ÚVOD. XXV b) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena, s různoslovím i přídavky deseti rukopisův 33) opatřena, od Váceslava Hanky. Se snímkem nejstaršího rukopisu (Hrad.). Otisk druhý. V Praze 1851. Tisk v Lipště i v Praze. Malý 8° str. 24 a 256 (krom ukazatele). c) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. V Praze 1853, u Řivnáče. Ve 12° str. 223. Nové nezměněné (titulní) vydání tamtéž 1876. d) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena od Váceslava Hanky. Pro štu- dující středních škol historickými a grammatickými poznámkami opatřil Jan Orth. V Praze 1874, I. L. Kober. 8°, str. XII a 207. Německý překlad rýmovaný zachoval se v jediném přepise, jenž jest majetkem metropolitní kapituly pražské. Jest to kodex papírový, o 105 listech ve folio, 21 cm. zšíří a 28 cm. 5 mm. zvýší majících. Vázán je v obálce z dužného pergamenu; zadní desky část překlopuje obřízku. Papír za vodní znamení má: 1. polní lahev, podobnou k srbské čutuře, s nádržkou kotoučovitou, s pod- stavcem dole a hrdlem svrchu, ježto zavěšena jest na provazci, nahoře tvořícím kličku, dole po obou stranách kotouče upevněném na dvou kroužcích; 2. ženská hlava s záhybatým čepcem, jenž přivázán jest stuhou, v zadu ve dva cípy vybíhající; 3. hlava daňčí se dvěma parohy o třech vý- sadách; 4. koňská hlava s pramenem hřívy mezi ušima napřed přehrnutým; 5. lesní roh na pro- vazci zavěšený. Napřed položeny jsou veršované letopisy na šesti listech, potom kronika sama od l. 7 až do 1. 103a. Nadpisy (zde kursivou tištěné) psány jsou červeně; iniciálky odstavcův též pro- vedeny červeně, a červenou kolmicí přetaženo počátečné písmě každého verše. Písmo hnědé psáno na každé straně ve dvou sloupcích, co řádek to verš, mezi čarami, které na 1. 1—5a taženy jsou suše, dáleji pak inkoustem. V přední části rukopisu má každý sloupec 23 řádkův, později 22, 20, 19 až i jen 18. Na 1. 72 a 73 se verše LXXVI, 95—114 a LXXVII, 1—33 písařovým omylem na- lezají psány dvakrát textem poněkud od sebe se lišícím; různočtení druhého napsání zde na str. 162—164 naznačena sou písmenem C. Od 1. 75 do 83 text je zmaten.31) Psaný text dvojí rukou opravován a doplňován; na 1. 1—5 mimo to pozdější nějaký čtenář připojil vysvětlovací glossy. Kodex psán 1. 1389. Pokud z přípiskův na jevo vychází, náležel do knihovny kapitulního pro- bošta pražského, Jiřího Bartholda Pontana z Preitenberka († 1616). Půjčkou dostal se někam do Říše, odtud pak darem jej obdržel Balbin, a ten jej skrze biskupa T. Pešinu navrátil kapitulní knihovně. 35) Obsah rukopisu, pohříchu s četnými poklésky, kterých se porovnáním textu německého s originálem českým snadno bylo lze vystříci, vydán co 48. publikace literárního spolku ve Stutt- gartě pod titulem: Dalimils Chronik von Böhmen herausgegeben von Venceslav Hanka. Stuttgart 1859 (8°, str. 253). 33) C, Cc, Ccc, F, Ff, G, Gg (t. j. Ješín a různočtení v něm), H (Hradecký zlomek), L. O (Olom.) P. Z. St. 34) V rukopise čtou se hl. LXXIX—LXXXIX tímto pořádkem: LXXIX, 1—70; LXXXV, 73—140; LXXXVI a LXXXVII celé; LXXXVIII, 1—16; LXXXII, 29—104; LXXXIII a LXXXIV celé; LXXXV. 1—72; LXXIX, 71—82; LXXX a LXXXI celé; LXXXII, 1—28; LXXXVIII, 17—36; LXXXIX atd. celé. 35) Vnitř na přední desce je starý připisek: „Nor XV bogen papirs vant ich in dem buoche dabie was hans richenb[bergar].“ Na hřbetě připevněn jest prouh hovězí vydělané kůže, na něm pak spojeny a zavity va- zebné niti, a mimo to přidělány dva olověné knoflíky, jeden svrchu, druhý zespod. D