VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ KRONIKA HUSITSKA. 445 1420 quos postea rupta desuper sacristie testudine la- pidibus quasi in monumento cooperiunt ad ibi- dem putrefiendum, de interfectis fere ducentis XXX per plateas iacentibus quosdam sepelientes et quosdam in fontem unius civis proicientes. Et expulsis omnibus mulieribus cum parvulis civitatem soli obsiderunt munientes se fossatis per manus eorum diligenter elaboratis 8). Pragenses 2) post victoriam circa Wyssegra- dum hanc scribunt et dirigunt ad barones Boe mie 5) literam, que sequitur in hac forma: Žádost všeho dobrého vám, přietelé milí! Žalujemť vám na Zigmunda Uherského, ač hodné jest řéci, krále, kterýzto zapomněv sě h) nad urozením svým, příklad dobroty a milostivosti svých všech předkuov1) od k) sebe zapudiv, i oddal1) sě jest na ukrutnost neslýchanú, jižto této koruně královstvie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohavným násilím, lidí i dietek mordováním i vše- likakú m) jinú bezprávností, a to konečně a lstivě pod hájením kostela římského ukládaje, kříž krvavý v řádu křesťanském nikdy nezaložený sobě od papeže bezprávně na nás vydaný ku pomoci bera, kudyž by jazyk český od něho najohavnější potupú a kacieřstvím po všem světun) nevinně zhaněním shladiti mohl a cizozemce v této zemi zvelebiti a miesta Čechuov vyhnaných jimi osa- diti, jakož jest to znamenitě den Všech svatých před Vyšehradem ukázal, pány, rytieře°) a panoše jazyka českého, jim zrádcí nadávav, i napřed jest P) šikoval a jich retovati nechtě aneb nesměje. a moha, viece než do pěti set najčelnějších o hrdla jest připravil, jichžto zavedenie s pravú věrú litujíce želéme, jakožto Čechuov nám přirozených a k umdlení našeho jazyka českého jeho navede- ním poražených. Němcóv a Uhruov, našeho jazyka najukrutnějších nepřátel lituje a je mimo Čechy předkládaje, vždy k tomu konci jednaje, aby Čechové sami sě s obú 9) stranú zmordujíce, umdleni byli a tudy snáze jím s pomocí Němcóv a Uhruov umdlením?) shlazeni byli; jakož jest to nad hlas z úst prokletých toho krále slýcháno, když jest řekl, že by za to uherskú zemi dáti chtěl, by v české zemi Čecha nebylo ižádného5). Protož, milí přietelé, vás ještět) z lásky a slito- vánic napomínáme, abyšte sě sami nad sebú slitujíc a nad jazykem svým přirozeným, kterýžť ten ukrutník v hanebném narčení ostaviti miení a shladiti, i k tomu se vedle nás přičinili, jemu dále jeho ukrutnosti k vašemu velikému pohanění a k shlazení konečnému nepomáhajíce, ať by 1) zákon boží ve všech pravdách spasitedlných a písmem svatým duovodných svobodu měl bez utlačovánie, o kteréž ten král s svými pomocníky se zasazuje, nás od spasenie našeho chtě otraziti a k své vieře kacieřské v Konstancí ohlášené přivésti a k zatracení připraviti, ižádné v) zprávy ani kterého slyšenie častokrát na něm žádaného nám dáti nechtěl. A jestliže byšte vždy jemu nákladni býti chtěli, jeho očitá ukrutenstvie a záhubu vidúce přielišnú a bezprávnú této země, tehdy bychom za to měli, že byšte i vy o shlazenie jazyka stáli českého, i musili bychom sě proti vám tak opatřiti s pomocí boží, jako proti božím a jazyka našeho zjevným nepřátelóm. Dán v úterý po Všech svatých. Pražané po vítězství u Vyšehradu tento list 1420 ku pánům českým sou poslali a psali v tato slova: Nov. 5 Nov. 13 O dobytí Přibenic hradu skrze kněze Ko- Item eodem anno feria IV post Martini Co- randa presbiter, Thaboritarum capitaneus, ymo randu s Táborskými. Item v středu po svatém 5) Boem. d. in W. — h) sie W, se AB (i dále). — 1) předkóv A. — k) ot A (i dále). — 1) otdal A. — m) všeli- jakú B. — n) světě B. —°) a rytieře B. — r) je A. — 1) s uobú B. — r) umdlením P, umdlení jinde. — *) žádného B. — t) jistě B. —“) aby B. — 7) nižádné B. 8) Srov. svrchu stručnější vypravování, kde počet pobitých se udává na 135. Srov. Tomkova Jana Žižku str. 67. —9) Mimo Pražany podepsali psaní i někteří páni. Srov. Palackého D. III, 1. str. 425—426. Tištěno jest tamtéž a v AČ. III, 217.