228 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 226. 1650, 27. března či 27. července patentem zapovídá se v Čechách přechovávati cizí poddané anebo je přijímati bez listu výhostného; pokuta v OZZském Q. 1 na to ustanovená se zdvojnásobuje. My Ferdinand Třetí, z Boží milosti volený Římský císař, po všeckny časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský a Slovanský král, arci- kníže Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický mar- krabě, všem obyvatelům našim dědičného našeho království Českého, jakého-li koliv stavu, řádu neb povolání jsou, milost naši císařskou a královskou, též všeckno dobré vzkazujeme. Věrní jmilí! Nečiníme vás toho tajna, že jest nás jistá a dokonalá zpráva došla, kterak v dotčeném království našem Českém rozdílných vrchností a obyvatelův země lidé poddání na gruntech jich s manželkami, dítkami, jinším jměním svým od- cházejí, na jiné cizí grunty se osazují, a tam od vrchností týchž cizích gruntů proti patrnému zřízení našemu zemskému, v něm vyměřené pokuty se neoslejchajíce, na velikou škodu a záhubu pravých a dědičných vrchností jich, svývolně, bez listův vejhostních neb fedrovních přijímáni, zdržováni a přechováváni jsou. A poněvadž nám jakožto králi a pánu země takových na skrácení, škodu a ublížení věrných obyvatelův našich se vztahujících a právy země vysoce zapověděných neřádův nikdež déleji trpěti a přehlídati nesluší, na čemž také my, aby při tomto z daru pána Boha pokojnějším času ve všem dobrý řád a správa zachována byla, dokonale ustanoveni*) býti ráčíme: pročež všem nadjmenovaným věrným a poslušným obyvatelům a pod- daným našim ze všech stavův již psaného království našeho dědičného Českého, du- chovním i světským, svobodným neb poddaným, o tom milostivě a dostatečně po- roučeti ráčíme, abyšte ihned, jakž vás tento patent náš dojde, všeckny takové cizí, z gruntův dědičných pánův a pravých vrchností svých zběhlé poddané, na panstvích, statcích a gruntech svých pod nižádným vymyšleným spůsobem dále a více jak sami netrpěli, nezdržovali ani jiným zdržovati dopouštěli, nýbrž je ihned k týmž dědičným vrchnostem jich odsílali, anebo o nich, aby od pánův svých odtud vyzdvihováni byli, v známost uvedli, a déle takových nikdy bez listů fedrovních nepřijímali, jich na gruntech neb panstvích svých nezdržovali a nepřechovávali; nýbrž jakž by ti a ta- koví z gruntův pravých vrchností již zběhlí lidé kdekoliv postiženi, usvědčeni byli, ty ihned bez všelijakých odporův a se spečování týmž pravým vrchnostem jich volně a pokojně každého času propouštěti hleděli. Pakli by se kdo tak, jakž se nadpisuje, nezachoval, nýbrž mimo naději ta- kové poddané z cizích gruntův buď skrze jiného k sobě vábil a odluzoval, takové bez listův vejhostních, fedrovních a sice dokonalého povolení pravých vrchností jich