z let 1648—9. 223 Paměť o zahájení soudu. Z poručení a nařízení N. N. N. já tento soud purkrechtní na přítomným právě hájím, předně boží mocí, též JMti pána mocí. Kdo by koliv před tímto soudem co měl, ten své spravedlnosti vyhledávej náležitě. Pakli by se kdo jakého scestného nepříkladu před tímto soudem a právem dopustil, to bude spravedlnosti jeho k strátě podle starobylosti předešlých soudův, zvyklosti a zasloužilosti k skutečné panské pokutě, s jistým při tom trestáním (o čemž jeden každý doslejchaje, bude se věděti čím spraviti a před tímto zahájeným soudem čeho uvarovati). A tak po práci vrchnosti buď přítomné aneb vyslaným, jak čas slouží, činí se vděčnost a potom poděkování. 224. 1649, 9. čce: Hrabě Adam Slavata zapovídá přílišnou lichvu v půjčování na úrodu polní. Já Adam Pavel Slavata, sv. Římské říše hrabě z Chlumu a Košumberka na Hradci Jindřichově, Nové Bystřici, Žirovnici a Chlumci, JMCské říšská dvorská radda, vedle milostivého pozdravení známo činím tímto mým otevřeným listem všem a všelikým poddaným mým po všech panstvích v městech, městečkách, rychtách, vesnicích, in summa veřejně, jakého ti koliv stavu a obcování jsou: Vyrozuměvše tomu z hodnověrných zpráv, ano i sám toho vlastní vědomost majíce, kterak tento přítomný rok, a hned od žně leta pominulého až do dnešního dne, mnozí z poddaných pro velikou nouzi a nedostatek obilíčka svá, co tak dosti na skrovně zaseli, rozdílným lidem na polích zastavovali, prodali a za dost ničemný quantum, jen aby o kontribucí hrdlováni aneb od hladu zahubeni nebyli, prostrčili. A nicméně sotva skrze neobyčejných pokrmů užívání životy své retovati mohli, nad čímž každý dobrý křesťanský bohabojný v srdci slušnou útrpnost nésti má. Jest sice tak slušné jako spravedlivé, aby jeden každý dlužník svýho věřitele vlastně vedle kontraktu aneb smlouvy kontentiroval, jakž světská práva sebou přinášejí. Považujíce ale toho, co povážení hodného jest, vynajde se, co zlého odtuď následo- vati může, kdyby takový přinucený a z nouze učiněný handle a smlouvy k svému utvrzení přijíti měly. Nebo jest jeden, jsou 2, 3, 4, kteří z požehnání Božího tolik mají, že jsou od mnohých chudých poddaných obilí skoupili, mnohým jeden strych za dva neb půldruhého v nový k oplacení půjčili; přijde nyní žeň, tento nebohý člověk obilíčko svý žíti, ale jinýmu s pláčem a naříkáním ano i klatbou oblaky pronikající do stodoly vézti má; ten takový, aneb takoví 2, 3, 4 nashromáždí drahně takového obilí, zavezou je na špýchary neb sýpky, budou chovati na drahotu, ne- prodají ani nepůjčí bez velkého zisku. Proti tomu tento chudý po žni a po zasetí