370 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské Za druhé, k pouti, svatému Duchu do kostela časně máje a trávy dosti do- nášeti, též i k vánocům pro strojení jesliček i k hrobu strojení mechu a mladého boroví donášeti. Třetí, při lovení v společní řece s p. hejtmanem JExce nejv. p. purkrabího království Českého všichni spolu s syny a zeťmi svými, majíce sobě časně znáti dáno, k takovému lovu se všemi potřebami a zhotovenými sítímli přichystati; s pil- ností a věrně tuž práci toliko jednou v roce, zvláště staří hospodářové vykonávati, a po vykonaném lovu sám rychtář s jinými na vodě týž zádušní díl dobře opatro- vati a potom na ráno pro podělení, tu kdež náleží, čerstvě donésti hleděti má. Naposledy též povinnost jich jest, k posvěcení chrámu božího a pouti Naro- zení Panny Marie jak pro pana faráře, též pány, [k] uctění pozvaných hostí, tolikéž žákovstva, literátův a osadních i samých poddaných vlastním svým lovením od ryb pomoc činiti, a takové ouroční slepice časně odvozovati. Kromě těch čtyř poddaných měli v Sedlci grunty také měšťané Pražští, kteří platili z nich, tuším, touž měrou jako poddaní, a sluli poplatníci; a sice platili z chalupy a z roz- ličných pozemků p. Václav Vltavský, hejtman komorního panství Poděbradského, 3 fl. 20 kr., a paní Apolena Ulrichová z chalupy 7 fl. 57 kr. O těchto dvou poplatnících jest pozname- náno, že měli povinnost, „s koňmi a vozmi i čeládkou svou po dvakrát do roka [před] veliko- nocí a k pouti nastávající bláto, jak by ho mnoho bylo, od kostela až na most odvážeti, i časem, an toho potřeba obecní ukazuje, s forami se za den nebo dva propůjčovati beze všeho ouplatku“. Třetí poplatník byl pan Daniel Jaroměřický, kterýž r. 1650 od paní Ulri- chové, měštky z Nového Města Pražského, koupil dva statky, při nichž bylo přes 10 kop záhonův, a platů z nich i z příslušenství vycházelo úhrnem 10 fl. 44 kr., a ještě chalupu, z které bylo platu 2 fl. 36 kr. — Slepice odváděli ze Sedlce jak poddaní, tak i poplatníci. Dále měl ten kostel dvůr kmecí ve vsi Třeboraticích (t. j. v Třeboradicích mezi Prahou a Kostelcem n. Labem) s 12 kopami záhonů, z něhož šlo platu 3 fl. 53 kr. ročně; užívala ho měštka Pražská; byla při tom dvoře povinnost, „před velikonocí a k pouti od kostela s po- tahem svým bláto odvážeti“. — Též měl kostel Matkobožský poustku v Třeboraticích se 6 kopami záhonů polí; užívatel měl platiti 1 fl. 46 kr., ale zpěčoval se. „Povinnosti držitel gruntu má: vysílati čeládku po dvakrát od [sic] kostela k nakydání bláta na vozy, k velikonoci a k pouti. Záduší mimo to bralo nájmu 7 fl. z pole svého na Smíchově, 1 fl. 56 kr. z vinice na Babě, 3 fl. 4 kr. z vinice na Bílé Hoře a jiné více. Ostatní majetek zádušní záležel nejvíce v penězích odkázaných od dobrodinců a pojištěných na rozličných domích v Praze; leccos ze starých nadání se také ztratilo nebo bylo sporné. Dekret z 28. srpna 1662 výše otištěný jest také zapsán na listě 24 v Knize Pamětní kostela Matky Boží na Louži z let 1718—1786, kteráž se chová pod č. 1651 v archivu Pražském; ale obsažený v něm nesmělý pokus, aby na zádušní poddané v Sedlci byla uvalena robota ke statku Libeňskému, jejž obec Staroměstská právě tehdáž r. 1662 sobě koupila, neměl asi žádného účinku. Teprv několik let před rokem 1732 Pražská vrchnost začala na Sedlecké poddané ukládati novou povinnost, totiž aby každoročně platili 15 kop v penězích namístě roboty. Když Sedlečtí poddaní podali k radě Staroměstské žádost za osvobození od toho nového