VAVŘINCE Z BREZOVE KRONIKA HUSIISKA. 1) lium. venit, Pragenses velit de campo repellere. Deus autem, qui superbis resistit et humilibus dat graciam, tradidit nuncium cum carta in ma- nus Pragensium, qui ex tenore cartule premu- niti, totam mentem regis didicerunt. Qua de re capitanei Pragensium vigilanter omnem eorum populum ordinantes disposuerunt, in quo quivis loco cum sibi iunctis mane stare deberet et eum- dem locum ab insultu hostium diligencius de- fensare. Et factum est, quod rex elapsa iam XV hora cum suo exercitu de XVI vel XX millibus bene armatorum de Castro Novo venieus ad lo- cum Pragensis exercitus appropinquaret et stans in cacumine verticis, qui est in strata versus sanctum Pangracium descendendo, discedens mo- dicum ad partem gladium suum de vaginis ex- emptunr in!) aere vibrabat dans per hoc Wysse- gralensibus signum, ut et ipsi a Wyssegrado exeuntes irruant hostiliter in Pragenses, eo quod ipse cum copiosa gente, quam videre de Wysse- grado poterant, ad. invadendum prefatos Pragen- Ses esset paratus. Sed quia rex horam statutam, prout in litera scribitur, !eo volente, neglexerat, zameskal: ideo capitanei Wyssegradensis castri obsidentes portas nullum de Wyssegrado ad in- vadendum Pragenses, quamvis multi presertim ''heutonici voluissent, exire permiserunt. Viden- tesque nobiles de exercitu. regis. quod Wysse- sradenses iuvare regem non intendunt et quod Pragenses fossatis se optimis munierunt, suade- bant regi, ut. ad invadendum Pragenses quiesce- ret, si grave. dampnum sui exercitus velit evi- tare. Quibus ille ait: ,.Absit, me enim omnino oportet hodie cum istis rusticis bellare.^ Quem dominus Henricus de Plumlow 9) affabiliter allo- quens ait: Sciatis, quod magnum dampnum. do- miue rex, hodie recipietis et cum confusioue re- cedetis. Ego enim, inquit, tritulas rusticorum valde timeo." Cui rex: ,Scio, inquit. quod vos Moravi,) estis timidi et michi non fideles." Ft ille, dominus scilicet Henricus prefatus, cum ce- teris Moravie baronibus statim de equis descen- dentes dicunt: ,Ecce iam sumus parati ire, ubi mandas, et ibi erimus, ubi tu, rex, non eris." ”) d. iu W. — ") Bohemi et Moravi P. 8) Moravsky zemsky hejtman. 439 dům vývody Saského dobyli a kdyby mohli, aby zapálili. že on v tu hodinu s množstvím lidu, kterejż mu ku pomoci večer přitáhl, chce Pra- žany s pole sehnati. Ale Bůh, jenž se vždy pyš- ným protiví a pokorným dává milost, dal posla s cedulí v ruce Pražských, kteřížto z psaní ce- dule jsouce vystřežení všecken úmysl králův sou zvěděli. Pro kteroužto věc haytmané pražští be- dlivě svůj lid zřídivše způsobili sou, na kterém by každý z nich s svými místě měl státi ráno, a toho místa od skoku a případu nepřátel pilně a udatně brániti. I stalo se jest, že král po 15 hodině s svým vojskem s 16 nebo 20 tisíci lidu oděného dobře z Nového Hradu jeda, k městu Pražskému k vojsku přiblížil se. A stoje na vrchu hory, kteráž jest proti svatému Pangrací, dolův odtáhl maličko na stranu, mečem svým z pošvy dobylým v povětří blyskal jest, dávaje skrze to Vyšehradským znamení, aby i oni z Vyšehradu sejdouce obořili se na Pražany, protože on s hoj- ným lidem, kterýž z Vyšehradu inohli vidéti, k podstoupení Pražan byl hotov. Ale že král ho- dinu uloženou, jakož na listě zápisném bylo psáno, z vůle boží zmeškal, protož haytmané hradu Vyšehradského osadivše brány, vrata a fortuv žádného z Vyšehradu ku pomoci proti Pražanům, ačkoli mnozí, zvláště Němci, chtěli sjiti, nedopustili sou. Tehda vidouce pani urozeni a šlechticové z vojska králova, że Vyśchradśti králi nemohou pomóhati a że Pražští příkopy nejlepšími a výbornými se ohradili, králi, aby se o Pražské nepokoušel, radili, chce-li téžké škody vojska se uvarovati. Jimzto on řekl: „Odstup to ode mne! Nebo já dnes musím s těmito chlapy boj vésti nebo vzíti.“ Jemuž pan Jindřich z Plum- lova ochotně mluvě řekl: „Vězte to, nejjasnější králi, že velikou škodu dnes vezmete a s hanbou odstoupíte. Já zajisté cepů chlapských bojím se velmi.* Jemužto král taicto řekl, že vv, Moravci, jste straślivi a mne nevérni. I fekl ten pan Jin- dřich s jinými moravskými pány, ihned s koní ssedavše: „Aj, již hotovi sme jíti, kumž rozkazu- ješ, a tu budeme, kde ty, králi, nebudeš.“ A ihned jim král místo nejnebezpečnější všech jiných oká- 1420