252 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 234. (Ok. 1650): Artikulové k soudům vesnickým na panství Velko-Meziříčském. Pod tímto nadpisem jest v Praskově Selském Archivě III. (1904), str. 65—77, otištěn řád vesnický, jejž vydal Rudolf hrabě z Kounic, dědičný pán na Meziříčí nad řekou Oslavou, svým „všem lidem poddaným z městečka Radostína a všech vesnic;“ tištěn tam jest podle opisu Františky Stránecké. Srovnává se zhruba s artikuly vydanými okolo r. 1630 od Jana Jetřicha Berky k soudům vesnickým na panství Meziříčském, jež jsem dal tisknouti výše zde str. 110—121, a rozdělil jsem je tam na 60 článků. Otisk v Selském Archivě má 44 číslo- vané články, kteréž se s mými články ovšem nesrovnávají. Obsah jest však v obojím vydání stejný a pokračuje kus za kusem od počátku až do konce týmž pořádkem. Text Rudolfa z Kounic má tu a tam více slov (než starší text Berkův), kteráž však největším dílem nic nového nepovídají; jenom na několika málo místech text pozdější nařizuje některou novou po- drobnost. Takž v prvním článku (podle mého číslování, str. 110) před poslední větu bylo za Rudolfa Kounického vsunuto ustanovení, že, kdo by do kostela nechodil, takový má od rych- tářů a osob úředních býti ihned ohlášen při městě úředníku panskému a v městečku Radostíně nebo ve vsi Rudvíkově kněžím a do zvláštního rejstříku zapisován, a pokuta nemá mu býti nijak prominuta. Ku prvotnímu článku 18. jest v Kounicovském článku 11. přidáno nařízení, kdo by pásl na lukách nebo v lesích, ten má býti skutečně trestán (vězením) a z každého kusu dobytka zaplatiti jednu kopu míš. pokuty; rovněž tak má býti trestán, kdo by na lukách (panských) trávy vyžínal; a když by jeden druhému (poddanému) udělal škodu na poli nebo jinde, má ji dvojnásob nahraditi jemu, krom trestání. Prvotní článek 30. (zde str. 115) dal vznik novému článku 27. toho smyslu: když lidé odjinud přivedou kradené koně, herky i jiný dobytek na to panství na prodej, aby jim rychtářové nedopouštěli prodávati, leč by to prvé vznesli na úředníka; a kdo by jinak něco toho koupil a skrze to k nějaké těžkosti přišel, „již to sám vinný býti musí, a k tomu skutečně trestán i z gruntů mých vykázán bude“. Jinak není znamenati, že by řád Kounicovský byl ku poddaným krutější než Berkovský, vyjma ve slovích. Datum v něm schází, ale přibližně možno se ho domysliti. Podle Volného (Jihlavsko 219) paní Anna Maria hraběnka Kieselová (Khiesslová), dcera Jana Jetřicha Berky, prodala 11. ledna 1649 panství Velkomeziříčské Rudolfovi hraběti z Kounic, nejvyššímu sudímu markrabství Moravského; pozůstalí po něm tři synové učinili mezi sebou 1. října 1669 smlouvu, podle níž prostřední z nich, Ferdinand hrabě z Kounic, ujal panství Velkomeziříčské. Lze se domýšleti, že Rudolf z Kounic obnovil artikule Ber- kovské brzo potom, když se uvázal v panství Meziříčské, tedy asi roku 1650. 235. 1651, 23. ledna: Nařízení obce Litoměřické o služebných děvečkách. Z protokolu města Litoměřic vydal je dr. Nováček v Českém Lidu XIII. (1904) str. 322. Žehrá se v něm, že děvky i od dobytka opičí se po měštkách i opentlují si zvláště hlavy, a hrozí se jim, že právní posel třeba uprostřed rynku jim pentlení z hlavy strhne. Mzda roční nemá se jim dávati větší než 10, 8 nebo 6 zl. „A páni ouředníci důchodní na to pozor dají, aby z lidí poddaných obzvláštně sirotky děvky zahalečné pánům měšťanínům k po-