310 římskému králi, kralovstvie České jemu vzdá- vajíce a synu jeho Janovi s túto dievkú Elžkú. Jichžto prosbám a jich vzdání Jindřich slavný říský král povolil té smluvy. tak sé státi jmajíce dopustil jest syna svého jim dav, jakž žádali. Proňežto páni poslali k Elžbětě tyto noviny, jiej védéti dávajíce, jenzto pojemsi s sobü pány véésie do Spirského mésta, v ňemžto [179%] tehdy král bieše, vesele jest přijela. Jenžto král Jindřich výborný velmi poctivě jest ji přijal a tak syna svého jediného Jana, jenž ve čtrnádcti letech v stáři bieše, za ni jest oddal, a Elžka v šesti- nádcti letech byla. Tu pak po tom oddání svatbu veľmi velikú a bohatú jmeli. To když sé tak stalo, král říský syna svého Jana mocí svú slavně v zemi Českú uvedl a tak pak oba i syna svého ij Elžku se pány českými a s Petrem arcibiskupem mohučským, s Bertholdem hrabí z Ilennemberga, s purkrabí normberským i s mnohými jinými pány němečskými poslal, aby toho Jindřicha Ko- rutanského z zemé preč vypudili. S tiem když virhli do Čech, ihned udatně Prahu oblehli, a když několiko dnóv lezéli, ElZka pro svü velikü müdrost mnohé méséany jméjie$e u mésté, jenz jie velmi préjiechu, a tento Jindfich pro své bláznovstvie. ukrutnost, mnohé neprátely. Takz ona i hledala 0 tom tajné, aby brány jie mohly oteviény byti. Tlakz pakz zatiem i sjednala to, že jednoho dne na úsvité brána jim byla otevřéna a jenžto všiekni do mésta vjeli beze všie přiekazy. Přiemluva. Proňežto léto božie tři sta a desět lidé Jindři- chovi i měščené, jenž sě jeho nädrzeli [180°], osadivše špitál na Malé Straně u svaté Mařie, tam byli utekli. Ale ihned toho dne krále Janovi lidé jeho dobyli. Takž pak toho měsiece prosince poradiv sě tento Jindřich, v pól noci vzdvihl sé do Korutan s svá Zenü, tocíS jako bezpecenstvie maje od krále i od králové. To když sé stalo, jenž Prahu, ješto hlava jest, měl, všécka jiná mésta i hradové jemu jsü sé poddali beze všie odpory. Potom pak toho mésiecé ünora Petr arci- *) Viz na str 197. — ") Viz na str. 198. 319 biskup mohučský ku panskéj prosbě krále i krá- lovú jest koronoval. jakž toho obvčěj jest. Toho *) také času po smrti Albrechtově říské- ho krále Viedeň a jiná města rakúská svým vévo- dám jeli sě protiviti. A když uslyšěli, že Jindřich z Licemberga říšským ") volen a syn jeho Jan králem českým učiňen, Fridrika. Lipolda, Jin- dřicha, Albrechta a Ottu syny onoho Albrechta říského z Rakús ven pudili, takže tu nic nejměli jedinké Medelík a Sternberg ta hrady, a město Nové, jímzto od nich ti z Walsee páni vládniechu. A takž s tiem učinili sobě jednoho obecného vladar@ neb vikäte po všéch Rakúsiech až do příštie a do prikázanie Jindřicha říského krále, chtiec toho jmieti, kohož by jim on dal za vé- vodu. A takž o tom posly k ňemu slavné poslali. Tehdy tyto jisté [180] vévody to jest třic sta- Ťejší bratfie tomuto pilné rozoměvše a múdrú radu měvše. k Jindřichovi k králi římskému *) spéiné sé vzdvihli i prédstihli poslv tyto jisté. Takž pak s králem rozmluvivse, slíbili jeho synu Janovi ta ınesta, jenžto od svéj nevěsty měli věnná, i hrady Hradec, Mýto, Chrudim, Polic a Jaromíř vrátiti a čtyřidceti tisícóv hřiven střicbra dáti. A jeden z nich se dvéma sty helmóv. donidz by u Vlašiech byl, na jeho službě býti. Ty věcí a ty smlúvy, nevěda o jich sváru, přijal jest král naveden jsa rádcémi svými k zemiem jich jé na- vrátil. Potom pak tito druzí poslové královi při- jeli, ale nic nevzéli. S tiem tak prikázaním páni a méséené knieZatóm svYm poddavse sé, domóv sě všickní vrátili a vévody slib svój královi i synu jeho Janovi věrné jsú splnili. Dálo sé jest toto léto božie tisíc tři sta a jedenádcte. Tuto jest wmenšeno o Jindřichovi ciesaři něco nemnoho tuk jakoby mělo státi. To“) když sé tak stalo, skoro ihned říský král vzdvihl sé do Vlach, jenž v némečských zemiech tfi léta kraloval a vlaských dvé, s nímžto Lipold raküsky vévoda se dvéma stem helmöv vzdvihl sé jest a s ním tam až do jeho smrti byl. Tento jistý Jindřich sedmy tiem jménem najpr[181*|ve ') českým R, římským Vrat. — 7) Fiiskému Lit.; tak častěji bývá římský proti říšský, 1310