XX ÚVOD. to dva kusy pergamenu, z nichž každý obsahuje čtyry popsané stránky. Kus A i B má 21 cm. 5 mm. zšíří, zvýší pak A 16 cm. 6 mm., B 16 cm. 9 mm. Na stránce A1 čte se 22, na ostatních vždy 23 řádkův. Řádky vepsány jsou mezi čarami vodorovnými a na každé stránce mezi dvěma kolmýma. Písmo běží pořád, aniž by jednotlivé verše od sebe byly odděleny, jak se v Č. Č. M. 1861 str. 117— 122 jeví. Velká písmena červeně kolmo přetažena (ač ne důsledně) na počátcích veršův. Taktéž nadpisy hlav psány jsou červeně. Stránky A1, A2, B1, B2 jdou přímo po sobě; taktéž B“, B, A3, A4. Mezi B2 a B3 schází 8 listův (16 stránek); jasnoť, že rukopis psán byl v sexternech čili ve slohách dvanáctercových. Obsah celkem podle rukopisu otištěn zde na str. 245—247. 2. Zlomky Hradecké, o nemnoho mladší zlomků Hanušových, majetkem českého musea staly se před r. 1830. Jsou to dva různé čtvercové listy pergamenové 21 cm. zvýší a 14 cm. 8 mm. zšíří mající. A nyní písmo čtitedlné má jen na licní straně, kdežto na rubní je vyškrábáno; B též jen na lícní straně čísti se může bez přítrže, kdežto na rubu většina písma je nečtitedlna. Písmo je v řádkách, mezi čarami vodorovně a dvěma kolmo taženými pořád běžné; hlavy naznačeny jsou červenými iniciálkami, počátky veršův pak velkými písmeny, červeně kolmo přetaženými. Na každé stránce 22 řádkův. Obsah krom B2 celkem zde na str. 252—253. 3. Rukopis Cambridgeský pergamenový, 15 cm. zvýší a 10 cm. 7 mm. zšíří mající, tedy malého ovšem formátu. Písmo pořád běžné v čarách vodorovně tažených. Na každé stránce 15 řádek písma v poměru k formátu až tuze velkého. Nadpisy červeně psány; taktéž začátečná písmena hlav. Mezi jednotlivými verši znamení, řeckému s podobná, a dva červené puntíky: všude vedle toho s. Mimo to jsou písmena na počátcích veršův červeně poznačena. Pergamen spořádán v kvaternech či v osmercových složkách; číslo každé složky římským písmem položeno dole na poslední stránce její. Složek je 21, což by dělalo 336 stránek, ale že list str. 271—2 (poslední v 17. složce) jest vytržen, proto nyní kodex nemá než 334 stránek. Text končí se hlavou C v. 32. Poslední složka, kterou kronika se zavírala, schází. Od hl. 52 do hl. 72 vyskytají se časté, druhdy značné mezery, jenž povstaly vinou písařovou; aby si práci ukrátil, jal se v jednotlivých hlavách celé řady veršův vypouštěti, tak že některá hlava u něho sestává jen z veršů počátečných a závěrečných. Rukopis Cambridgeský psán jest asi v polou XIV věku. Do Anglie dostal se nepochybně již za onoho století s knihami. královnou Annou přivezenými, jakož o tom již na str. XIII domnění vysloveno. Rev. Robert Sinker, bibliotekář knihovny, k Trinity College patřící, našed v ní kodex, jehož ob- sahu pro neznámost jazyka nerozuměl, o vysvětlení obrátil se k anglickému slavistovi, A. H. Wratislawovi v Bury St. Edmund's, kterýž ovšem ihned poznal, že to český Dalimil, a nemeškaje musejnímu bibliothe- káři, A. J. Vrťáťkovi, zprávu o tom dal. Zpráva ta v Praze s velikým potěšením byla přijata, a největší snad radost z ní měl nebožtík Fr. Palacký. Prof. Wratislaw s vděčnou ochotou sám svou rukou učinil diplomaticky věrný úplný přepis, kterýž se nyní chová v Českém Museum. Výňatky doliterné 26) zde na str. 247—255. 26) První zpráva o objevení rukopisu do Prahy došla listem A. H. Wratislawa k bibliothekáři A. J. Vrťátkovi dne 20. prosince 1874. Toho dne o tom vědomost dána Palackému, a ihned začalo se rokovati, jak zjednati přepis. I zůstáno na tom, aby na pana Wratislawa vznešena byla žádost, zdaliž by on v to uvázati se nechtěl. K čemuž neprodleně svolil a rukopis sobě k tomu z Cambridge do Bury St. Edmund's vypůjčil. Dne 28. ledna 1875 do lon- dýnského časopisu „The Atheneum“ o šťastném objevu zaslal návěští, jež tam v č. 2467, 6. února uveřejněno