1040 240 jest zbil jako veżniky. A ty pak, kteříž sě na běh oddali biechu, až právě do ciesařova stanu honil jé prudkostí velikú a kohož dostihnúti mohl, ani starého ani mladého neživil jest. Tu příhodu nad svými lidmi od neslýchaného nesčěstie vzvě- děv ciesař v brzké rychlosti z toho pohromu s ně- kterými svými s nemnohem preč utekl, jimžto jest pred tiem dřieve dobrú náději dával, že pod korúhví této silné orlice ciesařské boj nad Čechy obdržie, snad onoho starého příslovie ne[49*]věda, ješto lidé múdří pravie a řkúc: Nechval kmotře hodóv. až s nich pojedeš se ctí domóv. S druhé strany Otmar vévoda sacký !) (s) svými lidmi do Čech vtrhl s té strany od Běliny. A tak to vše- cko okolé popleniv a zkaziv, jakž najviec mohl, až právě do Mosta, až tak i dojel byl do té vody, jiežto Bělina řiekají. I stál tu (s) svými lidmi. Tu na tom jistém miesté stojé, když nesčastnú příhodu ciesařovu zvěděl a jeho lidí, co jemu tento muž silný vévoda Břěcislav spáchal byl, na mysl jemu to hrozně tanulo, i lekl sě násilně velmi a s tiem prímiré vzem i jal sé mysliti na své mysli, kterak by vévodu Biécislava okojiti mohl a jej k ciesafové milosti navrátiti mohl. Tiem jako přilísati se chtě. Vévoda pak Bréci- slav úfaje do věrnosti lidí svých těmi všemi ra- dami saského vévody vzhrzal jest, jich ovšem sly- šěti nechtě. A s tiem kázal i přikázal jest jemu, aby nebo vytrhl sám dobrovolně, nebo po třech dnech boj s ním měl učiniti. Pak jinak mimo to všecko tehdy dobrovolenstvie z země vyjeti jmieti by neměl ani mohl. To když vévoda saský uslyšě, jako muž múdrý ty věci plným úmyslem prijem a jim zrozoměv oniem dřévním nesčestím ciesa- řovým káže sě, (z) země a z mezí Českých s po- kojem jest vyjel. Zatiem pak Brécislav chté mezé České z země [49"] stran Sasóv obrániti, hrabí Bělinského jménem Prokopa se čtrmi zástupy lidí mezé brániti zjednal. Léto božie po tisíci čtyřidceti a jedno, jakož sě to dálo. Pro ten účinek, že tento Prokop jistý pe- nieze od Sasisóv vzem tomu jistému vévodě sa- skému Otmarovi nebránil sé tak, jakZ mél s prá- ') faczky R, Sasky Lit. KRONIKA PULKAVOVA. vem, vévoda Břécislav jem jeho, oči jemu vy- wu lúpil a osékl jemu rucé i nozé jako pni, pak do té vody do Běliny jej vrhl, aby jiní toho strach majíce i příklad. přikázanie vévod svých i pánóv jiných vieru jim célü neposkvrüenü zachovali, a mezí i vlastí svých jakž slušie věrně bránili a vieru drzéli bez falšě. Neb nic lepšicho nenie, neZli u viefé v svéj zachovánie. Léto božie po tisíci čtyřidceti druhé léto stalo sč. Tento jistý Jindřich ciesař. s Otmarem vé- vodü saským a s svými kniežaty a svými pány, pamětliv jsa oné příhody s svů mocí ciesařsků pomstiti sé chté, mnohymi cěstami vtrhl do Čech, všudy zemi poplenil. A tak potom až ku Prazě přitrhl a město oblehl. To když sě tak stalo, vida vévoda, že tak s velikým vojskem a tak ve- likému zástupu ciesafovu a tak veliké moci odo- lati nemóže, zatiem pak Severus bojé sé, aby sé ciesafovi snad nepronevéril na svéj [50*] viere, jizto jemu dluzen byl, aby jeho biskupstvie ne- zbavil, jedné noci tajné vzdvihl sé k ciesafovi. To když uslyšel vévoda Břčcislav, jakžto muž midry a v potřébě rozšafný ciesařé zlatem jest okojil dav jemu patnáste set hřiven střiebra, jenžto jest byla daň tří let zadržaných, pokoj s ním sobě utvrdil. A takž jako onoho léta pré- možen jsa bojem ciesař z Čech byl utekl, taktéž tohoto léta ne bojovným přemožením ale peně- žitým ukojením v pokoji preč jest jel. A jenžto biechu dřieve nepřietelé, skrzé tyto věci jsú se spřieznili Léto božie po tisíci čtyřidceti a šest let ko- stel svatého Václava v Starém Boleslavi od Se- vera biskupa posvěcen jest toho měsiece črvencě. Léto božie po tisíci paddesáti a po dvü máté Biécislavova BoZena umiéla jest a v kostele v Do- leslavském pochována jest. Od svatého Prokopa. Léto božie tisíc paddesät a tři léta svatý Prokop opat pln jsa svatých skutkóv umřčl a do nebes k Hopodinu vzat, a korunu zpovědničí v ne- besiech od Hospodina přijal. 1046 1052 1053