XXIV ÚVOD. zageczowij), a po tomto na 1. 97b přechodem na 1. 98a položen jest tento přípisek: Expliciunt Cronice per manus Johannis dedomazlicz dicti litera . p. prima .j . 2a . n . 32 . W. quarta . i . quinta . c . sexta . z . septima . k . octaua .a. nona in ledecz feria ij in festo sancti Gregori Et hoc sub anno Domimi .1.4. 5.9. (Pak červeným písmem dodáno) Nez se tato kronyka dopsa zie gy kawka ledeczka wsskole trzikrat zesra.32) Za doby Procházkovy kodex ten byl majetkem posledního pražského městského kancléře, Jana Zeberera ( 1789). Potom náležel gubernialnímu radovi Janovi Krtičkovi z Jadenu, nyní pak chová se v Českém Museum pod sign. 4. D. 4. Text základní nemá jiného obsahu dějinného než první recense; nicméně vložen tu vstavek o mši sv. Vojtěcha (XXXII). Z pozdějších přepisův nezachovaly se než zlomky v Lupáčově kronice a v pamětech Dači- ckého; zvláště zlomek u Dačického svědčí, jak velice tehdá známost staré češtiny vůbec již byla poklesla. Tištěných vydání kroniky posud bylo několik. A. Kronyka stará Klásstera Beleslawského: O Poslaupnosti Kujžat a Králi Cžeskych, rozličných Pržibčzých, diwných proměnách a slawných Národu. Cžeského činech od založenj téhož Národu až do Jana Lucemburského, woleného Krále Cžeského, poržádně a rozkossnými Rytmy wyprawugjcý. Nyni ponepprwé pro obecné dobré wůbec na swětlo wydaná. Wytisstěná w Nowém Městě Pražském v Danyele Karla z Karlsperka. 4°, str. 4 nestránkované, pak CCXXXV stránkovaných, posléze přídavečná hlava o klání a „Výtah slov některých nesrozumitedlnějších“, vše na 13 stranách. Na posledním listu čte se datum: „Léta Páně 1620 dne 25 dne měsíce června.“ Vydání to od vydavatele Pavla Ješína věnováno vys. urozeným pánům Václavovi Vilémovi z Rou- pova, na Trnovanech a Žitenicích, nejv. kancléři království českého, a Václavovi z Budova, na Hra- dišti nad Jizerou, Zásadce a Kocňovicích, presidentu nad appellacími na hradě pražském. Víme, že Ješín měl sedm rukopisův a zlomkův, i sama sebou namítá se otázka, zdali mezi nimi byl některý z těch, které nám nyní jsou známy. Po uvážení všech okolností třeba přestati na tom, že Ješín žádného z textů nyní známých před rukama neměl. Tolik jen tvrditi lze, že mu zá- kladem byl text, Vídenskému příbuzný. B. Kronyka Boleslawská o Poslaupnosti Kujžat a Králů Českých a slawných národu Českého činech, od založenj téhož národu až do Jana Lucemburského, wyprawugjch. Nynj podruhé s snažnau pilnostj a s pomocý čtyř starých ruko- pisů, gesstě nikdy nesrownaných, bedliwěgi a lépe, nežli prwé, na swětlo wydaná od Frantisska Faustýna Procházky. Wytisstěná w Praze v Jana Gozefa Diesbacha Léta Pánč 1786. 80. Předmluva, čtení hodná, má 28, text 340 stran. Procházka krom Ješínova vydání užil rukopisův Ff, P, F a Z. Za nejlepší a, podle svého soudu, za nejstarší pokládal P, jelikož prý má „onde i onde stopy velikého stáří, a protož, není-li prý v čtrnáctém století psán, aspoň z nějakého spisu toho stáří, jakž k víře podobnější, bedlivě a ne- ospale přepsán jest“. Za nejchatrnější právem prohlásil rkp. F. C. Vydání Hankova: a) Dalimilova Chronika Česká v nejdávnější čtení navrácena od Váce- slava Hanky. Tisk v Lipště i v Praze v arcib. tiskárně 1849. Malý 8°, str. X a 183. Předmluva není nic jiného než překlad rozpravy Palackého z „Würdigung“ poněkud zkrácené, kdežto se v násle- dujícím vydání nalezá úplným zněním. 32) Ostatní obsah rukopisu popsán při rozpravě „Skládaní o podkoní a žáku“ ve zprávách zasedacích kr. české spol. nauk, 1877.