Doplňky. 599 č. XXVII. str. 62). — O ovčincích a ovčácích (č. XV. str. 46, nebo č. XXVIII. str. 66). — Lékařství pro ovce. — O sádkách a haltýřích. — O setí a klizení obilí (č. XVI. str. 48, nebo č. XXIX. str. 67). — O zahradách a štěpnicích (č. XVII. str. 49, nebo č. XXX. str. 69). — O mlýně a pilách (č. XVIII. str. 49, spíš č. XXXI. str. 70). — O šafářkách (č. XIX. str. 50, spíš č. XXXII. str. 70). — O mlíčném (č. XXXIII. str. 71). — O pohodlném (č. XXXVI. str. 73). — O platu myslivcův za zvěř (č. XXXXV. str. 97). — O pšenici a žitu. — Lékařství pro dobytek hovězí. — O holubích. — O sázení a pěstění stromů ovocných. — Zdá se, že Hradecký výtah z instrukce Fridlandské se nejvíce podobá výtahu Turnovskému z r. 1645, jejž jsem popsal na str. 25. Rád poddanský hraběte Jaroslava z Martinic, jejž jsem k roku 1638 dal tisknouti v tomto díle str. 153—171, našel jsem nově také v rukopise knihovny Českého Musea (sign. III. F. 33), na nějž mě upozornil bibliothekář dr. Zibrt. Jest to nevelký kvartant v původní vazbě, v zelené kůži; nepochybně se ho užívalo v panské kanceláři Martinické uprostřed 17. věku. Hlavního nadpisu nemá, ani letopočtu. Psáno jest v něm krasopisně, vždy jen na jedné straně listu. První polovice knihy jest vyplněna tabulkami a formulemi přísah. Tabulky ukazují, kolik čeho se spotřebuje v ku- chyni panské, v hospodářství, v pivováře atd. Přísahy předepsány jsou pro panské úředníky a služeb- níky. Přísaha úřednická, která stojí na prvním místě, obsahuje plný titul vrchnosti; začínáť se takto: „Já N. N. přísahám Pánu Bohu, blahoslavené Panně Marii a všem milým božím svatým, též Jeho Mti vysoce urozenému hraběti a pánu, panu Jaroslavovi Bořitovi Svaté Římské říše hraběti z Martinic, vládaři domu Smečanského, pánu na Smečně, Slaném, Brumersdorfě a Plánici, JMti Římského císaře, Uherského a Českého krále tejné radě a komorníku, nejvyššímu purkrabí Pražskému a místodržícímu v království Českém.“ Hrabě Jaroslav z Martinic byl nejv. purkrabím od roku 1638 až do své smrti 1649; tedy mezi těmi lety byla ta kniha psána. Druhá polovice knihy jest částečně vyplněna známým nám řádem poddanským, a sice jest to celkem týž text, jejž známe z opisu Slanského; oba ukazují stejné odchylky od opisu Citolibského. Rozdíly mezi rukopisem musejním a opisem Slanským jsou nemnohé, ale jeden opakuje se mnohokrát: opis Slanský vždy jmenuje vrchnost „Jeho Vysoce Hraběcí Milostí,“ ale rukopis musejní činí tak v tom řádě jenom jednou, v prvních slovech, a ostatně vždy jmenuje vrchnost „Jeho Milostí pánem“ (tak jak opis Citolibský činí vždy beze vší výjimky). Z toho rozdílu a z několika málo jiných soudím, že text musejní jest o něco starší, než Slanský, ač oba vznikly v letech 1638—1649; to vročení jest zjištěno uvedeným počátkem přísahy.