, že jest vzal pan Zigmund z Police paní Barboře z Harasova biblí, knížky a páteř axšteinový černý a ručnici. R. IV. 1. Q. 6. a. 2293. Mezi panem Jiříkem Samuelem z Hrádku, Janem z Křivé Vsi, Janem Duhelem z Pustovět, Zigmundem z Baště s jedné, a mezi Dorothú z Blahotic s strany druhé. — 1512, 10. listopadu. V středu před svatým Martinem MDXII°. Daniel příjmím Daněk ze Kbela u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo a v paměti, když přijel ke mně pan Zigmund Chaberský, žádal mne, abych s ním jel do Čachovic. I jel sem. Tu jsú chtěli paní Mikovské postupovati koní, svrchkuov a jiných nábytkuov a věcí, kteréž tu v Čacho- vicích ve dvoře byly, a jestliže by čeho nebylo, že oni to chtí napraviti a všecko podle smlouvy učiniti. A ona jest toho přijíti nechtěla. Byli při tom všickni tři

Strana 151
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 151 rukojmie; kromě pana Jiříka nebylo. Ale dal jim v tom plnú moc, jakoby sám při tom byl podle nich. Tak jsú oni mluvili přede mnú. R. IV. 1. H. 12. b. Srov. svědomí č. 2243. 2294. Mezi purgmistrem a raddú i vší obcí města Hradiště hory Thábor s jedné, a panem Jindou z Řevňova, člověkem paní Kateřiny z Pacova, s strany druhé. — 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die sancti Martini episcopi. Mikuláš Ráz z Kraychova, člověk pánuov Táborských, u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo, že nebožka Dorotha Jechova byla jest u nás v Skrajchově ode štyrydcíti leth, a tu bez přinucenie prodala jest grunt Tomášovi z Vopaře a pánóm vosadila grunt. Jan Miha z Kraychova, člověk pánuov Táborských, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že nebožka Dorotha Jechova byla za našimi pány vode štyrydcíti leth, a prodala grunt po nebožtíku hospodáři svém svobodně bez přinucenie jednomu sousedu z Vopařan. Kouba Cernay z Kraychova, člověk pánuov Táborských, [sv. p.]. Matěj z Skraychova, pánuov Táborských člověk, u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že Dorotha Jechova, nebožka kmetična pánuov Táborských, byla za pány Táborskými víc než vod štyrydcíti let tu v Skrajchově mezi námi. Potom dobrovolně po nebožtíku svém hospodáři prodala grunt Tomášovi z Vopařan, a ještě pánuov prosila, nemohúci hospodářovati, aby páni jí přáli prodati. R. IV. 1. K. 11. b. 2295. Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Hradiště hory Tábor s jedné, a člověkem paní Kateřiny z Pacova Martinem z Mitrovic zetěm Jindovým s strany druhé. — 1512, [11. listopadu]. Mikuláš Ráz z Kraychova, člověk pánuov Táborských [sv. p. jako při č. 2294]. Jan Miha z Kraychova, člověk pánuov Táborských [sv. p.]. Kouba Cerný z Skraychova, pánuov Táborských člověk [sv. p.]. Matěj z Skraychova, pánuov Táborských člověk [sv. p.]. R. IV. 1. K. 12. a. 2296. Mezi Janem z Kamenné Lhoty s jedné, a Janem Kácovským s Olbramovic s strany druhé. 1512, 11. listopadu. MDXII', feria V. die sancti Martini. Karel z Vesce seděním v Krasenovicích, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když nás poslal pan Jan Kácovský ku panu Janovi Vonšovi, chce-li mu týž Voneš pustiti člověka jeho Kulhánka z Krasoňovic. Potom on Voneš vyšel sám k němu ku panu Kácovskému na ves tu u nás v Kra- soňovicích, chtě s ním o to rozmluviti. I udeřil jej týž Kácovský rukou v líce. Po tom udeření ujal jej Vonše za rukáv i trhl jím, a on se mu vydřel.

Strana 152
152 D. XIII. Registra soudu komorního. Anthonín z Kraseňovic u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že udeřil pan Jan- Kácovský rukou jeho pana Jana z Kamenné Lhoty tu v Krasenovicích ve vsi. A při- tom sem stál. Thůma z Kasanic u. p. n. k. s. t.: Toho pomním dobře a v paměti mi jest, když sem přišel do Krasenovic, tu jsú k sobě řeč učinili pan Jan z Kamenné Lhoty ku panu Janovi Kácovskému o člověka jeho Matěje Kulhánka, když mu jest měl dáti odpověď na psaní jeho. Tehdy k němu mluvil pan Jan Kácovský: Proč mi člověka držíš v moci své? Já na tě mocí také sáhnu. Tehdy mu také odpověděl pan Jan z Kamenné Lhoty: Nedržím ho než z povinnosti, což mi jest dlužen, aby mi z toho práv byl. Tehdy pan Jan pověděl: Vždy mi pak z moci držíš. A v tom jej udeřil a utrhl mu rukáv. Tehdy pan Jan z Kamenné Lhoty odpověděl: Tepeš mne, maje právo. R. IV. l. Q. 6. b. 2297. Mezi Alšem Zruckým z Chřenovic s jedné, a mezi Janem Podveckým mladším s strany druhé. 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die Martini. Jan Znamenáč, rychtář ze Zruče, u. p. n. k. s. t.: Toho sem vědom, že jsme obstavili člověka páně Švamberkova na právě našem ve Zruči pro dluh spravedlivý, Janáka z Želevce. I nemajíce vazby své dole, i prosili sme pána, aby nám vazby pójčil. A pán jest puojčil nám vazby, a my sme jej vsadili do věže, ač jest týž Janák dlužen nebyl, ale jiný člověk páně Švamberkuov. Pavel ze Zruče, člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že byl obstaven člověk páně Švamberkuov Jonák pro dluh spravedlivý ve Zruči na našem právě. My rychtář a konšelé prosili jsme pána za vazbu, i kázali sme jej vsaditi. A pán nám pójčil vazby. Šimon ze Zruče, konšel a člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že sme obstavili člověka páně Švamberkova Jonáka ve Zruči na svém právě pro dluh spravedlivý. I neměli sme vězenie, prosili sme pána svého, aby nám pójčil vazby. I pójčil nám, my jej vsadili. Feria V. in die Katherine [25. listopadu]. Jan Janák z Želevce, páně Krysto- fovů z Švamberka člověk, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl obstaven tu v městečku ve Zdručky [sic] a tu v městečku vazbie nejměli, a já sem sě vyručiti nechtěl, a rychtář tu ve Zdruči prosil pana Alše, aby jim nahoře vazbu popřél. A pan Aleš jim puočil. A tu mne rychtář vsadil. A ten dluh, pro kterýž mne vsadil, provedený jest. R. IV. 1. Q. 7. b.

Strana 153
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 153 2298. Mezi Alšem Zruckým z Chřenovic s jedné, a Janem mladším Podveckým s strany druhé. 1512, [11. listopadu.] Jan Znamenáč, rychtář ze Zruče, člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: že jsem nikdy neslýchal ani vím vo tom, aby kdy koho kázal pán muoj umořiti v vazbě. Pavel ze Zruče, konšel a člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: že já nevím, by pán muoj koho hladem umořil v vazbě. Šimon ze Zruče, člověk a konšel páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: Co se dotýče té pře mezi panem Janem Podveckým a panem Alšem, toho sem dobře jist, že jest žádného hladem neumořil. Václav ze Zruče, konšel a člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: že sem neslyšel od žádného, by koho pan Aleš kázal umořiti, a sám sem sedával v věži, že jsú mi dosti dávali do věže jísti. Havel ze Zruče, člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: že sem vo tom já nikdy neslyšal vo pánu svém, aby koho hladem umořil, a sem tu chvíli. Michek ze Zruče, člověk páně Alšuov, u. p. n. k. s. t.: Toho sem neslyšal, jak sem živ, aby pan Zrucký koho kázal hladem umořiti. Václav ze Zruče, páně Zruckého člověk, u. p. n. k. s. t.: Kdež jest pře mezi Podveckým mladším a panem Zruckým, že sem já neslýchal od pána svého nikdy a často sem při něm býval, aby on koho kázal umořiti. Beneš ze Zruče, páně Zruckého člověk, u. p. n. k. s. t.: Já sem dobře svědom, že pan Zrucký nekázal žádného hladem umořiti z těch, kteří sú koli seděli v vazbě. Ješek z Borovska, člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: že jsem neslýchal nikdy vod žádného, aby pan Zrucký koho kázal umořiti hladem. A také sem sedával s jinými, též jim jísti dávali jako i mně. Jan Kovář ze Zruče u. p. n. k. s. t.: že já nevím vo tom nic, by pan Zrucký koho kázal umořiti hladem. Seděl sem s jinými vězni v věži, též sou dávali jim jísti jako mně jednostajně. Mikuláš ze Zruče, člověk páně Zruckého, u. p. n. k. s. t.: že když pán muoj odjede, bývám nahoře na hradě a jsem jako za čeledína u pána. Jist jsem, že žád- ného hladem vězně pán neumořil. R. IV. 1. Q. 8. a. Srov. svědomí č. 2297. 2299. Mezi Jiříkem Zelníkem z Prahy s jedné, a lidmi páně Firšicovými zejména Jindřichem. 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die sancti Martini. Šimon písař z Roudnice u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jest Jiřík Zelnář dal vsaditi Jindřicha Firšicova člověka Archiv Český XIX. 20

Strana 154
154 D. XIII. Registra soudu komorního. v Roudnici. A on se seznal, že jest ho loupil, a že jsú mu pomáhali Jan Vilémuov a Prokop Hřebíček. Potom jest žádal Jiřík týž hejtmana pana Byšického, aby psal ku panu Firšicovi, aby se ujistil tím jistým Janem a Hřebíčkem. A hejtman jest psal. Potom, když mladý pan Firšic přijel do města Roudnice k Špačkovi s týmž Janem, a Jindřich byl vypuštěn z vazby a mluvil Janovi v uoči, žes také pomáhal lúpiti ty a Hřebíček; a Jan mu odpíral pravě, že lže, a že jest tu nikda nebyl. A mluvil to u Špačka v světnici. Řéha Kuřátko, vráthný na Roudnici, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že jest Mates, služebník páně Firšicuov, pravil Vyklickému, že jest se pan Firšic ujistil těmi jistými služebníky svými, kteří Jiříka Zelníka bili. R. IV. 1. Q. 8. b. Srov. svědomí č. 2284. 2300. Mezi Janem Moravu z Králic s jedné, a mezi panem Bohuslavem z Kunwaldu s strany druhé. 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die sancti Martini. Jan Molek z Mečeříř [sic], paní Boleslavské člověk, u. p. n. k. s. t.: To jest mi vědomo, když Václavovi Chudomelovi, mlynáři, vypálili, i přišel ku panu Moravovi, radě se s ním vo to, kterak má dělati; i radil mu pan Morava, aby došel ku panu Bohuslavovi, aby ho žádal, aby mu úroku ulevil. Potom sám pan Morava se mnú šel ku panu Bohuslavovi. Tu jest žádal pan Bohuslav, aby pan Morava přidržel toho mlynáře k tomu, aby se stavěl zase, že mu chce uleviti úroka, aby sto korcuov platil jednou v rok. To mu týž pan Bohuslav slíbil panu Moravovi rukou dáním pod svým panstvím dosti učiniti a list na to udělati. A tu vo to konec a místo vzali. Při té smlouvě sem já dokonce byl. Jan Šilhan z Slivenka, člověk páně Kudrvaluov, u. p. n. k. s. t.: Byl sem při té smlouvě, kterúž učinil pan Bohuslav Dražický a pan Morava, že měl pan Dražický a slíbil panu Moravovi rukou dáním udělati Václavovi Chudomelovi mlynáři list na to, aby on Chudomel jednou v roce jemu panu Dražickému každý rok platíval sto strychuov obilé. I neučinil toho listu. R. IV. 1. Q. 9. a. 2301. Mezi Matějem z Doubranova s jedné, a Bartolomějem Hyršpergerem z Kynygshaymu s strany druhé. — 1512, 11. listopadu. MDXII', feria V. die Martini. Jiřík Dlouhý z Wartmberka, člověk páně Bartholomějuov, u. p. n. k. s. t.: Chce pan Matěj, abych já mu svědčil, že mu pan Bartoloměj řekl dáti a slíbil L kop: i já vo tom nic nevím, než což sem slyšal od samého pana Matesa. To sem slyšal od pana Bartholoměje, že jest tak mluvil:

Strana 155
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 155 Což mi pan Mates činí, nečiní toho darmo; vseji já mu každý rok na svém štyry korce pšenice, a ještě k tomu dávám mu žencuov XII nebo víc a plouhuov několik a vozuov několik, aby mu svezli vobilé nebo seno. R. IV. I. Q. 9. b. 2302. Mezi Václavem a Adamem vlastními a nedielnými strýci z Slavkova s jedné, a Václavem Vlčkovským s strany druhé. — 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die Martini. Václav vod mlýna za Miličínem, člověk páně z Rozmberka, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sem byl při smrti nebožtíka pana Jana, strajce páně Václavova a páně Adamova, jakož se pohánějí vo ten sekrét, že sem neslyšal ani viďal, by jemu Vlčkovskému ten sekrét dal nebožtík pan Jan. Václav z Božetína, páně Radimského člověk, u. p. n. k. s. t.: Jakož pohánějí pan Václav s panem Adamem, co se tkne sekrétu toho, že praví pan Václav Vlčkovský, že by mu dán byl od nebožtíka pana Jana Ne]ustupovského: já sem byl při smrti nebožtíka pana Jana a neslyšel sem, by mu jej dal, ani viděl. Byl sem při něm, až i umřel. Feria II. post Martini [15. listopadu]. Pavel z Neostupova u. p. n. k. s. t.: Jakož jsem dělal na chmelnici u pana Jiříka Vlčkovského, pravil mi pan Jiřík, že má sudlici nebožčtíka páně Janovu z Slavkova, že mu je*) puočil a že je*) zasě dáti chce jemu; a také že jest byl puočil tovarystvo jeho ceři Markethě, že také to tovarystvo mu zasě vrátím. Jan Metelka u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že mi jest ukázal purkrabie Jan Damírovský registra nebožtíka pana Jana z Slavkova. Jeho vlastní rukú bylo napsáno, že puočil tovarystvo panu Vácslavovi Vlčkovskému. A sekrét téhož pana Jana z Slavkova měl pan Vácslav Vlčkovský; to jsem u něho viděl několikrát. R. IV. 1. Q. 10. a. — *) Psáno: ge. 2303. Mezi panem Janem z Rožmberka a na Strakonicích oc s jedné, a Kasparem Romhappem z Suché a paní Annú Benešovú z Jivovice s strany druhé. — 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die sancti Martini. Václav z Ledenic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest nebožčík pan Beneš z Klaric přede mnú a farářem z Ledenic učinil smlouvu s Petrem Uhrem, služebníkem svým, že mu jest měl dáti XXX“ kop grošuov míšenských za první službu. A potom po té smlouvě sjednal ho každý rok na štyrech kopách grošuov míšenských. Mikuláš rychtář z Ledenic [sv. p.]. Sixt z Mysletína u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest pan Beneš z Klaric nebožčík za službu první jemu Petrovi, služebníku jeho, měl dáti XXX“ kop 20*

Strana 156
156 D. XIII. Registra soudu komorního. grošuov míšenských, a potom což déle u něho bude, má mu na každý rok dáti po IV kopách grošuov míšenských. A při té smlouvě byl kněz Matěj farář z Ledenic. R. IV. 1. Q. 15. a. 2304. Mezi Mikulášem Hysrlí z Chodau s jedné, a Fridrichem Sekyrkou z Sedčic s strany druhé. 1512, 11. listopadu. MDXII°, feria V. die sancti Martini. Blažek Sýrovic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když sem s Slámú do Dobšova jel, i nesl Sláma za sebú Jana Dětka. I uhlédal je pan Fridrich Sekyrka z Sedčic i řekl jest jemu Slámovi: Počekaj. I odpověděl jest jemu panu Fridrichovi: Proč bych čekal; mám čas pryč jeti? I roz- kázal svým sedlákuom: Nedajtež jemu pryč jeti, strhnětež jemu toho vězně Jana Dětka doluov s koně. A když mu je*) ztrhli dolů s koně, řekl jest Sláma: Prosím vás, milý pane Fridriše, vraťtež mi je*) zasě; neb sě jím mám vypraviti. I vytrhl mu šefelinec i udeřil Slámu, až hrotek spadl doluov z toho šefelínu, pan Fridrich. Matěj z Hejban, páně Opplů člověk, u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že sem nesl za sebú Jana Dětka. I uhlédal toho pan Fridrich z Sedčic i mluvil jest k němu k Slámovi tak: Kohož to neseš? I řekl jest jemu panu Fridrichovi: Jana Dětka nesu. I rozkázal pan Fridrich: Strhněteš je*) doluov s koně. I vzali jsú ho Jana Dětka. I rozkázal ho vsaditi do vězení pan Fridrich. I prosil ho Sláma: Milý pane Fridrichu, prosím vás, dajtež mi ho zasě; neb sě jím mám vypraviti. A v tom vzav mu šefelinec i udeřil Slámu, až rotec z šefelínu spadl. Václav přímí Vančera u. p. n. k. s. t.: To pomním, když sem tu na vsi stál a pan Fridrich mimo mne šěl, i uhlédal, že jede Sláma a někteří s ním. I nesli Jana Dětka [s] sebú na konie. I řekl jest pan Fridrich: Kohož to nesete? A vy Jana Détka nesete. I rozkázal ho strhnúti z koně doluov. A v tom sě Sláma potrhl za šavli i lál jemu panu Fridrichovi. A v tom mu pan Fridrich vytrhl dřevce i udeřil Slámu, až rotec z toho dřevce spadl. Potom Sláma jel ke dvoru nahoru i mluvil jest k němu. Tohoť sem nemohl dobře slyšěti, což jest mluvil ku panu Fridrichovi. R. IV. I. Q. 15. b. Srov. svědomí č. 2279 a 2280. — *) Psáno: ge. 2305. Mezi Hanušem Lyzmanem s jedné, a Hanušem Knošem [sic] s strany druhé. — 1512, [11. list.] MDXII°. Petr holomek z hradu Pražského u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest mne prosil Hanuš Lyzman, abych šěl vedle jiných k němu, k Hanušovi Knopfovi zlatníkovi a upomínal jeho, aby mu těch XII kop dal, kterýž mu dlužen jest. I řekl Hanuš Knopf: Kdež sě konec vezme o jedno, tu sě vezme i o druhé. Ambrozy zlatník, měštěnín Menšicho města Pražského: To mi jest v paměti,

Strana 157
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 157 že jsem toho slyšel od Hanuše Lista, že jest jemu puočil tovaryš jeho Hans Lysi na puol osmé kopy grošuov míšenských a bílý groš. To beru k své vieře a k své duši. Andres krajčí Terpa, měštěnín Menšieho města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, kdež sem byl poslán vedle jiných od Hanuše Lyzmana k Hanušovi Listovi to, což mu povinen jest Hanns List jemu Hanušovi, i odpověděl nám Hans List: Poněvadž mne pohnal, kdež jedno vezme konec, tu i druhé. R. IV. l. Q. 16. b. 2306. Mezi paní Mandelenú Jerovskú s jedné, a Janem Kunáthem z Sulevic s strany druhé. 1512, [11. listopadu.] Pecha z Stekníku u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že ten úterý před svatým Janem křtitelem božím poslala jest mne paní Mandelena Jerovská ku panu Janovi Kunátovi dávajíc jemu dvě neděli napřed věděti, aby k ní přijel na Líčkov a počet jí učinil, jakož jest jí řekl. Václav písař na Líčkově u. p. n. k. s. t.: Toho mám v paměti, že jest mne poslala s Pechú paní Mandelena Jerovská ku panu Kunátovi do Libochovan, dávajíc jemu panu Kunátovi dvě neděli napřed věděti, aby k ní přijel na Líčkov a počet jí učinil. I řekl jest, že přijede; i nepřijel jest. Feria II. ante Gregorii anno XIII [7. března 1513]. Vácslav týž ut supra u. p. n. k. s. t.: že jest pan Jan hajtman Kunatha při stupování z zámku Líčkova mluvil paní Mandeleně, že jí chce platiti, pokud jeho statku stávati bude, a když se statku jeho nedostane, že jí chce hrdlem zaplatiti. Feria II. ante Gregorii anno XIII [7. března 1513]. Pecha z Stekníka u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že jest řekl pan Jan Kunatha hajtman, když jest měl sstúpiti z zámku Líčkova, paní Mandeleně, že paní chci práv býti, pokud mého statku stává; a když se mého statku nedostane, chci vám hrdlem zaplatiti. Jakub ze Blšan u. p. n. k. s. t.: Když pan Jan Kunatha sstupoval paní Mandeleně z zámku Líčkova, slíbil jest jí paní Mandeleně počet učiniti a na počet přijeti, když by mu panu Kunathovi dvě neděli napřed věděti dala. I nepřijel jest. A při tom mluvil, že vám, paní Mandeleno, chci počet učiniti a platiti, dokud mého statku stává; a když se mého statku nedostane, že vám chci hrdlem zaplatiti. R. IV. I. Q. 17. a. 2307. Mezi Katheřinú Kordelovú z Zásmuk s jedné, Vítem [z] Štemberka, rychtářem Starého města Pražského, s strany druhé. — 1512, [11. listopadu]. Katheřina, řezníkova Karedova žena z Menšieho města Pražského, u. p. n.

Strana 158
158 D. XIII. Registra soudu komorního. k. s. t.: To sem svědoma, že sem šla do pivovaru do Mocskového. Tu sem ho Jindřicha od tváři viděla státi v pivovaře. I řekla jsem mu, aby mi mláto prodal. I řekl jest, že ho nemají. Štěpán z Prahy u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že přišěl písař Staroměst- ských ku paní Kordelové, i položil jí, paní Katheřině Kordulové, ty penieze a ten list zatykací na stuol; a řekl jí písař: Teď poslal Vít rychtář Starého města Pražského ty peníze a ten list, a praví rychtář, že jeho Jindřicha od tváři nalézsti nemuož. I k tomu jest odpověděla Kordulová: Já těm penězuom nechci ani tomu listu; nechť ho sobě tam má, ty penieze a ten list. A v tom Kordulová šla pryč od něho. Katheřina Štěpánova z Prahy u. p. n. k. s. t.: To v paměti mám, že přinesl písař pánuov Staroměstských Pražských ku paní Katheřině Kordulové i list zatykací a penieze pravě, že jest je poslal Vít rychtář Starého města Pražského. A ona Kor- dulová vzíti těch peněz nechtěla ani listu toho, i šla pryč od něho. R. IV. I. Q. 17. b. a 18. a. 2308. Mezi paní Mandelenú Jerovskú z Minic s jedné, a Janem Kunathú z Sulevic s strany druhé. 1512, [11. listopadu]. Václav písař na Líčkově u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, když jest měl pan hejtman sstúpiti dolů z zámku Líčkova, pan Kunatha, i řekl, že chce jí počet učiniti paní Mandeleni, když mu kolivěk dá dvě neděli napřed věděti, a ze všěho práv býti. A v tom jest poslala k němu paní Mandelena i dala jemu dvě neděli napřed věděti. A on pan Kunatha v tom jest nepřijel. Pecha z Stekníku u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když pan Kunatha jest sstupoval z zámku Líčkov paní Mandeleny, tehdy řekl paní Mandeleni: Když- kolivěk mi dáte dvě neděli napřed věděti, tehdy já k vám přijedu, a počet vám učiním ze všeho. R. IV. 1. Q. 17. a. Srov. svědomí č. 2306. 2309. Mezi Martinem řezníkem z Borku, měštěnínem města Menšího Pražského, s jedné, a Janem Lapačkú z Sukorad strany druhé. — 1512, 12. listopadu. MDXII°, in die quinque fratrum. Mikuláš vinař u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že jsou seděli u Martina řezníka na Malé Straně pan Jan Lapačka a pan Vaněk Karlík. Tu sou sě svadili spolu o plnú; neb pan Vaněk řekl: Pane Jene, pí ke mně o plnú, jakož máš píti. I prosil ho pan Jan Lapačka pro pána Boha, že nemohu píti, a když pak jináč nemuož býti, ale vypím to ve jménu sto čertů. Potom hned vstal pan Karlík a voblékl se v brnění, kabát; a v tom sě chytil hned za tesák. A pan Jan Lapáček chodil po světnici jedny v suknie, také se držel za tesák. A potom

Strana 159
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 159 sě schytil pan Karlík za stolem i šel k němu panu Janovi Lapáčkovi, chtěje ho bíti. A pan Jan před ním vždy ustupoval po světnici. I v tom vytrhne pan Karlík tesák a bil na pana Jana. A pan Jan mu sě zavrhl tesákem. Tehdy jsou přiskočili páně Kopitlanského služebníci a roztrhli je ruozno. A v tom šěl hospodář Martin mezi ny i řekl jim: Nechte a jmíte pokoj, milí páni. A potom vytrhl Jan Lapačka tesák a kynul jím. V tom byl hospodář raněn. Potom hned také sě ohlásil pan Jan Lapačka: Já jsem také proboden. V tom šel hned pan Jan Lapačka pryč. Matouš z Čištech u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že sou sě svadili spolu pan Jan Lapačka a pan Václav Karlík o sklenici malvazí. Najprv počel pan Václav Karlík, vytrhl tesák a udeřil na pana Jana Lapáčka, a v tom jest hospodář raněn. Pak když byl hospodář raněn, hned šel z domu jeho pryč pan Jan Lapačka. R. IV. 1. Q. 10. b. 2310. Mezi Petrem, Janem a Arnoštem Karlíky z Nežetic s jedné, a mezi Alenú z Radonic s strany druhé. — 1512, 12. listopadu. MDXII', feria VI. in crastino sancti Martini. Jakub z Zahořan, páně Vrb- ského člověk, u. p. n. k. s. t.: Přitrefili sme se k Vaňkovi do Rudoltic. Jan Fučík, bratr jeho Vaňkuo, učinil k němu k Vaňkovi řeč a k Jírovi takovú o ty krávy, kteréž v nájmu držal týž Jíra bratr jeho Fučíkuov. Těmito k němu mluvil slovy: Činíte mi křivdu, že bych já ty krávy zajal a vy doma nebyli; však jste doma byli. A oni se k tomu seznali, že jsú doma byli, Vaněk i Jíra, oba. Pavel z Radošovic, člověk páně Karlíkuov, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Václav bratr Fučíkuov seznal se, že jest doma byl i s Jírú, druhým bratrem svým, tehdáž když Jan Fučík s hospodyní svou k nim po krávy přišel. Václav z Drachkova u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že Václav bratr Jana Fučíka seznal se k tomu, že jest doma byl tehdáž, když týž Jan Fučík s ho- spodyní svou krávy od něho zajímal, a že byl i Jíra druhý bratr doma. Jan z Tvoršovic, páně Karlíkuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to v paměti, že Jiřík z Huorky, Maštálkuov syn, seznal se, že jest i s Vaňkem bratrem svým doma byl, když od nich Jan Fučík zajímal krávy své, tak pravě, že sem nesměl pro pana Barchance jemu se vokázati. Jakub rychtář z Drachkova u. p. n. k. s. t.: Jiřík z Huorky, Martinuov syn, přišel k Janovi Fučíkovi s tou řečí, aby on Jan zajal krávy své; nezajme-li, že je vyžene a že jich nechce chovati. A on šel i zajal je. Jiřík z Drachkova u. p. n. k. s. t.: Když přišel do Drachkova k nám Jiřík, Martinů syn, tehdy bratru svému Janovi řekl jest, aby krávu svú domů zajal, že já o ni viece pracovati nechci; a jestliže ge [sic] nezajmeš, že já ji vyženu ze dvora.

Strana 160
160 D. XIII. Registra soudu komorního. Martin Sesták z Zoubinc, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že Jan přišěl k otci svému k Martinovi a mluvě k němu: Užíváš mého. A Martin mu řekl zasě: Ožeň sě a zajmi své; já tvého nedržím. Petr z Drachkova u. p. n. k. s. t.: Pomním to a v paměti mám, že sem přišěl k Martinovi do Huorky, a on Martin jest ke mně mluvil: Ty krávy, kterýž tu sou, sou Janovy, syna mého. Na to sem vzal od něho V kop grošuov míšenských za ty krávy od Jana syna svého. I při tom jest řekl Martin: Jene, zajmi krávy své; neb já jich viece chovati nechci. Jiřík z Drachkova u podruhé u. p. n. k. s. t.: To vím, že Martin Maštálka velel synu svému Janovi krávy své zajímati. I řekl mu: Vezmi své a užívaj své; já tobě rád přeji, neb jsi mi za ni dal V kop grošuov míšenských. Jan Vozka z Drachkova u. p. n. k. s. t.: To pomním, když jest přišel ke mně Jiřík Martinů syn, proše mne, abych přišel k němu, že se má s bratem svým Vaňkem děliti o dobytek, i vymísili dvě krávě, kteréž sou Jana Fučíka byly. I řekli sou, že ty dvě krávy sou Jana Fučíka z Drachkova. Jan Kavín z Drachkova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Jiřík, Martinů syn, přišel jest ke mně a proše mne, abych při tom byl, že se má děliti s bratrem svým Václavem o dobytek. I při tom sou dvě krávy od toho dobytka odunděli na stranu a pravili, že ty dvě krávy sou Janovy Fučíkovy. Sabbato post Martini [13. listopadu]. Jan z Bystřici u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když nás poslal jest pan Petr Holicský, abychme dobytek zajímali paní Hůrecský, tehdy běžíl páně Karlíků člověk za námi, Fučík, proše, abychme těch krav nezajímali, že z těch krav dal berně, i otec jeho Maštalka, pravě, že sou jeho ty krávy. I kázali sme jich omísiti od toho dobytka jejieho paní Hůrecský, ty dvě krávy. Vít z Bystřici u. p. n. k. s. t.: Jakož jest nám kázal zajímati pan Petr Holicský krávy paní Hůrecský pro berni, i běžel za námi Fučík z Drachkova a otec jeho proše, abychme ty dvě krávy pustili, že jsou z nich berně dali. Jan Sevček z Bystřici u. p. n. k. s. t.: Když sme ten dobytek zajali paní Hůrecský pro berně z rozkázání pána našěho, pana Petra Holicského, i prosil nás Fučík a otec jeho, lidi páně Karlíků, že dvě krávě sou tu mezi tím dobytkem jeho Fučíkovu [sic], aby mu je odmísili, že z nich dal berně. R. IV. 1. Q. 11. a. 2311. Mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Bíliny s jedné, a mezi Vilémem z Vřesovic a na Doubravské Hoře s strany druhé. — 1512, 12. listopadu. MDXII', feria VI. die sanctorum quinque fratrum. Václav Koník z Bíliny, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že Jakub a Jiřík,

Strana 161
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 161 páně Vilémovi lidé, počeli sú svádu u Kepky v Bílině, a dobyli tesákuov a bíti sú chtěli v té svádě, s kýmž se svadili. Jan Hutan z Bíliny, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když sem byl u Petra Kepky tu v Bílině na pití, že začali svádu Jiřík a Jakoubek, páně Vilémovi lidé, a v tom tesákuov dobyli. I pobrali jim ty tesáky, nedajíce, aby se zle nestalo. Petr z Bíliny, páně Děpoltuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Přišli ke mně lidé pana Viléma z Doubravské Hory, Jiřík a Jakoubek, oba z Libešovic, na pitie, dobyli tesákuov a bíti chtěli. Já sem jim kázal od sebe zbroj dáti, a oni nechtěli. Mluvil sem k nim, že mám od svého pána přikázánie, ktož tesáku dobude, aby XXX“ grošuov českých položil. Vaněk z Mnichového Dvoru, šafář páně vopatuov, u. p. n. k. s. t.: Tak se stalo před některým časem v Bílině, dobyl sem kordu, jsa na pití v domě hejtmanově, i musil sem dáti XXX“ grošuov českých měšťanóm Bílinským. Andres z Mělnic pastucha u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti a svědomo, že sem seděl u Gregora řezníka na Bílině s ovčákem páně Děpoltovým. Tu sme spolu pili. A když jsme měli pryč jíti a za pivo dáti, i neměl co dáti. V tom sme sě poříkala, až sem tesák svuoj vytrhl a udeřil jsem to Šteffle, ovčáka páně Děpoltova; a proto jsem mušil dáti panu Děpoltovi kopu míšenskú. R. IV. 1. Q. 18. b. 2312. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a mezi Voldřichem z Libešovic, rychtářem a člo- věkem páně Vilémovým, s strany druhé. — 1512, 12. listopadu. MDXII°, feria VI. die sanctorum quinque fratrum. Havel z Bíliny, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, když sem byl poslán s jinými k Voldřichovi do Libešovic, mluveno jest k Voldřichovi těmito slovy: Voldřiše, teď posílá nás pán, žes jal člověka páně Martina z Lužic s koňmi, s vozem; vobved-lis tu škodu, teď pán posílá IV groše české, aby mu člověka propustil se vším. I nechtěl ho propustiti. A s tím sme šli pryč. Také jest mi vědomo, že jest silnice pravá z Bíliny do Žatce skrze Libešovice. Jiřík z Bíliny, páně Děpoltuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl poslán od svého pána pana Děpolta s jinými k Voldřichovi do Libešovic, bylo mu mluveno: Voldřiše, jals člověka páně Martina z Lužic s koňmi, s vozem a s vobilím; vobved-lis tu škodu, teď pán poslal IV groše české, aby páně člověka s koňmi, s vozem i se vším nákladem propustil. A on ho propustiti nechtěl. A s tím jsme šli pryč. Toho sem vědom, že jest silnice svobodná skrze Libešovice od Bíliny k Žatci. Archiv Český XIX. 21

Strana 162
162 D. XIII. Registra soudu komorního. Jíra z Bíliny, člověk páně Děpoltuov, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl poslán od pana Děpolta, pána našeho, s jinými sousedy k Voldřichovi rychtáři do Libešovic, tak sem k němu mluvil: Rychtáři, jals člověka pána našeho Martina z Lužic s vozem, s koňmi a s vobilím. Vobved-lis škodu, jakúť jest udělal? Paklis neobvedl, aby obvedl. A teď máš za to IV česká groše. A pán žádá, aby člověka jeho propustil s vozem, s koňmi i s vobilím, jakž jsi ho jal. A on přes to přese všecko jeho jest nepropustil, a my sme šli pryč. A také sem byl poslán v druhé chuozi s ouředníkem pána našeho a s jinými k témuž rychtáři Voldřichovi. I mluvil k němu úředník pána našeho: Rychtáři, poslal nás pán, aby pověděl, kdes jal člověka pána našeho Martina z Lužic. A on jest řekl, že ve vsi, to jest v Libešovicích. A s tím sme šli pryč. A také sem já toho dobře svědom, že jest silnice svobodná od Bíliny skrze Libešovice k Žatci. R. IV. I. Q. 19. a. Srov. svědomí č. 2260. 2313. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a mezi Vilémem z Vřesovic a na Doubravské Hoře s strany druhé o Matouše Horkého. — 1512, [12. listopadu]. Prokop rychtář z Bíliny u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti neb vědomo, že Matouš Horký, člověk páně Vilémuov, stavěl se před námi před rychtářem a konšely. Tu sme k němu mluvili, chceš-li se vyručiti, že tě chcem na rukojmě dáti. Týž Matouš jest pověděl, že se vyručiti nesmie, že má od svého pána přikázánie, aby se nevyrukoval, aby se raději vsaditi dal. I kázali sme jej i s jeho tovaryši vsaditi. Potom sú se vyručili. A když se vyručili, oznámili sme jim, že chcme soud vosaditi ve dvú nedělech a ten stavunk slyšeti podle práva. I nepostavili sú se. Ale Jan Tichopad, ten jest stál před námi s přáteli svými žádaje za opatřenie podle práva. A od toho Jana Tichopada já sem stavné právo vzal podle práva na Matouše Horkého a tovaryše jeho Vondráčka z Chouč a Vavřince z Svinčic. Jan Myška z Bíliny konšel u. p. n. k. s. t.: Toho sem já vědom, když jest před nás přišel Matouš Horký, podali sme mu my rychtář a konšelé této cesty, aby se vyručil. A on nám tak pověděl, že muoj pán rozkázal, abych se nevyručil, abych raději seděl. I rozkázali sme jej vsaditi; a při tom pověděli sme, že ve dvú nedělech soud budem držeti a ten stavunk tobě oznámíme. Tehdy se jest vyručil, a ke dni jemu od nás menovanému nestál. Ale Tichý Jan, který stavunk učinil, ten s svými přáteli stál a nás za to žádal, aby byl vopatřen podle práva. Václav Koník z Bíliny konšel u. p. n. k. s. t.: Toto mi jest v paměti, když jest byl obstaven Matouš Horký, člověk páně Vilémuov, na našem právě v Bílině, podali jsme jemu toho, chce-li se vyručiti, že jej chcme na rukojmie dáti vedle práva. A on pověděl, že nechci; muoj pán mi jest rozkázal, abych se nevyrukoval, než abych se dal vsaditi. I potom dali sme jej vsaditi; potom se jest vyručil. Při tom sme jemu

Strana 163
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 163 oznámili, že chcme soud ve dvú nedělech držeti. I nestál jest ke dni položenému jemu od nás; ale Jan Tichý stál jest s přáteli svými, žádaje nás za opatřenie vedle práva. Jan Tichý z Markyštorfu, v Bílině bydlející, u. p. n. k. s. t.: že sem toho dobře vědom a v paměti mi jest, že sem páně Vilémovy lidi vobstavil před časy, Vavřince z Svinčic, Matouše Horkého a Vondřeje z Chouč tu v městě Bílině, a rychtáři sem stavné dal pro Jana Kunatovic z Lahovic; neb mi jest propadl L kopami mečových grošuov. A jest týž Jan Kunatovic člověk páně Vilémuov. R. IV. 1. Q. 19. b. 2314. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Vilémem z Vřesovic na Doubravské Hoře s strany druhé o Vondřeje z Chouč. — 1512, [12. listopadu]. Prokop rychtář z Bíliny u. p. n. k. s. t.: Co sem svědčil o Matoušovi Horkém z Svinčic, že jiného nevím co svědčiti, než tolikéž o Vondřejovi z Chouč. A to na tu přísahu beru, kterú sem nyní učinil. Jan Myška z Bíliny u. p. n. k. s. t.: Co sem svědčil na Matouše Horkého, že jest to tak v pravdě, a že tolikéž vyznávám na Vondřeje z Chouč, a nic jiného. To pravím pod tou přísahou, kterúž sem učinil. Václav Koník z Bíliny [sv. p.]. Jan Tichaj z Merkyštorfu [sv. p.]. R. IV. 1. Q. 20. b. 2315. Mezi panem Děpoltem z Lobkovic s jedné, a Vilémem z Vřesovic s strany druhé o Vavřince z Svinčic. — 1512, [12. listopadu]. Prokop rychtář z Bíliny u. p. n. k. s. t.: Co sem svědčil o Matoušovi a Vondráčkovi, že jest tak [v] pravdě, a jiného nevím co svědčiti více. A to pravím pod tou přísahú, kterú sem učinil. Václav Koník z Bíliny [sv. p.]. Jan Myška z Bíliny [sv. p.]. Jan Tichaj [sv. p.]. R. IV. 1. Q 21. a. 2316. Mezi Vaňkem rychtářem, Jiříkem, Martinem, Pruošou, Valkem, lidmi páně Kunšovými z Tlo- skova s jedné, a mezi Zigmundem a Kristofem z Vřesovic s strany druhé. — 1512, 12. listop. MDXII', feria VI. die quinque fratrum. Šimek krčmář z Senocze u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sem slíbil podle jiných za Balšana, který utracen u Duchcova, na postavenie ku panu Zikmundovi z Vřesovic Kostomlatskému. I po- stavili sme jej na Kostomlatech témuž panu Zikmundovi ve dvoře. 21*

Strana 164
164 D. XIII. Registra soudu komorního. Jíra ze Mnichova u. p. n. k. s. t.: Jakož sem podle jiných spolurukojmí slíbil na postavenie za Balšana, který utracen u Duchcova, že sme ho stavěli a postavili tu, kdež jsme ho měli stavěti, v Kostomlatech ve dvoře před panem Zikmundem Kostomlatským. R. IV. 1. Q. 21. b. 2317. Mezi Kunšem z Tloskova s jedné, a Zigmundem a Krystofem z Vřesovic s strany druhé. 1512, 12. listopadu. MDXII°, feria VI. die quinque fratrum. Václav rychtář z Jablonnice u. p. n. k. s.t.: To mi svědomo, že jest pan Holý z Jablonce utekl prve, než puohon přišel pro něho na pana Kunše z Tloskova. Valek z Jablonce u. p. n. k. s. t.: Jest mi dobře svědomo, že Holý z Jablonce utekl po svatém Jakubě ten tajden toho roku. Martin z Jablonce, člověk páně Kunšuov, u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že Jan Holý utekl prve, nežli od pánuov Kostomlatských puohon proň pro téhož Holého přišel na pana Kunše. Pruoša z Jablonce u. p. n. k. s. t.: Jest mi to vědomo, že Jan Holaj z Ja- blonce utekl, nežli páni Kostomlatští pohnali pana Kunše pro něho. Jiřík z Jablonce [sv. p.]. R. IV. 1. Q. 22. a. Srv. předcházející svědomí č. 2316. 2318. Mezi panem Janem z Rožmberka na Strakonicích oc s jedné, a Kašparem Romhappem z Suché na Sudoměři a Annú Benešovú z Jivovice s strany druhé. — 1512, [12. listopadu]. Matěj rychtář ze Zborova u. p. n. k. s. t.: Toho mi jest svědomo, že sem přišěl ku panu Benešovi z Klaric do Mysletína z rozkázání jeho; i při tom jest mi pověděl pan Beneš, že smlouvu učinil s služebníkem svým, s Petrem Uhrem, za službu jeho že mu dáti má XXX“ kop míšenských, což u něho byl před ohněm. Thůma Šílený z Němecského Ohrazení u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že přijel ke mně pan Beneš z Klaric do mého dvoru i řekl jest mi: Již mám Petra Uhra, svého služebníka, zasě, a učinil sem s ním smlouvu. Mám mu dáti za první službu XXX“ kop grošuov míšenských. Rehoř kovář ze Zborova u. p. n. k. s. t.: Byl jsem rychtářem toho času, když pan Beneš učinil smlouvu s Petrem Uhrem, služebníkem svým, že mu má dáti za první službu XXX“ kop. A to sě stala ta smlouva v Mysletíně na tvrzi. R. IV. 1. Q. 23. a. Srv. svědomí č. 2303.

Strana 165
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 165 2319. Mezi panem Janem z Rožmberka na Strakonicích oc s jedné, a Kašparem Romhappem z Suché a Annú Benešovú z Jivovice s strany druhé. 1512, [12. listopadu]. Matěj rychtář ze Zborova u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest mi pravil pan Beneš z Klaric, že sjednal Petra Uhra, služebníka svého, po první smlouvě, že mu má dáti každý rok po čtyrech kopách grošuov míšenských a šaty chodicí. Thůma Šílený z Němecského Ohrazení u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že mi pravil pan Beneš z Klaric, že má smlouvu s Petrem Uhrem a že mu má dáti po první smlouvě každý rok po IV kopách míšenských a šaty chodicí. Než nemenoval, jaký mají býti, dobrý-li čili zlý. Thůma Šílený z Němecského Ohrazení u. p. n. k. s. t.: Že to pomním, když jsem přišěl ku panu Benešovi do Buďovic, již ležě nemocen i řekl jest přede mnú ku paní Anně, manželce své: Tak ženo, prosím tebe, nezapomínaj na služebníka mého Petra Uhra. Rehoř kovář ze Zborova u. p. n. k. s. t.: Učinil jest smlouvu pan Beneš z Klaric v Mysletíně s Petrem Uhrem, že mu má dáti pan Beneš po první smlouvě každý rok po IV kopách míšenských a šaty chodicí. R. IV. 1. Q. 23. b. Srv. předcházejí svědomí č. 2303 a 2318. 2320. Mezi Burjanem Apolonem z Křivan s jedné, a Divišem z Kněžiček s strany druhé. 1512, 12. listopadu. MDXII°, in die quinque fratrum. Jan z Bèronic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jsou jeho lidí páně Hynkových tu byli při té vádě, ale nepočínali nic ve vsi v Loučicích na královské silnici tu Jan ani Kouba. Havel Hašek z Běronic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sem sě zvadil s Vávrú tu v krčmě v Loučicích, a lidí jeho páně Hynkových také sou tu byli, ale nepočínali nic ani se který k tomu měl, Jan a Kouba Peterkovi syni. Petr z Běronic u. p. n. k. s. t.: To pomním, že se stala váda tu v Loučicích ve vsi tu před krčmú Vávrovú. A při tom sou byli tak lidi jeho páně Hynkovi, Peterků Jan a Kuba; ale nepočínali nic. Mikuláš z Běronic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to svědomo, když sě ta váda dála mezi Haškem a Vávrú krčmářem tu v Loučicích; při tom sou byli jeho lidi páně Divišovi Jan a Kouba vlastní bratří, ale neučinili nic aniž co počínali. Dušek z Vyklek [sv. p.]. Jíra z Malých Běroniček [sv. p.]. Jíra z Běronic Velikých [sv. p.]. R. IV. 1. Q. 30. a.

Strana 166
166 D. XIII. Registra soudu komorního. 2321. Mezi Divišem z Kněžiček s jedné a Burjanem Apolonem z Křivan s strany druhé. 1512, [12. listopadu]. Jan Kulhánek z Kněžiček u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že mu zapověděl pan Diviš panu Burianovi z Křivan, aby mu nehonil na panství jeho. A on toho nezachoval i přes to honil na kruntech jeho v Tečmeně i na gruntích, co sě dotýče od Kněžiček. R. IV. I. Q. 30. a. Srov. předcházející svědomí č. 2320. 2322. Mezi paní Alenú z Radonic s jedné, a Karlíky bratřími nedílnými s strany druhé. 1512, [12. listopadu]. Vít z Hůrky u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že Jan Marštalka zajel bratru svému Jírovi dvě krávě a tele; a jeho doma nebylo aniž z nás kto. R. IV. 1. Q. 30. b. Srov. svědomí č. 2248 a 2310. 2323. Mezi Bořibojem z Drahenic s jedné, a paní Elžškú Mrštnú s strany druhé. — 1512, [12. list.]. Matěj z Zěpnes u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že jest prostřelen páně Bořibojů člověk Kyrian z ručnice. I když sem to zvěděl, i šěl k němu k lékaři, i tázal sem sě ho, ktož by mu to učinil. A on pověděl, že paní Mrštný člověk to učinil mi. R. IV. 1. Q. 30. b. 2324. Mezi Janem Lapačkú z Sukorad s jedné, a Martinem řezníkem z Borku na Malé Straně s druhé strany. — 1512, 12. listopadu. MDXII°, in die quinque fratrum. Matúš z Cistéch u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že sě stala váda mezi panem Karlíkem a panem Janem Lapačkú o sklenici malvasie. Tehdy vytrhl jest pan Václav Karlík tesák a udeřil na pana Jana Lapačku, a hospodář v to skočil. I v tom jest hospodář Martin řezník raněn. R. IV. I. R. 1. a. 2325. Mezi knězem Janem Víthou farářem v Chejnově s jedné, a Závišem Cynadrem z Újezdce s strany druhé. — 1512, [12. listopadu]. Jakub Švechla z Chejnova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Záviš Cynadr zranil člověka jeho páně Oldřichova z Malovic a na Chejnově, Jakuba Vojta. Tehdy učinil Záviš Cynadr smlouvu s knězem Janem, farářem na Chejnově, aby jeho hojil, točižto Jakuba Vojta, a za to aby mu dal XIV kop grošuov míšenských. A když je počneš hojiti, jedny ať živ ostane, hned zaplatím vám.

Strana 167
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 167 Jiřík krajčí z Chejnova u. p. n. k. s. t.: To v paměti mám, že Záviš Cynadr panu Oldřichovi z Malovic a na Chejnově ranil člověka jeho Jakuba Vojty, a tu sám toho Jakuba raněného vedli k knězi Janovi faráři tu v Chejnově. Prosil jest Záviš Cynadr jeho kněze Jana, aby ho hojil, aby živ zuostal, že mu vedle smlouvie uči- něné těch XIV kop grošuov míšenských dáti chce. A za to prosil, jakž počne ho hojiti, že mu chce hned dáti ty penieze. A za to mu jest sliboval Záviš Cynadr. A toho mi jest dobře svědom. Jiřík z Chejnova u. p. n. k. s. t: Toho sem svědom, že pánu mému, panu Oldřichovi na Chejnově, Záviš Cynadr zranil člověka Jakuba Vojta. I přivedli ho knězi Janovi farářovi i smlouvu učinili, aby mu Záviš Cynadr knězi Janovi za to dal VII kop grošuov českých. A prosil, aby ho hojil, aby jedny mohl živ zuostati; jakž by sě kolivěk počel hojiti, že chce hned zaplatiti mu o toho člověka raněného Jakuba Vojtu. A tu vysoce mluvil, že chce od něho zaplatiti rád. R. IV. 1. R. 1. a. 2326. Mezi Janem z Libodržic s jedné, a Křížem z Puchře s strany druhé. — 1512, [12. listopadu]. Kněz Jan, kaplan u svatého Mikuláše v Starém městě Pražském, na tu přísahu, kterú učinil biskupu na přijímání svatého kněžstvie, svědčil takto: Mi jest dobře svědomo, když sem byl farářem u pana Jana v Klucích, žě pan Jan Klucský posielal k Křížovi do Puchře své lidi žádaje toho, aby mi dali desátek, menovitě sedm korcův žita a sedm ovsa. A on jest pověděl, že dáti nechce. A to sě dálo některú chvíli před Svátostí. A pan Jan je pohnal k Svátosti k soudu komornímu. A Kříž teprv po tom puohonu dal mi za ten desátek LXXXte grošuov českých ten úterý před svatým Havlem není minulým. R. IV. 1. R. 2. a. 2327. Mezi Petrem, Janem a Arnoštem Karlíky z Nežetic s jedné, a Alenú z Radonic s strany druhé. — 1512, 12. listopadu. MDXII°, feria VI. in die quinque fratrum. Simon z Drachkova u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když jsou mne páni moji, pan Petr a pan Jan a pan Arnošt, poslali ku paní Aleně vo krávu, kterúž kázala zajíti na škodě, jakož jest pravila. Ale škody žádné neviděl sem, by jí učinily, a přes to sme jí chtěli ty škody zaplati ti], kterýž by nám pokázala s těmi, kteréž sou páni moji se mnú poslali, Duška a Jana Petra, Jana Temperka. A přes to naše podávání nechtěla nám tu krávu vydati; řekla, aby jí žádný v tom nerozkazoval. Při tom sme jí prosili: Račtež s námi na tu škodu vyjíti a tu škodu pokázati; chcem vám ty škody rádi zaplatiti. I nechtěla.

Strana 168
168 D. XIII. Registra soudu komorního. Jan Jancera z Drachkova u. p. k. n. s. t.: To sem svědom, že poslali jsou nás páni naši ku paní Aleně z Radonic ten pondělí před Matkú boží, aby jim tu krávu vydala, kterúž jest ona zajela, a vydala dva člověky, aby tu škodu ohledali; a což oni praviti budú, že ta škoda jí paní Aleně se od té krávy stala, že chtí jie rádi zaplatiti. Pakli by nechtěla, ale že muší. A v tom paní Alena nechtěla na ty škody žádného vyslati ani krávu vrátiti. V tom sme šli od ní pryč. Petr z Drachkova u. p. n. k. s. t.: To v paměti mám, že sou nás pět páni naši poslali ku paní Aleně: Šimona a Jancera a Jana Temporka a Duška, aby pá- nuom naším vrátila krávu, kterúž jest jim zajěla. A ona paní Alena řekla, že ne- vrátí. A my jí řekli, aby na škodu vyslala dva člověky, a my také dva vydáme, aby tu škodu ohledali. Ale paní Alena toho jest nechtěla učiniti, ani vyslati ani krávu vráti ti], aby jí v tom žádný nerozkazoval. Jan z Drachkova u. p. n. k. s. t.: To pomním, že ten den před Matkú boží semennú v pondělí poslali sou nás páni naši mne, Šimona, Jana a Petra a Duška ku paní Aleně, jakož jest krávu zajěla; pravila, že na lukách sě pásla; aby někoho s námi vyslala, aby ta škoda byla ohledána. Ale ona toho učiniti ne- chtěla ani vyslati, aniž nám tu krávu vrátiti. Dušek z Drachkova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že nás páni naši jsou poslali ku paní Aleně ten ponjelí před Matkú boží semennú, aby ta škoda byla ohledána, paní Alena aby dva člověky vyslala, a my také dva vydati chtěli o tu škodu, což by za slušné bylo. A ona to učiniti nechtěla, aniž učiním, tak jest řekla. A krávy nám také vydati nechtěla. I řekla, aby jí v tom žádný nerozkazoval. R. IV. 1. R. 2. b. Srv. svědomí č. 2248, 2310 a 2322. 2328. Mezi Wolfgankem z Rachmberka s jedné, a Bernartem odtudž z Rachmberka s strany druhé. 1512, 13. listopadu. Sabbato die Brikcii. Pan Václav Bezdružický z Kolovrat na Košátkáchoc, krále JMti najvyšší sudí dvorský v království Českém, svědčil takto: Jakož sem smlouval a smluvil Rachmberky oba dva, totiž Bernartha a Wolfganga, kdež jest byla mezi nimi ruoznice o dvě stě zlatých rýnských. To mi jest dobře v paměti, že jest Bernarth z Rachm- berka řekl udělati list ve čtyřech nedělech Wolfgangovi z Rachmberka s rukojmiemi na dvě stě zlatých rýnských do roka bez úroku do svatého Jiří toho času v roce přišlého. A tomu jest minul rok některý čas před svatým Jiřím nynějším minulým. Než při tom, kdež na mně dále žádali svědomie o těch dvě stě zlatých rýnských, že by je Bernarth Rachmberk od pana Lva vzal, při tom sem já nebyl ani sem toho viděl, by on jaké zlaté neb peníze od pana Lva bral.

Strana 169
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 169 Toto svědomí zapsáno jest z povolenie najvyššího pana hofmistra JMti, pánuov a vladyk z plného soudu. R. IV. I. G. 15. a. Vročeno do r. 1512, poněvadž toho roku Brikcí připadal na sobotu, kdežto r. 1511, kamž dle zápisu v knize svědomí to spíše by se hodilo, připadal Brikcí na čtvrtek. 2329. Mezi Jindřichem z Hodějova s jedné, a mezi Burianem a Janem bratřími z Votic s strany druhé. — 1512, 13. listopadu. Anno 1512, sabbato die sancti Bricci. Vaněk Bohuška z Křešic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Jindřich Hodějovský s panem Vilémem Kolmanem jezdil ku panu Burianovi a Janovi Votickým s listem od pana Lva. I nebylo jich doma. Potom našel pan Jindřich s týmž panem Kolmanem pana Buriana u hrabáčóv na louce, an seděl na třešni. I mluvil tu k němu pan Jindřich, aby sešel s třešně doluov a vzal list od pana Lva s hradu Pražského. Odpověděl k tomu pan Burian: Však víš, kde bydlím. A pan Jindřich řekl: Pojď i domuov; já jej tobě ponesu. A on nechtěl. Tehdy načekav se pan Jindřich, když nechtěl s třešně sjíti pan Burian a vzíti listu nechtěl, i jel pryč pan Jindřich. R. IV. 1. Q. 15. a. Srv. svědomí č. 2245 a 2239. 2330. Mezi panem Václavem z Roupova s jedné, a knězem Izaiášem z Ounětic s strany druhé. 1512, 13. listopadu. MDXII', sabbato in die Briccii. Vojtěch z Žitenic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že kněz Izaiáš měl vinici za panem Václavem z Roupova na jeho kruntech. I v tom kázal ho vsaditi pan Albrecht kanclieř z Kolovrat oc neboštík. I pan Vácslav kázal tu vinici dělati, aby neležela ladem. A na té vinici puol čtvrta sudu vína bylo. Václav Kavín ſzl Žitenic u. p. n. k. s. t.: To jsem svědom, jakož jest měl na kruntech páně Václavových z Roupova kněz Isaiáš vinici a tu vinici žádný ne- dělal za některý čas; jakož ten čas jest seděl kněz Izaiáš u vězení, v tom kázal jest tu vinici pan Václav dělati. I urodilo sě na té vinici puol čvrta sudu vína. R. IV. 1. R. 20. b. 2331. Mezi Janem Jindou z Řevnova člověkem paní Katheřinie [sic] z Pacova s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Hradiště hory Tábor s strany druhé. — 1512, 13. listopadu. MDXII°, sabbato in die Brikcii. Kouba z Řevnova u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti a při tom sem byl, když jest Dorotha z Klokot vdávala Katheřinu schovanici svú za Martina do Mitrovic. Při té smlouvě řekla těm smlouvcóm Do- Archiv Česky XIX. 22

Strana 170
170 D. XIII. Registra soudu komorního. rotha z Klokot, že po své smrti všecko tobě to dávám, Katheřino, mocně, buď málo nebo mnoho, i těch devět kop grošuov českých, kterýž mám na kruntech v Krejchově. Petr Váchů z Řevnova u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když sem byl pozván od Jana Jindau*) z Revnova, když se Katheřina zchovanice Dorothiny [sic] vdávala za Martina z Mitrovic, tu jest Dorotha z Klokot řekla před námi, že po své smrti tobě, Katheřino, a Martinovi všecko dávám, buď málo nebo mnoho, což mého jest, i těch devět kop grošuov českých, kterýž mám v Krejchově na kruntech pánův Táborských. R. IV. 1. R. 21. a. Srov. svědomí č. 2294. *) Mezi d a a vyškrabáno r. 2332. Mezi Martinem z Mitrovic, člověkem paní Kateřiny z Pacova, s jedné, a purgmistrem a konšely i vší obcí města Hradiště hory Tábor s strany druhé. — 1512, 13. listopadu. MDXII°, sabbato die Briccii. Kouba z Řevnova u. p. n. k. s. t.: Což sem kolivěk svědčil Janovi Jindovi, to též Martinovi z Mitrovic; nech sobě káže čísti; neb jiného nevím co svědčiti. Beru to na tu přísahu, kterúž sem učinil. Petr Váchův z Řevnova u. p. n. k. s. t.: že jiného nevím, co svědčiti Mar tinovi z Mitrovic než to, což sem Janovi Jindovi svědčil; nechť káže sobě čísti. R. IV. 1. R. 21. a. Srov. svědomí č. 2295. 2333. Mezi Vácslavem Drahonicským z Drahonic s jedné, a Stanislavem Truchlářem s strany druhé. 1512, 13. listopadu. MDXII', sabbato post Martini. Bártha z Drahonic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo a v paměti mám, žě jest Stanislav Truchlář slíbil panu Václavovi Drahonicskému člověčenství tu na Drahonicích z dobré vuole. A při tom sem byl. Jan Zákon z Drahonic u. p. n. k. s. t.: Byl sem při tom a to dobře pomním, že Stanislav Truchlář dal sě panu Václavovi z Drahonic za člověka dědičného dobrovolně. Kříž z Drahonic [sv. p.]. Matěj Kuos z Drahonic u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, že dobro- volně se dal panu Václavovi z Drahonic Stanislav Truchlář za dědičného člověka, a při tom slíbil jest mu člověčenství rukú dáním. Jan Med z Drahonic [sv. p.]. Mareš z Drahonic [sv. p.]. Kouba z Drahonic [sv. p.]. Václav Bena z Drahonic [sv. p.]. Matěj Kuneš z Drahonic [sv. p.]. R. IV. l. R. 21. b.

Strana 171
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 171 2334. Mezi Vácslavem Drahonicským z Drahonic s jedné, a Stanislavem Truchlářem s strany druhé. 1512, 14. listopadu. MDXII°, dominica post Martini. Barták z Drahonic, člověk páně Adamuov Ploskovského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že Stanislav Truhlář měl pánu mému dělati, komory táflovati prkny. A pán k takovému dílu prken nakoupil. A on Sta- nislav zuostav na tom se pánem, že bude dělati, i nedělal, než prkna rozšikoval, kamž se jemu zdálo. A pán se naň rozhněval proto i kázal jej do vazby vsaditi. Potom jest se Stanislav Truhlář týž ctí a věrou pánu zavázal, že chce mu zaplatiti prkna anebo voddělati; i nevoddělal, ale šel pryč a ženy tu u pána na Draho- nicích nechal. A to se jest dálo potom, když již on Stanislav člověčenstvie pánu mému slíbil. Jan Zákon z Drahonic, člověk páně Adamuov Ploskovského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že Stanislav Truhlář po slibování člověčenstvie panu Adamovi měl jest jemu panu Adamovi komory táflovati prkny; i netáfloval, ale prkna, kteráž pan Adam k tomu koupil, rozšikoval, kamž chtěl. A pán kázal jej vsaditi do vazby. Potom on Stanislav slíbil jemu panu Adamovi nebo prkna zaplatiſti] neb toho se vodslúžiti. I šel pryč, nechav tu na Drahonicích pánu ženy. Kříž z Drahonic, páně Adamuov člověk, [sv. p.]. Matěj Kuos z Drahonic [sv. p.]. Martin z Drahonic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že Stanislav Truchlář měl táflovati panu Vácslavovi komory nějaký tu na Drahonicích. I dal mu prkna k těm komorám a aby tu dělal. A Stanislav rozšikoval ta prkna, kamž mu se zdálo. Z toho sě jest pan Vácslav rozhněval i kázal ho vsaditi, neb aby mu těch komor dotáfloval anebo aby mu ta prkna zaplatil. Ale Stanislav toho neudělal, ani mu prkna zaplatil ani oddělal. I vodšel pryč od ženy z Drahonic. A to sě dálo po některém času, když mu jest člověčenstvie slíbil. I k tomu slíbil čest, vieru panu Václavovi, že tomu chce dosti učiniti. Václav Bena z Drahonic [sv. p.]. Jan Med z Drahonic [sv. p.] Matěj Kuneš z Drahonic [sv. p.]. Kouba z Drahonic [sv. p.]. R. IV. I. R. 22. a. Srov. předcházející svědomí č. 2333. 2335. Mezi Bohuslavem Hvězdářem z Nového města Pražského s jedné, a Vojieřem z Očeledic [sic] s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post Martini. Jiřík z Tábora sladovník u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když sě pan Vojieř strojil pryč, chtě jieti domů se paní svú, i kázal paní Mandeleni, manželce své, z hospodaření sě počísti, co jest tu za stravu 22*

Strana 172
172 D. XIII. Registra soudu komorního. zuostal. I počtli, žě pan Vojieř zuostal jemu Bohuslavovi Hvězdářovi XXI kop gro- šuov na míšensko. R. IV. 1. Q. 12. b. 2336. Mezi panem Janem ze Žďáru na Doupově s jedné, a Žibřidem ze Žďáru s strany druhé. 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post Martini. Hanuš z Toppa*) u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že sem viděl, že vezli dělo na voze taraznici. I vyšěl sem z krčmy ven tu ve vsi Voleškách. I dal sem těm pacholkóm píti a řekl sem: S těžkem ta taraznice více bude jmieti pan Jan, aneb viece s těžkem tu [v] Voleškách je uhlédám. A potom sem šěl ku panu Žibřidovi a donesl sem mu hákovnici, kterúž sem mu připravil; při tom sem mu řekl: Vrátíte-liž tu tareznici pánu mému zasě, měl je také připra- viti. A pan Žibřid řekl jest: Tvój pán má zlú hlavu; nerad slyší z těch děl střéleti. Erhart Reychl z Voleškách u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sem při tom stál, když pacholci jeho páně Žibřidových vezli taraznici tu do vsi. I stáli jsou s ní před krčmú [v] Voleškách pacholci jeho páně Žibřidovi, zejména Štefl, Paur a druhý Reit Hans. Heinrich z Khotovic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že sem byl pa- cholkem nádvorním u pana Jana ze Žďáru, že pacholci jeho páně Žibřidů vložili tu tarasnici na sáně a vezli je pryč od nás z Tuppa.*) A paní Barbora, jakož má pana Jindřicha ze Žďáru, řekla: Z těžkem tu tarasnici více zde uhlédám; bude na tom dvoře. R. IV. 1. Q. 13. a. — *) Rozuměj z Doupova. 2337. Mezi paní Otilí z Hozle s jedné, a mezi Žibřidem ze Žďáru s strany druhé. 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post Martini. Jakub z Dubranic u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že sem do Oleškách a ptal sem žencuov; tu jest ke mně přišel Hosl, člověk páně Janů ze Žďáru. I otázal sě jest mne, viděl-li sem, že ho páni*) Žibřidů pacholek zavolal tam do dvora jeho. I řekl sem jemu, že sem toho neviděl, by ho do dvora zavolal jeho Hozla, aniž sem viděl, by ho také bil pan Žibřid. R. IV. 1. Q. 13. a. — *) To jest páně. 2338. Mezi Jindřichem a Přibíkem, vlastními a nedielnými bratřími Koci z Dobrše, s jedné, a Janem z Dešenic s strany druhé o vápno. — 1512, 15. listopadu. MDXII° feria II. post Martini. Bartoš zedník z Nejřzka*) u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že sem mu odměřil puol druhé kopy kbelcuov vápna a jeden

Strana 173
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 173 gbelec panu Janovi z Dešenic. A od deseti let sem při tom úřadě byl a měřil vápna vždy gbelec za V grošuov míšenských. Linhart Edlbek z Dolejšieho Nejřzka u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že od deseti leth jsme brávali vápno od pánuov svých, od pana Jindřicha a pana Přibíka Kocí, gbelec po VI groších aneb po V groších míšenských. A vozili sme je do Domašlic. Vlček z Nejřska z Dolejšieho u. p. n. k. s. t.: To pomním, že sem kupoval vápna od deseti leth po V groších míšenských a II penieze od míry od pánuov svých, od pana Jindřicha a pana Přibíka Kocí. R. IV. 1. Q. 14. a. — *) T. j. z Nýrska. 2339. Mezi Jindřichem a Příbíkem, vlastními a nedielnými bratřími Koci z Dobrše, s jedné, a Janem z Dešenic s strany druhé o vejmetky. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria IIa post Martini. Petr pacholek páni*) Přibíků Koců u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že sem mu odčetl padesáte kop vejmetků panu Janovi z Dešenic, a vždy kopu za XX grošuov míšenských. Wolf pacholek páni*) Přibíků Kotců u. p. n. k. s. t.: To vím a v paměti mám, že sem pomáhal odčísti panu Janovi Dešenicskému padesáte kop vejmetkuov A vzal vždy kopu za XX grošuov míšenských. A na to jsem mu přidal puol kopy vejmetků. Řekl jest mi dáti na pivo i nedal. R. IV. I. Q. 14. a. Srov. předcházející svědomí č. 2339. — *) To jest páně. 2340. Mezi Zigmundem Baršem z Kamenice s jedné, a Vácslavem Mutrplosem s strany druhé. 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post diem sancti Brikcii. Rieha Sýkora u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že pan Johannes Mutrplos dal jest statek Hřiehovský Křtienovi, Havlovu synu, nebožtíkovi Ktřienovi, a ten Ktřien byl mocným hospodářem tu v tom statku, i konšelem učiněn byl při tom statku. A když jest pan Johannes umřěl, tehdy jest paní Mutrplasová jemu Ktřienovi statek obstavila. Toho já nevím, proč jest ona Mutrplasová toho učinila. R. IV. 1. R. 8. a. 2341. Mezi pannú Alžběthú z Vícemilic s jedné, a Matějem a Davidem Škrovady s strany druhé. 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post diem sancti Brikcii. Anežka z Vicemilic: To mi jest v paměti a svědom[o], že sou panně Alžběthě z Vícemilic dveří vybili a vysekali

Strana 174
174 D. XIII. Registra soudu komorního. Matěj a David Škrovadi, a vyhnali dobytek ze dvora jejího, dobytek ten, kteréhož ona panna Alžbětha jest na škodě své zajěla jim. A David lál jí panně Alžběthě zlým jazykem. To beru k své víře a k své duši, což teď svědčím; neb sem při tom byl[a]. R. IV. 1. R. 8. a. Srov. svědomí č. 2281, 2282 a 2285. 2342. Mezi Alžběthú z Vícemilic s jedné, a Matějem a Davidem vlastními bratřími Škrovady s strany druhé, o Anežku dievku. — 1512, [15. listopadu]. Wolf z Perg: Když sem šěl s Vávrú komorníkem a s pannú Alžběthú z Více- milic na pole, aby komorník škodu ohledal, tehdy mi pravil Jan ovčák: Pán muoj pan Matěj Škrovad kázal mi, abych ji Anežku bil, dievku panny Alžbětinu To beru k své vieře a k své duši, žě sem to slyšel. R. IV. 1. R. 8. a. Srov. svědomí č. 2281, 2282, 2285 a 2341. 2343. Mezi Janem z Sudomíře a na Repici s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Witmberka s strany druhé. — 1512, [15. listopadu]. Jan Dlesk rychtář z Volyně, páně Januov z Rožmberka člověk, u. p. n. k. s. t.: Kdež sem byl z rozkázánie pána svého JMti na Witmberce s panem Repickým na svatú Maří Magdalenu rok minul, tu kdež jest pře byla mezi panem Voldřichem Malovcem a mezi lidmi páně Repického Vondrou a Petříkem, tu jest pan Václav Robmhap mluvil před purgmistrem a konšely Witmberskými, právě-li sú lidé jeho Repického usedlí pro neusedlého člověka Hanuše Pokaunara, který jest pod právem pánuov Budějovských a šosem, obstaveni čili nic. Tu jest Hanzl Fizar od téhož práva vypověděl, že se jim zdá, že stávka ta před se jíti má. Žádal jest pan Václav Robmhap od lidí páně Repicského, aby ortel byl psán ku právu vyššímu jakožto na Písek. Tu jest Fišar opět od téhož práva vypověděl, že se chtie vedle práva ve dvú nedělech zachovati na den Matky boží Sněžné. Tu sem byl s páně Repického lidmi, tu sou tíž lidé žádali, aby ten ortel jim čten byl. Týž Fišar opět od práva vypověděl, že toho za právo nenie. Tu jest pan Václav Robmhap pověděl od lidí páně Repického, že jest to všudy za právo v královských městech, když strany žádají, že jim má ortel čten býti. Tu jest Fišar týž pověděl, že nás nenie potřebí učiti, že my vieme, kterak se podle práva zachovati. Zdá-li se, pane Repický, polož kopu grošuov. My ortel časem svým spíšíc a zapečetíc, jako na dobré přísluší, ku právu vyššímu pošleme ten ortel, a když nám zase odeslán bude, tu my vám dáme po poslu svým znáti, abyšte přijeli k slyšení toho ortele. Tu pan Václav Romhap od lidí páně Repického pověděl, že se jim zdá, že má čteno býti. Tu žádal, aby ortel

Strana 175
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 175 psán byl ku právu vyššímu, že oni doložiti chtějí, má-li jim ten ortel čten býti čili nic. Tu jest Fišar od téhož práva vypověděl, že toho za právo není. Tu jest pan Vácslav Romhapp od lidí páně Repicského žádal, aby ale slyšeli, čím chtí ty lidi ku právu doložiti. Tu jest Hansl Fišar od práva odpověděl, že toho za právo není. Tu jest pan Vácslav Romhapp od lidí páně Repického žádal, aby to svědomí listovní, který jsou měli prvý před sebú, aby je do listu ortelného vložili. Toho jsou k sobě příti nechtěli konšelé Vitmberští. Tu jest pan Repický kopu grošuov na důklad po- ložil. Potom po některý neděli purgmistr a konšeli Vitrmberžští psaní jsou učinili panu Řepickému. Tu mu jest vyrozuměti nemohl, i prosil jest pana Vácslava Rom- happa a mne. A my jsme tam jěli. Tu jest pan Vácslav Romhapp pověděl konšeluom Vitmberským: Psaní, kterýž jste učinili panu Repicskému, že mu vyrozuměti ne- muože, k tomu-li ortelu vyslyšení, který jest od pánuov Píseckých. Tu jest Janek řezník od práva pověděl: Ne k tomu. Pan Vácslav Romhapp též pověděl, že mi není od pana Repického nic víc poručeno; než teď list máte od něho, jímž sě zpravíte. R. IV. 1. R. 10. a. 2344. Mezi panem Kristofem z Gutšteina s jedné, a Abrahamem Strojetickým z Strojetic s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII° feria IIa post Martini. Mikuláš ze Škrdl u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když jel pan Jiřík k králi Římskému, tehdy jest pozuostavil úředníka tu po sobě na Škrdlech; a když jest svatý Havel přišel, tehdy jest ten úředník ze vsi Mradic vybral úrok, vosep i jiný důchody, kterýž na ten čas přijíti měly, a zasě jest vydal z těch důchoduov čeledi páně Jiříkově a na hospodářstvie. A pan Kryštof jest toho nic neužil. A potom jest úředník žádal pana Kryštofa, aby od něho počet přijal. A když jest počet učinil, tehdy jest více vydal pět a třidceti kop míšenských, nežli jest přímů bylo. A pan Kryštof jest jemu Jiříkovi úředníku tomu dal těch pět a třidceti kop míšenských. R. IV. 1. R. 23. a. Srv. svědomí č. 2245. 2345. Mezi Wolfem z Rachmberka s jedné, a Bernhartem Rachmberským z Rachmberk s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post Martini. Václav Polatský z Polák a na Vezderazi: To mi jest vědomo, že jsem přišel s panem Bernhartem z Rachmberk ku panu Vácslavovi Kožátecskému z Kolovrat a na Košátkách oc, že jest řekl pan Kožátecký: Pane Bernharte, udělaj panu Wolfovi strýci svému list na dvě stě zlatých rejnských. Ale Berhart jest mlčel. Jakož mne žádal Wolf z Rachmberk o ty penieze, abych

Strana 176
176 mu svědčil, kterýž vzal Wolf od pana Lva, já vo tom nic neviem. To mi jest vědomo a to beru k své duši a k své vieře. R. IV. 1. R. 23. b. Srv. svědomí č. 2328. D. XIII. Registra soudu komorního. 2346. Mezi Zewaldem Guldenmundt z Graffczuov s jedné, a panem Břetislavem z Zvyhova s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post sancti Briccii. Michal krajčí z Horaždovic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když pan Břetislav z Zvyhova chtěl jeti z Prahy pryč, tehdy uhlédav mne, zavolal jest na mne: Michale, teď mne prosila paní Elžška z Kolovrat, aby jí i pannám jejím dělal sukni, a jí votěž sě, jaký prýmy chce jmieti sobě i pannám na ta sukna, a di pak dolův k Guldenmundovi a vezmi paní Elšce z Kolovrat axsamit na premování a pannám poloatlasy také na prejmování. A diž k ní ku paní Elšce z Kolovrat a votěž se jí, jaký barvy chce jmieti axsamit na to premování. I chtěl sem sám vzjeti tak, jakž mi pan Břetislav ráčil rozkázati. A paní Elška z Kolovrat jest mi řekla: Nechoď, pojedeš se mnú na voze doluov. I jěli sme do Prahy k Sewaldovi Guldenmundovi. Tu sem mu pověděl, že mi jest pán poručil, abyšte té paní Elžšce z Kolovrat dali axsamit na premování, jaký barvy bude chtíti, a pannám poloatlasy také na premování. A tu jest paní z Kolovrat vzala na to premování sobě axsamit a pannám polúatlas. A přitom jest paní Elžška vzala víc domašku s čubú (?) a zlatohlav na premování a zlato uncové a jiné potřeby mnohé. Vo tom mi jest pan Břetislav neporučil, abych Guldenmundovi to jí té paní Elžšce kázal dáti. I toho jsem jemu Zewaldovi pověděl, chce-li jí dáti to, to při tom stuoj; neb mi pán JMt neporučil vo ničemž víc, ať bych od něho vzal, než na premování. R. IV. 1. R. 24. a. 2347. Mezi Matějem a Davidem vlastními a nedílnými bratří[mi] Škrovaduov z Škrovad s jedné, a pannú Alžběthú z Vícemilic s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post sancti Briccii. Petr z Bořanovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest mne poslala panna Alžbětha z Vícemilic s sousedem svým s Zigmundem ku panu Matějovi z Škrovaduov o tu škodu, kterúžto škodu učinil jest dobytek jeho pánuov Škrovaduov, chce-li jí tu škodu napraviti. A on pan Matěj řekl: Divím sě tomu, že o to panna Alžbětha se mnú sama nemluví, jsúce tak blízko v sousedctví. Povězte jí, žě já o tu škodu sě s ní chci rád smluviti. Zigmunt z Bořanovic u. p. n. k. s. t.: To vím, že jest mne žádala panna Alžbětha z Vícemilic, abych šel s Petrem sousedem svým ku panu Matějovi z Škrovad, chce-li jí tu škodu napraviti, což jest jí dobytek jeho Škrovaduov učinil. A pan Matěj

Strana 177
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 177 řekl: Divím sě tomu, že to sama panna Alžběta se mnú nemluví; avšak chci o to sám s ní mluviti. Matáš z Bořanovic n. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, když sem slúžil u pana Matěje z Škrovad, i jest byla hráz uprostřed dvora, a ta hráz zlá byla, že dobytek přěcházel přes ni. I zajímali sme dobytek náš u panny Alžběthy z Vícemilic, a panna u nás také zasě zajímala dobytek svój. Jakub z Žab, někda služebník Matěje z Škrovad, u. p. n. k. s. t.: že to pomním, žě panna Alžbětha zajímala dobytek svój u pana Matěje Škrovada, a pan Matěj u panny zasě, nebo hráz zlá byla, kteráž mezi nimi byla. Vácslav z Popovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že] mi panna Alžbětha z Vícemilic najěla krávu na XIII grošuov českých. I přišel sem k ní o tu krávu, a panna nechtěla mi ten nájem držeti, než abych jí dal XV grošuov českých, a k tomu abych ji uručil. R. IV. 1. R. 24. b. Srv. svědomí č. 2341 a 2342. 2348. Mezi Jindřichem a Přibíkem Koci vlastními bratřími z Dobrše s jedné, a Hendrychem z Vřesovic s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post diem sancti Briccii. Linhart Edlbekh z Nejřska u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest nás poslal pan Přibík Koc do lesa všecku obec z Dolejšieho Nejřska, abychme les sekali u Vysokých Lhotech; i sekali sme tak, jakž jest nám pan Přibík poručil. A ten les jest vzal pan Hendrich Kostomlacský. Vlček z Nejrska u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že nás všecku obec jest poslal z Dolejšieho Nejřska pan Přibík Koc, abychme les loupili k uobci u Vy- sokéch Lhotech. A ten les jest nám pobral pan Hendrich Kostomlackých. Jan Pekař z Nejrska u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že nás jest poslal z Dolejšieho Nejřska všecku obec pan Přibík Koc, abychme les sekali a lúpili u Vy- sokých Lhotech; ten jest les nám pobral pan Hendrich Poryk. R. IV. 1. R. 25. a. Srov. svědomí č. 2338 a 2339. 2349. Mezi Zigmundem a Krystofem vlastními bratřími z Vřesovic s jedné, a lidmi páně Kunšovými z Tloskova s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post Brikci. Vávra z Bukovice u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že pan Zigmund a pan Kristof z Vřesovic čekali ten pondělí po svatém Duchu až do západu slunce na hradě Kostomlat lidí páně Kunšových. I nestáli sou. Pavel rychtář z Mošnova u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že jsou čekali celý den páni z Vřesovic, pan Zigmund a pan Krystof, tu na hradě Kostomlatech Archiv Český XIX. 23

Strana 178
178 D. XIII. Registra soudu komorního. ten pondělí po svatém Duchu až do západu slunce, kdež jest měl postaviti pan Kuneš těch lidí svých, i nepostavil. Lukeš krčmář z Kostomlat u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že celý den čakali pan Zigmund a pan Kryštof až do západu slunce ten pondělí po svatém Duchu, kdež jsou měli člověka páně Kunšovy postaviti na hradě Kostomlat, tak jakž sou jej vyručili na ten den. I toho sou neučinili, Balšana rychtáře nepostavili. Pabian z Kostomlat u. p. n. k. s. t.: Toho pomním, když sou vyručili z věže Balšana rychtáře z Jablonic na hradě Kostomlaty pod puol druha stými kopami míšen- skými lidi páně Kunšovi na postavení na témž miestě, i nepostavili ho na ten den v pondělí po svatém Duše. Matúš z Kostomlat [sv. p.] Řieha z Svěstce u. p. n. k. s. t.: To jest mi svědomo, kdež jest mluvil pan Krištof z Vřesovic k těm lidem páně Kunšovým, a tak jest řekl: Znáte-li sě k té cedule? A oni pověděli: Známe sě k ní, co jest v ní psáno. Václav z Kostomlat u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že sou sě ptali páni z Vřesovic pan Zigmund a pan Krištof lidí páně Kunšových: Znáteli sě k slibu podle té cedule, kterúž teď mám? A oni řekli: Známe sě k tomu; kterak by to mohlo jináč býti. Jíra z Kostomlat u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sou sě znali, což jest v té ceduli napsáno, lidi páně Kunšovi před panem Zigmundem a panem Kryštofem z Vřesovic, což sě dotýče rukojemstvie za Balšána rychtáře, kdež sou ho z věže vy- ručili a měli ho postaviti zase. Staněk z Kostomlat [sv. p.] Jiřík Šak z Kostomlat [sv. p.] Mikuláš z Kostomlat [sv. p.] R. IV. 1. R. 26. a. Srov. svědomí č. 2316 a 2317. 2350. Mezi Janem a Rytkyeřem Kozelkovým z Hřivic s jedné, a Mikulášem Kostomlackem z Vřesovic s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII°, feria II. post diem sancti Brikcii. Paul z Křemuze u. p. n. k. s. t.: To, co sem prvý svědčil panu Janovi a Rydkýři Kozelkóm z Hřivic, že to jest věrná pravda. A to beru na svú vieru, takž jakž jsem přísahu učinil prvý. R. IV. 1. R. 26. b. 2351. Mezi panem Janem z Koutuov s jedné, a Johankú z Křenovic s strany druhé. — 1512, [15. listopadu]. Petr ze mléna Mráčkova u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když bylo některého času, šel jest pan Jan z Koutů do páně Trčkova domu v Caletný ulici tu v Praze

Strana 179
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 179 ku paní Johance. Tu jest pan Jan mluvil ku paní Johance vo svú některú potřebu. Mezi tými řečmi řekl: Milá paní Johanka, proč mne poháníte a ke škodám mne při- pravujete? Však víte, že sem vám nikda nepřiřekl nic dáti. Tu jest paní Johanka řekla: Toho já nepravím, byšte mi co řekli dáti, toho sem od vás neslyšela; než dobří lidi mi to pravili. Tehdy řekl jest pan Jan: Kteří jsou ti dobří lidi, kteříž sou to vám pravili? To pak zvíte, když toho potřeba bude. R. IV. 1. R. 26. b. Srov. svědomí č. 2268. 2352. Mezi Janem Zichovcem z Duban s jedné, a Zigmundem Pašinkú s strany druhé. — 1512, [15. listopadu.] Janek Krabec z Malova u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že Blažek myslivec šel od pana Jana Zychovce pryč bez vuole a vědomí jeho. Vaněk z Bučiny u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, žě jest byl Blažek myslivec u pana Jana Zychovce, i šel pryč od něho bez vuole jeho a vědomí. A ten čas sem u pana Jana byl za čeledína. Jan Cabicar z Cebic: To mi svědomo, že sem sě k tomu přitrefil, že jest Zikmund Pašinka řekl Blažkovi: Jdi přece. A pan Jan Zychovec řekl jest ke mně: Buď tobě to, pane Jene, svědomo. To beru k své vieře a k své duši, že jest to tak, což teď svědčím. Heync Seydlic z Senfeldu: že poslal mne a pana Jana Kekule k Zikmundovi Pašinkovi, žádaje toho na něm, aby mu ten pych napravil, kteréhož mu jest učinil, což sě Blažka dotýče. Tu jest pověděl Zigmund Pašinka, že má právo před sebú. To beru k své vieře a k své duši, že mi jest to svědomo. Jan Kekule z Stradomic: to mi svědomo, že poslal nás Jan Zichovec, abychme šli s Janem Seydlicem k Zigmundovi Pašinkovi a s ním o to mluvili, aby mu ten pych napravil, což sě dotýče Blaska, čeledína jeho páně Zichovce. To beru k své víře a k své duši, že to tak, což sem teď svědčil. R. IV. I. R. 27. a. 2353. Mezi Jindřichem a Přibíkem vlastními a nedielnými bratřími Koci z Dobrše s jedné, a Janem z Dešenic s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII, feria II. post Brykcii. Jan pekař z Dolejšího městečka Nayrska, člověk pánuov Kocuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sem byl poslán od pana Jindřicha a od pana Přibíka Kocuov s listy puohončími dvěma k Janovi Dešenskému na Dešenice na tvrz. I dali jsme mu je ty listy oba dva; a byl při tom pan Jindřich Peyryk v světnici. 23*

Strana 180
180 D. XIII. Registra soudu komorního. Vlček konšel z Dolejšího Nayrska, člověk pánuov Kocuov, u. p. n. k. s. t.: Nosil sem s Janem pekařem listy dva puohončie panu Janovi na Dešenice na tvrz. Dali jsme mu je tu na tvrzi v světnici. Byl při tom pan Jindřich Peyryk. R. IV. 1. R. 30. a. Srov. svědomí č. 2338 a 2339. 2354. Mezi panem Hynkem Bořitou z Martinic, krále Ludvíka JMti maršálkem, s jedné, a mezi purgmistrem a konšely i vší obcí města Slaného s strany druhé. — 1512, 15. listopadu. MDXII, feria II. post Brykcii. Mikuláš z Vinařic, páně Hynkuov Smečen- ského člověk, u. p. n. k. s. t.: Když jest pan Smečanský pohnal pánuov Slánských, že páni Slánští po tom puohonu měli lov v Starém háji, kterýž na nich na Slánských pan Smečanský vysoudil. Jan kuchař z Vinařic, člověk páně Hynkuov Smečenského, u. p. n. k. s. t.: Soudil se pán muoj pan Hynek se pány Slánskými vo čtyry vsi, a potom jich pohnal: a potom puohonu oni Slánští honili v Starém háji, který pan Hynek nyní drží u Slaného. Matěj rychtář ze Pchr, páně Hynkuov Smečenského člověk, u. p. n. k. s. t.: Soudil se pán muoj pan Hynek Smečenský se pány Slánskými a pohnal jich. Pak po tom puohonu oni páni Slánští lovili s tenaty zajíce v háji Starém tu nedaleko od Smečna. Pavel ze Pehr, člověk páně Hynkuov Smečenského, [sv. p.]. Pavel z Jemník příjmím Laysek u. p. n. k. s. t.: Dokudž páni Slánští ještě nás v držení byli, pohnal jich pan Hynek Smečenský, a páni Slánští kázali nám ho- niti v Starém háji již po tom puohonu. Pavel příjmím Hanuš z Jemník u. p. k. n. s. t.: Když pan Hynek Sme- čenský pohnal pánuov Slánských ze štyř vsí, tehdy oni mezi tím kázali nám s te- naty honiti v Starém háji, kterýž příleží k těm vsem, z kterýchž jich pohnal. Petr Chmelík z Uven,*) člověk páně Hynkuov Smečenského, [sv. p.]. Martin z Uven, člověk páně Hynkuov, [sv. p.]. R. IV. 1. R. 30. a. — *) Ta ves slove nyní Ovny nebo Humny. 2355. Mezi paní Barború z Kouč s jedné, a paní Marianú z Nedvídkova strany druhé. — 1512, 16. listopadu. MDXII', feria III. post diem sancti Briccii. Thůma z Strmic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když sou měli vésti k ouvodu paní Barboru, té chvíle měl sem kuní kožich černým suknem pošitý na své ruce, a pan Václav Tvoch vzal jest jeho ode mně a paní Barboře dal: Tu já čubu tobě dávám, boží jest a tvá, a liščí čubu, kterúž sem prvý dal, také jest ta boží a tvá.

Strana 181
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 181 Jiřík z Strmic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti a svědomo, když jest Thůma z Strmic držal kuní čubu v své ruce černým suknem pošitú, vzal jest je od něho pan Václav Tvoch z Nedvídkova i dal je paní Barboře, manželce své, tu čubu kuní a liščí, [pravě]: obě dvě boží a tvé jsou. Andres kovář z Kostové u. p. n. k. s. t.: To pomním, že mi jest pravil Valentin, nebožtík služebník páně Kašparů: To sem od něho slyšel, že Thůma z Strmic držel kuní čubu, a pan Vácslav Tvoch nebožtík vzal tu čubu černým suknem pošitú i dal tu čubu paní Barboře, manželce, své i druhú lisčí, [pravě:] ty čubě dávám, obě boží a tvé sou. R. IV. 1. R. 27. b. 2356. Mezi Vácslavem Kučerú na Horách Kuthnách s jedné, a paní Elškú Jandovú z Toušeně s strany druhé. — 1512, 16. listopadu. Feria III. post Martini. Jan havieř od Hory u. p. n. k. s. t.: To sem slyšel od Kubíčka, paní Elšky služebníka, že jest paní Elžška řekla po smrti muže svého Jandy dáti tisíce zlatých jemu Vácslavovi Kučerovi. Feria IV. post Briccii [17. listopadu]. Mikuláš z Vysoké: To mi svědomo, že sem to slyšel od služebníka Kouba jejieho paní Elžky Jandovy, že jemu Vácslavovi Kučerovi chce dáti tisíce zlatých po smrti muže jejieho. To beru k své cti a k své duši, že sem to slyšel od toho Kouby. R. IV. 1. R. 28. a. 2357. Mezi Janem z Sudoměři a na Řepici s jedné, a Janem Touškem rychtářem Witmberzským s strany druhé. — 1512, 17. listopadu. MDXII°, feria IV. ante Elisabeth. Jan Dlesk, rychtář Volyňský, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, na den svaté Maří Mandeleny po zdání vejpovědi konšelský tu jest pan Repicský mluvil k rychtáři Witmberskému: Chceš-liž ty lidi dáti na rukojmie? A on pověděl: A já dám. Tu jest je dal rychtář na rukojmie do té pře skonání. Petr z Štítkova u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo, že nás rychtář Witmberský dal na rukojmie do té pře skonání, a potom přes to poslal ke mně rychtář Witm- berský, ať bych sě postavil. I šěl jsem k němu hned a řekl sem mu: Pane rychtáři, však víte, že ste mne dali na rukojmie až do té pře skonání. A rychtář pověděl: Stuoj teď ten pondělí najprv příští, a tu zvíš, aby pře nepropadl. A já stál ten pondělí. A on rychtář jest mne hned vsadil, a té pře ještě konec nebylo. Tu sem sě skrze dobrý lidi vyručil znova zasě.

Strana 182
182 D. XIII. Registra soudu komorního. Vondra od svatý Máří u. p. n. k. s. t.: To pomním, že jest rychtář Witm- berský po mne poslal, ať bych sě postavil, kdež sem byl vyručen až do té pře sko- nání. I pověděl sem mu to rychtáři, když sem k němu přišel a postavil sě: Proč chceš nás vsaditi? Však sme sě vyručili do té pře skonání. A on přes to jest mne a tovaryše mého vsadil. Tu jsem sě zasě znova vyručil do hospody, a tu sem seděl až do svatého Jakuba. R. IV. 1. R. 10. b. Srov. svědomí č. 2343. 2358. Mezi Janem Nuczlem z Normberka s jedné, a paní Annú z Kováni s strany druhé. 1512, 17. listopadu. MDXII', feria IV. post sancti Brikcii. Jan posel z Prahy, obyvající tudíž u Cepuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že sem byl poslán od Jana Nuczle z Normberka kupce s puohončím listem ku paní Anně z Kováň na Mělník. A paní nebyla doma, i čekal sem je, až přijela z Boží Vsi zasě na Mělník, a tu jsem dal paní jí samý paní Anně. A paní jest dala ten list jakémuž pánu, a ten pán řekl mi: J[dli předse, netřeba odpovědi. R. IV. I. R. 25. a. 2359. Mezi Matějem a Davidem Škrovaduov s jedné, a pannú Alžběthú [z] Vícemilic s strany druhé. 1512, 17. listopadu. MDXII°, feria IV. post Briccii. Petr z Bořanovic u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že jest pan Matěj Škrovad jí panně Alžběthě z Vícemilic dal za tu škodu, kterúž jí učinil dobytek v vovsě páně Matějů [z] Škrovad, deset strychů ovsa vedle smlouvie [sic] mezi nimi učiněné. Matúš z Bořanovic u. p. n. k. s. t.: To pomním, že za tu škodu panně Alž- běthě, kterúž tu škodu učinil dobytek Matějů Škrovaduov, jí dal za to X strychů ovsa vedle smlouvy. R. IV. 1. R. 25. b. Srov. svědomí č. 2341, 2342 a 2347. 2360. Mezi panem Janem z Koutóv s jedné, a paní Johankú z Chřenovic s strany druhé. — 1512, 17. listopadu. Feria IV. post Brykcii. Jan Tychto z Ještětic: To což sem svědčil paní Jo- hance z Chřenovic, tak jemu panu Janovi z Koutuov též svědčím v ta slova, že jiného nic nevím. A to beru k své cti a k své duši. R. IV. 1. R. 28. a. Po straně: Non dedit. Srov. svědomí č. 2268 a 2351.

Strana 183
Svědomí k roku sv. Martina l. 1512. 183 2361. Mezi Jakubem ze Zhudovic s jedné, a Maříkem též ze Zhudovic s strany druhé. — 1512, 17. listopadu. MDXII', feria IV. post Briccii. Vondřej Háral z Knína u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když sem byl povolán od Jakuba a Maříka ze Zhudovic k té smlouvě, žě jest měl Mařík vydati synu svému dvě stě kop míšenských bez X kop míšenských, a to rozdielně, počnúc na svatého Jiří vždy v roce najprv příštího až do té summy vyplnění po XVt kopách grošuov míšenských. A na to jest mu dal V a padesáte kop grošuov míšenských. Zigmund z Knína u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, jakož sě jest stala smlouva mezi Jakubem a Maříkem ze Zhudovic, žě jemu Mařík otec jeho měl Ja- kubovi synu svému vydati bez X kop grošuov míšenských dvě stě kop grošuov míšenských, a to na roky, při svatém Jiří najprv příštím XV kop grošuov míšen- ských a potom vždy na svatého Jiří po XV kopách grošuov míšenských až do summy vyplnění. A na tu summu dal Mařík jemu Jakubovi padesáte kop grošuov míšenských. Vácslav Šak z Knína u. p. n. k. s. t.: Jakož sě jest stal trh a smlouva mezi Jakubem a Maříkem ze Zhudovic konečný, tehdy hned mu Mařík zavdal pět a pa- desáte kop grošuov míšenských, a potom jest jemu Jakubovi měl Mařík každý rok dáti na svatého Jiří po XV kopách grošuov míšenských až do té summy vyplnění těch dvě stě kop grošuov míšenských bez X kop grošuov míšenských. A na to sme litkup pili. Pavlíček švec z Knína u. p. n. k. s. t.: To pomním, kdež sem byl povolán k té smlouvě, která sě stala mezi Jakubem a Maříkem ze Zhudovic o dvě stě kop bez X kop grošuov míšenských. Tu jest jemu Jakubovi řekl vydati na svatého Jiří najprv příštího Mařík po XV kopách grošuov míšenských až do vyplnění těch dvú set kop bez X kop grošuov vše míšenských, a padesáte kop těch jest mu zavdal na tu summu. Jan Pykaus z Knína u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem s jinými sousedy byl povolán k té smlouvě, která sě stala mezi Jakubem a Maříkem ze Zhudovic, že má Mařík jemu Jakubovi dáti na každý svatého Jiřího najprv příštího po XV kopách grošuov míšenských až do vyplnění těch dvú set kop grošuov míšenských bez X kop grošuov míšenských. Na to jest jemu dal Mařík pět a padesáte kop grošuov míš. Jan Chlupaté z Knína u. p. n. k. s. t.: Při tom sem byl, že Mařík učinil smlouvu s Jakubem, synem svým, kdež mu jest měl dáti bez X kop grošuov mí- šenských dvě stě kop grošuov míšenských, a to rozdielně, počnúc na svatého Jiřího najprv příštího XV kop grošuov míšenských a hned potom na každý svatého Jiřího

Strana 184
184 D. XIII. Registra soudu komorního. po XV kopách grošuov míšenských až do té summy vyplnění, a pět a padesáte kop grošuov míšenských jemu Jakubovi zavdal na tu summu. R. IV. 1. R. 28. b. 2362. Mezi Jiříkem Zelníkem s jedné, a Janem Firšicem s strany druhé. — 1512, 17. listopadu. MDXII', feria IV. ante Elizabeth. Jan Vyklicský z Roudnice u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest přijel na Roudnici Mathes služebník páně Firšiců a mluvil jest ku panu hejtmanovi a konšelóm, že sě ujistil pán mój dobře Janem Vilémkovým synem a Prokopem Řebíčkem; kdež jest mne poslal pán mój pan Jan na Vlčí háj, abych ho jal, aby ho žádný nevystříhal, aby neutekl Prokop Rebíček. A potom mluvil ku panu hejtmanovi ten jistý Mathes, aby pánu jeho, panu Janovi Firšicovi, vydali Jindřicha člověka jeho, a ktožkolivěk co na něm žádati bude, že dosti spravedlivé od nich učiniti chce, a témuž Jiříkovi Zelnařovi škody jeho všecky navrátí a napraveny býti mají. To jest mluvil Mathes služebník páně Firšiců ku panu hejtmanovi i konšelóm. A když jest šel se mnú Mathes doluov z zámku Roudnice a chtěl jeti pryč, i volal jest na mne, abych k němu zasě vyšel. I vyšel sem k němu. I prosil mne, abych od pána jeho prosil přítele svého, aby více nepřivyšoval, než to, co mu vzato jest, a že má mu všecko napraveno býti, což a které škody koli vzal od nich. Jan Byšický z Byšic vzav to k své víře a k své duši, seznal jest toto: že jiného nevím co seznati, než co sem dal svědomí lidem páně Janovým Firšicovým z Nabdína. R. IV. 1. S. 1. a. Srov. č. 2200, 2258, 2284 a 2299. 2363. Mezi Janem Vayhákem z Koutuov s jedné, a mezi Johankou z Chřenovic s strany druhé. 1512, 19. listopadu. MDXII°, feria VI. die Elisabeth. Petr komorník desk zemských na tu pří- sahu, kterúž učinil k úřadu komorničímu, svědčil takto: Já jiného nevím co pověděti než to, což sem prve svědčil paní Johance z Chřenovic, to jest v pravdě tak. R. IV. 1. R. 3. b. Srov. svědomí č. 2268, 2351 a 2360. 2364. Mezi Zigmundem Baršem z Kamenice s jedné, a mezi Václavem Mutrplosem z Tedražic s strany druhé. — 1512, 19. listopadu. MDXII', feria VI. die Elisabeth. Zigmund z Baště vzav to k své víře a k své duši, svědčil takto: Když sem slyšal od Jana vladyky ze Vkličan, že jest pravil týž

Strana 185
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 185 Vladyka tak, že Havel z Hoštic nesliboval člověčenství Mutrplosovi nebožtíku nikda; než syn jeho Havluov Křtěn ten jest sliboval a potom i konšelem tu byl. A též sem slyšal od Šimona řezníka, že jest také pravil, že Havel z Hoštic nikda nesliboval člověčenstvie Mutrplosovi, než syn jeho Křtěn. A tu sama paní Mutrplosová jeho Křtěnuov statek obstavila po smrti nebožtíka Mutrplosa starého. Tomáš z Dobrošovic svědčil takto: že jest pravil Šimon řezník a Jan Vladyka ze Vklíčan takto, že Havel z Hoštic nesliboval člověčenstvie nebožtíku Mutrplosovi starému ani mladému; než syn jeho Křtěn ten jest seděl na gruntě jeho Mutrplosově, a tu potom sama paní Mutrplosová po smrti starého Mutrplosa statek téhož Křtěna obstavila všecken. Potom jest tu i konšelem byl ten jistý Křtěn. Potom se stěhoval do Prahy, a tu koupiv sobě domek, potom umřel. A to beru k své víře a k své duši, že tak v pravdě jest, což sem tuto svědčil. R. IV. 1. R. 4. a. Svědomí k roku Svátosti*) létha MD třináctého. 2365. Mezi Janem Sedláčkem z Čelakovic s jedné, a mezi Jiříkem Bezdružickým z Kolovrat oc, najvyšším sudím královstvie Českého, s strany druhé. — 1512, [19. listopadu]. Thůma Tuša u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když sem šel [s] Sedláčkem do Lysý, i šel s námi Pabeška, páně Smiřicského člověk, i mluvil o tom, že na tomto miestě — tu ukazoval — že jsou vobloupeni páně sudího člověk a páně Myškuov také člověk jeho, a zejména jich menoval: Havla z přívozu z Litole a Levu z Lysý, Mikeš z Lysý, Hložek také z Lysý. Kouba z Sedčanek u. p. n. k. s. t.: Toho sem vědom, když sme sě sešli spolu s Pabeškú, i rozprávil mi to, stojíc na louce se mnú, žě ví, ktož jest pobral těm lidem páně sudího a páně Myšků, i jmenoval je zejména: Havla na Litolským přívozu a Levu z Lysý a Hložka z Lysý, též Mikše z Lysý. Pecha z Sedtčanek u. p. n. k. s. t.: To pomním, že páně Smiřicského člověk oznamoval mi, ktož jest pobral těm lidem páně sudího a páně Myšků člověku: Mikeš z Lysý, Havel z Litole, Leva z Lysý, Hložek také] odtudž. Matúš rybář z Lysý u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když jest šěl Sedláček do Limburka na trh, zastavil se u mne s člověkem páně sudího a druhým páně Myškovém (sic) člověkem. A ti dva nechtěli sou sě zastaviti. I Sedláček řekl jest jim: Čekajte málo, hned s vámi půdu. Sli předse, nechtěli jsú sě zastaviti. A on Sedláček šel za nimi, až sě honu podal od nich. A jakž jsú oni brzo vešli do borku, tak hned na ně vystoupili. A Sedláček uhlédal to, odstúpil na spátek; neb by byli *) 8.—15. dubna. Archiv Český XIX. 24

Strana 186
186 D. XIII. Registra soudu komorního. šli s Sedláčkem, bylo by sě jim toho nepřihodilo; neb chtěl zteskú jíti. A v tom Sedláček učinil pokřik, i honili, ale nemohli nic najíti. R. IV. 1. R. 6. b. 2366. Mezi Jindřichem Škopkem z Bieléch Otrabovec s jedné, a Burianem z Votic s strany druhé. 1512, [19. listopadu]. MDXII°. Jan z Utic u. p. n. k. s. t.: Toho mi jest svědomo, když sem byl u pana Buriana Voticského pacholkem, tehdy přijěl k němu pan Jindřich Škopek, a pan Burian mu dal XXXII“ kop grošuov na míšensko za pana Ladslava z Štemberka a na Bechyni. A pan Jindřich Škopek jest jemu řekl Burianovi: Dajtež tu mé sestře ty penieze, a když pojede k nám, ať je sebú vezme ty penieze. A pan Burian ty penieze XXXII“ kop grošuov míšenských dal sestře jeho paní Regině. Václav z Votic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, byl jsem pacholkem ten čas u pana Buriana Voticského. I přijel jest k němu pan Jindřich Škopek, aby mu dal pan Burian XXXII“ kop grošuov míšenských za pana Ladslava z Štemberka a na Bechyni oc. I přinesl jest jemu panu Jindřichovi ty penieze, a pan Burian dal jest je sestře jeho; neb řekl jest pan Jindřich: Kamž bych já je děl? Když sestra má k nám pojede, ať mi sebú je přinese. R. IV. 1. R. 7. b. 2367. Mezi Janem Nuczlem z Normberka s jedné, a panem Bernhartem z Walšteina s strany druhé. 1512, 19. listopadu. MDXII°, feria VI. die Elizabeth. Michal Karásek v Praze obývající u. p. n. k. s. t.: To mi vědomo, žě jsem byl poslán od Jana Nuczle z Normberka s listem puohončím ku panu Bernhartovi z Walšteina na Mělník; i myl sě pán v svědnici, že sem sám k němu nemohl. I dal sem list písaři jednomu, a ten písař dal druhému, i přečetl nápis a donesl je pánu do druhý svědnice. Přišěl zasě ten písař, řekl ke mně: Netřeba odpovědi. A v tom sem šěl pryč. R. IV. 1. R. 25. a. 2368. Mezi Zigmundem Baršem z Kamenice s jedné, a mezi Václavem Polacským z Polák s strany druhé. — 1512, 22. listopadu. MDXII°, feria II. post Elisabeth. Andres z Keblan u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že pan Zigmund Bareš řekl čber ryb dáti Václavovi Polacskému z toho rybníka Keblanského na prvnie spuštěnie. I dal jest mu. R. IV. 1. R. 7. b.

Strana 187
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 187 2369. Mezi Benešem Mírkem z Solopisk s jedné, a Janem Kralicským mladším z Krsovic s strany druhé. — 1512, 24. listopadu. MDXII°, feria IV. post Clementis. Zigmund Bielek z Kouřim měštěnín u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo: Přišěl sem jednoho času ku panu Benešovi Mír- kovi z Solopisk, a u něho sedí pan Jan Kralicský. I řekl mu pan Beneš: Milý pane Jene, učiňme mezi sebú počet. Tehdy mu odpověděl pan Jan: Dobře. I seděl při tom pan Matůš. I řekl k němu pan Beneš: Milý pane Matúši, piš. I psal jest. I jest-li toho jedenáste kop grošuov českých a XX grošuov českých. A k tomu sě jest přiznal pan Jan dlužen jemu býti a zaplatiti. R. IV. 1. S. 2. a. 2370. Mezi panem Jiříkem z Kolovrat a na Buštěhradě, najvyššiem sudiem královstvie Českého oc, s jedné, a panem Jindřichem Kornnovským z Kolovrath na Velikém Kvíci s strany druhé. — 1512, 1. prosince. MDXII°, feria IV. post Andree apostoli. Prokop z Přerubenic, člověk Albrechtuov Horešovicuov z Přerubenic, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jest poslal pan Jindřich Kornhauvský Motla ku panu hajtmanovi panu Jiříkovi po tenata, aby mu ta tenata poslal. A pan Jiřík kázal jest jim vzieti: Která sou vaše, vezmete. A oni jsou nevzali. Duchek z Kornhauzu, člověk páně Jiříků z Kolovrath, u. p. n. k. s. t.: Když jest poslal pan Jindřich Kornhauvský ku panu Jiříkovi, najvyššiemu sudiemu oc, Motla služebníka svého, aby mu jeho tenata vrátil, tu jest pan Jiřík rozkázal jemu Motlovi, aby je vzal, kteří jemu panu Jindřichovi přísluší; a oni nevzali. Duchek Hlaváč z Kornhauzu, člověk páně Bezdružicského, u. p. n. k. s. t.: To pomním, že poslal jest Motle, služebníka svého, pan Jindřich Kornhauvský ku panu Jiříkovi Bezdružicskému, chce-li mu dáti ta tenata. A pan Jiřík jest řekl, že mu je vrátiti chce. R. IV. 1. R. 11. b. Srov. svědomí č. 2240—2242 a 2261. 2371. Mezi panem Jiříkem Bezdružicským z Kolovrath oc ut supra s jedné, a panem Jindřichem Kornhauvským z Kolovrath na Velikém Kvíci s strany druhé. — 1512, [1. prosince]. Thoman z Kornhausu khračmar, člověk páně Bezdružicského páně Jiříkuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, když jest pan Jan Kornhauvský umřěl, tehdy pan Jindřich, bratr jeho, přišel do páně Zdierovského domu na Račanech a tu spolu mluvili. A když pan Jindřich šěl pryč, tu jest nám všem služebníkóm svým pan Mikuláš Zierovský pověděl, že mu pravil pan Jindřich Kornhauský, že bratr jeho 24*

Strana 188
188 D. XIII. Registra soudu komorního. umřel jest, pan Jan Kornhauvský, a že jemu sto kop grošuov míšenských odpustil. A při tom jest viece pověděl, že pan Mikuláš Zdierovský jest jemu Jindřichovi dal za dvě létě ten páně hájek, aby sobě mejtil v něm. R. IV. I. R. 11. b. Srov. svědomí č. 2240—2242, 2261 a 2370. 2372. Mezi Maršem, synem Matějovým mlynářovým pod Skalkú, s jedné, a mezi Petrem z Pohnání oc strany druhé. — 1513, 16. února. MDXIII', feria IV. quatuor temporum quadragesimae et post Valentini. Mareš Prcek z Milonovic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že když jest nás poslal Mareš mlynář ku panu Petrovi z Pohnání, abychme sě otázali, s jeho-li vuolí čeledín jeho vrší mu sekal čili nic, a pan Petr jest pověděl, že jest s mú vuolí i nevuolí aneb mém vědomím anebo nevědomím mým. A s tiem sme šli pryč s tovaryšem svým a sousedem. Potom jest po nás zasě poslal pan Petr, abychme k němu šli. I šli sme, a pan Petr jest pověděl: Sekali jsú mu a viece ještě mu sekati budou vrší, a to proto, že mi nedá loviti pod jezem. Mikuláš Milota z Milonovic, páně Pernšteinského člověk, u. p. n. k. s. t.: To jest mi v paměti, že Mareš mlynář jest nás prosil, abychme [s] spolusousedem svým šli ku panu Petrovi z Pohnání a jeho sě otázali, proč mu čeledín jeho Maršovi mlynáři vrší sekají. I pověděl jest pan Petr a mluvě k nám: O něčem vím a o čemž nic neviem. Potom poslal za námi, abychme k němu zase šli. I šli jsme k němu. I řekl jest k nám: Sekal sem a sekati káži a svého hájiti chci. R. IV. I. S. 4. b. 2373. Mezi Alšem Zruckým z Chřenovic s jedné, a Janem mladšího z Podvek s strany druhé. 1513, 21. února. MDXIII°, feria II. post Reminiscere. Vaněk krčmář pod Leštnie u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sú ti vězňové hladem nemřeli, že sě jim jednú za den jísti dávalo, než [v] vazbě jsú dosti jměli. Pak neviem, kterak jsú umřěli. R. IV. I. Q. 4. a. Srov. svědomí č. 2297. 2374. Mezi Jiříkem z Násilé pohnaným s jedné, a Bohuslavem z Červeného Újezdce puovodem s strany druhé. — 1513, 7. března. MDXIII, feria II. post Letare. Jiřík z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: Toho sám od sebe neviem, než což od lidí slyším, že bude sedmnácte leth, jakž jest umřel pan Jan z Červeného Oujezdce ten den před Semennou Matkou boží. Smil z Ounhoště [sv. p.].

Strana 189
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 189 Matěj z Ounhoště [sv. p.]. Václav hrnčíř z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To pomním, že jakž jest umřel pan Jan z Oujezdce Červeného, bude sedmnácte leth tomu před Semennou Matkou boží. A řekl sem Votíkovi, že sem slyšel od Jindřicha a od Hubáčka, že by bylo dáno panu Bohuslavovi čtvrt lesa. Švehla z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: že to v paměti mám, že jakž jest umřel pan Jan z Oujezdce, bude sedmnáct leth ten den před Semennou Matkou Boží. Mucha z Ounhoště [sv. p.]. R. IV. 1. R. 4. b. 2375. Mezi Bohuslavem z Červeného Oujezdce s jedné, a Jiříkem z Násílé s strany druhé. 1513, 7. března. MDXIII°, feria II. post Letare. Smil z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jsme my z rozkázání pana Jiříka z Násilé a s jeho volí služebníkóm páně Bohuslavovým pryč ze dvora kázali, v kterémž jest pan Jan byl nebožtík bratr Bohuslavuov. Jiřík z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že sme kázali služeb- níkóm páně Bohuslavovým ze dvora s volí pana hajtmana, a že jest pan hajtman všecko, což v tom dvoře bylo, pobral a rozdal některým lidem. Švehla z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To v paměti mám, že sú mlatci mlátili několik nedělí ve dvoře i na faře, ale neviem, čtvrt-li létha čili viec anebo méně, a že jest poslal pan Jiřík čtyři mlatce do dvora, a potom jiní mlatci mlátili na strychy na faře. Jíra Staraj z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sem vozil vobilé ze dvora knězova, ale neviem, mnoho-li nebo kolik strychuov bylo, z rozká- zánie páně hajtmanova. Markétha z Ounhoště vdova u. p. n. k. s. t.: že já toho nic v paměti nemám, než viem, že jest dosti v tom dvoře bylo, ale neviem, kam se jest to dělo. Šimon Švec z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: To pomním, že jsú mlátili, ale neviem, kolik nedělí, a také že jest ten statek pobral pan Jiřík a něco rozdal. R. IV. 1. R. 5. a. Srov. předcházející svědomí č. 2374. 2376. Mezi Bernarthem z Rachmberka s jedné, a Wolfem odtudž z Rachmberka s druhé. 1513, 16. března. MDXIII°, feria IV. post Longini. Martin služebník páně Bernarthuov Želenského, u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, když se jest stala smlúva mezi panem Bernarthem

Strana 190
190 D. XIII. Registra soudu komorního. z Rachmberka a panem Wolfem odtudž z Rachmberka o tu summu těch šest seth. zlatých rajnských, kteréž mu měl král dáti šacunku toho. I měl jest pan Bernarth při sobě nechati dvú seth zlatých rýnských za svú práci a útratu, a panu Wolfovi vydati měl čtyři sta zlatých rýnských. Kuba, služebník pana Bernartha z Rachmberka, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest pan Wolf nechal panu Bernarthovi dvú seth zlatých rýnských toho šacunku za jeho práci a za útratu. A pan Wolf měl vzieti u pana Limburka čtyři sta zlatých rýnských. R. IV. 1. P. 25. b. Srov. svědomí č. 2328. 2377. Mezi pannú Alžbětú z Vícemilic a z Pakoměřic s jedné, a Matějem a Davidem Škrovady vlast- ními a nedielnými bratřími z Škrovadů a na Pakoměřicích s strany druhé oc. O dobytek nová pře. — 1513, 16. března. MDXIII°, feria IV. post Longini. Panna Martha z Střežetic, služebnice panny Alžběty z Vícemilic: To mi jest vědomo, že jsú páni Škrovadové poslali čeleď svú a vzali jsú krávy z gruntuov jejích panny Alžběty a z dědictvie jejího ze dvora v Pakoměřicích. I hnali je na grunthy jich pánuov Škrovaduov, a oni jsú je přijali na grunty své; a potom je hnali do dvoru do Přeboje. I mají je tam do dnešního dne i s užitky; a vzali je na svatého Šimoniše ve čtvrtek večier, pět krav a vola. A to beru k své vieře, k své duši, což tuto svědčím, že jest to v pravdě tak. Panna Dorotha z Střežetic, služebnice panny Alžběty z Vícemilic, svědčila takto: To mi jest dobře v paměti, že jsú páni Škrovadové poslali na grunty panny Alžběty. I vzali jsú jí panně Alžbětě na jich gruntích a na jejím dědicstvie ze dvora v Pakoměřicích pět krav a vuol, a hnali je na grunthy své; a potom je hnali do dvora do Přeboje, i mají je tam do dnešního dne i s užitky. A vzali je na svatého Šimoniše ve čtvrtek večier. A to beru k své vieře, k své duši, což tuto svědčím, že jest to v pravdě tak. Anežka, služebnice panny Alžběty z Vícemilic, u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědoma, že jsú páni Škrovadové poslali čeleď svú na grunty panny Alžběty, a vzali jsú jí pět krav a vuol na gruntích jejich a na dědictví jejím ve dvoře v Pakomě- řicích, i hnali je na grunthy své na svatého Šimoniše Judy ve čtvrtek večěr. A potom je hnali třetí den do Přeboje do svého dvora, i mají je tam i s užitkem až do dnešnieho dne. R. IV. 1. S. 5. a. Při tom lístek s přípisem: „V třetích svědomí létha XIII° mezi pannú Alžbětá z Vícemilic a Matějem a Davidem Škrovady o dobytek nová pře. S. 5.“ Srov. svědomí č. 2341, 2342, 2347 a 2359.

Strana 191
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 191 2378. Mezi Janem Hochhauzerem z Hochhauzu s jedné, a Zikmundem Smolíkem z Slavic s strany druhé. — 1513, 22. března. MDXIII', feria III. post Benedicti. Loys z Albenštorfu, člověk Zigmunduov z Aysmberku, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že mě jest obeslal pan Jan Hochhauzer s jinými sousedy žádaje mne, abych s ním a s jinými sousedy ku panu Zigmundovi Smolíkovi došel po ty dva vězně, kteréž mu Smolíkovi Jan Hochhauzer svěřil. A když sme přišli, žádal Jan Hochhauzer, aby mu ty vězně on pan Smolík vydal. A on nechtěl pravě, že mu jest odrazeno. Pavel Smid z Alberštorfu, člověk Zigmunduov z Aysmberku, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl obeslán od pana Jana Hochhauzera vedle jiných souseduov, k žádosti jeho, šel jsem s jinými sousedy se panem Janem Hochhauzerem ku panu Zigmundovi Smolíkovi po ty dva vězně, kteréž jest Jan Hochhauzer jemu Smolíkovi svěřil. I žádal jest Jan Houchhauzer Zigmunda Smolíka, aby mu ty dva vězně vydal. A on Smolík pověděl, že toho neučiním a nehodí mi se, neb mi jest odrazeno. A bylo nás sedlákuov na čtyřidceti s panem Janem Hochhauzarem při té věci. Andres Philip z Alberštorfu, člověk Zigmunduov z Aysmberku, u. p. n. k. s. t.: Když mě obeslal pan Jan Hochhauzer, žádal jest mne, abych s ním a s jinými sousedy ku panu Zigmundovi Smolíkovi šel po ty dva vězně, kteréž jest Jan Hochhauzer Smolíkovi svěřil. I když sme přišli, žádal jest Jan Hochhauzer Smolíka, aby mu ta dva vězně, kteréž mu jest svěřil, vydal. A on pověděl, že toho neučiním, že jest mi odrazeno. A Jan Hochhauzer pověděl: Bych toho byl věděl, že máš tak se mnú vuokol jíti, byl bych já je dobře sám opatřil a dal je donésti včera na Aysmberk. Potom na zajtřie poslal jest nás pan Hochhauzer do vsi Dolejšieho Litvínova. Tu přišedše k rychtáři Langhonzovi, u kteréhož mrtvý zabitý ležal, otázali sme se ho: Medle, rychtáři, kto je toho zabitého Jakofa Mincera u tebe zabil? Pověděl, že Krystof Grushons, Nykl Šnaydar a jakýs havíř cizozemec. A my vzavše toho zabitého tělo, vrátili sme se zase domuov. Michal Šmid z Alberštorfu, člověk Zigmunduov z Aysmberku, u. p. n. k. s. t.: Když jest pánu mému z Aysmberku člověk jeho krajčí Jakof Mincar zamordován byl, tehdy pan Jan Hochhauzer jakožto v ty časy úředník a správce statku Aysm- berku — neb toho času pán muoj byl v Frayberce na lékařstvie, sa nemocen — poslal jest mne a jiných asi deset sedlákuov k rychtáři do Dolejšieho Litvínova, abychom zvěděli, kto jest toho člověka zamordoval. Tu jest nám rychtář pověděl. u kteréhož ten člověk zamordován byl, že jsú ten mord učinili Krystof Grushons, Nikl Šnaydar a jakýs havíř cizozemec. A my vzavše toho zabitého tělo, vrátili sme se zase domuov. R. IV. I. R. 5. b.

Strana 192
192 D. XIII. Registra soudu komorního. 2379. Mezi Janem Leydychem z Čečelic s jedné, a Havlem ze Všetat člověkem Hrušovských, s strany druhé. — 1513, 24. března. MDXIII°, feria V. Magna. Thomáš z Cečelic, páně Leydychuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Když jsem šel s Jiříkem Liškou z Čečelic do Bešic, tehdy se nás Havel, pánuov Hrušovských člověk, dohonil, i zbil páně Laydychova člověka Jiříka Lišků, neřekev mu nic. Jiřík Liška z Cečelic, páně Laydychuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Když jsem jšel s Thomášem z Čečelic do Bešic, tehdy dohonil se nás Havel, pánuov Hrušovských člověk, i zbil mne z buoh a zdarma na cestě svobodné, na královské silnici. Feria IIa Pasche [28. března]. Barthoš z Cečelic, páně Laydychuov člověk, u. p. n. k. s. t.: Když jsme chodili s Lukšem z Čečelic s listem od pána našeho ku panu Janovi Hrušovskému, tehdy on přečetl sobě list i pověděl: Dobře! Vezmeť sobě i s tebú. Lukeš z Cečelic, páně Laydychuov člověk, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když jsem jšel s svým thovařišem s listem od pána svého ku panu Janovi Hrušovskému, tehdy on přečetl sobě list i pověděl: Dobře! Nechť sobě to schová pan Laydych i s tebú. R. IV. 1. Q. 29. a. 2380. Mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic s jedné, a purgmistrem, konšely i vší obcí města Loun z strany druhé. Proti Lounským. — 1513, 30. března. MDXIII° feria IV. Pasche. Kůbek mlynář pod Divici, člověk pana Jana Kaučuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že sme z těch břehuov dřievie vozili z těch vostrovcuov, a zpravoval mne otec mé ženy, že sú ty cesty vždycky svobodné byly; a pravil týž otec mé ženy, že jsú se o to prve soudievali. Mathouš z Divic rychtář u. p. n. k. s. t.: Jakž já mohu pamatovati, že jsú tou cestú jezdili a těch břehuov požívali, a že jim toho nikdy nebylo hájeno; až teď tepruv chtí, aby cesta byla po našich polích. A toho hájí, což prve požívali lesu. Jiřík Touchovský z Nevězenic, člověk pana Jana Míčana, u. p. n. k. s. t.: To pomním, když jsem najprv byl v Nevězenicích, že jsem nesl ze mlýna pod Divici mouku podle té cesty. I když mi bylo těžko, odpočíval sem. I zeptal sem se Barthoše, kterýžto les sekal: Což tu sekáš? co jest to tvé? A on pověděl, že jest mé; potud moji předkové požívali. Jakub z Divic, pana Jana Kaučuov člověk, u. p. n. k. s. t.: To pomním a byl sem tu, když na ty meze vyjeli, že znamenali sobě ty miesta, kde by měli kameny saditi. Naši jsú chtěli saditi, a Lounští nechtěli.

Strana 193
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 193 Feria VI. die Reliquiarum [8. dubna]. Jan z Vinařic, člověk páně Děpoltuov z Lobkovic, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že ode XL“ leth z těch břehuov od Dievic užívali jsú vždycky Divicští toho lesu k své potřebě, a žádný nikda jim toho nehájil, až tepruov páni Lounští nedávno počeli jsú hájiti. Šimon z Brloha, člověk páně Míčanuov z Klinštejna, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem koupil háj od Hubaře hajného proti pánóv Lounských rybníkóm. A ten sem zaplatil, a pokudž mi ten háj ukázali, potudž sem jej sekal a dále nic. Jan z Brloha rychtář, člověk páně Míčanuov, u. p. n. k. s. t.: To mi v paměti, že Jan příjmí Král koupil jest kus lesu za čtyři kopy míšenské od Hubaře, hajného pánuov Lounských, a mne k tomu lesu s Hurtem, kmotrem svým, připásali na posekání toho lesu jedno smejcenie. A což jsú nám ukázali, potud toho jsme užívali, a čehož nám neukázali, toho jsme nechali a toho nesekali. Jiřík z Třeboce*), člověk páně hajtmana Hradeckého, u. p. n. k. s. t.: To v paměti mám, žě jsem trávu sekal na louce pod Divici a žě sem Kubu, člověka pánuov Lounských, zavolal, aby mi vokázal, pokudž mám tu trávu sekati. A on se mnú šěl a vokázal mi mezník jeden v trní a cestu přes louku. Dále sem nesekal, než pokudž mi ukázal. A také Hubař, pánuov Slánských hajný, chodil jest k nebož- tíkovi Prokopovi mlynáři pod Divic, aby mu ukázal, pokudž má ten luh sekati. A von mu jej pokázal, a pokudž mu vokázal, potudž jest mejtil a dále nic. A nebožtík nějaký Balcar, ten vokrají nějaké sekal na tom luhu. A žádný mu toho nebránil a nehájil naprosto. R. IV. I. S. 5. b. Srov. svědomí č. 2264—2266. — *) Jinak Třebouc. 2381. Mezi Jiříkem Vostrským z Sulevic s jedné, a Janem Ledvickým z Chanova z strany druhé. Proti Ledvickému. 1513, 30. března. MDXIII' feria IV. Pasche. Jakub, služebník pana Jiříka Vostrského, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když jsú se sešli u Kašpara Rayzych v Duchcově, i sediec za stolem řekl jest pan Jan Ledvický: Pane Jiříku, když v našem kraji budeš, koupil sem sobě člověka jednoho za padesát kop a za dvě, dámť jej anebo padesát kop na pomoc. A po druhé, když jest přijel na Divice pan Jan Ledvický ku panu Jiříkovi, a pan Jiřík jej vedl do špižierny, tu mu jest přiřekl pan Ledvický, a byl sem při tom: Pane kmotře, když v našem kraji budeš, dámť padesát kop. Jakub z Divic, pana Jana Kaučuov člověk, u. p. n. k. s. t.: že jsem tu byl při tom, když řekl pan Jiřík panu Janovi, že já zde budu v vašem kraji zase někde. A on pan Jan řekl: By to bylo možné, dalť bych padesát kop na pomoc aneb člověka, kterého sem koupil teď nedávno ve Bžanech. A dal sem zaň dvě a padesát kop. R. IV. 1. S. 5. b. Srov. předcházející svědomí č. 2380. Archiv Český XIX. 25

Strana 194
194 D. XIII. Registra soudu komorního. 2382. Mezi Jiříkem Lantšperským z Libchavy s jedné, a Jiříkem Halarem z strany druhé. 1513, 1. dubna. MDXIII° feria VI. ante divi Ambrosii. Havel truhlář, člověk převořství kláštera Matky boží u mostu, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když po mne poslal pan Jiřík Lantšperský, i přišel jest za mnú Halar po malé chvíli i sedl jest za stuol. I řekl jest Lantšperský: Přines-lis mi list, který máš na JMt pana Lva na čtyři sta kop míšenských? Odpověděl Halar: Nepřinesl. I řekl Lantšperský: Proč? Zdaž mi opět v tom státi nechceš, žes mi řekl, že mi těch CCCC kop míšenských puojčuješ do šesti let bez úroka? Nebo pěkněť by mi se stalo, když bych já statek koupil, i neměl jeho čím platiti, zpodepřev se na tu tvú puojčku. Tu jest Halar neodpověděl, než jinajm to zamlouval. I řekl jest Lantšperský: Jestliže mi pak nemíníš v tom státi, vieš dobře, žeť sem to prve před panem Řehořem Hrubým pravil, žádáš-li mne za to, ať tě z toho propustím. Tu jest Halar mlčel. I řek jest Lantšperský: Proč zamlúváš a jiným zakrýváš? Pověz, příš-li mi toho čili nic, ať asi viem. Řekl jest Halar: Milý pane Jiříku, proč bych přel? Nepřím; jáť sem se nadál, když ste mi pověděli, že ten statek tak draho chtějí, a to koupenie se tak dlouho prodlévá, že to jest již minulo. Řekl jest Lantšperský: Však si ty sobě toho nevymieňoval, nekoupím-li já sobě jednoho statku, aby ty mi nebyl povinen na jiný tou puojčkou. A mnohé jiné řeči byly mezi nimi, ješto já jich v paměti nemám. R. IV. 1. S. 6. b. 2383. Mezi Zdislavem ze Žlunic s jedné, a Janem odtudž ze Žlunic z strany druhé. — 1513, 4. dubna. MDXIII° feria II. die Ambrosii. Martin Sach z Zátvora u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jest pan Jan řekl dáti panu Zdislavovi sto kop grošuov, když svým vlásti bude. I když vládl na svém, ještě sem to slyšel, že mu jest řekl dáti. Feria IV. post Ambrosii [6. dubna]. Markétha z Žirovnice, panie Anežky z Roudnice služebnice, u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědoma, když jest přišel pan Jan k mé paní do domu, tehdy se pan Zdislav pana Jana optal: Pane strýče, dáš-li mi těch sto kop grošuov, když svým vlásti budeš? A on řekl: Dám, když svým statkem vlásti budu. A tý chvíle jest svým statkem vládl pan Jan. R. IV. 1. S. 7. b. 2384. Mezi Janem Žlebem z Střiežkova s jedné, a knězem Jírú z Tuklak, kaplanem páně Škvoret- ského, s strany druhé. — 1513, 5. dubna. MDXIII feria III. post Ambrosii. Jan služebník pana Jana Žleba u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když sem byl v Brodě, tehdy kněz Jíra mluvil o mém

Strana 195
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 195 pánu Janovi Žlebovi, že mu řekl kohoutha dáti a čtvrt zajiece, a což muoj pán kdy řekl, že jest tomu nikdy dosti neudělal a že v hrdlo selhal. A když sem [s] svú paní byl na kázání, tu jest na pána mého vyhlásil, co mu se jest muoj pán vyznal na zpovědi, a pravě: Ptal se mne, muož-li s ženú v advent léhati, a že se jest mne ptal jako blázen; a coť já viem, muož-li on léhati čili nemuož. A též na kázání pověděl přede všemi, že když mu jest muoj pán co řekl, že jest tomu nikda dosti neudělal. R. IV. 1. R. 8. b. 2385. Mezi Vítem Vorudkou z Oujezdce, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Petrem Malovcem z Chejnova s strany druhé. — 1513, 5. dubna. MDXIII° feria III. post Ambrosii. Petr z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: Přišel sem ku panu Vítovi Vorudkovi, měštěnínu Starého města Pražského, teď již tomu dvě létě budou, a on jest mne prosil, abych s ním šel ku panu Petrovi na Votice. I napomínal pan Vít pana Petra z dluhu a ptaje se ho: Milý pane Petře, který jest dluh mezi námi, pomníte-li, co jest toho? A on pověděl: Puol patnáctý kopy bez čtyř peněz. I pověděl pan Vít panu Petrovi: Milý pane Petře, brzy-li byšte mi ráčili dáti? A on pověděl pan Petr: Milý pane Víte, račte ote mne kuoň kúpiti a v slušných penězích vzieti. A pan Vít pověděl: Čemu mi ten kuoň? A pan Petr pověděl, že já budu v Praze ve dvú nedělí, a že já, sem-li dobrý, chci vám rád práv býti. Mikuláš Vavák, obývající v Praze, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jest mne prosil Vít Vorudka a Pan Petr z Křivé Vsi, abychme s ním šli. I šli sme s ním s Vorudkou až k Zvonovuom na Nové město Pražské. Tehdy byl jest tu pan Petr Malovec z Chejnova v sieni. I napomínal jest ho Vít Vorudka z toho dluhu, kterýž jest mu dlužen byl; a on jest ho prosil, aby mu počkal, že chci rád dáti. I řekl jest jemu Vít Vorudka: Co jest toho dluhu, pane Petře, pamatujete-li? A pan Petr řekl, že XIV kop a XXIX grošuov a III penieze. A na tom jsú se rozešli. R. IV. 1. R. 18. b. 2386. Mezi Vítem Vorudkou z Oujezdce, měštěnínem Starého města Pražského, s jedné, a Janem Malovcem z Chejnova s strany druhé. — 1513, 5. dubna. MDXIII° feria III. post Ambrozii. Petr z Rakovníka u. p. n. k. s. t.: Prosil mne pan Vít Vorudka, abych s ním šel k Táboru. I přišli sme ku panu Janovi Malovcovi z Chejnova i nalezli sme téhož pana Jana doma. I napomínal ho týž Vít z dluhu spravedlivého. Tehdy pan Jan pověděl tak: Co jest toho dluhu? A pan Vít 25*

Strana 196
196 D. XIII. Registra soudu komorního. pověděl: Však viete dobře; máte ceduli. A pan Jan nalezl ceduli i pověděl: Puol šestnáctý kopy. A pan Vít Vorudka pověděl, že jest tak, a napomínal: Račte mi dáti. A pan Jan Malovec pověděl, že já v brzkém času, pane Víte Vorudko, chci vám zapraviti a dáti, jsem-li dobrý, a to chci pomnieti. R. IV. 1. R. 19. b. Srov. předcházející svědomí č. 2385. 2387. Mezi Pavlem Cholticským z Újezda s jedné, a Václavem Angelem z Ronovce s strany druhé. 1513, [5. dubna.] Mikuláš z Poběžovic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že Diviš Tuněchořský [sic] vzal člověku jeho Ronovcovu Václavovi kalousek a lep i ptáky. To sem mu pomáhal nésti jemu do vsi Cholce. A tu sě ptal pan Pavel jeho Václava: Čí si? A on odpověděl: Jsem tu ze vsi z Benešovic; ale menoval žádného, číž by byl člověk. Ale jsi-li páně Václavů z Ronovce člověk? A on pověděl: Byl sem, ale již nejsem; sem tu ve vsi do své vuole. R. IV. 1. R. 20. a. 2388. Mezi Jindřichem z Vřesovic a na Brozanech s jedné, a mezi Mikulášem z Vřesovic a na Vohniči s strany druhé. — 1513, 7. dubna. MDXIII° feria in profesto Reliquiarum. Pavel ze Lhynic*) u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že jest pan Mikuláš z Vřesovic s lidmi svými honil na gruntích páně Jindřichových z Vřesovic s tenaty i s vyžlaty. Petr Peša ze Lhynic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest pan Mikuláš Vohnický honil s lidmi svými ve Lhynicích v huorce páně Jindřichově s tenaty i s vyžlaty na gruntích téhož pana Jindřicha z Vřesovic, pána mého. Mikuláš Kraysa ze Lhynic u. p. n. k. s. t.: že mi to jest vědomo, že pan Mikuláš z Vřesovic honil s lidmi svými v hoře Lhyňské na gruntích pána mého Jindřicha z Vřesovic s tenaty a s vyžlaty. R. IV. 1. S. 8. b. *) Rozumějí se Lhenice u Kostomlat blíže Bíliny. 2389. Mezi Bohuslavem z Červeného Oujezdce s jedné, a Jírú z Jenče, člověkem paní Johanky z Tajné oc, s strany druhé. — 1513, 7. dubna. MDXIII', feria V. in profesto Reliquiarum. Matěj Macura z Jenče, člověk pana Chrustenského, u. p. n. k. s. t.: Když bylo před některým časem, jel jest člověk paní Jenčové do lesa zadnějšieho páně Bohuslavova. I jel sem také do téhož lesa i setkal sem se s tím člověkem. A on ten člověk jel již zase, i sekali sme spolu v chvoji v přednějším lese beze vědomie páně Bohuslavova. A když sme počali

Strana 197
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 197 sekati, hned v tom pan Bohuslav přišel s člověkem svým i řekl nám: Proč tu sekáte? I řekli sme: Pane, nemohli sme tam na zad pro sníh. Pane, račte nám zde prodati. A pan Bohuslav řekl: I dobře; ale nemám nynie provazce. Potom vám odměřím, co budete chtieti, po nějakém kusu. A v tom šel s tím člověkem hned domů, a my nasekavše i jeli sme. Jan Viera z Oujezdce, páně Bohuslavuov člověk, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že když sem šel s panem Bohuslavem z Oujezdce, s pánem svým, nalezli sme člověka paní Jenčové Jíru Vosmíka s člověkem páně Chrustenského, ani sekají v předním lese páně Bohuslavovém v chvoji. I řekl jim pan Bohuslav: Proč tu sekáte? A oni pověděli: Pane, smluvíme se o to s vámi. Tehdy potom mne poslal pán k Jírovi Vosmíkovi. I přišel sem k němu a řekl sem mu: Poslal mne pán po penieze za ten les. A Jíra řekl: Chci se s pánem smluviti. A po druhé opět týž řekl, když sem k němu od pána přišel. A po třetí když sem byl od pana Bohuslava k témuž Jírovi poslán, řekl sem mu: Poslal mne pán, aby mu dal za ten les XX“ grošuov českých. A on pověděl: Nejsem mu dlužen nic, a nedám, a nemám se s ním voč smlúvati. A já jel před se. R. IV. 1. S. 8. b. 2390. Mezi Bohuslavem Strachotú z Kralovic s jedné, a Václavem Polackým z Polák s strany druhé. 1513, 7. dubna. MDXIII° ve čtvrtek po svatém Ambroži. Pavel ze vsi Dormle tak řečené u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsem úroku dával nebožtíkovi panu Chotkovi z Vojnína z svého sídla ve vsi Dormle tak řečené X grošuov českých úroka svato- jirského a svatohavelského též X grošuov českých. A potom když pan Jan Ždárský splatil ten plath svrchu jmenovanajmu od téhož Chotka, i týž jsem při svatém Jiří ouroku dával X grošuov českých a při svatém Havle tolikéž. Potom když pan Jan Žďárský zastavil nás panu Bohuslavovi Strachotovi z Kralovic, tehdy musil jsem jemu dvénásobní úrok dávati, totiž při svatém Jiří XX grošuov českých a při svatém Havle tolikéž. Tehdy sem to znesl na pana Václava Polackého, kterýž na nás člově- čenstvie a panstvie má, že z nás béře dvonásobní úrok. I pověděl nám, abychom jej jemu panu Bohuslavovi nedávali. A já jej dávati nechtěl. A on nám dobytek všecken zajal, malý i veliký. Chtěli-li sme my chudí lidé dobytek svuoj zase jmieti, musili jsme dvonásobní úrok dáti. A řekl nám pan Bohuslav: Pověztež panu Václavovi Polackému, že sem já vás k tomu přinutil. A my zajavše dobytek svuoj, zase jsme jej domuov hnali a úrok dvojnásobní dali. Beneš ze vsi Dormle tak řečené u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, žě sem za několik leth ourok dával nebožtíkovi panu Chotkovi z Vojnína při sv. Jiří po X gr. českých a při sv. Havle tolikéž z sídla svého. Potom když pan Jan Žďárský

Strana 198
198 D. XIII. Registra soudu komorního. splatil tu svrchu psanú ves od téhož Chotka, tehdy jsme týž ourok dávali každý z nás při svatém Jiří po X groších českých a při svatém Havle tolikéž. Potom když jest svrchupsaný plath zastaven panu Bohuslavovi Strachotovi, tehdy přijel jest ke mně do mého dvora sám čtvrtej i mluvil jest ke mně, proč já mu jeho ouroku nedávám. I pověděl sem mu: Milý pane, neb jest mi pan Václav Polacký zapověděl, abych vám toho úroku nedával, poněvadž dvénásobní úrok bráti chcete, totiž XX grošuov českých při svatém Jiří a při svatém Havle tolikéž. A viece jemu nedávejte, než jakož ste prvním pánóm dávali. Potom když jsem jej dávati nechtěl, tehdy řekl pan Bohuslav, abych se u něho stavil. I stavil sem se u něho, a na kráce, chtěj já neb nechtěj, musil sem mu dáti dvojnásobní úrok, totiž při svatém Jiří XX grošuov českých a při svatém Havle tolikéž, kdež sem jej pak prve nikda nedával. I pověděl mi: Pověz panu Václavovi Polackému, žě sem já vás k tomu přinutil, žěs ty mi jej dvénásob ourok dáti musil; neb ač já plath mám na vás a on panstvie, toho netbám nic. R. IV. I. S. 10. a. 2391. Mezi Zdenkem z Švamberka a na Třebli s jedné, a Jindřichem Purkarthem mladšiem z Hořejšovic oc s strany druhé. — 1513, 7. dubna. MDXIII° feria V. post Ambrosii. Vondřej z Bezděkova u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, že sem najath byl s vozem a s pětmi koňmi od Petra Piksa z Nového městečka páně Třeblského. I když jsem jel s Plzně z jarmarku, tu jsem nakladl jemu plný vuoz másla a sieruov. To jest mi pobráno mezi Střiebrem a Novejm městečkem od zločincuov na svobodné silnici královské. A to jsem musil vésti na jeho tvrz řečená Vidlice. A tu jsú snesli všecko z vozu do té tvrzi. A potom jsem s prázdným vozem pryč jel. A toho sem svědom a při tom sem byl, že jest mu puočeno v Plzni na to XX zlatých rejnských, zač je to máslo a sejr koupil. A ty mu puočil Jan kramář z Tayna Dobrohostova. A ty mu jměl zase zaplatiti] v Norn- berce. A jeden tkadlec v Plzni ten mu také za deset kop másla uvěřil. To mi jest dobře svědomo. Jakub z Přindy u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, žě jsem najat byl s vozem a se čtyřmi koňmi od Petra Piksy z Nového Městečka páně Třeblského. I vezl jsem XIII soudkuov másla z jarmarku z města Plzně. A to mi jest pobráno zlodějsky od loupežníkuov na svobodné královské silnici mezi Střiebrem a Novejm Městečkem. A to jsem musil vésti spolu [se] svejm tovaryšem na tvrz Vidlice páně Jindřichova Purkartova z Hořejšovic. A to máslo všecko do tvrze nesli, a s práznými vozy pryč jsme zase jeli. A také jsem to svědom, že jest mu ňěký Jan kramář z Tayna na to máslo puočil XX zlatých reynských. Ty pomohl sem sám čísti. A jeden měštěnín

Strana 199
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 199 v Plzni také mu uvěřil za to máslo X kop a XV grošuov míšenských. A žádnému jinému jsem to máslo nevezl, než svrchu psanému Petrovi Piksovi. A to jest v pravdě tak. R. IV. 1. S. 11. a. 2392. Mezi Václavem z Ouberovic s jedné, a Michalem Slavatú z Chlumu a z Košmbergka s strany druhé. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. die Reliquiarum. Kříž ze Střmelic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že když se Václav Franěk s Prefátem mladým uvázali od paní Konvové, měštky Starého města Pražského, v tvrz jménem Háčkách s komorníkem pražským; a potom jemu Václavovi z Ouberovic zase tu tvrz postúpili se vším, což k tomu přísluší. A potom svrchky ty, které jsú vráceny, totižto XV teneth se klíči a V bez klíčuov, pobrány jsú od lidí páně Slavatových, a to z rozkázánie páně Slavatova; a k tomu rukávník, pavézu, dva stoly, dvě almaře, XX“ suduov prázdných pivových a čtyři postele prázdné. To jest v pravdě tak, žě jest to pobráno. Říha ze Střmelic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když se paní Konvová, měštka Starého města Pražského, s Václavem Frankem uvázali s komorníkem pražským v tvrz jménem Háčkách, tehdy jest svrchky vrátila: najprve XX teneth, a potom rukávník a pavézku a čtyři postele prázdné bez šatuov, dva stoly, dvě almaře a XX“ suduov prázdných. A potom pan Michal Slavata poslal lidi své na tvrz Háčky. Ty jsú všecky svrchu jmenované svrchky pobrali a pryč vezli. A odtudž žena jeho Václava i s dětmi svými šla pryč, nemajíc tu při čem býti. R. IV. I. S. 9. a. 2393. Mezi Janem mladším z Podvek a ve Zbizubech s jedné, a Alšem Zručským z Chřenovic a na Zručech s strany druhé. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. die Reliquiarum. Rieha ze Zbraslavic u. p. n. k. s. t.: Toho sem dobře svědom, že jest Ješek rychtář v vazbě umřel u pana Alše Zručského. Valeš z Hranic u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jest pan Aleš Zrucký umořil Ješka rychtáře v vazbě své. Mach rychtář z Štipoklas u. p. n. k. s. t.: Dobře sem toho svědom, že jest pan Aleš Zručský umořil Jana Ješka rychtáře v vazbě své. Pavel rychtář z Štěpánova u. p. n. k. s. t.: že mi jest to dobře svědomo, že pan Zručský umořil v vazbě své Jana, Chelcova syna z Štěpánova, člověka páně Zdeňkova Trčky. Vojtěch z Štěpánova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest pan Zručský umořil Jana, Chelcova syna z Štěpánova, člověka páně Zdeňka Trčky, v vazbě své. Martin z Štěpánova [sv. p.]. R. IV. 1. S. 11. b. Srov. svědomí č. 2373.

Strana 200
200 D. XIII. Registra soudu komorního. 2394. Mezi Janem Kapříkem z Lesonic s jedné, a panem Janem Lickem z Rismburka s strany druhé. K prvnímu, že Holoubka zbil. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. Reliquiarum. Barthoň z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Když se jest svadil Holúbek s nějakým pacholíkem a pobídila se bít, tehda když sta se rvala, i řekl jim pan Kapřík: Proč se tepete? Však ste sobě u mne dvoru neuprosili. Tehdy Holoubek pověděl, že toho pacholka zabím. A pan Kapřík řekl: Lotře, nehroz, vsaď jej rychtáři do sudu. A Holoubek vzav sekyrku mou i řekl, přísahou zavázav, že jej zabím tou sekyrkou. A já sem mu řekl: Sekyrkať jest má; nebí ty mou sekyrkou. A pan Kapřík přišel i řekl: Lotře, což ty nechceš do vazby? I vzav pan Kapřík prut, mrštil ho asi třikrát. I řekl mu Holoubek: Pane Kapříku, tepeš mě, ještoť nic vinen nejsem. Shledáš to, žeť toho líto bude. I potom pan Kapřík řekl mu: Lotře, ještě hrozíš? A hnal ho k tomu sudu a mrštil ho asi dvakrát nebo třikrát. Sabbato post Reliquiarum [9. dubna]. Matěj z Kováč u. p. n. k. s. t.: Když sem se přitrefil na grunt páně Kapříkuov, a byl tu Holoubek s nějakým pacholíkem a pobiedila se za pasy. I dal ten pacholík Holoubkem o zemi. I řekl mu Holoubek: Poď se se mnú rvát. A on šel na cestu před krčmu. Potom se zervali, i řekl mu Holoubek: Bohu přisám, že tě zabím! A pan Kapřík řekl: Však ste se z dobré vuole pobiedila, proč by jej bil? Já toho nedopustím. Rychtáři, vsaď jej! A v tom Ho- loubka do světnice vedli. I seděl za stolem. Pan Kapřík mu řekl: Di do sudu! A on řekl: Pane, dobře tu sedím. A on řekl: Jdiž! Potom jím strčil. A Holoubek pověděl: Pane, sáziete mne a nemáte ke mně žádného práva. Potom řekl Holoubek: Pane, musíte toho zlým požiti. A pan Kapřík řekl: Co mi odpoviedáš? I mrštil ho pan Kapřík přes hubu prutem. R. IV. 1. S. 12. a. Srv. svědomí č. 2189, 2190, 2205, 2206 a 2214. 2395. Mezi Janem Kapříkem ut supra s jedné, a panem Janem Líckem ut supra s strany druhé. K druhému, že jej kázal vsaditi. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. Reliquiarum. Jiřík z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když přinesl listy Barthoš, ouředník páně Lickuov, ku panu Ka- příkovi tu sobotu před Provodní nedělí, i pověděl pan Kapřík: Rozumiem já, že sú to listy puohonní, ale že nejsú dodány podle práva. Já jich přijieti nechci. A Barthoš je povrhl. Kuba z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Když pan Licek poslal ouředníka svého Barthoše s listy ku panu Kapříkovi, a pan Kapřík jich přijíti nechtěl, a bylo

Strana 201
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 201 v sobotu před Provodní nedělí, pravě pan Kapřík, že podle práva vydány nejsú. A Barthoš ty listy povrhl, a pan Kapřík jich nevzal. A pan Kapřík pověděl: Rád vás tu mám; bude-li mi potřebie, že mi to seznáte. Barthoň z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Což sem prve pravil k prvnímu, na to sem přísahu zpravil, že nic jiného nevím, než to ut supra. MDXIII°, sabbato post Reliquiarum [9. dubna]. Matěj z Kováče u. p. n. k. s. t.: Co sem prve svědčil, na to zpravuji svú přísahú, že nic jiného neviem, než to. Vaněk z Konecchlumí [sv. p.]. Zikeš z Konecchlumí [sv. p.]. R. IV. I. S. 12. a. Srov. předcházející svědomí č. 2394. 2396. Mezi Janem Kapříkem z Lesonic s jedné, a panem Janem Lickem z Rismburka s strany druhé K třetímu, že jej na rukojmie dal a do kola jej kázal vsaditi. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. Reliquiarum. Jiřík z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mám v paměti, že pan Licek poslal Barthoše, úředníka svého, s listy ku panu Ka- příkovi, a pan Kapřík jich přijieti nechtěl. To bylo tu sobotu před Provodní nedělí; pravě pan Kapřík, že nejsú podle práva dodány. A Barthoš ty listy povrhl. Kuba z Konecchlumí [sv. p.]. Barthoň z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, jakož pravie lidé Oulibští, že by Holoubka pan Kapřík kázal do kola vsaditi, toho nenie. Vaněk z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Přinesl Barthoň purkrabie páně Lickuov listy ku panu Kapříkovi, a pan Kapřík jich přijieti nechtěl a pověděl, že nejsú podle práva dodána. A purkrabie pověděl: Já jich tu nechám. A pan Kapřík pověděl: Co já dbám? Zikeš z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: že sem list nosil od pana Kapříka ku panu Lickovi vo Holoubka, a pana Licka doma nebylo, než ouředník jeho. Jan Husovec z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: To, což se té pře dotýče Ho- lúbka, pravím na tu přísahu, kterúž sem po třetí učinil, že jiného nic neviem, než to, což sem prvý pravil na svatého Jiří minulého létha MDXII. Kouba z Soběras [sv. p.]. Jakub kuchař z Konecchlumí u. p. k. n. s. t.: To mi jest dobře vědomo, že pan Jan Kapřík jeho Holoubka do kola vsaditi nekázal, než že jsme jeho do Hradce vedli k hejtmanovi, v moc dali; a potom ho pan Jan Kapřík viec neměl, než panu Janovi Kapříkovi odpověděl jest. Vaněk z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Když sú panu Janovi Kapříkovi páně Janovi Lickovi lidi rukojmie postavili jeho Holoubka, ihned sme jeho vedli do Hradce, dali sme hajtmanovi tu v Hradci v moc. Duchek z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Když jsou lidi páně Janovi Lickovi Archiv Český XIX. 26

Strana 202
202 D. XIII. Registra soudu komorního. postavili jeho Holoubka, ihned kázal jest nám jeho vésti do Hradce k hajtmanovi. I nekázal ho vsaditi pan Jan Kapřík do kola. MDXIII, feria II. Ambrosii [4. dubna 1513]. Jakub kuchař z Konecchlumí u. p. n. k. s. t.: Nic jiného neviem než to, jakož jsem prve svědčil, o listy tři, kteréž jest přinesl Barthoš písař od pana Licka ku panu Kapříkovi tu sobotu před Pro- vodní nedělí. De verbo ad verbum ut supra. R. IV. 1. S. 3. b. a 13. a. Srov. předcházející svědomí č. 2394 a 2395. 2397. Mezi panem Janem Lickem z Rysmberka s jedné a Janem Kapříkem z Lesonic s strany druhé. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. die Reliquiarum. Jiřík z Konecchlumí rychtář u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když se jest svadil Holoubek, páně Licků člověk, s něja- kým pacholíkem, tehda se pobiedila rvát i vyšla ven před sieň. A pan Kapřík tu byl. Tehdy sem já řekl: Pane, já se jim nedám rváti. A pan Kapřík řekl: Nech jich. A oni davše sobě po pohlavku, nuž se za vrch. A já vida, že již oba krvavila, i roz- undali jsme je, a ona se pustila. Tehdy Holoubek pověděl: Teď přísahám pánu Bohu, že tě dnes zabím. Tehdy pan Kapřík pověděl: Rychtáři, vsaď jej. A já jej chtěl do sudu vsaditi, a on jíti nechtěl a sedl za stuol. A pověděl Holoubek: Pane, chci já se s ním smířiti. A pan Kapřík pověděl: Nemněte, byšte sobě tak počínali jako za jiných pánuov. A pan Kapřík vytrhl ho z zástolí a udeřil jej Holoubka a strčil jím až k sudu. Tehdy jsem já jej vzal za ruce a vsadil sem ho do sudu. A Holoubek po- věděl: O pane, tepeš chudé pacholky; shledáš to, pane; musíť toho líto býti. A pán mu řekl: Mlč! A udeřil jej v hubu asi třikrát neb čtyřikrát, až krvavil. R. IV. 1. S. 13. b. Srov. svědomí č. 2394—2396. 2398. Mezi Petrem Mlajneckým z Mlajnice s jedné, a Blažkem purkrabí z Dobříše páně Popelovým s strany druhé, o nevydání člověka. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. Reliquiarum. Mikuláš ze Lhotky, páně Mlajneckého člověk, u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jest Blažek purkrabie z Dobříše slíbil vydati člověka Boušku pánu mému rukou dáním. I tomu jest neučinil dosti. Jan z Svatého Pole, páně Mlajneckého člověk, u. p. n. k. s. t.: To pomním, když nás poslal pán náš ku panu Blažkovi purkrabí na Dobříš, aby mu Boušku, člověka jeho páně Mlajneckého, vydal. A on pověděl, že já nesmím toho učiniti bez vuole pána mého, a neviem, jest-li člověk jeho čili nenie. A potom nám zaň slíbil, že chce o něj prve s pánem naším rozmluviti. Jan Žáček, rychtář z Svatého Pole, u. p. n. k. s. t: Když jest nás poslal

Strana 203
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 203 pan Mlajnecký na Dobříš k Blažkovi purkrabí, žádaje jeho podle řádu a zřiezenie zemského, aby mu vydal Bohuška, člověka jeho. A Blažek pověděl, že jest ještě nedosloužil. I řekl nám Blažek: Přiďtež, když doslouží, tu slyšeti budete, co já s ním mluviti budu. I když sme přišli, i řekl Blažek Bohuškovi: Chceš-li mi slíbiti aneb uručiti, že mi z zámku bez mé vuole nikam neujdeš? Tebeť já pánu Mlajneckému nevydám. A mně rychtářovi Blažek slíbil rukou dáním, že Boušku stavěti bude, když pan Mlajnecký doma bude. Jiřík Piškule z Svatého Pole u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pan Mlajnecký s rychtářem k Blažkovi na Dobříš, aby mu vydal Boušku, člověka jeho; a Blažek rychtáři slíbil za Boušku, že jeho Boušku postaví, když pan Mlajnecký doma bude. I nepostavil. R. IV. 1. S. 14. a. 2399. Mezi Petrem Mlajneckým z Mlajnice s jedné, a Blažkem purkrabí z Dobříše páně Popelovým s strany druhé, o pych. — 1513, 8. dubna. MDXIII°, feria VI. Reliquiarum. Duchek ze Lhotky, páně Mlajneckého člověk, u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pán ku panu Blažkovi purkrabí na Dobříš, aby mu pych napravil proto, že mu jest zbil člověka jeho páně Mlajneckého; pakli by mu nena- pravil, že chce k němu o to právem hleděti. A pan Blažek pověděl: Nevím, učinil sem to čili nic; co bych přel? Však sú tu byli jiní lidé. Mikuláš ze Lhotky, páně Mlajneckého člověk, u. p. n. k. s. t.: Když nás pan Mlajnecký poslal ku panu Blažkovi purkrabí na Dobříš, chce-li mu ten pych napra- viti čili nic. A on pověděl: Jestliže mi to bude za pych položeno, což sem učinil? Však toho přieti nemohu. Jan Žáček, rychtář z Svatého Pole, u. p. n. k. s. t.: Poslal nás pan Mlaj- necký k purkrabí Blažkovi na Dobříš, aby mu pych napravil, kdež jest mu člověka zbil; pakli by mu toho napraviti sám od sebe nechtěl, že ho chce při tom právem hleděti. Blažek nám zase odpověděl, že sem pychu neučinil, že sem se s ním ve hře svadil; nech to vezme pan Mlajnecký sám před se, jestliže to za pych má býti. Pakli při tom budu v pychu nalezen, že mu za pych chci odbývati. R. IV. 1. S. 14. b. Srov. předcházející svědomí č. 2398. 2400. Mezi Břetislavem Švihovským z Rižmberka s jedné, a Zevoldem Guldentmundt, obyvajícím v Starém městě Pražském, s strany druhé. — 1513, 8. dubna. Feria VI. post Ambrozii. Michal krejčí z Horaždovic u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když pan Břetislav Švihovský z Ryžmbergka z Prahy jel, tu jest mne k sobě zavolal i pověděl: Teď mne paní Elška Žehrovská z Kolovrat prosila, aby 26*

Strana 204
204 D. XIII. Registra soudu komorního. tebe k ní odpustil na některú chvíli, aby jí sukni udělal i panám jejím; a řekl mi, abych šel ku Zevoldovi Guldenmandlovi, abych axamita vzal na premování paní, a panám puol atlasu, a di ku paní, voptaj se, jaké barvy chce jmieti. Potom sem šěl ku paní i voptal sem se jí, i řekl sem jí za vás: Pán tieže, jaké barvy chcete jmieti; neb mám to vzieti od Zewolda Guldenmundle. I řekla mi: Nechoď, pojedeš se mnú na voze k němu. A když jsme k němu přijeli, tehdy vzala ona paní sobě sama na svú sukni aksamita červeného k premování a panám puol atlasu; přes to viece vzala jest damašku k čubě a zlatohlav na premování a uncuov zlata několik, a tak i jiné věci. Tu se mne ptal Zewolth Guldenmunt: káza[ij-li jest to pán vzieti? Tehdy sem já jemu řekl, že já nic neviem než vo prýmích na ty tři sukni. Chcete-li jí to všecko dáti, to při vás buď! R. IV. 1. S. 20. a. 2401. Mezi Janem z Olbramovic s jedné, a Janem Vonšovým synem z Kamené Lhoty s strany druhé. — 1513, [8. dubna]. Václav rychtář z Kácova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jest mne pan Jan Volbramovský poslal k Janovi Vonšovi z Kamené Lhoty; i řekl sem mu: Po- něvadž nechceš dáti právu strpenie páně člověku Kulhánkovi, že on také mocí na tě sáhnúti chce. A on Jan jest proti tomu řekl: Bych byl věděl, že jest pán na ryb- níce, byl bych k němu šěl sám. I já sem mu pověděl, že jest v Krasoňovicích. A on jest hned šěl ku pánu. I sešli se na vsi i mluvili spolu. I řekl Voneš ku pánu: Pane Jene, což se dotejče Kulhánka, člověka vašeho, já jej z toho nepropustím, leč mi tomu dosti učiní, což jest mi dlužen, aby mi to zaplatil; proto jej držím. A pan Jan jemu zase řekl: Poněvadž tak hrdě mluvíš a žě každému chceš roven býti, podmeš sama dva od lidí zvláště. I ujal jej za rukáv; a on se Voneš od něho trhl a řekl jest: Jeb svú mateř! Co mne trháš? A on pan Jan jej pěstí udeřil. A já sem jej za tesák uchytil. A on se v tom sám uřezal, a v tom se rozešli. A to, což jest on Voneš mluvil ku pánu, hned to námi osvědčil, že jest mu mateř jebal. Mašata z Kácova u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem byl poslán s Vá- clavem rychtářem ku Janovi Vonšovi z Kamené Lhoty. I řekli jsme jemu, aby panu Janovi člověka jeho Kulhánka s pokojem nechal a žě pan Jan chce od něho sprave- dlivě udělati. A on Voneš pověděl: Bych věděl, žě jest pán na rybníce, mluvil bych s ním sám. A my pověděli, žě jest zde v Krasoňovicích na vsi. A on Voneš šěl k němu a hrdě ku panu Janovi mluvil. A pan Jan ujal jej za rukáv i řekl mu: Nemluv hrdě. Poď sem se mnú na stranu! A on trh se a řekl jemu Voneš: Jeb svú mátr! Co mnú trháš? A pan Jan řekl: Buď vám to svědomo, žě mi mateř jebe. A v tom se ot něho trh, jako by chtěl k tesáku. A rychtář tu stoje vytrhl mu tesák, a on se v ruku obřezal sám. A v tom se rozešli. R. IV. I. S. 20. a.

Strana 205
Svědomí k roku Svátosti I. 1513. 205 2402. Mezi Michalem Slavatú z Chlumu a s Košmbergka s jedné, a Václavem z Slavkova s strany druhé. — 1513, 8. dubna. Feria VI. post Ambrozii. Martin rychtář z Hořan u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že sem rukojmie ku panu Václavovi Radimskému za dva bratry do roka. A týmž bratřím řekl pan Václav, aby se varovali páně Slavatových gruntuov a na nich nebývali; než když by vám jaká potřeba byla, utecte se ke mně, a dokudž já vás rukou dáním nepropustím, vždycky ste moji. Jan z Belan u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že sem chodil s Martinem rychtářem na Radimi ku panu Václavovi Radimskému vyrukovat dva bratry. I vy- ručili jsme jě pod CCCC kop grošuov českých do Matky božie na nebe vzetí na postavení. I kázal nám jě vypustiti. A když jsme s nimi do světnice přišli, tu jest k nim pan Václav mluvil: Nuže, bratří, teď vás přátelé vaši vyručili, a dětež, buďtež třeba ve čtyřech aneb v pěti mílech, a dělati a svú robotou živi buďte a znajte se ke mně, že sem já váš pán, a vystřahajte se páně Slavatova zbožie; a byšte byli v desieti mílích, a vás co zašlo, žě vo vás státi chci, jako váš pán. A vás z mé moci nevezme, dokudž vás nepropustím. A když vás propustím, buďte, kdež chcete. Matěj mlynář z Poříčan u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, žě sem slyšel od pana Václava Radimského, žě jesti těm dvěma bratróm Tuomovi a Mikšovi grunthuov páně Slavatových zapovídal, aby jich prázdni byli i všeho jeho zboží. R. IV. 1. S. 20. b. 2403. Mezi Fabianem Šponmilnarem z Mostu s jedné, a Václavem Zimú z Novosedl z strany druhé. 1513, [8. dubna]. Hendrych kupec, měštěnín Menšieho města Pražského, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, žě jest přišel ke mně Fabian Šponmilner z Mostu a prosil jest mne: Milý pane Hendrych, jest mi dlužen Václav Zima puol šesté kopy grošuov míšen- ských a VI grošuov míšenských, a řekl ji [sic] vám dáti. Prosím vás, vezmete ty penieze k sobě. Potom sem šel s týmž Fabianem na palác. Tu se s námi potkal Václav Zima, i řekl Fabian k němu: Teď pan Henrych, pane Václave, prosím vás, dajte jemu! A on řekl, žě dám. Potom sem jej napomínal některý čas na Malé Straně vo ty penieze. A on Václav Zima odpověděl panu Hendrychovi: Co je vám do těch peněz? Však vaše nejsú. I nedal podnes nic. R. IV. 1. S. 20. b.

Strana 206
206 D. XIII. Registra soudu komorního. 2404. Mezi Bohuslavem z Oujezdce s jedné, a Jiříkem, Janem a Václavem bratřími z Násilé s strany druhé. — 1513, 9. dubna. MDXIII', sabbato post Reliquiarum. Smil z Ounhoště u. p. n. k. s. t.: Po- žádal mne nebožtík pan Jan z Červeného Oujezdce, abychme k němu přišli do jeho dvora, kdež kšaft dělal. I stál sem tam v domu jeho. I vyšli sú ti dobří lidé, při kterýchž sú psali, i pravili Bohuslavovi, bratru jeho nebožtíka, neb tu také byl, jestliže Buoh dětí neuchová, aby se o ten statek s Zdenkem bratrem podělili. Ale já sem tam při nich nebyl, než co sú ti dobří lidé pověděli, vyšedše ven od něho do sieně. Martin z Římovic u. p. n. k. s. t.: Když sem byl volen od hajtmana pana Jiříka z Hrádku, jsa ty časy písařem toho dvoru, obilé, které se mlátilo i což se vymlátilo i mlatcóm platilo, to sem já registra ty na Hrádku panu hajtmanovi položil, počet udělavše o všecko; ale nemohu toho v paměti mieti, co jest toho obilé bylo, a pomním, že sú to obilé na Hrádek vozili. R. IV. 1. S. 10. b. Srov. svědomí č. 2374 a 2375. 2405. Mezi Janem z Koloděj s jedné, a Janem z Kácova s strany druhé. — 1513, 9. dubna. MDXIII°, sabbato post Reliquiarum. Jan Skalickej z Skalici u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když se Mikuláš služebník páně Jana Černčického soudil v Ska- lici na páně Jana z Koloděj gruntích, tu jsú mně zuostali za stravu puol třinácté kopy míšenské. I stával s ním pan Černčický jakožto s svejm služebníkem. Pak sem já jim počet činil. I nedal mi ten Mikuláš nic. I řekl pan Jan Černčický ke mně: Což se na mój diel dotejče, když o to místo a konec vezmem, žě tobě dáno bude tvé. A podnes mi nic dáno. R. IV. 1. S. 11. a. 2406. Mezi Janem Nikodemem měštěnínem města Klatov s jedné, a Václavem a Marquartem bratřími z Jilmanic s strany druhé. — 1513, 9. dubna. MDXIII', sabbato post Reliquiarum. Matyáš, písař páně Albrechtuov z Štern- bergkſa], u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když nebožtík Jindřich, bratr Václavuov a Marquartuov, jeda do Klatov, i umřel tam v Klatovech náhlú smrtí. A když jest umřel, tehdy jest Jan Nykodem pánu mému JMti panu Albrechtovi z Šternbergka oznámil, i pán jest jemu psal, aby téhož nebožtíka Jindřicha do Nepomuka se vším vypravil, cožkolivěk při sobě má anebo co při něm nalezeno bylo. A on Jan Nyko- dem jest tak učinil a jej se vším vypravil do Nepomuka. Při tom jest dluh svój

Strana 207
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 207 pánu JMti oznámil a na ceduli zejména, zač mu co dlužen zuostal, oznámil. Při tom pána žádaje, aby ráčil jej v tom opatřiti, aby od bratří téhož nebožtíka Jindřicha zaplaceno bylo jemu. Při tom jesti poslal XII zlatých uherských, které jsú u něho nebožtíka v váčku nalezené, a ty jest ode mne Václav, bratr téhož nebožtíka Jin- dřicha, vzal, i jiné věci skrze rozkázánie pána mého JMti. A dluhu jeho bylo XIII kop míšenských a XV grošuov míšenských. Kněz Petr, děkan a farář z Nepomuka, na tu přísahu, kterúž jest učinil biskupu při vzětí kněžstvie svého, svědčil takto: To mi svědomo, že pan Albrecht z Šternberka JMt vypravil mne do Klatov, abych to tělo mrtvé nebožtíka Jindřicha vyprovodil do Nepomuka. A když sem přišel sám třetí do domu Jana Nykodema, tu jest jemu podal listu. A v tom listu psáno bylo, aby ty všecky věci, kteréž při něm jsú, s ním poslány byly do Nepomuka. A tu jest Jan Nykodem vydal Janovi Pedalovi jeho váček a jiné kupované věci. A s tím sem jej do Nepomuka vyprovodil. A také sem slyšel, žě by v tom váčku jeho bylo XII zlatých uherských. To mi sám Pedal jest pověděl, že jsú u váčku. R. IV. 1. S. 12. b. 2407. Mezi Burjanem a Janem bratřími z Votic s jedné, a Petrem a Janem a Arnoštem bratřími Karlíky z Nežetic s strany druhé. — 1513, 9. dubna. MDXIII°, sabbato post Reliquiarum. Linharth z Votic u. p. n. k. s. t.: To sem svědom, že jest mne pan Burjan a pan Jan, bratr jeho, poslal na Drachkov ku pánóm Karlíkóm s jinými sousedy, abychom Jiříka Hoška vyručili. A oni ho nechtěli dáti na rukojmie, než na hotové penieze, a to pod XX“ kopami míšenskými. Tu jsme jim dali těch XX“ kop míšenských, a nám jej vypustili; a ty penieze nám Jiřík Hošek dal z Votic, a sami jsme jě donesli na Drachkov. Matěj z Votic u. p. n. k. s. t.: Jest mi to dobře svědomo, když jest Jiřík Hošek z Votic seděl u vězenie na Drachkově u pánuov Karlíkuov, tehdy mne po- slali s několika sousedy na Drachkov, abychom jej vyručili. A oni ho nechtěli dáti na rukojmie, než na hotové penieze pod XX kopami grošuov míšenských. A když ten čas přišel, tehdy Jiřík Hošek z Votic dal ty penieze, a my je pánóm Karlíkóm na Drachkov donesli, a oni od nás je vzali. Jan Novák z Votic u. p. n. k. s. t.: Mám to dobře v paměti, když jest Jiřík Hošek z Votic seděl u vazbě na Drachkově u pánuov Karlíkuov, tu jest mne pan Burjan a pan Jan Votický s jinými sousedy poslal ku pánóm Karlíkóm, abychom jej vyručili. A oni jej nám nechtěli dáti na rukojmie, než na hotové penieze, a to pod XX“ kopami míšenskými. A my jej vyručili. A když ten čas přišel, tehdy Jiřík Hošek dal nám ty penieze, a my jsme je donesli pánóm Karlíkóm na Drachkov, a oni jsú je od nás vzali. R. IV. 1. S. 15. a.

Strana 208
208 D. XIII. Registra soudu komorního. 2408. Mezi Jindřichem [z] Kornic s jedné, a Jindřichem Šťastným z Walšteina s strany druhé. 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Jiřík kovář z Rychmburgka u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že pan Jindřich z Kornic zajal jest u mne sirotčích peněz VII kop míšenských bez XVIII grošuov míšenských; a konšelóm Rychmburským jsem položil XLII grošuov míšenských za téhož Jindřicha z Kornic. A ještě chtie, abych zaň po- ložil VI kop míšenských. Matěj příjmí Nedvěd z Radimě u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když pan Jindřich z Kornic úředníkem byl u pána pana Jindřicha Šťastného na Rychmburce, i dal sem na štědrý večer za ryby tři kopy míšenské, a bečkovnieho jsem dal panu Jindřichovi Šťastnému II kopy míšenské a XLVI grošuov vše míšenských, a také rych- táři Jiříkovi z Radimě bečkovnieho I kopu míšenskú. Tu neviem, komu-li ji dal, pánu-li či úředníku. Jiřík rychtář z Radimě u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že ty ouroky všecky, které jsem vybieral od lidí, dával jsem je ouředníku; a komuž je pán JMt který úrok vodpustil, ten mi dal na ceduli vypsáno a pověděl mi, abych neupomínal ho. A nějaký Matějek jměl dáti XVI a puol groše českého úroka, i ty je odmlátil a nedal nic. A nějaký Vaněk příjmí Ušal, který nějakú poustku koupil, i měl zavdati I kopu grošuov XIV grošuov českých; ten také nic nedal. A řekl jemu Jindřich z Kornic k tomu Vaňkovi: Muožeš to na pánu hleděti, žeť to promine a ten úrok vodpustí. Martin Vlček z Uřečic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že některý čas konšelé a poručníci Úřečští sirotčí penieze jemu Jindřichovi z Kornic vydali. Tehdy tíž poručníci chodili ku panu Jindřichovi Šťastnému radíce se s ním, kterak by jim ty penieze zase vráceny měly býti. Tu jest jim pan Jindřich Šťastný pověděl: Má-li on kde jaké penieze, držte se jich. Pak když jest Jindřich Lipeckej přijel ke mně na soud, tu je napomínal člověka jednoho panského jménem Prdata z ouroku, který je zaseděl, IX kop míšenských a X grošuov míšenských. Tu jej napo- mínal z těch, aby mu je tu hned uručil aneb se mnú nahoru šěl. Tu jest jiný žádný zaň slíbiti nechtěl, a on jest mne za to žádal, abych zaň slíbil do jarmarku Chrudimského. I slíbil jsem zaň, jestliže by mi na ten čas ty penieze nedal, tehdy abych já jeho rolí předse užíval, dokudž by mi nedal; a jestliže bych v tom času prodal, žě já tobě chci po jednú všecky penieze dáti. A ten člověk, které ty penieze položil, totiž IV kopy, ty je propustil konšelóm, ale neviem, čí jsou penieze byly. Jiřík Hazuka ze Skuče u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsem byl po- vinovat puol čtvrté kopy grošuov českých a XIX grošuov českých za kůže Jindři- chovi úředníku. Na to sem já dělal pánu JMti a paní jeho i dětem jeho i komor-

Strana 209
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 209 níkóm, kteříž na milosti u něho byli. To je se dálo za pana Jana úředníka, kterýž je byl po panu Jindřichovi. Ten jest pak se mnú počet udělal s Martinem písařem. Jan Tykvice z Hlinského u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že za ouřadu Jindřichova z Kornic byl jsem za tři kamene posvětu*) dlužen, kámen po puol tři- náctém groši českém; a pán mi JMt ten dluh vyrazil. Jan příjmí Sokol z Bělé u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, žě za ouřadu Jindřichova z Kornic pán JMt ráčil mi vodpustiti puol ouroka, a polovici sem dával. A když sem se s gruntu svého hnul, musil sem všecken dáti. Jan příjmí Janček z Radimě u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že zía] ouřadu Jindřichova platíval sem ouroku prvnieho puol druhé kopy míšenské a VI grošuov a druhého tolikéž. A když mne Jindřich úředník upomínal, tehdy sem já šěl ku pánu JMti a prosil sem, aby mi jej odpustil, a žě nemám co dáti. A on vida pán JMt, že poustku stavím, i vodpustil mi jej, a to za ouřadu Jindřichova. R. IV. I. S. 15. b. *) Posvět = loj. 2409. Mezi Mikulášem starším z Hořic s jedné a Mejnušem z Hustiřan s strany druhé. 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Jan mlynář z Nové Vsi u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jesti přišel nějaký Machek do Nové Vsi k krčmáři do vsi, i vylou- pal nějakú truhlici a penieze s ní vybral a meč k tomu vzal. A my po něm šla- kovali po sněhu. I šli jsme ku panu Čeňkovi na Poličany prosíce jej za radu. A on jako dobrý člověk šěl s námi do vsi Zábřeží; i ptal se pan Čeněk Matěje Hu- sáka v též vsi, vie-li co vo Machkovi. A on počel přieti, že o něm nic neví. I po druhý se jej ptal; také přel. Po třetí se naň ptal a pověděl pan Čeněk, že se jest krádež stala ot něho, vie-li o něm co, aby pověděl. Když to uslyšel týž Matěj, tehdy o něm pověděl, že jest v světnici na pavlači. A Matěj Husák i s synem svejm ty penieze i ten meč k sobě přijali. A toho Machka pan Čeněk jest vzal do svého vězenie. A chtěli nám něco vrátiti, totiž I kopu grošuov a VI grošuov českých. A my jedno bez druhého nechtěli vzieti, a s tím jsme šli pryč a těch peněz u něho nechali, neb bylo viece pobráno. R. IV. 1. S. 16. b. 2410. Mezi panem Janem z Walšteina s jedné, a Honz Trojem od Hory Guthny s strany druhé. 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Pavel písař mince krále JMti na Horách Gut- nách u. p. n. k. s. t.: Toto mi jest svědomo, když pan Bernarth z Walšteina JMt držal úřad mincmejstrstvie, ráčil mi rozkázati to střiebro, kteréž král JMt témuž pánu dáti ráčil, kteréž uděláno bylo z prengrece létha MDIX°, abych je Hons Trojovi dal; 27 Archiv Český XIX.

Strana 210
210 D. XIII. Registra soudu komorního. kdež sem já tak učinil a vzav to střiebro prengrecové od Arnošta probéře krále JMti, kteréhož byla jest summa LXII hřivně a věrdungk, donesl sem je témuž Hons Tro- jovi do jeho domu a jemu sem je dal. A on Hons Troj jest je ode mne přijal. Potom téhož létha vydáno témuž Hons Trojovi mědi páně Bernartové, kteráž udě- lána byla z grece VIII centnéřuov a v ní střiebra bylo podle pruby XX a puol hřivny. K tomu také vydáno témuž Honstrojovi jiné mědi páně Bernartové, udělané z votruskuov měděných, II centnéře a puol druhého kamene, a v ní střiebra bylo podle pruby VII hřieven tři lothy. A při tom sem já byl, když jsú ty mědi z váhy Hons Trojovy nosili a do sudu ji jemu kladli. A to sem já vše hned při tom času podle poručenie a rozkázánie téhož pana minemejstra sepsal a pánu sem ten spis poslal. Také toto mi jest v paměti, když některého času pan Jan z Walšteina u Hory byl, poručil jest mi, abych s Hons Trojem rozmluvil o střiebro prengrecové, kteréž spuštěno bylo s mědí létha MDVIIIO, pamatoval-li by se Hons Troje v tom, žě jest to střiebro z mědi přijal. I když sem já mluvil s Hons Trojem vo to, tomu jest Hons- troje neodepřel, než seznal se, žě jest jie vzal, ale že jest pánóm za to penieze dal a že jest jim všecko zaplatil. R. IV. I. S. 17. a. 2411. Mezi Matějem a Davidem Škrovady s jedné, a Alžbětú z Vícemilic s strany druhé. 1513, 9. dubna. MDXIII', sabbato post Reliquiarum. Jan ſzl Zvieřetic, člověk páně Václava Zvieřetického, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl služebníkem u pana Matěje a Davida bratří na Pakoměřicích, viděl sem, žě jsú krávy panny Alžběty šly do stohu žitného páně Davidova, a jej vytahovaly a jedly a škodu činily, kdež jest bylo od ní zahra- zeno, a vona odhrazovala. A když tu škodu činily, tehdy jsme je zajali z rozkázání paní Davidové, neb pána doma nebylo. Ale ona panna Alžběta pravila, že jsme je na jejím dvoře zajali; ale toho nebylo v pravdě tak, abychom jě s jejieho dvora hnali. Feria II. ante Tiburcii [11. dubna]. Anna šenkéřka z Chabr u. p. n. k. s. t.: Toho sem toliko svědoma, že sme krávy zajali panny Alžbětiny z Vícemilic ty, kteréž sú byly na škodě pánuov Škrovaduov, a že sú páně Škrovaduov čeledínové lysou za- stavili, a panniena čeleď ji vyházela, a tudy vešly jim pánóm Škrovadóm krávy na škodu. A jakož panna praví, že ten dobytek brannou rukou pobrali: to pravím, že jest žádný toho neviděl, až sme my krávy do dvora panuov Škrovaduov přihnaly, tepruv panna zkřikla. Anna ze Ždáru, Petra Broumova žena, vzavši to k své víře a k své duši vyznala jest toto: Když jsem byla na Pakoměřicích, že panniny krávy bývaly v žitném

Strana 211
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 211 stohu, z její hrázi chodily. A paní vida to, žě jse veliká škoda děje, káže mně je za- jíti s Annú a s Janem. A pána žádného doma nebylo. A byly IV krávy a II jalovath. R. IV. 1. S. 18. a. Srov. svědomí č. 2341, 2342, 2347, 2359 a 2377. 2412. Mezi Vondrú šafářem, služebníkem Matěje a Davida bratří z Škrovady, s jedné, a Alžbětú z Vícemilic s strany druhé. — 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Jan ſz/ Zvieřetic, člověk páně Václava Zvieřeti- ckého, u. p. n. k. s. t.: Byl sem při tom, když Vondra šafář páně Matějuov a Da- viduov pacholetem strčil, až upad, ale nebil ho, protože jest ženě jeho Vondry kurvy dával. A tu chvíli jej strčil, když dobytek zajímali; a z žádné příčiny jiné ho ne- strčil, než proto, že ženě jeho Vondry kurvy dával, a že jměl tu příčinu k němu a ne jinú. R. IV. 1. S. 18. b. 2413. Mezi Zikmundem z Pitkovic s jedné, a Vítem sladovníkem a Jírú Vavřincovým synem z Kostelce oc s strany druhé. — 1513, [9. dubna]. Valentin z Herynka u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, žě sem byl v Ko- stelci se panem Zikmundem Pitkovským, tu jsme vzeli jednoho vězně jménem Že- lezného; a když jsme s Kostelce s týmž Železným šli, tu jsú nás honili, jeden na nás sekerkú udeřil a uhodil pana Zikmunda Pitkovského. R. IV. 1. S. 18. b. 2414. Mezi Jakubem z Vřesovic a na Valči s jedné, a Jiříkem z Oudrče a na Vroutku z strany druhé. — 1513, 9. dubna. MDXIII°, sabbato post Reliquiarum. Mikuláš Nikl z Valče u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, když jsme lámali kámen v hoře, tehdy pan Jakub přišel k nám, seděl vedle nás na kamení. Tehdy sme uslyšeli křik veliký na louce. I běželi sme z hory, a oni volají nahoru. I uhlédali sme, an se okolo vozu jízní točí. I kázal mi pan Jakub, abych zvěděl, co se to děje, a abych volal nahoru a kázal jeho lidem honiti. I když sem přiběhl k vozu, forman prosil pro pána Boha, aby ho z toho práva nepropúštěli, a že jim nenie nic vinen. A oni ho tu nechali v Skytali. Hanuš z Valče u. p. n. k. s. t.: Táhli sme kámen, a pan Jakub přišel k nám; uslyšev křik, i poslal Nikle, aby zvěděl, co se to děje; neb sú se jiezní okolu vozu točili. A Nikl běžel i dohonil se jich v Skytalích, a vokřik udělal z rozkázání pana Jakuba, kterýž pravil, že jest mu rozkázáno, aby honil, a kdyby nehonil, že by sám za to vinu trpěl. 27*

Strana 212
212 D. XIII. Registra soudu komorního. Muška Jan ze Skytal u. p. n. k. s. t.: To pomním, že do Skytal přiběhl Nikl, páně Jakubuov člověk, a já mlátil. I řekl mi: Poběhni, Muško, a nedáme toho vozu vzieti, neb jej vezú pryč, a neviem, co se to děje. Tehdy sme tomu vozu ne- dali ujeti a zastavili sme jej ve vsi. A ten forman pro Buoh prosil, abychme ho z toho práva nepropúštěli. A my sme ten vuoz z rozkázání pana Jakuba stavili. Martin Tupaj z Skytal u. p. n. k. s. t.: Toho sem vědom, když sem slyšel vokřik ve vsi, vyběhl sem ven. I zastavili sme vuoz, kterýž pán kázal staviti z té příčiny, že chtěl zvěděti, co se to děje. Vondřej z Maršova, služebník páně Jakubuov z Vřesovic, u. p. n. k. s. t.: Poslal mne pán muoj s cedulí a rozkázal, abych s sebú pojal Bárthu z Skytal, a abychme tu ceduli dali panu Jiříkovi Oudrcskému a pověděli, že mu v té ceduli dává jemu panu Oudrcskému odpověď na jeho páně Oudrcského vzkázánie. Bártha z Skytal u. p. n. k. s. t.: List sem nosil s Vondřejem od pana Ja- kuba panu Jiříkovi Oudrckému. Jan rychtář z Vidhostic u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jest mne pan Jakub poslal do Bochova k rukojmiem o toho formana, kteréhož jest pan Jakub v Skytalech stavil, dávaje jim na vědomie, aby se stavěli na tom právě; tehdy se forman s koňmi i s vozem postavil. Tehdy poslal nás tři osoby pan Jakub s cedulí řezanú ku panu Jiříkovi Oudrckému na Vroutek, že jsú již koni, vuoz i forman po- hotově na právě, to mu oznamuje, má-li k tomu formanu jakú spravedlnost pan Jiřík, že mu ho pan Jakub nehájí. Šimon Tvrd z Skytal u. p. n. k. s. t.: Zkázal mi rychtář, abych s ním šel s cedulí z rozkázání pana Jakuba z Vřesovic ku panu Jiříkovi Oudrckému o toho formana, má-li on pan Jiřík jakú spravedlnost k tomu formanu, že mu ho pan Jakub nehájí a že stojí na právě. Štěpán Stiecha z Skytal u. p. n. k. s. t.: že sme nesli ceduli od pana Jakuba z Vřesovic panu Jiříkovi Oudrcskému z rozkázání téhož pana Jakuba, že jsú ti koni postaveni, má-li on, pan Jiřík, k tomu jaké právo, že mu toho on, pan Jakub, nehájí. R. IV 1. S. 21. b. 2415. Mezi Jakubem z Vřesovic a na Valči s jedné, a Jiříkem z Oudrče a na Vroutku s strany druhé. — 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Mikuláš Nikl z Valče u. p. n. k. s. t.: Což sem prve seznal zpravuje přísahú, že sem bohdá věrně a právě seznal, a nic viec ne- viem, než to. Bártha z Skytal [sv. p.]. Jan Muška z Skytal [sv. p.]. Hanuš z Valče [sv. p.]. Martin Tupaj z Skytal [sv. p.].

Strana 213
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 213 Jan rychtář z Vidhoštic [sv. p.]. Šimon Tvrd z Skytal [sv. p.]. Štěpán Štiecha z Skytal [sv. p.]. Vondřej z Maršova, služebník páně Jakubuov z Vřesovic, u. p. n. k. s. t.: Tu, což jsem prve vyznával věrně a právě pod tú přísahú, kterúž sem dnes učinil, i k druhé přísaze též vyznávám, a jiného já neviem co. R. IV. 1. S. 22. a. Srov. předcházející svědomí č. 2414. 2416. Mezi Čeňkem Míčanem z Klinšteina a z Roztok s jedné, a Zachařem z Loun s strany druhé. 1513, 9. dubna. MDXIII°, sabbato post Reliquiarum. Jan písař z Žirotína u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když jsme dřieví prodali Zachařovi z Loun s tovařišem svejm, tu jsme k němu mluvili: Zachaři, teď jsme dřieví prodali, ješto jsme žádnému prodati nechtěli aniž prodáme. I řekl sem mu, aby se v této věci zachoval i své čeledi při- kázal, aby se žádná škoda nestala; pak-li by se jaká škoda stala, žě vo to k žád- nému hleděti nechcme, než k tobě. Tu sú nám tři dřeva sťali, a my jsme jim kuoň vypřáhli právem lesním a na Žirotín jsme jej vedli ku pánu. Vondráček z Žirotína u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, že jsme prodali tři provazce dřieví Zachařovi z Loun. Tehda jsme k němu mluvili s tovaršem svejm: Zachaři, teď jsme tobě dřieví prodali, ješto jsme žádnému prodati nechtěli. I řekli jsme mu, aby se v té věci zachoval i své čeledi přikázal, aby se žádná škoda pánu našemu nestala. A v tom jsú nám tři dřeva sťali, a tu jsme jemu lesním právem kuoň vypřáhli pro tu příčinu, a ten jsme vedli ku pánu na Žirotín. R. IV. 1. S. 23. b. 2417. Mezi Heyndrychem Eynsyglem z Eynsydle a na Tayřově s jedné, a Jindřichem Tuchorským z Tuchořic s strany druhé. — 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Vondra ze Zhoři u. p. n. k. s. t.: Šli jsme z Je- senice, i byl pan Jindřich Tuchorský s námi na koni; tehdy Rovnej z Zavidova, člověk páně Tajřovského, přijel mezi nás na klisně. Tehdy se panu Tuchorskému zbouřil kuoň. I prosil jest týž Tuchorský téhož Rovného: Milý Rovný, jeď napřed nebo na zad; vidíš, že mi se kuoň bouří. I prosil ho po druhé tajmiž slovy. A on Rovný poodjel asi hony. I postihl jej pan Tuchorský zase. I řekl mu pan Tuchorský: Již sem tebe prosil jednú, druhé i teď třetí, vidíš, že mi se kuoň bouří. Jebiž se předse napřed nebo nazad, vyjebený chlape! Vidíš, že koni nemohu odolati. Pověděl mu Rovný: Co ty mi chceš rozkazovati, ano mi jest tak svobodno jeti královskou silnicí jako tobě? A pan Tuchorský dobyv meče, prchl po něm, a on také tesáku

Strana 214
214 D. XIII. Registra soudu komorního. dobyl; i postihl Tuchorský Rovného a uhodil jej mečem přes hlavu. A po ráně upadl Tuchorskému meč, i nebil ho viec. Havel krčmář z Slabec u. p. n. k. s. t.: Když sme jeli z Jesenice, tehdy Tuchorský přihnal Rovného mezi nás a tak mu Tuchorský řekl: Řeklť sem, Rovný, aby jel napřed nebo nazad, že mi se kuoň bouří. I dobyl Tuchorský kordu a Rovný tesáku, i běžel Tuchorský po Rovným i doběhev ho, mrštil jej kordem přes hlavu. Dobeš z Svinařova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když sme jeli z Je- senice, šel sem já napřed s některými; tu sem slyšel, že jest řekl pan Tuchorský Rovnému, člověku páně Tajřovského: Již sem tebe prosil jednú, druhé i třetí, aby jel napřed před se, že já nemohu koni odolati. I nedoslyšel sem, co mu jest Rovný odpověděl. I dobyl Tuchorský meče a Rovný tesáku. I udeřil Tuchorský Rovného mečem přes hlavu. A toho sem neviděl, kto jest prve brani dobyl. Matěj z Krakova u. p. n. k. s. t.: Čehož na mně žádá pan Tajřovský, že nic neviem, a tu sem nebyl. Kuba z Modřovic rychtářův syn u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když sme z Jesenice jeli s toho roku, tehda poslal s námi pan Krakovský Jindřicha Tu- chorského, a s druhé strany k nám přijel Rovnaj, páně Tajřovského člověk, a jel na kobyle. I prosil ho Jindřich Tuchorský, aby jel napřed nebo nazad, že mu se kuoň velmi bouří; prosil ho po druhé, aby jel napřed nebo nazad; prosil až po třetí, aby jel napřed nebo nazad, že nemohu koni odolati. Tehda mu Rovný řekl: Co mi rozkazuješ? Jeb svú mater! Ano mi tak svobodno silnicí jeti jako tobě. Tehdy mu Tuchorský řekl: Zvyjebený chlape! I dobyv kordu a Rovný tesáku, i prchl po něm po Rovným Tuchorský a ranil jej Rovného drobet v hlavu. Václav rychtář z Oujezdce u. p. n. k. s. t.: Když sme byli od pana Tajřov- ského do Jesenice posláni na rok, když sme zase jeli, čtyři na koních sme byli, i řechtal kuoň páně Tuchorského. I řekl Tuchorský Rovnému: Což ty, pane hajt- mane Tajřovský, s tou kobylou? A řekl mu: Jebiž se s ní napřed nebo nazad! A Rovný pověděl: Pojedu, pane Jindřiše, kde kážete. A Tuchorský pověděl: Jediž s ní nazad! I jel jest nazad asi za čtvery hony aneb za patery, až nás zase s tou herkou uhonil. A tu mu Rovnému pověděl Tuchorský, neb mu kuoň řechtal: Co se s tú kobylú jebeš? Jediž napřed nebo nazad! A Rovný pověděl: Milý pane Jindřiše, a já již i nazad i napřed jel. A Tuchorský pověděl: Jebiž se před se! A Rovný pověděl: Pane Jindřiše, jebete mi mateř! Ano mi tak svobodno po silnici královské jeti jako vám. I řekl pan Tuchorský Rovnému: V hrdlo lžeš. A v tom dobyv kon- šíře prchl po Rovným asi za hony, i chytil se Rovný k tesáku. I uhodil Rovného kon- šířem Tuchorský přes hlavu, až jej krev polila. Tehdy mu konšíř z ruky vypadl, a Rovný jel před se a my také. R. IV. 1. S. 24. a.

Strana 215
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 215 2418. Mezi Jindřichem Tuchorským z Tuchořic s jedné, a Hendrychem Eynsyglem z Eynsygle a na Tayřově s strany druhé. — 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Řieha ze Zhoře u. p. n. k. s. t.: Když sme jeli z Jesenice s roku, jel s námi pan Tuchorský na koni a Rovný na kobyle. I počal se kuoň búřiti panu Tuchorskému. I řekl Tuchorský Rovnému: Prosím tebe, jeď za mnú aneb přede mnú! A Rovný pověděl: Jest mi tak silnice svobodna jako tobě. A Tuchorský řekl: Jeď před se, vyjebený chlape! I prchl po něm, i dobyv meče dal Rovnému mečem přes hlavu. Vaněk z Rousinova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest řekl Tu- chorský Rovnému: Milý brachu, prosím tebe, jeď s tou kobylou napřed; vidíš, že mi se kuoň bouří. Prosil ho tak jednú, druhé, a po třetí mu řekl: Ujebiž se s tou ko- bylou před se! A on Rovný pověděl: Ano mi tak svobodno jeti cestou svobodnou jako tobě. Jan rychtář z Slabec u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest Tuchorský řekl Rovnému: Již sem tebe dvakrát prosil, aby s tou kobylou jel před se vida, že mi se kuoň bouří a že mu nemohu odolati! A Rovný pověděl: Co mi rozkazuješ? Ano mi tak svobodno po svobodné cestě jeti jako tobě. A pan Tuchorský dobyv kordu i řekl: Zvyjebený chlape, řeklť sem, aby se s tou kobylou jebal před se! I prchl po něm, a Rovný také dobyl tesáku. I uhodil jej Rovného Tuchorský kordem přes hlavu. Jan Samek z Rousínova [sv. p.]. Jan Maršuo z Skupý [sv. p.. Vácslav Laysek ze mlayna z Radobytce u. p. n. k. s. t.: Když sme šli z toho roku z Jesenice, dostihl nás Rovný, a Tuchorskému se kuoň bouřil. I prosil Tuchorský Rovného: Milý Rovný, jeď nebo napřed nebo nazad! A Rovný pověděl: Milý pane Tuchorský, pojedu rád. Potom až sme se sjeli zase po druhé, tehdy jemu Tuchorský řekl: Již sem tebe pěkně prosil, a ty jeti nechceš nebo nazad nebo napřed. A Rovný pověděl: Jeb svú mater! Velíš mi pryč jeti, ana mi tak svobodna cesta jako tobě. A Tuchorský se z toho rozhněval, i dobyl naň na Rovného meče a Rovný tesáku. I doběhev ho Tuchorský dal mu Rovnému mečem přes hlavu, až mu meč z ruky vypadl, a on před Tuchorským prchl. A my sme se k nim spěšně shlukli a rozstrčili sme je preč, aby se nehadrovali. Jan Vácovic z Modřovic [sv. p.]. Dobeš z Svinařova [sv. p.]. Vondra ze Zhoři [sv. p.]. R. IV. 1. S. 25. a. Srov. předcházející svědomí č. 2417. Havel krčmář z Slabec [sv. p.]. Kuba z Modřovic [sv. p.].

Strana 216
216 D. XIII. Registra soudu komorního. 2419. Mezi Janem Lapačkú z Sukorad s jedné, a Martinem řezníkem z Malé Strany s strany druhé. 1513, 9. dubna. Sabbato post Reliquiarum. Jan z Jičína u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že sem se k tomu přitrefil v domě Martina řezníka na Malé Straně, i učinil sem votázku na Martinovi: Kdo tě zranil? I pově[dějl mi, že Jan Lapačka; ale žě mi to nechtě učinil, když měl tu puotku s Vaňkem Karlíkem, chtě jej Karlíka udeřiti, i trefil mne. To sem od téhož Martina slyšel i od ženy jeho. R. IV. 1. S. 21. a. 2420. Mezi Burjanem Stupem z Chrámec s jedné, a Vilémem z Ilburka a na Ronově s strany druhé. — 1513, [9. dubna]. Jan z Mrskles, člověk páně Kristofa Nedvědického, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, žě sem slúžil u nebožtíka Pavla Stupa z Chrámec na Svoleněvsi; tu týž Pavel prodal kuoň, šval z rajza plesnivej, panu Vilémovi Ilburgovi za XX kop grošuov českých. I položil mu den toho placenie. A v tom se na cestě týž Pavel roznemohl i umřel. I nenie mu nic dáno, ani toho dne dočekal, kterýž mu jest položen toho placenie za ten kuoň. Neb sem s ním jezdil po ty penieze za ten kuoň. R. IV. 1. S. 21. a. 2421. Mezi Janem Repú z Neveklova s jedné, a Zigmundem Pitkovským z Pitkovic s strany druhé. 1513, 11. dubna. MDXIII°, feria II. ante Tiburcii. Petr z Neveklova u. p. n. k. s. t.: že mi to v paměti jest, když sem byl poslán s Matějem od pána JMti Repy ku panu Pitkov- skému s cedulí řezanou, aby jemu byl napraven pych podle zřiezení zemského, kdež jest držel vazbou on Pitkovský člověka páně Repova pro nějaký dluh, i nedal jest nám Pitkovský na to odpovědi žádné, než řekl sám poslati. Matěj z Neveklova u. p. n. k. s. t.: To mi jest dobře v paměti, když sem byl poslán s Petrem rychtářem od pana Řepy na Pitkovice s cedulí řezanú, aby jemu byl panu Repovi pych napraven, kdež jest držel on Pitkovský člověka páně Repova v vazbě Mikuláše Kupečku pro nějaký dluh, a pan Pitkovský žádné nám na to odpovědi nedal, než řekl sám poslati. R. IV. 1. S. 18. a. 2422. Mezi panem Michalem Slavatú z Chlumu a z Košmberka s jedné, a Zigmundem z Pitkovic s strany druhé. — 1513, 11. dubna. Feria II. ante Tiburcii. Duchek z Štěpánova u. p. n. k. s. t.: Čehož na mne žádá pan Michal Slavata, že o tom nic neviem, a nebyl sem doma.

Strana 217
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 217 Barthoň z Pitkovic u. p. n. k. s. t.: Kusa nic neviem, co jest s ním po- čínal pán. R. IV. 1. S. 19. a. 2423. Mezi Vítem sladovníkem a Jírú Vavřincovým synem z Kostelce, člověkem (oba) páně Slavaty z Chlumu oc s jedné, a Zigmundem z Pitkovic s strany druhé. — 1513, [11. dubna]. Duchek z Štěpánova u. p. n. k. s. t.: Když sme jeli se panem Zigmundem z Pitkovic, tehdy dohonili se nás, a Vít sladovník udeřil na pana Pitkovského se- kyrou, podle něho Vavřincuov syn Jíra, a tak jiní, kteřížkoli byli při tom. Vít Ješkuov syn z Bienic*) u. p. n. k. s. t.: Toho jsem svědom, když jsem chodil se panem Zikmundem Pitkovským na Kostelec, tu když sem s ním zase šěl s nějakým vězněm, a on Pitkovský za námi pozuostal, toho já neviem, co je tam dělal aneb co s ním počínali. A ten vězeň, kteréhož jsme vedli, že nesl své šaty [s] sebú; a ty šaty jinej vzal, který za námi jel. A kdež praví pan Pitkovský, žě nám toho vězně chtěli otjíti, toho nebylo, a žádného sem nevieděl, kdo by za námi šěl neb jěl. R. IV. 1. S. 19. a. — Srv. svědomí č. 2413 a 2422. — *) Benice ves jest u Říčan, též u Neveklova. 2424. Mezi Markusem Dyršvamem měštěnínem z Mostu, a panem Janem a panem Bernarthem bra- tří[mi] oc z Walšteina a na Krupce s strany druhé. — 1513, 11. dubna. Feria II. ante Tiburcii. Matěj Rosa z Chrudimě u. p. n. k. s. t.: že mi jest to dobře v paměti, když sem byl písařem na horách Hrobskajch u pánuov z Wal- šteina, že jsú JMt ráčili mi dáti list k Markusovi Dyršvamovi, aby zakládal na hory Hrobské penězi. I zakládal jest. I když sme s ním Markušem počet učinili Dobřenský a já na miestě pánuov JMtí, zuostáno jest dluhu Markusovi puol páta sta kop mí- šenských a II kopy míšenské a XL grošuov míšenských. A toho sem udělal cedule řezané dvě svou rukú, k kterýmžto cedulem přitiskl jest pan Jan Dobřenský sekret svuoj a Markus též. A ten se počet stal, dvě létě minuly ten pátek před svatým Anthonínem, v Mostě. R. IV. 1. S. 22. b. 2425. Mezi Fridrichem z Sedčic na Milešově s jedné, a Mikulášem Hiserlem z Choduov s strany druhé. — 1513, 11. dubna. Feria II. ante Tiburcii. Vávra rybář z Chmelic u. p. n. k. s. t.: Když pan Frydrych zjednal pacholka Těťka, i odšel ten pacholek Tětěk pryč od pana Fry- drycha, i jel Sláma skrze Chmelice sám třetí, i přitrefil se k tomu pan Frydrych i strhl s koně svého pacholka Těťka za Slámovým švagrem. I Sláma jest nežádal Archiv Český XIX. 28

Strana 218
218 ty časy, aby mu pan Frydrych toho pacholka nechal, ani prosil. A pan Frydrych jest Těťka, pacholka svého, vzal. Jíra z Chmelic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že Tětěk sloužil u pana Frydrycha i utekl od něho. I jel Sláma skrze ves Chmelice, i nesl švagr Slámuov toho Těťka na koni za sebú. Tehdy pan Frydrych přišel, strhl ho s koně doluov. A Sláma tehdáž nežádal pana Frydrycha, by mu ho nechal, a pan Frydrych jej Těťka vzal. Jan Janček z Tvršic u. p. n. k. s. t.: Sloužil jest Tětěk u pana Frydrycha i utekl od něho pryč. I po některých časech jel Sláma, a švagr Slámů nesl Těťka na koni za sebú. I přitrefil se k tomu pan Frydrych, strhl Těťka s koně doluov a kázal ho vésti nahoru. A Sláma jel před se a nežádal pana Frydrycha, aby mu toho pacholka zase dal. R. IV. 1. S. 23. a. Šrov. svědomí č. 2304. D. XIII. Registra soudu komorního. 2426. Mezi Petrem Škorní z Stranova s jedné, a panem Jiříkem z Walšteina na Bradlci s strany druhé. — 1513, 11. dubna. Feria II. ante Tiburcii. Jiřík, pana Mikuláše Trčky služebník, u. p. n. k. s. t.: Toto jest mi dobře v paměti, když jest byl pan Hynek úředníkem na Velíši, i přišel k němu Viktorin, kterýž seděl na grunthu v Zámezí pod panem Trčkou Mikulášem, i žádal jest pana Hynka, aby jemu Viktorinovi přál prodati. A pan Hynek se ho optal: Kdež pak chceš býti? A on pověděl: Kdež bych jinde než pod pánem JMtí? Však sem pak páně Mikulášuov Trčkuov. A pan Hynek mu pověděl: Hlediž, aby zase sobě grunt koupil pod pánem JMtí. A on: Ba, milí pane purkrabie, ne- ráčíte-li mi toho věřiti, já dobrovolně VMti slibuji svú česť, vieru, že se tak stane, pokudž ráčíte rozkázati. R. IV. 1. S. 23. a. 2427. Mezi panem Jiříkem z Walšteina na Bradlci s strany jedné, a Petrem Škorní z Stranova purkrabím na Velíši s strany druhé. — 1513, 11. dubna. MDXIII°, feria II. ante Tiburcii. Rehoř z Vichový u. p. n. k. s. t.: že sem toho dobře svědom, že jest Viktorin tkadlec vosedlaj za panem Jiříkem v Železnici. To jest známo i jiným dobrým lidem. Jiřík z Jilemnice u. p. k. n. s. t.: Jest mi to dobře svědomo, že jest Vik- torin tu v Železnici vosedlaj na gruntích páně Jiříkových. A tu má ženu i dietky. R. IV. 1. S. 26. b. Srv. předcházející svědomí č. 2426.

Strana 219
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 219 2428. Mezi panem Jiříkem Bezdružickým z Kolovrat najvyšším sudím královstvie Českého s jedné, a panem Jindřichem Kornauským oc s strany druhé. — 1513, 12. dubna. MDXIII°, feria III. ante Tiburcii. Pan Hynek Bořita z Martinic oc: Jakož mě pohánie pan Jiřík Bezdružicský z Kolovrat oc do soudu komornieho, abych jemu svědomí dal, jehož bych svědom byl, proti panu Jindřichovi Kornhauzskému, i takto se pamatuji: Když některú chvíli přijel ke mně na Smečno Jiřík, úředník páně Korn- hauzského, z Kornhauzu, i přišel sem k tomu, an se se panem Jindřichem Korn- hauzským hádá o nějaký les, mluvě ku panu Kornhauzskému, aby ho sekati nedal, a budou-li v tom lese sekati lidé páně Kornhauzského, že má vode pána svého roz- kázánie, aby toho nedopouštěl. A káže-li přes to sekati, že má od svého pána to poručenie, aby pobral těm, kdo by sekali, koně i vozy. A to pan Kornhauzský proti tomu pravil, že má k tomu lesu spravedlivost. A ptal se úředníka Kornhauzského, odpoviedá-li mu, poněvadž mu chce koně, vozy pobrati. A to beru na tu přísahu, kterúž jsem králi JMti do soudu komornieho učinil, že to, což svědčím, v pravdě tak jest. R. IV. I. S. 2. b. Srv. svědomí č. 2240—42, 2261, 2370 a 2371. 2429. Mezi Mikulášem z Robous [s] jedné, a panem Václavem Bezdružickým z Kolovrat oc s strany druhé. — 1513, 12. dubna. Feria III. ante Tiburci. Jan Holej, posel z Nového města Pražského, u. p. n. k. s. t.: Když sem chodil v poselstvie s listy od Mikuláše z Robous ku panu Košáteckému do jeho domu, i když sem přišěl do světnici, i voptal se, jaké mám listy. I pověděl sem, žě jsú od pana Pernšteinského. A on řekl: Ktož je dal? I po- věděl sem, žě ten, kterýž byl písařem u pana Dubeckého. A on řekl: Což nemuož sám přijíti jako ku pánu svému? A nebuď potom tak všetečný, aby ke mně šěl, až by prve byl opověděn, aby kyjem nebyl provozen. A listuov vzieti nechtěl. A potom sem šěl z světnice mimo kuchyni, i uhlédal sem Matiáše i chtěl sem mu ty listy dáti. A on žádného vzieti nechtěl a pověděl: K čemu jsú mi? I po druhé sem s nimi chodil. Také jich žádný přijíti nechtěl těch listuov ode mne. R. IV. 1. S. 19. a. 2430. Mezi panem Jiříkem Bezdružickým z Kolovrath oc najvyšším sudím královstvie Českého s jedné, a Nyklem z Reychl s strany druhé. — 1513, 12. dubna. Feria III. ante Tiburci. Václav písař ze Zemšena*) páně sudieho JMti u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když jest Nykl z Reychl činil počet panu Jiří- 28*

Strana 220
220 D. XIII. Registra soudu komorního. kovi, pánu mému JMti, i tu jesti zuostal na počtu některá a XI kop grošuov če- ských. I ty je jměl pánu JMti uručiti, a jezdil do Prahy rukojmie sobě jednat. I nezednal nic. Potom jest zase ku pánu JMti přijel a pověděl, žě rukojmie nemuož mieti. I slíbil jest pánu JMti rukú dáním ty penieze dáti na čas jmenovitý, a žě k svejm přátelóm do Sleska pojede, žě mu tam nějaké penieze mají dány býti. A když se vrátí, žě je pánu JMti chce dáti. I již jest ten čas dávno minul, na kterýž jest dáti jměl, i po dnes nedal nic, a také se dávno s Sleska od přátel vrátil. Bartoš z Zemšena,*) komorník páně sudieho najvyššího JMti »c, u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když jest udělal Nykl z Reychl počet panu Jiříkovi, pánu mému JMti, tu jesti zuostal na počtu pánu JMti některú a XL kop grošuov českých. Ty je měl pánu JMti ujistiti neb uručiti. I nemaje rukojmie i slíbil jest pánu JMti rukú dáním, když se od přátel vrátí, žě je pánu dáti chce. A to jest v pravdě tak. R. IV. I. S. 19. b. — *) Nepochybně ze Mšena. 2431. Mezi Markvartem Kocem z Dobrše s jedné, a Katheřinú odtudž z Dobrše, manželkú Hen- drycha Kostomlatského z Vřesovic, s strany druhé. — 1513, 12. dubna. Feria III. ante Tiburcii. Vávra rychtář z Hodějova u. p. n. k. s. t.: Když se stěhovala paní Katheřina s Vorlíku, přijela na Kotouň, vezla šaty své a klenoty své, sedieci s panem Markvartem Kocem, bratrem svým, za stolem na Kothouni, i řekla mu: Milý pane bratře, co se věna tkne, když na bratřích bráti budu, že já tobě tvuoj diel odpouštím pro tu dobrú vuoli, kterúžs mi činil. A ty časy sem byl šafářem na Kotouni. Jan rychtář z Chvalšovic u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že paní Ka- theřina z Dobrše před vdáním svým řekla odpustiti věno panu Markvarthovi Kocovi, bratru svému. R. IV. 1. S. 23. b. 2432. Mezi panem Jiříkem Vosterským z Sulejovic s jedné, a purgmistrem a konšěly i všie obcí města Loun s strany druhé. — 1513, 12. dubna. Feria III. ante Tiburc[i]. Vavřinec Březina, služebník pánuov Lounských, u. p. n. k. s. t.: Když sem byl poslán ku panu Jiříkovi Vostrskému na Divice od purg- mistra a konšěl i všie obce města Loun, s jeho-li volí a vědomím Balcar poddaný jeho v háji Smolnickým pánuov Lounských dřieví sekal, druhé také, s jeho-li volí rychtář s jinými lidmi v témž háji Smolnickým sekali a pobrali, a on jest pověděl, žě se znám a znáti chci, žě s volí mou a vědomím mejm. Potom jest k němu hned mluveno, žě jsme posláni od téhož pana purgmistra a konšeluov i ode všie obce

Strana 221
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 221 města Lúna, žě se jim zdá, žě jsú to pychové, abyšte jim je napravili vedle zřiezenie zemského. R. IV. 1. S. 27. a. Srov. svědomí č. 2264—66, 2280 a 2281. 2433. Mezi Zevoldem Guldenmunthem z Graffczoff s jedné, a panem Břetislavem z Rizmbergka a na Švihově s strany druhé. — 1513, [12. dubna]. Michal Frangk z Kyczyngka u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že paní Elška z Kolovrath a paní Bernartová z Walšteina a mistr Michal krajčí přišli jsú ku pánu mému Zevoldovi. Tu sem já s ním byl, i vzali jsú nějaký damašek, cen- delín, zlatohlav i uncové zlato, a k tomu něco atlasu i jiné věci, a to jest panu Břetislavovi Švihovskému napsáno. To jsem já sám napsal svú rukú; neb jest jeho dluhu viece bylo. To jest v pravdě tak. Jiného neviem. R. IV. 1. S. 27. a. Srov. svědomí č. 2346 a 2400. 2434. Mezi Jiříkem z Oudrče s jedné, a Jakubem z Vřesovic oc s strany druhé. — 1513, 12. dubna. Feria III. ante Tiburcii. Jan Pimpuška ze Vroutka u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest projel člověk forman, člověk páně Plavenského, Hauzer se dvěma sudy vína a s sudem zamčitým a s pytlem vořechuov. A tu sme ho vzali, když sme ho dohonili, i jeli sme s ním zase skrze Skytaly, a tu nám ho mocí vzali páně Ja- kubovi sedláci pode vsí pod samú. Jan Jieša ze Vroutka u. p. n. k. s. t.: Toho sem vědom, že jest Hauczinar forman, člověk páně Plavenského, projel clo se čtyřmi koňmi a s vozem a se dvěma sudy vína a s pytlem vořechů a s soudkem zamčeným. A když sme jej postihli, jali sme ho nad Skytaly, nad páně Jakubovou vsí. A když sme skrze páně Jakubovu ves jeli, odjali nám ho mocí páně Jakubovi sedláci. R. IV. 1. S. 28. a. Srov. svědomí č. 2414 a 2415. 2435. Mezi Václavem Zimú z Novosedl s jedné, a mezi Klimentem z Novosedl s strany druhé. 1513, 13. dubna. MDXIII°, feria IV. ante Tiburcii. Florian, obyvatel města Loun, u. p. n. k. s. t.: Žádal mne pan Václav Zima, abych jel s Frydrychem Strupeckým do Žatce k Klí- movi, jeho páně Zimovu strýci, a jeli sme i vo to sme s ním mluvili, voč nás pan Václav Zima žádal, a to těmito slovy: že ho za strýce on pan Zima míti nechce, aby mu pečeť vrátil, že jest jemu on Klíma tomu nikda dosti nečinil, co mu sliboval. A on Klíma zase k nám mluvil: Mluvte k strýci mému panu Václavovi, ať ke mně

Strana 222
222 D. XIII. Registra soudu komorního. do domu mého přijede, a zač mě kolivěk bude žádati, buďto za sto kop grošuov nebo za dvě stě kop grošuov, že já chci mu je dáti k jeho potřebě. A my sme to jemu pověděli. R. IV. 1. O. 26. b. 2436. Mezi Samsonem z Hyršperku s jedné, a paní Annú z Kovaně, kancléřovú ženú oc, a panem Janem a panem Bernarthem vlastními bratřími z Walšteina a na Krupce s strany druhé. — 1513, 13. dubna. MDXIII°, feria IV. ante Tiburcii. Já Jiřík z Pulrantu vyznávám, že nebožtík pan kancléř ve Hbě mne k sobě zavolal i poručil mi, abych mu jakéhos rytieře smluvil, a v tom mne se voptal, znám-li Kuthnaurova přietele Hišpergara Samsona. Pověděl sem, že ho znám, ale nejsem s ním v uobyčeji. Ptal se mne pán, co jest za člověka. Pověděl sem, že jest urozený dost, a by co vyhlášeného zvláštnieho bylo, o tom neviem. I pověděl mi pán, že mu ho Kutnaur smluvil, že mu má dáti na čtyři koně do roka šedesát zlatých, a kdy ho obešle, že mu má dáti potřeby, a že pro Kutnaura sem ho přijal. To beru k své vieře, k své duši, což tuto nahoře svědčím, že jest to v pravdě tak. R. IV. 1. S. 27. b. 2437. Mezi paní Marianú z Nedviedkova s jedné, a paní Barborou z Kaucz s strany druhé. 1513, 13. dubna. Feria IV. ante Tiburcii. Jan Jelito forman u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když jest mne žádal pan Václav Toch, abych ho dovezl do Ústí k paní Maryaně, ke dceři téhož Tocha, a když sme přijeli, tehdy pan Toch řekl: Milá paní Maryano dcero, jižť sem tomu dosti učinil, coť sem řekl, jižť sem se teď k tobě přistěhoval, a buď málo nebo mnoho, buď ložní šaty nebo šuby, cožkoli, všecko tobě poroučím, neb manželky nemám. R. IV. 1. S. 30. a. Srov. svědomí č. 2355. 2438. Mezi Janem Rašínem z Rizmburka s jedné, a Bohuslavem, Matějem a Prokopem vlastními bratřími z Toušic s strany druhé. — 1513, 13. dubna. Feria IV. ante Tiburcii. Tomáš z Toušic rychtář, člověk páně Janů Rašínů z Rismburka u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, že jsú pan Bohuslav a pan Matěj a pan Prokop z Toušic honili před zápovědí a po zápovědi zajíce v Touši- ckých lesích v těch vochosích. Jíra Červenka z Toušic u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jsou honili zajíce pan Bohuslav a pan Matěj a pan Prokop v To[ujšických lesích s tenaty v uobchosích tlučí po zápovědi i před zápovědí.

Strana 223
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 223 Duchek Houska z Toušic u. p. n. k. s. t.: To pomním, žě jest pan Prokop a pan Matěj a pan Bohuslav honili u Toušic s tenaty zajíce tlučí, a to před zápovědí a po zápovědi. Jíra Kmoch z Toušic u. p. n. k. s. t.: Toho mi vědomo, žě honili zajíce s tenaty u Toušic v páně Rašínových lesích pan Matěj a pan Bohuslav a pan Prokop, a to sě jest stalo před zápovědí, i potom honili i po zápovědi a bili zajíce. Duchek Měkota z Toušic u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že pan Bohuslav a pan Prokop a pan Matěj v těch lesích u Toušic honili zajíce v uochosích a všemi obyčeji, a to před zápovědí i po zápovědi. Matěj Michalička [sv. p.]. Petr z Toušic [sv. p.]. Martin z Toušic [sv. p.]. Křtěn z Toušic [sv. p.]. R. IV. 1. S. 30. a. 2439. Mezi Burjanem a Janem vlastními bratřími z Votic s jedné, a Petrem, Janem a Alexandrem jinak Arnoštem Karlíci [sic] bratřími z Nežetic s strany druhé. — 1513, 13. dubna. Feria IV. ante Tiburcii. Vácslav z Votic, člověk páně Burjanuov, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že jest pan Karlík starý z Drachkova přijel ku panu Burjanovi do Votic a proše jeho, aby mu puočil pěti a padesáte šberuov vovsa anebo prodal. A já tobě ho zaplatím anebo oplatím. A já sem mu odměřil s tovaryšem svým Ondráčkem těch V a padesáte šberuov vovsa. A těch jest mu zasě neoplatil ani starý pan Karlík ani tito páni Karlíci. R. IV. 1. T. 1. a. 2440. Mezi Dorothú Selikovou měštkou Nového města Pražského s jedné, a Janem pozuostalým synem po někdy Václavovi Kožmínovi odtudž s strany druhé. — 1513. 13. dubna. Feria IV. ante Tiburcii. Martha Jiříkova Selíkova z Podskalí u. p. n. k. s. t.: Když sem přišla k Selíkovi, tehda přišli k němu dva člověky. I řekli mu: Pane Václave, poslal nás k vám Jan Kožmín a Lidmila sestra jeho, aby jim dal tisíc kop grošuov, kteréť jest dal otec jich k věrné ruce schovati. A pan Selík jim odpověděl: Kto ste vy? A oni pověděli: My sme dobří lidé. Odpověděl Selík: Milí přietelé, já vás v tom nehaním; již sem já jim dal viece, než sem měl dáti, a přes to však mají kniehy na rathauze, tyť nás o to smířie. A to sem také slajchala od Selíka, že jest řiekával mně: Milá Martha, to Buoh vie, že sem jim žádné křivdy neučinil a že sem jim ještě viece učinil, než sem učiniti měl. Však mám, děkuje Bohu, svého dosti. Buoh mi toho nedaj, bych jim měl jakú křivdu učiniti. Mandalena vdova z vápenice z Podvyšehradí u. p. n. k. s. t.: To mám v pa- měti: Poslal po mne Selík Václav leže v nemoci; sepnuv ruce pověděl mi tak, že

Strana 224
224 D. XIII. Registra soudu komorního. sem jednoho penieze nevzal Kožmínových, a na tom umierám a svou duši zapečetuji, a což sem byl poručníkem, že sem tomu dosti učinil. Václav z Podvyšehradské vápenice u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest Václav Selík pověděl přede mnú, když sem byl s ním, že nemám penieze Kož- mínových jednoho a že sem tomu dosti učinil, co sem učiniti měl. A to mluvíval nejednou, ale mnohokrát ne daleko před smrtí svú. R. IV. 1. T. 2. a. 2441. Mezi paní Elškou z Krsovic s jedné, a Adamem Stolinským z Kopist s strany druhé. 1513, 13. dubna. MDXIII°, feria IV. ante Tiburcii. Jiřík řezník, z Hradčan konšel, u. p. n. k. s. t.: Když přišel pan Mathiáš ke mně vo potřebu o svú, tehdy jest takto řekl mu pan Stolinský: Vítaj, pane Králický! Tehdy Mathiáš mu řekl: Jáť nejsem Krá- lický, než semť, jakoť na mě příslušie. Tehdy mu řekl pan Stolinský, že velmi velikú kurvu pojmeš. Tehdy Matiáš řekl: Co jest tobě do toho, bych já pak sobě z domku pojal? Však se sobě k vuoli vožením, ne komus. R. IV. 1. T. 2. b. 2442. Mezi Zigmundem z Police s jedné, a Barború z Harasova s strany druhé. — 1513, 13. dubna. Feria IV. ante Tiburcii. Markétha podruhyně u Bohuslava zedníka v Starém městě Pražském u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když sem byla u pana Zikmunda z Police podružích, a paní Barbora z Harasova tu také byla podružích, i najěla duom od pana Zigmunda paní Barbora na dvú a na XXX kop grošuov míšenských, a k tomu jest mu měla dáti stravu do roka panu Zigmundovi paní Barbora z Harasova. Lidmila Bláhová, podruhyně u Holúbka v Starém městě Pražském, u. p. n. k. s. t.: To mi jest v paměti, jakož sem byla u pana Zigmunda podružích rok, tu také paní Barbora z Harasova pokoje měla u něho. A táž paní Barbora pravila mi jest, že jest najěla duom od pana Zigmunda z Police na XXXII kop grošuov míšenských, a také že mu má dáti k tomu stravu. A ona sě jest paní Barbora vy- stěhovala dříve roku. Feria V. die Tiburcii [14. dubna]. Mikuláš šenkéř od Sochora u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, když sem najprv u Zigmunda komoru najal, i od toho polouletí sem já mu od podruží zaplatil; i chtěl sem sobě zase komoru u něho na druhé polúletie najieti, a Zigmund mi pověděl: Mluv se paní Barború, neb sem já jí duom najal. R. IV. I. T. 3. a.

Strana 225
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 225 2443. Mezi Barthošem zvonařem z Nového města Pražského s jedné, a Janem Boharynským z Hrádku s strany druhé. — 1513, 14. dubna. MDXIII°, feria V. die Tiburcii. Vondřej ze Lhotky u. p. n. k. s. t.: Při tom sem byl a to mám dobře v paměti, když jest Bartoš zvonař napomínal pana Jana Boharynského z puol třinácty kopy míšenské, tu ho pan Jan prosil za malé strpenie pravě, že jemu Barthošovi chce dáti. A to bylo v světnici soudné na hradě Pražském. R. IV. 1. S. 30. b. 2444. Mezi Vácslavem a Voldřichem vlastními a nedielnými bratřími ze Žďáru a na Slatině s jedné, a panem Děpoltem z Lobkovic a na Bielině s strany druhé. — 1513, 14. dubna. Feria V. die Tiburcii. Jindřich rychtář z Měcholup u. p. n. k. s. t.: Svědom sem toho, že jest nebožtík Daniel, Vítuov otec, byl za panem Václavem a za panem Voldřichem i za otcem jejich ze Žďáru až do smrti. Pak Vít, syn jeho, kterýž jest byl na nájmě v Bielině ve mlajně, přišel do té vobce do Měcholup prose za zacho- vací list. A tu sú s ním šli sousedé do Žatče prosiece pana purgmistra a pánuov, aby pečeť ráčili přitisknúti na to svědomie, kteréž sú vyznali Vítovo zachování od mladosti jeho mezi nimi. A já Jindřich rychtář a Jakubec a Tuoma tu sme byli od obce Měcholupské vysláni a při tom sme byli. A což vyznávám, to jest skutečně tak. A že jest ještě týž Vít za pány ze Žďáru i s svým bratrem až dosavad. Martin mlynář z Měcholup u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest Vítuov otec Daniel byl za pány Zďárskými až do smrti. A toho sem svědom, že jest Vít rodilý pod panem Vácslavem a panem Voldřichem Žďárským, a že jest přišel mezi nás týž Vít do Měcholup po list zachovací, a že sme my vyslali s ním některé lidi do Žatče, že sú jemu Vítovi v Žatči k tomu listu zachovacímu pečeť přitiskli. A byli s ním vysláni tito: Tuoma veliký, Jindřich rychtář a Jakubec nebožtík, všickni tři z Měcholup. A že jest on Vít nikda sobě pána jiného nehledal, než toliko byl u pana Popela v nájmu, a že jest pánuov ze Žďáru dědičnaj. Havel Sloup z Měcholup u. p. n. k. s. t.: To mi jest vědomo, že jest Vítuov otec Daniel byl za pány Žďárskými až do smrti. A Vít, syn téhož nebožtíka Daniele, jest rozený pod panem Václavem a panem Voldřichem bratřími Žďárskými, a že jest týchž pánuov Žďárských on Vít člověk dědičný. A co teď vyznávám, že jest to v pravdě tak. R. IV. 1. T. 4. a. 2445. Mezi Zewaldem Guldenmundem z Graffzof s jedné, a paní Dorothú Peštalkú z Košině s strany druhé. — 1513, 15. dubna. MDXIII°, feria VI. in crastino Tiburcii. Vávra posel Limburský u. p. n. k. s. t.: Archiv Český XIX. 29

Strana 226
226 D. XIII. Registra soudu komorního. Když mne poslal Guldenmundt s listem puohonním ku paní Dorotě Peštalce, toho histu sem jí dodal, když slunce za horu zapadlo. I vyšla proti mně z pokoje svého a ze- ptala se mne: Starý, což tu chceš? A já jí pověděl: Paní, jdu k vám. A ona zase vešla do pokoje. A když sem všel k jejímu pokoji, vyšla proti mně z pokoje na pavlač, a tu sem jí dal list v její ruku, a ona vzavši list šla s ním do světnice. A já šel pryč, a ona vyběhši volala na mne: Muži starý, počkaj, poď zase nahoru. A já jí pověděl: Paní, máte-li co praviti, pravte, já zde uslyším. A ona šla zase a já také před se. A znamenie sem uřezal u mřieže u schodů, kdež ona chodí do pokoje. A to sem znamenie přinesl Guldenmundovi. R. IV. 1. T. 4. b. Srov. svědomí č. 2346, 2400 a 2433. Svědomí k roku svatého Martina létha MD třináctého [II. listopadu 1513]. 2446. Mezi paní Annou z Postupic oc s jedné, a panem Vilémem odtudž z Postupic oc s strany druhé. — 1513, 23. dubna. MDXIII°, sabbato die Georgii. Jindřich Žižka z Kostelce u. p. n. k. s. t.: To v paměti mám, že sem dával listy puohonní panu Burjanovi Špetlovi v Litomyšli v jeho domě, a on je pověděl tak, že jich nechce vzieti, a ptal se mne, odkud jsú ty listy. A já pověděl, že sú z Prahy od úřadu pana z Peršteina JMti. A pan Špetle pověděl: Nenie mi to poručeno, bych já panské listy přijímal, a pána doma nenie. A když jich vzieti nechtěl, šel sem s nimi zase na Pardubice i dal sem je Thomáškovi písaři páně. A pan Běškovec, hejtman páně na Pardubicích, ten mě poslal s těmi listy póhonními po druhé do Litomyšle ku panu Jindřichovi Špetlovi, a nebylo-li by ho doma, abych je dal úředníkovi na Litomyšli. A když sem je tam přinesl, nebylo pana Jindřicha hajtmana doma, a já dal sem ty listy ouředníkovi panu Ondřejovi, a on jich přijieti nechtěl a pověděl: Najdeš pana hajtmana na Chlumci. A já šel sem na Chlumec, a tam sem našel pana Jindřicha Špetli i dal sem mu ty listy. A on vzav list, který mu psal pan Běškovec, ale listu puohonnieho vzieti nechtěl a pověděl tak: Tohoto já listu nevezmu, poněvadž pánu svědčí, a pána doma nenie. A na to dal odpověď panu Běškovcovi listem psanú. R. IV. 1. S. 28. b. 2447. Mezi Janem Moravou s Kralic s jedné, a panem Bohuslavem Dražicským z Kunwaldu s strany druhé. — 1513, 23. dubna. V sobothu den svatého Jiří. Jan Molek z Mečežieře u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, že jest poslal pan Bohuslav Dražický pana Moravu k mlynáři Chudo- melovi, aby se zase stavěl na tom mlajně pod Benádky, že mu chce úroku sleviti,

Strana 227
Svědomí k roku sv. Martina l. 1513. 227 aby viece neplatil, než šedesáte strychuov vobilé. A pan Dražický slíbil jemu Moravovi tomu dosti učiniti rukú dáním a list jemu mlynářovi na to udělati, aby on i dědici jeho viece neplatili, než těch LX strychuov. A při té při vší řeči jsem byl osobně. Jan Silhan z Slivenka u. p. n. k. s. t.: Byl sem s panem Moravou u pana Dražického, i žádal jest pan Dražický pana Moravy, aby mluvil s Chudomelem mly- nářem, aby se zase stavěl na tom mlajně pod Benátky, a že mu chci všemu dosti učiniti, co jest v tom starém listu psáno. A tobě, pane Jene Moravo, slibuji teď rúkú dáním, že tomu všemu dosti učiním, jakž ty koli zjednáš. I měl mlynář platiti úroka sto strychuov obilé, a pan Dražický měl na to udělati mlynářovi list, aby on ani dědici jeho viece neplatili, než těch sto strychuov. I toho listu jest pan Dražický jemu mlynářovi neudělal, a slíbil svou panskou věrú, že tomu dosti učiní. I neučinil. A což by k tomu mlejnu dřievie potřebie bylo, měl pan Dražický jemu mlynářovi všecko dáti, a to též sliboval. R. IV. 1. T. 5. a. 2448. Mezi Matesem Hyserlí z Choduov s jedné, a Janem z Vřesovic a na Žluticích s strany druhé. 1513, 28. dubna. MDXIII°, ve štvrtek den svatého Vitališe. Jan Ohman z Žandova, Vácslavuov Hyserluov služebník, u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sem přijel k rychtáři do Přov,*) tehdy sem se ptal, kde je ten rychtář, jako clo béře. Pověděl mi jeho soused, že ho doma není, že hrabe seno na louce. Tehdy sem vypřáhl koně i jel sem k němu. A ten sedlák se mnú jel. Ptal sem se ho: „Medle rychtáři ty-li béřeš clo?“ ,A já beru medle.“ „Rychtáři, co mám dáti, teď jedu s vozem skrze ves?“ Tehdy jest mi řekl: »Co vezeš?“ I pověděl sem mu, že vezu vosmnácte centnéřů panu Hyser- lovi. Tehdy jest mi pověděl: „Nevím, co mám bráti; puojdu do města, do Žlutic, zajtra a poptám se, co mám vod vozu vzíti; pojedeš-li na město nebo zase na tu ves, tehdy aby tam clo dal.“ „Milý rychtáři, nechceš-li mi věřiti, teď mám list vod mého pána.“ „I jeď ty před se; neumím já čísti.“ Když sem přijel do Chýš, tehdy mi zastavili vuoz s cínem. I šíl sem s rychtářem na zajtří ráno před pány Žlutický; i mluvil rychtář ku pánuom, aby mne pustili, neb sem já mu řekl, aby jel před se. Feria III. post sancti Francisci [11. října]. Řieha Rait z Zebšova,*) čověk páně Švamberků, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že otec mój jest vzal majto Mi- kuláš Rayt z rozkázání páně Jana Žluticského, a já sem vzal také as dvakrát anebo třikrát k prosbě formanuov, kteří u mě stávali, ale bez vuole páně Žluticského. I v tom jel doluov forman s cejnem páně Hyserlóv, a pacholek přijel ke mně na louku, kdež sem hrabal seno na louce s čeledí svú, prosil mě, abych mejto od něho 29*

Strana 228
228 D. XIII. Registra soudu komorního. vzal. A já sem vzieti nechtěl a nevzal; neb sem přikázání měl od celnieho, abych viece nevzal. I prosil mne, abych ho vopověděl ku pánu, že chce dáti, když zasě po- jede. A já tobě dnes to nemohu učiniti; neb již pozdě jest. A bylo to v sobotu. Než chci tebe rád opověděti v pondělí neb v neděli, když půdu k svému pánu. I v tom chtěl mi list ukázati. A já sem řekl: Mně netřeba ho ukázati, než ukaž tomu, komuž to náleží. A za nic sem mu neslíbal; budu-li moci co sjednati, to buď, pak-li nic, ty sě na mně neubezpeč a ty svú věc v tom opatři, aby k škodě nepřišel pán tvój. I při tom sem mu výstrahu dal, že pan Žluticský jiným formanóm vzal pro to projetí cla, aby vám na též nepřišlo. R. IV. 1. T. 5. b. — *) Rozumí se Pšov ves u Žlutic. 2449. Mezi týmž Žďárským a panem Popelem Děpoltem. — 1513, 26. srpna. MDXIII°, feria VI. post Bartholomei. Pavel z Slaného u. p. n. k. s. t.: To mi svědomo, když sú páni Žďárští jakožto po člověka svého poslali po Víta mlynáře, aby k nim přišel, a v tom ouředník páně Děpoltuov šěl za ním a kázal mu na hrad na Bielinu nahoru, a tu jej kázal pán vsaditi do věže. A také sem viděl, že jsú jemu s mlýna, kterýž leží v Bielině mezi branami, řezníci XX vepřuov krmných a s páně volí zajali. Pak jest-li jemu co dáno za ně či nic, toho já neviem; než jediný jest zabil vepř, a to s páně volí. A ty vepře měli na třetinu se pánem, těch totižto XXI. A k tomu mu v tom mlejně pobrali jeden vuoz se dvěma koňmi i s nádobím i s ji- nými nápravami, a k tomu mu vzali čtyři voškrdy a sochor železný a palici železnú, dva šiebřičky, jako jimi krupici dělají ve mlejně, a řešeto veliké, dvě pilky a tři klamry a dvě hlavatce, širokú sekeru, pobiejačku a vosný nůž a dvě řičice, jako obilé podzívají, a dvě lopaty železné. A k tomu jeho mlynářově byly jsú dvě hazuce, a manželky jeho jedna sukně byla, druhá červená, třetí černá, a dvě postele šatuov a třetí prázdná; a k tomu čtyři truhly, dvě zamčité a dvě nic; almaru jednu, hrnec měděný a jeden stůl; a k tomu tři kopy sladuov na hrad pobrali a všecky sudy, což jest jich bylo, to pobrali. A to všecko, což sě svrchu jmenuje, pobrali na hrad Bielinu, a to s páně volí. A to jest v pravdě tak, a po dnes mu není nic vráceno ani dáno. R. IV. I. T. 3. b. Srv. svědomí č. 2444. 2450. Mezi Václavem Robnhappem z Suché s jedné, a Vilémem Duhelem z Pustovět z strany druhé. 1513, 12. září. Feria II. post Natiuitatis Marie. Andre Plaš z Šwemdorfu u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, když některú chvíli pan Vácslav Robnhapp mluvil s panem

Strana 229
Svědomí k roku sv. Martina l. 1513. 229 Vilémem Duhelem o ten kuoň, kterýž mu puočil, tehdy pan Vilém řekl panu Vácsla- vovi Robnhappovi, bez čieho býti nechcete, žě vám chci práv býti. R. IV. l. T. 6. a. 2451. Mezi Mathesem Hyserlí z Choduov s jedné, a Janem z Vřesovic a na Žluticích [s strany] druhé. — 1513, [12. září]. Wolf forman z Teplé Jundra u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že když sem vezl z nájmu ten cejn jemu panu Mathešovi Hyserlovi, i jěl sem do vsi jménem Dobšova, a tu sem šěl k rychtáři k Raytovi, a jeho doma nebylo, byl na louce a bral seno. Tehdy soused jeho ukázal mi, na které louce jest. I posadil jsem pacholka páně Hyserluova na mój kuoň špiční, aby jemu Raytu zpravil mejto. I mluvil jest k němu k Raytovi rychtáři: Ty-li si rychtářem? Chtěl sem rád mejto zpraviti, neb to vezu teď panu Hyserlovi panu Mathesovi XX“ centnieřuov cejnu. Tehdy řekl jest k němu rychtář k pacholku Hyserlovu: Neviem co vzieti z toho statku; než chci jíti do Žlutic a chci sě vyptati, což mám z něho vzieti, a teď abyšte mi slíbili, když zase pojedete, abyšte sě u mně stavili. A tu mu slíbil pacholek páně Hyserlů rukú dání m], že kdy zasě pojede, žě mu to clo chce zpraviti. A což sme prvý mnohá léta ode třidcieti let tudy jiezdili, nikdy žádnému nepřekáželi ani jiným formanóm ani mně; neb sme tu vždy mejto u toho rychtáře Raytu zpravili. A kdy sou nás obstavěli tu v Chýšech, tehdy jsme sě zasě vrátili k němu k Raytovi; a Rayt s námi šěl vedle nás sám druhý do Žlutic ku pánu i řekl jest přede pánem: Milý pane, toto jsú moji hosti a jeli doluov, Wolf z Teplé, a opověděli sú sě u mně chtiece dáti clo, a já sem nevěděl vzieti co; kázal sem jim jěti před se, nezavázal*) sem je, kdy zase pojedú, aby to clo zpravili]. I prosím VMti, račte jim dáti před se jěti, neb sem jich na tom ubezpečil. Řéha Rayth z Zebšova u. p. n. k. s. t.: Toho sem svědom, co se cla dotýče mezi panem Hysrlí a panem Janem Žlutickým, že jest muoj votec vybíral clo od těch, kteří u něho stávali, s povolením páně Burjanovým. I když muoj votec umřel, vzal sem já také asa pěthkráth po smrti otci mého. I když sem celnému nesl, při- kázal mi celný, abych více nevybíral. Pak potom přijel ke mně páně Hysrluov pa- cholek na louku, abych od něho clo vzal. A já sem jemu řekl, žě já jeho ne- vezmu; neb jest mi přikázal celný, abych ho více nevybíral. I když nemohl toho na mně míti, prosil mne zase, abych ho vopověďal k celnému. A já sem se toho bránil, že toho vždy učiniti nechci; neb bych já nevěďal z takového statku co zpra- viti; než pro tvého pána učiniti chci; než nebudu moci hned ten den, než na zajtří nebo po zajtří. A řekl sem jemu: Umíš-li, vopatř svú věc lépe; neb já tobě za to neslibuji. I v tom jel před se; a ten den jej vzali v Chýšech právem. R. IV. 1. T. 6. a. Srov. svědomí č. 2448. — *) Čti: než zavázal jsem.

Strana 230
230 D. XIII. Registra soudu komorního. 2452. Mezi Annú a Lidmilú sestrami z Třebska s jedné, a mezi knězem Václavem z Hradešína, naj- vyšším mistrem špitálským v Starém městě Pražském oc, i vším téhož špitála konventem, s strany druhé. — 1513, 22. září. MDXIII°, in crastino Mathei apostoli et evangeliste. Simon z Račan, hospodář v páně Ladslavově*) kancléřovém domě, u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, že sem žádán a prošen vod paní Lidmily a paní Anny sestr vlastních z Třebska, abych s nimi šěl do špitála k nebožtíkovi mistrovi Mathiášovi a toho, což svrchu psaných osob tázán jest mistr špitalský, aby jim pověděl vo jich statku a zvláště o svr[ch]cích, kterýchž pobral po otci jejich. I pověděl na svú věrou, na svú čest a pod věčným zatracením: Znaje, že mám umříti, že jest to tak, jakož tu sem kázal psáti. A já svrchu psaný Šimon sem svú vlastní rukú napsal ty cedule obě vyřezaný před těmi dobrými lidmi a pannú převořiší od svaté Annie. R. IV. 1. T. 6. b. — *) ze Šternberka. 2453. Mezi Wolfem kramářem z Volyni s jedné, a Janem Drahenicským z Raštel s strany druhé. 1513, 30. září. Feria VI. in die Jeronimi anno oc XIII°. Jan Dlesk rychtář z Volyni u. p. n. k. s. t.: To mi jest svědomo, k žádosti k páně Janovu Drahenicského obeslal sem Wolfa kramáře před se k počtu. Tu Wolf položil summy své puol osmé a padesáte kop. K tomu sě jest pan Drahenicský sěznal. Tu Wolf pověděl, že na tu summu má od pana Drahenicského bez jedné dvadcíti kop bílých den., že mu dal, a X kop gor- licských. Tu pan Jan Drahenicský pověděl, že mu dal v Praze v hospodě třicet čtyry kop bílých denárů a X kop gorlicských. Tu mu jest Wolf odpíral, že mu nedal viece než tu summu, což sě svrchu pieše, XIX“ kop bílých denarů a X kop gorlicských, a k tomu za hlavně že jest vzal pan Drahenicský od pana Romhapa LXX grošuov. K tomu sě také jest seznal. A k tomu pan Drahenicský kladl počet svój proti Wol- fovi, že by mu nepozuostal, než dvě kopě bez II grošuov, a to všecko na miešenskú. Tu sě nemohli zrovnati na počtu, oba šli pryč ode mne. Franc Šváb z Volyně kramář u. p. n. k. s. t.: Kdež sem byl žádán od pana Jana Drahenicského, abych s ním šel k rychtáři Volyňskému, že Wolfem kra- mářem sě sečísti se chce, i položil jest Wolf summy své puol osm a padesáti kop grošuov míšenských, a k té summě se jest seznal pan Jan Drahenicský. Proti té summě Wolfový on Jan Drahenicský položil, že jest mu dal Wolfovi XXXIV kop bílých peněz, a to v Praze v hospodě, a deset kop grošuov gorlických. Té mu jest Wolf odpíral, že mu jest nedal on Jan Drahenicský, než bez jedné dvadcieti kop

Strana 231
Svědomí k roku Svátosti l. 1513. 231 grošuov míšenských bílých peněz a X kop grošuov gorlicských. Viec jest pověděl Wolf, že jest mu puojčil dvě kopě grošuov míšenských bílých den. A tomu od- píral on Jan Drahenicský, že mu jich jest nepuojčil, než že mu jest za ni groše dal. Do Cáhlova ještě položil Wolf LXX grošuov za tesáky. I k těm sě seznal on Jan Drahenicský po prvním počtu. I podle jeho počtu Janově zuostal by mu byl jedné II kopě grošuov míšenských, a těch mu chtěl dáti hned. Jan Kobeš z Volyně kramář u. p. n. k. s. t.: Kdež jest mě rychtář Vo- lyňský obeslal, abych k němu šěl, a to z rozkázánie pána JMti, abychme ten počet mezi nimi zrovnali, tu jest on Wolf kramář summu svú položil puol osmé a L“ kop grošnov míšenských. K tomu se jest pan Drahenicský seznal. Viec jest pověděl, že jest mu jedné dal bez jedné XX“ kop grošuov míšenských bílých peněz a X kop gorlicských. A pan Jan Drahenicský jest pověděl, že jest mu dal XXXIV kop grošuov míšenských bílých peněz a deset kop gorlicských, a to v Praze že jest mu to dal v hospodě. Viec jest pověděl Wolf, že mu puočil II kopy grošuov bílých peněz doma. A pan Jan Drahenicský pověděl, že mu jest jich proměnil a groše za ni dal. Viece pověděl Wolf, že jest mu on Drahenicský za hlavně zuostal LXX“ grošuov; a k tomu se jest seznal Jan Drahenicský, že jest to vzal od Rombnhoppa. A tak položil Dra- henicský počet svůj proti Wolfovi, maje na své cedule sepsáno, že by mu po svém počtu zuostal II kopy grošuov míšenských bez II grošuov míšenských. A Wolf pravil, že jest mu zuostal XX a puol kopy grošuov míšenských. A já vzav křídu početl sem a napsal sem na stole, že by mu byl zuostal pan Jan XVIII kop a X grošuov vše míšenských. A tu sem řekl, že by se počet mezi nimi nesrovnal. A k tomu Wolf ještě kopu míšenskú jakúž jmenoval, že by mu on Jan Drahenicský zuostal. A v tom se počeli hádati sami, a my se v tom rozešli. R. IV. 1. R. 13. b. 2454. Mezi panem Benešem starším z Sendražic s jedné, a Petrem Viečkem z Slivna s strany druhé. 1514, 7. března. Feria III. post Translacionis sancti Wenceslai anno oc XIV. Jiřík z Kame- nice: To mi jest vědomo a dobře v paměti, ten čas, když se psalo MDXI, přijel jest Petr-Vieček na Sendražice pro úrok svatohavelský. Tu sem mu je dal sám, a páně Sendražského syn pan Jan pomáhl mi je jemu Viečkovi vyčísti. Item po druhé, když sě psalo MDXIII, též přijěl jest Petr Vieček ku panu Benešovi Sendražskému na Městec pro ourok Svatohavelský, a pan Beneš jest mu je dal, a já je jemu Viečkovi vyčítal. To beru k své vieře a k své duši, že jest to tak, což sem teď svědčil. R. IV. 1. T. 7. a.

Strana 232
232 D. XIII. Registra soudu komorního. Některá svědomí k létům 1488—1494. 2455. Mezi Jindřichem z Plavna a Joštem Failcerem. — 1488, 22. září. Pro Henrico de Plawna, ubi citat ipsum Jodocus Failcz. — Georgius de Hersfeld clientalis, annorum circa annos LXX vel ultra, ut dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, když sem byl úředníkem na Plavně léta LXIII v ten týden po Matce Boží v podzim, jie u nich řiekají poslední a zde naro- zení, že v ty časy manové, kteříž slušejí ku Plavnu, pozdvihli sú se proti pánu svému, panu z Plavna starému, a tu také podle nich zejména Fridrich z Failce, a škodili sú panu z Plavna a jeho lidem z Plavna braním i jinými věcmi tak dlúho, až králova Mt král Jiří jest se dal sě uvázati kniežatóm Saským. Potom Fridrich Failcer žaloval jest na pana starého z Plavna před králem Jiřím; a v tom pan Henrich starý Plavenský poslal mne a Polomce a Ozvalda Bosa k JMti králi Jiřímu, abychom JMti prosili, aby JKMt našeho pána pana Plavenského ráčil zuostaviti při právu desk dvorských, jako jiné dobré lidi, jakož obyčej jest. A žádali sme na JMKské glajtu před mocí aneb kvaltel, ale ne před právem. A toho sme dosieci na JMti nemohli. Přes to potom pán náš poslal jest opět Ozvalda Poza a Vanka Broma, a ti také žádali toho téhož, aby při právu desk zuostaven byl a aby glejtován byl před mocí; a ti opět sú toho dosieci nemohli. Actum feria II post Mathei apostoli anno domini oc LXXXVIII°. Zlomek Librorum testimoniorum z r. 1488—1494 (R. V.) na 1. A. III. b. v archivu Českého Musea nově nalezený. 2456. Svědomí Kunšovi z Hájku. — 1488, 25. září. Pro Kunssone de Gemnika defendente in Hagek. — Genik censita domini Johannis Zagiecz de Hazmburg de villa Przeperz, annorum prope LXX, juravit ele- vatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že nebožtík Rameš byl člověk dvorný. Pravil, že má plat na Kunšovi z Hájku, a pro ten plat nedal mu pásti. Zajímal mu koně, a těch mu nevrátil a tudy jeho připravuje mocí, aby jemu platil ten plat, kterýž na něm mieti chtěl. Potom po druhé pobral jemu krávy, a on jich tam nechal několik dní. A Kuneš z Hájku jezdil k dobrým lidem, túže jim toho, a zvláště Janovi Valečovskému švagru Ramšovu. A on řekl jemu: Nenechávaj jich tam, onť jest člověk dvorný; kážeť některú krávu zabiti, i budeš mieti větší škodu než za ten úrok. Potom Kuneš přikázav se panu Michalcovi nebožtíku i túžil jemu toho; a sročiv je oba spolu i mluvil k Ramšovi: Jakým právem na něho sahá se? Máš-li nějaké listy nebo dsky, okaž to, nebť jest on tak svobodný svým statkem, jako i ty. Potom

Strana 233
Svědomí z roku 1488. 233 nesměl na něho sáhati až do své smrti. Actum feria V. ante Wenceslai anno oc LXXXVIII. R. V. 1. A. III. b. 2457. Svědomí Eleně z Kateřinic. — 1488, 2. října. Pro Elena de Katherzinicz ad silvam Zlatty. — Johannes de Harasowa a z Domahosticz annorum LX, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis dicens: To mi svědomo, že sem slyšal od Jana Vlčepolského, když Loskot umřel, že jest řekl, že mu zaplacen nějaký háj, ale já neviem jaký, a měl sem ve dsky klásti, ale neviem komu, poněvadž on Loskot umřel. Actum feria V. ante Francisci anno oc LXXXVIII. R. V. 1. A. IV. a. 2458. Svědomí Jehnědnovi. — 1488, 2. října. Ad Gehniedno ad defensam. — Johannes Radkowecz de Mirowicz clientalis annorum LII, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest dobře svědomo, že Barbora z Brloha sestra Jana Voseckého jest vnesena za Petra syna Otíkova na dvuor poplužní svobodný tu v Jehnědně Hořejším, a věno, které jest mi po ni dáno, tu jest utratila s mužem svým, a přebyla muže i děti své. Item Petrus senior de Dobrohosstie clientalis annorum prope LXX, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že paní Barbora z Brloha, sestra Jana Voseckého, jest vznesena s statkem svým za Petra syna Otí- kova na dvuor poplužní [v] Hořejším Jehnědně, a věno to, kteréž jest bylo po ni dáno, utratila tu s mužem svým, a přebyvši muže svého i děti a tu na tom dvoře jest věnem svým osákla. Actum feria V. ante Francisci anno oc LXXXVIII°. R. V. I. A. IV. a. 2459. Mezi Jeronymem Šlikem a Joštem Failcarem. — 1488, 4. října. Pro Jeronimo Sslick ad causam, que inter ipsum et Jodocum Faylczar ver- titur. — Dittrych Mayngolt v Loktě obývající, annorum XL vel ultra, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis dicens: To mi svědomo, jakož Jošt Faylcer před králem JMtí pána mého pana Jeronyma Šlika vinil jest, pravě, že bych já od téhož pána svého, abych Faylcara zabil, šikován byl: k tomu já pravím, že v tom panu Jeronymovi křivdu činí a že lživě a neprávě mluví, nebť jest o to se mnú nikdy zmínky nečinil ani mluvil týž Jeronym Šlik pán muoj. Actum sabbato die beati Francisci anno domini oc LXXXVIII. R. V. 1. A. IV. b. Archiv Český XIX. 30

Strana 234
234 D. XIII. Registra soudu komorního. 2460. Mezi Jeronymem Šlikem a Joštem Failcarem. — 1488, 9. října. Ad idem pro Jeronimo. — Mathess Hissrl de Drochwicz clientalis, annorum XXVIII, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis: quod audivit od Hertmbegeruo ode dvú bratruov, zejmé[na] Kristofa a Henricha, že Jošt z Faylce*) bez jiných poruč- níkuov a přátel dal se potvrditi za poručníka bez jich vuole a vědomí. Actum feria V. post Francisci anno ut supra. [Pripsáno:] Vide ulterius post vertendo V fol. Virgo Margaretha. R. V. 1. A. IV. a. Srov. předcházející svědomí č. 2459. — *) Tvrz, po které měl jmeno, stála ve Frankách u Hofu v nynějších Bavořích ve vsi, která nyní se píše Feilitsch nebo Veylz. 2461. Mezi Benešem Gdulincem z Ostromíře a Alšem Lomnickým. — 1488. [9. října]. Inter Benessium Gdulinecz de Ostromirze ex una et inter Alssonem Lomniczky parte ex altera. — Vávra Cerný z Semil učiniv přiesahu na kříži svědčil jest takto: Tak se stalo, když poslal pan Beneš služebníka svého do Semil, i žádal jest purkrabie páně Hořického, aby poslal s ním do Jeseného rychtáře a dva konšely k vyslyšení řečí, co budú mluviti ti sedláci. Pak když sme přijeli do Jeseného i svolali sú se spolu. I otázal jest jich služebník páně Benešuov, kterak se jest stalo postúpenie Navarova s těmi lidmi. I vyznali sú najprv Slivka, odtud že sme my táhli s panem Jiříkem k Navarovu, a čekali sú pan Jan Dobrýden pana Jiříka Štosa. I nemohli ho dočekati i jeli preč. A potkali se s panem Jiříkem nad Hedwikovic i jeli sú spolu- k Navarovu. A když přijeli k zámku do Březí, tehdy kázal pan Jan Dobrýden jeti na Navarov napřed. A když tam přijel, tehdy pan Zbyněk postúpil zámku Navarovu panu Janovi Dobrémudni i lidi také. A pan Jan Dobrýden tu hned postúpil také zámku toho i lidí panu Jiříkovi Štosovi. A tu sú hned slibovali lidé ti poslušenstvie a věrnost rukú dániem, jakož sú i jiným pánóm slibovali. Jan rychtář z Semil u. p. n. k. s. t.: Když sem přišel do Jaseného se dvěma konšely k žádosti páně Benešově Gdulincově, a když sem tam přišel, tehdy prosil sem od pana Beneše těch lidí z Jeseného, aby pověděli pravdu, kterak se stalo při postúpenie, když pan Jan Dobrýden, úředník páně Alšuov, sstupoval panu Jiříkovi Štosovi hradu Navarovu i lidí těch. Tehdy ti lidé z toho zbožie poradivše se i pověděli takto, že sme slibovali panu Jiříkovi Štosovi věrnost a poslušenstvie rukú dániem tak, jakož sme i jiným pánuom slibovali. Jiřík řečený Jiranec z Bozkova u. p. n. k. s. t.: Tak se stalo, že prosil mne pan Beneš Gdulinec, abych s niem šel do Jaseného k těm lidem, kteříž sú k Navarovu. A když sme tam přišli, tehdy pan Beneš Gdulinec prosil jest těch lidí, aby seznali, kterak sú slibovali panu Jiříkovi Štosovi, když jest pan Jan Dobrýden

Strana 235
Svědomí z roku 1488. 235 nás od pana Alše propúštěl panu Jiříkovi, tehdy my všickni súsedé poradivše se, abychme tak pověděli, jakž jest v pravdě stalo. Tehdy súsedé jiní prosili sú mne, abych od nich pověděl tak, jakž se stalo. I pověděl sem jménem všech a ode všech, že sme slibovali poslušenstvie a věrnost i člověčenství rukú dániem jemu panu Što- sovi tak, jakož sme jiným pánóm slibovali. A potom také když pan Štos prodal nás panu Hynkovi Vinařskému, tehdy také když nás pan Jiřík Štos propúštěl, přijímal nás pan Sčastný na miestě páně Hynkově, i slibovali sme také panu Hynkovi věrnost a poslušenstvie i člověčenstvie také rukú dániem, jako i jiným pánóm sme slibovali. Jakub rychtář z Bozkova u. p. n. k. s. t.: Stalo se tak, že prosil mne pan Beneš Gdulinec, abych s niem šel k té obci Bozkovské, aby seznali, kterak sú sli- bovali při postupovánie, když je pan Aleš propúštěl panu Jiříkovi Štosovi. I pově- děli sú, že sú slibovali člověčenstvie panu Štosovi, věrnost a poslušenstvie rukú dániem, a také když pan Štos prodal nás panu Hynkovi Vinařskému, tehdy sme také slibovali člověčenstvie panu Hynkovi, věrnost a poslušenstvie rukú dániem, a pan Šťastný na mostě přijímal nás na miestě páně Hynkově. Kundráth Štos z Kunic učiniv přiesahu svědčil jest takto: To sem slyšal od ne- božtíka bratra svého od Jiříka, že jest panu Alšovi za Navarov nic nezuostal a že jest mu všecko zaplatil; a také byl zuostal pan Aleš bratru mému puol druhého sta kop, a ty jest mně sražoval na věně u pana Hořického na Pecce, a tu sem mu list vrátil, kterýž sem na něho měl. R. V. 1. A. IV. b. a V. a. Nad zápisem poznamenáno: Libro testimoniorum G VIII. 2462. Svědomí Litvínovi z Todně. — 1488, [9. října]. Pro Litwino de Todnie ad defensam in Rzewnowiczich. — Girzik de Neda- byle servilis, annorum prope XXX vel citra, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že sem to slyšel od lidí z Revnovic, že jim pan Aleš přikázal, aby žádného svědomí ani listuov vydávali ani s ním do Prahy jezdili Pakli to přes to učiníte, že vás budu kázati jako váš pán dědičný. Také to mi jest svědomo, že jest jemu ty lidi z Revnovic jímal mocí, a to jest svědomo jednak tomu všemu kraji. A také když jest Barthon komorník nebo služebník purkrabuov nosil listy zvodicí, a Litvína z Todně zvodil na Řevněvice, při tom sem byl i jeho zasě provázel až na Tábor a ztravu za něho platil. R. V. I. A. V. a. Na 1. A. X. a. pak zapsána jest následující příslušná smlouva: Pro Litwino de Todnie ad Rzewnowicze Piescenses. Léta od narození syna božího MCCCC osmdesátého prvního ten pátek po sv. Valentinu [16. února 1481] stala sě jest smlúva urozenými pány, panem Vokem z Rozberka oc a panem Bur- 30*

Strana 236
236 D. XIII. Registra soudu komorního. janem z Gutštýna a na Nečtinách, najvyším kamermajstrem království Českého a hajt- manem krajev Žateckého a Rakovnického, mezi slovutnými panošemi Petrem Kozákem z Hlavatec s jedné, a Alšem z Hlavatec strany druhé, o statek nebožtíka Jana Kozáka z Hlavatec, jakož sú to pak na ceduli mezi sebú sepsali, což má komu přijíti. Item Petrovi Kozákovi má se dostati a přijíti na jeho diel ves Řevňovice s tiem se vším, což k té vsi přísluší, s lidmi zejména dole psanými, což kto platí a platiti má: Naj- prve Šimek LXXV gr., Holeš XIII gr. a dvé kur, XL vajec a dva sýry, Trs XXVI gr., IV kur, LXXX vajec a IV sýry, Mrda XIV gr., II kur, XL vajec a II sýry, Sikeš XLV gr., patero kur, LXXX vajec a čtyry sýry a Želézko mlynář XIII gr. a dvé kur. A Alšovi z Hlavatec má se dostati a přijíti na jeho diel v Hřímově dvuor poplužní, s rybníčky, s řekú i se vším příslušenstvím, což k tomu dvoru přísluší, také s lidmi zejména dole psanými, což kto co platí a platiti má: Najprve Lovík puol kopy a dvé kur, Havel XX gr., Pavel XX gr., Havel XL gr., Petr z sedění XX gr., Pecha XX gr., Vítek mlynář XX gr., z zahrady pusté VIII gr. A což se robot dotýče ve vsi Řevňovicích, těch robot všech spravedlivých má Aleš z Hlavatec uží- vati bez přiekazy Petra Kozáka svrchupsaného, a ty roboty mají Alšovi dělati. A Aleš nahoře psaný má Petrovi Kozákovi z Hlavatec za každý den roboty sedm peněz vydávati, kteříž nynie jdú anebo potom pojdú. A což se řeky a stavuov dotýče, toho má Aleš nahoře psaný užívati, než Petrovi Kozákovi svrchupsanému jednoho stavu postúpiti. A což se lesuov dotýče, těch mají spolu užívati, a když by který chtěl sobě les k stavení a ku potřebě své sekati, nemá jeden druhému toho hájiti. A jestli že by komu co lesuov prodali, o to se mají věrně a právě rozděliti. A což se lúky dotýče, kteráž leží pode vsí Řevnovicích, té má Petr z Hlavatec požívati bez přie- kazy Alše svrchu psaného. A kteráž leží lúka pod Hřímovem, té má také Aleš poží- vati bez přiekazy Petra Kozáka z Hlavatec. Také Petr a Aleš Rúbíci vlastní bratřie z Hlavatec sú poděleni o statek Jana Rúbíka z Hlavatec a z Hřímova, jich bratra vlastního, kteréhož jest on v držení byl až do smrti jeho. A toto jest mezi nimi znamenitě pozuostaveno: jestliže by se kdy chtěli oč právem hleděti, tehdá tato smlúva žádné moci proti právu nemá mieti. A což se lidí dotýče, že Petr Kozák a Aleš svrchu psaní nemají těm lidem ničímž zlým zpomínati, ani jich hyndrovati, jestliže sú kdy co proti nim učinili. Na svědomí toho a lepší jistotu i pevnost té smlúvy a věcí svrchu psaných my Vok z Rožmberka oc a Burjan z Gutštýna oc svrchupsaní jakožto smlúvce rozkázali sme své pečeti vlastnie s naším dobrým vědomím přivěsiti k tomuto listu dobrovolně; a pro dalšie toho svědomie my Petr Kozák a Aleš z Hlavatec prosili sme oba spolu urozeného pána, pana Petra z Rožm- berka, že jest ráčil rozkázati svú pečeť před našimi pečeťmi přivěsiti k tomuto listu na svědomie, sobě a svým erbóm bez škody. A my také Petr Kozák a Aleš svrchu- psaní vedle pánuov svrchu psaných Jich Mtí své jsme pečeti vlastnie kázali přivěsiti

Strana 237
Svědomí z roku 1488. 237 na svědomie k věcem svrchupsaným. Jenž jest psán a dán na Krumlově léta a dne, jakož svrchu psáno stojí. Za tím připsáno: „Item ad idem Henricus Czinsspan A. XV.“, kterýžto list A. XV. však se nezachoval. 2463. Mezi Fridrichem ze Šumburka a Felixem z Fictum. — 1488, 14. listopadu. Pro Friderico de Ssumburg ad citacionem, ubi citat Felicem Ficztum. Johannes de Lobkowicz et de Hasistina baro super suo juramento, quod fecit ad jus curie domino regi et toti regno, fassus est: quod nad jezerem pod haltéřem řečeným Volaur udělal byl dva ploty, a mezi ty dal kamení nametati, aby ryby nahoru do toho haltéře jíti nemohly. Actum feria VI. post Briccii anno domini M'CCCC'LXXXVIII°. R. V. 1. A. V. a. 2464. Mezi Jindřichem z Kostelce a Janem Čabelickým. — 1488, 17. listopadu. Pro Henrico de Costelcze ad citacionem, ubi citat Johannem Czabeliczky. — Paulus secretarius de Kostelcze in Nigra silva clientalis juravit elevatis duobus digitis et dixit: Když bylo po smrti bratra mého nebožtíka Jana, prosil sem bratra svého Oldřicha, aby se mnú šel ku panu Janovi Čabelickému, že s ním chci mlu- viti, co sě dotýče synuov Jana bratra mého o ves Nučice a les Bělohov. I šel jest se mnú do toho domu, který slove Drdákuov. Tu sem s ním mluvil s bratrem svým Oldřichem, aby učinil spravedlivé těm sirotkóm bez škod a dalších nákladuov. A on jest řekl: Chceš-li se mnú na kom přestati? A já jemu odpověděl: Neviem na kom. A on mi odpověděl: Chceš-li na panu Alšovi Holickém? A já odpověděl: Nechci. A on mi řekl: Ale chceš-li na panu Zdenkovi Kostkovi? A já opět řekl: Nechci. A on mi řekl třetí: Ale chceš-li na panu správcovi JMti? A já řekl: Chci. A on mi řekl: Chceš-li přestati mocně? A já řekl: Chci, poďmež a prosmež JMti, ať to ráčí na se přijieti. I šli sme. A JMt to na se vzal a konce žádného neudělal, než vždy JMt odtahoval, až smrt všecko rozdělila. To mi jest svědomo. Oldřich z Mirovic seděním na Chotěticích panoský, annorum LX, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest v paměti a svědomo, když sem byl přijel do Prahy, tu Pavel sekretář bratr muoj prosil mne, abych s ním šel ku panu Janovi Čabelickému. I učinil sem to. A mluvil ke mně, abych mluvil ku panu Janovi, aby mu vsi postúpil Nučice a lesu Běluhovu. A v tom sem k němu mluvil, na kom by toho přestati chtěl. A on podal mi toho na panu Alšovi Holickém, nebo na panu Zdenkovi Kostkovi aneb na panu správcovi JMti. I šli sme ku panu správcovi, a on

Strana 238
238 D. XIII. Registra soudu komorního. jest to na se vzal; a tak to stálo, až jeho Buoh neuchoval. Actum feria II. post Otmari anno oc LXXXVIII. R. V. I. A. V. b. S poznámkou po straně: Item ad idem A. XVII. Johannes Awas. 2465. Svědomí Janu Čabelickému. — 1488, 10. prosince. Pro Johanne Czabeliczky. — Johannes dictus Hrdina de Chotoczicz orpha- norum de Chotoczicz rozený v Oplanech, annorum LXXX, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo a pomním, že sú toho lesu Bělu- hova čtyřie bítové, jeden páně Zajímačuov a druhý Zlenického a třetí páně Jindři- chuov z Kostelce a čtvrtey mniský, kterýž drží pan Jan Čabelický, a ten jest slušel k Komorcuom. Thuoma Hajný starý z Komořec, czensita Johannis Czabeliczkeho, annorum prope LX, juravit oc et dixit: To mi svědomo, že lesu toho Běluhova jsú čtyřie dielové; jeden klášterský k svatému Prokopu, druhý pana Jindřicha Kosteláka a třetí Zlenický, kterýž také drží týž pan Jindřich; toho já neviem, kterak se jemu dostal; a čtvrtý pana Jana Čabelického, pána našeho, a to jest cestami a mezemi rozděleno. A jakž pomnieti mohu, nikda sem neslýchal, by ten les slušal k Kostelci, než že jest to bylo někaké kněžství. Ad idem in alia parte. Duchek Vlk z Vežeret*) censita Johannis Czabeliczky, annorum L et aliquorum ultra, ut solus dixit, juravit oc et dixit: To sem slýchal od otce svého, že sú toho lesu Běluhova čtyřie dielové, jeden páně Zajímačuo k svatému Prokopu, druhý Zle- nického, kterýž již drží pan Jindřich Kostelecký, toho neviem, kterak se jemu dostal; a třetí k Kostelci, a čtvrtý že jest byl někdy kněží některých sem do Prahy, kterýž drží již pan Jan Čabelický muoj pán, a nikdy sem neslýchal, by kdy ten diel byl k Kostelci. Johannes dictus Geslen de Komorzicz, Johannis Czabeliczky censita, annorum ultra LX, ut dixit solus, juravit oc et dixit: Rodil sem se [v] Vežertiech*) v druhé vsi odtud i otec muoj, a neslýchal sem nikda, by ten diel toho lesu Běluhova, kterýž drží pan Jan Čabelický, byl k Kostelci; a byl ten les čtyr pánuov, a on chce všecko mieti. Actum feria IV. ante Luczie anno domini M'CCCC'LXXXVIII°. R. V. 1. A. VI. a. Srov. předcházející svědomí č. 2464. — *) Vežerty, nyní Výžerky, jsou ves jižně od Černého Kostelce. 2466. Svědomí Jaroslavu Zmrzlíkovi ze Svojšína. — 1488, 11. prosince. Pro Jaroslao Zmrzlik ad Ondrzegowicze a Girowicze defendente. — Gissa de Brzeznicz censita Zdenkonys Zmrzlikonys, annorum LX, ut solus dixit, juravit

Strana 239
Svědomí z roku 1488. 239 elevatis duobus digittis dicens: To mi svědomo, že paní Anna z Štemberka, těchto nynějších pánuov Zmrzlíkuov mátě, jsúc vdovú, že sú ji oni páni Zmrzlíkové synové jejie u sebe na chlebě chovali a tu v Březnici duom jie kúpili, a ze všech svých tří zámkuov, kteréž mají, potřebu jie dávali. Potom když jela ku paní Katheřině Smi- řicské, dceři své, na Jestřebí, tu na Jestřebie umřela jest. Ad idem. Jan Zelený z Březnice, censita pánuov Zmrzlíkuov, annorum quasi L, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est in hec verba: Svědomo mi toto, že paní Anna mátě těchto nynějších pánuov Zmrzlíkuov, když nechtěla býti na Lnářích, přistěhovala se do Březnice; tu jie synové jejie páni Zmrzlíci dali duom, na chlebě ji chovavše, potřeby jie všecky dávali. A když jela ku paní Katheřině Smiřické, své dceři, v tom umřela jest, nikdy se od svých synóv neodstěhovavši, než s jich povolením k své dceři jie navštěvovat jela jest, a tam na Jestřebie druhá dcera jejie také umřela v té jízdě. A nebožtík pan Jan Zmrzlík služebnieky syé mateře po jejie smrti některé smrti dochoval. Ad idem. Václav z Březnice, censita pánuov Zmrzlíkuov, annorum quasi L, ut solus dixit, facto juramento testatus est dicens: To mi svědomo, že paní Anna pánuov Zmrzlíkuov mátě bydlila v Březnici některé léto, jsúc na chlebě synuov svých, od nich majíc všecky potřeby, a oni jie i duom kúpili blízko u kostela. A když jela na Jestřebí k své dceři jie navštěvovat, tam jie smrt zachvátila. Ad idem. Johannes řečený Jeník alias podvorník de Brzeznicze, annorum ultra L, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est in hec verba: To mi svědomo, že paní Anna z Štemberka, mátě pánuov Zmrzlíkuov, přistěhovala se ze Lnář do Březnice po smrti pána svého, tu v Březnici bydlevši, chléb, pivo i jiné všecky potřeby od svých synuov měla, až potom jevši k své dceři na Jestřebí, tam jie smrt zachvátila. Ad idem. Petr Kot z Březnice, annorum LX, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est dicens: To mi svědomo, že páni Zmrzlíkové páni moji, když paní Anna mátě jich ovdověla, dali jie tu v Březnici duom, dávajíce jie ze všech svých zámkuov všeliké potřeby, a když s povolením týchž synuov svých na Jestřebí k své dceři jela, tam ji smrt zachvátila. A oni služebníky jejie některé smrti dochovali. Ad idem. Petr Ludrdal z Březnice, annorum ultra LXX, facto solito jura- mento testatus est dicens: Svědom sem toho jistotně, když ovdověla paní Anna z Štemberka po páně Petrově Zmrzlíkově smrti, i za jeho zdraví, že sú jie synové jejie duom v Březnici proti kostelu dali, a já sem v ty časy kuchmistrem na Břez- nici byl; k tomu všecky potřeby bez nedostatku dávali jie ze všech zámkuov, což jie koli potřebie bylo. V tom jest odjela ku paní Katheřině na Jestřebie, dceři své; tam umřela.

Strana 240
240 D. XIII. Registra soudu komorního. Ad idem. Simon Radda de Brzeznicze, annorum ultra LX, juravit dicens: To mi svědomo, že páni Zmrzlíkové, moji páni, panie Anně mateři své dávali všecky potřeby z svých zámkuov a duom jie tu v Březnici dali, poctivě jie chovavše až do toho času, když s jich povolením k své dceři na Jestřebie jela; tam ji pak smrt zachvátila. Pro Jaroslao Zmrzlik ut supra. — Jan Peczka de Brzeznicze, Zdenkonis Zmrzlik homo, annorum prope L, ut solus dixit, juravit oc et dixit: To mi svědomo, že páni Zmrzlíci koupili duom panie mateři své, paní Anně z Štemberka, a všichni potřeby jie dávali; a v tom tu byvši některú chvíli odjela jest ke dceři své na Jestřebí s jich volí, a roznemohši se tam umřela jest. Ad idem. Jan Babinecz de Breznicze, homo Zdenkonys Zmrzlik de Sweys- sina, annorum secundum suam existimacionem LX, juravit facto solito juramento et dixit: To mi jest svědomo, že páni Zmrzlíci synové paní Anny z Štemberka kúpili jí matce své duom tu v Březnici blíž kostela, aby tu pánu Bohu slúžila, a všechny potřeby jie s huory z Březnice i z jiných všech zámkuov dávali sú. A to mi také svědomo, že táž paní Anna jela jest ke dceři své paní Katheřině na Jestřebie a tam ji smrt zachvátila. Ad idem. Wenceslaus Hubka de Rowneho et Dobrzenicze, homo Zdenkonis predicti, annorum LX, ut solus dixit, juravit oc et dixit: To mi svědomo, že pan Jan Zmrzlík kúpil jest paní mateři své paní Anně duom v Březnici blíž kostela, a všechny potřeby k živnosti sú jie s huory i s jiných zámkuov zpuosobili, aby jie dávány byly; a já sem dělal pánu obuv ke dvoru i paní matce jeho na týž vrub; a něký doby odjela jest ku paní Katheřině Smiřické na Jestřebí ke dceři své, a tam jest umřela s dcerú svú pannú Anežkú. Ad idem. Jan Koza z Březnice, homo domini Zdenkonys de Brzeznicze, annorum XL vel ultra, juravit facto solito juramento dicens: To mi svědomo, že páni Zmrzlíci panie Anně z Štemberka kúpili duom tu v Březnici proti kostelu, a všechny potřeby jie dávali ze všech svých tří zámkuov, a v tom ještě páni dielní sú nebyli. A v tom odjevši ke dceři své nemocné na Jestřebí, tam jest umřela. Actum feria V. ante Lucie anno domini MCCCCLXXXVIII. R. V. A. VI. a. a VII. b. 2467. Svědomí Oldřichovi Satanéři z Hanšteinu. — 1488, 15. prosince. Pro Satanerio extraordinarie. — Dytrych Apl z Egrberka juravit elevatis duobus digitis et dixit: O těchto kusiech, což mi jest vědomo, chci svědčiti, kteréž níže psány sú; než což mi jest k vieře a k tajnosti pověděno, toho praviti nechci,

Strana 241
Svědomí z roku 1488. 241 leč mi bude právem to nalezeno. Toto mi jest svědomo, že se jest Hibrant Šatanéř s svými dvěma synoma Václavem a Oldřichem několikokrát smlúval a vždy zasě v růz- nici přišli. Item též také s svú macechú tak několikokrát smluveni jsú a zasě v ne- jednotu přišli. Také mi jest svědomo, že jest paní svým pastorkóm lála a pravila o Václavovi a Oldřichovi praviti, že by své děti s židy a padúchy měla a ne s jich otcem, a na to jest je lotry a zlosyny a zrádce nazvala své cti. Item ten kšaft, kterýž Hilbrant Šatanéř udělal, a když jest on ten kšaft psáti dal, i ukázal mi jej a prosil mne, abych s ním jel k dobrým lidem, že jest zapečecen. Item panna Magdalena nebožička sestra má starému Satanéři odkázala jest padesát zlatých rýnských, a mé sestře Markétě padesáte zlatých, kteříž pak jie vydáni sú. Item jest mi svědomo, že mi jest Oldřich Šatanéř žaloval na mú sestru, že jemu laje a haní; takéž mi jest i sestra má túžila; tu sem já na obě straně odpověděl, že mi jest toho líto. Item také mi jest svědomo, že mi má sestra pravila, že by měla XIV kop starých gr., že by ty její muž na kostely odkázal, ježto pak jeho synové sú dáti nechtěli, že jest ty s nimi musila rozděliti takéž, jako jiný statek. Item také jest měla grošuo i peněz, kterých jest nebylo tolik, ješto by jimi mohla čeledi zaplatiti a jeho ku pohřebu připraviti, musila jest na to peněz zajieti. Také jest měla XXX prstenuov, ty jest s svými syny rozdělila podle cedule; výpovědí těch sú oni vzieti nechtěli. Item také mi jest svědomo, že jest sestra má jednu truhlici doluov svezla, a ta jest jedné chudé dívky byla, a tu jest jie byla k věrné ruce dala schovati, jmě péči, že by jie mohli ji vzieti, jakož jiným jejím dievkám pobrali sú. A to vše, což v nie jest bylo, nestálo jest za jednu kopu i s truhlicí. Item také jest Oldřich dal se paní mluviti, aby jemu jeho služebných pacholkuov nedržela i také dievek; a paní řekla, že nemá žádných, ježto by jeho byli. Item také mi jest svědomo, že Oldřich prosil jest otce svého, aby jemu dal stříbra k jeho svatbě; i dal mu stříbra, a poslal po zlatníka a dal střiebra k jednomu kalichu a vece: „Zuostane-li mi co přes to, toť po mé smrti dobře najdú“. Item paní dva súdky zvěřiny před dělením dala jest panu Janovi, kterýž vace [sic], jest-li vuole Václavova, že by jemu je také dal. Item také mi jest svědomo, že to vše, což jest bylo před rukama, že to všechno právě jest rozděleno podle zvuku výpovědi, krom jednoho voza visutého nechtěla jest paní dáti děliti a dvú ženských sedel, a mínila, že jest to neslušné neb nepodobné, by to děliti měla, podle toho že její synové pušky, prach, samostřiely, voděnie a hevery i vše, což k brani přísluší, schovali sú, a těch sedel jest nahoře nechala a pěš jest pryč šla. Tu sú se dobří lidé přimlúvali, že sú jie zasě to dali, a to sú jie dobře na čtvrt míle za ní poslali. Item také sú před paní zachovali dva vozy a všechno nádobie a všechny kury a krávy, kteréž sú v nájmě, žádná z těch jest na diel nepřišla. Item paní jest také jednu krávu viec zachovala, nežli se jim na dielu dostalo, chtěla jim té polovici zaplatiti; toho sú přijieti nechtěli. Item také jest Archiv Český XIX. 31

Strana 242
242 D. XIII. Registra soudu komorního. paní řekla, že by jie líto bylo, by její dcera měla sě Jamníku dostati. feria II quatuor temporum adventus anno domini M'CCCC'LXXXVIII°. R. V. 1. A. XI. b. — Actum 2468. Svědomí Janu Kapounovi ze Svojkova. — 1488, 16. prosince. Pro Johanne Kapun ad Czabelicze. — Czeniek judex de Janowitz, annorum LX vel ultra, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo a byl sem jeden smlúvce, když se jest Katheřina a Martha z Boštic vdávaly, že sú se s volí bratří svých a poručnickú volí vdávaly; a tak se stala smlúva, že což sú poručníci statku nachovali, že jich tiem všech podělili, ale dědictvím nic, a věna každé uručili do dne a do roka po XLV kopách gr. miešenských, a Pešík měl vydati synu svému Jakubovi XX kop gr. českých a Matěj synu svému Václavovi tolikéž. Johannes Scriptor de Janowicz Uhlérských, annorum minime LX, ut solus dixit, juravit oc et dixit: Marta z Boštic když se jest vdávala, že se jest vdávala s přátelskú volí i Jana bratra svého volí. Já sem byl smlúvce jeden s jinými smlúv- cemi, tak že Václav syn Matějuov z Žandova pojal Martu za pravú manželku a Martha také Václava za pravého manžela, tak jakož záleží vedle křesťanského řádu. A otec Matěj z Žandova po synu svém Václavovi měl vydati XX kop gr. českých Martě nevěstě své a k tomu věna ročního uručili XLV kop gr. miešenských, a to sú uru- čili do dne a do roka; a poručníci Jan Mařan a Martin jsúce v držení toho sirotka ta léta, což po niech nachovali, jednostajně všech sirotkuov podělili těmi penězi, což nachovali ta léta; než což sě dědictví tkne v Tlučeni a Božticích, tu nápadem předkuov svých plný diel měli s bratrem svým Janem. A při té smlúvě Jan bratr jich také byl. Martin z Janovic Uhlérských, annorum ut estimavit L, juravit elevatis oc et dixit: To mi svědomo, když sem byl poručníkem sirotkuov Vankových z Boštic, že sem ty sirotky Katheřinu a Marthu vdal poctivě s volí přátelskú i bratra jich Jana volí; a což sem nachoval statku jich s druhým spoluporučníkem svým, což nám toho pozuostalo po jich na oděv vynaložení, že sme jich všech ostatkem na rovný diel podělili a kruntu nic nedotýkali a k čemuž ony viece práva mají k kruntu; a otcové jich manželuov měli jim vydati po XX kopách gr. českých; a což sě dotýče věna, to sú uručili jim Katheřině a Martě dáti každé po XLV zlatých anebo kopách miešenských gr., a to do dne a do roka. Jan řečený Mařan z pod Petrovici ze mlýna, czensita domini Slawate de Chlumu, annorum ultra XL, juravit elevatis oc et dixit: To mi svědomo, když sem byl poručníkem sirotkuov nebožce Vanka z Boštic Katheřiny a Marty s Martinem z Janovic a nebožce Vacka z Tlučeně Vacka, že což sme peněz ta léta nachovali,

Strana 243
Svědomí z roku 1488. 243 že sme jě na to vodievali, a což potom zuostalo, tiem sme jich všech čtvero podělili. A když sú dospěly, tehdá sú se obě dvě vdaly s přátelskú volí i s volí Jana bratra svého. I pojal Jakub syn Pešíkuov z Černého Blata Katheřinu a Václav Macháčkuov syn z Žandova Marthu. Pak Pešík po svém synu měl vydati XX kop gr. českých a Matěj po svém synu tolikéž, a uručeno jest každé věna po XLV zl. uherských do dne a do roka. A bratr jich sedě řekl: K čemuž pak viec právo mieti budú. Actum feria III post Luczie anno domini M'CCCC'LXXXVIII°. Item ad idem pro Johanne Kapun B IV. Mathuss de Budkowicz. [List ten chybí.] R. V. I. A VI. b. 2469. Mezi Fridrichem ze Šumburka a Felixem z Fictum. — 1488, 19. prosince. Pro Felicze Ficztum ad citacionem, ubi citatur a Frydrychone Ssumburg. — Andreas Gebhart dictus de Pronersdorf, czensita Felicis Ficztum de Noweho Ssum- burg, annorum quasi LXX, facto solito juramento testatus est in hec verba: Toto mi svědomo, že před dávními časy, když někaká ruoznice vznikla mezi panem Mi- kulášem Hašisteinským a panem Ilburkem, kterýž Nového Šumburku v držení a pán byl, ale já neviem oč, v ty časy byl jest rybník řečený Wolauer ještě nezkazaný [sic], ale potom spustl a prázden za dlúhý čas, až jej nynější pan Felix zase napustil; a ten rybník za mé paměti vždy slušel k Novému Šumburku. Já sem byl z Bruné- řova postúpiti musil do Chomútova pro překážky, kteréž mně a jiným súsedóm Kadanští učinili. A v tom rybníce nikdy žádný jiný nelovil, než pan Felix a držitelé Nového Šumburgka. Ad idem. Hans Wolauer de Brunerzsdorf, homo Felicis predicti, annorum L vel ultra, facto juramento testatus est dicens: Svědom sem toho, když sú v nepřiezni a v ruoznici byli starý pan Hašisteinský pan Mikuláš a pan Ilburg, kterýž držitel Nového Šumburga byl, v těch časích takových musili sme postúpiti všickni z Bru- néřova, neb nám všecko pobráno bylo. V tom zkažen byl rybník řečený Wolauer příslušející k Novému Šumburku, a úředník páně Hašisteinského udělati kázal plot mezi tiem rybníkem a mezi jezerem páně Hašisteinského; a tak pust stál ten rybník, až nynějšie pan Felix odundav toho plotu, kterýž byl učiněn, aby z jezera páně Hašisteinského ryby do něho nešly, napustil jej a užívá ho k Novému Šumburku, jakož vždycky držitelé Nového Šumburku užívali ho a lovili v něm. Ad idem. Bartholomeus dictus Merwunder, homo Felicis predicti, annorum ultra LX, juravit dicens: To mi svědomo, že za pana Viléma z Ilburka, když jest byl držitel hradu Nového Šumburka i byl jest v ruoznici se panem Mikulášem Hasisteinským, v té ruoznici skopán jest rybník řečený Wolawer, kterýž leží nad jezeřem pánuov Hasisteinských, než kto jest to učinil, toho já neviem. Pak potom 31*

Strana 244
244 D. XIII. Registra soudu komorního. za pana Ople starého pan Jan Hasisteinský dal jest byl zaplésti hrázi u toho rybníka a kamením zametati, aby ryby nemohly nahoru jieti. Pak za pana Feliksa nynějšíeho pána našeho kázal jest týž pan Felix zkaziti, a kázal loviti v tom rybníce a ještě loví až dodnes bez překážky. Ad idem. Mates Ortel, censita Felicis predicti z Prunéřova, maje let vedle domněnie XL a pět, juravit oc dicens: To mi svědomo, že když pan Vilém z Ilburka držal hrad Šumburg Nový, že jest byl ve zlé vuoli se panem Mikulášem starým Hašisteinským a s Kadanskými, tak že sú spolu váleli; a v tom času skopán jest rybník Wolawer řečený, ale já toho neviem od koho, neb sme se byli rozběhli a doma sme býti nesměli. A tak ten rybník několiko let pust stál. Pak za pana Ople starého kázal jej týž pán Opl zase zadělati a lovil jest v tom rybníce. Pak tomuto nynějšiemu pánu Janovi Hasisteinskému bylo to proti mysli, kázal jest podhrázie zaplésti a kamením zametati, aby ryby nemohly nahoru jieti. Potom za pana Feliksa nynějšieho našeho pána kázal jest to týž pan Felix zkaziti a zbořiti, a tak to stojí bez překážky až do dnešního dne. Actum feria VI. quatuor temporum adventus et ante Thome apostoli anno domini MCCCCLXXXVIII. R. V. I. A. VII. a. Srov. svědomí č. 2463. 2470. Mezi Hynkem Štěpanickým a Alšem ze Šanova. — 1488, 19. prosince. Pro Alssone citato, ubi citatur a Sstiepaniczskeho. — Nickel hammermeystr de Langnowa, censita Alssonys de Ssanowa, annorum ultra XXX, juravit elevatis duobus digittis dicens: To mi svědomo, že jest test muoj jménem Jiřík pana Štěpa- nického, bratra tohoto pana Hynka, žádal byl, aby na horách u Langnovu štuolu začal; a to se s jeho volí páně Štěpanického stalo. A když měl do Uher jeti pan Štěpanický, prosil ho, aby na čas nechal za penieze vuoz rudy jeho hamerníkóm, aby z toho dělal. A potom sem já také na těch horách dělal. A řekl, když by se z Uher vrátil zase, že by s námi o to chtěl slušně naložiti. Ad idem. Hans z Lagnova hořejšího hamru, censita Alssonis de Ssanowa, annorum ultra XL, facto juramento testatus est dicens: Svědom sem toho a v paměti mám, že s starého pana Štěpanického volí na gruntu jeho Štěpanického založili sme stolu já s mistrem Jirkem na horách železných, a to se stalo vše s jeho volí a přie- zní. Potom týž pan Štěpanický, když chtěl do Uher jeti, prosil nás, abychom druhdy na čas jeho hamerníkóm přáli vuoz rudy železné, aby se mohli vydržeti, doniž by tam stoly nevehnali; a pravil, když by se zase z Uher vrátil, že by s námi o to chtěl naložiti slušně. Actum feria VI. quatuor temporum adventus anno ut supra. R. V. I. A. VIII. a.

Strana 245
Svědomí z roku 1488. 245 2471. Mezi Jeronymem Šlikem a Joštem Failcarem. — 1488, [19. prosince]. Concernit Jeronimum Sslick. — Virgo Margaretha, filia olim Caspari Stan- pach, habens annos per beneficiarios conspectos, revocat Jodocum Failcz a testamento, nolens ipsum habere pro testamentario, quia minus juste egit de bonis suis, prout sibi a patre ejus creditum fuerat; et retinet pro testamentario pro se et pro sorore sua virgine Katherina juniore Nicolaum Sslik. Et committit causam suam Andree Hozlauer z Varuov, listuov svých dobývati a z nich upomínati, kteříž jemu svěřeni sú a jie a sestře její příslušejí, téhož Jošta Faycera i všechny věci vésti před právem dvorským i jinak, kdež by toho jie potřebie bylo, na zisk i na ztrátu. R. V. 1. A VIII b. — Srov. svědomí č. 2455, 2459 a 2460. 2472. Svědomí Jeronymovi Šlikovi. — 1488, 20. prosince. Pro Jeronimo Sslick. — Hanuss Fleyssman et Engelhart dictus Otta, con- sules jurati civitatis Konigspergk, missi a consulibus et tota comunitate ejusdem civitatis, facto solito juramento testati sunt in hec verba dicentes: To nám svědomo, že Kašpar Šteynpach nebožtík měl zápis na hrad a město Konigsperk, a pozuostavil po sobě dcery dvě, jednu, jenž slove Markéta, a druhú Katheřinu, dědičky, jichžto poručníky sdělá Jošta Faylcera i jiné dobré lidi. Také nám toto svědomo, že týž Šteynpach držitel toho zámku nadepsaného byl a spravoval ten zámek, a my poddáni sme byli na miestě KJMti jemu jakožto úředníku, a ktož koli zámku toho držitel jest, jakožto nynie páni Šlikové, těm sme na miestě sirotkuov slíbili věrni býti; a když sme kdy s kým oč činiti měli, vždycky sme utiekali v svých potřebách ku pánóm Šlikóm na miestě KJMti jakožto držitelóm toho zámku, a také v čemž ne- dostatek máme ortele, béřem z Lokte. Svědomo nám také, že když sú spolu váleli, páni Šlikové s pánem z Plavna váleli, my sme pánóm Šlikóm pomáhali, a oni u nás svú kuchyni měli v městě. Také sme svědomi toho, že Ditrich, kterýž nynie hajtman na Konigsperku jest, že jest některé sirotci*) sedláky obeslal do raddy naší v městě, a ti sedláci vyznali sú v plné raddě, že Jošt Faylcer zavázal je k své ruce, že sú mu člověčenstvie musili slibovati, ale o sirotcích zmienky neučinil. Také když falc- kraf se pány Šliky válel, v tom zjímal jest falckraf některé spolusúsedy naše a šacoval. Potom sú se smluvili a tak zpuosobili, že již ti naši súsedé neměli těch peněz ša- covných dáti. Tehdy Falcar vzal jest ty penieze našim súsedóm, a těch jim ještě nevrátil. Má také Faylcar některé listy naše, ježto městu našemu slúží; těch ne- muožem zase od něho mieti, ač sme ho za to často prosili. Ad idem. Wir bürgermeister und rat der stat Konspergk bekennen in diesem offen brief für allermenigklichen, als wir von edelen wolgeporenen herren Jeronim

Strana 246
246 Slick, herr zur Weyssenkirchen und Elpogen oc, unserm gnedigen herren, ettlicher sage halben angelangt, seiner genaden müntliche kuntschafft der worheit zu geben, auf sülch seiner genaden begeren diese gegenwurtige Hansz Fleyschman und Engel- hart Ott, unsere ratsfrunde, zugeschickt in voller macht an unser stat, wo sie als für befragt würden, dye warheyt, so viel und uns bewust ist, zu sagen, bittend de- mütiglichen denselben unsern frunden iren sagen, in massen wir selbst personlich in gegenwert erschinen, auf ditzmal gantzen glauben geben und gnedigklichen ver- hören, wann was sie sagen, ist unser bewust. Sprechen wir auf den eyd zum rechten gethan. Zu urkund haben wir unser stat insigel unten an diesem brief gedruckt und gegeben nach Cristi gepurt der weniger tzol im acht und achtzigisten jar, din- stag nach Lucie [16. prosince 1488]. D. XIII. Registra soudu komorního. Ad idem. Michel Raub de Konigspergk, censita Jeronimi Sslick, annorum ultra XXX, facto juramento testatus est dicens: Svědom sem toho, že Jošt Feylcar tři pacholky měl, a ještě jednoho má, slove Laphans. Ti všichni tři podkopavše jeden duom v městě Konigsperku pokradli sukně, pláště, a tu všicku krádež nesli na hrad Konigsperk, a v ty časy byl zámku toho držitel týž Jošt Faylcer. Jiní také dva, jeden slul Hans Šmid, druhý Eckerkuch, ti ukradli panu Mikulášovi Šlikovi na Folcknau tenato rybí, a to přinesli do jedné stodoly. A já sem v ty časy na tom zámku u Faylcara byl, a když sú mi pověděli o tom tenatu, tehdy já vzav je v sto- dole, kdež je byli schovali, i nesl sem je sám na zámek Konigsperk; a to tenato rozřezavše na dvé, tu jednu polovici z Konigsperku zámku vezli ji na Faylc na tvrz. Také měl jiné pacholky, jednomu říkali Fogelhans, druhý Henzl. Ti, když jeden kramář přijev do Konigsperku tu trávil, vzavše mu nočně ten krám i se vším kořením a což v něm bylo, to všecko na hrad Konigsperk nesli, a ten krám ještě podnes tam jest. Jeden také rybář v Laybiczi**) vsi byl a ještě jest, tomu také pacholci Faylcarovi ukradli tenato a vyšikovali je do Chba. Actum sabbato quatuor tem- porum adventus et in vigilia Thome apostoli anno domini MCCCCLXXXVIII. — Vide ad idem in alia parte Gregorius Ssponmülner. Gregorius Sponmülner, pro tunc temporis notarius juris dictrictus Cubitensis, annorum circa XXXIV, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis, quod literam, qua se Jost Faylczer [excusat]: že týž list beze lsti a nerozmyslně, bez rozkázání a poručení pánuov Šlikuov jemu jest psal, než toliko bylo jemu rozkázáno psáti manuom vuobec, aby přijeli, ale žádného zvláštního poručení Faylcerovi psáti od pána jest nebylo. Neb se jest mne pan Kašpar tázal, také-li sem psal Faylcerovi; a já sem pověděl: Také. A pan Kašpar mi řekl: „proč to učinil“. A já sem řekl: „co sem já věděl, já sem to učinil nerozmysliv se, beze lsti“. Než dva listy mi byl poručil pán témuž Faylcerovi psáti, aby přijel pod tiem závazkem a slibem, kterýž jest pánu mému

Strana 247
Svědomí z roku 1488. 247 učinil; a on jest toho zanetbal a nepřijel. I doufám pánu Bohu, že jemu ta dva listy mají viece ke škodě býti, nežli pánóm milostivým a mně první. Georgius Ssirntynger, capitaneus in Ssawensstayn, ut se estimabat XXXVIII vel circa, juravit oc et dixit: Slyším praviti, že Jošt z Faylce pří toho a řka, že jest pánuom Šlikóm nic nesliboval. To mi jest svědomo, že muoj nebožtík otec Jošt Sirntynger Hohenberče a Kristof Hertmberger a Jošt z Faylce všichni třie poručníci sú uděláni od Kašpara Štaypacha nebožtíka, a tak otec muoj pro zaneprázdnění službú a věcmi pána svého milostivého markrabie Bramburského JMti, jakož JMt hauptman byl, i učinil mě miesto sebe jednati a pósobiti s statkem sirotčím k jich lepšímu. I nechtěli sú páni Šlikové nás ve zboží vpustiti, než abychom přísahu a slib učinili, takto znící: že Jošt Faylcer a já panu Jeronymovi jemu na miestě a jeho bratřím slíbili sme pod věrú na miestě přísahy s zámkem Kynygsberg a tvrzí Štanhof a s zbožím hleděti ku pánóm Šlikóm, a žádného nahoru nepúštěti bez jich vuole a vědomie, a jestliže bych já a Faylcer na zámku osobně a na tom zboží býti nemohli, tehdy abychom urozeného člověka se dvěma nebo třmi koňmi na tom zámku a zboží mieti mohli. Pak potom sě stalo, že jsem já polovici zboží toho držel a Jošt Faylcer polovici; pak já pro zaneprázdnění a pósobení věcí svých nemohl sem na tom zboží býti, i postavil sem miesto sebe svého strýce jednoho v to zboží. A také já a Faylcer přijali sme léno na to na miestě sirotkuov. Také mi jest svědomo, že jest Faycer od Nikle Širntingera rytieře žádal, jestliže by manželstvie jeho syna se dcerú Kašpara Šteinpacha předse se nesešlo, aby jemu toho zboží samému postúpil a platy nebo úroky spustiti a jich od sirotkuov neupomínati. I řekl pan Nykl, že toho učiniti nemuože, leč by pánóm a přátelóm bylo zapsáno. Také viece že Jošt Faylcer a já někaké jednání s Kynygspergskými měli sme. I odpověděli sú, že toho učiniti nemohú, leč by to prve na pány Šliky jakožto na svrchnie pány vznesli. Ad idem. Georgius Ssyrntinger senior, annorum XL, ut solus dixit, juravit oc et dixit: Já sem zámek Kynygsberg od tří poručníkuov držel; tu sú mě páni Šlikové na zámek svrchu pověděný dopustiti nechtěli, leč bych jim slíbil na miestě přísahy s tiem zámkem po nich se spravovati, a žádného naň nepúštěti, leč s volí a vědomím Jich Mtí. A při tom byl Jošt Feycer. Ad idem. Fogelhans de Falknaw, Nicolai Sslik famulus, annorum 30 vel ultra, ut solus dixit, juravit oc: To mi svědomo, že byl jeden kramář v Kynigsberce a měl kuoš s krámnými věcmi, a ten kuoš s těmi věcmi Faylcerovi pacholci, zejména Klaus a druhý Hanuš, ukradli sú; a ten kuoš jest ještě na zámku Kynygsberce. Item také téhož Faylcera Michal ukradl nevod rybný. Ale to viem, že Faylcer o tom jest nic nevěděl o žádném. Actum sabbato quatuor temporum adventus anno domini MCCCCLXXXVIII°. R. V. 1. A. VIII.b. a X. b. Srov. svědomí č. 2455, 2459, 2460 a 2471. — *) Slovo sirotci dostalo se na to místo nejspíš omylem. — **) Rozumí se ves u Ohře Liboč, něm. Leibitsch.

Strana 248
248 D. XIII. Registra soudu komorního. K tomu ještě na 1. A XII b. tento zápis patří: Pro Faylczarone ad testimonium ad illud jus, verte ad idem A VIII pro- eodem. Wenceslaus Polaczky de Polak clientalis, annorum XXXIII, juravit oc et dixit: To mi svědomo, když Failcer rokoval se panem Jeronymem v Mašťově a když Faicer někaké listy ukazoval, tu pan Šlik řekl, že jest ty listy pokradl. Actum feria V. post annunciacionem beate Marie virginis [26. března] anno domini MCCCCLXXXIX°. 2473. Svědomí Jiříka Samuele z Hrádku. — 1489, 2. února. Pro Georgio de Hradku ad impetracionem Hagek. — Marzik Hosstialek, censita olim domini Samuel de Hradku, nunc vero filiorum ejus, annorum XL, ut solus dixit, juravit dicens: To mi svědomo, že já jsa pacholetem nevelikým, to mi ještě vždy v paměti, že Kuneš z Hájku Ramšovi, kterýž byl na Chlubíně, platil jest jemu úroku ročnieho půl druhé kopy, ale zač jest mu dával toho, já neviem. Actum feria II. die purificacionis Marie, LXXXIX anno. R. V. 1. A XI b. Na konci jest připsáno: „Vide post III folia Gira Wssewieda“; avšak list ten schází. 2474. Svědomí Janu Kamencovi. — 1489, [2. února.) Pro Johanne Kamenecz defendente in Zelegewiczych contra inductum. Johannes Drbolt de Zelechowicz, censita Dobiassuow de Sulewicz, annorum quasi XC, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že Václavec nebožtík děd muoj a Havel Drbolt otec muoj byli sú za panem Vilémem dědem nynějšíeho pána Jana Kamence i za jeho otcem, a já také byl sem, a jim úrok platili sme; a Jindříšek v Želejevicích vždycky také páně Januov Kamencuov byl, jeho otce i jeho předkuov, a jim úročil; a nikdy, což pamatovati mohu, nebyl týž Jindříšek naříkán. A Vavřínek bratr téhož Jindříška též úrok panu Kamencovi platil. Ad idem. Wenceslaus Hlauczal de Zelegewicz, censita Henrici residentis ibidem in Zelegewiczych, annorum ultra LX, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est dicens: Svědom sem toho, že nebožtík Václav nynějšieho Jana Kamence otec měl jest plat v Želejevicích na Zíchovi Vavřínkovi a na Jindříškovi, a vždy bez překážek úroky jemu i nynějšiemu pánu Janovi Kamencovi platili, neb sú jich páni byli dědiční až do nynější chvíle. Ad idem. Jetřich z Telec, clientalis, annorum XL, ut solus dixit, juravit ele- vatis duobus digittis et dixit: Svědom sem toho, že před některú chvílí, což pama- tovati mohu, Jan Kamenec byl v drženie s bratřími svými, dokudž se neděli, jednoho lánu dědiny ve vsi Želejevicích; potom když sú se rozdělili, dostal se ten lán i s Jindříškem, kterýž z toho lánu úrok platil, Janovi Kamencovi.

Strana 249
Svědomí z roku 1489. 249 Pro Johanne Kamenecz. Matěj z Vranieho, censita Dubeczskeho, annorum prope centum, ut solus dixit, juravit solito juramento et dixit: To mi svědomo, že sem byl z mladosti u otce páně Zdislavova, páně Milotova a páně Kamencova, zejména pana Vaňka a paní Markéthy jich mateře, že sú mě posielali po úrok do Vojnic a do Lukohořan, že sú přišli tíž lidé z těch vesnic a úrok přinesli anebo po mně poslali. Ad idem. Hawel de Lukohorzan, censita Zdislai de Kosstialow, annorum ut dixit ultra LX, facto solito juramento testatus est dicens: Svédom sem toho, že pan Vaněk otec páně Kamencuov seděl jest v Lukohořanech a bral úrok z lidí v Žele- vicích se tří člověkuov, a to má paměť jest od let L“. Ad idem. Bussek de Msseneho, censita domini Wilhemi de Ilburgk, annorum L, ut solus dixit, juravit oc: To mi svědomo, že ten statek v Želevicích byl jest otce mého i mých strýcuov, na něž se panu Kamencovi táhnú, a že strýci moji platili sú úrok vždy panu Kamencovi a na nich jest měl panstvie, to já pamatuji. Vide ad idem Jacobi Kule A XVI. [Chybí.] R. V. l. A. XI. b. a A. XII. a. 2475. Svědomí Květušovi. — 1489, 12. března. Ad Kwietusy circa. Blazek de Malkowicz, censita Getrzichonis de Getrzichowicz, annorum ut putabat XL, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že nebožtík Hron z Květuše zjednal mě, jakož byl člověk nemocný, abych ho nesl do Prahy mezi dvěma koňoma ke dckám; a když sme ho ke dckám přinesli, a on chtěl ten statek svuoj, mlýn a dvuor v Květuši a sídlo tudiež v Květuši a v Čáchorcích také dvuor i jinde, ve dcky klásti Bohuslavovi a Janovi synu jeho z Koutuov, a když přede pány úředníky stáli, a páni úředníci pochtěvše klásti, a když pan Čeněk přišel, i [s]chukše se spolu v radu řekli, že nesmějí klásti, leč KMt k tomu povolí, neb jest toto člověk mdlý, když státi nemuož. A nevyjiežděv z Prahy i umřel. Actum feria V. die sancti Gregorii anno oc LXXXIX°. R. V. 1. A. XII. a. 2476. Svědomí Alšovi Roubíkovi z Hlavatec. — 1489, 14. března. Pro Alssone Rubik ad Rzewnowiczich. — Odolen z Komářic, annorum ut putabat XL, juravit elevatis duobus digitis et dixit: Slyšel sem od lidí z Revnovic, že sú přišedše ke mně i pravili, že by Litvín z Todně je uručil pod kopú gr., aby Alšovi robot nevypravili, a Cinšpan na Vidově musil je vyručiti. Actum feria sabato post Gregorii anno oc LXXXIX°. [Na okraji připsáno:] Ad idem Johannes Czinspan post A XIV. [Chybí.] R. V. 1. A XII a. Archiv Český XIX. 32

Strana 250
250 D. XIII. Registra soudu komorního. 2477. Svědomí Pakostovi z Průchoda. — 1489, [14. března.] Pro Pakosta ad Prochod. — Martinus řečený Mareš de Welechwina, czensita domini regis ad castrum Hluboka, annorum některé a šedesát let maje, juravit oc: To mi svědomo, nebo sme my tu blízko od Prochodu, že jsta tu v Prochodě byla dva bratry, jeden slul Jiřík a druhý Matěj, a ta se často vadievala i zabiti se chtěla, tak že nejednú sme i já z našie vsi přibiehali a rozvazovali je. I radili jim dobří lidé i já, abyšta se o svuoj statek rozdělila; i tak sta udělala krom rybníka velikého, toho aby ze spolka užívala. Tu já jim sem losy kladl na jich zboží diely, jimiž sú se rozdělila, při tom jiný žádný nebyl jediné já; a ten podiel stal se prve, než sta se oba oženila. Než o městiště dvora tu je nebožtík pan Hruoza podělil, a při tom sú byli Kratoš a Jan lovčí nebožtík z Purkarce i já, a šacovali to ve XIV kopách gr.; a když se v to mladší uvázati nechtěl, uvázal se jest starší pan Jiřík a dal mladšímu VII kop. [Na okraji připsáno:] A týž Martin znal, že jest Pakosta byl poručil svuoj diel jemu i Janovi z Velechvína a Jiříkovi, že sú oni anižto on Pakosta ničímž nesáhal na paní Kateřiny z Prochoda diel. Johannes de Welechwina, oficialis domini regis ad castrum Hluboka, annorum ultra LXX, ut dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svédomo, že jsta byla dva bratry Čelistkové, a ta sta se o vešken svuoj statek rozdělila prve, než sta se oženila, kromě rybníka velikého, toho sta spolu užívala, jeden aby jej držel tři léta a druhý tolikéž, anebo spolu nasadiec, i potom se rybami děli; pak ještě bylo pozuostaveno dvořiště, o to je pan Hruoze nebožtík dodělil tak, že starší mladšímu dal VII kop za jeho diel, a při tom byl Kratoš a Jan z Purkarce, ale při prvním dielu žádný z nich nebyl. [Na okraji připsáno:] Týž Jan z Velechvína znal také na túž přísahu: že jakož Rynhart Pakosta poručil byl jemu s jinými tovařiši prodávati lesy a jiné věci jeho dielu, kteréhož KMt nerozkázala jest byla paní Katheřině postúpiti, že on Pakosta anižto oni nikdy sú nesáhali na stranu paní Kateřiny, aniž jie v čem překáželi. Ad idem. Jan Ploczek de Lissowa, censita domini regis ad castrum Hluboka, annorum ultra LX, ut dixit, juravit oc: To mi v pravdě svědomo, neb sme od Pruo- chodu oblíž, že ta dva panoše Čelístkové podělila sta o svuoj ten statek u Prochodě prve, než jsta se oženila, krom rybníku velikého, toho sta měla spolu požívati, anebo aby jeden jej nasadil jeden čas a druhý druhý. Item ad idem. Martinus z Velechvína, censita domini regis ad castrum Hluboka, annorum prope XL, juravit oc et dixit: To mi svědomo, že ta bratry dva řečení Čelístkové podíla sta se byli prve. [Následující listy chybí.] R. V. 1. A XIIb. — Les na severovýchod od vsi Velechvína slove Prochod; tam nepochybně stál statek nebo snad i ves Prochod či Průchod.

Strana 251
Svědomí z roku 1489. 251 2478. Svědomí Bohuslavovi z Dobrovítova. — 1489, 17. září. Pro Bohuslao de Dobrowitowa ad defensam in Pomieniczich. — Nicolaus Strzela de Rokycz, juravit elevatis duobus digitis et dixit: že sú se ty věci v pravdě tak dály i před těmi osobami, jakož v této ceduli zapsáno stojie, kteráž tuto vepsána stojí, jenž zní takto: Léta božího tisícieho čtyrstého sedmdesatého ve čtvrtek před svatým Štěpánem [2. srpna?] přišli sú před mě na Konopiště uro- zený Jan z Poměnic a opatrní mužie rychtář a Hladký Jan Krapet z Benešova a prosiece mne, Mikuláše Střely z Rokyc, najvyššího hajtmana najjasnějššího krále Českého JMti dvora, za přímluvu, jakož najjasnější knieže a pán pan Jiří král Český a markrabie Moravský, pán náš najmilostivější, dal urozenému panoši Petrovi z Dobrovítova dvuor v Poměnicích nebožce Míkuov, kterýž držal Martin z Poměnic. I mluvil jest svrchupsaný Petr z Dobrovítova k tomu, aby jemu ten dvuor postúpen byl. Pak já svrchupsaný Mikuláš chtě to k dobrému konci přivésti, přijal sem k sobě urozené panoše Kunše z N. a Jana z Poměnic, a opatrné muže rychtáře z Benešova a Hladkého; s jich radú v to sme uhodili, aby svrchupsanému Petrovi z Dobrovítova ten dvuor v Poměnicích postúpen byl. A když jest svrchupsaný Martin z Poměnic měl postúpiti dvoru svrchupsaného s příslušenstvím, umluvil se jest s Petrem z Dobro- vítova tak, že Martin z Poměnic má toho dvoru tři léta požívati a v těch třech letech má svrchupsanému Petrovi z Dobrovítova VI kop gr. čes. dáti a v tom svú věc opatřiti, mohl-li by to od svrchupsaného Petra z Dobrovítova zasě odkúpiti. Pakli by se Martinovi z Poměnic toho učiniti nezdálo, tehda Petr svrchupsaný z Dobro- vítova má dáti Martinovi neb jeho ženě z Poměnic X kop peněz dobrých, jakž v ty časy pojdú, a Martin svrchupsaný má Petrovi toho dvoru s příslušenstvím postúpiti a XII čebruov žita jemu osieti v tom dvoře. Valentinus olim judex de Benessow juravit oc elevatis duobus digitis super illo eodem modo, ut Nicolaus Strzela : quod ita se habuit res inter Petrum de Dobro- witowa et a Martinem z Pomenic, jakož cedule vykazuje, a jináč nic. Actum feria V. post Ludmille anno oc LXXXIX. R. V. 1. A. X. a. 2479. Mezi Kateřinou a Elškou sestrami z Mansdorfu a Jindřichem z Mansdorfu. — 1490, 27. ledna. Pro Katherina et Elsska sororibus de Mansdorfa ad defensam circa obliga- cionem Henrici de Mansdorfa. — Anna de Mansdorfa in Zelenkach facto juramento super literam infrascripta testata est, ut infra sequitur: Já Anna z Mansdorfa vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že přijev ke mně Jindřich z Mansdorfa bratr muoj i prosil mne, abych jela 32*

Strana 252
252 D. XIII. Registra soudu komorního. ku paní Katheřině a ku panně Elšce, abych jim pověděla, aby se uvázaly v statek svuoj po svém otci; a já sem jemu řekla, že jim toho potřebie nenie tu starost na sě bráti, snad by ty se potom k tomu statku držal a chtě jej mieti, kdyžť by pán Buoh z té starosti pomohl. I řekl mi to: Kdyby bylo jinú měrú, ale túto měrú nedaj mi toho milý pán Buoh, kterúž sem učinil, abych o to na věky státi chtěl, aniž by byl muoj přietel, kto by mi k tomu radil. A řekl mi: Však vieš, kterak jest žena jeho na mě křičela. A já sem jemu řekla, že křičela, žes ho pro statek zamordoval, aby jeho statek měl. A on mi řekl: Nuže, radila-li by mi k tomu, již bych já musil na věky v té věci zuostati. I řekla sem jemu: Již já to chci pro tě učiniti, sli- buješ-liž jim to zdržeti? A on řekl: že slibuji, a pověz jim ote mne, že jim ten statek mocně dávám, že oň, dokud sem živ, státi nechci, a doufám pánu Bohu, že jim míním svého přidati. A sem to k jeho prosbě učinila a jela sem k nim, a ty věci všecky sem jim ot něho pověděla, zač mne jest svrchupsaný Jindřich prosil, bratr muoj. A potom sú ony své přátely obeslaly, a Jindřich tu také byl, a tu věc mezi nimi dokonali; a to já chci ústně seznati, kdež by jim toho potřebie bylo. A nemajíci pečeti své prosila sem urozeného panoši Pavla z Sulevic a na Duchcově, že jesti k tomu mému vyznání na svědomie pečeť svú přitiskl, sobě bez škody. Jenž jest dán léta božího MCCCCXC v středu po svatém Pavlu na vieru obrácenie. R. V. 1. A. XIX. b. 2480. Svědomí Albustinovi Švihovskému. — 1490, 8. března. Pro domino de Sswihow oc ad impetracionem in Gininie. — Katherina de Sswihow, relicta olim Zdislai de Ginina, nunc vero conthoralis Albustini de Sswihow, annorum ultra XXX, facto solito juramento testata est in hec verba dicens: že s nebožtíkem Zdislavem z Jinína několiko let jsúci s ním sem obývala, a sedmero sme dětí spolu měli, z nichžto ještě tré živo jest, děvečka a dva pacholíkové, oddána s týmž Zdislavem nejsúci. Potom pak po smrti syna svého, když jedné s pochová- vánie přišel, tu já vzavši děti pod plášť a jedno na ruce drževši, oddáni sme spolu, a potom po oddavcích ižádného sme dietěte spolu neměli; a on Zdislav nebyv potom roku živ i umřel, a já s těmito tré dětmi po něm sem zuostala. Ale než co činiti se mnú měl, prve měl se mnú slib; a když oddati se se mnú chtěl, odrazovali mu někteří. A on Zdislav řekl: Cožť jsem jí slíbil, tomu chci dosti učiniti, a več sem ji uvedl, z toho ji chci vyvésti. Ad idem. Jan Horsyczky z Horsycz, clientalis, annorum ultra XL, facto solito juramento testatus est dicens: Já jiného svědom nejsem, co se dětí nebožce Zdislava dotýče, než že jest s ní měl tyto syny, kteříž sú prve, než se s ní voddal. Než co se dcery dotýče, toho já neviem a svědom nejsem.

Strana 253
Svědomí z roku 1490. 253 Ad idem. Petr Hora z Lužan, annorum quasi LX, facto solito juramento testatus est in hec verba dicens: To mi svědomo a jiného nic, že nebožtík Zdislav s Katheřinú ze Švihova děti prve měl, než se s ní oddal. Než co se dcery jeho dotýče, o tom já neviem, prve-li ji před oddáváním čili po oddávánie měla. — Actum feria II. ante Gregorii anno domini oc 90. — Vide post B. IV. Toto také týž Hora. [List ten není zachován.] R. V. 1. A. XVII. a. 2481. Svědomí Blektovi. — 1490, [8. března]. Pro Blekta. — Melichar Kaucz, clientalis, annorum LX, ut dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že Ješek Komoň držel některé lidi v Brníši, ale toho neviem které. R. V. 1. A. XVII. a. 2482. Svědomí Pakostovi z Průchoda. — 1490, 10. března. Zigismundus de Petrowicz clientalis, annorum solus nescivit quot, facto solito juramento testatus est dicens: To mi svědomo, že jest Hroznata nebožtík bratr muoj v Pruochodě žádného dědicstvie neměl, než puojčil na to; a jiný k tomu ižádný žádné spravedlnosti neměl, než já po bratru svém, nebo byl nedielný. Actum feria IV ante Gregorii 1490. [Po straně:] Ad idem A XX Bohuslaus de Ugezda. Ad defensam in Pruochod. — Bohuslaus de Ugezdcze bytem tudiež, clientalis, annorum quasi L, elevatis duobus digittis testatus est in hec verba dicens: To mi svědomo, že pan Jíra a pan Matěj Próchodští dielní sebe nebyli, než podělili se toliko takto, když se jich ženy spolu sbýti nemohli, rozdělili se bytem, každý s svú ženú zvláště obývaje, ale rybníkuov spolu užívali, a jiným žádným zbožím se neroz- dělili; a když by kterého z nich byl Buoh smrti neuchoval, že diel na druhého jakožto na nedielného bratra spadnúti měl. Tohoto sem také svědom, že Hroznata nadepsaným bratřím byl XXIV zlatých rýnských pójčil na jich jeden rybníček a na dva člověky, na Jeníka a Kupečka, a těch a toho všeho užívati měl až do výplaty, jakož se již pak tak stalo, že splacen jest. Stalo se feria VI. quatuor temporum penthecostes et post Urbani [27. května] anno domini oc XC primo. R. V. 1. A. XVII. a. a A. XIX. b. Srov. svědomí č. 2477. 2483. Svědomí Dětřichovi z Lungvic. — 1490, 14. května. Pro Theodrico de Lungwicz ad defensam in Chuderow. — Theodrykus alias Getrzich de Wsseborzicz, clientalis, annorum ultra LX, ut solus dixit, juravit elevatis

Strana 254
254 D. XIII. Registra soudu komorního. duobus digitis et dixit: To jest mi svědomo dobře, že Baruše z Chuderova chlebila jest s dětmi svými v Chuderově až do své smrti, a odtud blízko v Žežicejch pochována leží. Tiema Lungwicz clientalis, annorum ultra quinquaginta, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest svědomo, že paní Baruše z Chuderova Šestákova pozuostalá vdova chlebila jest s dětmi svými tu v Chuderově a tu umřela. A když umřela, já sem jie nedal v kostele pochovati, protože otec její byl odkázal dáti pole jedno k kostelu, ale oni nedali jeho, ale sami ho poživali až do té chvíle. Tehdá synové její, když slíbili dáti to pole k kostelu tomu do Žežic, tehdá sem toho dopustil, a tu leží. Actum feria VI. in profesto Sophie anno domini oc XC. R. V. 1. A. XVII. b. 2484. Svědomí Janu Bašínovi. — 1491, 25. února. Pro Johanne Bassin ad Studenany. — Petrus Makusska, clientalis de Ne- myczewsy, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že Zikmund z Hořešovic řekl přede pány k řeči Kunáthově z Dobřenic, že na ten plat, kterýž držela Anna Kamarethová z Žirovnice, nesahá. Actum feria VI. post Mathie anno ut supra. R. V. 1. A. XVIII. a. 2485. Svědomí Kozlovi z Kladrub. — 1491, 1. března. Pro Kozlone de Kladrub in Letow. — Hawlecz czensita domini Jaroslai Zmrzlikonis de Stareho Sedla, annorum XC vel ultra, ut dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest svědomo, že doniž sem byl [v] Probylově, neb sem se tu rodil, to mi jest dobře památno, že ve vsi Malči byla jsta dva dvory kmecí, z nichž úrok platili pánóm do Letóv. Na jednom seděl někaký švec a druhého nepomním, jak sú mu řiekali. Pak když Táboři spálili, nemoha tu osésti, stěhoval se do Čimelec a pak tu umřel. A když to pusto bylo těch let, tehdá súsedé Probylovští otcové nynějších orali tu na těch pústkách a platili z toho, jakž kto přijal, onen pět gr., onen šest a tak dále pánóm do Letuov do dvora. Potom nechali toho těžení, že porostlo lesem, a Probylovští se toho chytili a mýtili za pana Švamberka; a já jim řiekal, aby nechali a nemýtili, že jich nenie a že sluší do Letuov těm pánóm; a oni mě proto chtěli zabiti. A já jim řekl, jáť to praviti budu, doniž sem živ, nebo jest pravda. Také jest jedna dědina, jenž slula Novina, ale již jest les veliký na ní zrostl, kteráž leží jdúc do Nevěřic na levé ruce podle obce Probylovských; to byla má, z kteréžto já sem platil panu Buškovi do Letóv. Ad idem. Johannes Beran de Letow, censita Kozluov de Cladrub et in Letow, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest dobře svědomo a mám paměť od

Strana 255
Svědomí z roku 1491. 255 let LX“ a rodil sem se v Probylově, že ta dědina na Malči slušela jest do Letuov k tomu dvoru, a plat sú tam platili, doniž sú ji dělali, ale již jest na nie les veliký zrostl. A muoj nebožtík otec ji také držal a do Letuov z ní plat platil, a i jiní súsedé z Probylova drželi ji po kusu a z nie do Letuov platili, by chtěli pravdu praviti. Potom když sme tomu učiniti nemohli i pustili sme, a tak jest porostla. A také jest jedna niva, jiež řiekají Novina, ta jest také slušela k Letovu, a Probylovští sú se v ni uvázali a vysekávají ji. Actum anno domini MCCCCXCI° feria III ante trans- lacionem sancti Wenceslai. R. V. 1. A. XVII. b. 2486. Svědomí Jindřichu z Mansdorfu na Trmicích. — 1491, 28. května. Pro Henrico de Manstorfa in Trimiczich oc. — Girzik de Sebuzina et in Zelenkach, clientalis, facto solito juramento testatus est in hunc modum: Toto mi jest svědomo, před časem mluveno jest od nás ku panně Katheřině v ty časy, doniž pannú byla, a ku panně Elšce sestře její z Manstorfa: Chcete-li státi o hrdlo Jindřichovi Trmickému z Mansdorfa pro účinek otce vašeho, kterýž se jest jemu stal? A ony sú takto pověděly: že toho nechtie učiniti, by Jindřichovi stály o hrdlo, že vieme, kterak se jest stalo. Tu já s jinými šli sme k Jindřichovi Trmickému, kterak by sě chtěl mieti ku pannám bratranám svým, jestliže by měl kterú spravedlnost po otci jich k statku, kterýž po nebožtíkovi Janovi Trmickém zuostal, chtěl-li by jim toho při nich nechati a nestáti o ten, či co jiného máš před sebú, daj nám to znáti a pověz nám úmysl svůj. A on Jindřich řek nám: Raďte mi, kterak učiniti mám? A my sme řekli: Myť tobě raditi neumieme, ty vieš, co činiti máš. Tu jest Jindřich Trmický pověděl a žádal jest odtahu, aby se na to poradil s svými přátely, a poradě se, že by nám chtěl odpověď dáti. Tu jest Jindřichovi pověděno, že jest čas krátký, aby nám hned dal odpověď; a on pomysliv chvíli pověděl, že sem jak sem živ o ten statek nestál a že oň nestojím, aniž státi chci; než že slyším, že by někdo chtěl mieti a pojieti pannu Katheřinu, a že by mi o čest i o hrdlo stáli i o statek, než kterýž by měl z nich kterú z nich, aby mi ten o hrdlo nestál, a pakli by stál, aby v ničemž nic nebylo. A tu já s jinými dali sme to znáti panně Katheřině a panně Elšce, že Jindřich tak praví, že o ten statek otce vašeho nestál a že oň nestojí, aniž státi chce. Potom po času po některé neděli přijel jest Jindřich Trmický do Želenek a tu jest ke mně mluvil i k jiným: že slyším, že pravie, že bych já dal statek za to panně Katheřině a panně Elšce, aby mi oni o hrdlo nestáli; a v tom se vám opoviedám, že v tom státi nechci v té smlúvě, poněvadž tak pravie, stůjte mi o hrdlo nebo nestůjte, ktož koli chce. A my sme jemu pověděli: Tať věc v naší moci nenie, než v jejich. Jan de Wchinicz a v Ražicích clientalis, facto solito juramento testatus est

Strana 256
256 D. XIII. Registra soudu komorního. in hunc modum et dixit: Stalo se před časem některým; já s jinými přátely mluvil sem a otázku sme učinili na panně Katheřině a panně Elšce z Manstorfa, chtie-li státi Jindřichovi Trmickému o hrdlo; a ony sú pověděly, že nechtie, neb vieme, kterak se jest stalo. I šli jsme dolů k Trmickému, učinili sme na něm otázku, měl-li by jakú spravedlnost neb chtěl-li by mieti po nebožtíku Janovi Trmickém, aby nám to pověděl. I chtěl, abychom jemu k tomu radili, a my sme jemu pověděli, že my k tomu raditi neumieme, neb sme přijeli pro potřebu jich; a on jest k nám mluvil, že se o to chce s přátely raditi; a my sme jemu pověděli, že jest čas krátký, aby nám to hned pověděl, co v úmysle má. A on pomysliv i řekl nám, že sem o ten statek jak sem živ nestál a nestojím ani státi chci, než pověděl nám, že by některý chtěl pojieti z těch některú, kterýž by mu o jeho hrdlo i o čest státi chtěl, totiž pannu Katheřinu nebo pannu Elšku, jestliže by kterú pojal nebo měl a stál jemu o jeho hrdlo aneb o čest i o statek, aby z té smlúvy mezi nimi nic nebylo. A my sme šli ku panně Katheřině a panně Elšce, pověděli sme jim to; a ony sú nám slíbily, která by se koli z nich vdala, že muž její nemá Jindřichovi Trmickému o hrdlo ani o čest ani o statek státi, a tak sme mezi nimi smluvili. Potom Jindřich Trmický po některé neděli nalezl jest nás v Želenkách, totiž Jiříka Želenského a mě Jana Ražického a Jana Údrckého, pravě nám, že jim v té smlúvě státi nechce, že někteří mluvie, že sem jim proto statek dal, aby mi o hrdlo nestály; stuojte mi nebo nestuojte, že já toho nic netbám. A my sme jemu pověděli, že to již v naší moci nenie, než chtie-li tě panny propustiti, že naše vuole k tomu jest. Ad idem infra. Slawibor de Wssechlap clientalis, juramento prestito solito testatus est in hunc modum: Před časy některými poslali po nás do Bieliny po mě, po Jiříka z Želenek, po Ražického a po Jana a Václava bratřie z Třebivlic Katheřina a Elška sestry z Manstorfa. I učinili sme na nich otázku, chtie-li Jindři- chovi Trmickému o hrdlo státi pro účinek otci jich. I pověděly sú, že nechtie, neb vieme, kterak se stalo. Tu sme šli k Jindřichovi a otázali sme se jeho, chce-li o ten statek státi po bratru svém, či co jiného před sebú má. Tu nás Jindřich prosil, abychom jemu radili; a my sme pověděli, že se nám to učiniti nehodí, neb sme jim ku potřebě přijeli. Tu Jindřich žádal, aby se na to s přátely potázal; a my sme pověděli, že jest čas krátký, aby nám pověděl, co v úmysle má. Tehda Jindřich po- mysliv chvíli i pověděl, že sem o ten statek nestál a nestojím aniž státi chci. Při tom jest pověděl, že slyším, že by někdo pannu Katheřinu chtěl pojieti, ježto by mně chtěl o hrdlo státi i o statek i o čest. Jestliže by kto měl pannu Katheřinu aneb pannu Elšku a mně o hrdlo stál anebo o statek anebo o čest, aby v ničemž nic nebylo. To my od Jindřicha slyšiec šli sme ku pannám a pověděli sme jim to, což sme od Jindřicha slyšeli, a tak sme tu smlúvu mezi nimi učinili. Waczlaw Vdrczky de Vdrcze et in Trzebiwliczich, clientalis, facto solito

Strana 257
Svědomí z roku 1491. 257 juramento testatus est in hec verba: že před časem šel sem s jinými dobrými lidmi žádán sa ku panně Katheřině a ku panně Elšce z Manstorfa. Tu sme“ jich tázali, chtěly-li by Jindřichovi Trmickému o hrdlo státi o ten účinek, kterýž jest učinil otci jich Janovi Trmickému. Tu sú ony pověděly, že nechtie, neb dobře vědie, kterak se jest stalo. Tu sme my šli k Jindřichovi Trmickému a mluvili sme k němu, jestliže by kdy měl jakú spravedlnost k statku nebožce Jana bratra svého, chtěl-li by oň státi či nic. Tu jest Jindřich pověděl, že se chce na tu věc s přátely svými poraditi; tu sme my pověděli, že jest čas krátký. Tehda on pomysliv i řekl takto: Milí páni, kterak mi radíte k tomu? Tu sme jemu pověděli, že nám se to nehodí učiniti, neb sme my k jich potřebě přijeli. Tehda on pomysliv i řekl, že sem jak sem živ o ten statek nestál aniž stojím aniž státi miením, než slyším, že by někteří chtěli, to jest pannu Katheřinu, mieti neb pojieti, a ti jistí že by mi chtěli státi o hrdlo i o čest i o statek; i jestliže by mi stáli o hrdlo, aby v ničemž nic nebylo. Tu já vedle jiných dobrých lidí šel ku panně Katheřině a ku panně Elšce a dali sme jim tu věc znáti, kterak Jindřich praví. Při jiné řeči já sem pak dále nebyl. Johannes Vdrczky de Vdrcze, clientalis, capitaneus in castro Pontensi, annorum XL minus I° aut duobus, facto solito juramento testatus est in hec verba : Stalo se před lety čtyrmi neb pěti, že mi psaly panna Katheřina a panna Elška sestry a dcery nebožtíka Jana Trmic- kého žádajíc mne, abych k nim přijel na Bielinu. Tu sem já přijel a nalezl sem tu týchž panen jiné přátely. I šli sme nahoru na zámek k týmž pannám, i pověděli sme ze- spolka, jaká by toho potřeba byla. I pověděla jest panna Katheřina: Milí přietelé! Jakož za to mám, že vás některých tajno nenie, že jest muoj otec sšel neb zabit; kterak mi k tomu radite? Tu my všichni odstúpivše a poradivše se, takto sme učinili na panně Katheřině otázku, chce-li státi Jindřichovi Trmickému o hrdlo? A ona jest pověděla, že nechce, že viem dobře, kterak se jest stalo. Tu sme jie při tom nechali a šli sme s zámku doluov, nalezli sme Jindřicha Trmického v hospodě u Chluby, i mluvili sme k němu takto: Kterak se chceš ku pannám mieti o statek, kterýž jest ostal po Janovi bratru tvém Trmickém? A on jest pověděl a řka: Milí přietelé! Raďte mi, neb muožte rozuměti, že někteří, kteříž by mieti chtěli pannu Katheřinu, stojí mi o statek, o čest i o hrdlo, ježto bych jim toho nerad přál. My sme pověděli, že my k tomu raditi neumieme, my mluvíme od panen. Pověděl Jindřich Trmický: Milí přietelé! Nechť se o to poradím s přátely svými, chci vám toho odpověď dáti ve třech dnech. A my sme pověděli, že toho sčakati nemuožem, než pověz nám hned, neb bychom pospolku býti nemohli, co chceš činiti. I pověděl: Milí přietelé! Když jináč býti nemuože, Buoh vie, že sem o ten statek nestál, jak sem živ, aniž stojím ani státi chci, než jestliže by kto z nich kterú měl, aby mi o hrdlo nestál; pakli by stál, aby z této smlúvy nic nebylo. Tu sme poslali po panny a pověděli sme, že Jindřich o ten statek nestojí, který jest pozuostal po otci vašem. A zase Archiv Český XIX. 33

Strana 258
258 D. XIII. Registra soudu komorního. sme Jindřichovi pověděli, že také tobě panny o hrdlo nestojie. A tu sme mezi nimi smlúvu udělali. Potom přijel Jindřich Trmický do Želenek po té smlúvě po dvú nebo třech nedělech anebo viec, tohoť beze lsti nepomním; tu jest byl pan Jiřík Želenský a pan Jan Ražický a já; i mluvil k nám Jindřich takto: Milí přietelé! Teď se vám opoviedám, že někteří pravie, že bych já za to pannám statek dal, aby mi o hrdlo nestály, a to by mně k hanbě bylo; stuoj mi kto chce na světě nebo nestuoj, teď se vám opoviedám, že v té smlúvě státi nechci. A my sme pověděli, že naše věc nenie, než že ta věc jest při pannách. Actum sabato in vigilia sancte Trinitatis et post Urbani anno XCI. R. V. 1. A. XVIII. a. Srov. svědomí č. 2479 a též nález č. 605 v Archivu Českém IX. str. 474. 2487. Svědomí Jiříkovi Samuelovi z Hrádku. — 1491, 25. dubna. Pro Girzikone Samuelis. — Paulus civis Pragensis, annorum XL vel citra, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: Hoc mihi in veritate constat, quod cum fui notarius in Waleczow circa annum domini LXXII, quod Cunsso de Hagek solvebat censum ad Waleczow circa festum Galli per XLV gr. et circa festum sancti Georgi totidem sine omni renitencia, et super illo adhuc registrum habeo. Actum anno domini MCCCCXCI feria II die sancti Marci ewangeliste [25. dubna]. Ad idem pro eodem. Mathias filius Peterkonis de Zanthowa, czensita Pauli de Hradek, filii Samuelis de Hradek, annorum prope L, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, když sem byl v službě u pana Ramše nebožtíka IV leta, že Kuneš z Hájku přinášel panu Ramšovi nebožci na však rok o svatém Havle po třech věrduncích a o světím Jiří tolikéž. Actum feria IV. die sancti Urbani et quatuor temporum Penthecostes [25. května]. R. V. 1. A. XIX. a. Srov. svědomí č. 2473. 2488. Svědomí Pakostovi z Průchoda. — 1491, 30. května. Pro Pakosta impetrante in Prochodie. — My Jiřík a Matěj, spolubratří z Próchoda vyznáváme listem tiemto obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že sme dali lán dědiny věnné zástavú s lesy, lukami, s rybníčkem, s hájkem i s tím se vším, což k tomu lánu přísluší, slovutnému panoši Petrovi z Kratoše a sestře našie paní Anně v Xti kopách gr.; a tak, když jest svrchupsaný Petřík toho lánu zachovati nemohl, tehda prodal jest jej opatrnému Thomanovi z Velechvína i jeho budúcím za pět kop se vším, jakož svrchupsáno stojí, nic sobě tu práva ani svým dědicóm a budúcím nepozuostavuje. Než svrchupsaný Jiřík a Matěj spolubratří, jich dědici a budúcí plnú vuoli mají ten lán se vším příslušenstvím

Strana 259
Svědomí z roku 1491. 259 vyplatiti od svrchupsaného Thuomy a jeho budúcích, když by jim kop X dali, tehdy oni mají jim ten lán i se vším právem sstúpiti, tak jakož jest sám Thomášek držel bez odpory všelikaké. A ta úmluva stala se jest mezi nimi před dobrými lidmi, jakož svrchu psáno stojí. A ktož by tento list měl s dobrú volí Thuomy svrchupsaného, ten má i mieti bude túž plnú moc i též plné právo ke všemu, což tento list svědčí, jako on sám. Tomu všemu na svědomie a pro lepší jistotu věcí svrchu psaných my Jiřík z Pruochodu a Petr z Kratoš jsme své vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu; a také sme k tomu prosili slovutného panoši Jeronyma rychtáře Lišovského, že jest svú pečeť na svědomie přivěsil k tomuto listu, avšak bez škody jeho dědicuov a budúcích. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho MCCCC padesátého prvnieho v úterý ten den svatých Petra a Pavla apoštoluov božích [29. června 1451]. Ad idem. Girzik de Wysskowicz clientalis, annorum XL vel ultra, ut solus dixit, facto solito juramento in hunc testatus est modum dicens: To mi svědomo jest, když paní Machna z Suché s Hroznatú Rynhartovi Pakostovi na list dobrú vuoli učiniti nebo udělati měla, tu sem od nie prošen byl, abych pečeť zlatníkovi kázal udělati. I učinil sem to k jejie prosbě, tak že se mnú k zlatníku šla, a já kázal sem pečeť s jejie volí zlatníku udělati. Actum feria II post Urbani anno oc XC primo. R. V. 1. A. XX. a. Srov. svědomí č. 2477 a 2482. 2489. Svědomí nástupcům Jana Plzáka v Nebovidech. — 1491, 29. listopadu — 13. března 1492. Pro impetrantibus in Nebowidech. — Nicolaus de Welinie, mansione in Kolonia, annorum XL, ut solus dixit, facto solito juramento dixit: To mi svědomo, že pan Jindřich Bazek prodal jest právo své a diel svuoj v Nebovidech panu Plzákovi nebožtíkovi, než bratrova dielu jest neprodával, neb jest jeho dielen byl, a na rozdiele vzal sobě pan Jindřich tvrz Okrúhlú a polovici všech dědin, ale bratru se dostala pustá tvrz a polovice dědin i luk i všeho a kostelní podání celého, kteréhožto polovici přidal jest pan Bohuslav bratru Jindřichovi z dobré vuole. A přibrav se z Perštýnce i vytiskl mě ze dvora panského, v kterém sem seděl, teď nynie na svatú pannu Přisku dvě létě budú, jakož mě vytiskl z toho dvora. Ad idem ad Nebowidy. — Wenczeslaus de Podhorzan mansione Prage annorum prope XL, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi jest svědomo, neb sem v ty časy byl u pana Jindřicha Bazka v Nebovidech, když pan Jindřich Bazek svuoj diel, kterýž mu se dostal na rozdiele s bratrem Bohuslavem, když se dělil, prodal byl Janovi Plzákovi, to jest tvrz Okrúhlú a což se jemu dědin dostalo a luk i jiných příslušností na rozdiele, a polovici kostelního podání, kterúž 33*

Strana 260
260 D. XIII. Registra soudu komorního. byl jemu pan Bohuslav bratr jeho z dobré vuole přidal, ale dielu pana Bohuslava jest neprodával. Actum feria III ante Nicolai [29. listopadu] anno oc XCI. Ad idem. Johannes de Broda Bohemicali, annorum prope L, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est in hunc modum: To mi svědomo, že nebožtík Bohuslav z Nebovid, bratr muoj ujčený, pravil mi, že již se jest rozdělil s bratrem Jindřichem o ten statek v Nebovidech, a že se jest Jindřichovi na jeho diel dostala tvrz Okrúhlá a polovice dvoruov kmecích, luk, dědin i jiných věcí; což jest pak týž Jindřich prodal byl nebožci Plzákovi. A Bohuslavovi na jeho diel dostala se tvrz pustá s polovicí dvoruov kmecích, luk a kostelní podánie celé, kteréhožto pak Bohuslav z dobré vuole polovici toho podánie přidal bratru svému Jindřichovi; a tak řka, že již on z své polovice muož učiniti, což chce, prodati anebo dáti, komuž chce, než já jemu svého nedám, — nebo sú v dobré vuole nikdy nebyli a vždy se bíti chtěli, že sem já mnohokrát měl dosti činiti krotě je s jich mateří. Actum feria V ante Lucie. [8. prosince 1491]. Ad idem. Margaretha de Chrzenowicz, relicta olim Johannis Plzak de Ne- brzezin, facto solito juramento testata est in hunc modum: To mi svědomo, že když sem s nebožtíkem mužem svým přijela do Nebovid k Jindřichovi Bazkovi, chtiec ten statek u něho kúpiti, a když sme tu byli, tehda nebožtík muž muoj tázal se Jindřicha Bazka, které by ceny byl, a on sobě jej vysoce pokládal a procenil jej dva tisíce. Tu se jeho muž můj tázal, kterak by mu se toho tak mnoho dostalo na jeho diel? A on řekl, že on má otbývati sestr svých a bratru Janovi že ještě má něco dodati, toho nepomním, co jest pověděl. A dále řka: A z té příčiny bratr muoj Bohuslav přijal jest tvrz pustú a sedm lánuov dědiny bez dluhuov a polovici platu v Nebovidech a lesu polovici za Labem. A když nebožtík Bohuslav bratr jeho přijel na Nebovidy, tehdá se jeho muž muoj tázal: Jest-li tvá vuole pane Bohuslave k tomu, že sem Nebovidy kúpil? A on mu řekl: Milý pane Jene! Co mi jest do toho; on jest prodal své, komu jest chtěl, však když bych já byl chtěl tomu, však by mi se bylo to dostalo, ale přijal sem radše tvrz pustú a polovici dědiny a platu bez dluhuov, než bych měl ty dluhy platiti, však bych to musil potom prodati, nemaje odkud platiti, a protoť tobě toho radše přeji pane Jene, než komu jinému. A muž muoj pověděl: Vieš-li o tom, pane Bohuslave, že mi máš spravovati podle bratra svého, neb mi se jest tak bratr tvuoj zavázal? A on vysoce přísáhl, že toho učiniti nechce pro svého bratra. A muž muoj nebožtík prosil jeho, aby učinil, což mu jest bez škody. On vece: Učiním-li co pane Jene, učiním tobě k vóli a pro tě, pro bratra svého toho bych neučinil. A tu Bohuslav své lidi hned poručil mému muži a přikázal jim, aby s bratrem nic neměli činiti, než což by jim potřebie bylo, aby se k muži mému utiekali. Také mi to svědomo, že nebožtík muž můj listy dielčie mezi Jindřichem Bazkem a Bohuslavem bratrem jeho s pečetmi dobrých lidí na

Strana 261
Svědomí z roku 1492. 261 svědomí do smrti své u sebe jest měl, jeliž já po jeho smrti vydala sem je Bohu- slavovi z Nebovid, jsúc v pokoji u Slonuov. Bartoss de Polep, clientalis, annorum XL, ut solus dixit, facto solito jura- mento testatus est in hunc modum: To mi svědomo, že Jindřich Bazek po smrti Bohuslava bratra svého přistěhoval se tu do Nebovid do farhofa, nevieme odkud, neb jakž jest prodal svuoj diel nebožci Plzákovi, nevieme, kde jest byl; potom sme ho odtud vytiskli, jakož také k té faře sluším, neb sme pro něho faráře mieti nemohli, vytiskla jej obec, a to skrze rozkázání pana Švihovského a pana Kostku od JKMti, a on odtud stěhoval se do Perštýnce. Pak se potom zase přistěhoval do Nebovid do chalupy jednoho člověka, toho neviem, kúpil-li jest to od toho člověka, čili jest ho mocí vytiskl. Ad idem. Procopius de Dolan clientalis, annorum XXX minus uno aut XXX, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est in hunc modum: To mi svědomo, že Jindřich Bazek z Nebovid po smrti svého bratra Bohuslava z Nebovid přistěhoval se do Nebovid do farhofa, nevieme odkud, neb jakž jest byl prodal nebožci Slezákovi [sic] svuoj diel, neviem, kam se jest byl vybral, a tu byl některý čas. A potom skrze rozkázání KMti po panu Švihovském a panu Kostkovi, že sme proň kněze mieti ne- mohli, vytiskla ho odtud osada, a on se stěhoval do Perštýnce. Potom se zasě při- stěhoval do Nebovid do chalupy jednoho člověka; kúpil-li jest to od něho, čili ho mocí odtud vytiskl, toho neviem. Actum feria II. die sancte Dorothee virginis [6. února anno oc XCII°. Ad idem. Jacobus clientalis de Dolan, annorum ultra L, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že nebožtík Bohuslav Bazek z Ne- bovid dielen jest byl s bratrem svým Jindřichem Bazkem o ten statek v Nebovidech, nebo sú i meze vorány, pokud má býti Bohuslavovo a pokud Jindřichovo; a potom také Jindřich prodal byl ten diel svuoj nebožtíkovi Plzákovi a Plzák Rezkovi, a Rezek sfrajmarčil s Hamerníkem od Čáslavě, a Hamerník také sfrajmarčil s panem kancléřem o Chvojnu, a pan kancléř prodal Bohuslavovi, kterýž to drží. A to také jest mi svědomo, že to kostelní podání celé příslušelo jest k té tvrzi pusté, kteráž se jest dostala nebožci Bohuslavovi na rozdiele. Actum feria III. in die sancti Valentini [14. února] anno domini MCCCCXCII°. Ad idem. Johannes Dobessowsky de Malenowicz et in Dobessowicz clientalis, prope L annorum, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že Bohuslav Bazek z Nebovid, když otjel v službu na Moravu, poručil jest lidi své a statek svuoj tu v Nebovidech nebožci bratru mému Majnušovi z Dobešovic, aby úroky vy- bieral s těch lidí k jeho nebožtíka Bohuslava ruce, a ty jest jemu posílal, a druhdy sám přijeda i vzal. Actum feria V. ante translacionem sancti Wenceslai anno ut supra [1. března 1492].

Strana 262
262 D. XIII. Registra soudu komorního. Ad idem. Gindrzich de Malenowicz et in Dobessowiczich clientalis, annorum L, prout solus dixit, facto solito juramento testatus est in hunc modum: To mi svě- domo, že nebožtík Majnus bratr muoj vybieraje úroky tu v Nebovidech z toho dielu tvrze pusté, i dával jest je nebožtíkovi Bohuslavovi Bazkovi, ano i já jednú také od těch lidí jeden vzav, i dal sem jej také témuž Bohuslavovi. — Actum feria III. post Translacionem sancti Wenceslai [6. března] anno oc XCII°. Ad idem. Witus de Nebowid, judex et censita Bohuslai Hrdibor, annorum prope LXX, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est in hunc modum: To mi svědomo, že Jindřich Bazek z Nebovid a Bohuslav bratr jeho odtudž dělila sta se tiem zbožím v Nebovidech, tvrzemi, lidmi i dědinami, a já pomáhal sem vyčítati záhonuov na dědině, a z nich každý držal a požíval jest dielu svého bez příkazy druhého; a potom Jindřich prodal svuoj diel, totiž tvrz Okrúhlú s jejím příslušenstvím nebožci panu Janovi Plzákovi. Ad idem. Nicolaus de Nebovid, juratus consul, censita predicti Bohušlai Hrdibor, annorum prope LX, ut solus dixit, facto solito juramento testatus est dicens: To mi svědomo, že Jindřich Bazek z Nebovid rozdělil se jest o ten statek v Nebo- videch s Bohuslavem bratrem svým, dědinú i lidmi, tak že Bohuslavovi bratru Jidři- chovu dostala se jest na jeho diel tvrz pustá a polovice lidí i dědin, a Jindřichovi tvrz Okrúhlá a polovice lidí, také i dědin. Actum feria II. die sancti Gregori pape- [12. března] anno domini MCCCCXCII°. Ad idem. Blazek censita bone memorie hereditarius Bohuslai de Nebowid, annorum prope LX, ut solus dixit, juravit elevatis duobus digitis et dixit: To mi svědomo, že sem byl při té věci, když sú se nebožtík Bohuslav Bazek z Nebovid s Jindřichem bratrem dělili o ten statek v Nebovidech tak, že pustá tvrze s sedmi lány dědiny a se čtyrmi člověky, krom zádušních, Bohuslavovi jsú se dostali, a druhá tvrz Okrúhlá ta se jest dostala Jindřichovi také s sedmi lány dědiny a tolikéž lidí jako Bohuslavovi, kterúžto polovici svú on Jindřich potom jest prodal nebožtíkovi Plzákovi, a každý jest své polovice požíval bez druhého překážky; ano já doniž jest pan Bohuslav byl u pana Kuny na Ratajích po několik let, já sem jej jemu sám nosil tam na Rataje; a když nebožtík pan Bohuslav pán náš umřel, tu přijev pan Jindřich bratr jeho, připravil nás mocí, že sme jemu musili slíbiti člověčenstvie. Actum feria III. post Gregorii anno ut supra [13. března 1492]. Vide post vertendo folium: Petrus Sak. [List ten není zachován.] [Před tím tyto výpisy z desk jsou zapsány:] Pro impetrantibus in Nebowi- dech. — In flaveo majorum obligacionum B XVII juxta obligacionem, ubi Johannes Plzak de Nebrzezin obligavit MCC flor. hungaricales Henrico Bazek de Nebowid. Anno domini MCCCCLXXIV° sabato post XI millia virginum [22. října] Hen- ricus Bazek, in obligacione contentus, protestatus est coram beneficiariis Pragensibus,

Strana 263
Svědomí z roku 1492. 263 quod Andre de Tyssnow ingrossatori tabularum dat plenam potestatem, ut ipsius no- mine possit presentem obligacionem de tabulis dimittere seu quietare summam in obligacione contentam et omnia facere, tamquam ipsemet facere possit. Anno domini MCCCCLXXIV° feria III. ante Sixti [2. srpna]. Andreas de Tys- snow nomine Henriczi Bazek de Nebowid quittat et presentibus dimittit de presenti obligacione quingentos fl. hung. zawdawku, quos ei dare debuit in festo sancti Galli preteriti, et cum hoc C fl. hung., quos ei dare debuit super festo sancti Galli pro- xime venturi ex eo, quia Johannes Plzak ei dictos sexingentos florenos hung. plene explevit. Relacio omnium beneficiariorum. Anno domini MCCCCLXXV° feria II. in die Leonardi [6. listopadu]. Henricus Bazek a Johanne Plzak super presenti obligacione tulit et recepit ducentos octua- ginta fl. hung., de quibus ipsum quittat et dimittit pariter et absolvit. Relacio omnium beneficiariorum. Anno domini MCCCCLXXVII° feria V. ante Ambrosii [3. dubna]. Henricus Bazek recognovit, quod a Johanne Plzak super presenti obligacione recepit LX fl. hung., de quibus ipsum quietat et dimittit plene et in toto. Relacio omnium benefi- ciariorum. Anno domini MCCCCLXXVIII° feria IV. ante Elizabet [18. listopadu]. Hen- ricus Bazek de Nebowid recognovit, quod a Johanne Plzak super presenti obligacione recepit centum XL fl. ung., de quibus ipsum quittat et dimittit plene et in toto. Relacio omnium beneficiariorum. In qua summa computati sunt XXX floreni, quos Bohuslaus Bazek recepit super presenti obligacione ab ipso Johanne Plzak. Anno domini MCCCCLXXX° feria VI. post Thome apostoli [22. prosince]. Henricus Bazek recognovit, quod a Johanne Plzak super presenti obligacione recepit tres fl. ung. et tres gr. pragenses, de quibus ipsum quittat plene et in toto. Relacio omnium beneficiariorum. Henricus Bazek de Nebowid protestatus est coram beneficiariis Pragensibus, quod de omni jure suo, quodcumque habet virtute presentis obligacionis ad centum septemdecim fl. hung. in hereditatibus in Nebowidech in obligacione contento ita et in eo jure pleno, prout sibi obligacio a Johanne Plzak de Nebrzezin plenius testatur, plene et in toto statim condescendit Johanni de Sselnberg, cancellario regni Bohemie, et suis heredibus ad habendum, tenendum, vendendum, alienandum, obligandum et faciendum, sicut de propriis quitquid sibi placet, nullum sibi jus ibidem virtute ejusdem obligacionis ad eosdem centum septemdecim fl. hung. amplius reservando. Actum anno oc LXXXV° feria IV. post Jacobi [26. července]. Anno domini MCCCCLXXXV° feria II post Leonardy [13. listopadu]. Johannes de Sselnberg, cancellarius regni Bohemie, p. e. c. b. P.: quia prefatos centum decem et septem fl. ung. recepit et tulit a Wenceslao Hamernik de Bozejowa, quos centum

Strana 264
264 D. XIII. Registra soudu komorního. fl. tamen olim Franko de Milewicz aput se reservavit ob indisbrigacionem hereditatum in Zelewczi, quas Margaretha de Chrzenowicz vendidit Petro Janowsky de Sucho- tlesk, et easdem hereditates vendidit ulterius prefato Frankoni, ita prout tabule te- stantur ; ideo prefatos Venceslaum Hamernik disbrigatorem suum et Margaretam de Chrzenowicz disbrigatricem hereditatum in Zelewicz de eisdem centum et decem septem fl. ung. quittat et dimittit plene et in toto. Relacio omnium beneficiariorum. Et adhuc prefati XVII fl. ung. pozuostavují se orphanis olim Nicolai Rezek de Wesele, quos tenetur eis dare et persolvere prefata Margaretha a data presencium infra duas septimanas continue decurrentes sine ulteriori dilacione. In viridi minorum obligacionum S. XX. — Henricus Bazek de Nebowid p. e. c. b. P.: se teneri quinquaginta cum media septima sex. gr. pr. boh. veri et justi debiti illustri Henrico alias Hynkoni juniori principi Minstrbergensi commiti Glacensi oc, tutori et commissario orphani olim Johannis Bazek de Nebowid, et eidem orfano solvendum a festo sancti Galli nunc preteriti infra tres annos continue decurentes abque omni dilacione; in casu si non solveret, extunc ipsi aut unus ex eis poterit et poterint se intromittere de hereditatibus suis in Nebowidech municione, curia arature et araturis, curiis rusticalibus cum censu, agris, silvis, rivis, piscinis et omni libertate ad ea pertinente, ita et in eo jure pleno, prout sibi tabule majorum obliga- cionum a Johanne Plzak de Nebrzezin testantur, easque tenere et eis uti tam diu, donec eis prefatum debitum non fuerit persolutum cum omnibus dampnis et impensis. Et quando dictum debitum fuerit persolutum, extunc prefati ambo aut unus ex eis poterit presentem obligacionem sibi Henrico de tabulis dimittere vice versa sine omni contradictione. Actum anno oc LXXV feria IV. post Epiphaniam domini [11. ledna]. 2490. Svědomí Václavu z Tmáně. — 1492, 4. února. Pro Wenceslao de Tmanie ad impetracionem in Praskolesych. — Anna de Odierad, relicta olim Benessii Gdulinecz de Ostromirze, elevatis duobus digitis testata est in hec verba dicens: Sem toho svědoma, když sem jednoho času u nebožtíka otce svého byla, tu jest byla zmienka s panem Petrovským o věno Václava z Tmáně, řka: Starám se o věno Václavovo, ale postúpím mu platu v Žehouni. Ale pan Petrovský tomu odepřel řka: Však jest Žehouň má, pravě, že by mu ji dal. Odepřel jest tomu pan Kuneš otec muoj, pravě: Já sem tobě Žehouně nikdy nedal, aniž je toho kto kdy slyšal, bych já ji tobě dal. I řekl jest pan Petrovský: A lidé mi již člověčenstvie slibovali. Odpověděl otec muoj: Jáť sem jim toho nekázal, byť slibovali. A pan Petrovský řekl: Ale mněs řekl, abych já lidem řekl, aby mi slibovali. A tak toho nechavše, v tom se rozešli, a nebožtík otec muoj brzo potom umřel. Actum

Strana 265
Svědomí z roku 1493. 265 sabato post Blazi anno oc XCII°. Ad idem vide post folia III, ubi Dorothea de Wodie- rad. [Svědomí to není zachováno.] R. V. 1. B. I. a. 2491. Svědomí měštanům Sušickým. — 1493, 18. prosince. Pro civibus de Sussicz ad defensam circa in civitate Sussicz. — Diwissius de Dluhewsi, clientalis, facto solito juramento testatus est in hunc modum: To mi svědomo, nebo páni Sušičtí poslali mě ku paní Dorothě vdově někdy Sigmunda Zajiečka z Horaždějovic, aby jim něco odkázala k obci. A ona odpověděla: Ostane-li co po mně, chci jim to dáti k záduší na kostel. Ad idem. Václav písař města Sušice učiniv obyčejnú přísahu, svědčil jest v tato slova: To mi svědomo, a byl sem při tom, že paní Dorotha nebožce Sigmunda Zajiečka z Horaždějevic pozuostalá vdova řekla jest, že ten statek, kterýž by po nie pozuostal, že jej chce dáti pánóm Sušickým na záduší do Sušice. Ad idem. Jan de Bytiezu, clientalis, facto solito juramento testatus est in hunc modum: Toto mi svědomo, nebo když sem žádán byl od pánuov Sušických podle jiných dobrých lidí, abych došel ku paní Dorotě nebožce Zigmunda Zajiečka pozuostalé vdově, abychom k nie pánuov Sušický ch] prosbu vnesli, aby jim po smrti své k jich obci něco odkázala, a ona nám odpověděla: Neviem, co na mě pán Buoh dopustí, než zuostane-li co po mé smrti, chci jim to dáti k jich záduší. Actum feria IV. quatuor temporum adventus et ante Thome apostoli anno oc XCIII°. R. V. 1. B. VI. a. 2492. Svědomí Němčickému. — 1493, [18. prosince]. Girziko de Lukonos prestito juramento testatus est oc: Byl sem také na těch smlúvách, když Thoman svú dceru vdával za Němčického; i jmenoval jest po nie sto kop, a Němčický proti tomu jest uručil, a my sme zaň slíbili. A dále takto řekl Thoman: že tiem své dcery neotděluje, a učiní-li co viec, aby proti tomu také jištěno bylo. R. V. 1. B. VI. a. 2493. Svědomí Ctiborovi z Bukovky. — 1493, [18. prosince]. Pro Ctibor de Bukowky. — Jiřík Hertvík ze Mnětic a z Nové Vsi, clientalis, acto solito juramento testatus est in hunc modum: že sú se uvázali komorníkem Pražským v dvory, v rybníky v Nové Vsi, kteréž jest kněz Mrzák držal, kterýž love dvuor Dědinkovský, a v to sme se uvázali komorníkem třie: Václav z Mečkova, Markvart z Rychmberka a já svrchupsaný Hertvík ze Mnětic a z Nové Vsi. R. V. 1. B. VI. a. Archiv Český XIX. 34

Strana 266
266 D. XIII. Registra soudu komorního. 2494. Svědomí Baltazaru z Miletína. — 1493, [18. prosince]. [Pro] domino [Ba]ltazar [de Miletin[a]. — Bavor z Žichova a na Dobře- jovicích clientalis, facto solito juramento testatus est in hec verba: že pan Jaroslav Plichta z Žirotína dal svú dceru panu Mrzákovi k svatému manželství a menovali po ní dvě stě kop. R. V. 1. A. VI. a. 2495. Svědomí Dorotě z Lukonos. — 1494, 23. května. Pro domina Dorothea defendente in Lukonosiech et Bludech. — Svatoš z Bludu, censita domini regis ad Hradisstko, habens annos LX, prout solus dixit, facto solito juramento testatus est in hunc modum: Při tom sem já byl, když nám pan Jan Hlupatý purkrabie na Hradištku kázal slibovati pánóm mladým, panu Janovi a panu Bernartovi, pánóm z Hradištka, a paní paní Anně Albrechtové člověčenstvie. Ad idem. Jan z Blud, censita domini regis ad Hradisstko, annos habens prout solus est fassus ultra L, facto solito juramento testatus est in hec verba: Při tom sem byl, když jest nám pan Jan Chlupatý purkrabie na Hradištku pánóm mladým, panu Janovi a panu Bernartovi a paní paní Anně Albrechtové člověčenstvie slibovati kázal, a my sme to musili učiniti k jeho rozkázání. Ad idem. Vítek Sviták z Blud, censita domini regis ad Hradisstko, annos habens XL vel citra, oc [sv. p.] Ad idem. Kubík z Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens circa XXX, prout solus dixit, facto solito juramento testatus est in hec verba: Při tom sem byl, když jest nám pan Jan Chlupatý, purkrabie na Hradištku, rozkázal slibovati člověčenstvie panu Janovi a panu Bernartovi a paní Albrechtové; a já sem to učinil, k rozkázání páně purkrabovu podle jiných, ale ruky sem nepodal. Ad idem. Jan Sedlák z Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens ultra XL, facto solito juramento testatus est in hec verba: Při tom sem byl podle jiných, když jest nám pan Jan Chlupatý purkrabie na Hradištku roz- kázal slibovati člověčenstvie panu Janovi a panu Bernartovi a paní Albrechtové, a já sem to vedle jiných učiniti musil k jeho rozkázání. Ad idem. Jiřík Nedoma z Blud, censita domini regis ad Hradisstko, annos habens XXVIII [sv. p.]. Ad idem. Kauba dictus Kubatka z Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens XL minus tribus, prout solus dixit [sv. p.] Waczlaw dictus Wassek de Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens ultra XL [sv. p.].

Strana 267
Svědomí z roku 1494. 267 Ad idem. Barton de Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens prope XL [sv. p.]. Ad idem. Beneš de Lukonos, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens circa XL facto solito juramento testatus est in hec verba: Přitiskl nás k tomu mocí pan Jan Chlupatý, purkrabie toho času na Hradištku, že sme musili člověčenstvie slibovati panu Janovi a panu Bernartovi a paní, neb JMt nám mluvil: Nechcete-li z dobré vuole toho učiniti, připravím vás k tomu, že musíte. Ad idem. Girzik dictus Wicencz de Lukonos, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens L minus duobus [sv. p.]. Ad idem. Prokop de Lukonos, annos habens prope XXX, censita domini regis ad castrum Hradisstko [sv. p.]. Ad idem. Paulus dictus Barchowsky de Lukonos, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annos habens ultra XL, facto solito juramento testatus est in hec verba: Toho sem svědom, byli sme páně Tomanovi, a když jest pan Toman umřel, tehdá nás přitiskli mocí, abychom slíbili člověčenstvie pánóm panu Janovi a panu Bernartovi a paní, a k tomu nás přinutil pan Jan Chlupatý, toho času purkrabie na Hradištku. Actum feria VI. quatuor temporum pentecostes, ante Urbani anno oc XCIV°. Pro domina Dorothea defendente in Bludech et Lukonosech. Jan z Byšic, facto solito juramento testatus est in hec verba: Když jest pan Toman umřel, tehdy paní JMt paní Anna z Kováně i pán JMt pan Albrecht ráčili mi rozkázati lidi obeslati Bludské i Lukonosské, a já sem to učinil. A když sú lidé přišli pod Hradištko, tu sem šel k Jich Mtem ku paní i ku pánu; pověděl sem Jich Mtem, že sú již lidé přišli, a co jim ráčie, a mají-li nahoru jíti. Tu mi ráčili pověděti, že jich nahoře potřebie nenie, než abych šel doluov a přijal je, aby slibovali člověčenstvie napřed paní JMti a JMti synóm, panu Janovi a panu Bernartovi bratřím z Waldštaina. A já zšel, mluvil sem k lidem, a oni sú mi otpověď dali, že se jim toho učiniti nezdá a nehodí, a žádajíce, abych je dopustil ku paní nebožce Tomanové. A já, nesměje toho učiniti, šel sem zase nahoru k Jich Mtem a pověděl sem, čeho ti lidé žádají. Jich Mt ráčili k tomu vuoli dáti. A když sem k nim sšel, dal sem jim toho vuoli. I šli sú někteří z nich, ale ne všickni; vrátivše se zase pravili sú, že paní Tomanová nebožce jim k tomu vuoli dala, když to jináč nemuož býti; a já sem je ihned přijímal k JMti paní k ruce i pánóm, panu Janovi a panu Bernartovi. A když sem nahoru přišel, pověděl sem to Jich Mtem, že sem již lidi přijel, pokud Jich Mt ráčili rozkázati. Tu při tom paní JMt, JMt pán pan Albrecht ráčil řéci, že spravedlnosti a právu jejiemu to ke škodě nebude, jestliže ji k čemu má. R. V. 1. B. VII. b, B. VIII. a. a B. IX. a. 34*

Strana 268
268 D. XIII. Registra soudu komorního. 2496. Svědomí Albrechtovi z Kolovrat. — 1494, [23. května]. Pro Alberto de Colowrat ad inpetracionem in Bludech oc. — Wylem Helmus dictus Zub de Lansstain baro facto solito juramento testatus est in hec verba: že mi to svědomo, když sem byl na Hradištku, když Toman Huml dceru vdával, menoval po ní sto kop, a při tom řekl sám: těmi já jie neotděluji. Ad idem. Girzik Teczensky de Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annorum fere XLV, facto solito juramento testatus est in hec verba : Toho sem svědom, že sem sliboval člověčenstvie podle jiných pánóm panu Janovi a panu Bernarthovi a paní, a to sme učinili k rozkázání Jana Chlupatého ty časy purkrabie na Hradištku. Ad idem. Stanislaus de Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annorum circa XL, facto solito juramento testatus est in hec verba: Seznal, že sme slibovali člověčenstvie panu Janovi a panu Bernartovi a paní, a k tomu nás purkrabie přitiskl mocí a tak k nám mluvil: Byste pak nechtěli, musíte to učiniti. Ad idem. Rzehorz dictus Rzehel de Blud, censita domini regis ad castrum Hradisstko, annorum LXX, prout solus dixit, facto solito juramento testatus est in hec verba: [sv. p.] Ad idem. Georgius dictus Nedoma prenotatus non aliter quam prius pro domina Dorothea defendente testatus est, ut patet ante folio primo vide B VII. Ad idem omnes: Witek Switak de Blud, Svatoš z Bludu, Jan de Blud, Kubík z Blud, Jan Sedlák z Blud, Kauba dictus Kubatka z Blud, Václav řečený Vašek z Blud, Barton de Blud, Beness de Lukonos, Girzik Wicens de Lukonos, Prokop de Lukonos, Pawel Barchowsky de Lukonos, tito všichni seznávali to k póhonu páně Albrechtovu, jakž sú prve seznávali paní Dorotě otpierajíc, a nic jiného. Totum notatum est ante folio primo B VII. Tenetur jus ab omnibus prenotatis, et sunt XVII in numero. R. V. B. VIII. a. Srov. svědomí č. 2495. 2497. Svědomí Janovi z Údrče. — 1494, [23. května]. Pro Johanne de Udrcze defendente. — Wylem de Przestawlk clientalis, facto solito juramento testatus est in hec verba: Přijela jest ke mně paní Kateřina, vdova po panu Albrechtovi Novohradském, s Janem synem svým; z Křečova přijela. Toho sem svědom, že jest ona tu s ním na Křečově chlebila. R. V. 1. B. IX. a.

Strana 269
Svědomí z roku 1494. 269 2498. Mezi Jiříkem s Násilé spolu s jinými a Janem z Údrče. — 1494, [23. května]. V té při mezi Jiříkem z Násilé, hajtmanem na Hrádku, Janem z Údrče, hajtmanem Mostským, Jiříkem z Údrče s jedné, a Janem z Údrče s strany druhé. Wilhelmus de Przestawlk prestito juramento testatus est in hec verba: Když Jan Údrcký přijel ke mně s mateří svú z Klatov na Buben, a ona byla nemocna, i nechal jie tu u mně a sám jel pryč. Tehdy byla velmi nemocna. K prosbě jejie poslal sem po voba Ulická a po Rousa. Tehdy tu před nimi udělala kšaft a rozká- zánie, a Jiřík Ulický sám to spisoval. Potom když ten spis udělal i otázal se jie: Tak milá paní, jestliže chceš co přičiniti neb ujieti, muožeš dobře. A ona tak řekla: Nechte mne tak, milí páni, již nechci nic přičiniti ani ujieti, než prosím vás při- tiskněte k tomu své pečeti k dobré vuoli i k kšaftu a tomu rozkázání, sobě bez škody. A než sme my pečeti přitiskli, že jest ona umřela. Potom po její smrti radili sme se o to, máme-li své pečeti k tomu přitisknúti, když jest již umřela; i poněvadž jest nás za své živnosti prosila, přitiskli sme a tak sme řekli: Nechť to páni pak obrátie, več ráčie. A také jest nám pověděla, že dvě stě kop hotových Janovi synu svému dává. A to zřiezenie jest s dobrú pamětí učinila a byla mi svú pečeť dala, abych já ji přitiskl. Ad idem. Girziko de Plesnicz et de Ulicz prestito juramento oc: Když poslal po mně pan Vilém od panie Kateřiny Novohradské, abychom přijeli na Buben s strýcem svým, tehdy když sme přijeli, vedl nás ku paní Kateřině, ana byla velmi nemocná; i řekl jí pan Vilém: Teď máš ty dobré lidi; prosiž jich za pečeti. A ona prosila. A já jí řekl: K čemuž máme přitiskati pečeti? A ona řekla: K kšaftu a k dobré vuoli. A tu jest panu Vilémovi poručila, aby to s námi dokonal. I otázal sem jie: Chceš-li co ujieti aneb přičiniti, že máš toho dobrú vóli. A ona řekla: Nechte mne pro Buoh již při tom. I šli sme i dokonali sme ty věci podle žádosti jejie; a než sme dokonali, že jest umřela, i radili sme se o to, kterak máme činiti. I tak sme na tom zuostali: po- něvadž jest nás prosila, abychom to dokonali, i přitiskli sme k tomu vedle jejie žádosti pečeti podle jejie pečeti. A tak sme řekli: přijde-li to před pány Jich Mt, že seznáme v pravdě, kterak se jest stalo; nechť to obrátie, več ráčie. A v tom sme se rozjeli. Ad idem. Johannes Uliczky de Plesnicz prestito juramento oc: Když poslal po nás pan Vilém k žádosti panie Kateřiny, a ona byla nemocná velmi. I když sme k ní přišli, řekl jest jí pan Vilém: Teď máš ty dobré lidi; prosiž jich za pečeti. A ona jest nás prosila, abychom pečeti přitiskali [k] kšaftu jejiemu a k dobré vuoli. A tu sú hned psali kšaft, i nedokonal se, tak že pečetí při něm nebylo. A také se [zde zlomek končí]. jie tu byl Jiřík otázal: Chceš-li co přičiniti neb R. V. 1. B. IX. a.

Strana 270
270 D. XIII. Registra soudu komorního. Půhony a nálezy k roku sv. Martina létha MDXV°. Létha patnáctistého patnáctého při svatém Martině (11. listopadu 1515) páni a vladyky v soudu seděli komorním tito dolepsaní: Pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, království Českého najvyšší hofmistr- Tito z pánuov: Pan Frydrich purghrabie z Donína a na Valečově. Pan Kundrat z Krajku na Mladém Boleslavi. Pan Slavata z Chlumu a z Košmbergka a na Košmberce. Pan Jan Křinecký z Ronova a na Kuncberce. Pan Václav Popel z Lobkovic a na Chlumci. Pan Jan Ledecký z Říčan a na Ledči. Bohuslav Chrt z Ertína, purkrabie hradu Pražského. Jan Svadba z Otradovic na Zbraslavicích. Václav z Vrabí a na Střibříně. Václav Záruba z Hustiřan a na Třebověticích. Jan Kordule z Sloupna a na Vřeštově. Štěpán Anděl z Ronovce a na Přeloučí. Vilém Doubravský z Vřesovic a na Doubravské Hoře. Voldřich Malovec z Malovic a na Borotíně. Václav Litovský z Svinař a na Lúkovci. Zikmund Zápský z Záp a na Dubči. Stráník z Kopydlna a na Třevatči. Diviš Žeušický z Nestajova a na Žlebích. Pavel Choltický z Újezda a na Svojčicích. Mikuláš Vančura z Řehnic a na Krnště. Registra nejprvnější nálezová fijalovaná soudu komorního sign. 2. J. v archivu musea Českého. (=R. VI.) list A. 1. a. Tito z vladyk: 2499. Mezi Hanušem Trojem a Janem a Bernardem z Waldšteina a na Krupce o dluh. — 1515, 12. listopadu. Hanuš Troj, měštěnín na Horách Kutnách, pohání pana Jana a pana Bernartha. vlastních a nedielných bratří z Walšteina a na Krupce. Viniti je chce ze dvú seth a sedmdesáti zlatých vše rýnských a osmi grošuov českých, tu kdež jest za téhož pana Jana z Walšteina on Hanuš již menovanu summu dal nebožtíkovi Hanušovi Hermštorfovi v Nomberce za zbroj, kterúž jest týž Herštorf koupil jemu panu Janovi na padesáte pěších a na dvadceti jízných; i té summy, to jest těch dvú seth a sedm-

Strana 271
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 271 desáte zlatých rýnských a osmi grošuov českých za něho za pana Jana daných on pan Jan jemu Hanstrojovi zase navrátiti nedbá. Vložen puohon léta oc MDXI v pondělí po svatém Thomáši apoštolu [22. prosince]. V té při, kteráž jest mezi Hanuš Trojem, měštěnínem na Horách Kutnách, puovodem s jedné, a panem Janem a panem Bernartem vlastními a nedielními bratřími z Walšteina, pohnanými s strany druhé, kdež je viní ze dvú seth a z sedm- desáti zlatých vše rejnských a z osmi grošuov českých, tu kdež jest za téhož pana Jana z Walšteina on Hanuš již jmenovaný summu dal nebožtíkovi Hanušovi Hor- štorforovi v Normberce za zbroj, kterúž jest týž Horštorfor koupil oc, jakož puohon ukazuje. Při tom týž Hanuš puovod dal mluviti, že jest pana Jana nadepsaného, aby mu ceduli, kterúž panu Bernartovi na Kolíně dal, pohnal, aby ji před Jich Mtmi položil k svědomí, a že jest nepoložil; žádaje Jich Mtí v tom za opatřenie. Proti tomu pan Jan pohnaný na místě svém i také na místě pana Bernartha bratra svého spolu- pohnaného odpieraje pravil, že jest to věc neobyčejná a nepodobná, aby on tou cedulí páně Bernartovú měl pana Jana poháněti, a že o té ceduli nic neví ani kdy věděl, ač sú kolivěk bratří nedielní, ale že on ne všecko věděti muož, kdo co jeho bratru dává neb nedává, a také že pan Bernarth jest v Budíně, a prve že jest on Hanuš Troj měl k tomu času dosti. Tu on Hanustroj ukázal na to registra kupecká, a při tom dal mluviti, že kupci všickni všecky své věci za největší pamět i svědomí registra kupecká svá mají. A na to nález mezi Duchkem z Vlkánova a Dorothú z Košíně ukázal, i žádal vedle toho nálezu zachován býti, a na taková registra že sú se v tomto soudu rozsudkové dáli; a také svědomí od Jana z Obertnice, Šoltysa a soudcí města Normberka, i jiná svědomí ukázal. Proti tomu Kundrath z Grymhaynu poručník pánuov z Walšteina mluvil: Poněvadž on Hans Troj pohání, že jest dal Horštorforovi za pány, aby on to provedl, ale že toho neprovodí, a že z cizí věci pohání, a vobú pánú že pohání a ne jednoho, a svědky vede, a tudy jest ten puohon zmatečný. A ten nález, kterýž jest ukázal, že se k této při a puohonu netrefí. Proti tomu od Hanustroje povědíno, že Honstroj dobře pohání, poněvadž sú páni z Wal- šteina bratři nedielní, ač jest jeden pán Jan tu zbroji přijal, a tudy ten puohon na zmatek nenie aniž býti muož. A dále pravě, že on poručník pánuov z Walšteina toho, by pan Bernarth cedule druhé, z kteréž pohnán a dohnán o tu zbroji, sepsané neodpírá, poněvadž on Kundrat praví, že on Hans Troj druhú má a naň o to ukazuje; a poněvadž sou páni z Walšteina tu zbroji přijali, jest rozuměti, že sou jeho Hanstroje, aby jim ji zjednal, za to žádali, a on Hanstroj že jest Horštorforovi za túž zbroj záplatu učiniti musil, a na místě pánuov z Walšteina toho že ničímž nepokazuje, aby tu zbroj zaplatili. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyšeti ráčili puohon, registra kupecká, svědomí, odpory jich s obú stran, pře líčení, takto o tom

Strana 272
272 D. XIII. Registra soudu komorního. nalezají: Poněvadž on Hanustroj puovod na to jest ukázal svědomí a registra, že jest tu zbroj za pány z Walšteina pohnané zaplatil; a on Kunrath z Grymhaynu, poručník pánuov z Walšteina, toho jest neodepřel, ani té cedule podle puohonu nepoložil ani odvedl, aby ty cedule podle registr páni z Walšteina pohnaní k sobě nepřijeli, ani také týž poručník toho jest ničímž nepokázal, by jemu Hanstrojovi ta zbroje zaplacena byla; z těch příčin páni Jich Mt jemu Hanustrojovi puovodovi dávají podle jeho puohonu za právo, tak aby oni pan Jan a pan Bernarth bratři z Wal- šteina tu summu v puohonu jmenovanú, to jest dvě sthě zlatých a sedmdesáte zlatých vše rynských a osm grošuov českých, jemu Honstrojovi puovodovi dali od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta oc MDXV° v pon- dělí den svatých pěti bratrů. R. VI. I. A. 23 a. 2500. Mezi Janem Braumem z Chomutovic a Janem Bořitou z Martinic na Smečně o pych. 1515, 12. listopadu. Jan Braum z Chomutovic pohání pana Jana Bořitu z Martinic na Smečně. Viniti jej chce z pychu a pro ten pych z desíti kop grošuov českých proto, že jej zbil, ranil na svém zámku Smečně, příčiny k tomu slušné nemaje. Stalo se létha etc M'DOX° [sic] v úterý den svaté panny Barbory [4. prosince]. V té při mezi Janem Braumem z Chomutovic puovodem s jedné, a panem Janem Bořitú z Martinic na Smečně pohnaným s strany druhé, kdež týž Braum jej pana Bořitu vinil z pychu a pro ten pych z desíti kop grošuov českých proto, že jej zbil, zranil na svém zámku na Smečně, příčiny k němu nemaje slušné oc, jakož puohon ukazuje. Tu pan Hynek Bořita z Martinic a na Smečně etc, poručník pana Bořity, pověděl, že se k tomu zná, že jest jej pan Jan bratr jeho zbil, ale neranil, jakož on z toho pohání, že jest jej zranil, a že jest to dobře učiniti mohl a jej zbíti jako pachole své, poněvadž jest u něho pacholetem byl. A tu týž poručník žádal pánuov Jich Mtí za opatření v tom, kdyby který pán pachole své zbil, měl-li by o to poháněn býti z pychu, a že by byla věc veliká a rytířstvu škodna, kdyby o takovú věc poháněni měli býti; a že jest toho prve nikda nebývalo, a že jest to věc nová, v tom Jich Mtí také žádajíc za opatření, aby toho na něm se nezačínalo, poněvadž toho prve nebývalo. A na to ukázal svědomí. Proti tomu od Jana Brauma pověděno, že jest u pana Jana slu- žebníkem nebyl, a že jest od něho pana Jana nebožtík Braum otec jeho jemu odpuštění vzel. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyševše puohon, odpor i svě- domí nalezli: Poněvadž Jan Braum puovod podle svého puohonu toho jest neprovedl, aby u pana Jana Smečanského na ten čas, když jest zbit, za čeledína

Strana 273
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 273 nebyl, ani také tu žádného pychu podle práva neprovedl; z té příčiny Jich Mt jemu panu Janovi pohnanému dávají proti jemu Janovi Braumovi za právo tak, že on pan Jan z Martinic pohnaný jemu Janovi Braumovi tiem pychem povinovat nenie. Dal památné. Stalo se létha oc MDXV° v pondělí na den pěti bratrů. R. VI. 1. B 1 a. 2501. Mezi Johankou z Krajku a Jiříkem Bezdružickým, poručníkem Jetřicha Bezdružického z Kolo- vrat, o postavení člověka pro přijetí kradených koní. — 1515, 12. listopadu. Johanka z Krajku v Mladém Boleslavi pohání pana Jiříka Bezdružického z Kolovrath na Buštěhradě, najvyššího sudího království Českého, mocného otcovského poručníka sirotka a statku někdy pana Jetřicha Bezdružického odtudž z Kolovrath, aby člověka sirotčího Kakrli [sic] tak řečeného z Ředhoště postavil před oc. Viniti ho chce z toho, že jest přijal k sobě koně kradené čtyři, věda o tom, že jsou kradené od Jiříka Hruoněte zločince, kteřížto ukradeni sou Pavlovi měštěnínu již jmenované paní z Boleslavě Mladého, ale v ty čase že jest byl rychtářem v Luštěnicích pod touž paní, kterýžto účinek o těch koních pokládá sobě třidceti kop grošuov českých. Vložen puohon léta M'DXI°, v sobotu po Zvěstování Panny Marie [29. března]. V té při mezi paní Johankú z Krajku na Mladém Boleslavi puovodem s jedné, a mezi Bakrlí z Ředhoště, člověkem sirotčím páně Jiříkovým z Kolovrath oc, naj- vyšším sudím království Českého, postaveným s strany druhé, kdež téhož člověka vinila z toho, že jest přijal k sobě koně kradené čtyři, věda o tom, že sou kradeni od Jiříka Hruoněte zločince, kteřížto ukradeni sou Pavlovi měštěnínu již menované paní z Boleslavě Mladého, kterýžto účinek pokládá třidceti kop grošuov českých oc, jakož puohon ukazuje. A na to svědomie ukázala jest. Proti tomu poručník páně sudího na místě téhož pana sudího i také člověka toho Bakrle pravil, že on pan sudí toho člověka Bakrli sirotčího, kdyby vinen byl, nechtěl by zastávati v ničemž, ni kdy zastával, a že jsou byli obě straně i pan sudí i nadepsaná paní Boleslavská na panu Lvovi oc přestali k přátelskému srovnání, ale že pan Lev tehdáž v Praze býti nemoha, tu jest věc místopurkrabí svému k jednání poručil. Kterýžto místopurkrabie Pražský pan Bohuslav Chrt z Ertína před Jich Mtmi pány v soudu komorním stoje, o seznal, že na ten čas vyslyšev svědomie i tu všecku při, nemohl jest na ten čas s radou svú nic nalézti, aby ten Bakrle co učinil, ješto by mělo naň právo puštěno býti. Zase proti tomu paní Boleslavské poručník pověděl, ačkolivěk bylo jest o tu ři na panu Lvovi přestáno, však přátelsky toliko a ne mocně, a že proto tu dále paní cesta zavřena nebyla, aby proto ten člověk neměl právem vinen býti. Tu an purkrabie najvyšší Pražský dal svědomí, že jest toho na se mocně nevzel, pan sudí jest k tomu přistúpil. Tu poručník paní Johanky podle toho pruovodu, Archiv Český XIX. 35

Strana 274
274 D. XIII. Registra soudu komorního. kterýž jest před Jich Mtmi okázal, žádal podle práva za opatřenie. Tu pan Jiřík Bezdružický z Kolovrath, najvyšší sudí království Českého, od člověka sirotčího dal mluviti, že jest se vdy [sic] k slušnému poddával a ještě že se poddává, a že nemá co ukazovati, než Jich Mti prosí podle práva za spravedlivé opatřenie; a že ufá Pánu Bohu, že ten člověk sirotčí nic vinen nenie, poněvadž jeden zločinec toliko naň vyznává, a že ten zločinec nepodobnú věc seznává, že jest mnoho koní pobral, ješto nenie podobná věc, kdyby jiného nic nečinil, než ty koně, vo kterýchž jest vyznal, vodil, že by jich ten zločinec to v mnoho letech tolik odvésti nemohl, a že jest pravil z trápenie; v tom také Jich Mti žádaje za opatřenie. A na to svědomí od soudu purkrabského ukázal. Zase proti tomu poručník paní Johanky pověděl, že to svědomí jí paní Johance ke škodě nenic z příčin těchto: že jedno ti svědkové podle práva vedeni nejsú k tomuto soudu a že sou prve k purkrabskému soudu před tiemto puohonem [svědomí] vedena; a na to i by přijato mělo to svědomí býti, že jí paní nenie ke škodě, poněvadž nic jiného neseznávají než o jakéms Pavlovi; a z čehož jest paní pohnala, že to podle práva na toho Bakrli dostatečně provozuje, a podle toho pruovodu Jich Mti pánuov žádá za spravedlivé opatřenie. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami krále JMti radami vyslyševše jich s obú stran pře líčenie, odpor i svědomí, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž ona paní Johanka to jest podle práva dostatečně provedla, že jest on Bakrle pohnaný ty čtyři koně, kteréž sú Pavlovi z Luštěnic člověku jejímu kradeny, k sobě přijal, a on Bakrle pohnaný podle práva jest toho neodvedl, by těch koní Pavlovi ukradených k sobě nepřijal; z té příčiny Jich Mt páni jí paní Johance puovodovi dávají za právo tak, aby strany před úředníky Pražskými menšími na zajtří svatého Fabiana najprv příštího stáli, a tu což ona paní Johanka před týmiž úředníky, zač jsú ti koni stáli, provede, aby jí on Bakrle pohnaný od toho pruovodu ve dvú nedělích pořád zběhlých dal. Dal památné. Stalo se létha oc M'DXV° v pondělí den svatých pěti bratruov. R. VI. 1. B. 2 a. 2502. Mezi farářem Janem Víthou a Albrechtem a Závišem Cinadry z Újezdce o rčení. 1515, 13. listopadu. Kněz Jan Vítha, farář z Chajnově, pohání Albrechta a Záviše Cinadry, vlastní a nedielné bratří z Újezdce. Viniti je chce z čtrnácti kop grošuov míšenských povinných, tu kdež on Záviš řekl a zavázal se témuž knězi Janovi, aby Fojta z Chaj- nova, člověka Voldřicha Malovcova, na jeho ranění hojil, aby jedné živ zuostal, že témuž knězi těch čtrnácte kop míšenských dáti chce, ale již tomu dosti učiniti od- pírá oc. Vložen puohon létha M'DXV° v pondělí po svatém Valentinu [19. února].

Strana 275
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 275 V té při mezi knězem Janem Víthú, farářem v Chajnově, puovodem s jedné, a Albrechtem a Závišem Cinadry, vlastními a nedielními bratřími z Újezdce, pohna- nými strany druhé, kdežto týž kněz Jan viní je bratří z čtrnácti kop grošuov míšen- ských jemu povinných, tu kdež on Záviš řekl a zavázal se témuž knězi Janovi, aby Fojta z Chajnova, člověka Voldřicha Malovcova, na jeho ranění hojil, aby jedně živ zuostal, že témuž knězi těch čtrnácte kop míšenských dáti chce, ale již tomu dosti učiniti odpierá oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu od Albrechta a Záviše bratří Cinadruov pohnaných pověděno, že dvú bratří pohání, a že jeden jest přiřekl, v tom Jich Mti žádajíce za opatřenie. Zase proti tomu od kněze Jana puovoda pověděno, že jest to kněz Jan dobře učiniti mohl a jich obú dvú bratří, poněvadž jsú ty časy nedielnie byli, oba pohnati. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti radami, vyslyševše puohon, žalobu, odpory i svědomí, nalezli: Poněvadž on kněz Jan Vítha puovod vedle práva to dostatečně provedl, že jest on Záviš jemu knězi Janovi řekl od hojení Fojta z Chajnova, člověka Voldřichova Malovcova, čtrnácte kop grošuov míšenských dáti, i protož dává se jemu knězi Janovi proti témuž Zá- višovi pohnanému za právo, tak aby on Záviš pohnaný jemu knězi Janovi puovodovi těch čtrnácte kop grošuov míšenských dal od dneška ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha etc. M'DOXV° v úterý den svatého Brikcí. R. VI. 1. B 1 b. 2503. Mezi nejv. kancléřem Ladslavem z Šternberka a na Bechyni a nejv. minemistrem Vilémem Kostkou z Postupic o dluh do mince po Bohušovi Kostkovi z Postupic pozůstalý. — 1515, 13. listopadu. Pan Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř království Českého oc, pohání pana Viléma Kostku z Postupic a na Litomyšli, najvyššího minemajstra království Českého oc. Viniti ho chce jakožto držitele [statku] někdy pana Bohuše Kostky z Postupic z devíti seth kop ze čtyřidcíti čtyř kop a padesáte osm grošuov vše českých, dluhu králi JMti do mince od téhož někdy pana Bohuše pozuostalého, kteréžto summě peněz a dluhu již dotčeného týž pan Ladslav z Šternbergka oc právo a spravedlnost má dáním JKMti, jakož JKMti dání to v sobě plněji a dosta- tečněji zavierá oc. Stalo se létha oc. M'DXII v pondělí po svatém Benediktu [22. března 1512]. V té při mezi panem Ladslavem z Šternberka a na Bechyni, najvyšším kan- cléřem království Českého oc, puovodem s jedné, a panem Vilémem Kostkú z Po- stupic a na Lithomyšli, najvyšším minemajstrem království Českého oc, pohnaným strany druhé, kdež jej viní jakožto držitele [statku] někdy pana Bohuše Kostky 35*

Strana 276
276 D. XIII. Registra soudu komorního. z Postupic z devíti seth kop ze čtyřidcíti čtyř kop a padesáte osm grošuov vše českých, dluhu králi JMti do mince od téhož někdy pana Bohuše pozuostalého, k kteréžto summě peněz a dluhu již dotčeného týž pan Ladslav z Šternbergka oc právo a spravedlnost má dáním JKMti, tak jakož JKMti dání to v sobě plněji a dostatečněji zavierá oc, jakož puohon ukazuje. A na to JKMti dání pod majestátem pokázal. Proti tomu Zikmund Bareš z Kamenice od pana Viléma pohnaného pověděl: Poněvadž puohon jakožto držitele statku, aby to on pan kancléř podle práva to, že jest držitelem statku po panu Boušovi, provedl, a aby byl pan Vilém tak zachován, jako jiní páni a dobří lidé v tomto království zachováni bývají, a že před soudem zemským i před každým jiným soudem zachováni bývají, z čehož kolivěk kto po- žene, že to podle svého puohonu provozovati musí; a že on žádný držitel statku po panu Boušovi není, a že toho pan kancléř ničím neprovozuje; a že sú páni z Wal- šteina také poháněni byli jakožto držitelé statku po nebožtíkovi panu kancléři, a poněvadž toho na ně neprovedli, by držitelé statku byli, že jest ten puohon hned konec vzel. Též Jich Mti pánuov takéž žádají za spravedlivé opatřenie. A že držitel žádný, jakž prve pravil, po panu Boušovi není a nápadem že žádného statku nedrží, než drží zboží koupené, kteréž jeho otec koupil. A na to týž listy trhové ukázal. A tu nález zřízenie zemského ukázal, kdyby kto držitele statku pohnati chtěl, jakým pořádkem má neb mají poháněni býti; ale že jest pan kancléř toho nálezu chybil, v tom Jich Mti žádaje za spravedlivé rozvážení podle téhož zřízenie zemského. A svědomí že ukazují, že podle práva nesvědčí a že toho neberú na svú duši a víru, jakož právo ukazuje; a tak ani puohonu svého ani dluhu a prostě zhola nic nepro- vozuje. A při tom také zřízenie zemské ukázal, že syn za otce, ani bratr za bratra po smrti počtu učiniti nemá a nenie povinen, a též on pan Vilém nenie povinen za pana strýce svého dílného počtu činiti. A k tomu také list krále JMti pod JMti sekretem, kterýmž JMt oznamuje, že jest pana Bouši z počtu a z dluhuov ze všech propustiti ráčil, i také svědomí ukázal. Také že jest věc vědomá mnohým těm, kteříž blízko Hory sedí, že jest on pan Bouše do mince krále JMti zakládal; a že jest věc nepodobná, poněvadž jest sám do mince zakládal, aby měl do mince dlužen býti. A na to také některé svědomí ukázal. Tu Bohuslav Chrt z Ertína, purgrabie hradu Pražského, od pana kancléře mluvil, že Bareš na jedné řeči stojí a na tom tu při zavěšuje, tiem trhem toho brání, kterýž vokázal, a v tom trhu že má pan Zdeněk dluhy zastúpiti; a poněvadž měl pan Zdeněk, otec jeho páně Viléma, dluhy platiti, že i tento on pan Vilém po otci svém panu Zdeňkovi povinen platiti jest; a že zřízenie zemské, kteréž jest sám okázal, ukazuje, že jest každý společník anebo strýc nedielný závady po smrti platiti povinen; a že to oznámení krále JMti jemu panu kancléřovi ke škodě nenie, poněvadž dluh registry v minci spravedlivý a nepřetržený ani vy- mazaný jest. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr

Strana 277
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 277 království Českého, se pány a vladykami krále JMti radami, vyslyševše strany, jich s obú stran pře líčení, majestát i vyznání krále JMti, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on pan Vilém Kostka z Postupic, najvyšší minemajstr království Českého, pohnaný tomu dluhu, kterýž jest pan Ladslav z Šternbergka puovod dáním pod maje- státem krále JMti před soudem ukázal, odpírá, ješto takoví majestáti před tímto soudem súditi nenáležejí; z takové příčiny páni Jich Mt tento puohon zdvihají. Než chce-li tajž pan Ladslav z Šternbergka pana Viléma Kostku aneb koho jiného z toho dluhu viniti, tu kdež ta věc k soudu náleží, právo se jemu nezavierá. Dal památné. Stalo se létha oc M'DOXV° v úterý den svatého Brikcí. R. VI. 1. B. 13 a. 2504. Mezi Michalem z Krucemburku a Vítem z Radslavic s Janem Nábožným o nedodržení úmluvy 1515, 13. listopadu. Michal z Krucmburgka pohání Víta z Radslavic a Jana Nábožného kováře, měštěnína Nového města Pražského. Viniti je chce z toho, že vzavše na se mocně tu při mezi týmž Michalem a Václavem Bazykem nožieřem, kdež jej Michala týž Blažek [sic] pohnal z pěti kop grošuov míšenských před úřad purgrabský, i měli je o to smluviti, ale zanechali toho, a týž Bazyk na něm na Michalovi přes to právo ustál, kdež pokládá sobě toho nadepsaný Michal osm kop grošuov míšenských. Vložen puohon léta oc tisícého pětistého dvanáctého v pondělí po svatém Matěji apoštolu [29. února 1512]. V té při mezi Michalem z Krucmburgka puovodem s jedné, a Vítem z Rad- slavic, Janem Nábožným kovářem, Nového města Pražského měštěnínem, pohnanými strany druhé, kdež týž Michal je pohnané vinil z toho, že vzavše na se mocně tu při mezi týmž Michalem a Václavem Bazykem nožieřem, kdež jej Michala týž Bazyk pohnal z pěti kop grošuov míšenských před úřad purgrabský, i měli je o to smlúvati, ale že zanechali toho, a týž Bazyk na něm na Michalovi přes to právo ustál, kdež pokládá sobě toho osm kop grošuov míšenských oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu oni pohnaní pravili, že ti svědci, kteří sú čtěni, jim ke škodě nejsú, a že jest on Michal ku právu a k hodině se před úřadem purkrabským k tomu puohonu opovídal, a opověděv se, ušel odtud preč a dal tudy na se právo ustáti, při tom se táhna na pana Bohuslava Chrta, purkrabí hradu Pražského. Dále pravie, že svědkové, kteréž puovod ukazuje, jináč a jináč svědčí a že se ne- srovnávají. Zase proti tomu od Michala puovoda jest povědíno, což od pohnaných se mluví, že toho ničímž nepokazují, k hodině aby se on Míchal opovídal; a poněvadž nepokazují, že on Michal žádá vedle práva za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké etc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami,

Strana 278
278 D. XIII. Registra soudu komorního. krále JMti radami, vyslyševše puohon, svědomí, též také od pohnaných řeč, takto o tom nalézají: Poněvadž on Michal puovod v tom se jest podle práva a zřízenie nezachoval a těch smluvcí z toho, že sú na se mocně tu při jeho s Bazykem vzeli, a pod tiem, že jest naň právo stané dáno, pohnal, maje z toho a z takového ustaného práva jiného hnáti, i z té příčiny JMt páni tento puohon zdvihají, než chce-li on Michal puovod o to právo ustálé k komu jinému právem hleděti, právo se jemu nezavierá. Dal památné. Stalo se létha oc MODOXV° v úterý den svatého Brikcí. R. VI. 1. B. 17 a. 2505. Mezi Ondřejem Krejčím, měšťanem Nového města Pražského, a Jiřím Hallarem o dluh za dům. — 1515, 13. listopadu. Vondřej Krajčí, měštěnín Nového města Pražského, pohání Jiříka Hallara, obývajícího na Újezdě pod Petřínskú horú na místě Komárovském. Viniti ho chce ze třinácti kop grošuov českých, kteréž jest jemu on Jiřík pozuostal dlužen za duom. Vložen puohon léta oc M'D°XII° feria quinta Salus populi [18. března]. V té při mezi Vondřejem Krajčím, měštěnínem Nového města Pražského, puovodem s jedné, a Jiříkem Hallarem, obývajícím na Újezdě pod Petřínskú horú na místě Komárovským, pohnaným s strany druhé, kdež týž Vondřej jej viní ze třinácti kop grošuov českých, kteréž jest on Jiřík pozuostal dlužen za duom etc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal quitancí. Proti tomu pohnaný dal mluviti, že k tomu puohonu nenie povinen odpoviedati, poněvadž on Ondřej nezachoval se jest podle pokuty v té quitancí dotčené, v kteréž quitancí zřetedlně stojí: nedal-li by mu té summy on Haller na rok jmenovitý Hromnic, aby se zase v ten duom uvázal; žádaje JMtí pánuov za spravedlivé opatřenie, tak že jest přes pokutu poháněti neměl, ale při ní se měl zachovati. Zase na místě puovoda jest povědieno: poněvadž on pohnaný k tomu dluhu se zná a jemu neodpierá, žádaje v tom také opatřen býti, při tom též druhá quitancí ukázána, ktož se k čemu zná, že jest povinen dáti. Zase od pohnaného povědíno: poněvadž jemu prodal za svobodné, že jest jemu povinen osvoboditi, chce-li peníze míti. Zase od puovoda proti tomu povědíno: že jemu toho potřebí nenie, čehož on Hallar žádá; pakli chce co míti, učině tomuto, z čehož ho on žene, dosti, že má právo před sebú. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké etc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyšavše puohon, quitancí k témuž pokázání, odpor i jich s obú stran pře líčenie váživše, takto o tom nalézají: Poněvadž on Ondřej puovod ukázal quitancí, v kteréžto quitancí pokuta i jistota položena jest; z té příčiny se ten puohon zdvihá, než chce-li on Vondřej puovod podle též pokuty v té quitanci položené

Strana 279
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 279 k tomu domu, jakž ta pokuta ukazuje, hleděti, právo mu se nezavierá. Dal památné. Stalo se létha oc M'DOXV° v úterý den svatého Brikcí. R. VI. I. D 7 a. 2506. Mezi Bohuslavem Vrchotou z Slatiny a Janem Tichtou z Ještětic o dluh. — 1515, 14. listopadu. Bohuslav Vrchota z Slatiny pohání Jana Tychtu z Ještětic. Viniti ho chce z jedenácti kop grošuov českých pozuostalých podle smlúvy učiněné, kdež týž Jan Tychta maje jemu jedenácte kop grošuov na čas minulý dáti a vyplniti, tomu nedbá dosti učiniti témuž Bohuslavovi. Vložen puohon léta oc MDXII° v pondělí po zvěsto- vání panny Marie [29. března 1512]. V té při mezi Bohuslavem Vrchotú z Slatiny puovodem s jedné, a Janem Tichtú z Ještětic pohnaným strany druhé, kdež jej on Bohuslav viní z jedenácti kop grošnov českých pozuostalých podle smlúvy učiněné, kdež týž Jan Tichta maje jemu jedenácte kop grošuov na čas minulý dáti a vyplniti, tomu nedbá dosti učiniti jemu Bohuslavovi oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí a ceduli sepsanú někdy Janem Sulkem z Hrádku. Proti tomu Jindřich Loučenský od Tychty pověděl, že jest cedule nepečetěná a bez pečeti, a že ta nemá přijata za svědomí býti. Zase Bohuslav Vrchota puovod pověděl, že jest mezi nimi smlúva sepsána dokonalá řádná a v jeho Janově Sulkově truhlici po smrti jeho nalezena, a že jest on Jan tu smlúvu sepsal svú duší, ji zapečetil, při kteréž jest páně Hartmanova otce jeho pečet, na kterúž smlúvu on Tychta jemu Vrchotovi čtyři kopy grošuov dal a jedenácte po- zuostal, tak jakž z těch z jedenácti kop jeho Tychtu pohání. A při tom nález od soudu purgkrabského vokázal, že jest při té při s ním proti Josefovi židu stál a dostál i toho vobránil, že jest od žida zatčen nebyl; a z čehož pohání, že to do- statečně podle svého puohonu a podle práva provozuje. Zase proti tomu od Tychty žádáno, aby jeho nález mezi Zachařem z Plotišť s jedné a Katheřinú Sirotkovú z Hradce Králové strany druhé čten byl, žádaje na pánuov Jich Mti za naučení, má-li té škartě odpierati, jakož jest táž Katheřina odpierala. Dále pravie, že každá smlúva podle zřízenie zemského má býti pečetěna, žádaje podle téhož zřízenie zemského za opatření; a že jest jemu Tychtovi on Bohuslav od téhož žida, jakož toho nález ukázal, nepomohl, a že on Tychta pro tu věc Josefovi padesáte kop grošnov českých dlužen, a jemu Josefovi zapsati se pro tu věc registry purgkrabskými ctí a věrů musil. A poněvadž jest tomu dosti neučinil a nemohl učiniti, neb jest ty časy on Bohuslav na věži seděl, a tudy jej opustil, a on Tychta musil jest se s Josefem židem o to smluviti, že jemu Bohuslavovi ničímž povinen nenie, a že toho, by s ním k tomu nálezu, kterýž vokázal, stával, ničímž neprovozuje. A on Tychta pohnaný že to dostatečně registry [provodí], že jest jemu Tychtovi on Bohuslav z toho, nač smlúva ukazuje,

Strana 280
280 D. XIII. Registra soudu komorního. nedopomohl, při tom žádaje zachován býti. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyševše puohon, odpory a smlúvu takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on Jan Tychta puovod skrze Zdenka Loučenského k tomu se jest seznal v své při líčenie a to těmito slovy, že jest témuž Bohuslavovi Vrchotovi na to, aby s ním proti židu dostál, čtyři kopy dal, že by bylo podobněji, aby jemu on Bohuslav ty čtyři kopy zase vrátil; a on Bohuslav na to jest registry purgkrabskými ukázal, že jest ta pře konec vzala, poněvadž jest Josef žid tak, jakž jemu nalezeno, nepřísahal; protož zřetedlně znáti jest, že on Jan Tychta jemu Bohuslavovi Vrchotovi ty čtyři kopy na těch patnácti kopách groších jest dal; z té příčiny dává se jemu Bohuslavovi puovodovi za právo, tak aby on Jan Tychta témuž Bohuslavovi Vrchotovi těch jedenácte kop grošuov v puo- honu jmenovaných dal od dneška ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc M'DOXV° v středu po svatém Brikcí. R. VI. 1. A. 11. a. 2507. Mezi Janem Nyclem z Normberka a Annou z Kováně spolu s Janem a Bernardem z Wald- šteina o dluh. — 1515, 14. listopadu. Jan Nyczl z Normbergka pohání paní Annu z Kováně na Lovosicích, manželku někdy pana Albrechta z Kolovrath oc, najvyššího kancléře království Českého, a pana Jana a pana Bernartha vlastních a nedielných bratří z Walšteina a na Krupce. Viniti je chce jakožto držiteluov statku téhož někdy pana Albrechta z Kolovrath ze dvadcíti kop grošuov českých, kteréž jemu Nyclovi na čas menovitý a již minulý měly dány býti podle zapsání nadepsaného pana z Kolovrath, tak jakož to zapsání pod téhož pana Albrechta pečetí šíře v sobě zavierá, i tomu se až posavád nestalo dosti. Vložen puohon létha oc M'DXV° v pondělí před svatým Šimonišem a Judú [22. října]. V té při mezi Janem Nyclem z Normbergka puovodem s jedné, a paní Annú z Kováně na Lovosicích, manželkú někdy pana Albrechta z Kolovrath oc, najvyššího kancléře království Českého, a panem Janem a panem Bernarthem vlastními a nedielnými bratřími z Walšteina a na Krupce, pohnanými s strany druhé, kdež je viní jakožto držiteluo statku téhož někdy pana Albrechta z Kolovrath ze dvadcíti kop grošuov českých, kteréž jemu Nyclovi na čas menovitý a již minulý měly dány býti podle zapsání nadepsaného pana z Kolovrath, tak jakož to zapsání pod téhož pana Albrechta pečetí šíře v sobě zavírá, i tomu se až posavád nestalo dosti oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal též zapsání. Proti tomu od pohnaných povědíno, že takový list před tiemto soudem souzen býti nemá, a že jest prve o takovúž věc před tento soud pohnáno bylo od Henricha z Šlenic, a že ta pře podána jest k úřadu purkrabství Pražského. A na to ukázali nález, kterýmž ta věc se odkládá. Zase proti tomu

Strana 281
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 281 puovod pověděl, že ten list, ku kterémuž jest bylo prve poháněno, na kteréž se ten nález ztahuje, že jest byl s pokutami, ale tento list že nenie s pokutami, a že má zde souzen býti, a že jest prve jemu Nyclovi na tento list tiemto soudem přisouzeno deset kop grošuov českých na paní Anně z Kováně. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, slyševše jich s obú stran pře líčenie, puohon, a v list, v kterýmž se někdy pan Albrecht z Kolovrath oc Nyclovi a manželce jeho zapsal, pilně nahledše, takto o tom vypověděti ráčili: Poněvadž on Jan Nycl na to jest ukázal z registr komorních nález, v kterémž jest jemu Nyclovi na ten list deset kop grošuov českých přisúzeno, tu kdež jest byl pohnal paní Annu z Kováně, jakožto v ty časy držitele statku po někdy panu Albrechtovi z Kolovrath oc, i z té příčiny dává se jemu Janovi Nyclovi puovodovi za právo, tak aby oni pohnaní, paní Anna z Kováně, pan Jan a pan Bernarth bratří z Walšteina, jemu Janovi Nyclovi těch dvadceti kop grošuov českých v puohonu jmenovaných dali konečně ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc M'DXV v středu po svatém Brikcí. R. VI. I. B. 3 a. Srov. svědomí č. 2367. 2508. Mezi Markétou z Leskovce a Dorotou Peštalkou z Košíně o nevrácení klenotů svěřených. 1515, 14. listopadu. Markétha z Leskovce, měšťka Nového města Pražského, pohání Dorothu Peštalku z Košíně. Viniti ji chce z nevrácenie klenotuov jí od ní svěřených, zejména věnce perlového s korunú a dvú páteřuov korálových, kteréžto klenoty ona Markétha pokládá šedesáte kop grošuov míšenských. Vložen puohon létha oc M'DXV° ve čtvrtek před květnú nedělí [29. března]. V té při mezi Markéthu z Leskovce, měštkú Nového města Pražského, puovodú s jedné, a Dorothú Peštalkú z Košíně, pohnanú s strany druhé. Kdež táž Markétha viní ji z nevrácenie klenotuov jí od ní svěřených, zejména věnce perlového s korunú a dvú páteřuov korálových, kteréžto klenoty ona Markétha pokládá šedesáte kop grošuov míšenských oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí, žádaje při tom svém pruovodu, poněvadž dostatečně provozuje, zachována býti. Proti tomu ona Dorotha pohnaná žádala za opatření, poněvadž z svěření pohání, aby to svěření provedla, a že toho svého puohonu ničímž neprovozuje a že jest jí nic nesvěřila. A při tom také pověděla, že jest ta věc sama v sobě, vo kteréž chce zprávu JMti dáti, že jest ona Markétha jí to, aby jí na to patnácte kop zjednala, dala, a jestliže by jí nezjednala, že by k znamenité škodě přijíti musila, a že jest ona to na její žádost učinila a těch patnácte kop jí zednala, a že jí Dorothě ona jestě do dnes žádného peníze zase nedala. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, Archiv Český XIX 36

Strana 282
282 D. XIII. Registra soudu komorního. najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyševše puohon s obú stran, pře líčení, odpory i svědomí, takto o tom nalézají: Poněvadž ona Markétha puovod podle práva to jest provedla, a také ona Dorotha v řeči své jest se seznala, že jest od ní Markéthy z Leskovce klenoty přijala, i z té příčiny dává se jí Markéthě puovodovi za právo, tak aby ona Dorotha jí Markéthě ty klenoty v puohonu jmenované od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých dala; pakli by jí jich nedala, aby strany na zajtří svatého Fabiána najprv příštího před úředníky menšími stály, a tu což táž Markétha před týmiž úředníky, zač by ty klenoty stály, provede, aby jí dala od toho pruovodu ve dvú nedělích pořád zběhlých. A chce-li ona Dorotha Peštalka k ní Markéthě o těch patnácte kop, kteréž praví, že by ona Markétha na ty klenoty od ní přijala, hleděti, právo se jí nezavierá. Dala památné. Stalo se létha oc M'DXV° v středu po svatém Brikcí. R. VI. 1. B. 17. b. 2509. Mezi obcí Menšího města Pražského a Vilémem Mrackým z Dubé o nevydávání platu ročního ze zboží Hradištského. — 1515, 14. listopadu. Purgmistr a konšelé i všecka obec Menšího města Pražského pohánějí pana Viléma Mrackého z Dubé. Chtie ho viniti jakožto držitele tvrze Hradištka i všeho zboží k té tvrzi příslušejícího z toho, že jim nevydává jedné kopy grošuov platu ročního k jich městu příslušejícího z též tvrze a zboží, a toho nevydání pokládají sobě padesáte kop grošuov českých. Vložen puohon léta oc M'D°XII° ve čtvrtek před svatým Filipem a Jakubem [29. dubna 1512]. V té při mezi purgmistrem a konšely i vší obcí Menšího města Pražského puovody s jedné, a panem Vilémem Mrackým z Dubé pohnaným strany druhé, kdežto oni purgmistr a konšelé i všecka obec Menšího města Pražského viní jej jakožto držitele tvrze Hradištka i všeho zboží k té tvrzi příslušejícího z toho, že jim nevy- dává jedné kopy grošuov platu ročního k jich městu příslušejícího z též tvrze a zboží, a toho nevydání pokládají sobě padesáte kop grošuov českých oc, jakož puohon ukazuje. Tu pan Vilém Mracký pohnaný žádal JMti pánuov za opatřenie, poněvadž tento puohon a tato pře dotýká se gruntuov, že by v tomto soudu taková věc souzena neměla býti. Tu JMt pán pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, takto nalezají: Poněvadž se grunthuov tento puohon dotýče, a gruntové že v tomto soudě komorním se nesoudí, z té příčiny Jich Mt tento puohon zdvihají. Než chtí-li se strany tu z toho, kdež ta věc k soudu náleží, viniti, právo se jim nezavierá. Dali památné. Stalo se létha oc tisícého pětistého patnáctého v středu po svatém Brikcí. R. VI. I. C. 11. a.

Strana 283
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 283 2510. Mezi Václavem Budovcem z Budova a Albrechtem Rendlem z Oušavy o nevydání dobré vůle na majestáty. — 1515, 14. listopadu. Václav Budovec z Budova na Roztokách pohání Albrechta Rendle z Aušavy a na Myšlíně oc. Viniti ho chce z toho, že mu majestátuov královských na clo u Roztok a na vsi Hradec, Husinec a na Reří*) svědčící ch] s dobrými volemi, kteréž mu týž Rendl na ty majestáty udělati měl, vydati nedbá, podle trhu mezi nimi učině- ného, kterýchžto majestátuov a na ně dobrých volí nevydánie on Budovec tisíc kop grošuov českých pokládá. Vložen puohon léta oc M'DXII v sobotu den svatého Bonifáci [5. června 1512]. V té při mezi Václavem Budovcem z Budova na Roztokách puovodem s jedné, a Albrechtem Rendlem z Aušavy a na Myšlíně pohnaným s strany druhé, kdežto on Václav viní Albrechta Rendle z toho, že mu majestátuov královských na clo u Roztok a na vsi Hradec, Husinec a na Řeří*) svědčících s dobrými volemi, kteréž mu týž Rendl na ty majestáty udělati měl, vydati nedbá podle trhu mezi nimi učiněného, kterýchžto majestátuov a na ně dobrých volí nevydání on Budovec sobě tisíc kop grošuov českých pokládá oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí. A na to podle toho svého pruovodu za spravedlivý rozsudek. Proti tomu Bohuslav Vrchota z Slatiny, poručník Albrechta Rendle, pravil: Jestliže on Budovec jakú smlúvu s ním panem Rendlem má, že se jest měl k němu takto zachovati a k němu, aby té smlúvě dosti učinil, poslati a žádati toho, aby jemu takové majestáty vydal; a poněvadž on Budovec jest toho neučinil a k němu o to prve, nežli jest pohnal, neposlal ani na něm toho, aby mu takoví majestátové vydáni byli, nežádal, že žádá za opatřenie. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, takto nalézají: Poněvadž on Václav Budovec puovod podle práva jest to provedl, že jest on Rendl jemu Václavovi Budovcovi řekl majestát na Hradec dáti dobrú vuolí, z té příčiny se jemu Václavovi Budovcovi dává za právo, tak aby on Albrecht Rendl jemu Václavovi Budovcovi ten majestát na Hradec svědčící i s dobrú vuolí dal, a to konečně ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc M'DOXV° v středu po svatém Brikcí. R. VI. 1. D 7 b. — *) Čti: na Řeží. 2511. Mezi Janem z Koloděj na Skalici a Janem Černčickým z Kácova o nedostiučinění rčení. 1515, 15. listopadu. Jan z Koloděj na Skalici pohání pana Jana Černčického z Kácova na Novém městě. Viniti ho chce z toho, že jest žádal jeho Jana z Koloděj, aby dopustil Miku- lášovi písaři jeho obstaviti na svém právě Jaroměřské, a připsal se cedulí svú pod 36*

Strana 284
284 D. XIII. Registra soudu komorního. sekretem svým jemu Janovi z Koloděj, aby se tajž Jan nic nebál, by mu to k jakým nákladuom přijíti mělo, a že to chce vše zastati, jakož táž cedule pod sekretem téhož pana Jana Černčického to v sobě šíře ukazuje, i tomu připsání od něho se dosti nestalo, kdež pokládá sobě to tajž Jan z Koloděj dvadceti kop grošuov českých. Vložen puohon léta oc M'D’XII° v sobotu den svatého Havla [16. října 1512]. V té při mezi Janem z Koloděj na Skalici puovodem s jedné, a panem Janem Černčickým z Kácova na Novém Městě pohnaným s strany druhé. Viniti ho chce z toho, že jest žádal jeho Jana z Koloděj, aby dopustil Mikulášovi, písaři jeho, obstaviti na svém právě Jaroměřské, a připsal se cedulí svou pod sekretem svým jemu Janovi z Koloděj, aby se tajž Jan nic nebál, by mu to k jakým nákladuom přijíti mělo, a že to chce vše zastati, jakož táž cedule pod sekretem téhož pana Jana Černčického to v sobě šíře ukazuje, i tomu připsání od něho se dosti nestalo, kdež pokládá sobě to tajž Jan z Koloděj dvadceti kop grošuov českých oc, jakož puohon ukazuje. A na to ty cedule poselací ukázal i svědomí, při tom Jich Mtí pánuov proše podle toho připsání a svědomí, kterýmž provozuje, za spravedlivé opatření. Proti tomu poručník pana Jana z Kácova také žádal v tomto za opatřenie, že on Jan z Koloděj sám právo osadil a sám soudil, sám výpověď učinil, a že by tomu svému připsání dosti pan Jan rád i podnes učinil, a kdyby byli oni jedině o to konec služebníku jeho páně Janově učinili, ale že sú toho soudu nedokonali. A na to také ukázal svědomí. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, vyslyševše jich s obú stran pře líčenie, cedule poselací i svědomí, takto o tom nalézají: Poněvadž on Jan Koloděj puovod dvěma cedulemi, kteréž jest jemu Janovi Kolodějovi on pan Jan z Kácova pod sekrety svými psal, pokázal, v kterýchžto cedulích to zřetedlně stojí, že takové obstavení Jaroměřských jemu Janovi Kolodějovi k žádným nákladuom a k škodám přijíti nemá, i z té příčiny Jich Mt páni dávají jemu Janovi z Koloděj puovodovi za právo, tak aby strany na zajtří svatého Fabiána najprv příštího před úředníky menšími Pražskými stáli, a tu což on Jan Koloděj před týmiž úředníky na schválenie jich to, což jest pro tu při v puohonu jmenovanú svých peněz vynaložil a dal, do té summy v pruovodu jmenované provede, to aby jemu Janovi Kolodějovi on pan Jan z Kácova dal a to konečně od toho pruovodu ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta oc M'DXV° ve čtvrtek po svatém Brikcí. R. VI. 1. B. 4. a. Srov. svědomí č. 2405. 2512. Mezi Asmanem Khewingem z Mostu a Jindřichem Vencelíkem z Vrchovišť o dluh. 1515, 16. listopadu. Asman Khewing z Mostu pohání Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť. Viniti ho

Strana 285
Nálezy k roku sv. Martina 1515. 285 chce z dluhu spravedlivého devíti kop míšenských a ze čtyřidcíti grošuov míšenských. Vložen puohon létha oc M'D°XIII° feria III. in cathedra Petri [22. února 1513]. V té při, kteráž jest mezi Azmanem Kowynkem z Mostu puovodem s jedné, a Jindřichem Vencelíkem z Vrchovišť pohnaným s strany druhé. Kdež ho viní z dluhu spravedlivého devíti kop míšenských a ze čtyřidcíti grošuov míšenských oc, jakož týž puohon to v sobě šíře zavierá. A na to ukázal svědomí a žádal pánuov Jich Mtí za spravedlivé opatřenie. K tomu jest poručník pohnaného pověděl, že tomu svědomí neotpierá a že mu věří. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hlu- boké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, o tom nalézti ráčili: Poněvadž jest tomu dluhu poručník pohnaného ne- odepřel, z té příčiny se jemu Azmanovi puovodovi dává za právo, tak aby on Jindřich Vencelík pohnaný jemu Azmanovi puovodovi dal těch devět kop míšenských a čtyřidceti grošuov míšenských, a to ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc MDXV° v pátek po svatém Brikcí. R. VI. l. A. 1. b. 2513. Mezi Heřmanem z Rychnova a Janem Zahrádkou z Černé o nedání přijatých peněz. 1515, 16. listopadu. Pan Heřman z Rychnova pohání Jana Zahrádku z Černé. Viniti jej chce z toho, kdež jest on pan Heřman témuž Janovi poručil na miestě svém deset kop grošuov českých svých vzíti od Thomáše z Prostiboře, písaře menších desk zemských, ale on Jan přijav těch deset kop grošuov českých tak k sobě, jemu panu Heřma- novi jich dáti nechce. Vložen puohon léta tisícého pětistého patnáctého ve čtvrtek před svatým Ambrožem [29. března]. V té při mezi panem Heřmanem z Rychnova puovodem s jedné, a Janem Zahrádků z Černé pohnaným s strany druhé, kdež jej vinil z toho, kdež jest on pan Heřman témuž Janovi poručil na místě svém deset kop grošuov českých vzieti od Thomáše z Prostiboře, písaře menších desk zemských, tak k sobě, jemu panu Heřma- novi jich dáti nechce oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí a při tom žádal za spravedlivé opatření. Proti tomu Jan Zahrádka odpieraje pravil, že jest od Thomáše z Prostiboře jeho páně Heřmanových peněz jak živ nevzal ani jednoho pe- níze, než k tomu že se zná, že jest těch deset kop grošuov vzel od Šerlinga jeho páně Heřmanových, a ty že jest z jeho páně Heřmanova rozkázání, kdež jest roz- kázal, dal. A na to ukázal Thomáše z Prostiboře svědomí. I zase proti tomu poručník páně Heřmanuov mluvil, že jest on Zahrádka od kohož kolivěk, jakož se sám zná, že jest je od Šerlinka jeho páně Heřmanových peněz k sobě přijal, jakož Šerlink to také vyznává; a poněvadž se k tomu zná, že jest jeho peníze páně Heřmanovy

Strana 286
286 D. XIII. Registra soudu komorního. vzel, že mu jest povinen je dáti. Proti tomu zase Jan Zahrádka pověděl, že jest on od Thomáše žádných peněz tak, jakž pohání, nevzal, než že je vzal deset kop grošuov od Šerlinka na Zderaze, a kdyby byl z těch a tak pohnán, že by chtěl před Jich Mtí to oznámiti a pokázati, kam jest je děl. A také pravil, že toliko jeden svědek seznává, že jest je od Tomáše bráti měl, a druhý že toho neseznává; a po- něvadž toho podle práva dostatečně neprovozuje, že Jich Mtí žádá v tom za opatření. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, takto o tom nalézti ráčili: Po- něvadž on to pan Heřman Rychnovský podle práva provedl, že jest on Zahrádka pohnaný těch deset kop grošuov českých v puohonu jmenovaných, kteréž jest jemu Šerlingk u Thomáška položil, vyzdvihl a přijal, a on Zahrádka se k tomu seznal, že jest těch deset kop grošuov českých, kteréž jest on Šerlingk jemu panu Heřma- novi dlužen byl, k sobě přijal; z té příčiny dává se jemu panu Heřmanovi puo- vodovi za právo, tak aby on Zahrádka pohnaný těch deset kop grošuov českých jemu panu Heřmanovi puovodovi dal od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. A chce-li on Jan Zahrádka z toho, což jest zaň za pana Heřmana vydal, anebo jestliže jest co pan Heřman jemu Zahrádkovi dlužen zuostal, k němu panu Heřma- novi o to hleděti, právo se jemu nezavierá. Dal památné. Stalo se létha oc MDXV° v pátek po svatém Brikcí. R. VI. list A. 24. a. 2514. Mezi Heřmanem z Rychnova a Janem Zahrádkou z Černé o rčení. — 1515, 16. listopadu. Pan Heřman z Rychnova pohání Jana Zahrádku z Černé. Viniti ho chce ze rčenie takového, že když jest on pan Heřman Sobčice prodal Janovi Krupému z Pro- bluze, on Jan Zahrádka prosil téhož pana Heřmana, aby peněz lesních a loučních v smlouvu nekladl, že jemu panu Heřmanovi on Jan Zahrádka ty peníze sám dáti chce, řekl, to jest puol páty kopy grošuov a vosmnácte grošuov vše českých, a tomu svému rčenie týž Jan Zahrádka dosti učiniti zanedbává. Vložen puohon léta oc M'DXII° ve čtvrtek před svatým Ambrožem [1. dubna 1512]. V té při mezi panem Heřmanem z Rychnova puovodem s jedné, a Janem Zahrádkú z Černé pohnaným s strany druhé, kdež ho viní ze rčenie, kdež jest on pan Heřman Sobčice prodal Janovi Krupému z Probluze, on Jan Zahrádka prosil téhož pana Heřmana, aby peněz lesních a loučních ve smlúvu nekladl, že jemu panu Heřmanovi on Jan Zahrádka ty peníze sám dáti chce, řekl, to jest puol páty kopy grošuov a vosmnácte grošuov vše českých, a tomu svému rčenie týž Jan Zahrádka dosti učiniti zanedbává oc, jakož puohon ukazuje. A na to ukázal svědomí. Proti tomu pohnaný pravil, že proti tomu nenie, kdyby jedno věděl, co těch peněz v pravdě

Strana 287
Nálezy k roku sv. Martina 1515. 287 jest, by jich dáti nechtěl, než že by je chtěl dáti. A k tomu dále pravě, zdá-li mu se toto učiniti, aby to, což těch peněz býti má, před svými přátely provedl anebo před úředníky menšími, a cožkoli provede, že mu chce dáti; než by mu měl dáti, an toho neprovozuje, co jich býti má, aby Krupý řekl, že jest dal, ješto mu nená- leželo dáti, že mu se to nezdá učiniti. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on Jan Zahrádka pohnaný před soudem stoje dobrovolně se jest v to podvolil, že jemu panu Heřmanovi dáti chce, což pro- vede před přátely jich s obú stran anebo před úředníky menšími desk zemských, protož aby on Zahrádka tomu dosti učinil, a což on pan Heřman před těmi přátely s obú stran vydanými mezi tiemto časem a svatým Fabiánem najprv příštím provede do té summy, to aby jemu panu Heřmanovi Jan Zahrádka dal od pruovodu ve dvú nedělích pořád zběhlých; pakli by jich o to přátelé v tom času srovnati nemohli, anebo že by přátel nevydali, tehdy aby strany stály před úředníky menšími na zajtří svatého Fabiána najprv příštího, a tu což on pan Heřman na schválenie týchž úřed- níkuov provede do té summy v puohonu jmenované, aby jemu panu Heřmanovi on Jan Zahrádka dal od téhož pruovodu ve dvú nedělích pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc tisícého pětistého patnáctého v pátek po svatém Brikcí. R. VI. list A. 24. b. 2515. Mezi Ladislavem Malešickým z Černožic a Kryštofem z Hermsdorfu o postavení služebníka pro nářek cti. — 1515, 16. listopadu. Ladslav Malešický z Černožic na Malešicích pohání Krystofa z Hermsdorfu, aby Hanuše z Mošvice, služebníka svého, postavil před oc. Viniti ho chce z toho, že jest k němu mluvil pravě, že jest všudy tak dobrý jako on Malešický, i to aby týž Hanuš provedl, že jest tak dobrý všudy. Vložen puohon léta oc M'DXV° v středu před božím křtěním [3. ledna 1515]. V té při mezi Ladslavem Malešickým z Černožic na Malešicích puovodem s jedné, a Krystofem z Hermsdorfu pohnaným s strany druhé. Kdež jej on Ladíslav pohnal pro postavení služebníka jeho Hanuše z Mošvice, že ho viniti chce z toho, že jest k němu mluvil, pravě, že jest všudy tak dobrý jako on Malešický, i to aby týž Hanuš provedl, že jest tak dobrý všudy oc, tak jakž puohon to v sobě zavierá. Tu Krystof z Hermsdorfu dal mluviti, že ta pře jest podána na přátely, a z té příčiny on Hanuš nestojí a jel preč. Proti tomu on Malešický pověděl: Poněvadž on Krystof toho ničímž neprovozuje, že žádá za opatřenie podle práva. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on

Strana 288
288 D. XIII. Registra soudu komorního. Krystof jest toho nepokázal, aby na přátely ta pře podána byla, a on Hanuš po- staven nenie, i z té příčiny podle toho puohonu dává se Ladslavovi Malešickému puovodovi za právo stané. Dal památné. Stalo se létha oc M'DXV° v pátek po svatém Brikcí. R. VI. list B. 14. a. 2516. Mezi Markétou z Fejlce a Fridrichem purkrabím z Donína o nevydání pozůstalých peněz po bratru. — 1515, 16. listopadu. Markétha z Feylcze pohání pana Frydrycha purkhrabí z Donína a na Dražicích Viniti ho chce ze dvú seth kop grošuov českých, kteréž týž pan Frydrich při sobě má někdy Enolfovy Feilcarovy z Feylce, bratra jejího vlastního, kterýžto Enolf Feylcar bratr její vlastní bez zřízenie a kšaftu umřel jest, a těch dvě stě kop grošuov českých nadepsaných vedle obdarování krále JMti na ni na Markéthu jakožto na vlastní sestru příbuzenstvím vedle téhož obdarování královského připadlo jest. Vložen puohon léta oc tisícého pětistého třináctého v sobotu po sv. Matěji [26. února 1513]. V té při mezi Markethú z Feylcze puovodem s jedné, a panem Frydrichem purkhrabí z Donína a na Dražicích pohnaným s strany druhé. Kdež jej pana Fry- drycha viní ze dvú seth kop grošuov českých, kteréž týž pan Frydrich při sobě má někdy Enolfovy Feylcarovy z Feylce bratra jejieho vlastního, kterýžto Enolf Feylcar bratr její vlastní bez zřízenie a kšaftu umřel jest, a těch dvě sthě kop grošuov českých nadepsaných vedle obdarování krále JMti na ni na Markéthu jakožto na vlastní sestru příbuzenstvím vedle téhož obdarování královského připadlo jest. Proti tomu pan Frydrich Donínský dal pověděti, že jest o touž věc a z těch peněz pohnán od bratří též paní Markéthy, pak že on těch peněz při sobě na jiný spuosob ne- drží, než poněvadž jest pohnán od nich od obojiech, že se jemu nezdálo a nezdá bez rozeznání spravedlivého těch peněz vydávati, než komuž spravedlivě náležeti budú, že je on rád vydati chce, když se ti, ktož jsú z nich pohnali, o to srovnají. Zase proti tomu táž Markéta puovod dala jest povědíti: Poněvadž jest její pře přišla s panem Frydrichem, že za to prosí, aby při právu zachována byla, poněvadž pan Frydrich Donický se k tomu zná, že má ty peníze při sobě, z kterýchž jest pohnán. Proti tomu skrze poručníka od bratří též Markéthy povědíno jest, že za to pánuov Jich Mtí prosí, aby ty peníze, kteréž sú oni také puohonem u pana Donického zastihli, vydávány nebyly, že oni k těm penězóm lepší právo a spravedlnost ukázati chtí, když na jejich při příde. Zase proti tomu Mikuláš Dětský poručník od též Markéthy pověděl jest: Chtí-li oni bratří její hned se súditi, že poručník jejie před Jich Mtmi to dostatečně pokázati chce, že ne oni bratří, ale ona Markétha k těm penězóm právo a spravedlnost má. Tu JMt pán, pan Vilém z Pernšteina na Hluboké oc,

Strana 289
Nálezy k roku sv. Martina 1515. 289 najvyšší hofmistr královstvie Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, těch pří a puohonuov, kdež Markétha z Feylce a bratří její pohánějí pana Frydrycha z Donína, odkládají do Svátosti najprv příští, aby strany, totižto Markétha z Feylce puovod i také pan Frydrych Donínský pohnaný i také bratří jmenované Markéthy, na ten den před Jich Mtí zase stáli se všemi spravedlnostmi, a to z té příčiny, poněvadž se v těch obú puohonech jedné věci dotýče a obojí k těm penězuom spravedlnost míti chtí, a tu aby Markétha a bratří její sobě odpověděli, a kteráž strana k těm penězóm, z kterých obojí pohánějí, lepší spravedlivost okáže, Jich Mt páni vyslyšíce strany v tom se spravedlivě zachovati ráčí. Stalo se létha oc M'DXV° v pátek po svatém Brikcí. R. VI. list B. 18. a. S poznámkou: „Nález ex altéra parte verte tria folia.“ 2517. Mezi Opplem z Fictum a Vilémem z Vřesovic o nedodržení smlouvy. — 1515, 16. listopadu. Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohání Viléma z Vřesovic a na Dou- bravské Hoře. Viniti ho chce z toho, kdež jest týž Oppl smlúvu učinil o statek a zboží své Teplické a Střekovské s nebožtíkem panem Albrechtem z Kolovrath oc, najvyšším kancléřem království Českého, a on Vilém podle jiných urozených dobrých lidí jsa rukojmie, že se té vší smlouvě od téhož pana Albrechta dosti státi má, i zuostal mu jest nebožtík pan Albrecht z Kolovrath [dlužen] na touž smlouvu za vobilé dvě stě kop puol třetí kopy devět grošuov míšenských, a on Vilém jsa za to rukojmí také, jakož svrchu stojí, plniti jemu zanedbává. Vložen puohon létha oc M'DOXV° [sic] v sobothu den svatého Filipa a Jakuba [1. května]. V té při mezi Opplem z Fictum a na Novém Šumburce puovodem s jedné, a Vilémem z Vřesovic a na Doubravské Hoře pohnaným s strany druhé, kdež jej viní z toho, kdež jest týž Oppl smlúvu učinil o statek a zboží své Teplické a Střekovské s nebožtíkem panem Albrechtem z Kolovrath oc, najvyšším kancléřem království Českého, a on Vilém podle jiných urozených dobrých lidí jsa rukojmí, že se té vší smlúvě od téhož pana Albrechta dosti státi má, i zuostal mu jest on nebožtík pan Albrecht z Kolovrath na touž smlouvu za obilé dvě stě kop puol třetie kopy devět grošuov míšenských, a on Vilém jsa za to rukojmí tak, jakž svrchu stojí, plniti jemu za- nedbává oc, tak jakož puohon šíře ukazuje. A na to smlúvu, kterúž s panem kancléřem má, ukázal a při tom pověděl, že ta smlúva ukazuje, když by jaká ruoznice o to mezi panem kancléřem a jím Opplem vznikla, kým má o to rovnáno býti, a oč jest srovnáno a oč nenie. Tu ceduli smluvní na to pod pečetmi smlúvcí i také ceduli řezanú, co jest toho obílé oc a zač, ukázal. Tu poručník Viléma pohnaného žádal Jich Mtí za opatření, že on Oppl z Fictum má bratří nedielné, a sám toliko pohání. Proti 37 Archiv Český XIX.

Strana 290
290 D. XIII. Registra soudu komorního. tomu Oppl z Fictum puovod dal mluviti, že se ta smlúva nestahuje, než na samú osobu páně Opplovu, neztahuje se na jiné bratří jeho Opplovy, a že se toliko svrchkuov a obilé dotýče, a že tu nenie jiným bratřím potřebí poháněti. Proti tomu Kundrat z Grymhainu, poručník Viléma z Vřesovic pohnaného, pověděl, že v té ceduli řezané pečetěné zřetedlně sečtěno jest, co za ty svrchky jest a jak se k sobě o ně zachovati mají, a že by se tak on Oppl zachovati měl. Zase proti tomu od Opple z Fictum povědieno, že on z toho, což jest zaplaceno, jakož v té smlúvě stojí, nepohání ani viní, než že v té smlúvě stojí, že obilé není vymláceno, a když by bylo vymláceno, že mají o to rovnáni býti, jakož jest se tak stalo, že jsú ti, na kterýchž sú přestali, to obilé sečtli, pošacovali a toho cedule řezané mezi panem kancléřem a jím Opplem učinili, a že z toho Oppl pohání, a oni toho ti rukojmie tu stojíce neodpírají a ně- kteří se znají, žádaje Jich Mtí, poněvadž neodpierají, za spravedlivé opatření. Proti tomu pan Bernarth z Walšteina mluvil, že ti rukojmie z toho rukojemství jsú vyšli a tou druhou smlúvou, kterúž jsú mezi sebú učinili, nad první smlúvu je z toho vytáhli, a tudy že jemu Opplovi tiem rukojemstvím povinni nejsú. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti radami, slyševše jich s obú stran pře líčenie, odpor, ceduli řezanú, svědomie, a v smlúvu mezi někdy panem Albrechtem z Kolovrath oc, najvyšším kancléřem království Českého, a jím Opplem z Fictum učiněnú pilně nahledše, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž ta dotčená smlúva to v sobě drží, byl-li by jaký rozdíl mezi stranami o svrchky, že Jiřík Želenský a Lorenc Glac to dále srovnati mají, tak jakž cedule řezaná ukazuje, o ty svrchky obilné jsú je srovnali, a také někteří z těch smluvcí a rukojmí k tomu sú se seznali, že sú za to slíbili, že se té vší smlúvě napřed dotčené od pana Albrechta z Kolovrath oc dosti státi má; z těch příčin dávají Jich Mt Opplovi z Fictum puovodovi za právo, tak aby on Vilém z Vřesovic jemu Opplovi z Fictum díl svuoj, což naň přijde, dal, a to konečně ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se léta oc M'DXV° v pátek po svatém Brikcí. R. VI. list C. 9. a. 2518. Mezi Opplem z Fictum a Vavřincem Glacem ze Starého Dvora o rukojemství. — 1515, [16. listopadu]. Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohání Lorence Glacza z Starého Dvora a na Červeném Hrádku. Viniti ho chce z toho, kdež jest týž Oppl smlouvu učinil o statek a zboží své Teplické a Střekovské s nebožtíkem panem Albrechtem z Kolovrath oc, najvyšším kancléřem království Českého. A on Lorenc podle jiných urozených dobrých lidí sa rukojmí, že se té vší smlouvě od téhož pana Albrechta

Strana 291
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 291 dosti státi má, i zuostal mu jest nebožtík pan Albrecht z Kolovrath na touž smlouvu za vobilé dvě stě kop puol třetie kopy devět grošuov míšenských, a on Lorenc jsa za to rukojmí taky, jakož svrchu stojí, plniti jemu zanedbává. Vložen puohon létha oc M'DOXII v sobothu den svatého Filipa a Jakuba [1. května 1512]. K tomuto puohonu puovod i pohnaný přistúpili sú, aby jakž kolivěk nález k první při jest, aby na tento puohon takovajž byl. [Po straně:] Léta oc D'XVII° v sobotu den svatého Jana Evangelisty*) nadepsaný Oppl z Fictum přiznal se jest, že jest podle nálezu tohoto panského vyzdvihl a přijal diel od Lorence Glaca z Starého Dvoru LXVIII kop gr. vše míšenských, a slibuje sám za se i za své dědice, naň pro tu sumu že se víc navracovati nemá nynie ani na budúcí časy. R. VI. list C. 10. a. — *) Sv. Jana Evang. 27. prosince padlo roku 1517 na neděli, 1516 na sobotu. 2519. Mezi Oplem z Fictum a Purkartem ze Sulevic o rukojemství. — 1515, [16. listopadu]. Oppl z Fictum a na Novém Šumburce pohání Purkartha z Sulevic na Duchcově. Viniti ho chce z toho, kdež jest týž Oppl smlouvu učinil o statek a zboží své Teplické a Střekovské s nebožtíkem panem Albrechtem z Kolovrath oc, najvyšším kancléřem království Českého. A on Purkart podle jiných urozených dobrých lidí sa rukojmí, že se té vší smlouvě od téhož pana Albrechta dosti státi má, i zuostal mu jest nebožtík pan Albrecht z Kolovrath na touž smlouvu za vobilé dvě stě kop puol třetí kopy devět grošuov míšenských, a on Purkarth jsa za to rukojmí také, jakož svrchu stojí, plniti jemu zanedbává. Vložen puohon léta oc M'D°XII° v sobotu den svatého Filipa a Jakuba [1. května 1512]. K tomuto puohonu puovod i pohnaný přistúpili sú, aby, jakžkolivěk nález k první a druhé při jest, na tento puohon takovajž byl. R. VI. list C. 10. a. 2520. Mezi Zdislavem ze Žlunic a Janem ze Žlunic o rčení. — 1515, 16. listopadu. Zdislav ze Žlunic pohání Jana ze Žlunic a na Přemyšlení, strajce svého. Viniti ho chce z dosti neučiněnie rčenie v tom, že jest mu řekl sto kop grošuov českých dáti, když statkem svým vladnúti bude, a tomu dosti učiniti zanedbává. Vložen puohon létha oc M'DXII ve čtvrtek před božím narozením [23. prosince]. V té při mezi Zdislavem ze Žlunic puovodem s jedné, a Janem ze Žlunic a na Přemyšlení, strajcem jeho, pohnaným s strany druhé, kdež ho viní z dosti ne- učinění rčenie v tom, že mu jest řekl sto kop grošuov českých dáti, když statkem svým vládnúti bude, a tomu dosti učiniti zanedbává oc, jakož puohon ukazuje. A na 37*

Strana 292
292 D. XIII. Registra soudu komorního. to ukázal svědomí, pravě, že to dostatečně provozuje, žádaje vedle toho pruovodu za spravedlivé opatření. Proti tomu on Jan pohnaný dal mluviti, že ti svědkové ne- srovnávají se a že někteří svědčí, že jest mu to rčenie u Anežky z Radiče v jejím domě učinil, ješto on tak praví, že jest v tom domě nikda za své paměti nebyl, leč kdy v svém dětinství, a že se v tom rčenie nepamatuje, by jemu co přiříkal, a jestliže jest mu kdy co řekl, že jest jemu za svého dětinství řekl, a že takové rčenie nemá váženo býti, a aby Jich Mt pro jiné strýce a bratry takového rčenie ne- ráčili vážiti, a že takové rčenie proti právu jest. A na to zřízenie zemské ukázal i také mnoho svědomí, že jest on sám Zdislav puovod to rozprávěl, že jemu za svého dětinství to rčenie učinil, a že je pacholetem byl, kdež jest proto byl k panu písaři přiveden, že jest pan písař řekl, že by byl hoden pro to rčenie šilinku. Proti tomu puovod dal zase mluviti, že netoliko to, že jemu za dětinství svého tak, jakž on praví, přiřekl, provozuje, ale že i to provozuje, kdež jest již léta měl a svým vládl, že jemu toho otporen nebyl ani otpieral, by mu tomu dosti učiniti nechtěl, ale pravil, že chce tomu dosti učiniti a jemu tu summu dáti. A také pravil, že se jeho svědkové nesrovnávají, a to v tom, že někteří svědčí, že je tomu třinácte let, někteří že dvanácte a někteří že vosm, a tak že jemu takoví svědkové ke škodě nejsú. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, tu při pilně váživše a v svědomí pilně nahlédše, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on Zdislav to jest dostatečně podle puohonu svého provedl, že on Jan sa v držení statku svého k tomu se jest přirčenie znal a mladostí svú tu při týmž znání nic neodepřel, a také mátě i někteří jiní svědkové vyznávají, že mu již dvadceti pět léth minulo, a ve při ve- dení on sám Jan pověděl, že jest tomu tři létha, jak svuoj statek drží; i z toho jest znáti, že jest jemu již bylo dvamescítma léth, když jest v držení statku svého všel; a z takových příčin dává se jemu Zdislavovi puovodovi za právo, tak aby on Jan pohnaný jemu Zdíslavovi puovodovi podle takového svého rčenie dal těch sto kop grošuov českých v puohonu jmenovaných, a to ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc M'DXV v pátek po svatém Brikcí. R. VI. list C. 15. a. 2521. Mezi Markvartem Kocem z Dobrše a Kateřinou z Dobrše o rčení nevzíti věna. 1515, 17. listopadu. Markvart Koc z Dorše [sic] pohání Katheřinu z Dobrše, manželku Heinricha z Vřesovic a na Peyricze. Viniti ji chce ze rčenie, tu kdež jest mu řekla po smrti Alše z Vidhostic, někdy manžela jejieho, že od něho Markvarta Koce bratra svého, což by na jeho díl přišlo věna jejieho, nic vzíti od něho nechce, by pak to věno

Strana 293
Nálezy k roku sv. Martina l. 1515. 293 na něm právem vysoudila, a přes takové své rčenie že jest od téhož Markvarta, bratra svého, vzala sto zlatých rýnských dílu jeho podle nálezu pánuov a vladyk z soudu ko- morního. Vložen puohon léta oc M'DXII° v neděli po sv. Brikcí [14. listopadu 1512] V té při mezi Markvartem Kocem z Dobrše puovodem s jedné, a Katheřinú z Dobrše, manželkú Heinricha z Vřesovic a na Peyricze, pohnanú s strany druhé, kdež ji viní ze rčenie, tu kdež jest mu řekla po smrti Alše z Vidhostic, někdy manžela jejieho, že od něho od Markvarta Koce bratra svého, což by na jeho díl přišlo věna jejieho, nic vzieti nechce, by pak to věno na něm právem vysoudila, a přes takové své rčenie že jest od téhož Markvarta bratra svého, což by na jeho díl přišlo, vzala sto zlatých rýnských dielu jeho podle nálezu pánuov a vladyk z soudu komorního oc, jakož puohon plněji v sobě zavierá a ukazuje. A na to ukázal svědomí. A při tom žádal podle svého pruovodu za spravedlivé opatření. Proti tomu poručník pohnané pravil, že toho rčenie neprovozuje, a to tudy, že svědkové svědčí, že sú od pohnané slyšeli, že jest pravila, že jest mu řekla, ale nesvědčí, by jemu tehdáž řekla, než svědčí, že je řekla, ale nesvědčí, kdy, a tudy že jest znáti, že jest to rčenie muselo někdy prve dávno býti a ne tehdáž; a že jest promlčené, a kdyby to rčenie mělo býti stálé, jakož není, poněvadž jest promlčené podle pro- jití let, že by se byl tím bránil tehdáž, když jest ona Katheřina jej Markvarta i jiné bratří poháněla z toho věna, ale že se jest tím tehdáž nebránil, ani tím kdy zastíral; a také pravil, že jest on Markvart vedle jiných bratří poháněl pana Strakonického, aby ho z toho rukojemství vyvadil, a kdyby byl měl takové rčenie na ni, že by pana Strakonického nebyl vedle jiných bratří pohnal, ale nemaje takového rčenie na ni, že jest poháněl. Proti tomu zase puovod dal pověděti, že jí jest on Markvart nad jiné bratří činil, ji u sebe choval, penězi, šaty i jinými věcmi zakládal, kdež pro takové věci a dobrodiní že jest jemu mohla dobře přiřéci a přiřekla; a že to rčenie promlčené nenie, poněvadž od toho rozsudku teprv dvě létě jsú. A kdež jest pana Strakonického vedle jiných bratří poháněl, že jest to učinil, chtěje jí i v tom jejího dopomoci, že to tomu jeho rčenie ke škodě nenie, ale poněvadž jest to rčenie dosta- tečně provedl, že žádá Jich Mti za opatření. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vladykami, krále JMti radami, tu při váživše a v svědomí pilně nahledše, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž on Markvart to jest dostatečně provedl, že jest ona Katheřina k tomu se znala, že jest mu řekla dielu jeho od něho nebrati, i z té příčiny dává se jemu Markvartovi Kocovi za právo, tak aby ona Katheřina pohnaná jemu Markvartovi těch sto zlatých rýnských dielu jeho, kteréž jest od něho vzala, ješto jich podle toho rčenie vzieti neměla, dala a navrátila, a to ve dvú nedělích od dnešního dne pořád zběhlých. Dal památné. Stalo se létha oc M'DXV v sobotu po svatém Brikcí. R. VI. list B. 19. a. Srov. svědomí č. 2431.

Strana 294
294 D. XIII. Registra soudu komorního. 2522. Mezi Sevaldem Guldenmundem z Grafcofu a Janem Čejkou z Olbramovic o dluh. 1515, 17. listopadu. Sewold Guldemund z Grafczof pohání Jana Čejky z Olbramovic. Viniti ho chce ze čtyř kop grošuov a ze čtyřidcíti jednoho groše vše českých dluhu jemu od něho dávno za kupecké věci zuostalého. Vložen puohon léta oc M'DXII v úterý před svatým Šimonišem a Judú [26. října 1512]. V té při mezi Zewoldem Guldemundem z Grafczof puovodem s jedné, a Janem Čejkú z Olbramovic pohnaným s strany druhé, kdež jej viní ze čtyř kop grošuov a ze čtyřidcíti jednoho groše vše českých dluhu jemu od něho dávno za kupecké věci zuostalého oc, jakož puohon šíře a plněji v sobě zavierá a ukazuje. A na to ukázal registra kupecká, žádaje Jich Mti v tom za opatření, a že kupci nemají čím pro- vozovati jiným než registry. Proti tomu Bohuslav Vrchota, poručník Jana Čejky, pověděl, že se k dluhu ke všemu zná, krom kopy grošuov, kterúž jest bratru jeho Zewoldovu dal. Proti tomu zase od Zewolda povědieno, že jest všecko zapsáno, což jest kdy na ten dluh, což jest jemu dal, a přes to že jestli to pokáže kajm, že jest mu tu kopu grošuov dal, že chce na tom přestati. Tu JMt pán, pan Vojtěch z Pernšteina na Hluboké oc, najvyšší hofmistr království Českého, se pány a vlady- kami, krále JMti radami, nalezli: Poněvadž Bohuslav Vrchota, poručník Jana Čejky z Olbramovic pohnaného, dluhu neodpírá, ale k dlu