Z urbáře Jindřičho-Hradeckého 1654. 301 Na listech 406—422 Malého urbáře jest vepsána německá Ordnung und Instruction, wie sich in [und] ausser der Taydigung die Unterthanen gegen Gott und ihrer vorgesetzten Obrigkeit verhalten sollen. Český text tohoto řádu poddanského psán jest na listech 423—432, a k obojímu textu připojeny jsou formule přísah v obojí řeči. Soudě podle jmen vrchností, zmíněných v některých formulích, byly ty přísahy psány v rozličných časích mezi lety 1652 až 1680. Doleji otiskuje se český text řádu poddanského, též několik málo formulí přísah pod literami a)—ƒ), jež mají některý vztah k lidu poddanému. Na listech 451—490 Malého urbáře jsou opsána privilegia města Hradce, Počátek, Řečice Kardašovy a městečka Deštného. Na listech 496—501 jsou poznamenány kusy luk „jiterních i gruntovních“, ležících u dvora Velhartického (čili Zadního, u řeky Nežárky zá- padně od Hatína), kteréž v letech 1676—1679 byly odňaty poddaným a obráceny k užívání vrchnosti, tak že „některým jsou odměny dány, a ostatním platy se porážeti budou“; na li- stech 506—8 jsou zápisy z r. 1680 o podobných směnách pozemků a zabírání jiných ke dvoru panskému u Kardašovy Řečice; vše to jest drobné. Velký urbář byl vyhotoven krasopisně nepochybně pro samu vrchnost; má číslovaných listů 584. Bylo do něho opisováno nejspíš z Malého urbáře, ježto se v něm nacházejí tytéž kusy v stejném pořádku za sebou, jenže ve Velkém zaujímají více místa, a některé přípisky Malého urbáře nepřešly do Velkého. Nápis jest týž, jako v Malém, též letopočet v něm 1654. Vazba jest nádherná; na přední deštce jest na emajle malovaný znak Slavatovský, a pod ním týž letopočet 1654. Ačkoli i Velký urbář jest psán řečí českou, potvrzení bylo do něho zapsáno r. 1674 na listě 575 řečí německou v tato slova: Dass dieses Urbarium von uralten Neuhauserischen Herrschaftsurbario aus Ursachen, dass selbtes sehr abgenützet gewesen, von Wort zu Wort abgeschrieben, und die Qualitates der Unterthanen darinnen in geringsten nicht verändert, sondern alle und jede in ihrigen uralten Esse und Wesenheit unverändert ge- lassen worden, bescheiniget mein und meines Neuhauserischen Haubtmanns eigene Handunterschrift und bei- gedruckte Insiegeln. So geschehen in meinem Schloss Neuhaus den 12. November Anno 1674. Hans Joachim (L. S.) Graf Slawata m. p. Matthes Gottfried Ruth von Ruthenstein, der Herrschaft Neuhaus Haubtmann m. p. (L. S.) Posloupnost vrchností na Jindřichově Hradci v 17. věku byla tato: Proslulý pan Vilém Slavata dostal r. 1602 za manželku Lucii Otilii rozenou z Hradce, kteráž potom po svém bratru Jachimovi Oldřichovi r. 1604 zdědila panství Hradecké, Řečické, Žirovnické, Strážské a jiné statky. Vilém Slavata povýšen byl r. 1621 za hraběte; manželka jeho Lucie Otilie zemřela r. 1633. Vilém dědil panství po ní, r. 1641 přikoupil statek Čer- venou Lhotu, a zemřel 19. ledna 1652. Po Vilémovi vládl na Hradci jeho starší syn Adam Pavel hr. Slavata 1652—1657, kterýž zemřel neženat. A poněvadž mladší jeho bratr Jachim Oldřich byl již od r. 1645 mrtev, dědil statky nejstarší syn tohoto Ferdinand Vilém Slavata 1657 —1673, pán na Telči. Po něm následovali v panství jeho dva mladší bratří, Jan Jachim Slavata 1673—1689 a František Leopold Vilém, jenž zemřel 26. ledna 1691. Marie Josefa, dcera předposledního vládaře Slavatovského Jana Jachima, provdala se r. 1687 za Heřmana Jakuba hraběte Cernína z Chudenic, a když r. 1693 veliké dědictví Sla- vatovské rozdělilo se mezi nápadníky na pět dílů, obdržela za podíl panství Hradecké. Od té doby vládnou na Hradci Jindřichově hrabata Černínové.