326 Cap. XI. Jus vinearum. po všě čásy neporušeně na nich shledali a ještě na nich dnešní den úplně shledávámy; a proto jsme s dobrým rozmyslem a radú Našich přátel a s pravým vědomím k lepšiemu vynesli takové věci, jakož potom popsány stojí: 1. Najprvé, aby v Našěm království Českém ihned v postě, kterýž najprv příde, vinicě byly dělány na horách ve třech mílech okolo města Pražského ležících, kde a v kterýchž končinách v těch třěch mílech ty hory ležie, takúto mierú: 2. Ktož by měl dědiny anebo hory v těch třěch mílech, ten má ve čtrnádcti dnech, od dánie tohoto listu počítajíc, je počieti dělati; a nechtěl-li by jich sám dělati anebo jestli že by jich sám nemohl dělati, tehdy mají ti jistí tu dělati, jimž by je pergmistr dal. 3. A kteříž ty jisté vinice dělati budú, ti mají mieti od toho dne počětie diela počítajíc, dvanádcte let, jenž bez přietržky pořád jdú, svobodu, a ve třinádctém létě mají tomu, jehož jest dědina aneb hory, desátek dáti, a Nám a Našim budúcím, králuom Českým a koruně tudiež Našěho královstvie, od každé vinicě puol žbera vína ročně také dáti. 4. A má každá vinicě šestnádcti (sic) prutóv dlúhá býti a osmi prutuov široká; a má každý prut osm loket mieti. 5. Také mají ty vinicě, kteréž by v tomto rocě anebo když by to bylo je počeli dělati, od ungeltu a zemské berně a od jiných všěch obtiežení věčně svobodny a prázdny býti. 6. Také tomu chcme, aby konšělé Starého Města Pražského od Nás a od Našich budúcích, králóv Českých, a od Našie moci měli a mohli, na každé léto a tak často, kolikrát by bylo toho potřěbie, pergmistra vsaditi i ssaditi. 7. Také my dáváme těm jistým viniciem takúto svobodu a právo, aby ižádný v nich škody nečinil, ni ve dne ni v noci, malé nebo veliké. 8. A jestli že by sě stalo, že by kto byl, buďto urozený aneb neurozený, že by druhému na jeho vinici anebo na póžit- ciech v ní kterú škodu na vínovém réví, na hrozniech vinných, aneb na dřieví anebo na ovoci učinil jiezdú anebo chodbú neb cěsty děláním anebo kterúžkolivěk jinú příčinú by to bylo, ktož by to ve dne učinil a popaden by byl, ten má svú ruku pravú ztratiti, jestli že by jí dvadceti kopami nevyplatil, a jeho jiný