Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKALNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DÍL XXIII. Řády selské a instrukce hospodářské 1627—1698. Vydal Josef Kalousek. V PRAZE 1906. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana 1
D. XXII. ŘADY SELSKÉ A INSTRUKCE HOSPODÁŘSKÉ. Vydává Josef Kalousek. Čísla této sbírky 1—193 z let 1350—1626 vyplňují díl XXII. Archivu Českého. 194. Právo selské v Obnoveném Zřízení Zemském království Českého z 10. května 1627 a markrabství Moravského z 10. května 1628. Zde podávám největším dílem jenom kratičké výtahy z jednotlivých článků; ty výtahy tisknou se zde písmem prostředním; jenom nemnohé články uvádějí se zde v plném znění, a ty se tisknou písmem nej- větším. Vše vybírám z nových otisků Hermenegilda Jirečka, kterýž vydal Obnovené Zřízení Zemské království Českého nákladem Tempského v Praze 1888 (což zkracuji ČOZZ), a Obnovené Zřízení Zemské markrabství Moravského též u Tempského v Praze 1890 (zkráceně MOZZ), kdež najde se text český i německý pohro- madě. Každý článek zde vytažený z Českého OZZého má na začátku signaturu svou, kteráž se skládá z pí- smene a z čísla. Pod článkem připojil jsem menším písmem poznámky o tom, kde ten článek najde se v Moravském Obnoveném Zřízení Zemském, kteréž největším dílem bylo přepsáno z Českého OZZho a jen tu a tam ve formě nebo ve věci něco málo změněno, aby se hodilo na Moravu. V Moravském OZZém články nejsou ozna- čeny písmeny a číslicemi, jako v Českém, ani jinak, tak že staré vydání může se citovati jenom podle stránek; ale Jireček těchto starých stránek nepoznamenal ve svém novém vydání, a stránky jeho se neshodují se sta- rými; MOZZ v starém tisku rozděleno jest na 113 kapitol, dílem velmi dlouhých, tak že se nehodí k cito- vání; římské číslice těchto kapitol Jireček otiskl, a mimo to rozdělil celé MOZZ na 689 článků, jež označuje číslicemi arabskými. Zde při článcích MOZZého udávám Jirečkovu stránku a Jirečkovo číslo článku. Též jsem poznamenal při jednotlivých článcích jejich původ ze starších Zřízení Zemských nebo ze snešení sněmů českých v době předbělohorské, při čemž často odkazuji k XXII. dílu Archivu Českého, kdež tištěny jsou o tom širší údaje. (Z kapitoly o tom, co náleží k soudu zemskému.) Co se pokut a rukojemství lidí poddaných dotejče, ačkoliv s strany těch vedle starodávného obyčeje na již psanej spůsob před soud (zemský) se poháněti může, však co se panských neb sedlských Archiv Český XXIII.

Strana 2
2 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: dluhův u sedlákův a zase sedlákův v městech našich aneb ve vsech jejich, rvanic a pranic (jestli by ty skrze vrchnosti s obojí strany porovnány býti nemohly) do- tejče: takové nemají před soudem zemským, ale před právem městským aneb na dědině vedle starodávných smluv a porovnání rozsuzovány býti. Tento článek stojí jenom v MoZZém str. 79 čl. 66; text německý jest srozumitelnější, konec zní: solche sollen nicht beim Landrecht, sondern dem Stadt- oder Dorf-Recht, vermög deroselbigen alten Bered- nussen und Gewohnheiten gesucht und determiniret werden. — V Českém OZZém není takového článku, nejspíš proto, že v Čechách již v době předbělohorské poddaní nebyli o takové věci poháněni k soudu zemskému, ani nemohli poháněti. (Z kapitoly o svědcích.) C. 46. Každý, nechť jest kterého koli stavu neb řádu, může dobrovolně o čemkoli vydati svědectví při dskách zemských ústně, nebo listem pod pečetí svou, nebo instrumenta položiti, nebo poddané své bez obeslání postaviti. Totéž slovy málo rozdílnými předpisuje MOZZ str. 149 čl. 137. C. 48. Lidí sedlských a jiných obecných, kteří se živí prací rukou svých a nejsou měšťany v městech usedlými, nikdo nemůže obsílati k svědomí, leč při tom úřadu, k němuž je obsílá, složí po 2 gr. č. od míle, kteréž jim odevzdá při dskách zemských starosta a při jiných úřadech písař, kteříž vydávají obsílky k svědomí. Také články C. 49—C. 51 týkají se peněžité náhrady za chůzi svědkům selským a jiným obecným. — Tytéž předpisy jsou v MOZZém str. 149 a 150 čl. 139—142. C. 55. Když někdo vede své poddané a služebníky za svědky, ti mají býti pilně vy- slýcháni po odevzdaných artikulích a otázkách. Slovy málo rozdílnými totéž v MOZZém str. 153 čl. 146. C. 56. Jestliže by kdo pro postavení k svědomí proti sobě poddaných aneb čeledi své byl obeslán, nemá od nich v věci své vlastní, — leč by je prvé vedle obeslání druhé straně ku právu postavil a z povinnosti, co se té samé věci dotýče, propustil, — svědomí bráti. Totéž v MOZZém str. 153 čl. 147. — Částečně jinak předpisovalo ZZ 1564: P. 11 (AČ. XXII. str. 216). (Z kapitoly o svědcích z měst.) D. 1. Když osoba stavu panského nebo rytířského buď pro sebe nebo na místě svých poddaných potřebuje svědomí k zemskému nebo jinému soudu od města, měšťana, obyvatele v městě nebo od jich lidí, má písemně požádati purkmistra a konšelů, aby svého souseda, obyvatele neb lidi své přidrželi k svědectví anebo poddané své postavili k svědomí. Totéž v MOZZém str. 155 čl. 158, avšak s dodavky. D. 4. Když město nebo obyvatel města k svému soudu potřebuje svědomí pána nebo rytíře anebo jejich poddaných, a vyhledává-li toho psaním pod pečetí městskou, aby ta osoba panská nebo rytířská svědomí vydala nebo své poddané lidi k svědomí postavila: má tak každý učiniti, pod pokutou. Podobně v MOZZém str. 157 č. 161. D. 5. Kdo by na soudě městském potřeboval svědomí poddaných a lidí selských, má tomu, proti komu je vésti chce, napřed oznámiti jmena svědků, i artikule (o nichž mají svěd- čiti) a místo i den.

Strana 3
Právo selské v Obnoveném Zřízení Zemském 1627 a 1628. 3 Totéž v MOZZem str. 159 č. 162. — V ten smysl předepsáno též v ZZém 1549:S. 1, i dříve, viz v Archivě Českém XXII. str. 143. D. 8. V městech, kteráž nejsou zdmi hrazena a dskami zemskými nebo jinak vysa- zena nebo osvobozena, od selských a jiných obecných lidí nemají se přijímati svědomí (chy- staná k soudu zemskému), než toliko v zavřených městech nebo městečkách, v nichž se na- cházejí přísežní notáři a písaři. Vzato ze ZZého 1549: S. 19 (AČ. XXII. str. 143). — Přešlo do MOZZého str. 161 čl. 165. F. 16. Před menší soud zemský náležejí, krom jiných věcí, též pokuty pro nevydání lidí poddaných a čeledi zběhlé. Tak předpisovalo ZZ 1549: H. 40 i starší nálezy (AČ. XXII. str. 140). Nepřešlo do MOZZho. (Z kapitoly o věcech, které před moravského hejtmana zemského náležejí.) Jestli by lidé poddaní roku aneb odkladu od hejtmana zemského dosáhli, ti mají vedle starobylého obyčeje ještě při trvajícím soudu v pátek před hejtmanem sly- šáni býti. MOZZ str. 195 čl. 212 č. 5; tím ustanovením byl zachován zvláštní řád, podle něhož poddaní v mark- rabství Moravském mohli na své vrchnosti žalovati, jakž toho dotčeno v AČ. XXII. str. 348 č. 152. V Čechách nic takového není ani v době předbělohorské ani v 0ZZém. (O stavuňcích.) H. 7. Když předešle poddaný poddanému (cizímu) byl dlužen anebo se postavil za rukojmí, a vrchnost věřitelova požádala vrchnost dlužníkovu ohradním psaním za dopomožení, tedy pán dlužníkův nebo v městě purkmistr s konšely byl povinen do dvou neděl dopomoci takového dluhu na poddaném nebo na sousedu svém, anebo dlužníka vydati věřiteli. Pakli nedopomohl, pak věřitel mohl jiné lidi poddané toho pána nebo měšťany města neb městečka pro nedopomožení obstaviti. Z toho zůstává v platnosti, co se týče dopomožení po ohradním listě; ale vyzdvihuje se jako věc příliš těžká, aby poddaný nebo spoluměštěnín měl za druhého trpěti, obstavován a u vězení zdržován býti. A nařizuje se: Jestliže by pán v kraji nebo purkmistr a konšelé v městech po ohradním listě nechtěli práva dopomáhati a udíleti na svých poddaných nebo spoluměšťanech, aby byli povinni původovi nebo věřiteli odpovídati z toho a právi býti. A když by se prokázalo, že nechtěli dopomáhati k spravedl- nosti, aby ten, kdož dopomáhati nechtěl, byl povinen s náhradou škod a útrat dvojnásob slo- žiti to, co dlužník dáti měl. A když by dlužník nebo jeho movitý statek, nebo dluhy, byl jinde postižen, než kde usedlý jest, věřitel bude moci obstaviti jej nebo dotčené jeho jmění, a každé právo jest povinno dopustiti toho stavuňku, jako předešle. Tento nový článek jest v MOZZém str. 231 čl. 268 lépe upraven. — Starší předpisy o obstávkách platné někdy v Čechách viz v AČ. XXII. str. 142 při čl. R. 31 ZZého 1549. M. 24. „Žádný měštěnín a obyvatel v městě od poddaného cizího pána peněz, stříbra nebo jiných věcí sobě k svěření přijímati nemá.“ Přijal-li by přece, a poddaný by na smrtelné posteli o tom oznámil: tehdy měštěnín má to spraviti přísahou, že nic nepřijal; nespravil-li by a nenavrátil, a byl usvědčen, tehdy bude povinen nahraditi dvojnásob, a k tomu každá vrchnost má dopomoci v šesti nedělích. Totéž v MOZZém str. 289 čl. 373, avšak bez první zapovídací věty. (O handfeštích.) M. 25. Chce-li který pán na svých gruntech někomu osvoboditi ves, dvůr, mlýn, lesy nebo louky k užívání pod plat nebo s jinou povinností: to může učiniti a na 1 *

Strana 4
4 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: to vydati list s pečetí, jenž slove handfešt. A jakžkoli pán narovná s tím, jemuž dal takovou svobodu, při tom mají býti oba zůstaveni. MOZZé str. 289 čl. 374. M. 26. Držel-li by někdo grunt bez handfeštu a bez písemné jistoty, z něhož dřívější držitelé vybývali úrok a jiné povinnosti, a ten držitel by nechtěl jich zapravovati: budiž od pána napomenut, a když by to neprospělo, může pán po 3 letech a 18 nedělích zmocniti se toho gruntu a jej obrátiti k svému užitku. Držitel může si stěžovati u soudu zemského, jenž rozhodne. MOZZé str. 291 čl. 375. P. 29. Držel-li by poddaný jaký grunt, nemaje naň zápisu, tomu neprospěje vydržení let proti pánovi toho gruntu; než má-li takový poddaný nějaké právní průvody na to, že s vůlí a vědomím gruntovního pána koupil ten statek pod plat nebo jinak, ten toho má užiti. Málo jinými slovy řečeno již v ZZém 1564: D. 47 (AČ. XXII. str. 214). Není v MoZZém. (O nepřechovávání cizích poddaných.) Q. 1. Žádná osoba stavovská ani sedlák nemá bez listu fedrovního přijímati do služby cizího poddaného aniž přechovávati, a to pod pokutou 25 kop gr. č., není-li poddaný ten, kdož ho zdržuje; pakli jest poddaný, tedy 10 kop gr. č. K dobytí té pokuty dědičný pán zběhlého poddaného může písemně požádati gruntovního pána, kdež se zběhlý zdržuje, aby se jím ujistil a pokuty dopomohl; potom (když by to zůstalo bez účinku) může obeslati toho gruntovního pána před soud zemský nebo před hejtmana kraj- ského; hejtman krajský má tu věc v 6 nedělích skoncovati a dáti o tom relaci k úřadu nej- vyššího purkrabství Pražského, odkudž potom tomu, kdož pokutu vysoudil, má býti vydán list zatykací na toho, kdo pokutu propadl. Kdo pokutu dostane, nechá z ní jednu polovici sobě, a druhou jest povinen dáti tomu, kdož mu oznámil o zběhlém čeledínovi. Tento článek přešel do MOZZého str. 359 čl. 495, toliko s tou změnou, že v Moravě obsílka z pokuty měla jíti „buď před soud aneb před hejtmana země, kdež hejtman zemský“ má té věci v 6 nedělích konec učiniti a tomu, kdož pokutu obdržel, vydati zatykač na obžalovaného. — Článek tento vznikl nevelkou pro- měnou z dřívějšího práva v Čechách platného, o němž stanovilo ZZé 1564: M. 34 (AČ. XXII. str. 215) a sne- šení sněmu českého 1585 (tamže str. 239). Q. 2. Kdo se v dědičném našem království Českém za svobodného aneb poddanosti osvobozeného vydává: ten listem vejhostním, že od vrchnosti své pro- puštěn jest, ukázati má. Týž nový text jest v MOZZém str. 361 čl. 496. Q. 3. Jeden každý z stavův dědičného našeho království Českého může ci- zozemce, kterýžby dobrovolně a bez přinucení to učiniti chtěl, za poddaného svého přijímati. Totéž v MOZZém str. 361 čl. 497. — V Čechách takové právo platilo již dříve, a předpokládá se také v ZZém 1549:I. 17 (AČ. XXII. str. 141). Q. 4. Pražané pak a jiná města, když by kdo před nimi spolusouseda jich obvinil za příčinou zdržování a přechovávání poddaného svého, povinni jsou v šesti nedělích strany spravedlivou vejpovědí poděliti. Od kteréžto vejpovědi toliko appel- lací se připouští, ale odtud na revisi se nebere. A jestliže by purkmistr a rada

Strana 5
Právo selské v Obnoveném Zřízení Zemském 1627 a 1628. 5 v tom obžalovanému svému spolusousedu folkovati chtěli, budou povinni sami tu pokutu dáti. Na moravská města bylo vztaženo to pravidlo v MOZZ str. 361 čl. 498. — Co v Čechách posledně 1585 o tom ustanovil sněm, jest naznačeno v AČ. XXII. str. 239. Q. 5. Když by pak zběhlý poddaný na horách do dolův a šachet lezl, pro takového z té oznámené pokuty viněno býti nemůže. Než zběhl-li by který poddaný do města nebo do městečka, kde hory jsou: tehdy může dědičný pán purkmistru aneboližto komoře naší české psaní učiniti, aby z poručení jich takový zběhlý pod- daný vrchnosti své bez prodlení a beze všeho folku vydán byl. V tomto článku jest rozvinutěji vyloženo, co řečeno již v snešení sněmu českého 1585, z něhož výtah v AČ. XXII. str. 239 ku konci. Na Moravu to nepřešlo. Q. 6. Jestliže by kdo, byv požádán o vydání (zběhlého) čeledína, poddaného nebo si- rotka, nevydal ho, než až by byl o to obeslán: tehdy původ má již na vůli, buď poddaného svého přijmouti nebo obsílky se držeti. Ten předpis pojat byl do MOZZého str. 361 čl. 499. — Jeho český vznik označen v AČ. XXII. str. 141 při čl. I. 14 ZZého 1549. Q. 7. Ovdoví-li kmetična (poddaná) pod kterým pánem, nemá bez jeho vědomí a vůle vdávati se na jiné panství. A o to před menší soud zemský obsíláno bude. První věta přešla do MOZZého str. 361 čl. 500; namístě druhé věty jest tam nový dodavek: „Uči- nila-li by to, tehdy statek svůj ztratí.“ — Oba předpisy ČOZZého jsou starého původu, jenž jest poznamenán v AČ. XXII. str. 140 při čl. I. 11 ZZého 1549. Q. 8. Držel-li by kdo statek, nemaje k němu práva, a propustil-li by tam některé poddané z poddanosti: takové propuštění neplatí, a soudí o tom úředníci menší. To pravidlo pojato do MOZZého str. 363 čl. 501. — Původ jeho ukázán v AČ. XXII. str. 140 při čl. I. 13 ZZého 1549. Q. 9. Slíbil-li by který cizozemec dobrovolně někomu v Čechách člověčenství, a pak by od něho ušel k jinému v zemi, má onomu býti vydán týmž obyčejem a pod touž pokutou, jakoby pod ním byl zrozen, a nemůže se zastírati propustním listem z cizí země. Přešlo do MOZZého str. 363 čl. 502. — Původ toho viz v AČ. XXII. str. 141 při čl. I. 17 ZZého 1549. Q. 10. Byl-li by kdo požádán, aby se ujistil čeledínem (zběhlým na jeho statek), a on by jej vsadil do vazby, čeledín by však z ní ušel proti jeho vůli: takový jsa žalován pro ne- vydání poddaného, nebude pokutou povinen. Pojato do MOZZého str. 363 čl. 503. — Původ ukázán v AČ. XXII. str. 141 při čl. I. 18 ZZého 1549. Q. 11. Měl-li by kdo svého poddaného pod jiným, a neposlal-li by o něho a nevinil dle práva, nýbrž navedl by jej, aby nočně nebo jinak k němu se vykradl zpět: o takového poddaného může ten, od koho se tak vykradl, poslati, a nebyl-li by mu vydán, viniti dědič- ného pána jeho z pokuty vyměřené na nevydání poddaného. Přešlo do MOZZého str. 363 čl. 504. — Starý původ ukázán v AČ. XXII. str. 141 při článku I. 19 ZZého 1549; jiným způsobem opakováno tamže I. 23. Q. 12. Než když takový poddaný bude navrácen i se statkem, s kterým se tajně vy- stěhoval, tehdy jeho pán dědičný bude moci o něho hleděti zase podle práva. Totéž v MOZZém str. 363 čl. 505, ale s omylem v českém překladě. — V starších českých ZZých tento článek byl spojen s předešlým v jeden, viz AČ. XXII. str. 141 čl. I. 23 ZZého 1549.

Strana 6
6 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Q. 13. Propustí-li kdo svého poddaného někomu jinému rukou dáním, ústně nebo pí- semně, má to touž platnost, jako list výhostní. — Města královská, měšťané i jiné osoby v nich, kteříž mají svobodné statky v zemi, jsou povinni vydávati z nich zběhlé lidi, sirotky a čeleď, tak jako činí osoby z vyšších stavů. Totéž v MOZZém str. 365 čl. 506. — Tento článek s dvojím rozdílným předpisem vznikl ze dvou starších článků, o nichž viz AČ. XXII. str. 141 čl. I. 21, I. 22 ze ZZého 1549. Q. 14. Kdož by cizího poddaného nebo čeledína propustil na rukojmě (spletitý případ). Totéž v MOZZém str. 365 čl. 507. — Starší původ tohoto článku jest ukázán v AČ. XXII. str. 141 při čl. I. 24 ZZého 1549. Q. 15. Když by ušel čeledín, jenž měl rukojmě na svoje dosloužení, a pán hleděl by o něho k tomu, ku komu ušel, a pro nevydání by ho vinil: takovému nebude pokuta přisouzena. Totéž v MOZZém str. 365 čl. 508. — Starší původ toho článku viz v AČ. XXII. str. 141 při čl. I. 25 ZZého 1549. Q. 16. Kdo by přechovával cizí čeládku nebo lidi zběhlé, glejtem se zastíraje, a ne- vydal by jich, nebo by je pryč poslal: takový může býti obviněn z 20 kop gr. č., nechť jest kterého koli stavu. Totéž v MOZZém str. 365 čl. 509. — Starý původ udán v AČ. XXII. str. 142 při čl. I. 27 ZZého 1549. — V českém překladě Č0ZZého stojí omylem „ze sta kop“ místo z 20 kop. Q. 17. Kdož by čeledínu jednou preč kázal, nemá naň více sahati ani koho z něho obsílati. Přešlo do MoZZého str. 367 čl. 510. — Odkud ten článek pocházel, ukázáno v AČ. XXII. str. 142 při čl. I. 30 ZZého 1549. Q. 18. Když by kdo vypověděl poddaného svého a kázal mu se vyprodati, a ten pod- daný osadil by grunt člověkem hodným: tehdy pán má takového poddaného propustiti a více k němu se netáhnouti. Měl-li by takový člověk u sebe děti mladší devíti let, ty mají s otcem býti propuštěny z poddanosti; které děti by byly starší než 9 let, ty zůstanou pod svým pánem. Pakli pán některé z dětí dříve, než došly devíti let, potřeboval anebo je rozdal na služby a řemesla nebo jinam k vychování dal: takoví tolikéž zůstanou v poddanosti a neužijí svobody otce svého. Totéž v MOZZém str. 367 čl. 511. — Ten článek vznikl v Čechách na dvakrát, viz AČ. XXII. str. 142 čl. I. 31 ZZého 1549. Q. 19. Která by poddaná, nechť jest osedlá neb neosedlá pod dědičným pánem, zplo- dila děti na cizích gruntech: ty děti zůstanou v poddanosti tomu pánu, na čích gruntech jsou zrozeny. Totéž v MOZZém str. 367 čl. 512. — Vyskytá se v ZZém 1564: M. 32, AČ. XXII. str. 215. Q. 20. Našel-li by kdo svého poddaného nebo čeledína u poddaného jiného pána, kterak se má o to hlásiti u tohoto poddaného hospodáře, i u jeho pána, a v nepřítomnosti hospodáře u rychtáře a konšelů. Totéž v MOZZém str. 367 čl. 513. — Ten článek vznikl v Čechách na dvakrát, viz AČ. XXII. str. 142 při čl. I. 32 ZZého 1549. Q. 21. Pakli by hospodář nebo rychtář a konšelé nechtěli tím zběhlým poddaným nebo čeledínem se ujistiti, kterak k tomu mohou býti puzeni, i jich pán, když by jich nechtěl vy- dati do vazby tomu pánovi, od něhož poddaný nebo čeledín zběhl. — Na královských panstvích,

Strana 7
Právo selské v Obnoveném Zřízení Zemském 1627 a 1628. když by se tam přechovávali zběhlí poddaní, má o ně býti hleděno k hejtmanům a purkrabům, a tito rovněž mají o poddané ušlé viniti (jiné pány), pod něž by zběhli. Totéž nachází se v MOZZém str. 367 čl. 514. — Prvější ustanovení toho článku, velmi obšírné a zde jen krátce naznačené, pochází ze ZZého 1564: M. 33: druhé ustanovení, jež se týče statků královských, jest původu ještě staršího, viz AČ. XXII. str. 142 čl. I. 33 ZZého 1549. Q. 22. Žádný poddaný bez povolení pána svého aneb ouředníka jeho výšeji tří kop gr. č. se dlužiti a nad to vejš v žádné rukojemství se dávati nemá. Pakli by se toho dopustil, tehdy pán neb úředník víceji nad summu již oznámenou do- pomáhati povinen nebude, ani pro to dále viněn býti nemůže. Pojato do MOZZého str. 371 čl. 515. — Tento předpis vyšel ze sněmu českého 1575, viz AČ. XXII. str. 259 č. 111. — Takové obmezení úvěru nehodilo se zvláště na obchodníky poddané, a skladatelé OZZého na tento předpis nejspíš nemyslili, když psali článek L. 24 ČOZZého = MOZZ čl. 338, kterýž předpisuje, když kupci z panských nebo rytířských měst a městeček zdělali větší dluhy, než zač mají jmění, že jejich majetek má se rozděliti poměrně mezi všechny věřitele domácí i cizozemské, a každá vrchnost že má k tomu dopoma- hati. Výslovně byl článek Q. 22 0ZZého vysvětlen 10. června 1768 tak, že nevztahuje se na obchodní dluhy pod- daných, kteří obchodují se svolením vrchnosti. Q. 28. Jestliže úředník, služebník nebo člověk poddaný učinil co komu, má o to býti posláno ku pánu jeho; a vyzná-li pán nebo bude-li usvědčen, že se to stalo s jeho vůlí, budiž o to hleděno k pánovi; pakli by vinen byl sám úředník nebo poddaný, budiž to na nich postiháno. Pojato jest do MOZZého str. 371 čl. 520. — Týmž duchem nesou se články D. 2, D. 3 a L. 42 ZZého 1564 (viz AČ. XXII. 214), ač žádný z nich nespadá v jedno s přítomným obecnějším předpisem OZZého. (O zápovědi gruntův.) Q. 30. Když by jeden druhému (vrchnost vrchnosti) chtěl grunty zapovídati, má jemu dáti věděti listem pod pečetí nebo dvěma hodnověrnými lidmi, že zapo- vídá grunty své jemu, jeho poddaným, služebníkům a čeládce jeho náchlebné, též myslivcům a ovčákům, aby prázdni byli těch gruntů chozením, jezděním, nebo pasením, anebo myslivosti provozováním, kromě cest a stezek svobodných. Totéž v MOZZém str. 373 čl. 522. — Kratčeji to obsaženo v ZZém 1564 L. 47, a již v ZZém 1549: Q. 23 v jedné větě uprostřed článku. Q. 31. Kdež dva nebo tři páni v jedné vsi lidi poddané mají: tehdy budou moci pásti zespolka jedni druhým na týchž gruntech; neb takoví společní držitelé (gesambte Inhaber) jedni druhým grunty zapovídati nemohou. A kdo by přes takovou zápověď*) co komu přečinil, ten v pokutu o pychu vyměřenou upadne, kteráž nahoře psaným pořadem práva buď na pánu neb lidech poddaných dobývati se může. Totéž v MOZZém str. 373 čl. 523. — *) V německém textě stojí: wider dergleichen Gebot, což v MOZZém přeloženo srozumitelněji: proti tomuto nařízení. Společná pastva ve smíšených vsech byla nařízena již v ZZém 1549: Q. 23 v poslední větě, kteráž přešla jako samostatný článek do ZZého 1564:L. 48. — ZZ 1549: Q. 22 = ZZ 1564: L. 44 z jiné strany osvětluje poměry právní ve smíšených vsech, majících několik pánů: Kdo by měl někde ves, a jiný by měl v té vsi člověka nebo více, tam jeden pán bez vůle druhého nemá cest ani obcí zatopovati děláním rybníka, ani převozovati jinam cesty a obce, ani dělati na obci strouhy a vedení vody, ani jiných věcí. Pokuta na to jako na pych. (O zájmu dobytkův.) Q. 32. Když jeden zajme druhému dobytek na škodě na svých gruntech bez zápovědi (nezapověděv jich jemu), má škodu přísežnými lidmi dáti spatřiti čili obvésti; ten, čí jest dobytek, má jemu v témdni nahraditi odhadnutou škodu i to, kolik zajatý

Strana 8
8 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: dobytek protrávil; nezaplatil-li by, může ten, kdo dobytek zajal, opatřiti si náhradu prodejem dobytka, a ostatek vrátiti vlastníkovi. Totéž v MOZZém str. 375 čl. 524. Q. 33. Zajal-li by jeden druhému po zápovědi dobytek na škodě na svých gruntech, a nechtěl-li by škody obvésti, má jemu vlastník zajatého dobytka dáti po jednom gr. č. z každého kusu dobytka. Totéž v MOZZém str. 375 čl. 525. Q. 34. Kdož zajav dobytek, nechtěl by přijmouti záplaty za odhadnuté škody, ani ná- hrady po 1 gr. č. z kusu, ani vrátiti zajatý dobytek jeho vlastníkovi: může za to býti ob- viněn z pychu. Totéž v MOZZém str. 375 čl. 526. Q. 35. Žádný druhému nezajímej dobytka na cizích gruntech. Zajal-li by, vlastník za- jatého dobytka zaplatí mu sice zárožné z každého kusu i náhradu za útraty, ale může ho po- hnati pro ten nepořádný zájem na soud zemský nebo komorní, a provede-li žalobu, zajímatel musí mu navrátiti zárožné i náhradu za útraty, a nad to propadne 50 kop gr. č. pokuty. Totéž v MOZZém str. 377 čl. 527, toliko vypuštěn soud komorní. Q. 36. Stala-li se komu škoda od dobytka bez zápovědi, a pán dobytka nenahradil-li by hned odhadnuté škody, a poškozený nechtěl-li by dobytkem sobě zaplatiti: může právem obstaviti jiné věci toho, čí jest dobytek. Totéž v MOZZém str. 377 čl. 528. Q. 37. Kdož by po učiněné zápovědi nemohl zajmouti dobytek na svých gruntech, protože mu ušel na cizí grunty: ten upomínej o zárožné z každého kusu po groši č., a ne- chtěl-li by platiti ten, číž jest dobytek, může ho viniti pro to z pychu. Totéž v MoZZém str. 377 čl. 529. — Obsah všech 6 článků Q. 32-37 o zájmu dobytka na škodě největším dílem najde se také v ZZém 1549: Q. 23, v jediném dlouhém článku; toliko začátek jeho, jenž přešel do OZZho Q. 32, končí se tam jinak, totiž dokud vlastník dobytka nezaplatí škody rozeznané, „aby jemu dobytek dotud nebyl puštěn,“ (tedy zajimatel dobytka neměl sobě zaplatiti prodejem jeho). Ve ZZém 1564: L. 46 jsou také všechny předpisy o zájmu dobytka zavřeny v jediném článku, ten však jest při počátku svém již předělán tak, jak přešel potom do OZZého, že totiž zájemce dobytka může sobě také zaplatiti sám prodejem jeho. Q. 38. Vykopal-li by kdo komu mezník nebo jinak předělal, propadne 20 kop gr. č. za každý proměněný mezník. Učinil-li to poddaný bez vůle pána, propadne 10 kop gr., a o to se pohání před větší soud zemský. Neměl-li by poddaný vinník za tolik, odslouží si to rukama svýma u toho pána, komu mezník změnil. Totéž v MOZZém str. 377 čl. 530. — Pochází ze ZZého 1549: E. 21, viz AČ. XXII. str. 140. (O myslivosti.) Q. 54. Žádný sedlák nemá míti zaječích a jiných tenat k užitku svému, aniž honiti na gruntech svého pána bez jeho vůle, lečby na to měl výsadu. Bude-li sedlák z toho usvědčen před pánem svým, pán jeho má mu rozkázati vydati tenata tomu, kdo ho obžaloval. Nerozkázal-li by, původ bude moci pána toho sedláka obeslati před soud komorní ze sta kop gr. č. Totéž v MOZZém str. 383 čl. 541, leč že v Moravě mělo se poháněti na soud zemský (ne komorní). V českém textě ČOZZého vypadnutím slova „pána“ vznikl chybný smysl, jakoby sedlák měl býti pohnán o sto kop k soudu komornímu. — Tato závověď jest obsažena již ve ZZém 1549: V. 23, ale pán mohl tehdáž býti pohnán jenom z 20 kop, viz AČ. XXII. str. 144.

Strana 9
Právo selské v Obnoveném Zřízení Zemském 1627 a 1628. 9 Q. 56. Osoby stavovské, i města, mohou na svých gruntech provozovati myslivost podle líbosti. Než sedlák nemá užívati žádné myslivosti na gruntech svých ani cizích, s ruč- nicemi, kušemi, tenaty, jamami, ani jinak; pakli by se toho dočinil, má seděti u vězení dvě neděle. Ale mohou provozovati myslivost na ptáky, na čihadlech nebo jináč, s vůlí a vědomím toho pána, čí jsou [grunty]. Totéž v MOZZém str. 385 čl. 543; konec jest tam lépe přeložen: pánův těch, jichž jsou gruntové = dem solche Gründ zustehen. — Rovněž tak ustanoveno v ZZém 1549: V. 25, viz AC. XXII. str. 144. Q. 61. Obyvatelé neosedlí v městech královských, též řemeslníci, nádenníci, čeledínové a jací koli lidé obecní nemají s ručnicemi dlouhými ani krátkými choditi ani jich užívati v ni- žádném místě, pod pokutou 10 kop gr. č. Totéž v MOZZém str. 387 čl. 548. Q. 62. Dědinníci, svobodníci a nápravníci, kteří by od starodávna neměli právo my- slivost provozovati a s ručnicemi choditi, též lidé poddaní po vesnicích, čeleď jich neb jiní lidé obecní nemají s ručnicemi jezditi, choditi ani jich v nižádných místech užívati, pod po- kutou 10 kop gr. č.; pakli by jich neměl, a pán by jich za něho nezaplatil, má býti vydán původovi; pro nevydání může pán býti viněn z 50 kop gr. č. u soudu komorního. Totéž v MOZZém 389 čl. 549, kdež však místo soudu komorního jest příslušný soud zemský. Q. 63. Byl-li by kdo z neosedlých obyvatelů měst a městeček, též z lidí sedlských osedlých i neosedlých a z čeledi jich postižen s ručnicí, a neměl by statku svého za pokutu, a nikdo by jí za něho dáti nechtěl: takový má býti vzat do vězení na hrad Pražský a z něho bez vůle původovy nepropouštěn do půl leta. Totéž v MOZZém str. 389 čl. 550, leč že se hrad Pražský nejmenuje. — Podobná tomu starší naří- zení, platná v Čechách, viz ve ZZém 1549: V. 29, V. 30, X. 3 (AČ. XXII. str. 144). (O krčmách.) Q. 66. Krčmy a hospody, které jsou v užívání od 30 let, mají zůstati. Byla-li krčma před 30 lety v užívání, a potom zanikla: takovou pán té vsi může opět zříditi v též vsi, nebo ven ze vsi, avšak na gruntech té vsi, a ne jinde. Držel-li by kdo krčmu, která před 30 lety nebyla, tehdy soused jeho, jemuž jest na škodu, může požádati o zastavení takové krčmy ve 4 nedělích; pakli by držitel nezastavil, může ho viniti ze 20 kop gr. č. Nebylo pojato do MoZZého. — V Čechách předepsán takový řád již v ZZém 1549: E. 16. (AČ. XXII. str. 140). Q. 67. Měl-li by kdo pustou ves, v kteréž prve krčma nebo krčmy bývaly: ten může v té vsi jednu nebo více krčem vystavěti a jich užívati, jakož bývalo od starodávna. Vzato z ZZého 1564: T. 8, kdež to ustanovení jest přidáno ku předešlému artikuli. Nepojato do MOZZého. S. 13. (O zprotivilých poddaných.) Když by lidé poddaní proti pánu svému se po- zdvihli a zprotivili, chtíce mu něco zlého učiniti, a statek jemu odňali nebo zloupili: takoví mají skutečně býti trestáni podle provinění svého i s těmi, kteří jim byli nápomocni skutkem nebo radou. Přijal-li kdo takové poddané v ochranu, nebo s nimi vojensky táhl proti pánům jich, anebo statek pánu odňatý k sobě přijal: ten propadne králi statek svůj i hrdlo. Přešlo do MOZZého str. 419 čl. 597. — Ten článek vznikl z nálezu vyneseného nad Daliborem z Ko- zojed 1498, viz AČ. XXII. str. 143 při čl. V. 1 ZZého 1549. T. 10. Bylo-li by pak to kde za právo, že by pro všetečně spáchaný mord (muthwilligen Todschlag) toliko pokuta peněžitá uložena byla: poněvadž proti božským právům čelí, to se od nás dokonce zdvihá, kazí a v nic obracuje. Archiv Český XXIII.

Strana 10
10 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: MOZZ str. 431 čl. 614. Články předcházející i články nejblíže potom následující týkají se vražd, kde by vrah i zavražděný byli z tří privilegovaných stavů, panského, rytířského nebo městského. Další však články zde vytažené, kde jde o zavražděného poddaného, dávají znáti, že přítomný článek T. 10. vztahuje se také na případy, kdy poddaný byl zavražděn osobou stavovskou, a tedy že tento článek OZZého odstranil pravidlo obsažené v ZZém 1530 čl. 189 (viz AČ. XXII. str. 88), podle něhož osoba stavovská, zavraždila-li člověka selského (bez potřeby sebeobrany), byla jen pokutována 150 kopami gr. č., a později 300 kopami podle ZZého 1549: R. 36, viz AČ. XXII. str. 142. T. 17. Jestliže by osoba stavovská zamordovala člověka sedlského, a mordéř by byl postižen při skutku: tehdy gruntovní pán zabitého má mordéře, je-li dosti usedlý, zavázati pode ctí a věrou, že se postaví na soud. MOZZ str. 433 čl. 621. T. 19. Zamordoval-li by pán nebo rytíř na cizích gruntech cizího poddaného, tehdy pán zabitého má požádati pána gruntů, kde mord spáchán, aby se ujistil mordéřem; pakli nebyl při skutku postižen, má býti obeslán. Pakli by se pán neujal svého poddaného (zabi- tého), „a náš prokurator o tom přezvěděl: nemá toho bez pomsty nechati, nýbrž toho mordéře obešlíc, o hrdlo s ním soud míti.“ Pakli by se týkalo osoby městské usedlé, ten má býti obeslán od toho práva, pod které náleží. Pakli by pán zabitého nebo přátelé jeho nechtěli žalovati: tehdy to právo, pod kterým mordéř jest usedlý, má k němu z povinnosti hleděti, a královský rychtář pozor na to míti. MOZZ str. 433 čl. 623. T. 20. Zabil-li někdo někoho bez úmyslu, (ale že se musel brániti), může býti odsouzen k 300 kopám pokuty. — T. 21. Kdo zúmyslně jiného zavraždil, buď trestán na hrdle. Oboje vysloveno slovy poněkud rozdílnými v MOZZém str. 435—7 čl. 624, 625. T. 23. Zamorduje-li sedlák poddaného jiného pána, a byl by postižen při skutku, ma býti jat. Žádá-li pán zabitého na mordéře práva, budiž dodán k nejbližší popravě a právo naň puštěno. Nebyl-li mordéř přistižen při skutku, pán zabitého má ho dáti hledati na gruntech svých i cizích a jím se ujistiti. Podobně v MOZZém str. 437 čl. 627. — Částečně uzákoněno již v ZZém 1530 čl. 189 (AČ. XXII. T. 30. Kdož by kterého poddaného v vězení měl, a jeho v něm hladem, zimou neb jakkoli umořil: k takovému tak jako jinde v tomto našem Zřízení Zemském vyměřeno a opatřeno jest, přikročeno a hledíno býti má. MOZZ str. 441 čl. 634. — K tomu náležejí články o vraždách T. 10—23 a čl. Z. 6 níže uvedený. (Z kapitoly o loupežnících.) T. 32. Poněvadž rybnikáři začasté na takové nešlechetné věci se oddávají: pročež mají při sobě míti listy fedrovní a zachovací, jako jiní obecní lidé, a bez takového listu žádný ho nemá přijímati k službě. Který pán ke vzdělání nebo opravení rybníků chová rybnikáře, jest povinen tak to opatřiti, aby před nimi na cestách bezpečno bylo a od nich loupeže a mordy se nedály. MOZZ str. 443 čl. 639. — Srovnej o rybnikářích ZZ 1549: V. 11, 12, AČ. XXII. str. 144. (O žebrácích a tulácích.) Y. 1. Chodci a povaleči, cizí i domácí, kteříž pánův nemají a žádným pánům neslouží, žádného obchodu a práce neprovozují, na loupeže a zlodějství se vydávají: takoví, nechť jízdní nebo pěší, nemají v této zemi míti průchodu; pročež hejtmané na panstvích královských, též každá vrchnost v kraji i v městech mají naříditi při poddaných a lidech svých, aby žádného stavuňku, fedruňku a přechovávání nikdež neměli. MOZZ str. 463 čl. 670. str. 88).

Strana 11
Právo selské v Obnoveném Zřízení Zemském 1627 a 1628. 11 Y. 3. Kdo by zvěděl o takových lidech, může gruntovnímu pánovi to oznámiti a ho požádati, aby pomohl je jímati; kdo by nepomáhal, může býti obeslán před krále, nebo před místodržící nebo na soud zemský, a neomluvil-li by se dostatečně, dá 50 kop gr. č. pokuty tomu, komu by se byla škoda stala, a má 4 neděle ve vazbě seděti. MOZZ str. 465 čl. 672. Y. 4. Pakli by poddaní takové lidi trpěli v obydlích svých, v krčmách, nebo jim po- travou anebo jinak pomáhali: ten, komu by se stala škoda od nich, může gruntovního pána požádati, aby se tím poddaným ujistil a jej před hejtmany krajské postavil. MOZZ str. 465 čl. 673 předpisuje totéž, avšak beze zmínky o hejtmanech krajských. Y. 5. Poddaný tak postavený, bude-li shledán vinen, má na hrdle býti trestán. Pán, jenž by ho nepostavil, propadne 50 kop gr. č. tomu, od koho by byl žádán za ujištění. MOZZ str. 465 čl. 674. — Také v článcích Y. 7—9 ukládá se sedlákům i měšťanům za povinnost, aby neměli u sebe zahalečův v podruží. (Podobně nařizovalo ZZ 1549: U. 8, viz AČ. XXII. str. 143). Články Y. 10, 11 předpisují, aby žebráci, kteří pracovati nemohou, se netoulali, nýbrž aby zůstávali ve špitálích. Vše přešlo do MZZého čl. 676—680. Z. 1. Jeden druhému lidí poddaných svévolně bez hodné příčiny aby do vazby nedával a jich u vězení nezdržoval. Stalo-li by se pak co toho: tehdy, číž by ten člověk nebo ti lidé byli, má to na hejtmana toho kraje vznésti. A krajský hejtman nebo hejtmané hned, jak by na ně to vzneseno bylo, mají bez všech od- tahův to tak opatřiti, aby ten, kterýž ty lidi poddané v vězení zdržoval, hned je buď z vězení propustil, neb slušné takového jich do vězení vzetí příčiny oznámil. Totéž v MOZZém str. 471 čl. 684, kdež však namístě hejtmanů krajských příslušným jest hejtman zemský. Z. 2. Byli-li (jinopanští) poddaní držáni ve vězení bez slušné příčiny, hejtmané krajští rozkáží je propustiti; a pán, který by tak bez příčiny vězil poddané, každému dáti má po- kuty 50 kop gr. č. MOZZ str. 471 čl. 685. — V podobný smysl nařizovalo ZZ 1530 čl. 184, rozvinutěji ZZ 1549: R. 21 opět s novými přídavky ZZ 1564: R. 14. Z. 6. Jestliže by pak kdo, maje u vězení cizího poddaného, jej umořil neb umořiti dopustil, aneb o hrdlo zoumyslně připraviti dal, neb na zdraví jemu jakým koliv způsobem ublížil: ten v pokutu o mordech tímto naším Zřízením Zemským vyměřenou upadne. A ten, číž poddaný o hrdlo a zdraví přišel, na vůli má, jej z toho před nás nebo soud náš zemský obeslati. Totéž ustanoveno v MOZZém str. 475 čl. 688. — ZZ 1530 čl. 184 předpisovalo na umoření cizího poddaného pokutu 100 kop gr. č., při ublížení na zdraví 50 kop gr. č. — ZZ 1549: R. 21 pokutu za umoření zvýšilo na 300 kop gr. č., při ublížení na zdraví ponechalo 50 kop ve prospěch poškozeného. Ve ZZ 1564: R. 14 přibylo ustanovení, že kdo by cizího poddaného umořil nebo o hrdlo připravil, může (kromě pokuty 300 kop) býti od pána nebožtíkova pohnán před krále nebo na soud zemský; a vzal-li kdo cizího poddaného do vězení, a jej pak propustil po rozkazu hejtmanů krajských nebo bez rozkazu: nenalezne-li se slušná příčina k té vazbě, zaplatí 10 kop gr. č. pokuty uvězněnému bez viny. 2*)

Strana 12
12 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 195. 1628, 19. července: Dávky osadníků k faře Lodhéřovské u Jindřichova Hradce. Vedle jistého nařízení od nás Viléma hraběte Slavaty, vládaře domu Hra- deckého, z Chlumu a Košmberka, pána na Košmberku, Hradci, Stráži, Melníku a Telči oc, a Lucie Otilie hraběnky Slavatové rozené z Hradce na Hradci, Telči a Stráži oc. Nemohouce záduší Lodfýřovskej panem farářem jistým pro nevychování jeho náležitého [sic] opatřeno býti, takto se jest, ač dosti pracně, s vesnicemi v nich usedlými, k témuž záduší přináležejícími, přivedlo a ustanovilo: takž aby místo de- sátku dávali: ze vsi Lodfýřova s Najdekem žita 55 měr, ovsa 55 měr, z týchž obou vesnic slepic 20; ze vsi Německé Radouně žita 41 měr, ovsa 41 měr, slepic 10; ze vsi Velkého Radmírova žita 30 měr, ovsa 30 měr; ze vsi Studnic žita 23 míry, ovsa 23 míry, a po jednom kloubu lnu z gruntu, i letníky jako na jiných farách tím spůsobem odvozovali, farní roli vorali a zdělali. Čemuž jsou jednomyslně všickni a radíce se s pilností přistoupili a dosti učiniti připověděli. Naproti tomu pan farář povinen bude: předně faru spravovati, aby nesešla, lečby dokona co sešlého spadnouti mělo, to osada stavěti povinna bude. Item mírnost ve všem zachovati, lidí nešacovati. 1. Ode křtu nemá nic žádati od těch, kteříž ten desátek dávají, jen co z dobrý vůle jemu bude chtíti dáti. 2. Od zplozeného cizolostva neb smilstva podle uznání nepravosti a osob hříšných žádati může více nebo méně. 3. Od ouvodu šestinedělky a nevěsty 6 d. 4. Od zpovědi 2 d. 5. Od oddávek 2 slepice a 7 kr. 6. Od pohřebu 3 kr., a kdyby domů s křížem jíti měl pro mrtvé tělo, tehdy má se mu dáti 5 kr. 7. Od vigilijí a mše svaté svíčku a 14 kr. Item kdyby hospodář neb ho- spodyně umřela, obiet se má vypraviti. 8. Kdyby svátost přes pole nesl k posluhování 5 kr. 9. Při výročních svátcích všickni k oběti mají jíti, a při velkonoci vejce dávati. Pro lepší a budoucí paměť toho dali sme toto ustanovení na dví přepsati, tak aby jedno na zámku zdejším našem při kanceláři, a druhý v kolleji Societatis

Strana 13
z roku 1628. 13 Jesu zdejší zůstávalo, a v nich sme se rukami našimi podepsali, a pečeti naše při- tisknouti dali. Jemuž jest datum na zámku našem Hradci Jindřichově ve středu po Rozeslání svatých apoštolův božích, totiž 19. dne července leta 1628. Vilém Slavata. Lucie Otilie hraběnka Slavatová z Hradce. L. S. L. S. Z opisu učiněného okolo 1780 v hraběcím archivu J. Hradeckém, El. Nr. 1271—2, Paket 80. 196. 1628, 1. října: František svob. pán z Magny jakožto vrchnost panství Strážnického na Moravě vsi Novým Lhotkám uskrovňuje robot a za náhradu osvobozuje tamnější sirotky od služeb panských. Já František svobodný pán z Magny, na Žlebích, Moravci, hradě Mitrově, Blansku a Strážnici, rytíř, JMCské válečná radda a nařízený nejvyšší, pravý a dě- dičný pán panství Strážnického a Velického s erby a potomky svými, známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdežkoliv čten aneb čtouci slyšán bude: Jakož lidé z Nových Lhotek, poddaní moji věrní milí, od nebožtíka dobré paměti uroze- ného pána, pana Jana Fridricha z Žerotína a na Strážnici, pana předka mého, sobě mají daný list a obdarování, jak mnoho stálých robot ke dvoru Velickému vykonávati povinni jsú, že mimo takové stálé a vyměřené roboty někteřími [čti: některými] jim obtížnými robotami k zámku Strážnici potahováni byli, žádajíce mě pokorně, poněvadž jich na ten čas malá částka jest, jsouce také skrz ty dlúho trvající nepokoje a války skaženi a na nejvyšší núzi a chudobu přivedeni, že bych s nimi o roboty a jiné povinnosti, které by stále ke dvoru Velickému vykonávati měli, dobrotivě narovnal. Kdež uznávajíce já pokornú a snažnú žádost jejich, a prohlídajíce také na to, že ne [sic] všelijak rovnost v živnostech svých pro nepříležitost položení, kdež bydlení své mají, spolu s jinými vesnicemi zároveň roboty a povinnosti vykonávati nemohú. Tou příčinú vidúc jejich všelijakú poddanost a poslušenství, jak k přede- šlým pánům předkům mým, tak i ke mně konané, a jsouce k nim milostí a láskú svú nakloněn, takto sem se s nimi o všecky ty roboty a povinnosti, které by ke dvoru Velickému vykonávati měli, smluvil a porovnal; mimo kteréž nemají o nic více, jak ode mne tak i od budoucích erbův mých a potomkův držitelův panství Strážnického potahováni býti nyní i v časích budúcích. Předně mají ten plat stálý, kterýmž jsú podle správných register povinni při každém sv. Jiří a sv. Václavě, tolikéž i slepice do důchodův panství Strážni- ckého bez zamestkání [zameškání] odvozovati.

Strana 14
14 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Druhé podvolili se každý, který má grunt s rolí, v jednom roce tři dni při dvoře Velickém orati, totiž dva dni na podvržkách a jeden den k setí; však mají z východem sluncem přijížděti a západem sluncem zase domů odjížděti. Třetí, mají také tři dni obilí při tomž dvoře žíti všickni, jak ti, kteříž grunty s rolí mají, tak také i podsedníci. Čtvrté, povinni jsou lúku slově Omižnú sami všecku poséci, seno zhrabati a do kozlův pěkně složiti, když se jim rozkáže. Páté, také povinni jsú dříví všelijaké v horách k stavení dvoru Velického, když se jim rozkáže, rúbati, jako i předešle tím povinni byli. Šesté, pěší roboty všelijaké ke dvoru Velickému i na hon, když se jim roz- káže, povinni jsou choditi a vykonávati, a hofeři jejich jim v tom nápomocni býti mají, jako to i předešle činívali. Sedmé, když jakých vart buď k zámku Strážnici aneb ke dvoru Velickému potřebí bude, tolikéž výprav na vojnu, tu také s jinými vesnicemi zároveň, jakž se jindy zachovávalo, v tom státi mají. Osmé, hofeři, kteří sobě dobytky chovají, povinni jsou každý konopí neb lnu panského po jedné kopě, a kteří dobytku nemají, po půl kopě natrhati. Deváté, hoferkyně povinny jsou konopě neb len tříti. Desáté, hofeři a hoferkyně povinni jsú v zahradě panské při dvoře Velickém pleti, zelí okopávati, mrkev, řepu a cibuli vykopávati a vybírati. Jedenácté, ovce panské povinni jsou práti a holiti. Dvanácté, povinni jsou také všickni, jak kdo sedí, po čtyrech praze [příze? v klubkách z panských konopí aneb lnu napřásti, oprati, svíti a na zámek Strážnický přinésti. Třinácté, také podvolili se jeden každý z nich, jak ten který má grunt z rolí, tak i poczedník, každý v roce k zámku Strážnici po šesti sáhách drev v lese Stráž- nickém nadělati, anebo kde se jim ukáže. Čtrnácté, povinni jsou víno, pivo panské šenkovati, a do důchodův panství Strážnického peníze odvozovati. Patnácté, podvolili se také každý rok při vánocích jednoho pacholka k službě buď [k] koňóm neb volóm panským za záplatu panskú objednávati a na zámek Strážnický odvozovati a dostavovati. A mimo to, co se tuto zejmena pokládá, v nic více ani v nejmenší věci koňmi [sic] ode mne, erbův a budoucích potomkův mých, držitelův panství Strážnického, jak ke dvoru Velickému, tak ovšem k zámku Strážnici, ani nikam jinam žádným vymyšleným spůsobem potahováni bejti nemají, nyní i v časích budoucích. Naposledy tíž lidé z Nových Lhotek přednesli a oznámili mi, kterak z do- puštění pána Boha skrze vpády lidu nepřátelského a pohanského od Turka pohana

Strana 15
Roboty v Nových Lhotkách na Strážnicku uskrovněny 1628. 15 mnoho lidí, manželek i dítek jejich do věčné poroby pohanské jest zavedeno, pro- síce mne snažně a poníženě, abych je i budoucí potomky osvobodil, aby sirotkův svých na zámek Strážnický nestavěli, ani také aby sirotkův jejich k žádným službám panským bráno nebylo. Kdež já zvrchu psaný František svobodný pán z Magny prohledaje a uznávaje, že slušné věci vyhledávají a žádají, jsouce k nim milostí a láskú svú nakloněn, také aby se lépeji osazovati a vzdělávati mohli, sám od sebe, erbův a budoucích potomkův svých panův Strážnických ty lide z Nových Lhotek nynější i budoucí propúštím a osvobozuji, aby nebyli povinni žádných sirotkův svých přede mne neb budoucí pány Strážnické ani před ouředníky a jiné služebníky jejich sta- věti, ani také sirotkové jejich k žádným službám panským bráni a potahováni býti nemají, nyní i na časy budoucí a věčné. Za kterúžto milost jim ode mne učiněnú podvolili se jeden každý soused, jak kdo sedí, nynější i budoucí, do důchodův panství Strážnického v roce pořád zběhlých po vyjití dvaceti groší bílých dávati, a to roz- dílně, totiž při sv. Jiří deset gr., a při sv. Václavě deset gr. bílých, beze všech za- mestkání odvozovati. Pakliby takový plat na dočtěné terminy nebo nejdéle ve dvúch nedělích pořád zběhlých po vyjití sv. Jiří nebo sv. Václava do důchodův neodvedli, budú povinni dvojnásobné jmenované platy za pokutu dáti a odvésti, tak aby foj- tové a hejní neměli s nimi ostudy, vybírajíc a upomínajíc takové platy i slepice. A nad to nade všecko přijímajíce dočtení lidé Novolhoťané poddaní moji takové dobrodiní a milost od mne jim v svrchu rozepsaných artikulích učiněnú s vděčností, protiv tomu na dokázání ke mně poddané věrnosti, v tom se mně zna- menitě zamluvili: poněvadž se jim ode mne toto polechčení stalo, že chtějí o to péči jmíti a všelijak se vynasnažiti, aby obec jejich Novolhotská tím dřívěji vysazena a lidem naplněna býti mohla. Však sobě toto vyměňuji, aby tíž lidé Novolhotští nynější i budoucí sirotkův svých na jiného pána grunty, jak k službám, tak ani k manželství, bez vůle mé, erbův a potomkův mých panův Strážnických a ouředníkův jejich nepropúštěli, to- liko sami mezi sebú na panství Velickém a Strážnickém týchž sirotkův k službám svým za náležitú záplatu jejich — načež mají fojt a starší pilný pozor dáti, aby se žádnému ublížení nedálo — svobodně mohú užívati, i také k manželství řádnému a poctivému v táž místa nahoře jmenovaná bráti. Však v tom fojt a starší mají bedlivost jmíti, a jak sirotky tak i spravedlnosti jejich náležitě opatrovati, aby žádnému nic nezhynulo, tak aby potom na takovú správu a opatrování jejich sirotci nenaříkali a o to vrchnosti zaneprazdňovati nemuseli. A že se tomu všemu, což se svrchu píše, zadosti státi má, toho na jistotu pečeti svú k tomuto listu přitisknúti sem dal a v něm se rukú vlastní podepsal; kteréhož jest datum na zámku Strážnici v neděli po památce sv. Václava, léta ti- sícího šestistého dvacátého osmého.

Strana 16
16 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Tato listina jest celá vložena do potvrzení psaného na pergameně, kdež „František S. R. říše hrabě z Magny a na Strážnici, pravý a dědičný pán panství Strážnického a Velického,“ vyznává, že před něho jako pána svého dědičného předstoupili lidé z dědiny Nových Lhotek, a přednesli mu „povinnosti své v listu na papíře obsažené,“ kterými jsou povinni vrchnosti, jakož sobě to týmž listem od nebožtíka vys. uroz. Františka svob. pána z Magny, „pana strejce mého nejmilejšího pod pečetí jeho s podpisem ruky vlastní ujištěné mají;“ a prosili, aby jich s potomky zanechal při těch povinnostech a jim toho listem pod pečetí svou potvrdil. Což hrabě činí „pro jejich vždycky věrné a poslušné jak ku pánům předkům mým tak i ke mně se chování,“ a obnovuje i potvrzuje jim ten list svého strýce na budoucí věčné časy. Pro jistotu „pečeť svou vlastní s jistým mým vědomím a wouli [vůlí] dobrovolně k listu tomuto přitisknúti a přivěsiti jsem dal, a v něm rukú svú vlastní podepsal. Kteréhož datum na zámku Strážnici ten pondělí před nedělí Cantate, jinak pátého dne Maij, leta šestnáctistého padesátého devátého počítajíc“ (5. května 1659). Ale podpis hraběte schází, a rovněž pečeť jeho nebyla skutečně přitištěna ani přivěšena, ježto po ní nejsou na pergamené žádné stopy. Rozměry per- gamenu dole přehnutého jsou 56X 87 cm. Listina jest psána pečlivě s mnohými okrasami způsobu lidového, kreslenými pérem v iniciálce J a při celém prvním řádku (s ptáky a hlavami lidskými). Jest to tedy originál nedodělaný, a není patrno, bylo-li to potvrzení skutečně tak vydáno. Chová se v archivě Česk. Musea v Praze. Dvůr Velický v listině jmenovaný jest v městečku, jež nyní slove Velká a stojí 15 kilometrů na východ od města Strážnice u říčky řečené Vělička. Výše na horách nedaleko hranice uherské, 6 km východně od Velké, stojí ves Nové Lhotky, nyní také Nová Lhota řečená. Podle Volného (kraj Hradištský 397) ves Nové Lhotky byla založena teprv okolo r. 1598 od Jana Jetřicha z Žerotína, při čemž osadníci byli na několik let osvobozeni ode všech dávek z polí a pastvisk jim vykázaných; syn a nástupce zakladatelův Jan Fridrich z Žerotína listinou danou na Strážnici v pátek před nedělí Laetare (19. bř.) 1610 určil jim roboty a jiné po- vinnosti k panskému dvoru Velickému, k čemuž táhne se také přítomná listina z roku 1628. Jan Fridrich z Žerotína držel panství Strážnické celkem v letech 1599—1617. Svobodný pán František z Magny, nejvyšší v císařském vojště, koupil je r. 1620, a zemřel r. 1652 bezdětek. (Volný tamže 377.) 197. Osvobození vesnic kláštera Kladrubského od odúmrtí roku 1628; povinnosti ke klášteru podle lánů 1562—1628. Mezi pozemkovými knihami, jež nyní se chovají v zemském archivě v Praze, nachází se také šest starých gruntovních knih někdejšího kláštera Kladrubského v Plzensku z let 1562 až 1627, česky psaných. Když v druhé polovici XIX. století ty knihy byly u okresního soudu ve Stříbře, dostaly tam čísla, jimiž i zde chceme je znamenati. Kniha č. 14. byla založena roku 1562, a obsahuje vsi Vostrovo, Radivice, Lochousice a Miřivice; kniha č. 6. též z roku 1562 obsahuje vsi Zhoře, Skapec, Krtino (Guratin); č. 13. z r. 1563 vsi Brod a Láz; č. 19. z r. 1563 vsi Tynochody, Milívo, Borovany; č. 5. z r. 1571 vsi ř. Lhota, Hněvnice, Kbelany, Kostelec; a novější kniha č. 18. byla založena r. 1627 opět pro vesnice Milívo a Tynochody. Z těchto knih otiskuje se zde nadpis urbáře aneb gruntovní knihy č. 14. z r. 1562, jenž oznamuje o založení a účelu té knihy; pak nadpis gruntovní knihy č. 18. z roku 1627, z něhož se dovídáme, že listina na osvobození od odúmrtí byla vydána roku 1628, i podobá se, že byla vydána všem vesnicím kláštera Kladrubského.

Strana 17
Osvobození vesnic kláštera Kladrubského od odúmrtí 1628. 17 U některých vesnic hned na počátku před záznamy o jednotlivých usedlostech jest krátce zapsáno, jaké povinnosti měli poddaní z každého lánu k vrchnosti; tyto všeobecné zá- pisky též se níže otiskují. Konečně otiskujeme opatskou listinu na osvobození od odúmrtí, kteráž jest vepsána v knize čís. 18. před vesnicí Milívem, a dle znění svého platí vsi Milívu; datum v tomto knihovním opise jest vynecháno, ale nadpis knihy č. 18. svědčí, že byla vydána roku 1628. Zajímavý jest v té listině zvláště výčet pohnutek, které klášter přiměly, aby za jistou náhradu vzdal se práva odúmrtního. [Nadpis knihy vsí Ostrova, Radivic, Lochousic a Miřivic č. 14. z r. 1562./ Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice Buoha jednoho amen. Léta oc LXII v středu postní po neděli Letare [11. března 1562] kněz Jozef Vron z Dorondorfu a Biskupova, z buoží milosti pan opat kláštera Kladrubského, znamenavši veliké nespuosoby a neřád při poddaných svých a konventu svého ve všech vesnicech klášterských býti strany si- rotkuov, vdov, prodajuov gruntuov v týchž vesnicech: když takovéž*) věci spisem v paměť uvozovány nebylý, mezi lidmi tudy nevuole a ruoznice vznikaly a pánu JMti, tudíž ouředníku starost a daremný zaneprázdnění se činilo, a někdy i sirotci k nápaduom a spravedlnostem svým a jim náležitým přicházeti pod jakýmžkoli**) spuosobem nemohli; aby takovéž neřády přetrhnouti se mohly a v dobrý řád uve- deny byly, puovodem JMti nahoře psaného kněze Jozefa pana opata kniha tato ves- nicem těmto jest vydána, zejména Vostrovu, Radivici, Lochousici, Miřivici, tak aby do nich všecky a všelijaké trhy gruntovní a prodaje, kderéž by se dály, též sirotčí peníze kterým sirotkuom a na kderém gruntu by náležely, tíž dluhové a všelijaké smlouvy mezi lidmi činěné poznamenány a zapsány byly, a mimo nařízení těch kněh, což svrchu poznamenáno jest, buď zápisové neb trhové, dluhové i smlouvy žádné moci jmíti nemají a nebudou jmíti. Act. ut supra. Takový nápis i se jmenem opata Jozefa Vrona z Dorondorfu a z Biskupova mají také knihy č. 13. z roku 1563 v pátek sv. Vincencia (22. ledna), a č. 19. z roku 1563 ve středu po sv. Apolonii (10. února). — *) Ve všech třech exemplářích toho nadpisu psáno „takovuož“ místo takovéž. — **) Ve všech třech exem- plářích psáno to slovo nesrozumitelně asi „gakimižkoli.“ Písař patrně neuměl dobře česky. /Nadpis knihy vsi Milíva a Tynochod č. 18. z r. 1627./ Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jednoho mocného a věčného pána Buoha amen. K dobrému a prospěšnému všech lidí poddaných kláštera tohoto, jakož i pro zachování dobrého řádu a obyčeje země, založeny jsou knihy tyto gruntovní léta 1627, a to od duo- stojného a velebného pana preláta, kněze Jakuba Krystofa Rybnicského toho času opata kláštera Kladrubského, v kterýchžto grunty všech lidí poddaných pořádně po vesnicech zaznamenané, jich trhy a spůsoby s starými kněhami s pilností konferiro- vané, placení i neplacení bedlivě sečítané, a jak spravedlnosti všech a jednoho kaž- dého obzvláštně, tak také i odoumrtě klášteru právem země této až do léta 1628 (kteréhožto na svobodné kšaftování gruntů a statků svých obdarování dosáhli) nále- Archiv Český XXIII.

Strana 18
18 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: žitě sou vysvětlené a vyjádřené. Vše ke cti a chvále pána Buoha všemohoucího, blahoslavené panny Marie rodičky buoží, svatého arciotce Benedikta, všech milých svatých božích. 1. [Z čísla 14. z r. 1562 fol. 1v.] Ves Vostrovo, jest vosedlejch lidí X, a drží dědin s jejich k tomu příslušenstvím 91/2 [lánu]. A z těch lánů s jednoho každého lánu platiti povinni jsou na sv. Jiří 1 f míš. ouroku a při sv. Havle tolikéž 1 l míš. Item dávají společně všickni při každejch vánocech X �P míš. A jeden den ro- boty ženné na pšenici s jednoho každého lánu po VIII dnech dělati povinni jsou rozdílně, na velikú IIII dni a na malou tolikéž IIII dni. A každého roku dávají z lánu po III slepicech a po XX vajec. 2. [Z čísla 14. z r. 1562 fol. 53.] Ves Radivice, jest vosedlejch VI, a drží VI lánů dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch níže poznamenanejch lánů s jednoho každého lánu platiti povinni jsou na sv. Jiří I P X gr. míš. ouroku a při sv. Havle tolikéž I fP X gr. m., a při každejch vánocech platí všickni spo- lečně z lisku [sic] i ſ? a po hrsti přediva. A každého roku též dávají s jednoho lánu II slepice a po XX vejcích. 3. [Z č. 14. z r. 1562 fol. 89.] Ves Lochousice: jest vosedlejch lidí XVIII, a drží XXII lánuo dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch níže pozname- naných lánů z jednoho každého lánu platiti povinni jsou na sv. Jana 1 fl. ouroku a při hromnicech tolikéž po 1 fl. Item dávají berančí s jednoho každého lánu po III gr. o svátcích velikonočních. Roboty s jednoho každého lánu po V dnech dělati povinni jsou rozdílně, na velikú IIj dne a na malou tolikéž IIj dne. Též také vosep dávají s jednoho každého lánu po IIII kb.*) vovsa klášterské míry. A každého roku též dávají s jednoho lánu po VIII slepicech a po XL vejcích. It. VI sýrcuov *) kbelce. s každého lánu anebo I gr. za ně dávají. 4. [Z č. 14. z r. 1562 fol. 197.] Ves Miřivice: jest VII vosedlejch lidí, a drží VIIII lánů dědin s jejich příslušenstvím. A z těch níže poznamenaných lánů s jed- noho každého lánu platiti povinni jsou na sv. Jiří I ſP IIII gr. míš. a na sv. Havla tolikýž I � IIII gr. míš. Roboty s jednoho každého lánu po XII dnech povinni sou dělati rozdílně, na velikú VI dní a na malou tolikéž VI dnuov. A každého roku též dávají s jednoho lánu po VI slepicech a po 1 P vajec. 5. [Z č. 6. r. 1562 před fol. 1.] Ves Zhoře. Jest vosedlých lidí XVIII, a drží XXIII lánuo dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch z jednoho každého lánu platiti povinni jsou na sv. Jiří L gr. míš. ouroku a při sv. Havle tolikéž L gr. míš., a při sv. Janě dávají všickni vespolek říkávají senného II fP V gr. Robotý s jed- noho každého lánu po VI dnech dělati povinni jsou rozdílně, na velikú III dni a na malú tolikéž III dni. Též také dávají vospu s jednoho každého lánu 1 kb.

Strana 19
Osvobození vesnic kláštera Kladrubského od odúmrtí 1628. 19 žita, 1 kb. ječmene, všecko na jich míru k tomu obzvláštně spuosobenou, a každého roku též dávají s jednoho lánu po 1 slepici a po XL vejcích, a po hrsti předivá. 6. [Z č. 6. z r. 1562 fol. 112.] Ves Skapec. Jest vosedlejch lidí VII, a drží XII lánuo dědin s jejich příslušenstvím; a z těch níže poznamenaných lánuo s jed- noho každého lánu platiti povinni jsou na sv. Jana 1 fk míš. ouroku a při hrom- nicech po 1 ſP míš. Roboty s jednoho každého lánu po 2 dnech, jeden den na ve- likú a jeden den na malou, povinni jsou dělati. A každého roku též dávají s jed- noho lánu po 2 slepicech a j ſſ vajec. 7. [Z č. 6. z r. 1562 fol. 158.] Ves Krtino. Jest vosedlejch lidí VI, a drží VI lánů dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch níže poznamenanejch lánů platiti povinni jsou na sv. Jiří 1 IIII gr. míš. ouroku a při sv. Havle tolikéž 1 IP IIII gr. míš., a každého roku též dávají s jednoho lánu po IIII slepicech a po i ſP vejcích. Roboty s jednoho každého lánu po IIII dnech povinni sou dělati roz- dílně, na velikú II dni a na malou II dni. 8. [Z č. 13. r. 1563 fol. 1v.] Ves Brod má lánů 13, vosedlých 10, roboty z lánu ženný 4 dni, vorby 2 dni, slepic 2, vajec 30, hnůj a dříví vorový vozí jako jiní. Platu při sv. Jiří 30 gr. míš., při sv. Havle 30 gr. 9. [Z č. 13. r. 1563 fol. 52.] Ves Láz. Má lánů 16, osedlých 15, ouroku sv. Jirského 1 ?, sv. Havelskýho 1 , kuřat 6, vajec 30, roboty 6 dní, vorby 2 dni, mrvu voziti 1 den. 10. [Z č. 19. r. 1563 fol. 1v.] Ves Tynochody má lánů 9 a 1 čtvrt, platu při sv. Jiří 30 gr., při sv. Havle 30 gr. lt. 2 slepice z lánu, vajec 20. Roboty ženní 2 dni, vorby 2 dni. 11. [Z č. 19. r. 1563 fol. 51.] Ves Milívo. Jest vosedlejch lidí VIIII na dvořích, a drží XIII lánův s jejich k tomu příslušenstvím, každý obzvláštně. Z těch všech lánův každý obzvláštně platí ouroku při sv. Jiří 40 gr. míš. a při sv. Havle tolikéž; ospův též každý z nich z lánu dávají 4 míry žita, 2 míry ječmene a 2 míry ovsa, vše na starú míru jejich, kderú od starodávna mají, po 2 slepicech, po 20 vejcích, a po 3 dnech roboty ženní a po 1 žemli [t. j. žemni] přediva, co můž v hrst obsáhnouti, všeckno z každýho lánuo. 12. [Z č. 5. z r. 1571 fol. 64.] Ves Hněvnice. Jest vosedlejch lidí XVI, a drží XX lánuo dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch níže pozname- naných lánů s jednoho každého lánu povinni jsou ouroku při hromnicech tolikéž po 1 � m., a při tom času hromničným dávají s pusté vsi Charvátska V fP m. tak společně, roboty s jednoho každého lánu po X dnech dělati povinni jsou, a V dnuov nad to vejše; při času sv. Jiří dávají za robotu jim ulevenou VII f m., též také dávají vospu s jednoho každého lánu III kb. žita, 1 kb. pšenice, II kb. ječmene, 3.

Strana 20
20 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: III kb. vovsa, všecko na jich míru k tomu obzvláštně spuosobenou; a každého roku též dávají s jednoho lánu po VI slepicech a po XL vejcích. 13. [Z čísla 5. z r. 1571 fol. 145.] Ves Kbelany, jest vosedlejch lidí VII, a drží X lánů dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch níže poznamenanejch lánů s jednoho každého platiti povinni jsou na sv. Jiří I P m. ouroku a na sv. Havla tolikéž I P m., roboty s jednoho každého lánu po 1 dni. Též také dávají s jednoho každého lánu vosep po V kb. vovsa. 14. [Z č. 5. z r. 1571 fol. 185.] Ves Kostelec. Jest vosedlejch lidí XIII, a drží XVI lánů dědin s jejich k tomu příslušenstvím. A z těch níže pozname- naných lánů s jednoho každého lánu platiti povinni sou při hromnicech XV gb.*) a při sv. Janu Křtiteli Páně XV gb.,*) vovsa osepního po IIII kb., po slepicech IIII a XI vejcech, roboty ženné s jednoho každého lánu po VI dnech. *) Snad grošů bílých. 15. [Z čísla 18. z r. 1627 fol. 1.] Ves Milívo. Jest vosedlých lidí . . a drží ... lánů s jejich k tomu příslušenstvím. Z těch každý z lánu platí ouroku při sv. Jiří 40 gr. a při sv. Havle tolikéž 40 gr. Ospův každý z lánu 4 míry žita, ječmene 2 míry, ovsa 2 míry na jejich míru, kterou od starodávna mají. Item po slepicech 2, vejcech 20, roboty znie [ženné] po 3 dnech, a přediva po 1 žemli, co můž v hrst obsáhnouti, dávati mají. 16. [Z čísla 18. z r. 1627 fol. 61.] Ves Tynochody. Jest vosedlých lidí ... a drží ... lánů s jejich k tomu příslušenstvím. Z těch psaných lánů platí ročně ouroku při sv. Jiří 30 gr. míš. a při sv. Havle tolikéž 30 gr. míš. Item slepice z lánu 2, vajec 20, roboty znie 2 dni, vorání 2 dni. /Klášter Kladrubský se vzdává práva odúmrtního ve vsi Milívě 1628; z čísla 18./ My kněz Jakub Kristoph Rybnický opat, kněz Rehoř František Čichovský převor i všecken konvent kláštera Kladrubského řádu a zákona sv. Benedikta v dio- cesi arcibiskupství Pražského, tímto listem, kdež čten anebo čtouci slyšán bude, přede všemi vyznáváme a vůbec v známost uvozujeme, že sou před nás předstoupili lidé poddaní naši a konventu našeho, rychtář, konšelé i všeckna obec ze vsi Mi- lívo, nás snažně a poddaně žádajíce, poněvadž jim dobře vědomé jest, že v tom království Českém ten a takový obyčej se zachová a jest, když pan Bůh všemo- houcí kderého z poddaných našich prostředkem smrti bez dědicův mužského pohlaví povolati jest ráčil, tehdy všecek a všelijaký statek pozůstalý na nás a konvent náš (když jsme toliko manželce po manželu a dcerám po otci z statku tak pozůstalého díl vydali), právem odoumrtním připadl, abychom jim a jich potomkům takovou

Strana 21
Osvobození vesnic kláštera Kladrubského od odúmrtí 1628. 21 milost učinili a ji listem pod pečetí naší opatskou a konventskou stvrdili, aby oni a budoucí jich statek svůj, kderýž by jim pán Bůh z milosti své popříti ráčil, po- řádně, komu by se jim vidělo, odkázati a kšaftovati mohli. Kteroužto žádost jich majíce v svém bedlivém uvážení, a s radou dobrých našich pánův a přátel, že by k našemu a konventu našeho zlepšení se schylovalo, uznávajíce zvláště, poněvadž začastý jak peníze tak svršky a nábytky po vykročení z toho světa lidí našich poddaných pozůstalé, dříve nežli k pořádnému popsání a k náležitému opatření přicházelo, jsou se ustraňovaly na škodu naši velikou. Nad to odtud pocházelo, že poddaní hospodářství svého náležitě nevyhledávali, nýbrž grunty spouštěli a v zahálku darmotratně se vydávali. Těmi tehdy a jinými podstatnými příčinami jsouce hnuti, nadepsaným pod- daným našim a konventu našeho, obyvatelům osedlým i potomkům jich (nápravníka vyměňujíc) wssi nasse [vsi naší] N. svobodu a povolení své mocí listu tohoto dá- váme, že často psaní poddaní naši a konventu našeho v jmenované vsi N. o všem svým jmění a statku mohovitým i nemohovitým, kteréhož jim pán Bůh uděliti ráčil a ráčí (nic ovšem nevyměňujíc), pořádně tak, jakž Práva Městská tohoto slavného království Českého ukazují a s sebou přináší, říditi a kšaftovati, komuž by se jim koliv vidělo a zdálo, mohou a moc mají. Pakli by někderý z též vsi bez pořád- ného kšaftu skrz časnou smrt z tohoto světa uvolán byl, tehda všecek jeho statek mohovitý i nemohovitý na pozůstalou manželku a dítky jak mužského tak ženského pohlaví, a pokudž by žádné manželky a dítek nebylo, na krevní a nejbližší přátele obojího pohlaví v třetím stupni krevního přátelství zůstávající aby připadl, nařizu- jeme; s tou však podstatnou ohradou, že kdyby někderá osoba buď mužského neb ženského pohlaví bez dědicův obojího pohlaví a krevních přátel, jakž nahoře dolo- ženo, kdeří by v třetím stupni krevnosti nebyli [sic], tehdy všeckno jmění též osoby beze všeho odporu aby na nás a konvent náš připadl, tímto listem mocně vyměřujeme. Za kderoužto od nás jim z lásky prokázanou a udělenou milost nadepsaní rychtář, konšelé a všecka obec častopsané vsi N. sami za sebe a budoucí své k nám jakožto dědičné vrchnosti své i budoucím potomkům našim, jakož na věrné a po- slušné poddané náleží, věrně a upřímně se chovajíce, ve vší poddanosti a poslušnosti náležité a povolné nyní i na časy budoucí státi a z jednoho každého lánu dědin jeden kb[elec] Plzenské míry dobrého a příhodného ječmene, a z půl lánu tolikéž půl kb. na sladovnu naši na časy budoucí i věčné při času sv. Havla každoročně dávati a odvozovati dobrovolně svolili. A že tomu všemu, což se nadpisuje, dosti činiti povinni jsou a budou, připověděli a mocí listu tohoto sebe i potomky své v tom zavázali. Pokudž by pak oni aneb potomci této naší jim udělené milosti nenáležitě užívati chtěli, a obzvláště kdyby od sv. římské katolické víry odstoupili, aneb proti

Strana 22
22 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: nám a konventu našemu a potomkům našim se sprotiviti (čehož pán Bůh milostivě ostříci rač) usilovali, tehdy pro takové jich přečinění takovou naši jim udělenou milost oni i potomci jejich mají tratiti, o ni přijíti a jí v ničemž nikdy a na časy budoucí užívati mocti nebudou a nemají. Pro lepší jistotu a bezpečnost toho všeho, což se nadpisuje, k dostičinění a zdržení dali sme tuto milost naši jim učiněnou a jejich proti tomu svolení pečetmi na- šimi opatskou a konventskou stvrditi. A dán jest tento list v klášteře Kladrubském oc. Domněnka, že otištěné zde osvobození od odúmrtí bylo uděleno všem vsem kláštera Kla- drubského, nabývá pravděpodobnosti dvěma listinami, jež také někdy byly v pozemkových knihách statku Kladrubského. Roku 1888 přineseny byly do Prahy dva listy z města Stříbra, na nichž archivář dr. J. Čelakovský poznamenal: „1627 aus dem Grundbuche von Kladrau.“ Jest na nich psána listina, kteráž úplně se srovnává s listinou Milívskou zde vytištěnou, leč že jest vydána pro vesnici Ostrov; některá slova v ní scházejí, jsouce utržena; několik slov v listině Milívské, v nichž písař zjevně pochybil, opravil jsem v předcházejícím otisku z listiny Ostrovské; dva nebo tři poklesky jsou v obou listinách, pročež jsem je nechal také v před- cházejícím otisku. Také v listině Ostrovské nachází se chybná vazba: „všeckna obec ze vsi Wostrow“. Na konci schází datum, tak jako v listině Milívské. V zemském archivě v Praze nachází se opis, udělaný v Stříbře z pozemkové knihy Hněvnické, dokud ještě pozemkové knihy se chovaly u okresního soudu v Stříbře, a tento zá- novní opis opět obsahuje osvobození poddaných kláštera Kladrubského od odúmrtí, a sice pro obec „ze vsi Hněvnice“. Text listiny Hněvnické zase úplně se shoduje s textem Milívským a Ostrovským; tak jako tyto, obsahuje rovněž výjimku: „nápravníka vymiňujíc,“ kteráž tuším nehodila se do každé vesnice; také všechny tři texty mají stejnou věcnou chybu: „kteří by v třetím stupni krevnosti nebyli“ (namístě „byli“). Před počátkem privilegia „My kněz Jakub Rybnický“ text Hněvnický má nápis s důležitou poznámkou, která se nenachází v ostatních dvou textech, totiž: „Privilegium na svobodné kšaftování statkův poddaným dané, však cha- lupníci ani podruhy [sic] se v to nepočítají.“ Na konci textu Hněvnického stojí datum úplné: „A dán jest list tento v klášteře Kladrubském 31. Decembris 1628." Na novém opise právě zmíněném v archivě zemském jest také poznamenáno, že v po- zemkové knize pro Benešovice (ves někdy kláštera Kladrubského) též začal se vpisovati týž list na kšaftování, ale nebyl tam dopsán. Dle všeho podobá se, že klášter Kladrubský všem svým vesnicím, jichž bylo asi dvacet, udělil na tento způsob právo volného pořizování o statku, ale jisté to přece o všech není; neboť mohlo se také státi, že některá ves nechtěla se uvoliti odváděti za to požadovanou dávku ječmennou, a že proto nedosáhla osvobození od odúmrtí. Y

Strana 23
Instrukce Fridlandská 1628. Uvod vydavatelův. 23 198. INSTRUKCE FRIDLANDSKÁ sestavená r. 1628. Pod názvem instrukce Fridlandské kolovala po Čechách sbírka rozmanitých naučení, pravidel a nařízení, sebraná a složená ku potřebě hospodářských úředníků na panstvích Albrechta z Waldšteina v zakládaném od něho knížectví Fridlandském. V literatuře byl jeden její rukopis oznámen Jungmannem (V. 617) s poznámkou Bočkovou, podle čehož bylo lze se domnívati, že onen rukopis nachází se v rukopisné sbírce Bočkově v Brně. Tam ho hledal prof. Kameníček, ale nadarmo; oznámil to prof. Rezek v Dějinách Čech a Moravy nové doby (II. v Praze 1893 str. 261), kdež také poznamenal, že K. J. Erben měl opis Fridlandské instrukce vlastní rukou zdělaný, i že „víme, kam byl uložen, ale nelze věděti, kde se nyní nalézá.“ Mně jsou povědomy čtyři opisy instrukce Fridlandské, ovšem nestejně úplné, kterých jsem použil při tomto vydání. Povím napřed o každém zvláště: I. Opis Pražský v archivě města Prahy, psaný ve foliovém sešitě na stranách 3—80, asi v prostředku 19. století. Strany 3.-6 jsou psány neznámou rukou a pravopisem novějším, totiž s písmeny ou, v; ostatní strany 7—80 jsou psány písmem snad Erbenovým (ač jistiti toho nemohu) a pravopisem málo starším, totiž s písmeny au, w, í, j. Na sešitě kromě štampilie archivu města Prahy jest také vytištěna štampilie Historického Spolku v Praze, jejž K. J. Erben r. 1869 pomáhal zakládati. Na straně 2. při poznámce z jiné mladší ruky, kde se ukazuje na Jungmannovu Historii literatury, jest tužkou podepsán Plaček s datem 30. května 1870. Nepochybně jest to onen opis Erbenův, o němž prof. Rezek věděl, ale nemohl se ho dopíditi. Nadpis jest při něm dvojí; jeden hned na počátku str. 3: Instrukcí Fridlandská, o všelijakých k hospodářství náležitých věcech hejtmanům, ouředníkům i jiným k správě potřebná. Druhý nadpis jest na straně 33 tento: Poznamenání věcí všelijakých a rozvržení, podle nichž se za regirování urozeného a statečného rytíře pana Adama Chvala Kunáše z Mahovic, nařízeného nad hospodářstvím splnomocněněho kommissaře v knížetství Fridlandského, řídilo a spravovalo, leta páně 1638. Jungmannův záznam (V. 617) byl patrně sestaven z těchto dvou nadpisů, při čemž v druhém nadpise byla vynechána některá slova a opraveny dvě chyby v něm se vyskytající (Mahovic místo Machovic, Fridlandského místo Fridlandském), ale letopočet 1638 byl ponechán. Podle těchto shod, jmenovitě za příčinou stejného letopočtu 1638, přijímám za jisté, že náš opis Pražský byl učiněn z onoho starého rukopisu, o kterém Boček napsal Jungmannovi zprávu pro Historii literatury, a který se nyní v Brně pohřešuje. Bylať ta sbírka instrukcí sestavena Kunášem roku 1628; pročež letopočet 1638, nepovstal-li pouhým omylem písařským, označuje nejspíš čas, kdy byl psán opis Bočkův; k tomu hodí se také okolnost, že v druhém nadpise užito jest času minulého (řídilo a spravovalo), nikoli přítomného.

Strana 24
24 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Podle nadpisů těchto i jiných v ostatních opisech byla ta sbírka instrukcí v užívání v knížetství Fridlandském. Toho jména knížetství Albrecht z Waldšteina za posledních 10 let svého života zřizoval si v Čechách na pravém břehu řeky Labe se svolením císaře Ferdinanda II. jakožto krále Českého; ono vyštipovalo se z obce království Českého, a mělo jakožto zvláštní země souviseti s korunou Českou svazkem manským. Panství Fridlandské a Liberecké koupil Waldštein r. 1622, v následujících pak šesti letech získal k tomu koupěmi, směnami a jinak veliký počet statků a statečků v severovýchodních Čechách (výčet jich v Riegrově Slovníku Náučném IX. 865). Albrecht z Waldšteina dosáhl od císaře v září 1623 povýšení do stavu knížecího; panství Fridlandské a ostatní Waldšteinské statky k němu připojené byly povýšeny v dubnu 1625 za knížetství, a toto knížectví Fridlandské v lednu 1627 vyhlášeno za vévodství (Bílkovy Konfiskace 732). Jičín měl v něm býti hlavním městem. Po zavraždění Waldšteina 1634 ten nebezpečný novotvar vzal za své. Adam Chval Kunáš z Machovic, za jehož vrchní hospodářské správy užívalo se této sbírky instrukcí v knížectví Fridlandském, pocházel ze starého rodu vládyckého, jenž již před válkou husitskou seděl na tvrzi Machovické u Hluboké. Otec jeho Jan zemřel r. 1597 na Chřenovicích u Hluboké. Adam Chval Kunáš přišel v konfiskaci r. 1623 o Chřenovice a Dubno u Budějovic proto, že v povstání r. 1619 propůjčil se protestantským stavům ke správě jednoho panství jimi sekvestrovaného. Podle Sedláčka (Ottův Sl. N. XV. 364) Adam zemřel před rokem 1629, Bílek (Konf. 364) klade jeho smrt určitě do roku 1628. K tomu možno dodati, že dne 14. června 1628 byl ještě na živě, ježto toho dne jest datována instrukce, kterou vydal k hejtmanům, purkrabím a písařům, jakž se dovídáme z rukopisu popisovaného zde pod č. II. Vidí se z těchto údajů, že rytíř Adam Chval Kunáš z Machovic, jsa nebohatý, hledal si lepší obživu v hospodářské službě pod revoluční vládou; a když po pádu povstání přišel o tu službu i také o nevelký svůj majetek zděděný, podařilo se mu zjednati si znamenitější službu u Albrechta z Waldšteina na jeho knížetství Fridlandském, kdež nepochybně on byl hlavním organisatorem hospodářství polního, v němž musel míti velkou zkušenost a dobrou pověst. Z nedostatku jiného bezpečného pojmenování nazývám rukopis archivu města Prahy opisem Pražským. Pověděl mi o něm a zapůjčil mi jej k použití nynější archivář města Prahy, pan prof. dr. Jaromír Čelakovský. Pan František Dvorský, dřívější ředitel archivu zemského v Praze, byl si již dříve dal opsati tento rukopis Pražský, a daroval mi ten nový opis k vydání tomuto. II. Opis Čelakovského. V staré rukopisné knize professora Čelakovského, kterou jsem oznámil a popsal v Archivě Českém XXII. str. 360 pod číslem III., vepsána jest na druhém místě instrukce Fridlandská; zaujímá tam 35 listů zvlášť o sobě číslovaných. Na předním nečíslovaném listě jest nápis: „Instrukcí Fridlandská, vydaná v letu páně 1628.“ Na listech 1—8a. jsou drobná naučení pro hospodáře a údaje více statistické nežli závislé na vůli vrchnosti. Vlastní instrukce a nařízení počínají se na straně 8b, kdež čte se tento nápis: Artikulové, kterak se kde a jak při hospodářství na panství JMti Knížecí] v kraji a v knížetství Fridlandském hejtmané, purkrabí a písaři chovati mají, a jiné všelijaké při tom nařízení od pana Adama Chvala Kunáše z Machovic, od JMti Kſnížete] Fridlandského a Saganského v knižetství Fridlandském tehdáž nařízeného kommissaře, vydané 14. Junij 1628. V tomto nápise slovo „tehdáž“ naznačuje, že ten opis není současný, z roku 1628, nýbrž že byl udělán později. Podle písma a jiných okolností domnívám se, že byl psán asi uprostřed 17. věku. Na listech 34, 35 jest přehled obsahu této sbírky, kteráž se tam opět

Strana 25
Instrukce Fridlandská 1628. Uvod vydavatelův. 25 nazývá instrukcí Fridlandskou; a ten rejstřík kusů vztahuje se nejenom ke skutečným nařízením, jež se počínají na straně 8b, nýbrž i ke statistickým vědomostem, psaným na listech 1—8. V nadpise nazývá se Waldštein také knížetem Saganským; toho titulu nabyl koupí knížetství Zahanského ve Slezích 1. září 1627 a udělením léna na ně od císaře 15. února 1628. III. Opis Turnovský 1645. V archivě města Turnova, jejž srovnal a uspořádal p. prof. dr. J. V. Šimák, zachoval se sešit formátu kvartového o 96 stranách, jenž až do strany 91 jest naplněn instrukcí Fridlandskou a některými přídavky k ní. Na první straně čte se v kresleném rámci tento nápis: Poznamenání věcí všelijakých, podle nichž se za regirování urozeného a statečného rytíře pana Adama Chvala Kunáše z Machovic, nařízeného nad hospodářstvím zplnomocněného kommissaře v knížetství JMti Kſnížecí/ Fridlandském řídilo a spravovalo. V nově přepsané leta 1645 ode mně Václava Johannidesa Čáslavského písaře manu propria. Nad rámečkem napsáno jest jinou pozdější rukou heslo: Unica spes nostra Deus est. Na stranách 3—31 jsou opět drobné vědomosti užitečné k hospodářství, rázu více statistického. Opravdové instrukce počínají se na straně 32. Po instrukci o ovčíních a ovčácích přidány jsou na str. 51, 52 recepty k léčení ovec, pak na str. 55, 56 recepty o chovu ryb, a ku konci na stranách 74—91 jsou opět rozmanité recepty, dílem pouhé pověry, jak zacházeti s dobytkem, s obilím ajv. Z instrukce Fridlandské, tak jak ji máme v opise Pražském, bylo do opisu Turnovského pojato mnohem méně, než do opisu Čelakovského. Kde a pro koho písař Václav Johannides Čáslavský učinil r. 1645 tento výtah z instrukce Fridlandské, není patrno. Město Turnov s panstvím Hruboskalským náleželo tehdáž hraběti Maximilianovi z Waldšteina, jejž Albrecht vévoda Fridlandský chtěl učiniti svým dědicem; panství Skalské bylo přiřčeno Maximilianovi od císaře r. 1635. Starý opis Turnovský půjčil mi k tomuto vydání prof. Šimák, i daroval mi také nový opis z něho. IV. Opis Hradištský 1656. Některé kusy z instrukce Fridlandské jsou také vepsány do sborníka četných podobných instrukcí českých i německých, jenž se chová v knihovně university Pražské (XV. E. 16); Jungmann (V. 318) oznámil jej pod názvem: „Instrukci a informací hospodářská pro panství Hradištské (Münchengrätz), sine anno (c. 1663).“ Na první straně sborníka jest pozdější rukou připsán nápis: „Unterschiedliche zur Herrschaft Münchengratz, böhmisch Hradisste genannt, gehörige, theils in teutscher Sprach, theils in böhmischer Zungen geschriebene Würthschafts-Instructiones und Informationes.“ Jest to nevelký foliant, do něhož jednou rukou jsou vepsány instrukce a jiné záznamy z rozličných panství Waldšteinských v letech 1656—1665 a snad i málo později. Napřed na listě 1b jest česká sazba platů, kolik se dává na panství Hradištském čeledi a rozličným dělníkům; f. 2—3 praktické pokyny o obchodě se solí Hallskou do Čech, f. 4b, 5a o obchodě se suknem. Na listech 5b—7a jsou německé výkazy o výsevku a o dobytku panském z let 1664 a 1665 na panství Loučeňském, které tehdáž náleželo hr. Karlovi Ferdinandovi z Waldšteina, jenž byl druhým synem právě zmíněného Maximiliana. Na listě 8a jiný výkaz o výsevku a sklizni poddaných z Loučeňska jest datován v Mnichovém Hradišti 10. prosince 1665, a poznamenán na něm Karel Fridrich Plateyss z Plattenšteina jakožto hejtman panství Hradištského, Svijanského a Loučeňského. Jiné hospodářské výkazy jdou až do listu 15a, kdež jest nápis: „Instrukcí a informací k hospodářství všelijakému přináležející, přepsaná dne 24. m. Julii 1656;“ pod tím následují výpisy z instrukce Fridlandské, ale to jméno se tam nevyskytá. Drobná poučení povahy Archiv Český XXIII,

Strana 26
26 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: statistické, která zde se tisknou pod čísly II.—IX. a XXXXV., stojí tam dílem na počátku hned pod nadpisem právě uvedeným f. 15a—17b, dílem jsou rozptýlena dále mezi jednotlivými většími kusy. Na listech 17b—26 vepsáno jest tam čtrnáctero instrukcí, ty které níže otiskujeme pod čísly XXIII.—XXXVI., a jsou tam psány za sebou v témž pořádku, v kterém přešly z opisu Pražského do tohoto otisku. Pak na listě 26b jest psáno poučení o měrách zeměměřických, (dílem chybné), kteréž nenachází se v jiných instrukcích Fridlandských mně známých. Potom po krátkém poučení f. 27b, kolik mléka a omastku lze obdržeti od jedné krávy v každém měsíci, následuje na listech 28, 29 instrukce o hejtmanech, purkrabích a písařích, kteráž zde jest otištěna pod č. XXII. Tím již přestává shoda mezi sborníkem Hradištským a instrukcí Fridlandskou, obsaženou v popsaných třech rukopisích, kromě že jsou v něm ještě dále roztroušena drobná poučení statistická. Dále nacházíme jiné kusy pro nás důležité, jež se otisknou níže k letům 1650, 1651, 1652 a 1656: patenty z 20. července 1652 o dětech lidí svobodných (f. 30), z 27. července 1650 o přechovávání lidí poddaných (f. 31); instrukce z 1. února 1651 o soudech purkrechtních (f. 34—36), v níž jest obsaženo dědické právo poddaných: krátká instrukce hejtmanská (f. 37), artikule o soudech výročních (fol. 40—45), a 13 krátkých artikulů o soudech výročních (fol. 75). Mezí tím na 25 listech (fol. 50—74) jsou české for- mule dopisů, listin a jiných akt, jakž o věcech drobných i velikých psávaly se v kancelářích hospodářských. Také instrukce kostelníkům na panství Svijanském (fol. 76—79) úvodem svým podává se jako formule, z které hejtman měl předpisovati kostelníkům, kolik by za dobré uznal; instrukci podle toho vzoru skutečně vydanou r. 1645 na panství Svijanském uveřejnil Šimák ve Věstníku Kr. Č. Spol. Náuk 1897 č. XII.*). Za tím psány jsou ve sborníku Hra- dištském ještě čtyři německé instrukce pro úředníky panské, a sice instrukce daná hejtmanovi na panství Svijanském a Loučeňském o 28 článcích (f. 82b—84), zatímná instrukce purkra- bímu na panství Loučeňském o 30 článcích daná v Loučeni 9. srpna 1665 (fol. 84b—85), zatímná instrukce písaři důchodnímu a obročnímu na panství Loučeňském o 11 článcích daná v Loučeni 9. srpna 1665 (f. 86), a instrukce pojezdnému Loučeňskému o 42 článcích bez datum (f. 86b—88). Naposledy jest do sborníku Hradištského vepsáno (f. 88b—99a) několik privilegií města Mnichového Hradiště (z 12. března 1663 od hr. Karla Ferdinanda z Wald- šteina, z r. 1602 od Václava Budovce ajv.). *) Rozdíly mezi rukopisnou instrukcí ve sborníku Hradištském a mezi instrukcí tištěnou od Šimáka jsou tyto: Na místě tištěného úvodu str. 2 „Instrukcí kostelníkůmX sobě dáti mají“ stojí v rukopise tento úvod všeobecnější: „Instrukcí kostelníkům na panství Svijanském. Z těchto níže položených pamětí, pokudž se panu hejtmanu panství Svijanského za dobré uznati a viděti bude, kostelníkům na týchž panstvích ku povinnosti jejich instrukcí vydati, a jim ji ihned po vydaném závazku přečísti dáti; kterážto instrukcí při počtech zádušních přiložena býti moci bude, a může se jí vejpis každému kostelníku staršímu vydati, tak aby se věděli budoucně při svých povinnostech jak chovati.“ Po tomto úvodě v rukopise následují články 1—28 v tom znění, jak je Šimák uveřejnil na str. 2—6. Scházejí však v rukopise texty, jež Šimák uveřejnil jakožto články 29. o pytlíčkách k prosbám, a 30. o pokutě za nepřijití do kostela. Rukopisná instrukce má však předce také 30 článků; článek 29. zní v ní takto: „29. Zvonění na klekání každodenuě ráno, o polednách a večer při každém kostele kostelníci aby vykonávali.“ Jakožto článek 30. jest ve sborníku Hradištském číslován text „Naposledy bude dosáhnouti mohli,“ jejž Šimák vytiskl bez čísla na straně 7. Datum v rukopise není, ani jméno skladatele nebo vydatele té instrukce, kteráž tuším byla složena již před rokem 1645.

Strana 27
Instrukce Fridlandská 1628. Úvod vydavatelův. 27 Tři opisy instrukce Fridlandské, Pražský, Čelakovského a Turnovský, shodují se mezi sebou ve větším počtu kusů, ale při tom každý z nich obsahuje také takové kusy, jež nejsou v ostatních dvou. Kterak vznikly tyto rozdíly v rozsahu jich při posloupném přepisování, zdali přidáváním nových kusů a článků, nebo vynecháváním starých kusů a článků, nebo obojím způsobem zároveň, o tom bylo by marno dohadovati se, zvláště když nemáme před sebou prvopisu psaného roku 1628. Domnívám se, že jednotlivé kusy celé sbírky, jež roku 1628 dostala jméno instrukce Fridlandské, byly původu velmi rozdílného. Některé z nich kolovaly tuším drahně času dříve po Čechách, jmenovitě ty, které obsahují pravidla ze zkušenosti známá (ku př. kolik kuřat a vajec dostane se za rok od jedné slepice) anebo zvykem utvořená a ustálená (ku př. jaké mzdy za práci se platí), a všeliké poučky statistické; toho způsobu jest obsah tištěných zde čísel II.—IX. a XXXXV. Některé pak kusy obsahují technická i správní pravidla k praktickému hospodaření v jednotlivých oborech, sepsaná od zkušených hospodářů k obecnému poučení pro každého, kdo by o ně stál, podobně jako i tiskem vyšly praktické návody k hospodaření od Brtvína, od Černobýle, Knoblocha z Pirnsdorfu a j.; k tomu druhu zdají se mi náležeti kusy XIII.—XXI. V kterých instrukcích dává se vrchnosti titul Jeho Milost pán, ty tuším byly psány pro určité panství pod jistou vrchností, kterou nebyl vévoda Fridlandský; titul Jeho Milost, jenž jest pro knížete malý, vyskytá se v kusích I., XI., XII., XXXVII.—XXXXII. Mám za to, že Kunáš tyto instrukce dvou druhů právě dotčených toliko sebral nebo sebrati dal z rozličných panství, aby sloužily ku poučení podřízeným jemu úředníkům a za pomůcku jemu samému při sestavování závazných instrukcí nových. Jenom v jedné z těchto instrukcí opsaných odjinud nacházím toho známku, pro které panství byla psána čili odkud přišla do sbírky Kunášovy; jest to instrukce písaři rybničnému č. XXXX., kdež v článku 24. slova: „zde na panství Dimoknirském“ ukazují k tomu, že ta instrukce byla psána pro panství Dymokurské, a nepodobá se, že by se to bylo stalo pod Albrechtem z Waldšteina. Statek Dymokurský byl r. 1621 skonfiskován po Albrechtovi Smiřickém a hned od komory zastaven v dluze cizozemci Janovi Eusebiovi Khanovi sv. p. z Belazy; v prosinci 1622 prodala sice komora ten statek Albrechtovi z Waldšteina, ale ten jej opět postoupil Khanovi, jenž jej již držel zástavou (Bílek 528, 541, 545). Tuším, že instrukce rybničnému písaři č. XXXX. byla psána již pod některou dřívější vrchností v Dymokurech. V některých kusích jest výslovná zmínka o knížectví Fridlandském, anebo vrchnost označuje se zkráceným titulem JMK, což nemůže se čísti jinak, než Jeho Milost Knížecí, a vztahuje se tedy na vévodu neboli knížete Fridlandského Albrechta z Waldšteina. Takové kusy mohly sice vznikati také pouhou úpravou pravidel všeobecných nebo instrukcí vypůjčených z jiných panství; ale podobá se, že po většině byly psány nově a samostatně od Kunáše roku 1628; jsouť to kusy nejlépe a nejšíře vypracované. Titul JMt Knížecí shledává se v číslích XXII., XXV.—XXVIII., XXXI., XXXXIII., XXXXIV.; a zasluhuje povšimnutí, že v týchž článcích, pokud přešly do opisu Turnovského 1645 a Hradištského 1656, byl podržen titul JMK, ačkoli byl již nevčasný. Totéž platí o výraze: knížectví Fridlandské; ten se vyskytá v č. I., VII., XXIX., XXXV., XXXXV.; předposlední dva kusy dostaly se také do sborníka Hradištského i s tím výrazem, ačkoli r. 1656 bylo knížectví Fridlandské již dávno věcí minulou. Artikulové č. XXXXIII. jsou většinou nepochybně původu staršího; v nich články 1. a 2. mluví o náboženství způsobem předbělohorským; ale čl. 5. nařizuje zpověď, a v něm i v čl. 50. jest zmínka o JMti knížecí; byly tedy ty dva články 5. a 50. přidány r. 1628 ke starším 4*

Strana 28
28 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: článkům podle nových okolností času. A tak tuším také v č. I. článek 37. s „JMtí páně“ po- nechán starší, a čl. 42. s „knížetstvím Fridlandským“ přidán nový. Opis Pražský jest nejúplnější čili nejhojnější, pročež přijal jsem jej při otisku za základ, zvláště pokud se týče pořádku, v kterém jednotlivé kusy v něm po sobě následují (v ostatních opisích jest pořádek namnoze jiný). Celý obsah opisu Pražského rozdělil jsem na 42 kusů větších menších, kteréž v následujícím otisku jsou označeny římskými číslicemi I.—XXXXII., postavenými do hranatých závorek. Při každém kuse jest drobným písmem také poznamenáno, na které straně nachází se psán v opise Pražském, v opise Čelakovského, i v opise Turnov- ském a Hradištském. Při četných kusích ukazuji toliko k opisu Pražskému, poněvadž ty kusy v ostatních opisech nejsou; takž na začátku č. I. a ku konci čísla XXXVII.—XXXXII. vyskytají se jenom v opise Pražském. Na konec postavil jsem kusy, které nejsou v opise Pražském: čísla XXXXIII. a XXXXIV. jsou jenom v opise Čelakovského, a číslo XXXXV. vyskytá se v opise Turnovském, v knize Čelakovského i v Hradištské. Ve všech čtyřech opisích jsou tu a tam chyby písařské, někdy tak hrubé, že smysl jimi se ruší nebo v nesmysl obrací. Na štěstí v každém opise bývají chyby jiné, a tak co v jednom opise jest pokaženo, napraví se z jiného. Zvláště v číselných údajích všechny opisy vykazují poměrně mnoho chyb, kteréž na první pohled bývají podezřelé, ale bez pomoci jiných opisů nedaly by se z pouhého domyslu na jisto opraviti. Tím způsobem text opisu Pražského, jenž při tisku sloužil za základ, opravil jsem na mnohých místech podle opisu Čelakovského nebo podle opisu Turnovského; na místech, kde chyba byla samozřejmá, učinil jsem opravu mlčky; někde slova, přijatá z ostatních dvou rukopisů, postavil jsem do hranatých závorek na znamení, že nejsou v opise Pražském; a kde bylo potřebí opravy větší, nebo kde jest pochybno, který text jest správný, upozornil jsem výslovně, co pochází z jiného opisu, než z Pražského. Kusy, které se vyskytají jenom v jednom opise, nemají tolik hmatavých poklesků. Některé kusy, jež přicházejí v opisích instrukce Fridlandské, vynechal jsem v tomto otisku jakožto nepotřebné; jmenovitě pominul jsem několikeré číselné tabulky, o nichž jsem učinil zmínku pod čísly V. a X.; též jsem vypustil všechny recepty, kteréž zvláště v Turnovském opise jsou hojné (str. 74—91). (Tištěno z opisu Pražského str. 1—6.) Instrukcí Frydlandská o všelijakých k hospodářství náležitých věcech hejtmanům, ouředníkům i jiným k správě potřebná. Předně. Co se cti a slávy Boží dotejče, o tom lidem při soudech v obšírných artykulích se čítá a poroučí. Potom při hromadách na sebe, pak ve všech chvali- tebných Bohu i lidem věcech předně dobrý příklad hejtman má dávati. Druhé. Jak kde jakýkoliv obyčej jest, ptáti se na artykule, kterýmiž se všecky neřesti, jako také po vesnicích povyky zapovídají, a to vše lidu sedlskému při soudech oznamuje. [I] Hejtmana neb ouředníka povinnost. [1] Na důchody dobrý a bedlivý pozor dávati, aby jich neubývalo, nýbrž raději přibývalo.

Strana 29
Instrukce Fridlandská 1628: I. Hejtmanova povinnost. 29 [2] Peněz zbytečně za nic nevydávati, a když se peníze zač dávati mají, to dobře uvážiti. [3] Při stavení a všelijakém hospodářství pilnu toho býti, aby se stavení nespouštělo, a hospodářství, kdy čemu čas slouží, se nezameškávalo. [4] K vypekání muk na chleby taky, co nejspořeji býti může, počítaje na jednu osobu za tejden míry Pražské žita 11/2 čtvrtce dávati; kde jest špatné obilí a nevejmelné, tu se dává více. [5] Mlejnové časně, což s nejlepším vrchnosti býti může, aby mlynářům jistým pronajímány bývaly. [6 Při dvořích časně rolí k setím hotoviti, hnoje vyvézti a čeledi nedo- pouštěti zaháleti. [7] Mlatci v stodolách obilí všelijaké aby dobře vymlacovali a zrna v slamách nenechávali. [8] Písař obroční aneb šafáři stodoly aby zamykali i zase odmykali, a ne mlatci, anebo kde hospodáři jsou, jakož to nyní všudy obyčej jest, aby to konali. [9] Slámy a plevy, ouhrabky šetrně v místa náležitá vkládati, aby to k po- kažení nepřišlo. [10] Na obilnicích na nové měsíce obilí přesejpati dáti, za příčinou, aby se nazapařilo a muškami nebo jinou neřestí k pokažení nepřicházelo. [11] Před novým coby žit nečistých mlejnských bylo, kdyby k speněžení při- jíti nemohlo, to jistým lidem (k oplacování zase k setí pěkného obilí) půjčovati jakž nyní v mnohých místech toho obyčej jest, že za korec v nový rádi po 5 věr- telích oplácejí. [12] Do pivovárů co nejčastěji býti může dohlídati, aby sládkové dobře slady dělali, jich nepřeroštovali a piva nepřebírali. Kde jest velký pivovár, za nejlepší se soudí, aby písař varní, buď ve dne aneb v noci aneb kdykoliv, při spílání piva bejval a na to pozor dával. [13] Zahalečův pivovarských ani jiných mimo osoby, kterým v pivováru býti náleží, nepřechovávati, dadouc některému truňk piva, aby šel svou cestou, nebo takovými pivo snadně se pokaziti může; načež staršímu mistru sládku sluší pozor dáti. [14] Na krčmáře pozor dáti, aby oni pivo za pivem měli, a odjinud cizích piv pod pokutou, kteráž by se na ně uložila, nebrali; na cizí pod pokutou aby lidé píti nechodili, zapovědíti. [15] Za řídké pivo, co nejvíc možné, aby se utržilo, a komu se prodává, aby se zapisovalo. [16] Kvasnic aby sládkové neprodávali, nýbrž co by jich k spálení na pá- lené vinopalovi odvozovali, na to vruby aby měli.

Strana 30
30 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: [17] Na sudy sládek s krčmáři aby vruby měl, a kde se pivo vystaví, sudy aby se vroubily. [18] Co v kterém pivováře piva bílého na var se béře, a po čem sládku pšenice neb sladu na var se dává, i také chmele, o tom v cedulích týhodních vej- slovně pokládati dáti; tak když se do cedule pohlídne, aby byla příkladem zrcadla, což se vše má specificirovati. [19] Písař důchodní i obroční dluhy se vší bedlivostí aby upomínali a za lidmi zoumyslně jich nenechávali, časně jich hejtmané, ouředníci neb správcové mají napomínati a sami k nim dohlídati. [20] Všelijaké věci, když se co zač prodá neb přijme, to aby se do cedulí týhodních vpisovalo a za příjem podávalo. [21] Cedule týhodní bez prodlévání a zadržování aby se odvozovaly, a hejt- mané neb ouředníci je přehlíželi a nic zmatečného na škodu v nich psáti nedo- pouštěli, v nich se podepisovali, a kde náleží odesílali. [22] Zámky a sídla časně aby se zamykaly, a klíče v jisté místo odvozo- valy. Které osoby zvláště času nočního na zámku bývati mají, na to pozor dáti má hejtman, ouředník aneb purkrabí, aby se jinde po koutech nezdržovali. [23] Klády ku pilám, dříví ku pivováru na kopně vypraviti, a v zimě časně dáti navézti. [24] Rybníky časně jak na podtěr, na vejtah, jako i na kapry nasazovati a loviti. 25] Rejstra rybničná aby spravena byla, z nichžby se správa, kdy cokoliv potřeba vzíti a učiniti, mohla. [26] V zimě prosekávání ledu na rybnících nepromeškávati, a na to obzvláštní pozor míti, aby ryby k zmoření nepřicházely; k čemuž každý ouředlník aneb správce má dohlídati. Kdyby se pak ryby zdvihati chtěly, dávati jim slady, hrachovin a co se jim více dává, aby spomožíno bylo; na to se, kde jak činí, doptati. [27] Ryb všelijakých, co by při lovení rybníkův odbyti se mohlo a do sádek svezlo, časně odbyti. [28] Šifmejstři*) a holomci nádobí rybničné dobře opatrovati mají, v místo náležité shromážditi, a skrze zanedbání ničehož ke škodě nepřivozovati. *) Čti: Fišmejstři. [29] K sádkám kde by ryby svezené byly, taky časně dohlížeti; aby se od žádného škoda na rybách nečinila při lovení rybníkův, toho šetřiti. [30] Rybníky vodami časně naháněti a toho šetřití, aby dobře držány byly, zvláště kteří k lovu kterého leta býti mají. [31] Do dvorův hejtmané, ouředníci, purkrabové, kde se chovají, i písaři obroční, aby často dohlíželi, aby se při všech dvořích a věcech dobře hospodařilo.

Strana 31
Instrukce Fridlandská 1628: I. Hejtmanova povinnost. 31 [32] Koně, klisny a hříbata aby dobře hlídány byly, a kdy čas pouštění koní k klisnám jest, na to pozor dáti. [33] Šafářky, co nejvíce možné, aby omastku nadělávaly a jeho nikam ne- ustraňovaly; jak jejich obyčej jest, že v mnohých místech šafářky pacholkům smetany a omastky rozdávají a tudy jich, což má spravedlivě naděláno býti, nenadělávají. [34] Telat co by se odchovati mělo, ty aby se o[dstavovaly, a co se rozumí, odprodalo. Ty pak ostavené telátka vždycky jest lépe chovati na suchém obroce, nežli na čerstvém, nebo i zrůstnější telata z takového suchého obroku budou, nežli z trávy. [35] Týmž způsobem i pohlaví svinského a kurních věcí, co se toho kde urodí, s bedlivostí to opatrovati. [36] Dobytka ovčího co se v kterém ovčíně přechovati může, na to se sluší každému hejtmanu ptáti. [37] A summou jeden každý hejtman neb ouředník, co s nejlepším oužitkem JMti páně jest, všecky věci tak spravovati, a skrze zoumyslné obmeškávání ničehož ke škodě nepřivozovati a nedopouštěti. [38] Celedi zbytečné v žádném místě aby chováno nebylo; a jak by se čeleď kde v kterém místě neb dvoře chovati měla, na to se sluší každému hejtmanu, ouředlníku a správci doptati. [39] K lukám, voborám, aby se trav nevykrádalo, časně dohlížeti, jako také i na ohrady pozor dávati, a zvláště kde klisny, hřebce a hřebice na pastvě jsou, poručiti těm lidem, kteří je pasou, pozor na ně dáti, aby k zmrhání a rozkrá- dání nepřišly. [40] Šafářové aby čeleď k tomu měli, co se kdy při jakých opravách, ohradách i jiného čeledí udělati může, na to zbytečně aby se na dělníky nenakládalo; sluší také každému hejtmanu a správci na to pozor dáti. [41] Čeho by pak kdy jaká potřeba byla, nejsouc možné všeho vypsati, to každému hospodáři samo se před oči ukáže. [42] V důchodech peněz, co za písaři peněz zůstává, to se z cedulích týhodních vyzvěděti může. Však nyní jest v knížetství Frydlandském ten obyčej, že se za písaři důchodními mnoho peněz nenechává, nýbrž jen truhlice, k níž jsou dva zámky a klíče, jeden klíč má hejtman, a druhý písař důchodní; a tak jeden bez druhého do truhlice nemůže, a to jest nejlepší opatrnost. [43] O všelijakých věcech, svršcích a nábytcích hospodářských patrně inven- tářové ukazovati mají, o kteréž má každý správce k písařům hleděti a jich v tom napomínati. [44] Když se pak počtové od písařův a jiných osob přijímají, tu teprv může se poznati, jestli kde [v] jaké věci, a zvláště v hospodářství, jako ljaký] nedostatek

Strana 32
32 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: se stal; při kterémžto přijímání počtův může se skutečně napravení při všech věcech státi, však šetřiti, aby [se] to skutkem vykonalo. [II] Pokládá se obilí ozimého: (V opise Pražském str. 6, Čelakovského fol. 1, Turnovském str. 3.) Na 1 lán, totiž na 12 fP záhonů, 60 korců vyseti, tak na každou kopu zá- honů přijde 5 korců; na záhon se dostane 11/3 čtvrtce. A místy šetříce toho, kde rolí lepší jest, na lán se pokládá 72 korců, tak aby na jednu kopu záhonů přišlo 6 korců, a na jeden záhon vyseti 11/2 čtvrtce. Po vysetém jednom korci obilí ozimého neb jarého, když se povolné léto trefí, co se nakliditi může: Pšenice po 1 korci Pražském naklidí se 8 mandelů; žita po 1 korci na klidí se více nebo méně též 8 mand. Jarého obilí, po jednom korci více nebo méně: pšenice 51/2 mand., žita tolikéž 51/2 mand., ječmene 51/2 mand. hrachu 2 vozy, 51/2 ovsa prosa 32 „ „ pohanky 8 mand. [III] O předivu: (V opise Pražském str. 6—8, Čelakovského fol. 1, Turnovském str. 4—7.) Rozvržení, co se po vysetém 1 věrteli míry Pražské, dle těch věcí jistého prubování, vysetém semenci a semenu lněném obrodí, z toho semene přijme, konopí nebo lnu natříti, zase navochlovati, napřésti, i zase plátna tenkého, pačesného i tlu- stého nadělati může. O konopích: Po vysetém 1 věrteli semence nakliditi se může hlavatých ko- nopí 2 f, a poskonných též 2 fP snopkův, více anebo míň; činí obojích 4 �? snopkův. — A namlátiti se může z 1 f hlavatých semence 3 čtvrtce, činí ze 2 P snopkův 11/2 věrtele semence. — Natříti se může ze 4 snopkův konopných po 1 libře, dostane se ze 4 f snopkův natříti 60 liber. — Navochluje se z 60 liber konopí nevyvochlovaných čistých 30 liber, pačesův 15 liber, koudele zůstalo 15 liber. Sra- zíce, což pazdera odejde, [na každých 5 librách 1 libru, učiní 3 libry, a tak] zůstane čisté koudele 12 liber. — Napřísti se může z 1 libry konopí vyvochlovaných, po- čítajíce do čteníku po 10 pasmích, do pásma po 40 nitech, čteníky tři; a tak ze 30 liber napřísti se může 90 čteníkův. — Plátna se nadělati může z každých 3 čte- níkův 2 lokte; a tak učiní z 90 čteníkův plátna 1 fP loket. Item*) napřísti se může z 1 libry pačesů 3 šteníky, a tak z 15 liber pačesův napřede se 45 šteníkův. — Plátna pačesného se nadělati může z každých 3 šteníkův 2 lokte, a tak

Strana 33
Instrukce Fridlandská 1628: II.—IV. 33 [ze] 45 šteníkův se nadělá 30 loktův. — Napřísti se může z 1 libry koudele 2 šteníky, a ze 12 liber koudele napřísti se dostane 24 šteníky. — Plátna se nadělati může z každého šteníka po 1 loktě, ze 24 šteníkův 24 lokte. *) Následující poučení o přádle jest v opise Turnovském na str. 5 a v knize Čelakovského str. 1b. O lnu: Po vysetém 1 věrteli semene lného nakliditi se může snopkův 3 �?; namlátiti se může z každé kopy snopkův 2 čtvrtce, činí ze 3 P snopkův 11/2 věr- tele; natříti se může z 8 snopkův lněných lnu 1 libra, a tak z 1 71/2 libry, činí z 3 P snopkův natřeného lnu 221/2 libry; navochlovati se může ze 221/2 libry lnu nevochlovaného, čistého lnu 111/4 libry. Pačesův 5 liber; koudele by přišlo 61/4 liber, ale srážejíc pazdeří 401/2 lotů, to jest 11/4 libry, zůstane 5 liber. Na- přísti se může z 1 libry vyvochlovaného lnu 6 čteníků, facit z 111/4 libry napřísti příze 671/2 čteníku. Plátna se nadělati může z každého čteníku 1/2 lokte, a tak z 671/2 čteníku činí plátna 333/ lokte. Z pačesův napřísti může z každé libry 3 čteníky, a tak z 5 liber se na- přede 15 čteníků. Plátna pačesného udělá se z 15 čteníků 10 loket. Koudele se napřísti může z každé libry 2 čteníky, a tak z 5 liber napřísti se může 10 čteníkův; plátna tlustého z každého čteníku nadělati se může 1 loket, a tak učiní toho plátna udělati 10 loket. Od dělání pláten: Od 1 fP loket plátna lněného platí se Od 1 ſP konopnýho „ Od 1 ſP pačesného „ Od 1 ſ tlustého „ 2 �P míš. 1 �P míš. 36 gr. míš. 18 gr. míš. [IV] Rozvržení obroku. (V opise Pražském str. 8, Čelak. fol. 2b, Turn. str. 8.) Na přechování přes zimu dobytka hovězího a skotu ovčího, kderak vystačiti může: Na 15 kusů hovězího po 30 mandelích obilí vystačiti může slámy přes zimu 30 mandel. — Na 15 kusův skotu ovčího vystačiti může sena 1 vůz; pakli sena nejní, tehdy hrachovin 2 vozy. Od holení ovec starých po 3 d., od jehňat po 2 d. Rozvržení, čím se drůbež pernatá ročně užiti má, a šafářky od nich mladých odchovati mají a mohou: Od jedné staré husy 6, 4; kachen 12, 8; slepic 4, 3, a vajec od každé slepice více nebo míň 1 ſP. Archiv Český XXIII.

Strana 34
34 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [V] Rozvržení o vyprubování mlíčného. (V opise Pražském str. 8, Čelakovského fol. 3, Turnovském str. 9.) 6 žejdlíků smetany dá másla 1 libru, a tak mlíka 36 žejdlíků dá másla 1 libru. Ze 30 žejdlíků mlíka může se udělati sejrů 2 libry. Z 16 žejdl. smetany, když se máslo ztluče, zůstane syrovátky 10 žejdlíků; ze 12 žejdl. podmáslí, když se uvaří na tvaroh, zůstane syrovátky 6 žejdl. Ze 35 žedl. syrovátky z mlíka udělá se tvarohu 1 libra; ze 24 žejdlíků podmáslí udělá se tvarohu 1 libra. Summou do roku od každé krávy nadělati se může omastků, mimo přechování čeledi, víc nebo míň másla 50 liber, a tak ode 4 krav jedna tůna v 10 konví; však ne všudy se to trefí, nýbrž jak kdy pastvy a dobrý dobytek, obzvláštně v kraji, a kde se dobytek ovčí chová a dojí. Ale v horách od 5 krav na jedné tůně může přestáno býti, a tak každá tůna bez dřeva má 2 centnýře. V opise Turnovském str. 9 a v Čelak. f. 3 zní toto poučení poněkud jinak, a sice takto: Mlíka 36 žejdlíků dá smetany 6 žejdlíků. Smetany 6 žejdlíků dá másla 1 libru. Zůstane mléka po sebrání smetany 30 žejdlíků. Sejra se nadělati může z těch 30 žejdlíků 2 libry. Podmáslí po 6 žejdlících smetany zůstane 4 žejdlíky. Syrovátky po 30 žejdlících mléka, když se sejr udělá, zůstane 26 žejdlíků, činí obojího 30 žejdlíků. Když se podmáslí a syrovátka převaří, nadělati se může tvarohu 1 libra. A poněvadž od každé krávy do roka nadělati se může omastku, mimo přechování čeledi, másla 50 liber, sejra 100 liber, tvarohu 50 liber; to jsouc na 13 termínů rozvrženo, dostane se nadělati, jakž na druhé straně psáno jest. Na následujících stranách 10—13 opisu Turnovského a na fol. 4b. 5 Čelakovského jsou dvě tabulky, které otiskovati nevidí se zde potřeba. Ukazují ty tabulky, kolik kterého výrobku může se dostati od jedné krávy přes celý rok, a sice I. tabulka ukazuje, kolik se dostane čeho v jednom každém čtyřnedělním terminu (čili měsíci), jakých by šlo 13 na rok; II. tabulka ukazuje čísla čtyřikrát menší, totiž kolik kterého výrobku může se dostati v jednom témdni toho nebo onoho měsíce čili vlastně terminu čtyrnedělního. Výnos týdenní přijímá se za jednostejný v každém jednotlivém měsíci; v prvním měsíci jest nejmenší, pak stoupá v každém měsíci, v letním čase čili v měsících 6.—9. jest největší a neměnivý, pak zase padá, až v 13. měsíci jest tak malý, jako v měsíci prvním. Poněvadž jest v těch tabulkách mnoho libovolného, a v rukopisích jsou také některé rozdíly, postačí postaviti sem z nich jen výtah, kolik výrobků počítá se od jedné krávy vždy za 4 neděle v zimních (nejšpatnějších) měsících, kolík v letních (nejlepších) měsících, a kolik dohromady za celý rok čili za 13 měsíců čtyřnedělních: v 1. a v 13. měsíci v 6., 7., 8. 9. měsíci za celý rok . . . . . . . . mléka se nadojí . . . smetany se z něho nasbírati může . . . . . . másla se z té smetany natluče . . . . . . . . po sebrání smetany zůstane mléka . . . . . . sýra se z něho nadělati může . . . . . . . . po stlučení smetany zůstane podmáslí . . . . . po udělání sýra zůstane syrovátky . . . . . . . . . . podmáslí a syrovátky učiní dohromady tvarohu se nadělati může, když se obojí převaří 36 žejdlíků 6 žejdlíků 1 libra 30 žejdlíků 2 libry 4 žejdlíky 26 žejdlíků 30 žejdlíků 1 libra 252 žejdlíků 42 žejdlíky 7 liber 210 žejdlíků 14 liber 28 žejdlíků 182 žejdlíky 210 žejdlíků 7 liber 450 pinet 75 pinet 50 liber 375 pinet 100 liber 50 pinet 325 pinet 375 pinet 50 liber Součty jsou správné. Na pintu počítají se 4 žejdlíky.

Strana 35
Instrukce Fridlandská 1628: V.—IX. 35 Na stranách 14—15 v opise Turnovském znova udává se, „jak mnoho vomastku v jedném každém měsíci od krávy jedné udělati se může;“ součet z toho za celý rok činí 49 liber másla, též se udává 98 liber sýra taxlovaného. Při tom 13. měsíc (od sv. Ondřeje do Nového leta) se nepočítá, ježto mléko nechává se k vychování telete pod krávou. [VI] Vyprubování a rozvržení soli, též jí vydávání. (V opise Pražském str. 9, Čelak. 4b, Turn. str. 16.) Na vysolení 1 tůny másla 2 čtvrtce; tůna má držeti 2 centnýře, a tak na 1 centnýř přijde soli 1 čtvrtce. Soli 1 čtvrtce váží 8 liber, a centnýř držeti má 100 liber. [A tak na jednu každou libru másla přijde soli 21/2 lotu.] Na vysolení 1 centnýře sejra počítá se soli 11/2 čtvrtce. Na vysolení 10 věder zelí kyselého počítá se 2 libry [sic].*) Na 100 kusů skotu ovčího, totiž bahnic, na měsíc může se dáti a dává po 1 čtvrtci, to jest 8 liber; na 100 kusů skotu ovčího jalového po půl čtvrtci.**) Soli dávati se má na čeleď dvorskou na 1 osobu do týhodne 8 lotů; učiní vydání soli na 1 osobu za rok pořád prošlý 13 liber. Z každé prostice soli může se vyměřiti soli 1 korec 1 věrt. [čti: čtvrtce] pražské míry a časem více. [VII] Poznamenání, po čem se ročně čeledi dvorské platu peněžitého v knížetství Frydlandském vydávalo a vydává za celý rok: Šafářům po 9, 11, 12 � míš.; pacholkům a nádvorníkům po 7 ſ míš., pohůnkům po 6 � míš.; hříbkovi 6 fP, šafářce 6 f; děvce 4 ſl; skotačce 3 ſ?; husařce 2 �P míš. [VIII] O vorání rolí. (Čísla VII., VIII. a IX. jsou v opise Pražském str. 9, Čelak. fol. 1b, 5, Turn. str. 17.) Na zimu jedním potahem, totiž 4 koňmi, může se zvorati 4 záhonů; na každou kopu záhonův k vysetí počítajíc k zadělání 6 korcův. Na jaře jedním potahem, ut supra, zavorati může 5 ſP záhonův, vyseti na 1 P záhonů 5 korců. Volmi na zimu zavorati může 4, 3 ſP záhonův, a na jaře 4 záhonův. [IX] Strava se dává. Na každou osobu do týhodne na chleb obilí vejmelného po 11/2 čtvrtci, a na 4 týhodne přijde 11/2 věrtele; do roku činí žita 4 korce 31/2 věrtele. Z korce obilí napeče se chleba 120 liber.***) *) V opise Turnovském str. 16 a Čelakovského fol. 4b čte se: Na vysolení sejra 1 centnýře 12 liber totiž 11/2 čtvrtce [soli]; na vysolení 1 tůny tvarohu 2 čtvrtce, a tak na jednu libru tvarohu 21/2 lotu. Na vysolení 10 věder zelí sekaného passiruje se 8 liber, činí 1 čtvrtci. —**) V Turnovském opise str. 16 též udáno: Vlny ze 30 kusů má vycházeti kámen 1. Každá prostice soli má držeti 16 aneb 17 čtvrtcí, a čtvrtce 8 liber. ***) V Turnovském opise str. 17 a v Čelakovského fol. 5 pod nápisem „strava se dává“ stojí toto: Na 5*

Strana 36
36 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: [X] Správa, po čem se jedna každá věc v kraji aneb v horách taxirovati může, a kopa každá v platu stálém aneb běžném po čem se pokládati má. (Z opisu Pražského str. 10—13, Čelak. fol. 6—8, Turn. str. 18—20.) Taxiruje se každá věc: Zámek v 2000 fP m., tvrz dobře vystavená od kamena v 1000 fP, jest-li ode dřeva, tehdy v 500 fP. Dvůr ve 200 fl, 300 ſP, 400 f. Mlejn dobře vystavený ve 200 fr, jinší jakékoliv dobré stavení neb zlé, to podle dobrého zdání taxirovati se může po 100 ſ?, jako i pila ve 200 ſl. Za zvůli, tu jak kde příležitost jest, podle dobrého zdání taxirovati a pokládati může někde v 1000 ſ� a jinde i ve 2000 ſr.*) Platu stálého každá kopa pokládati se může v kraji po 50 ? míš., v horách po 40 ſP míš. Platu běžného každá kopa pokládati se může v kraji po 25 ſP míš., v horách po 20 ſP míš. V platu stálém co se a které věci pokládají: Předně platy všelijaké ouroční, co se toho ročně sejde, ouroků Sv. Jiřského a Sv. Havelského. Obilí všelijaké, co se ho sejde, to se taxiruje, po čem se v trhu dostati může. Ouroční kapouni po 12 i 15 gr. míš., slepice po 6 a 7 gr., kuřata po 4 a 5 gr., hladový husy po 12 i 15 gr., vejce po 2 d. Dále jednu každou věc berouce i jinší, což se platu stále odvozuje, po čem se toho ten čas dostati může, se taxiruje. Povinnosti, roboty ruční i s koňmi, ty se za stálý plat pokládají, dle urbarů, co která ves toho vykonati povinna jest. Ty. pak povinnosti takto se taxirují, totiž: Roboty vorné za den se klade 20 gr. m. pakli na záhony, 1 gr.; branami vláčení za den 14 gr.; hnoje vození od vozu 4 gr.; obilí vození po 6 gr.;**) hnoje rozkydání od řadu po 6 gr.;***) sena vožení od vozu po 6 gr.; dříví vození od vozu po 6 gr.; obilí žítí za den 6 gr.; hrabání sena za den po 6 gr. [Čel. 4 gr.]; vázání ovsa za den po 4 gr.; ovsa a ječmene sečeni od záhonu po 1 gr. 1 d. A dále za den podlé uznání, kolik by honních záhonů poséci mohl, pokládati, aneb poséci po 8 gr. — Od daleké fůry přes pole za den se pokládá po 45 kr., chmele česání po 4 gr., ovec stříhání 4 gr., pletí Inu 4 gr., pletí prosa 4 gr., tření konopí 4 gr., pletí vaření 4 gr., zelí sázení 4 gr., zelí oko- pávání 4 gr., trhání konopí 4 gr., [Čel. 5 gr.], trhání lnu 4 gr., řepy rytí 4 gr. máku pletí 4 gr. A tak jedna každá věc ruční lehčejšího díla pokládati se může každou osobu do téhodne, na chleb obilí vymláceného [Čel.: vejmelnýho] 11/2 čtvrtce. Vaření dává se troje každého téhodne po 1 zamircze [Čel.: po 1 mírce]. Na maso do téhodně šafaři a šafářce po 2 gr:, jinší čeládce po 1 gr. *) Opis Turnovský str. 19 cení zvůli s větší pravdě podobností „někde ve 100 kopách, někde ve 200 kopách,“ v knize Čelakovského 200 kop. **) V knize Čelakovského str. 7a cení se jinak: hnoje vození za den 15 gr., obilí vození za den 15 gr. ***) V knize Čelakovského jinak: hnoje rozkydání za den 6 gr.

Strana 37
Instrukce Fridlandská 1628: X. Taxace. 37 po 4 gr. — Od vochlování neb tření konopí a lnu od každého pověsma, počítaje do pověsma žemní 10, co toho podle urbaru vykonávati povinni jsou, po 2 d.; od předení příze od štuky 10 gr., místem se klade po 16 gr. Dříví dělání na sáhy po 8 gr. V platu běžném se pokládá: Loj ouroční z krámův mastných, co se toho sejde, každý kámen klásti po 2 �? míš. Z šenku vína, z pálení páleného, z šenku páleného, z pily užitek, z zábojův, z řemesel, z rolí, z luk, z potokův, čím se která věc dle sečtení užiti může, pokládati. A jinší všelijaké užitky a platy běžné, které se [z] jakékoliv věci scházejí, ty se počítají. Užitkové dvorův, mlejnův, pivovárův, ovčínův, rybníkův, potokův, lesův, štěpnic, to vše v platu běžném [se] pokládá. — Užitek dobytka a drůbeže všelijaké, a jiných některých více, klade se jakž následuje: Kolik se klisen chovati může, od nich pokládati třetinou hříbat a čtvrtý díl, a za každé hříbě po 10 ? užitku;*) z každé krávy 2 fP., z jalového dobytka po 1 fl, z každého skotu ovčího kusu užitku ročního po 15, 18 i 20 gr., jak kdy svůj rok ovce mají. Kozího pohlaví po 6 gr. Svinského po 10, 15 i 20 gr. Drůbež per- natá, ta k zvůli každého statku se přidává. Násady kaprové klade se ? po 10 i po 12 kop. míš.; vejtažního po 5 i 6 kopách; podtěrní rybníci, ti se k službě druhých zanechávají. *) Čel. Kolik se klisen chovati může, od nich pokládati čtvrtý díl hříbata, za každé hříbě po 10 kop. Taxirování některých obzvláštních věcí, totiž: Lesu jedna každá leč se klade černýho po 300 kop, a bílýho po 200 f.*) Lúky, ty se k zvůli dvorův přidávají Když se užitek z dobytka neklade, tehdy se může taxirovati: a někde se klade, po mnoholi se vozův sena i votavy bere. Za každy vůz po 1 kp., v platu běžném po 25 kopách. Kollatury dle obyčeje se pokládají každá ve 200 kop, filialní v 100 kp. Lán rolí i s osetím ozimem pokládá se, kde je dobrá rolí, za 500 kop, při horách, kde horší, po 400 kop, někde i po 300 kop. Cihelna se pokládá, v které se pro domácí potřebu dosti cihel napáliti může, ve 250 kopách, a co se přes potřebu cihel napáliti může, to v platu běžném se pokládá. Vápenice týmž způsobem se pokládá. *) Co zde dále následuje pod číslem X., stojí jenom v opise Pražském. Forma, jak by se měla /zſpráva o užitcích kterého panství sepsati. Nejprvé o zámku neb tvrzi jmenovati, jak jest stavení dobré, kolik světnic, komor, sklepův a jiného stavení. O dvořích takto: Dvůr tento N., jaké stavení, a jak dobrý, rolí vorné lánův; vysívá se žita, pšenice a jiného obilí na zimu N., na jaro N., naklizeno tolik, vynáší tolik, ječmene, ovsa, hrachu, prosa, sena, votavy, vše tím způsobem. Zahrady pro vaření N., vohrady jmenovati N., pastviště a oulehle s vo- borami jmenovati. Koně, klisny, krávy, jalový dobytek, pohlaví svinské, ovčí, drůbeže

Strana 38
38 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: kurní, co by toho býti mělo jmenovati; naposled summu těch všech věcí po se- psání dvorův učiniti. Správu učiniti, kolik jest mlejnův a co se z nich platí vej- melného a vepřův. O pilách, co se prken nařezati může. Kolik jest lidí osedlých s koňmi, zahradníkův, chalupníkův, co platí platu stálého aneb běžného, kurních věcí, co robot všech vykonávají, co je ouročního platu. O pivováru správu sepsati, na kolik sudův se vaří, co se sladu na várku dává, co chmele, a co se ža rok piva vystaviti může, co jest krčem, co se posudního schází. Správu o chmelnicích sepsati, co se chmele naklidívá. Správu sepsati, byl-li by kde vinopal. Správu sepsati o ryb- nících kaprových, co se do kterého plodu tříletého schází; o rybnících vejtažních podobně; o podtěrních tím způsobem. O lukách, pastvištích, o štěpnicích. Správu z toho sepsati o řekách a potocích, jak jich mnoho a kde jsou; sepsati o volejnách, co se v postě trží. O cihelnách zprávu také sepsati, co se cihel pálí. O kostelích a kollaturách správu, a to k posledku sepsati. Položení lesův oznámiti, jak se který jmenuje a co lečí drží, jest-li les černý aneb bílý; s kterými pány sousedy by to panství mezovalo, oznámiti. Pivovár na panství N. jest, v témž pivováře vaří se na N. sudův, dává se na várku pšenice korců N., vaří se z každého týhodne várek N.; krčem k témuž pivováru jest vejsadních, do nichž se pivo vystavuje; chmelnice při témž pivovaru, na níž chmele s potřebu domácí se nakliditi může. V Pražském opise instrukce Fridlandské (str. 14) následuje „Zpráva, podle níž by hodiny na celý orloj i na půl orloje spravovány býti mohly;“ jest to tabulka ukazující, kolik v kterém měsíci jest hodin na celém orloji a kolik na půl orloji při východě slunce, o polednách a při západě slunce. To vypouštím. Turnovský opis str. 18—20 má jenom několik málo údajů o taxacích, jež jsou zde otištěny na str. 36, ostatek tam schází, také formulář zprávy o užitcích panství odhadovaného i také tabulka k převodu hodin. — Dále na straně 20 Turnovského opisu jest nadpis: „Poznamenání ourokův z summ hlavních, vedle nového na- řízení v království Českém z každého sta po 6 kopách počítajíce, co se ho z desíti tisíc až do jednoho groše, počna od desíti let až do jednoho téhodne, sjíti má.“ Tabulky k tomu nadpisu náležité zaujímají stránky 21 až 27; zde je vynechávám. V Turnovském opise str. 28—31 následuje řada kratičkých poučení povahy statistické; otiskuji z nich zde ty kusy, jež scházejí v opise Pražském: Na záhony. Záhon má míti 7 brázd, a druhý 8 brázd. A tak ve dvouch záhoních v mírné rolí činí 15 brázd. V lánu královském jest 12 kop, v kněžském 11 kop, v panským neb ze- manským 10 kop, v sedlském 8 kop. Vejsívek. Na lánu rolí míry pražské 60 strychův, na 1/2 lánu 30 strychův, na 1/4 lánu 15 strychův; na jednu kopu záhonů přijde 5 strychův, a na záhon přijde 11/3 čtvrtce]. Hony. Jedny hony drží v sobě 5 provazcův, a loket 210. Míle. Drží v sobě míle 60 honů, a provazců 300, a loktů činí 12.600 loktů. Jitro neb provazec luk se počítá, co může sena s dobrý vůz nabrati. Lán luk drží 129 jitra nebo pro- vazce. Lán rolí, co se může 60 korců obilí nasíti. V Turnovském opise str. 29 stojí zde článek o předivě ve 4 paragrafich (K desíti kravám jedna dívka), kterýž se najde v týchž slovích níže pod číslem XXXIV. Kde luka a zahrady i dobré pastviště pod rybníky jsou, dáti časně při sv. Filipu a Jakubu anebo, jestli se velmi zanášejí, podruhé o sv. Bartholoměji, a tak dvakráte v roce,

Strana 39
Instrukce Fridlandská 1628: X. a XI. 39 zvláště pak kde mlejny jsou, strouhy cíditi, vymietati z nich bláta, a rákos posekati. A když jací přívalové a pršky jsou, pomalu rybníky před kalnými vodami poodtahovati, aby ta zbyteční voda, budoucí kalní přívalové, ustoupiti mohli, tak aby se škoda podokalením trav na pastvách, lukách, zahradách a ohradách neudělala. Pšenice na zimu ositá, též žito do mírnější a sušejší rolí na zimu seto býti má. Když se mlatcův nedostává pro mlácení obrokův, dává se dosti skrovně ovsa v snopích na klisny, na jeden potah nebo 4 klisny po 10 snopech, až i po 1 mandeli aneb po 15 snopích. Při prodaji dříví, kdy kdo prodává a jak se za ně peníze zvyupomínají. Stavení pro nepřikrývání na skrovný náklad se boří, a tak na mizinu dobré stavení jde. Rolí: pro nehodné robotných sedlákův, poněvadž čím dělati vrchnosti ani sobě, za pastviny, a užitky žádné vynášeti nebudou, a tak daremně se semen metání do země bude [sic]. Vobory pro zvěř by zvejši 11 aneb 12 šarholcův, v koncích, kde se vchází, po dvouch vražených sloupích, a prostředku dva jalový se dáti mají. Od 30 krav v nejlepším dojivě, když se jim trávy dosti dodává, na tři téhodny před sv. Janem, když ráno 31/2 konve mléka, o polednách 4 konve a u večer 31/2 konve, a tak za den po 11 konvích nadojiti může, víceji nežli tunu másla od 5 krav, 6 tun zachovati. Řemeslníkům při dvořích od všelijakého díla, tuto se v registrách pod rubrikou na- chází se, co platí: Za vykrmení vepřův ze mlej]na v roce 12 fl. Za plod tříletý po 1 fl., dvouletý po 24 kr. Od postavení kamen po 1 fl. [XI] Správa v krátkosti sepsána, kterak by se nejbezpečněji a pořádně v hospodářství postupovati mělo. (Z opisu Pražského str. 14—19. Srovnej kratičké artikule podobného obsahu, tištěné výše str. 28 č. I.) [1] Přede všemi věcmi, kdež grunt a pravidlo všelijakého hospodářství založen jest, mají officíři vyšší i menší příležitosti stálých i běžných důchodův, jak peněžitých tak i obilních, o[d] hospodářských se vyučiti: při tom ani tej nejmenší věci, která by třebas půl halíře neb ještě míň užitku přinášela, nepomíjeti. Aby to pak snadněji a v jistotě dosáhnouti mohli, mají všickni společně staré správné registra před sebe vzíti, jejich jeden každý artykul považovati, co jest zjinačeno anebo privilejimi od- cizeno, toho z paměti nevymazovati, a co v nově jest přiopraveno anebo přidáno, řádně počítajíc peníze na zlatý rejnský, krejcary a peníze, obilí pak v slámě na snopy a suté na měřice přikládati, krátce mluvíc, nové urbarní registra sepsati. [2] Aby pak to vše s náležitou a pohodlnou rozšafností konati se mohlo, pokavadž by officirové dnem i nocí na zámku býti neměli, povinni jsou se každého dne do kanceláře scházeti, když po hospodářství nejdou, o šesti hodinách ráno až do 11 hodin, a po poledni ve 2 hodiny až do 5 hodin s ouředníkem setrvati, své povinnosti do cedul týhodních spisovati, cedule srovnávati, a do register hlavního počtu dobře, věrně a upřímně srovnané vtahovati. [s] dostatečným uvažováním, kterak by každý příjem a vydání dosvědčili, poněvadž bez poručení a psané rekognicí, kde by tak co vydáno bylo, při počtech se nic nezapisuje.

Strana 40
40 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [3] Po hospodářství zvláště purgkrabí a obroční mají ode dvoru do dvoru jezditi, aby šafářové ve dvořích a na polích, fišmejstři na rybníkách, mlynáři ve mlejních, ovčáci v ovčírnách, hejní na lesích a na lukách, vincaurové na vinicích, jak povinni jsou, spravovali, napomínati, zlé a nedbanlivost trestati a zvláště JMti pánu oznamovati. [4] Však aby tomu lépeji spomoženo bylo, a purkrabí neb obroční šafářům, fišmejstrům, mlynářům, ovčákům, hejným a vincaurům nepřikládali, má ouředník všudy dojížděti, nejméně každý dvě neděle, na čem officíři dohlídání a napomínání své k dobrému JMti páně užitku postavují, aneb jestliže na škodu JMti páně se co působí, vyšetřiti, zlé přetrhovati, a bez ušetření podle zasloužení jednoho kaž- dého trestati. [5] Písař důchodní nemá nikdež jinde pokoutně peníz přijímati, než v kance- láři, tak aby sobě pořádně všecko zapisoval, a co kdy přijme, náležitě každého quitoval; nebo [pro] pokoutné přijímání mnohé k zapomenutí přichází, a příležitosti ku quitování ne vždycky mívají, vymlouvajíc se, že [se] tu papíru nebo ingoustu nedostává. [6] Aby pak hospodářství dostatkem vždycky opatřeno bylo, mají se ouředník, officirové i šafářové každou sobotu ráno na kancelář scházeti, tu, jest-li co obmeš- káno jest, společnou radou napraviti, a co by se následujícího týhodne konati mělo, nařizovati, a nejináče než podle dobrého nalezeného zdání a zavření postupovati. [7] Jakož písař důchodní velice šetřiti má, aby toho nic v ceduli týhodní nevypustil, co purkrabí a písař obroční za prodej položil, tak rešty své dělati má, na hotových penězích zvláště a na dluzích zvláště; a ty dluhy každýho čtvrt léta specificirovati a liquidirovati povinen jest, aby se poznati mohla pilnost v upomínání písaře důchodního, a poddaní neupomínáním officírův do dluhův větších zave- deni nebyli. [8] Netoliko písaři důchodnímu k pivováru, ale i ouředníku sluší obzvláště přihlídati, aby pivovár i sladovně dostatky opatřeny byly, dobré pivo a často se vařilo, na stranu nic se neutrhovalo, na slad toliko jedna měřice pšenice štrejcho- vaná pro jeden sud piva vydávalo a ne jináče. [9] Za pozadní prodané pivo, jakož i za kaly mají se při každej várce peníze za příjem pokládati: anobrž jinde se ani kvasnice sládkům nepasírují. [10] Písař důchodní povinen jest dvě neděle před terminem přicházejícím od poddaných peníze, jakož i obroční obilí upomínati, a terminu přejíti bez polo- žení ourokův a jiných platův žádným způsobem nedopouštěti. [11] Písař důchodní a obroční, též purkrabí v cedulích svých týhodních i v počtech podpisovati se povinni jsou, a k těm, které ouředník za pořádné a do-

Strana 41
Instrukce Fridlandská: XI. Kterak v hospodářství postupovati. 41 statečné uzná, podpis svůj také učiniti, a nepořádné napraviti aneb dokonce kassi- rovati má. [12] Písaři a purkrabí bez podpisu ouředníka aby nic nevydávali, nebo ne- bude-li míti na každou věc approbací s podpisem od ouředníka, pasirovati jemu se při počtu takové vydání nebude. [13] Odoumrtí a co jest tak po lidech zběhlých a zlé chovalých peněz aneb jiných věcí JMti páně připadlo, pilně vyšetřiti a do register za příjem, co se každého roku vzíti dostane, zapisovati. Proto má ouředník každého roku posudky o maso- pustě držeti a gruntovní registra přehlídati, aby se gruntové čistili, a co komu ná- leží, zapisovalo. [14] I to by za slušné a užitečné býti mohlo, kdyby se officírům pacholata chovaly, které by se v psaní a počtech cvičily, hospodářství učily, a naučíce se, JMti pánu sloužily; oni mají officíři takové písaříky k spisování cedul a register, mohou časněji k hospodářství dojížděti. [15] Viktualie všelijaké ze dvorův na kuchyni JMti páně, jaké by se koliv zejmena z kterého dvoru a kterého týhodne [vzaly?], od purkrabího v ceduli měsíčně pokládati se mají, a od písaře důchodního v penězích za příjem (tu se musí od JMti pána, jak draho by každá věc šacována býti měla, poručení žádati) i zase za vydání neminutedlně klásti. [16] Co se koliv na dluh prodá, komu koliby, ihned jak se prodá, to sobě písař za příjem položiti má, a reštant za to vykazovati, až do terminu určitého, potom skutečně, upomínati. [17] Obročník má toho znamenitě šetřiti, aby co do mlejnův na mouku dává, aby ze mlejnů po jedné měřici žita aneb pšenice pět čtvrtí mouky přijímal a jednu čtvrt otrubův počítal. [18] Obročník povinen jest, sutá a ležatá obilí na špejchařích nejméněji každé čtyři neděle přemítati, aby nemuškovatělo a jinak k skáze nepřišlo. Míry obilné všelijaké při dvořích, špejchařích, pivováře, mlejních, začasté přeměřovati a probovati, aby větší na příjem a menší na vydání nebyly, zapotřebí jest. [19] Obročník, když čas žní přijde a obilí se vázati bude, má k žencům a sekáčům dohlídati a vazačův skutečně napomínati, aby snopy jednostejně vázali a do mandelův po 15 snopích rovně, aby v čas dešťův do nich neteklo, skládali: co se každého dne a na kterým poli jmenovitě kop složí, přijmouc šafáře a dvě osoby přísežné k sobě, přečísti, zapsati; a šafář aby s přísežnými osobami na to rabuše měl a na kopy (počítajíc 60 snopův aneb 4 mandele do kopy) bedlivě na- řezoval, tak jeden díl rabuše šafář aby za sebou měl, a druhý přísežné osoby. [20] Kdy se obilí jakékoliv svážeti bude, tu obročník na polí k fůrákům dohlídati má, aby obilí pěkně nakládali a zrna přehazováním nevyráželi, do stodol Archiv Ceský XXIII.

Strana 42
42 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: anebo k stohům panským vezli; v stodolách pak a při stozích šafář a dvě osoby přísežné býti mají, a co do vrstvy anebo do stohu se přiveze a složí, pilně počítati, a na nové rabuše nařezovati mají. [21] Po tak sklizeným a složeným obilí má ouředník u přítomnosti dvou pří- sežných osob a šafáře každého obilí 1 kopu dobře vymlátě zprobirovati, co vynese, zapsati, a takové proby přípis jeden za sebou a druhý za přísežnými osobami za- nechati, tou se říditi při přehlídání cedul týhodních; a pokavadžby přebíhání anebo velký nedostatky se našly, hned zase jinou probu vzíti, an z jednoho pole obilí více vydává nežli z druhého, obročníci pak rádi k probě lehčejší obilí podstrkují. [22] Při rozsívání všelijakého obilí má obročník osobně, až se rozseje, býti, přísežným osobám měřiti, k semenu dáti, to nařizovati, a co na který kus pole vy- seto jest, jmenovitě zapsati, a šetřiti, aby se náležitě rozsívalo, dostatkem semena dalo a nepřehušťovalo. Nebo nešetrnosť rozsevačův míra pole ukazuje, kdež se na jedné hony, pět provázkův dlouho a široko, toliko devět měřic ozimního a nejvíce 8 měřic jarého vydává. Provázek drží 14 sáhův, a sáh 6 střevícův obyčejných na 12 coulův dlouhý. 23] K mlatcům musí šafář a obročník, aby dobře vymláceli a slámy vytřásali, dohlídati, a na to ouředník pozorovati, aby JMti pánu nedbanlivostí dohlídačův škoda nestala se a obilí z mlatu se nestranilo. Každý tejden má dáti obročník obilí víti. Při tom osoby přísežné aby byly, kolik mandelův se zmlátilo, a z toho omlá- cení zrna naměřilo, na rabuších řezati, jakož i písař obroční sobě zapsati, a tak vydání obilí v slámě a příjem obilí na zrně do cedul týhodních klásti má. [24] Mezi důchodním písařem a obročním mají ceduli býti, co obroční z po- ručení Milosti páně aneb ouředníka a jak draho komu prodal, to a tak draho důchodní písař aby specifice peněz příjem sobě a toho týhodne pokládal. [XII] O pivováru a sladovních. (Z opisu Pražského str. 19—21.) [1] Sládek s tovaryši svými povinen jest stále při pivováře a sladovnách zůstávati, na žádného jiného, ani na vandrovní tovaryše se nespoléhati, anobrž vandrovních tovaryšův v dílo nepotahovati, nýbrž jich hned i pěkně odbýti, aby nějaký překážky na vaření neučinili, nebo z tej škody mistr sládek a tovaryši odpo- vídati musili. [2] Aby pivovár tím lépeji šel, má sládek se o dobré slady starati, majíc pšenice hodné a dosti jednu měřici na 1 sud, to rostem nepřetahovati. [3] A jakož z každej várky officírům deputáty vycházejí, kdyby se trefilo dvakráte anebo častěji za tejden vařiti, nemá deputátu než jednou v týhodni vydá-

Strana 43
Instrukce Fridlandská: XII. O pivováru a sladovnách. 43 vati, než co víceji vařil, k ruce panský na šenk vystaviti, a písař důchodní povinen bude za příjem pokládati. [4] Toho se sládek znamenitě varovati má, aby své dolívky aneb officírských deputátův na šenk žádnému nevystavoval. [5] Dolívky mimo obyčejný sud nemá sládek sobě více, kdy vaří, na 20 sudův zachovávati; a když dvakráte aneb častěji za tejden vaří, toliko půl sudu, a dru- hýho půl sudu k ruce panský na šenk vystaviti; na to má ouředník a písař dů- chodní znamenitý pozor dáti, aby se Mti páně důchodův nic neubližovalo. [6] Při dobrým hospodářství, kde a kdy se často vaří, voli se mlátem krmějí na prodej, a kdy se vykrmějí hodně, ty se prodávají a jiné uvazují; však stáři musí býti pěti-, šestiletí, aby na sebe maso přijímali a dobré peníze přinášeli. Kdy se ti vykrmí a zpeněží, ihned se, to jest každého čtvrt leta, jiní uvazují; však mezi mláto musí drobnou řezanku přimišovati. A na 4 měřice sladu uvazuje se jeden vůl. [7] Nechati mláta se taky musí pro svinský dobytek a drůbež pernatou, zvláště indiány, husy, kačeny a slepice. [8] Od*) sv. Havla až do sv. Jiří má sladův tolik naděláno býti, do sv. Mar- *) V opise Pražském psáno omylem Do. tina co by nejméněji stačilo. [9] Žádný sládek pšenice ani sladů za sebou míti nemá, než písař důchodní aby pšenice na slady vydával, a zase co každého týhodne sladu od sládka přijme, neminutedlně zapisoval. [10] Písař důchodní má obzvláštní rejstřík na vejstav piva míti, a každého, kterému šenkýři vystaví, jmenovitě zapisovati, a co se řídkého piva koliv a kvasnic prodá při každé várce, věrně znamenati. [11] Dříví ku pivováru a hvozdu, to aby se mezi velikonoci, nežli větší díla přijdou, nadělalo, přes leto vyschlo, a v zimě při dobrých cestách svozilo a do hranic vložilo a srovnalo; nebo v letě klízení sen, obilí a spravování rolí k tomu času nedá. [12] Officíři pozorně dohlídati mají, aby šenkýři vždycky pivo na pivo měli, pod jistou pokutou. [13] Chmelnice povinen jest sládek opatrovati, aby se časně vzdělávaly, při- hlížeti; kde která sádka vyhynula, zase jinou dobrou vsaditi; při uzrání a česání býti; chmel sušiti, po usušení před přísežnýmí osobami písaři důchodnímu odměřiti; a písař důchodní přijmouc chmel, má v suchém místě do truhel připravených a při- krytých, aby chmel nevyvětral, chovati, a jak přijal, tak z toho (znamenajíc, co se na každou várku vydá) počet činiti. [14] Inventář na sudy a jiná sladovní a pivovární nádobí má sládek míti, aby se nic nezmařilo, opatrovati, a pakli by jemu se čeho, jak přijal, nedostávalo, to má nový dosaditi. 6*

Strana 44
44 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: [XIII] O vinopalích. (Z opisu Pražského str. 21.) Jest jeden tak nemalý důchod z páleného. Jinde, kteří pálí, z kotlův pánům plat jistý dávají; a jinde sami páni platy dávají, pálené šenkýřům vystavují aneb prodávají, z vejpalek pak svinský i hovězí dobytek krmí a prodávají. Dává se z jedné měřice žita dobrého páleného 20 žejdlíkův, a žejdlík se platí po 3 kr. nyní, a vždycky podle proporcí, jak drahé žito jest, někdy dráž, někdy laciněji. Však na jednu měřici nejméněji 1 fl. užitku na páleným se zachová, a vinopalky [výpalky?] darmo zůstávají, z kterých vykrmený dobytek draho se prodává. Nechce-li pán nákladu na to vésti, pouští ten užitek osobám pod plat dle příležitosti odbytu na pálené, aby ten artikul důchodní v počtech prázný nestál, nýbrž jaký užitek ukazoval, a ne jinam ucházel; jako se lidé nacházejí, kteří po městech, městečkách a vesnicích páleného cizího v hojnosti roznášejí. Mohou-li cizí pálené platiti, proč by poddaní toho důchodu raději vrchnosti své nepřáli, příčiny nejní. [XIV] O rybnících. (Z opisu Pražského str. 21.) [1] Ponejprvé se musí rybníky rozlosovati, kteří mají býti na tření; a ty musejí býti nejmenší, totiž suchý aneb pískovatý; byly-li by pak blátlivý, mají se prosušovati jeden rok a druhý nasazovati. — Druhý rybníci musejí býti na rozsa- zování ročního plodu, aby zdvouletnil; není potřebí sušiti, než náleží, aby byly větší nežli jsou na tření, pro obšírnější průchod a lepší výtah plodu. — Třetí rybníci mají ještě větší býti na 2letý plod, aby stříletnil a pěkně zrostl; těch taky rybníků není potřebí sušiti, leč časem, aby větší plod vyrostoval. — Čtvrtý rybníky jsou na vysázení tříletního plodu, na kapry na dvě leta; ty mají největší býti. [2] Násada do těch rozličných rybníkův má se dávati podle váhy, jednoho každého rybníka velkosti a půdy dobroty; neboť byť byl rybník dosti velký a půdy dobré neměl, nemohl by tak velké a dobré ryby vydati; a protož, musí ho nepře- sazovati, než raději míněji nežli víceji do něho dáti. [3] Při lovení rybníkův na podzim sluší pěknější kapry na tření vybírati co se [do?] rybníků potřebovati může, a vždycky ne párem, než dva jikrnaté a jeden mlíčný, ty do obzvláštní sádky dáti a nimi v zimě nehýbati, až by z jara se roz- sazovati měli. [4] Starší jaloví a nehodní trdelníci mohou se zpeněžiti, anebo za vůdce mezi plody vsaditi. Když se hodnými kapry na tření nasadí s 15 kusy rybník, může se mezi ně dáti vejstřelkův 21 kusů, e contra 14 mlíčných a 7 jikrnatých, a tak dále proportionaliter, jak rybník velký jest.

Strana 45
Instrukce Fridlandská: XIII., XIV. 45 [5] I toho se neopobízeti [neopomíjeti?] náleží ve všech plodových násadách, aby, kde rybníky mělké se nacházejí a na jisté vodě nejsouc, aby přes zimu ob- státi mohli, tehdy před sv. Václavem takové rybníky zloviti a na jistější grunt a vody přesaditi se musí, a potom z jara rozsazovati do určitých míst a rybníkův. [6] Při rozsazování plodův a nasazování rybníků má se na to pozor dáti, aby bez velikého tam i sem přesypování a daremného přenášení plody se pořádně vyčítaly, do lejt nakládaly, a do kterého rybníka obráceny budou, odvážily, tam na vatky nebo koše pěkně vyložily, těm 2 osobám při vatkách a koších zastávajícím odvedly, až by se vylkaly, a když se vylkají, a jeden z officírův k tomu přijde, zase do rybníka vyčítaly, co se vyčte zapsaly. Officír pak, který k tomu poslán byl, má vyšetřiti, jak se rabuše na rybníku řezané při nakládání s vyčtením do rybníka srovnávají; nebo fůry rády pro sebe, zvláště z větších plodův a kaprův ustraňují, a protož, nepřijdou-li na počet, tak kolik se jim nedostane při skládání, platiti mají. [7] Nejní dobře kaprův na tření přes dvě tepla nechávati proto, že někteří prvního roku se podetřou a jiní druhého; tak se plody roční a 2letí zmíchají, pře- hurtí a při brakování otrou, tak že potom ani růsti nemohou, anebo rovní zůstanou; tolikéž snadno se nepozná, který jest dvouletý a který 3letý. [8] Stik ani vokounův mezi plody nedávati, nýbrž kdyby co takového, i ta nejmenší štika nebo vokounek se nacházel, to vyplemeniti a na struhách dobře plotky opatřiti, aby po vodě aneb proti vodě toho nic mezi plody nemohlo. [9] Rybníky, které na jistých vodách nejsou a na podzim zlovené, se mají z jara plné vodami naplniti, při troubách dobře zahraditi, aby nikdež voda neuchá- zela, jako i na splavích zastavením zvýšiti podle potřeby vody, aby se jí tím víceji držeti mohlo. [10] Tarasův při rybnících nespouštěti, aby vlny na hrázech škody nečinily. [11] Po okrajcích rybníkův, zvláště kde kapři jsou na tření dáni, nemá se dobytek pásti, nebo kapry z jejich příčin dobytek vyhání, a pastevci dobytek bijí aneb chytají. [12] K rybníkům musí, které na blízce jsou, dvě osoby nařízeny býti, které by k nim bedlivě a často dohlédaly, aby se od povodně neb jináč škoda nestala. V zimě pak aby rybníky prosekávaly, a tři, čtyry aneb více, podle velikosti rybníků, prohlubní každodenně otvíraly, okolo čepův a prlení obsekávaly, aby ledy čepu a prlení nevyzdvihly. Však fišmeistr a holomci aby též po všech rybnících chodili, nejvíce po přívalích a deštích, a co zapotřebí jest, ouředníku a officírům oznámili, jsou-li plotky aneb prlení na splavích spravené, dohlídali, opravovali, až [u?] splavu vody upouštěti nedopouštěli, leč právě v čas přívalův, jináče aby rybníky plné vodou drželi.

Strana 46
46 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: [13] Kde rybníky na tření jsou a žádného rákosí nemají, tu musejí fišmejstři a hejní některou březu anebo vrby neoklištěné vzíti, blízko chobota po krajích na- metati, aby kapři na čem jikry své zavěšovati měli. [14] Při lovení rybníkův má ouředník a officíři býti, a sobě ku pomoci 3 osoby přísežné přivzíti, a ty aby vyčítání kaprův, každý brak obzvláště, i štik na kopy nařezovaly, a co se každého dne chytí, specifice znamenaly; všeckno při lovení rybníků, kapry, štiky aby na kopy, jako i větší karasy, okouny, bělice, líny a dlešce počítaly; jinou pak drůbež na džbery měříc nařezovaly. [15] To se má znamenitě šetřiti, aby při brakování drůbeže malé štíhlata se vybíraly pro násadu zase do kaprových rybníkův; nebo taková malá štíhlata 3letému plodu uškoditi mohou, než při tom vyrostou, a potom za pěkný peníze se prodají. Mřenův a hrauzkův do plodových rybníků přisazovati nezlé jest, nebo ti plodům nic neškodí a do kuchyně vzácní bývají. [16] Co se rybníkův pustých dotýče: to by slušelo bez odkladův záse opra- viti, nebo za krátký čas může se ten náklad zase z nich utržiti. [17] Všeckny strouhy, jimiž voda se do rybníkův táhne, vyčistiti, aby voda do rybníkův docházeti mohla, an v tak zarostlých a zavřených struhách voda se toliko tratí, a rybníky naplňovati se nemohou, kdež i pastvy rybám se ujímá. [18] Když v rybnících ryby růsti nechtějí, znamená se, že by ten rybník sušení potřeboval; a protož musí se sušiti, a může obilím, zdělaje příkopy, aby se voda stáhla, jako ječmenem, ovsem, prosem a pohankou pro leto rybníku dobře užiti. [19] Fišmeistr a holomci nevody a vázky [vazby?] jiné k rybníkům dobře opatrovati, po lovení pěkně vypírati, vysušiti, zavěšovati, vytvrzovati, a co možná nové dělati; naposledy ze všeho počet učiniti povinni jsou. [XV] O ovčírnách a ovčácích. (Z opisu Pražského str. 25, 26.) [1] Nejbezpečněji jest ovčáky na kmen, to jest osmou ovci a všeho užitku osmý díl chovati; tak kdy panských ovcí jest 700, mezi ty vžene ovčák svých osmé sto, a bude při počtu užitku osmého dílu očekávati; kdyby pak ovce na dělení přišly, tehdy jak stádo jde, jedna za druhou, osmá ovčákovi, osmý jalový a osmý jehně bude. Proto má příčinu pilněji ovce opatrovati a náležitě pásti; nebo zhyne-li co, osmý díl jemu také zhyne. [2] A jakož se ovcám [sic] sůl dává každý měsíc, tu ovčák osmý měsíc sůl opatřiti povinen jest; dává se pak sole na 100 bahnic 8 liber, a na 100 kusů jalo- vého 4 libry; a to zmíchati se má u přítomnosti purkrabího [s] popelem a kořením, které ovčák přinese naschvál ovcím nejzdravějším.

Strana 47
Instrukce Fridlandská: XV. O ovčínech. 47 [3] Mistru ovčáku dvě krávy z panského stáda se pasirují, těch aby užíval: a kdyby se uznalo, že jsou dobře vykrmené, ku prodeji vrátiti ty proti jiným 2 kravám sobě daným povinen byl. [4] Dojivo ovec může se ovčáku aneb jinému projednati po 18 kr.: však nemá prvé začíti dojiti, ale ve 2 nedělích po stříži, a o sv. Václavě přestati. [5] Jinde v létě po stříži ovčáci s ovcemi na polích, v lesech, ve dne i v noci, kde se jim ukáže, stávají a tak role vyhnojívají, a každý den lísy přesta- vují; k tomu purkrabí a šafář dohlídati má, aby se pořádně role vystavily (vystá- valy?], po těch se může pšenice na zimu seti. [6] Sena ovčákům se dává na přechování 100 bahnic a přechování 100 jalových 6 vozův [sic]. Hrachu a čočovice aby se tím víceji sívalo, nebo taková sláma jest ovcám velmi užitečná. [7] A žádný ovčák ani pacholek aby bez opovězení svých ovec neprodával, pod skutečným trestem. [8] Jak se ovce ostřihají, má se vlna hned zvážiti a do příjmu položiti. [9] Jak se ovce bahniti začnou, má ovčák s šafářem vruby zdělati, a počna hned od prvnějšího jehněte, co jich každého dne se narodí aneb zhyne, nařezovati; k tomu povinen jest purkrabí bedlivě dohlídati, a každého dne co v ovčírni se našlo aneb ubylo, do cedule zapisovati. [10] Ovčák má všecky kůže z umrlého dobytka a z jehňat i spratky dobře natažené sušiti a při počtu skládati. Pakli by kůži kterou zmařil aneb shnojil, povinen ji bude zaplatiti. [11] Ovce se mají častěji, nežli o sv. Jiří a o sv. Václavě, vyčítati, a to kdy se ovčák nenaděje; nebo mnohokráte ovčáci dvě, tři i více ovec, zvláště dobrých skopcův, ustraní a prodají, a potom lecjakými dosadí, kde o počtu vědějí. [12] Ovčák povinen jest v zimě ovčírny všudy opatřiti, aby ovce, zvláště jehňata, nenastydly. [13] Stříhati ovce z jara náleží na nový měsíc, aby ihned zase vlna rostla; a na podzim na starý měsíc, aby vlna pomalu růstla a potom tak snadně neslezla. [14] Ovce nejlépe jest práti na tekoucích vodách, aby, kdy se perou, vždycky kal odcházel. [15] Hnojem ovčím nejpříjemnější jest na pole pod pšenici hnojiti. [16] Lísy a řebříky povinen jest ovčák sám dělati anebo na svůj náklad dělati dáti.

Strana 48
48 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: XVI] O setí a sklizení obilí. (Z opisu Pražského str. 26, 27.) [1] Semeno k setí přihotovené má ouředník a purkrabí všeckno zhlídnouti; pokudby hodné a čistotné nebylo, nesluší ho rozsívati, než čistotnější naříditi. [2] K semenu se má co nejspíšeji možná mlátiti, aby potomně role připra- vená na semeno nečekala. Často se přitrefuje, že v zimě pšenice vyhynou, a protož aby pustě rolí neležela, takové místa ječmeny zaseti se mohou, a po ječmeništi potomně hrachy. [3] Role sluší na tři traty rozděliti, do jedné aby se selo na zimu, do druhé z jara, a třetí aby ouhorem ležela a potom k podzimnému osívání strojila. [4] Na zimu se neseje než pšenice, rýž a ozimní ječmen. Jiná semena všecka z jara, však každé má čas. Nejraněji se sejí hrách, jará pšenice, jará rýž; oves po velikonoci; ječmen, hrachy v křížové dni, a len po sv. Duše, konopí, pohanka, o sv. Vítě sází se zelí. [5] Jak se pole sklízeti má, jest prvé psáno. Však kdy se len a konopě trhají, dáti je do snopkův vázati, a kolik se při každém dvoře snopkův, mandelův neb kop najde, zapisovati, zvláště hlavaté konopě; a když se vymočí, usuší a vytřou, do kloubův svázati, a co kloubův bude, pořádně sčísti; potom kdy se vyháchlují, tu koudel vzláště a pačesky vzláště převážiti, za příjem položiti, potom podle roz- vržení do dvorův a mezi poddané přísti dáti, a přízi na plátna zdělati; čisté pak konopě, zvláště tenší poskonky, mohou se taky přísti, než další konopě na provazy, tenata a všelijaké vazby převážíce zanechati; než len co nejpěkněji přísti dáti, jako i lněnou koudel a pačísky. [6] Hnoje na ouhory k zelí, konopiam, mají se všecky, kdy jiného díla nejní, ze dvorův a ovčírny vyvážeti. [7] Item natříti se může ze 4 snopkův konopí 1 libra, ze 4 kop 60 liber, nahachlujíce z 60 liber čistých konopí 30 liber, pačísek 15 liber, koudele 12 liber. Napřede se z 1 libry hachlovaných konopí (počítajíc do čtenílku po 20 pásmech, a do pásma 40 nití) 3 čteníky. Lnu natříti se může z osmi snopkův 1 libra, a tak 22 z 1 kopy 71/2 lb., ze 3 kop snopků 221/2 libry. Vyhachlovati se může ze 221/2 libry lnu čistého 111/4 libry, pačísek 5 liber, koudele 5 liber. Napříslti se může z 1 libry čistého lnu 6 čteníkův, z pačísek 3 čteníky, z koudele též z 1 libry 2 čteníky Konopného plátna nadělati může ze tří čteníkův 2 lokte, pačesného ze 3 čteníkův 2, koudelnýho z jednoho čteníku 1 loket. Lněného plátna z každého čteníku půl lokte, pačesného ze tří čteníkův 2 lokty, koudelného z jednoho čteníku 1 loket; tuto rozuměj krátký loket na 24 coulů.

Strana 49
Instrukce Fridlandská 1628: XVI—XVIII. 49 XVII] O zahradách a štěpnicích. (Z opisu Pražského str. 28.) *) [1] Na štěpnicích má se všeckno již vyrostlé stromoví na zimu vykopati, v zimě sněhem zaházeti; na jaře, nežli teplo přijde, housenky sbírati, štěpy staré ostrouhati, suché větve vysekati při samým dřevě a to místo kravským lejnem za- mazati; z zahrady nečistoty vyhrabati, a okopávané stromoví zase zemí prvé vyko- panou zahrabati. *) Rozuměj: okopati, jak i níže stojí. [2] Ovoce nejlépeji jest na stromích prodávati, však pro domácí potřebu předně nejhodnější vymíniti sluší. [3] Zahrady a štěpnice mají se, a to na podzim, planím mladým [čti: plá- němi mladými atd.] hruškovým a jabloňovým, kdy měsíc roste, podsazovati, aby se ujaly, potomně dobrými rouby štěpovati mohly, aby zahrada nescházela. [4] Za užitečné se pokládá, kdy včel kopa neb víceji oulův v zahradách a štěpnicích stojí, a čistotně opatrují. A mají štěpnice i zahrady náležitě ohraděny býti, aby tam snadno v nich škoda činiti se nemohla. Tráva v štěpnici může se na seno sícti. [XVIII] O mlejních. (Z opisu Pražského str. 28.) [1] Mlejny mají mlynáři spravovati, na kolních půdách, truhlicích a střechách, časně. Však co starého jest a toliko oprávka, od toho se mlynáři neplatí; ale co nového by z poručení a ne o své ujmě dělal, od toho se mu podle slušnosti platívá, totiž od vodního kola 1 fl. 30 kr., od palečního kola 2 fl., od řídele 1 fl., od krou- žení běhoulna 1 fl. 30 k., od kroužení spodků 1 fl., od vybíjení 1000 nového šindele na střechu 24 kr. [2] Mlynář povinen jest kamenů šetřiti a ne přepříliš křesati; a kdy se ka- mení kupuje, má sobě mlynář dobrý kámen vybrati; jináče vybere-li nehodný, ten mu se přivrhne, a lepší za své peníze koupiti musí. [3] Kde mlynář z míry slouží, aby křivdy neučinil, povinen jest obročník pilně k tomu dohlídati. [4] Stavy, kde se voda do příkopy žene, i splavy, kde vody nadržují, mají mlynáři opatrovati, aby se nestrhly, a co potřebí ihned opravovati, jakož i na pří- kopy pozor dáti, aby se netrhaly, a kde potřeba ukáže, škodu předcházeti. 5] Mlynář povinen jest ono právo dokonale zachovati: kdo prvé do mlejna přinese, aby také prvé mlel, pod pokutou 1 měřice pšenice. Co se k ruce panské a do dvorův mele, z toho nesluší mejta bráti. Archiv Český XXIII, DN Nann1.

Strana 50
50 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [6] Purkrabí má na všecky ve mlejně více [věci] náležitý inventář s mly- nářem míti. [7] Radči [?] mlynáři holuby chovají, toho se nejináče dopustiti má, než z polovice, totiž aby jeden pár holoubat do kuchyně panské a druhý mlynáři náležel. XIX] O šafářkách. (Z opisu Pražského str. 29.) [1] Šafářka má býti žena čistotná, obratná, věrná, na čeládku ohrozlivá, pilná, a při spravování mlíčného dobře zběhlá. Při dojení krav mnohé lenivé dívky více spí nežli dojí, a protož šafářka má na ně pozor dáti, a jestliže krávu dobře vydojily, sama podojovati; najde-li, že dívka nedbanlivě dojila, skutečně ji trestati, nebo se tak krávy pokazí, a prvé času mlíka dávati přestanou i zjalovějí. [2] Žádné krávy nemá šafářka odstavovati, než 4 neděle před otelením, než každou dojiti, dokud krapku mlíka dává; nebo musí na to mysliti, že od jedné krávy každé 52 libry másla a 100 liber sejra (tvaroch se pro čeládku zanechává) po ní se do roku žádá. [3] Jak se krávy podojí a mlíční spraví, má šafářka dívky v letě na trávu hnáti, a kravám aby tím lépeji přidati se mohlo. [4] Šafářka má mezi dívkami řád držeti, jedna aby vařila, druhá aby svině a prasata opatrovala, třetí aby telat hlídala, a čtvrtá peřnatou drůbež šetřiti pomohla. 15] Od jedné každé slepice, berouc jednu druhej na pomoc, povinna šafářka dvésti nejméněji kuřat 4, a 1 kopu vajec; od husy housat 5. od indijánek mladých 4, od kačen mladých 10; kdy to učiní, přestane se na tom; dá-li více, to věrnosti a pilnosti její se připíše. [6] Jedna každá šafářka má se snažiti, aby stravú čeládku i dobytek na zimu opatřila; šafáře napomínala, aby tím víceji země k zelí, řepě a mrkvi připravil, mrkev, řepu svého času sel a zelí sázel. Však šafářka povinna jest takové semena dávati, nebo vždycky košťálův nejpěknějších, vybraných, mrkve a řepy z jara má s dostatkem nasázeti a odtud semena zbírati; pokud by pak toho zanedbala, musí semena za své peníze koupiti. [7] Kdy se mrkev a řepa obrodí, tehdy ji dáti co nejmenšího jest nasušiti. zelí pak kroužiti neb sekati a kvasiti; k tomu všemu má purkrabí dohlídati a do inventářův šafářčiných zapisovati. Nebo jestli by co mimo potřebu bylo, to by se mohlo speněžiti. Dokud řepy a mrkve před rukami jsou, má písař obroční jednoho vaření pro čeládku nedávati.

Strana 51
Instrukce Fridlandská 1628: XIX, XX. 51 [8] Soli na 10 věder zelí pasiruje se jeden špížek, a na jednoho čeledína 1/4 libry za tejden; jakož za den na 8 dělníkův 1/4 libry, na centnýř sejra 12 liber, na cent solení másla 8 liber. [9] K desíti kravám dosti má šafářka na jedné dívce; a ty dívky mají zimního času přísti, a jiná čeládka peří odtrhávati. [XX] O šafářích. (Z opisu Pražského str. 30, 31.) [1] Šafář má rozumný a správný býti, tak abyl netoliko čeládku říditi, ale také i věci hospodářské, pluhy, rádla, brány, řebřiny, a co tak okolo domů potřebí jest, zvláště i na střechách, opraviti uměl. [2] Má sobě šafář všecka pole k jeho dvoru v traty rovné rozlosovati, jak velká a dobrá která trata jest vyšetřiti, aby věděl oznámiti, že tuto pšenice, tuto rýž, tuto ječmen, tuto hrách, oves, proso, pohanky bezpečně se síti mohou, a ty role potřebují hnojení, ty pak dosti hnojené jsou. [3] Šafář při voráčích, aby dobře vorali, při sekáčích, aby dobře sekali, při hrabáčích, aby pěkně hrabali, usušené seno do velkých kup skládali, šlapali, aby kupa nejméněji z jeden vůz byla, na suše pěkně rovně složena a ohrabána stála, aby jí mokro a dešť uškoditi nemohly. [5] Při rozsívačích s obročníkem, aby náležitě semena dávali a ne ledajaks házeli, má dohlídati, i při nich, až takové dílo vykonají, býti. [5] S pacholky povinen jest šafář vyjížděti, jestliže s potahy jak sluší dělají, pohleděti; a zahálejí-li nebo nedobře dělají, pacholky dobrejmi slovy, nestačí-li dobrá slova, kyjem jich napraviti, an jsou povinni jeden potah nejméněji pod 3 měřice obilí zvorati za jeden den. [6] Šafář má pozorovati, aby žádná panská role v úlehly puštěna nebyla, nýbrž jestliže by jaká rolí úlehlem ležela, tu rozvorati, a k osetí, jakémukoliv obilí se hodí, strojiti dáti má. [7] Aby hnojové časně v zimě vyvezené byly, šafář purkrabího nabíhati má bez ušetření. [8] Uhlídal-li by šafář, že na střeše dvorské kde jaký šindel nebo došek vypadl, hned to zapraviti má, aby do stavení na sena a obilí neteklo. [9] Na slámy má šafář dáti znamenitý pozor, aby se neroznášely a daremně nestály, nýbrž pěkně do stohův rovnati a chovati, nebo se ne každého roku slam dostává. [10] Každého dne sobotního povinen jest šafář na kancelář mezi officíry se dostaviti, co jest minulého týhodne vykonal, správu dáti, a co následujícího týhodne 7*

Strana 52
52 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: předsevzeti [by se] mělo, přednésti, a potom dosáhnouce dobrého naučení a vymě- ření, nejináče hospodařiti. [XXI] O forštu a prodaji lesův. (Z opisu Pražského str. 32.) [1] Myslivec dobrý, věrný a pilný může se za foršta vystaviti. Však žádný foršt ani hajný bez vůle a přítomnosti ouředníka dříví prodávati nemá, a protož mají se všickni společně na tom snésti, do lesův vyjeti, a co kde by se bez škody prodati mohlo, příležitosti zhlídnouti. [2] Též žádný ouředník ani regent buď k stavení nebo ku palivu žádného dříví bez vykázání foršta a hajných sekati nemá, a takové dříví ihned při přítom- nosti ouředníka a foršta aby se vycejchovalo. [3] Při sv. Havle aby se dříví prodávati začalo; a cokoliv lesu se prodá, každý, jenž koupil, aby to do sv. Jiří vyvezl. Pokud by toho neučinil, ten les a dříví jemu vzato bude. Na dluhy pak žádného dříví neprodávati. Každého roku co se koliv mnoho nebo málo dříví prodá a jak draho a komu, má se obzvláštně rejstřík sepsati, místo, kde les prodán jest, a jak mnoho provázkův, kmenů neb vejstavků prodáno jest, specifice dokládati; a ten rejstřík ouředník, purkrabí a foršt podpíšíce, písaři důchodnímu odvésti, aby ten při počtech za approbací položiti mohl. [4] Do mladých sečí dobytka žádného nemá se honiti dopouštěti, nýbrž suché dříví ku potřebě dvorské má se z lesů vykliditi. [5] Foršt povinen jest znamenitě toho šetřiti, aby se pořád od kraje dříví sekalo, a ne jeden provázek tu a druhý prostřed lesu, an skrze takovou neprozře- tedlnost, kdy se les v prostředku otevře, větrové velkou škodu činí. [6] Foršt má netoliko na les, ale i myslivost, zvěř i ptactvo pozor dáti. [7] Tenata velký i malý má foršt v svým opatrování míti, aby nehnily a od myší sekané nebyly, šetrně zavěšovati, zlé tvrditi a podle potřeby opravovati, sošky také hotové vždycky míti. Poznamenání věcí všelijakých a rozvržení, podle nichž se za regirování uro- zeného a statečného rytíře pana Adama Chvala Kunáše z Mahovic, nařízeného nad hospodářstvím splnomocněného kommissaře v knížetství Fridlandského, řídilo a spra- vovalo, leta páně 1638.

Strana 53
Instrukce Fridlandská 1628: XXI, XXII. 53 Co předchází, jest nápis v opise Pražském str. 33. — Správnější jest nápis v staré knize Čelakovského fol. 8h, jenž zní takto: Artikulové, kterak se kde a jak při hospodářství na panství JMti Kſnížecí] v kraji i v knížectví Fridlandském hejtmané, purkrabí a písaři chovati mají, a jim při tom všelijaké nařízení od pana Adama Chvala Kunáše z Machovic, od JMti kſnížete/ Fridlandského a Saganského v knížetství Fridlandském tehdáž nařízeného kommissaře, vydané 14. Junij 1628. [XXII] O hejtmaních, purkrabích a písařích. Zde tiskne se tato instrukce z opisu Pražského str. 33—38 s některymi opravami z knihy Čelakov- ského str. 8h—12b. V opise Turnovském str. 40—44 jest jenom 18 článků, totiž články 1—16, 36, 37. Ve sborníku Hradištském f. 28a—29b jest článků 30. — Srovnej podobné artikule z opisu Pražského tištěné výše str. 28 č. I, a str. 39 č. XI. 1. Přede všemi věcmi, kdež grunt a pravidlo hospodářství jest, věděti příle- žitost všech a všelijakých důchodův, jak peněžitých tak i obilních, stálých i běžných platův; aby hejtmané rejstra urbarní nejdále do dvou neděl sem do buchhalterie odeslali. 2. Každý hejtman, purkrabí, písař důchodní, obroční, jako i jiní služebníci aby při zámku pospolu, kde se věc JMti Knížecí řídí, zůstávali, a poněvadž JMti Kcí slouží, ne v svých dvořích anebo jinde se zdržovali; nebo tu veliká škoda neb meškání důchodův jest, že své věci spravujíc, povinnost JMti Kcí obmeškávají. Což se tuto na oko spatřiti může, jak pěkný řád po panstvích jest a pochází. Též aby žádných zbytečných písařův, pacholat při zámku mimo ty, kteří jim přidáni jsou, nechovali, sami svá registra sobě, nespolehajíce se na jiné nedbalce, spravovali, a tudy ke škodě, z kteréž sami odpovídati mají, nepřicházeli. 3. Žádný hejtman ani žádný jiný, kdo v službě zůstávají, aby žádného dobytka ve dvořích JMti Kcí ani mezi lidmi poddanými pod propadením toho všeho nechoval. 4. Týž každý hejtman aby každého týhodne anebo, nechce-li, ve dvouch nedělích dvory, rybníky, mlejny, ovčírny a jiné hospodářství sjezdil, též k gruntům vorným dohlídal, jak se pilně, co kdy čeho čas ukazuje, při hospodářství spravuje, nebo zdali potahy, dobytkové a drůbež v dobrém a bedlivém opatrování jsou; a zvláště pak, na čemž nejvíceji záleží, při setí, klizení obilí, nasazování a lovení rybníkův. 5. Pivovár a sládky, to může vždycky na dobrém pozoru míti. 6. Při šafářích s purkrabím to naříditi mají, aby za půl dne pod jeden strych rolí zvorali, a tak za jeden den jedním potahem dva strychy, to vše dobrým dílem, k čemuž oba dohlídati mají.

Strana 54
54 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 7. Hnoje zimního času ze dvorův za dobrých cest a tehdáž za dobré prá- zdnosti dáti voziti, z ovčínův pak dříve sv. Ducha. 8. Jak mnoho kterýho dobytka při každém dvoře se chovati a přes zimu se zavříti má, toho všeho jisté poznamenání býti má. 9. Po gruntech, lukách, rolích, pastvištích, kdež žádných cest nejní, jezditi brániti; příkopy časně vzdělati, ploty zahraditi; na lukách hned po jaru kopce krtečné rozmítati, srovnati; kde jaké křoví a pařezy, vyklestiti, a toho šetřiti tehdy, když mízha jest; břehy při struhách nebo potocích, kde by tak potřeba byla a ká- zala, zvopravovati dáti, aby vystupováním voda trav na lukách nepodkalovala. 10. Semena lněná, semence a jiné obilí vyměřiti tak, aby k budoucímu roku vedle uložení semen s potřebu bylo. 11. Role neb oulehle ladem ležící, kde by se koliv při kterém dvoře nachá- zely, neprodleně všecky zvorati a zaseti dáti, aby nikdež nic takového prázdného na škodu JMti Kcí bez oužitku zanecháno nebylo; pakli by co zoumyslně od hejt- manův pominuto bylo, na něm té škody postíháno bude. 12. Nájemníci co od drůbeže, indiánův, husí, kačen, slepic, kuřat a jiného restirují, to časně zupomínati, do dvorův dosaditi, a nimi ten počet, co na každý dvůr uloženo jest, doplniti.*) *) Tento článek jest též v opise Turnovském i Hradištském, ale schází v knize Čelakovského, a ná- sledující články 13—37 mají v ní čísla 12—36. 13. A co takové drůbeže, indiánův, husí, kačen, slepic, kuřat po dosazení jich s potřebu dvorův přebejvati bude, to pro kuchyni JMti Kcí kde náleží odvésti, a jiné přebývající zprodati a speněžiti se může. 14. Koní, klisen ani žádného konského pohlaví aby se bez vůle a vědomí komory neprodávalo; a jestliže z kterého dvoru kdy a kterého dne buď do jiných dvorův se dají, tehdy aby vždy v cedulích týhodních ihned ten tejden za vydání z toho dvora, kde by vzaté byly, se položilo, a v druhém dvoře, do kteréhož při- jato jest, zase za příjem se položilo, a tak věděti mohlo, kdeby vzaté byly a kde se co toho poděje, jakž se tomu z přípisu cedulí dobytčích, jakž spisované býti mají, porozuměti moci bude. 15. Cedule týhodní aby se vedle formy písařům vydané spisovaly; reštant peněžitý od hotové summy rozepsati, a každého týhodne, co se od kterého dlužníka na dluh jeho přijme a co za kým jakého dluhu ještě zůstává, to vykazovati, a to každou materii a postu zvláště. 16. Též cedule týhodní písaři aby každej tejden spolu srovnávali, co má jeden za příjem anebo za vydání, a na kterého písaře cedule se vztahuje, aby to týž písař každého týhodne za příjem nebo za vydání položil.

Strana 55
Instrukce Fridlandská 1628: XXIII. O hejtmaních oc. 55 17. Cedule své aby každy písař podpisoval, a každý hejtman, když cedule přehlídne, aby je též podepsal; žádný písař bez podpisu hejtmana aby nic nevydával, nebo nebude-li míti písař na každou věc approbací s podpisem hejtmana, takové vydání při počtě jemu se pasirovati nebude. 18. Toto pak jisté nařízení jest, aby při všech panstvích zadosti tomu uči- nili: cedule týhodní všecky i [s] správami hospodářskými aby každého týhodne, v pátek totižto, jistotně do buchhalteře odvedené byly, nebo po zavření cedule v so- botu dosti jim času tři neb čtyry dni ku přepisování jich bude. 19. Z kteréhož pak panství by tak se nezachovali, tehdy každému hejtmanu za čtvrt měsíce služby tolikrát, kolikrátby se toho dopustiti opovážil, tak že by cedule časně odvedeny nebyly, se porazí, a več mu to dále obráceno bude, toho ještě k tomu očekávati má. 20. Písař pak každý, který by se toho dopustil, též aby za 1/4 měsíce služby mu vyraženo bylo, a 4 neděle v poutech zůstával; a jestliže by pak toho předce přestati nechtěl, co mu z toho dále následovati bude, aby budoucně žádnému jinému viny než sám sobě nedával. 21. Co se pak cedule písaře obročního dotejče, ten aby každého týhodne jedno každé obilí, obzvláště jak mandele, co se jich vymlátí, též co se zrna naměří, v cedulích kladl; a zase při každém dvoře co mandelův každého obilí v stodolách, též na zrně na sejpkách, se každého obilí, zejmena jmenujíc, na hotově nachází a jest, též na dluzích a za kým jakého obilného dluhu zůstává, za restant vyka- zoval, a ne tak všechno v hromadu spleteno bylo, jak se to v cedulích mnohých nachází. 22. Žita ze mlejnův za příjem, též zase do mlejnův vydané za vydání po- kládati; mouky po jednom každém strychu žita po 8 čtvrtech*) zase od mlynářův přijímati, tak aby mouka jako žito zvláště v svém počtu bylo, odkudž se vždycky věděti bude, jak mnoho žita, též i mouky obzvláštně každého týhodne v restu zůstává. *) Jest snad chyba v opise Pražském; v knize Čelakovského i ve sborníku Hradištském stojí: „po 5 věrtelích,“ rozumí se mouky, jakž předpisuje také instrukce komorní v AČ. XXII. str. 415 čl. 97. 23. Resty buďto peněžité neb obilné, které písaři každého týhodne vykazují, má hejtman všecky ty osoby v jednom aneb ve 2 měsících obeslati, takové vykázané obilné dluhy jim přečísti dáti, znají-li se k nim jich se dotazovati, takové přiznání i odporování znamenati, a k čemu se přiznají a co odporují, ihned na druhý den do buchhalterie poznamenání odeslati. 24. Každého týhodne aby písař důchodní, co peněz přijme, ty do sklepův do truhly skládati a ji zamykati má, od kteréž hejtman jeden klíč a písař důchodní druhý aby měli; a co tak kterýho týhodne peněz na jaké minci složeno bude, min-

Strana 56
56 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: covní ceduli jednu do tý truhlice k těm penězům přiložiti, druhou týž podobnou hejtmanu odvésti, a třetí při sobě zanechati povinen jest. 25. Jak mnoho pokuty za jakékoliv provinění od lidí hned od ujití panství k ruce JMti Kcí přijato jest, a kde v kterém počtu za příjem uvedené jsou, toho všeho pořádné poznamenání do buchhalterie odeslati. 26. Též jak mnoho luk při forštu ležících ke dvorům náležejících anebo při jiných jakýchkoliv gruntech jest, jak mnoho se na nich sena a otavy naklizuje, a jak mnoho z jedné každé, kdy a při kterém času platí, též poznamenání se ode- slati má. 27. Odoumrtní peníze, co jich jest po lidech zběhlých, zle zachovalých, do důchodův hned od ujetí těch panství k rukám JMti Kcí připadlo, to aby jeden každý hejtman vedle dobrého svědomí a povinnosti své s pilností v rejstřích sirotčích vyhledati dal a sám též to přehlídl, a takové poznamenání, co by se těch peněz našlo, jistotně dříve dvou nedělí pořád zběhlých do buchhalterie odeslal. 28. Každý hejtman, purkrabí, písař důchodní, obroční pacholata při kanceláři po jednom chovati mají a je v prácech, v psaní a v počtech cvičiti. 29. Victualia všelijaké jakékoliv ze dvorův pro kuchyni JMti Kcí se odsílají, zejmena z kterého dvoru, kterého týhodne, od purkrabího v rejstřích dobytčích to za vydání při jednom každém dvoru, od písaře důchodního též v penězích za příjem i zase za vydání vedle mírného každé věci prošacování neminutedlně kladeno býti má. 30. Písař obroční*) časně před vycházením terminův nájmu mlejnův po mlejních sjeti, mlynáře napomenouti, aby jeden každý nedadouc času projíti, při každém terminu obilí hodné vedle nařízení, a ne nějaké snětlivé,**) odvozoval; a ta- kové obilí ihned při pronájmu mlejnu za příjem sobě do počtu položiti má, a ka- ždého týhodne na každém mlynáři, co téhož nájmu pozůstává, rest vykazovati má.*** *) V opise Pražském stojí: důchodní. —**) Tak stojí v Čelak. V opise Pražském: nějakou sme- tlaku; v Hrad: nejakau smotlachu. — ***) Tímto článkem 30. končí se ta instrukce ve sborníku Hradištském 28a—29b. 31. Také všecka ležatá obilí, sutá na špejchařích, bedlivě na ně pamatujíce, aby jeho neopatrností nezmuškovatělo a jinak k skáze nepřišlo, zvlášť kdež sejpky nad maštalemi a nad chlívy dobytčími jsou, kdež obilí od páry z marštale porušení berou, vždycky každého týhodne, a na suchých a pohodlných špejchařích každé čtyry neděle, a to při nastání měsíce nového dáti přeházeti. 32. Všickni pak purkrabové a písaři cedule téhodní své a zprávy týhodní dvakráte přepsané do buchhalterie odsílávati, a k napřed jmenovanému dnu, jakž o tom doloženo jest vejš, zhotoviti. 33. Míry obilné všelijaké, jako i každé závaží při dvořích, špejchařích, pivo- váře a mlejních začasté přeměřovati a průbovati mají, aby větší na příjem a menší na vydání nebyly; kdo by se toho dopustil, ten jiným ku příkladu ztrestán bude.

Strana 57
Instrukce Fridlandská 1628: XXII, XXIII. 57 34. Koní, klisen žádných ze dvorův aby vydáno nebylo, nežli proti jistým kvitancím štutmistra. 35. Koně a klisny, pokudž by nehodné byly a ku práci se nehodily, o tom časně aby od hejtmana oznámeno bylo, nehodné vybrati, a na to místo zase jiné *) Články 17—35 scházejí v opise Turnovském. hodné dosaditi.*) 36. Kontribucí co se od koho přijme, kdo jak mnoho jí za který termín odvede, každý má zejmena z jedné každé vsi obzvláštně položen býti. 37. Co se na dluh komu koliv prodá, ihned, jak se prodá, to sobě písař za příjem položiti, a restanty za to vykázati má. [XXIII] O pivováře a sladovnách. (Tištěno podle opisu Pražského str. 38—42, s opravami z opisu Turnovského str. 32—36, a z knihy Čelakovského str. 12b—16a. Ve sborníku Hradištském f. 17b—19. — Srovnej výše str. 42 č. XII.) 1. V pivováře a sladovnách sládek s čeládkou svou aby vždycky zůstával a práci se nevyhejbal, aby jiní darmochlebové a zahaleči, jak se jich často bez- potřebných při verštatech nemálo zdržovalo, za něho nepracovali, jemu škody ně- jaké, z kteréž by sám odpovídati musel i ji platiti, neudělali, nýbrž mimo jistou čeládku, která k jeho práci přidána jest, žádných vandrovních tovaryšův a jiných zahalečův přechovávati nemá, pod trestáním. 2. Při vaření piva nikdá víceji sladu nemá bráti, nežli na jeden sud piva po třech věrtelích sladu, jak se vůbec ten obyčej zachovává. 3. Z první várky deputáty, co komu náleží dáti, aby vycházely, z druhých pak várek v témž týhodni učiněných k dobrému JMti Kcí za příjem klásti, i do varního rejstříku, komu co a kdy se toho vystaví, poznamenati, jakž toho forma v cedulích ukazuje. 4. Piva řídkého aby polovici tolik udělal, jako bílého, každý sud piva říd- kého po 24 kr. 5. Pro čeládku z první várky piva řídkého se pasiruje polovice, a druhou polovici k prodaji; z jiných várek všeckno též k prodaji. Ze dvou sudů piva bí- lého má dávati sládek jednu konev kvasnic, anebo za konev kvasnic [po 12 kr. platiti; tím způsobem kalů tolik jako kvasnic aby dával, aneb za každou konev]*) po 6 kr. aby platil. *) Slova v závorkách jsou vzata z opisu Turnovského a z knihy Čelakovského. 6. Dolívky větší aby sládek mimo obyčejný sud nikdy nemíval; na 20 sudův z první várky jeden sud se jemu pasiruje, z víceji várek v tom týhodni po půl sudu; ostatek aby se za příjem každého týhodne do důchodův k dobrému JMtiKcí do cedulí týhodních pokládalo. Archiv Český XXIII. 8

Strana 58
58 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 7. Kde se tři strychy sladu dávají, tu aby se jeden vůl k témuž 3. strichu mláta, a kolik koliv várka sebou přináší, tolik volův aby se krmilo při tomž pivo- váru.*) Takové mláto s drobnou řezankou míchaje, tím voly vykrmovati; kterýžto voly vyspělé 5, 6 neb 7leté aby se kupovaly a ke žlabu vázaly. *) V knize Čelakovského zní první věta: „Kde se várky činí, a blízko dvory jsou, tu aby se v ka- ždém jeden vůl mlátem krmil, třemi strychy mláta, a kolik koliv várek z sebou kde přináší, tolik volův aby se krmilo při témž pivováru.“ — Oba texty zdají se býti pokaženy. V opise Turnovském není tento článek. Viz podobný článek [6] výše str. 43. 8. Každého čtvrt leta vykrmené voly prodávati a zase na to místo dobré, jakž dotčeno, k žlabu vázati. 9. Mláto jestli někam jinam, kromě vedle nařízení, by se vydávati a ustra- ňovati mělo, a to vskutku shledáno bylo, tak jakž se to již při některém panství shledalo: tehdy sládek s písařem i ten každý, kdož by takové mláto přijímal, mají na svém všelijakém jmění tolikrát, kolikrát se toho dopustil, pokutován a trestán býti. 10. Sladu, počnouc od sv. Havla v tom čase až do sv. Jiří, aby se při pivováře tolik nadělalo, co by do času vánoc anebo při nejmenším sv. Martina for- ratu na várky vystačiti mohlo. 11. Takové slady na díle aby přetahované nebyly, toliko z jednoho korce pšenice pět věrtelů sladu aby uděláno bylo, načež obzvláštní pozor sládek dáti má; k čemuž od hejtmana, purkrabího a důchodního*) písaře dohlížeti se má, aby se sladové jakž náleží a v čas oupravně zdělaní připravili. *) V knize Čelakovského stojí: pivovarního. 12. Pšenici každého týhodne, co jí na vzdělání sladu dá, tu za vydání, a z ní slad zdělaný zase za příjem s přídělkem jeho na strichu po 1 věrteli počí- tati má, aby vydání pšenice a z ní příjem sladu zvláště kladeno bylo, a tak pšenice s sladem za jedno do restu míchána nebyla; odkudž se vždycky viděti moci bude pilnost sládka, jak mnoho sladu zděláno míti bude. 13. Žádný sládek za sebou pšenice ani sladu míti nemá, nýbrž písař, který v svém počtě a opatrování pivovár má, sládkovi aby pšenice na sladu dělání kaž- dého týhodne vydával, a zase co každého týhodne sladu nadělá, ten aby na sladovně se vyměřil. 14. Slady zdělané, na jednu každou várku co jeho náleží, aby na hromádky obzvláštně rozděleny byly, aby se dohromady nesypaly; nebo kdyby na velké hro- mady slad vyměřovati se dáti musil, že by toho potřeba ukázala, měřením jeho že by se hrubě zetřel, tudy by se v něm škoda stala; z těch hromádek se mnohem lépeji než na velké hromadě poznati může, jak ho mnoho v restu pozůstává. 15. Při várce aby sládek při nejmenším každou vodu na pánvi dvě hodiny vyvařoval, a na každém rmutu též dvě hodiny na každé vodě, aby se jemu na

Strana 59
Instrukce Fridlandská 1628: XXIII. O pivováře. 59 pánvi vyznamenalo a to vyprůbovalo, jak mnoho vody na každou pánev nalévati a zase vody v míru svařovati má, a to pak při vaření rmutu aby se zachovalo. 16. Na obzvláštní káď, když se rmuty na pánvi vyvaří, aby se slívalo, ne do té kádě zase, do které se slad sype, jakž se močí slad, což pro lenost činí; a to není možné, aby se piva dobře vyvařovaly, a hodně dělati mohly. 17. A tak když jednou mírou vždycky bude na pánev se nalívati i také zase vyvařovati, tehdy piva nebudou přebrané, jak jednou tak i podruhé dobře jednostejně vyvařena budou; nevím potom jakou by sládek vejmluvu míti mohl, když toliko v udělání sladu pilnost zachovává, aby v díle pokaženy nebyly. 18. Při spílání aby do menších sudův, mimo sud a půlsudů, kromě depu- tátu v první várce, pivo lito nebylo. 19. Co se vystavování piv do krčem dotejče, toť aby se každého týhodne*) v cedulích, do které krčmy se co vystaví, rozpisovalo, mimo varní rejstřík obzvláštně a [s] krčmáři, každého týhodne hejtmanu zprávu učiniti, jak mnoho jim toho měsíce *) V knize Čelak.: každého dne. piva vystaveno jest. 20. Osoba k tomu jedna aby nařízena byla, která by stále po krčmách šla neb jezdila, a kterýby krčmář piva vždycky za pivem neměl, o tom aby oznámila; nebo krčmáři pivo za pivem míti mají. Pakli by se pivem nezásobili a piva žádného ve dvouch dnech neměli, tehdy čtyry tolary říský pokuty dáti musí, tomu polovici, kdo oznámí, a druhou polovici té pokuty do důchodův aby obráceno bylo. 21. Jestli by pak ten zřízený člověk v tom se spravedlivě nezachoval, anebo pilností svou to obmeškal, tedy trojnásobní pokutu složiti aby povinen a jiným ku příkladu strestán byl. 22. Při skupování pšenice to zachovati, aby každý písař rejstřík skláda a každého zejmena poznamenával, od koho, po čem korec, jak mnoho kterého tý- hodne pšenice koupil; tak kdyby jaký fortel při skupování pšenice býti chtěl, mohlo by se na tom každém, kdo prodával, vyzvěděti; a to při každé týhodní ceduli aby skládal. 23. Pšenice na slady hleděti ihned v nově na pivovár kupovati, nebo jich tehdáž laciněji nežli jindy dostati může, a do sv. Martina všecknu koupenou míti. 24. Pro uskrovnění vydání peněz, kdyby se pšenice na pivovár pro nedo- statek skupovati musily,*) co se těch vejmelných žit dotýče, aby poddaným 5 věr- telův zapůjčováno bylo, a oni zase v nový po 1 korci pšenice za též žito opláceli. *) Odtud konec článku zní v knize Čelakovského: „místo těch kupovaných aby se vždycky časně lidem poddaným 5 věrtel žita zapůjčovalo, a zase v nový po 1 strychu pšenice za též žito oplácelo.“ 25. Dříví do pivováru a hvozdu aby se mezi Velikou nocí a svatým Duchem, prve nežli jaká jiná díla přijdou, nadělati dalo, a času zimního, an tehdáž nejpří- ležitější čas toho jest, vyšetřivši dobrých cest, aby se pořád navozilo, do hranic 8*

Strana 60
60 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: srovnalo, a ne teprva času jarního a letního, když z luk a polí klizení sen a obilí bejvá; tak aby takové dříví přes všechna díla při nejmenším do sv. Martina for- ratem suchého dříví dostačiti mohly. 26. Chmelnice, kde jaké jsou, ty aby se časně vzdělávaly, a ne po jiných posledních dílech, dobře zřezati, rýti, tyčiti, kde sadba vyhynula, zase jinou drobnou* posaditi a přidělávati dáti. Při klizení a česání má se změřiti na korce, a za příjem do cedulí položiti, bez potlačení svézti, sušiti, a usušený do sudů anebo truhel k tomu připravených, dobře po vrchu uhradíce, aby nevyvětral, sklizovati, v suchém místě chovati, a odtud, co na várku náleží, bráno a zapisováno, a proti příjmu za *) V opise Turn.: dobrou. vydání kladeno bylo. 27. Sudů pivných co při každém pivováru zůstává, do kolika se pivo na- spílá, do krčem kolik se jich vystaví, co jich ve spílce nevystavených s pivem i co prázdných zůstává, každého týhodne do cedule písař důchodní připisovati povinen jest. Sudy čistotně aby se vymejvaly, aby k zasmrazení a k skažení nepřišly, a tak do nečistých aby spíláno nebylo; i bude-li který zoumyslně zmařen, písař důchodní jej s sládkem platiti bude. 28. Slady ječné mezi pšeničné sládek žádným způsobem aby nemíchal, pod ztracením hrdla, jestli to naň shledáno bude. [XXIV] O vinopalich. (Z opisu Pražského str. 42; v knize Čelakovského str. 16a; ve sb. Hradištském 19b; první dva články jsou též v opise Turnovském str. 36. — Jiný předpis viz výše str. 44 č. XIII.) 1. Při vinopalích aby se na každém panství každého měsíce se vší pilností kotly přehlídly, jestli se jich více vynašlo, nežli z kterých plat měsiční nebo roční vychází. 2. Našel-li by se kdo, že by pálené pálil a z kotlův neplatil neb se pozna- menati nedal: takový jistý aby na svém všem jmění pokutován, jiným ku příkladu trestán byl. 3. Pakli by se nějaké peci neb přípravy v kterých domech neb bytech na- lezaly, a ty že by z páleného neplatily: takové peci neb přípravy ihned dáti roz- házeti; a budoucně, kdyby se našla taková příprava u někoho, v vejš psanou po- kutu upadnouti má. [XXV] O šenku vína. (Z opisu Pražského str. 43; s opravami z knihy Čelakovského str. 16a; sb. Hrad. f. 19b; v opise Turnovském str. 37 jsou jenom články 1, 2, 5, 7.) 1. Každého týhodne aby se ihned v každé ceduli za příjem pokládalo, kde v kterém místě kdo jaký sud vína načíti dáti chce, aby jej opověděl, a z něho kontribucí, prve nežli by jej načal, odvedl, a kolik věder ten sud drží, aby oznámil.

Strana 61
Instrukce Fridlandská 1628: XXIII.—XXVI. 61 2. Nic méně každý ten opatřiti se má, zdali tolik věder drží, co jest ho opověděno a co z něho k ruce JMtiKcí kontribucí přišlo, a ne tak, jak předešle do sklepů a do hromady kladeno bylo. 3. Jestliže by se to budoucně vynašlo, a ten, kdokoliv by jaké víno šenko- vati dal, se neopověděl a neodvedl z něho do důchodův JMti Knížecí]: tehdy tomu každému takové víno aby v pokutě JMti Kcí vzato bylo, anebo peníze, po čem by to víno sazeno bylo, aby odvésti povinen byl. 4. A kdekoliv v jakémkoliv místě jakékoliv víno k šenku se přiveze, dříve nežli kterým osobám k tomu zřízeným tu, kdež náleží, o něm oznámí, jeho z vozu skládati, nad to spouštěti do sklepů dáti nemá; odkudž se porozumí, zdali se ze všeho toho vína složeného kontribuce odvozuje. 5. Hejtman, purkrabí, písař aneb jakýkoliv správce žádného páleného páliti, prodávati, vína neb piva šenkovati aby nedali, ano i také v zámku JMti Kcí šen- kovních domův anebo krčem aby sobě nečinili, jakž se to i v skutku shledalo. 6. Jestli by přes to toho se kdo dopustil, ten každý aby za pokutu 100 tolarův říských složil, a dáleji jaké mu trestání od JMti Kcí nalezeno bude, aby očekával. 7. Poddaní lidé aby do cizopanských krčem a hospod na pití nikam necho- dili, pod jistou pokutou jim se to zapovídati má.*) *) Tento článek 7. schází ve sborníku Hradištském f. 20a. [XXVI] O forštu a prodaji dříví. (Z opisu Pražského str. 44, s opravami z knihy Čelakovského str. 12, též v opise Turnovském str. 38, 39; sb. Hrad. f. 20. Srovnej instrukci částečně podobnou výše str. 52 č. XXI.) 1. Žádný forstmistr žádného dříví bez vůle hejtmana prodávati nemá, nýbrž se o to společně snésti, do lesův vyjeti, a kde by se prodávati mohlo, příležitosti se shlídnouti mají; a když se prodává, tu hejtman při prodaji, snesouce se o jistý den s forstmistrem, býti má. 2. Též žádný hejtman ani regent buď k stavení neb ku palivu žádného dříví bez vykázání forstmistra sekati dáti nemá, a takové dříví ihned při přítom- nosti hejtmana a forstmistra aby se vycejchovalo. 3. Při sv. Havlu aby se dříví prodávati začalo, a co se koliv dříví prodá, to aby každý z lesu do sv. Jiří vyvážeti dáti povinen byl; kdyby se pak to dříví nevyvezlo, aby bylo k dobrému JMti Kcí obráceno. A na dluh žádného dříví aby se neprodávalo. 4. Každého roku co se komu dříví prodá a zač, na to obzvláštní rejstřík učiniti, zejmena každého poznamenati, místo, v kterémž prodáno jest, a jak mnoho

Strana 62
62 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: v něm provazcův a kmenů neb vejstavků prodáno, položiti, v témž rejstříku hejtman i regent se podepsati, a jej ku počtu hlavnímu zložiti mají. 5. Do mejt mladých aby žádného dobytka honěno nebylo. A dříví suché do dvorů ku palivu obrátiti, aby se lesy vyčišťovaly. 6. Seno, votavy i také jednoroční staré trávy, co by kde v kterých místech mimo potřebu forštu zbejvalo, o tom forštmistr správu učiniti má, tak aby to časně opatřeno, do sucha svezeno, a v nedostatku píce při dvořích na koně, klisny a do- bytek dvorský obráceno býti mohlo. 7. V lesích, kudy vozové cesty jdou, aby se prosekaly, tak aby ještě na šíř za jednu vozovou cestu prosekáno bylo. [XXVII] O rybnících. (Tištěno z rkp. Pražského str. 45-49, s opravami z knihy Čelakovského str. 17b—21a; sb. Hrad. f. 20b—22b; v opise Turnovském str. 44—50 jest jen 20 článků, scházejí články 10, 15, 17, 20—24, 27—29, 21. — Srovnej instrukci částečně podobnou výše str. 44 č. XIV.) 1. Kapry na tření ihned na podzim při lovení rybníkův kaprových (šetřiti toho: dva díly jikrnatých a třetí díl co nejpěknějších mlíčných) vybrati, obzvláštně do bezpečného rybníku neb sádky je svésti dáti, tak aby se nimi celou zimu ne- hejbalo.*) *) V knize Čelakovského fol. 17b k tomu přidáno: „Poštěváčků mlíčných kaprů též mezi ně přidati.“ 2. Když se do rybníkův nasazují, rozvážejí je na jaře, tu se toho šetřiti má, aby se neotloukli, na vatku na rybníce se dali. 3. A když se do rybníkův nasazují, kde se dva kapři jikrnatí dají, tu jeden kapr mlíčný poštěváček. 4. Když se dobře na vatce vylknou, z vatky je pěkně vypustiti, anebo na plachtách na hlubinu rozvésti dáti, jakož toho sám rozum ukazuje. Vždy toho še- třiti, když pěkný čas toho jest. 5. Potom každého roku ten jednoletý plod na podzim vyloviti, totiž v kte- rých rybnících by seděti nemohl, do jinších hlubších rybníkův je rozvésti. 6. Po jaru zase sloviti a do dvouletních vejtažních rozvésti dáti; z příčiny té jednoletý plod z každého rybníku loviti se bude, předně proto, že se věděti bude jistotně, že jednoletý plod jest; druhé, že se s ním netřeba přebírati a při lovení jeho měřiti;*) nebo když se na dvě leta na tření nechá, kteří se toho roku nevytrou, tehdy se druhého roku tříti musejí, pročež nejní možná toho ušetřiti, aby se dvouletní a roční plod zmíchati neměl. *) V knize Čelakovského i v opise Turn. stojí: mořiti.

Strana 63
Instrukce Fridlandská 1628: XXVII. O rybnících. 63 7. A tak ryba, když se takový plod nasadí na kapry, bude nerovná, jedna pěti, druhá šestiletá; a když kapr šestiletý jikrnatý na tvrdé dno přijde, rád se v rybníce podetře, čemuž každý rozuměti může, když v rybníce první rok mnoho set plodů se podetře, a ten druhý rok na těsně zase vězí. Protož mnohem lépeji jest, do vejtažních rybníkův, totiž dvouletých, dáti rozsaditi, takže kde prvé v jakém místě sto kop toho plodu se dalo, ti se na prostrannější místa rozsadí; potom hodnější plod býti může, když z užších aneb menších pastev do lepšího dna aneb šíře při- jdou, a tak jest lepší naděje k dobrému vejrostu plodu dvouletého. 8. Při rybnících plodových tento způsob aby se zachoval a na to dobrý pozor dal: kde by se dvouletý plod rozsazoval a na nich zůstával, tehdy tím spů- sobem, jak svrchu psáno jest, kde by pro mělkost vody přes zimu přeseděti ne- mohl, též jej vyloviti dáti; a takový způsob po jaru zachovati a na rybníky vej- tažní tříletý jej dáti rozvésti. 9. Plod tříletní pak vejtažní, když rybníky kapry se nasazovati budou,*) toho se šetřiti má, aby vždy lepší dno a větší šíř plod tříletý, nežli dvouletý, v rybnících měl; a to z té příčiny: kdyby dvouletý plod větší šíř měl a v lepším dnu, nežli tříletý, mohly by zakrsnouti a zhubeněti; což šetřiti, aby plod z men- šího vždyckny do většího místa a šířky se dostával. *) V knize Čelakovského a v opise Turnovském zní začátek: „O tříletý pak vejtažní rybníky, když již plod odtud na rybníky kaprový nasazovati budou.“ 10. Též na to bedlivý pozor dáti, aby, kde se plody nasazují, žádných štíhlat*) mezi ně se nedávalo ani odnikud do toho rybníku přicházeti nemohlo. Jestliže jsou jaké potoky a řeky, kterými voda do rybníka jde, ty hleděti dobře hustejma prkny zaopatřiti,**) aby štiky, vokouni do rybníku přicházeti anebo zase plodové z rybníku vyjíti nemohli. Na splavcích, kudy zbytečná voda z rybníkův vychází, tu hleděti dobře plotky opatřiti anebo prkny dobře dáti zabiti, aby se plod z rybníkův protla- čiti a ujíti nemohl. Také při rybnících, kteří na kapry nasazeni jsou, tím způ- sobem to hleděti zaopatřiti. *) V knize Čel.: štik. — **) Čel.: hustým plotem zaplésti. 11. Rybníky na jaře co nejvíceji možné jest, kteří na jistých vodách nejsou, vodami je nahnati, při trubách a hrázích dobře zahraditi, aby nikudy voda neuchá- zela, jako i na stavích zastavováním vedle potřeby vodu zvejšiti, aby se jí tím ví- ceji držeti mohlo. 12. Tarasy dáti dobře spraviti anebo v hrázích zavésti, aby se na nich od vln škoda nedělala; jestliže by pak kterýkoliv z rybníkův v hrázi opravy, podve- zení aneb jinak v troubě neb splavcích potřeboval, to dáti ihned, jak se sloví, ná- ležitě spraviti.

Strana 64
64 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 13. Po okrajích rybníkův nedopouštěti žádného dobytka pásti aneb hnáti; nebo když ryby do pastvy jdou, jest jim ku překážce, obzvláštně pak v podetřených rybnících. 14. K rybníkům z tejž vsi, od kteréž nejblíže rybníci jsou, dvě osoby hodné k tomu naříditi, které by k nim dohlížely, kdyby se jaká škoda buď od povodně nebo jináč dála, fišmejstru a holomku věděti dáti, a tu věc ihned časně v též vsi opatřiti dáti hleděli. 15. Jestliže by pak to věděli, že by nějaká veliká škoda následovala a díti se chtěla, tehdy aby ihned co nejrychleji bez meškání hejtmanu nebo purkrabímu oznámili; však fišmejstr a holomci aby vždycky po rybnících, nejvíceji pak po deštích a přívalech chodili a dohlíželi, a co by zapotřebí bylo, to časně opraviti hleděli, zvláště pak v zimě každého dne, když mrazy jsou, prohlubně prosekávali. 16. Plody když se vezou, při nasazování jich vždycky holomek a rychtář a konšel u každého rybníka bývati, plodu na vodě dobře vylknouti dáti, a kde nejčistší voda a hlubina, tu jej do vody vsaditi pilně hleděti. 17. Při lovení rybníku každého kapry aby se na kopy počítaly; nejprvé tři neb čtyry džbery naměříc, co jich do každého džberu vejde, to sprůbovati; i zase nasazujíce rybníky, kapry na kopy počítati. Mezi drůbeží, když se rybník loví, malá štíhlata, totiž násadu štičí vybrati a do kaprových rybníkův nasaditi dáti, nebo když již tříletý plod jest, tak ta štíhlata nic mu škoditi nemohou. 18. Též při každém rybníce, když se loví, pěkných a velkých mlíčných kaprův, a ne jikrnatých, dáti vybrati a ty obzvláštně chovati; a když se rybníky nasazovati budou, kde dobrá dna jsou a že v těch rybnících ryby bahnem nesmrdívají, dáti do nich po některé kopě vsaditi, a takových kaprů pro vlastní stůl JMti Kcí zanechati. 19. Pstruhový rybníky, ty aby hleděli, nachytajíce pstruhův z potoka, vedle rozvržení jich nasaditi, tak aby pro JMt Kcí hodné a velké pstruhy se dosazovaly, a vždycky na snadně jako před rukami aby býti mohly. 20. Obzvláštně na to bedlivý pozor dáti: poněvadž těch rybníkův pstruhových na mále jest, aby*) se jich od jiných rybníkův vzíti, a také místo a příležitosti vy- hlídnouti, kde by se jich více přidělati mohlo. *) Odtud konec zní v knize Čel.: aby se jistá místa a příležitosti, kde by se jich více přidělati mohlo, vyhledaly a shlídly. 21. Tolikéž při pstruhových rybnících a potocích, na kterýchž by letního času, když sucha jsou a nedostatku vody obávati se jest, tu aby se při tůních zá- jezky zdělaly, tak aby tím hlubší tůně pro zdaření pstruhův býti mohly. 22. Kteréžto tůně haluzím dáti zaházeti; k tomu osoby dvě hodné vybrati, kteréž by k dotčeným potokům ve dne, nejvíceji také v noci, (kteréhožto času nej-

Strana 65
Instrukce Fridlandská 1628: XXVII. O rybnících, 65 víceji se krádeže dějí), bedlivě dohlídaly a takové potoky opatrovaly, jimž na to obzvláštní povinnost aby dána byla. 23. Mřenův a střevlův, kdež na pramenitých vodách rybníky plodové jsou, dáti nachytati a do týchž rybníkův jich dáti nasaditi, tak aby se rozplemeniti mohli; a budoucně potom při lovení jiných rybníkův plodových to z jednoho ryb- níka do druhého rozsaditi a šetrně s tím zacházeti, a tak v těch rybnících ten řád zachovati a srovnati. 24. Nic méně i ten způsob při tom zachovati, jak se rybníky jakou koliv násadou nasadí, je rozepsati, v poznamenání uvésti, co do kterého plodu zavřeno jest; takové poznamenání, kdy a kde poručeno bude, tu je odevzdati. 25. Při lovení každého rybníka to poznamenati, jak se mnoho v něm našlo buďto kaprův velkých, prostředních aneb menších; též i s plodovými rybníky tak činěno býti má. 26. O štikách podobně: větší, menší, prostřední, obloučky*) i násadu štičí, vše na kopy vyčítati, co jich v kterém rybníce se našlo, vše zapsati. Nápodobně i drůbež, jak mnoho se jí našlo a co za ni od ruky na kterém rybníce utrženo jest. *) Čel.: oblouční; Turn.: obloučky i na násadu. 27. Co se rybníkův pustých dotýče, které pusté aneb stržené zůstávají, ty aby všechny k náležitému spravení přišly, a na dělníky podle spravedlnosti žádného nákladu se v té příčině nelitovalo; nebo ty rybníky ten náklad na ně učiněný zase dobře vynahraditi mohou. 28. Též na to bedlivý a obzvláštně pilný pozor dáti, při lovení rybníkův pro tabuli JMti Kcí co nejpěknějších kaprův, štik, vokounův a karasův vybrati a do obzvláštních sádek je sázeti, aby ti od fišmejstra a jiných osob pilně opatrováni byli. 29. Když pak které rybníky se suší, protože by jakého spravování potřebo- valy, tehdy na to pozor dáti: jestli jeden rok s ním se obmešká, tehdy druhého roku na jaře aby vejstřelkem na jedno teplo nasazeny byly, tak aby s jinými ryb- níky, k kterým připojeny jsou, zároveň k lovení přišly, a více se rybníky tak k lo- vení spolu srovnané nikdá neměnily. 30. Fišmejstr a holomci síti, vadky*) a nádobí rybničné dobře spravovati a v bezpečném suchém místě chovati mají, staré vazby tvrditi, nové zimním časem vázati, i jiné, co k jich práci přísluší, bedlivě vykonávati mají. *) Čel.: vazby; Turn.: vádky. 31. Pronájem potokův do konce aby zastaven byl, nýbrž k dohlížení k ta- kovým potokům a struhám jisté osoby zříditi se mají. 32. Po rybnících na hrázi, kudy se jezdí, dáti porostliny posekati, aby se volně s vozy a koňmi jezditi mohlo. Archiv Český XXIII.

Strana 66
66 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: XXVIII] O ovčírnách a ovčácích. (Tištěno z opisu Pražského str. 49—51, s opravami z knihy Čelakovského str. 21, 22; sb. Hrad. f. 22b. V opise Turnovském str. 50—52 jest 11 článků, scházejí články 1, 6, 9, 11, 14, a jeden článek (10.) jest nový. — Srovnej podobnou instrukci výše str. 46 č. XV.) 1. S ovčákem aby se na osmou ovci kmenovalo, a takový díl*) ovčáku stráty i zisku jest; pročež on má příčinu pilněji ovce opatrovati; na kteréžto ovce on také osmej měsíc**) sůl dávati povinen jest. *) Hrad.: tak osmý díl. — **) Čel.: osmý díl; Hrad.: sedmý měsíc. 2. Když jest 600 bahnic ovcí, a jalového něco více nebo méně, tehdy se k tomu tři pacholci chovati mají; na každého pacholka deset jehnic*) a deset ja- lového; chleb a strava se na něj dává, co na jiného čeledína. *) Čel.: bahnic. 3. Mistru ovčákovi dvě krávy se pasirují, však aby se jim z důchodův krávy dávaly, a on od nich mlíčný bráti může; od takové krávy budou se moci telata každoročně prodati, poněvadž se panskou pící krmí, anebo pro potřebu kuchyně vzíti. 4. Soli se dává každý měsíc na sto kusův jehnic 1 čtvrtce, a na sto kusův jalového 1/2 čtvrtce; avšak když se jemu sůl dá, aby ji ihned při přítomnosti toho, který sůl dává, s kořením zmíchal. 5. Dojivo ovec aby se ovčáku každoročně pronajalo, aby on z každé ovce za též dojivo po 21 kr. dáti povinen byl, vyjímajíc jeho ovce, co jemu na kmen přijde. 6. A potom takové peníze, co jemu z toho nájmu mlíčného dáti přijde, může mu se každoročně při prodaji skopcův, vlny poraziti, a ostatek dodati. 7. Také nemá dříve začíti dojiti, až ve dvou nebo ve třech nedělích po sv. Jiří, a zase přestati dojiva před sv. Václavem dvě neděle, totiž když čas k ovcím*) *) Opis Turnovský i Hradištský mají též k ovcím; Čelak.: k korytcům. pustiti jest. 8. Jak počne dojiti, aby na poli v lísách vystával, dokud nemrzne a se lísy přibíjeti mohou; leda když nějaké pršky a sloty jsou, to se samo vymlouvá: však purkrabí a šafář k tomu dohlídnouti mají, aby ovčák každý den lísy přibíjel. 9. Též každý den při hospodářské správě dáti znamenati, kdy v který den buďto pro deště anebo jakou jinou příčinu v polích státi nemohl. 10. Když nejní zbytek sena, 5 fůr*) na sto bahnic, a na dvě stě jalového též 6 fůr spolu s otavou aby se dávalo na přechovávání jich přes zimu. *) V opise Turnovském a Hradištském stoji: 6 fůr, v Čel. 5 fůr. 11. Hrachu tím víceji aby se sívalo, nebo dobrá pomoc pro ovce jest; hra- chové plevy pro dobytek svinský; ječné a pšeničné drobné slámy, ty též při ovčír- nách dávati se mohou; též pro jalový dobytek řezanku drobnou dáti řezati a ple- vami pšeničnými promíšiti.

Strana 67
Instrukce Fridlandská 1628: XXVIII, XXIX. 67 12. Žádný ovčák ani pacholek pod ztracením ovcí svých aby žádných ovec, skopcův a jehňat bez vůle a vědomí hejtmana neprodával; ovce pacholčí aby jiným*) *) Turn.: jinším; Čel.: nejiným. znamením, než ovce kmenový, znamenané byly. 13. Jak se ovce ostříhají, tak hned aby se vlna vážila a do cedule, co váží, za příjem položila. 14. Místa a příležitosti aby hejtman na panství vyšetřil, kde by jaké dobré průhony a pastvy byly, ano i že by píce pro chování ovec byla, aby se více ovčínů přidělalo. 15. Ovčí dobytek hodný vyrostlý, bílého rouna, do ovčínův JMti Kcí aby skoupen byl; zatím kde při dvořích jaké kůlny nebo chlívy prázdné jsou, ty dáti zahraditi a tam přes zimu dobytek zavírati, a v zimě dříví forot na vystavení na jaře přihotoviti. V opise Turnovském str. 52 článek 10. zní: „Ze 30 kusů ovec starých vlny 1 kámen, a z 60 mladých 1 kámen.“ Ve sborníku Hradištském fol. 23a. ta slova tvoří článek 16. [XXIX] O setí a klízení obilí při dvořích. (V opise Pražském str. 51 a v knize Čelakovského str. 22b—24a; sbor. Hradišt. 23. Neúplně v opise Turn. str. 57—60. — Srovnej instrukci výše str. 48 č. XVI.) 1. Semeno k setí žádné aby se nebralo, nežli hejtman a purkrabí je zhlídl, pokudž by čistotné bylo, též dobře podsýpalo*) a k setí za hodné se uznalo, a jest-li ho tolik při každém dvoře na sejpkách, co se síti a potřebovati má, na hotově, tak aby semena hodná na sejpce pohotově byla, když se první setí začne, a semena na rolí, a ne rolí na semena aby čekaly. *) Čel.: podsívané bylo; Turn.: posívané nebylo. Hradištský: podczywano. 2. Než i to v paměti míti sluší, co se na zimu vyhnojiti může, tu aby se všeckno pšenice síly; a když se ty pšenice sežnou, tu se zase k jarním pšenicím strojiti a co nejvíceji jich zaseti; a kdyby bezelstně [gruntové zvláště při horách]*) k setí jarých pšenic [příhodni]*) nebyli, tu ječmeny aby se osily, odkudž by na pivovary dobrá pomoc na sladu se učinila, i z vydání peněz za pšenice vyšlo. *) Z knihy Čelak. a ze sborníku Hradištského V knize Čelakovského jest na listech 22b—24a kapitola „O setí a klízení obilí“, a na listech 24a, 24b kapitola „O zahradách a chmelnicích“. Přehlídnutím tří stran uprostřed vznikla z těch dvou kapitol jedna kapitola, kteráž v Pražském opise má nápis: „O setí a sklízení obilí při dvořích a zahradách“, a skládá se z článků 1—2, vzatých z kapitoly o setí a klízení obilí, a z článků 3—7, vzatých z kapitoly o zahradách a chmelnicích. Náležité sem články 3—9 čtou se v knize Čelakovského jak následuje: 3. Co se těch míst, kdež jen oves toliko a žito se síti může, dotýče, toho se v těch místech zanechává. 4. Při pšeničništích i ječništích, totiž v ouhořích, kde pšenice jará i ječmene setí bylo, tu aby se hrách sil pro lepší forot ovcím; nebo lépe jest po ječništích 9*

Strana 68
68 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: hrách síti, nežli do hnojů, protože hrách po hnoji velmi hrubě roste a potom zlehne, a hrachoviny z něho zhrublé, tak že ani ovcím užitečné, ani na zrno ani na plívy užitečné nejsou; ale na ječništích hrách setý, ten prostředního zrostu bývá, i také plivnější a na hrachoviny užitečnější pro dobytek sou. Na pšeničništích měly by se zase z jara ječmeny síti; však ovsy a hrachy jednou rolí zamáchají, mohouc hrachy do ouhorů, kde ječmeny byly, síti. Tudy užitek s tím pletením, mohouce víceji síti, nemalý uchází. 5. Též jakž se na zimu pšenice a žito zaseje, aby se z každého panství mnoho lánův a záhonův posíti, a jak mnoho pšenic neb žita vyseto, sepsati a dříve sv. Martina takové sepsání do puchalterie knížectví Frydlandského, aneb kde jinde náleží, odeslati, a to každý dvůr obzvláštně rozděliti, a tím spůsobem jarní obilí vysetí všelijakého dřívěji svatého Ducha sepsati a odvésti. Co se pak jiného po- zdějšího vysetí a setí hlavatic dotýče, to též oznámiti, na kolika záhonech a při kterém dvoře síti anebo sázeti bude. 6. A po sklizení ozimýho nebo i jarého obilí všelijakých vysetých věcí, jak mnoho se mandelů nebo čeho obrodí, naklidí, a vedle proby, co každé obilí vynáší, zase rozvržení učiniti, co by toho roku na vysetí zimní a jarý býti muselo, a na čeládku přes nové co by se spotřebovalo, tím způsobem i na dělníky všelijaké jak by mnoho zanecháno býti mělo; a po sražení všech výš psaných vydání, co by mimo potřebu kterého obilí zbejvalo při každém dvoru obzvláštně, to dříve sv. Havla v poznamenání uvésti a v místo výš psané odeslati jest povinno. 7. Když se len a konopě trhají, tu snopků co při každém dvoře bude na- klizeno, aby se vyčtly, hlavatý konopě zlášť, též i poskonný. A když se vytrou, tehdy dáti je ihned v obláče svázati, a co obláčů, pořádně sečísti. A když se zvochlují, tu koudel zláště a pačesy také zláště dáti převážiti, a za příjem polo- žiti; potom vedle rozvržení do dvorův a mezi poddané dáti zpřísti, a na plátna zdělati; načež aby se obzvláštní registra držely a pořád vše zapisovalo, jakž na to náleží. 8. K stodolám dvě osoby hodný a možný, kteréž by se k tomu hodily, aby při každém dvoře nařízeny byly; těm když se v polích obilí v mandelích při pří- tomnosti hejtmana aneb purgkrabího, vyčtouce jim, odvedou, to oni v opatrování aby měli, stodoly zamykali, k mlatcům dohlíželi a z něho odpovídali, tak aby dobře vymlacovali, obilí dobře vypravené a čistotné na sejpky se přijímalo, a sami od něho klíče míti mají; každého téhodne písaři obročnímu, co kterého téhodne a jakého obilí se omlátilo a zase zrna z toho naváto jest, anebo co kterého obilí komu vy- dali, pořádné poznamenání učinili; s nimi písař obroční pořádný registřík aby měl a to sobě každého téhodne do cedulí pokládal.

Strana 69
Instrukce Fridlandská 1628: XXIX, XXX. 69 9. Také když toho čas, sviňky malé nunvovat a kančata opravovati dáti, to na pozoru míti náleží. [XxX] O zahradách a štěpnicích. (Z knihy Čelakovského str. 24a, 24b; z opisu Pražského str. 51, 52; z opisu Turnovského str. 61—63; ve sb. Hrad. f. 24. — Srovnej instrukci podobnou výše str. 49 čl. XVII.) 1. Štěpnice aby dobrými ploty ohrazeny byly, aby se škoda od zlodějův nedělala. 2. Především, nežli by jaké ovoce na štěpnicích prodáno bylo, tu se v každé štěpnici, kdekoliv jaké štěpy zůstávají, všecky, jak jabloňové tak hruškové, každý zláště, zčísti a vyznamenati mají. Co se míšenských jablek a hrušek pargamentek dotýče, ty každé obzvláštně vyznamenati se mají. Jiné pak štěpy jabloňové a hru- škové každé zláště netřeba, ale ouhrnkem do jedné summy položiti, takové pozna- menání na buchalterii odeslati; vezma k tomu lidi, s nimi to shlídnouti, jak by mnoho podle dobrého zdání ovoce nadáti se mohlo. Předcházející články 1—2 scházejí v opise Pražském následkem chyby, kterou jsem oznámil na str. 67 po článku 2. 3. Stěpy na podzim každoročně dáti odkopati a v zimě sněhem zaházeti; na jaře, prvé nežli míza přijde, housenky dáti zbírati, štěpy vystrouhati,*) suché větve při samém dřevě vysekati, a to zas kravskejmi lejny zamazati dáti, tolikéž**) větve sťaté jinam hrabati. *) Čel.: klestiti; Turn. i Hrad.: vystrouhati. — **) Odtud konec zní v Čel., Turn. i Hrad.: nečistoty z nich vyhrabati dáti. 4. Co se pak švestek, třešní, hrušek, jablek i všelijakého jiného ovoce dotýče, co pro potřebu, to otrhati dáti a usušiti; ostatek pak prodati. Což vše nejprvé za příjem položiti, a když se co pro potřebu JMti Kcí vydá nebo prodá, to za vydání klásti. 5. Také šetřiti na to, aby při každé štěpnici plání jak hruškových, tak jabloňových a jiného ovoce každého roku se přisazovalo; však toho šetřiti, aby takové pláně vždycky z horší do lepší země vsazovány byly, a dobrými hruškovými a jabloňovými rouby aby štěpováno bylo. 6. Stromoví při vesnicích a v polích od sedlákův jabloňovými a hruškovými rouby aby se štěpovalo. 7. Včel při každém dvoře v sadech a zahradách po 6 oulech aby zaopa- třeno bylo.

Strana 70
70 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské. [XXXI] O mlejnech a pilách. (V opise Pražském str. 52.; v knize Čelakovského str. 25a; v opise Turnovském str. 64, 65; sb. Hrad. f. 24b. — Srovnej výše str. 49 č. XVIII.) 1. Při mlejnech jestli kde kola sešlá a pustá jsou, aby se zase spraviti dala; jinak zanedbá-li se toho, tehdy hejtman s purkrabím, co jest ročně z téhož kola vejmelného přijíti mělo, zaplatiti musí. 2. Na mlynáře aby se uložilo, kde jest při horách, aby polovici vejmelného z pronájmu dávali; co se pak v krajích nebo polích mlejnův dotejče, tu aby všechen pronájem žita čistého odvozovali. 3. Mlynář každý aby 2 páry holubův choval, a každý dva*) měsíce pro kuchyni JMti Kcí 2 páry holoubat aby odsílal; podobně šafář po 2 párech holubův chovati a jich ve 2 měsících po 2 párech odsílati. *) Turn. i Hrad. též dva; Čel. tři. 4. Při každé pile, jak vodu stálou má, shlídnouti, a co by se ukázalo, že by ročně prken nařezati měl, tolik [abyl na něj uloženo bylo; a taková prkna, též i krajiny z každé pily obzvláště za příjem do cedule pokládati. 5. Jestli by pak jich mlynář, co by nařezati měl, nenařezal, tehdy aby je jako prkna platiti povinen byl.*) *) Čel., Turn. i Hrad. k tomu dodávají: A pokudž by pak hejtman navežením špalků obmeškal, aby za ně sám platil. 6. Místa zhlídnouti, pokudž se může ještě víceji kde pil v lesích nadělati. [XXXII] O šafářkách. (Tištěno podle rkp. Pražského str. 52, 53. s varianty z knihy Čelakovského str. 25h, 25a, a z opisu Turnov. str. 65, 66, kdež čl. 1 jest rozdělen ve dva, a čl. 4 schází; sb. Hrad. f. 25. — Srovnej výše str. 50 č. XIX.) 1. Každá šafářka od každé slepice morky*) do roku aby příplodku**) zacho- vala: kuřat 4,***) od jedné husy mladých odchovati 4, od indianův 2, od kačeny 8 kusův. Vajec od každé slepice do roku 1 kopu aby odvedla, totiž každého týho- dne po 1 vejci, kromě k velikonoci a s. Duchu po 5 vejcích. *) Čel.: slepice mladý. Hrad. i Turn. jen: slepice. — *) Čel. mylně: tři plodku. — **) Čel. i Hrad.: dwý; Turn. 2. 2. Jestli že by která tak pilná byla, nečekajíc na rok ten, tím dřívěji, co na ni uloženo, odvedla, nebude z nich po druhé povinna. 3. Též aby každá šafářka hleděla mrkev, košťály, zelí, řípu, cibuli sázeti, aby každoročně své semeno měla; sice jestliže by toho neopatřila, bude se jí na její službě porážeti. 4. Při každém dvoře řípu a mrkev aby sušili, a když usušeny budou, za příjem jako jiné věci položiti. Též co se koliv při kterém dvoře zelí nasázelo, a jak

Strana 71
Instrukce Fridlandská 1628: XXXI—XXXIII. 71 mnoho věder naseká, poznamenati: ale košťály zelný, které čerstvé a pěkné jsou. vybrati, kůru z nich zvundati, je mezi zelí usekati dáti, nebo tak pěkné a oužitečné jsou, jako z hlav a chřástův zelných; však dáti to tak spraviti a šetrně usekati. aby se ku prodaji hoditi mohlo:*) ostatek pak co špatnějšího, to pro krávy za- nechati. *) Čel. dodává: a v té pří čilně správcům přivrženo nebylo. 5. Dokud mrkev a řepy před rukami jsou, dotud jednoho vaření pro čeládku nedávati, krup anebo hrachu.*) *) V Turn. i Hrad. stojí rovněž tak. — Čel. má konec srozumitelnější: odtudto místo jednoho vaření, krup aneb hrachu, pro čeládku vydávati se nařizuje. 6. Suchá pak mrkev a řepa, ta se ku postním dnům pro čeládku obraceti může, tak aby ne vždycky všecko na sejpce na obilí.*) *) Čel.: tak aby se ne vždycky na obilí a na sejpku leželo; Turn. a Hrad. nejsprávněji: tak aby ne vždycky všecko na obilí a sejpce leželo. 7. Soli na 10 věder sekaného zelí k vysolení pasiruje se 1 čtvrtce, na jednoho čeledína na tejden 1/4 mázu,*) na 8 dělníků na den 1/4 mázu.*) *) Tu jest omyl; Čel., Hrad. i Turn. mají 1/4 libry. —**) Hrad. 1/4 libry: Čel. správně a určitě: „1/4 libry, totiž 8 lotů“; Turnovský zmateně „na den 1/4 libry za půl dne.“ 8. Pro slepice a drůbež všelijakou žádných ovsův aby se nedávalo, ani jiného obilí, nýbrž z každého obilí, které mlátí, z každého korce 1/2 čtvrtce odmětkův se pasiruje, tak aby žádným jiným obilím hejbáno ani do počtu kladeno nebylo. 9. Však správcové takové odmětky v každém dvoře k sobě přijímati, a kaž- dého téhodne*) šafářce ku prosejpání drůbeži vedle uznalé potřeby to vydávati mají. *) Turn. a Hrad. též: každého téhodne; Čel. každého dne. XXXIII] O mlíčném. (Tištěno podle rkp. Pražského str. 53, 54, s opravami z knihy Čelakovského str. 26a—27a, i z opisu Turnovského str. 67—69: sb. Hrad. f. 25b. — Srovnej výše str. 34 č. V.) 1. Každá šafářka aby od jedné každé krávy, jakž čas a terminy rozepsané jsou, sejry a máslo v každém týhodni odvozovala: která by pak jakou výmluvu kterého týhodne v tom měla a tolik vedle rozvržení a uložení neodvozovala, tehdy aby hejtman aneb purkrabí to za jeden den*) zprůbovali a krávy všechny podojiti dali; a když krávy nakrmí, aby chlévy zamkli, tak aby je děvečky podojovati ne- mohly; jestliže by pak letního času bylo, a krávy se do pastvy hnaly, tehdy dvě osoby hodné k tomu má naříditi, aby při tom dobytku jak ráno tak i o polednách, když se pásti bude, zůstávaly, tak aby se dobytky jako i jindy prvé dobře pásti daly, i také na pastvě aby krav podojovati nemohli. A to mléko nechajíce státi, aby zamkli, aby ho uliti a vody k němu přiliti nemohli; i potom, když se ve třech

Strana 72
72 nebo ve čtyrech dnech ustojí, smetanu dáti sebrati a stlouci, z mléka sýr udělati, a z podmáslí a syrovátky tvaroh tím způsobem udělati. A tak tu se vyroz- umí, co za den**) ta průba vynese, a co by za 7 dní, totiž do týhodne, dáti měla a mohla. Což když se jim jednou anebo podruhé vynajde, že jsou v tom šafářky fortele užívati chtěly, proto strestány budou; zanechají potom svých výmluv. *) Turn. a Hrad. též: za 1 den; Čel.: tejden. — **) Turn. a Hrad. též: co za den; Čel. omylem: co za tejden. 2. Každého týhodne, když se máslo od šafářky z každého dvoru odvozovati bude, na váhu aby se odvozovalo, písař aby je v svém počtu měl a s šafářkou vrub, co a jak mnoho která odvedla každého týhodne, za příjem jak máslo tak i sejry pokládal, tak aby se jim křivdy neučinilo; a co který rok šafářka předá, to aby na druhý rok jí k lepšímu přišlo. 3. Klíčnice správná při zámku aby se chovala, kteráby k mlíčnému dohlí- žela, másla čistotně vypírala, do tůn skládala a nasolovala. *) *) Tento článek 3. schází v opise Turnovském, v němž počítá se 5 článků. 4. Ve čtyrech nedělích aby každá šafářka sejry dobře vysušené a vypravené odvozovala, v sklepě, kterýž k tomu obrácen bude, pěkně sobě*) skládala; a když ku prodaji přijíti míti budou, aby před ní odváženy byly, a jak by mnoho centnýřů nebo liber vyneslo, tu aby s ní písař pro budoucí počet její roční, co by z krav dáti měla, vruby vzdělané měl. *) Čel., Hrad. i Turn.: na obzvláštní prkna. 5. Na vysolení 1 centnýře sýrův soli se pasiruje 11/2 čtvrtce, a na jeden centnýř másla 1 čtvrtce, na 1 libru sejra po 31/4 lotu. 6. Též do každé tůny másla čistého 240 liber, nic méně ani více kladeno býti nemá. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: XXXIVI O předivu. (Tištěno podle rkp. Pražského str 54, 55; s opravami z knihy Čelakovského str. 47a, i z opisu Turnovského str. 29; sb. Hrad. f. 25h. — Jiná pravidla o předivu viz nahoře str. 32 č. III.) 1. K desíti kravám jedna dívka aby se chovala, a každá dívka aby napředla příze od času sv. Havla až do sv. Jiří 24 liber, totiž lněného tenkého 6 liber, pa- časného 6 liber, koudelného 6 liber, konopného 6 liber. 2. Šafářka polovici tolik, jako děvečka, napřede a napřísti má. 3. Mezi poddané, co by se zpřísti mělo, kteří robotou přádla nemají, proti mírné záplatě aby se jim každoročně k předení rozdělilo, totiž z 1 lánu 8 liber, každé příze z lánu po 2 librách, chalupník 4 libry, každé příze po 1 libře, a podruh 1 libru.*) *) Čel. ani Turn. nemá slov: „a podruh 1 libru,“ kteráž nepochybně vznikla jen nedopatřením. Text Hrad. jest tu pomaten zcela. Opis Pražský vypadnutím některých slov stal se nesrozumitelným: „z 1 lánu 8 liber, chalupník 4 libry každé příze a podruh 1 libru;“ opominutá slova doplnil jsem z rkp. Čel. a Turn.

Strana 73
Instrukce Fridlandská 1628: XXXIII—XXXVI. 73 4. Ostatek konopí hlavatých, jak by potřeba ukázala, rozděliti, něco k udě- lání nití na vazby k rybníkům, a něco na tenata, kde by potřeba byla, a ostatní pro potřebu dvorův k nadělání provazův a jiných věcí zanechati. [XXXVI O nespouštění stavení. (Tištěno z opisu Pražského str. 55; s opravami z knihy Čelakovského str. 27h, i z opisu Turnovského str. 69, 70; sb. Hrad. f. 26.) 1. Stavení, a zvláště na střechách, též ploty a všelijaké potřeby, prve nežli by jiná díla nastala, náležitě dáti spraviti, a zvláště ovčírny*) dáti opraviti, aby nespustly. *) Čel.: ovčíny, v kterých nyní ovcí není; Turn: ovčíny, v kterých není ovec. 2. Co se pak slam při dvořích dotejče, aby se každoročně při dvořích dlouhá sláma vytřásla a na došky zdělala, a kde při chlívích nebo stodolách šindelný střechy scházejí, to těmi došky dáti krejti;*) nebo když doška**) a dochovina sejde, dadouc jinou dochovou střechu, stará se k stlaní hodí. Nebo kdyby se mělo všudy při dvořích šindelem krýti, veliká summa ve všem knížetství na samé střechy šindelní peněz by vycházeti musila,***) a lesové by se na něj vysekali; a když šindelná střecha sejde, k malému zisku přichází. *) Čel. přídává: kalený vrchy z došků nahoře klásti; Turn.: kalení vrchních doškův vrchy klásti; Hrad.: kaleni wrchach došku na wrch klasti. — **) Čel., Hrad. i Turn.: střecha. — **) Odtud ostatek článku schází v Čelakovského opise. 3. Co se šindele obije,*) co lepšího, vybrati, a staré hřebíky napraviti dáti, potom zase střechy staré tím starým přebraným lepším šindelem stvrzovati dáti, tak aby jedno s druhým sešlo. Na to místo, co tu slámy ubude, aby se toho pilně šetřilo: okolo rybníků, jak nejvíceji možné, na podzim i v zimě na ledě, když zamrzne, rá- kosí nasekati, a do dvorův k stlaní dobytkům svésti, neboť tím způsobem dobrý díl stlaním *) se obhájiti může. *) Lépe Turn. a Hrad.: odbije; mylně Čel.: dotýče. — **) Čel. místo mylného stlaním“ má: slam; Turn. a Hrad.: dobrých slam. 4. Vrbiny kdekoliv vedle struh vysazované býti mohou, aby časem svým na všelijaké ploty a hráze dostatek proutí býti mohlo. [XXXVI] O pohodným. (Tištěno podle opisu Pražského str. 56; s opravami z knihy Čelakovského str. 28, i z opisu Turnovského str. 71; sb. Hrad. f. 26.) [1] Co se pak pohodných*) na panství dotejče: co v kterém dvoře umře, to povinen jest darmo vytáhnouti; a co by se ku potřebě vzalo, aby jemu každá Archiv Český XXIII. 10

Strana 74
74 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: kůže po 45 kr.**) k placení přišla, a on ji platiti povinen byl. Menší kůže z vo- stárků za jednu velkou dvě počítati, a za jednu velkou 4 telecí. *) V Čel., Hrad. i Turn. píše se to slovo: pohodlný. — **) Odtud Čel., Hrad. i Turn. srozumitelněji: placena byla, a ostatek aby on též za každou kůži po 45 kr. platil. 2] Strany dobytka zmrlého, co by se jeho mezi poddanými našlo, to aby každého týhodne na kanceláři buď rychtář neb konšel z každé vsi oznamoval a prav- divou správou, jak mnoho hovad velkých nebo malých zemřelo, činil. Šafářové a správcové tím způsobem se chovati mají. [3] Jestliže by pak toho neučinili a to se na ně proneslo, že se v tom spra- vedlivě nezachovali: tolikrát, kolikrát by se toho dopustili, 40 sáhův dříví konšel a rychtář aby ku pivováru nadělati povinen byl, a jeden tejden*) v trdlici seděl. *) Čel. i Turn.; jeden den; Hrad.: jeden tejden. 4] V městech a městečkách tím způsobem se zachovati a oznamovati mají. [XXXVII] Instrukce purkrabímu při povinnosti jeho. Následující instrukce (a přísahy) č. XXXVII—XXXXII scházejí v staré knize Čelakovského i v rukopise Turnovském, a tisknou se zde jenom podle rukopisu Pražského str. 56—80. (Srovnej instrukci výše str. 53 č. XXII.) 1. Má svého milého Pána Boha na paměti míti, čeládku k pobožnosti vésti, dobré zvelebovati a zlé přetrhovati. 2. Hejtmana představeného má sobě vážiti, ním se spravovati, a což by k dobrému vrchnosti sloužilo, s ním se raditi, a což by ke škodě bylo, přetrhovati, což bedlivým a věrným služebníkům činiti náleží. 3. Též purkrabí má dobrým a pilným hospodářem býti, do dvorův každodenně jezditi, do všech koutův, jak šafář, šafářka, čeládka se spravují a při svém hospo- dářství chovají, pohlídnouti; najde-li co nepořádného na škodu vrchnosti, ihned to napraviti a zlé potrestati. 4. Povinen jest týž purkrabí rolí časně a dobře dáti zdělati, hnoje pak ze dvorův, tak ovčínův vyvážeti; čeládka vyjedouc ven, aby nezahálela, nýbrž šafářové na čeládku aby pozor dali, a co mohou za [čti: na] jednu zápřež udělati, z toho aby dvě zdělali [čti: nedělali], jakž mnohých lenochův a nedbalcův ten obyčej jest. 5. Má týž purkrabí v čas setí též na to pozor dáti, aby semena pěkná a hodná, nestuchlá chystali a časně přihotovili; a když čeho, jakého semene síti čas jest, na to pozor dávati, tak jakž obyčej dobrých hospodářův jest. 6. V čas žní týž purkrabí má a povinen jest na to bedlivý pozor dáti, aby obilíčko časně se klidilo, suché do stodol sváženo bylo, a při mandelování jako i vy- čítání žádných fortelův na škodu vrchnosti se nečinilo, tak jakž mnohých šafářův, aby z počtu vyšli, obyčej jest.

Strana 75
Instrukce Fridlandská 1628: XXXVII. Purkrabímu. 75 7. Na mlatce, aby obilí dobře vymlacovali, slámy svazovali, do suchých míst, aby nehnily, dávali, jako i plevy a ouhrabky shromažďovali, tak aby zimního času pro dobytek dosti píce bylo: na to sluší též bedlivý pozor purkrabí dávati, a ne- toliko, že to povinnost písaře obročního jest, ukazovati, nebo vše to jednoho pána jest. 8. V čas sen klizení, o tom se přísně témuž purkr. poroučí, aby hleděl časně co nejvíceji sen nakliditi, je suché do dvorův nebo ovčínův, jako i votavy dáti svážeti: a ne, jakž nedbalcův obyčej jest, posekajíc trávy, je na lukách nechávají, aby zhnily. A co jen zbyde, to se k druhému roku hodí. A kdyby ovčíny a dvory dobytky jak náleží se osaditi měly, ještě více se toho spotřebovati může, jako i pro koně jízdné a kočovské nemálo se potřebuje. 9. Na stádo koňské má bedlivý pozor purkrabí dávati, aby čeládka pilně klisen hlídala, je chovala čistotně, klisen shřebných šetřila, jako i hříbata odsta- vená aby dobře hlídány byly. 10. Tolikéž jest povinnost téhož purkrabího, aby na všelijaký dobytek pilný pozor dával a dobrý, a šafářky k tomu měl a napomínal, aby dobytka pilny byly, jej rozmnožovati a osazovati, což hodného k osazení jest, hleděly, tak aby se dvo- rové jak náleží mohli dobytkem osaditi a vrchnost užitek z toho míti. Vomastku pak má týž purgrabí šafářky k tomu míti, aby pilny byly, a od každé krávy dojné 50 liber másla a 50 liber sejra [sic] do roku postavily a nadělaly, což lechce, když jen dobytek pilně hleděti a šetřiti budou, dovésti mohou. Drůbeže kurní všelijaké, husí, indiánů, kapounův, kachen, neb se toho pro kuchyni JMti páně nemálo spotřebuje, aby též hleděly co nejvíce osazovati; kapounů dáti nadělati; co másla a sejra na zámek přinesou a odváží, ihned vepsati, jako i co drůbež má, nebo co jí kam vydá, co umře, též poznamenati. 11. Na ovčáky pak jakožto na ty, kteříž všelijaké fortele proti vrchnosti užívají, sluší obzvláštní pozor dávati, k nim často pohlížeti a na jejich správy i činy, jestli kde jaký dobytky prodávají aneb jaké šíbalství páší, se doptávati; jako i dobytek časem k tomu příhodným vyčísti; senem, obroky hodnými časně, jakožto přední důchod, zaopatřiti, tak aby neměli příčiny sobě, kdyby se jaká škoda na dobytku jejich neopatrností a nepilností stala, vrchnosti sobě stěžovati: jakž pak mnoho ovčákův ten obyčej jest, když dobytky sobě potráví aneb pastvou pokazí, že obroky nehodné, shnilé i skažené byly, žalují. 12. Co by pak nehodného aneb se prodati od jakéhokoliv dobytka zapotřebí bylo, má hejtmanu purkrabí o tom oznámiti a to společně prodati; což prodáno bude, ihned písaři důchodnímu oznámiti, aby sobě písař důchodní ihned za příjem položil, a purkrabí v své ceduli za vydání. 10*

Strana 76
76 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 13. Cedule dobytčí jest povinen každého měsíce týž purkrabí, jako i skle- povou všelijakých věcí hospodářských vydaných, sepsati a hejtmanu podati; a hejt- man bez vědomí purkrabího aby dobytkem ve dvořích nehejbal, nýbrž kdyby co za potřebu uznal, purkrabímu poručil, tak aby purkrabí mohl pořádně své cedule spisovati. 14. Při dvořích vaření všelijakého a co nejvíce od mrkve, řepy, zelí, cibule, dáti každého roku pro čeládku síti. 15. Konopí při každém dvoře dáti co nejvíce možné dobrých naseti, a tak aby ku potřebám zámkům a dvorům konopí dostatek se nacházelo a kupovati zapotřebí nebylo, jako i pláten ku potřebám zámku, dvorův i na prodej aby nadě- láno býti mohlo. 16. Co by kde stavěti u kterého dvora zapotřebí bylo, má s hejtmanem radu o to vzíti a společně se o to poraditi, jak by nejlépe to opatřeno a nejlaciněji to dílo projednáno býti mohlo; dříví pak k takovému stavení, co by se staviti musilo, v zimě dáti za dobrých cest navoziti, aby nebylo potřebí v letě, když se v rolích dělati má, čeládky neb poddaných odtrhovati. Stavení pak ve dvořích, mlejnech nespouštěti, nýbrž, kde co zapotřebí, časně to dáti opraviti, dokud by větší škoda se nestala a větší náklad na to se státi nemusil. 17. Tím způsobem ku pivováru dříví hraničného i hvozdového purkrabí má v zimě, dokad se v rolí nedělá, nachystati a navoziti dáti; sládkovi hranice vyčísti, a na kolik by várek jich míti mohl, tolik odvésti; on majíce je sobě odvedené a poručené, bude sobě lepší pozor na dříví dávati, aby mu rozebrané a od leda- koho páleno nebylo. 18. Když purkrabí o jaké robotíře a roboty rychtářům jmenem hejtmana nařizovati bude, má na to bedlivý pozor dáti, aby rychtáři časně vycházeli, vejdouc do díla nezaháleli, nýbrž co nejpilněji dělati a pracovati hleděli, tak aby jim plat darmo nešel; a ty pak, kteří by nevyšli a do díla se nepostavili, dle slušnosti ztrestati. 19. Spolkův neb užitkův svých jakýchkoliv, jak by se ty vymysliti aneb vyjmenovati mohly, nemá žádných [s] vrchností míti, a jich sobě bez jistého vědomí vrchnosti nikdež na ničemž nepřivozovati, nýbrž jako věrný služebník se chovati má. 20. Tolikéž povinnost purkrabí jest, aby při prodaji dříví spolu býval, a co dříví, zač stojí, šacovati a prodávati dle dobrého svědomí hleděl; takové pak pro- daje dříví v místech vrchnosti beze škody aby činěny byly, a tu hned kupujícím přísně poručiti, aby pod pokutou dříví časně vyváželi a potom na místech škody nečinili. 21. Ku pilám klády za dobrých cest dáti co nejvíce navézti a přichystati

Strana 77
Instrukce Fridlandská 1628: XXXVII. Purkrabímu. 77 22. Jest také povinnost purkrabí, aby na luka, vohrady, vobory pozor dával, šafáře napomínal, aby často k nim pohlíželi a trav vyžínati ani žádnému pásti nedali. 23. Jako i na to bedlivý pozor purkrabí dávati a šafáře k tomu dostatečně míti má, aby s čeládkou, když by toho potřeba ukazovala, při ohradách aneb ve dvoře jaké oprávky zapotřebí bylo, aby to hleděl spraviti a opraviti, a zvláště v svátky, když se do pole nejede, tak aby nebylo potřebí na takové oprávky děl- níkův jednati a od toho platiti. 24. Do dvorův šafářové a čeládka má býti s radou hejtmana dosazována, a bez vědomí purkrabího nemá hejtman žádného propouštěti, jako i purkrabí bez vědomí hejtmana žádného do dvorův bráti ani z něho propouštěti, nýbrž o všechno se spolu snésti pěkně a poraditi, a co by k dobrému vrchnosti bylo, tak se říditi. 25. Též za nejlepší jest, v každém dvoře na každý potah, co by rolí dobře a užitečně jedním potahem zdělati na tři brázdy na zimu i na jaro mohl, uložiti; totiž na zimu, kde role lehké jsou, může lehce potahem konským 5 kop záhonů i více, a volmi 4 záhonů zadělati, na jaro pak mnohem více. 26. Tolikéž i o tom purkrabímu se nařizuje a poroučí, aby šafáře k tomu často napomínal, aby komíny ve dvořích každé 4 neděle vytírati dávali, na ohně a světla pozor dali, čeládce [s] světlem po stavení, a zvláště [s] loučí ani choditi ne- dopouštěli; když do chlívů neb marštal jdou, aby svíčku v lucerně měli, a šafář neb šafářka sama s čeládkou aby šli, aby se žádná škoda nestala, na to pozor dávali; jakož i purkrabí má sám k tomu přihlížeti a na to pilný pozor dávati. 27. Mosty, hatě a kde jaké cesty jsou, a panský dobytek přes ně honiti aneb s potahy jezditi [by] měli, poručiti je časně spravovati, tak aby na klisnách nebo dobytku JMti páně pro nečasné toho spravení žádné škody se nestalo. 28. A poněvadž ve dvořích žádnou loučí neb tříškami svítiti bezpečno není, a svíčkám aby se uspořilo, má purkrabí se o to přičiniti, aby řep květlic dal u každého dvoru něco síti, anebo kolníku na semeno nechati, jak z těch, tak i z jiných semen dáti voleje dělati, a ve dvořích v lampách dáti svítiti; však aby světlo darmo nehořelo, co každá děvečka, kolik čteníků za tejden má napřísti (po- soudíce, jaké dílo mají), na ně uložiti. 29. Dobytky všelijaké jak konské, hovězí i ovčí, malé i veliké scejchovati a znamenati dáti, a žádného dobytka starého nebo mladého ve dvořích nezname- naného nemíti, nýbrž ihned, jak se co ostaví, scejchovati aneb znamenati se předně má. A in summa což by v tejto instrukci pojato aneb položeno nebylo a k do- brému a užitečnému vrchnosti patřilo a od něho seznáno bylo, má to vše konati, a co by pak ke zlému sloužilo, to ihned bez odkladův jakých přetrhovati.

Strana 78
78 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [XXXVIII] Instrukce písaře důchodního, kterak se při povinnosti své chovati má. 1. Předně a nejprvé při důchodu sobě svěřeném věrně a upřímně a spra- vedlivě se chovati má. 2. Na důchody dobrý a bedlivý pozor dávati, aby jich raději přibývalo, než ubývalo; peněz za nic zbytečně aby nevydával, nýbrž toho šetřil, aby co nejvíce možné vydání uskrovňovati mohl a peníze hotové v důchodu zdržeti hleděl; a když co vydati má, má to s jistým vědomím a poručením s podepisem vlastní ruky p. hejtmana činiti, nic jináče. 3. Dluhy všelijaké, jak mezi lidmi poddanými i jináče vzešlé, pilně a bedlivě upomínati, aby co nejméně za ním reštu zůstávalo. 4. Cedule týhodní každého týhodne bedlivě a dobře spočítané, skorigované, svou vlastní rukou podepsané a s approbacími časně na hotově míti, a hejtmanu k rukám podávati; a kdy se co prodá, to bez odkladu každého týhodne do týž cedule srozumitelně, od koho komu a zač prodáno, pokládati. 5. Po pivováru často pohlídati a toho šetřiti, aby sládek v čas náležitý slady dobré a hodné dělal, jich mimo náležitost nepřetahoval a nepřeroštoval, piva dobrá a hodná vařil, jich nepřebíral, nýbrž ve všech věcech vedle instrukce od JMti sobě vydané věrně a spravedlivě se chovati hleděl, žádných zbytečných zahalečův v pivo- váře na škodu netrpěl. 6. Tolikéž písaře důchodního ta povinnost jest, při spílání piva v pivováře býti a odtud neodcházeti, až se pivo do sudů naleje, tak aby se při tom žádného for- tele nestalo, a aby se za řídký pivo co nejvíce utržiti mohlo. 7. Sládkovi o tom tolikéž poručiti, aby s krčmáři vruby na sudy měl, kde se co piva do krčem vystaví, aby sudy pořádně zase časně k várce dostávali,*) za sebou jich nenechávali a nekradli; a co se sládkovi sudův odvede, to do jeho in- ventáře poznamenati, aby on z nich hleděl počet dělati, a co se jich při počtu ne- *) Čti: dostavovali. dostane, má je platiti aneb jiné koupiti. 8. Na krčmáře pilný a bedlivý pozor dávati a k nim začasté přihlížeti, aby vždycky pivo za pivem, též i pálený měli, a odnikudž jinud mimo JMti páně piva a páleného cizího nebrali a nešenkovali, pod pokutou jim vyměřenou; sládek pak piva žádnému krčmáři bez poručení písaře důchodního nemá vystavovati, načež písař důchodní má pozor dáti. 9. Písař v každé ceduli, když var piva pokládá, co se na var sladu a chmele dává, též zřetedlně do cedule aby položil. 10. V kanceláři každého dne sám životně seděti, na povolání a povinnost svou pilný a bedlivý pozor dávati má, a na pacholata neb menší pomocníky své se

Strana 79
Instrukce Fridlandská 1628: XXXVIII. Důchodnímu. 79 nebezpečiti, tak aby lidé ve všelijakých příčinách jej kde hledati věděli. Kromě kanceláře nikdež se nemají peníze přijímati aneb vydávati, jakž toho mnozí písaři obyčej mají: sami budou doma píti, a pacholata budou v kanceláři za ně povinnost jejich konati, a tudy mnohokrát s ublížením chudých lidí jest. 11. Ouroky od lidí a stálé platy vedle urbářů časně bez odkladův v každém počtě zvyupomínati, a na dluzích nic nenechati. 12. Kontribucí od lidí poddaných nic více, nežli by se jí scházelo, neuklá- dati a nepřebírati, a na všechno rychtářům quitancí dávati, pod pokutou a tre- stáním. 13. Mimo vůli a vědomost hejtmana žádných zápisův sám o své ujmě na grunty lidem, pokudž kde toho písaře důchodního povinnost jest, nečiniti, nýbrž kdy se co takového trefí, hejtmanu to přednésti a [s] nařízením jeho činiti. 14. Rejstra čelední i dluhová má pořádně sepsána míti; a kdyby který če- ledín ze dvorův ušel, služby jeho zouplna nepočítati a u vydání neklásti, nýbrž to k dobrému JMti páně hleděti přispořiti a obrátiti. 15. Akcidencí anebo užitků žádných jakýchkoliv sobě na ničemž nikdež, jakž by se to vymysliti mohlo, mimo jisté povolení JMti pána nepřivozovati a ne- činiti, pod pokutou a trestáním od Mti páně nařízeným. 16. Celádce každého 1/4 leta, co se jim služby při zámku nebo dvořích schází, má písař důchodní všechněm sám zaplatiti, a to sobě ihned za vydání po- kládati. 17. Též i to písaři důchodnímu náleží a přísluší, aby jak [s] sládkem na slady, tak i s řemeslníky na díla jim projednaná cedule řezané, a s krčmáři a ji- nými dlužníky rejstříky, co kde na dluhy své kdy odvádějjí aneb co restyrují, zdělané měl, ten [sic] aby časem (což se dosti toho příkladů nachází) mezi osobou jeho a dlužníky spor nějaký nevzešel, čímž zaopatřeni souce, jemu víc zapříti nemohou. 18. Na příjem peněz od poddaných má písař důchodní každému dlužníku quitancí, co jest peněz na dluh svůj odvedl, aneb že jej zaplatil, dávati. 19. Na slepice, vejce ouroční má písař s rychtáři rejstříky míti, do nichž by se poznamenávalo, co kdy rychtářové slepic a vajec odvedou; takové pak slepice a vejce mají se každoročně zcela a zouplna zvyupomínati, a na dluzích nic nene- chávati. 20. Co kdy od jakého díla řemeslníkům aneb jakým dělníkům od čeho se platit má, takoví řemeslníci neb dělníci mají s podpisem ruky hejtmana, co od ta- kového díla býti má, písaři důchodnímu cedulku přinésti; a jestli dílo také hodně a náležitě uděláno jest, dříve než se od něho zaplatí, má se shlídnouti; takové pak podepsané cedulky za approbací ku počtu svému má písař míti. A kde by se ta- kových cedulek nenacházelo, nebude se takové dílo písaři pasirovati.

Strana 80
80 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 21. Na to pozor sluší též dáti, když den kratší jest, aby se tesařům jako na dlouhým dni zároveň neplatilo. 22. Co se od vysoké, černé, pernaté i škodné zvěři myslivcům platí, jim od toho, dokud cedulky s podpisem ruky pana hejtmana nepřednesou, neplatiti; takové pak cedulky podepsané k approbací počtu svého při každé ceduli znumerirované a složené na hotově ku počtu míti. A pan hejtman žádnému myslivci cedulky od zvěři škodné dávati nemá, leč z toho hlavu přednese, kteroužto ihned zkaziti aneb spáliti dáti má, aby jich podruhé hejtmanu nepřednášeli; a na to dobrý pozor dá- vati, jaký taký hlavy jsou: nebo mnozí myslivci, když se na to pozor nedá, všeli- jakých fortelův užívají, a místo hlav vorlových kání z velkých kání, na místo kuny od kolčav a thořův, a na místo thořův od ježkův i jiných k tomu podobných zvířat, jako i kdež se liščí kůže neodvozují, psí hubu s dvěma zuby přinášejí, a tudy vrchnost svou podvozují. Pročež nejlépe a nejužitečněji jest, od takových srstnatých zvířat kůže, buď že pěkné neb škaredé jsou, přednášeti. A písař důchodní, kde se dívají neb za kým zůstávají, při počtu svém správu zřetedlnou má učiniti. 23. Prodaj lesní když se zavře, má pořádně od purkrabího sepsán a písaři důchodnímu podán a vlastní rukou prodávajícího podepsán býti; kterýžto prodaj lesů podepsaný má se ku počtu složiti. 24. Při každém počtu registra hlavní, cedule týhodní, regimen, registra dlu- hová, čelední, varní, solní, hajenská, kontribualní pořádně sepsaná, též cedulky na vydání všelijakých peněz na poručení Mti páně neb hejtmana s podpisem ruky k approbací počtu svého i se všemi allegaty k tomu příslušejícími míti, skládati má a povinen jest. A což by v tuto instrukci vepsáno a pojato nebylo a vrchnosti že by s užitkem bylo, tehdy má to, což dobrého a užitečného by bylo, vykonávati, a co zlého přetrhovati; což vše jako věrnému a pilnému služebníku náleží, dále činiti, a na to pozor dávati, chce-li od vrchnosti své lásku a jaké milosti dále užiti. [XXXIX] Písaře obročního instrukce při povolání jeho. 1. Má a povinen jest, v věcech sobě svěřených věrnost zachovati, aby jinší příkladem jeho jdouce, šlápěje jeho následovali. 2. Každého týhodne do dvorův dvakráte neb třikráte sjeti, a na to, níže psané věci, pilný a bedlivý pozor dávati; totiž: 3. Přijdouce do dvorův, nic se na to neohlížeti, že purkrabího neb toho povinnost jest, toto neb ono zaopatřiti, nýbrž vědouce, že tak dobře jako jiný služebník JMti páně jest, má do všech koutův bedlivé pohlídnouti, a zvláště na mlatce a pacholky, kde se klisny chovají, jestli klisnám kradou a obilí vynášejí;

Strana 81
Instrukce Fridlandská 1628: XXXIX. Obročnímu. 81 a vynašel-li by jaký neřád aneb zlodějství, má o tom ihned hejtmanu oznámiti, a časně to přetrhnouti. 4. Letního času, když se obilí klidí, k tomu pilně dohlížeti, aby suchý obilí do mandelův se shromažďovalo; mandele pak sám životně počítati a na to pozor míti, aby více mimo 15 snopův do mandele — jakž toho místy obyčej jest, že pro užitek svůj šafářové a poklasní po 17 i 20 snopích do mandele skládají — se nepočítalo. Aby pak tou příčinou, že sobě sám počítá, v podezření nepřišel, má za to p. hejtmana žádati, aby jisté osoby k tomu obrány byly a nařízeny, které by také takové obilí v poli počítaly. Šafářům pak a poklasným, aby sobě obilí do stodol počítati v poli měli, toho se nemá dopouštěti. 5. Obilí, které kleštěné a co nejčistotnější k setí jsou, poručiti šafářům v místo obzvláštní v stodolách skládati, aby nečistotné dohromady s tím, které k setí býti má, nemíchali, a tou příčinou lecjakási šmotlacha v setí do země se neházela 6. Ihned jak se obilí sklidí, při všech dvořích ze všeho obilí probu sám ži- votně, a kde sám dostačiti nemůže, tehdy purkrabího a jinších správcův a officírův pomocí vzíti; a co jakého obilí mandel vynese, na to extrakt učiniti, co též obilí z průby méně nebo více vynese, co k setí na zimu neb na jaro vystačí, co se celo- ročně pro dvůr Mti páně, pro čeládku při zámku a dvořích, též pro dělníky v ženn i jiná díla a ve všelijakých jiných příčinách spotřebuje, a po takovém vydání co na čisto obilí, buď že více aneb méně průba vynese, ku prodaji zbývati bude. 7. Co nejčasněji obilí k setí dáti hotoviti, a na to pozor dávati, aby zapa- řené obilí z hořeních vrstev, tak jakž se do nich obyčejně pára vyráží, k setí se nenechalo, nýbrž takové obilí z vrstvy hoření do mlejnův k semlení na mouku dáti, a čistotně k setí pěkně tence po půdě, aby se nezapařilo, dáti rozhrnouti a tence sypati. 8. Poklasné, lidi dobře zachovalé k tomu obrati a naříditi, při nejmenším v každém dvoře dva, kteříž by při mlatcích, když se mlátí, byli, jim krásti nedo- pouštěli; aby pilně a dobře obilí vymláceli, k nim dohlíželi; špejchary a stodoly aby sobě též poručené, klíče od špejcharův i stodol měli, sami ráno mlatcům sto- doly odmykali a večer zamykali. 9. Když písař obroční do dvorův přijde a v nich se mlátí, má sobě dáti votep anebo dvě slámy vyhoditi aneb sám vzíti, a do ní bedlivě pohlídnouti, jak dobře mlatci obilí vymlácejí; a pokudž dobře nevymlacují, na ty, kteříž při nich jsou, se domluviti; a kdyby po napomenutí jednom neb druhém toho se dopouštěli, tehdy poklasné i mlatce dle zasloužení trestati. 10. Má týž písař obroční v stodolách, když se mlátí, do slam všudy po- hlídnouti i do vrstev, vynašlo-li by se kde jaké obilí kradené od mlatcův zacho- vané; neb oni na větším díle do slam, do vrstev, ouhrabkův a plev taková zlo- dějská obilí zchovávají. Archiv Český XXIII. 11

Strana 82
82 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 11. Omlaty, co se jich koliv a z jakéhokoliv obilí za tejden sejde, pořádně na obzvláštním rejstříku sepsané míti, a tak sepsané důchodnímu písaři na kancelář podati, aby od něho více anebo méně placeno nebylo, než vedle téhož rejstříku na kancelář důchodnímu podaného; a tak rejstra jedna s druhými aby se dobře v té příčině srovnávati mohly, ne aby v důchodního od víceji zaplaceno se vynacházelo, a v obročního počtu třebas méně příjmu, a tudy jeden neb druhý od vrchnosti v podezření přicházeti mohl. 12. Mlatci aby sobě sami peníze od mlácení přijímali, na to písař obroční pozor dávati má, ne poklasný aneb šafářové aby jim je v sobotu na kanceláři brali; nebo dosti se od nevěrných příkladů vynašlo, že od méně omlaty na kanceláři oznámí, a sami přijdouce domů, penězi svejmi mlatcům doplatí a obilí ustraní. 13. Bez vůle a vědomí hejtmana obilí jak ku prodaji tak ani k půjčce ani do mlejnův neb k jakýmkoliv jinším potřebám žádnému nevydávati, nýbrž co by čeho kdy zapotřebí bylo, p. hejtmanovi časně oznámiti, a s jeho nařízením a vě- domím všeckno činiti. A co by obilí nehodného mimo domácí potřebu zbejvalo, to hleděti před novým lidem poddaným vystaviti, aby za korec obilí k setí po 5 cent.*) *) Nepochybně má zde státi: 5 věrtelích. hodného spláceli. 14. Míry jednostejné ve všech dvořích aby měl: sice najdou-li se míry menší a větší a nějaké fortele, má býti skutečně trestán a pokutován. 15. Jako i v tom fortele žádného aby neužíval, od mlatcův míry s vrchy nepřijímal, a zase shrněnou nevydával, nýbrž jak od mlatcův přijímá, tak zase vy- dávati, pod pokutou od JMti páně vyměřenou, hleděl. 16. V mnohých místech majíce písaři pacholata, sami písaři doma sedějí a pijí, a pacholata k přijímání neb obilí vydávání do dvorův posílají, a tudy všeli- jakých pletich na škodu vrchnosti nadělají: pročež nejlépe jest písaři samému osobně všudy býti, obilí přijímati jako i vydávati, a na pacholata se nebezpečiti. 17. Při setí na to bedlivý a pilný pozor dáti, aby se s obilím rozšafně za- cházelo: lidé jistí a víry hodní hned také při setí aby nařízeni byli, kteřížto jak se obilí na špejchaře k setí naměří, s ním aby na pole jeli a odtud neodcházeli, až se všechno do zrna rozseje a rozhází; nebo dosti toho shledáno jest, že ti, kteříž obilí rozsívají, když se na to pozor nedá, obilí ustraní a pokradou, a šafářové místy více na pole, než naměří, počítají, a tudy vrchnost i role škrabí a obilí řídí. 18. Mouky a vaření vždycky písař dosti v forotu míti má, tak aby v čas žních i jiných děl příčinou jeho zanedbáváním dělníci a čeládka v chlébě obmešká- váni nebyli a nedostatku netrpěli. 19. Toho též šetřiti má, aby zadnější a sněšnější obilí aneb vejmelné k se- mlení na mouku pro čeládku a dělníky vydávati hleděl, čistotnější pak ty co nej-

Strana 83
Instrukce Fridlandská 1628: XXXIX. Obročnímu. 83 více ku prodaji a jinším potřebám zdržeti, leč co na vejražek pro potřebu zá- meckou, v mírnosti čistotné obilí vydávati. 20. Na pekaře písaři obročnímu sluší též pozor dávati, aby chleb jak náleží hrubý pekl, čeládce neubližoval a křivdy nečinil, nýbrž podle váhy, co by z korce neb měřice chleba vypéci mohl, sprůbovati, a chleb aby jednostejný byl, na to pozorovati. 21. Když kterého čeledína ve dvoře se nedostává, buď že stůně neb uteče, na to pozor dáti, aby pekař chleba na něj nepokládal ani vaření, spravedlivě a věrně aby se choval při své povinnosti. 22. Chleba každého týhodne co pekař na hosti, posly a porozličně vydá, má na rejstřík uvésti, a v sobotu s podpisem pana hejtmana aneb hofmistra písaři, jest-li vydání slušné, náleží přednésti. 23. Na mlynáře pilný pozor obroční má míti, aby po tolika korcích jedno- stejně beze všeho fortele mouky čistotný, jako i vaření, kolik se mu korcův do mlejna obilí dá, hleděl odvozovati, a na to neukazoval, jakž obyčej fortelných mly- nářů některých jest, že jest obilí jedno lepší nežli druhé, ale prostředku v tom užívati, a lepší k špatnějšímu srovnávati sobě hleděl; a pokudž obroční vystačiti může, sám při míře mouky, když se pekaři odvádí, ve mlejně má býti. 24. S pekařem obzvláštní rejstřík, co se mouky ze mlejnův kdy a kterého týhodne nebo dne odvede, a co se zase kterého týhodne pro potřebu zámeckou, též pro čeládku do dvorův anebo pro dělníky mouky na chleb speče, proti témuž příjmu jemu porážeti, a oučet častý s ním činiti. 25. Obilí, kterého mnoho jest na hromadách, každého měsíce na nově pře- házeti dáti, aby od mušek a jiné neřesti jeho zanedbáním škoda se na něm nestala. Špejchary, pokudž na nich kde střechy zlý jsou, p. hejtmanovi aneb purkrabímu časně oznámiti, aby to opatřiti dali, aby se na obilí škody nestalo. 26. Cedule týhodní z každého týhodne z příjmu a vydání všelijakého na hotově míti, je zároveň s písařem důchodním panu hejtmanovi dobře spočítané, skorrigované a svou vlastní rukou podepšané skládati má. 27. Když se co jakého obilí ku prodaji vydá, to ihned beze všeho odkladu do cedul a rejster klásti, tak aby jednostejně, když on co ku prodaji obilí vydá, jako v důchodního počtě toho týhodne aneb při počtu se vynaleznouti mohl[o]. 28. Na slady obilí hodné, ne pokažené neb zrostlé, sládkovi i na vinopal [sic] vinopalovi časně vydávati, tak aby příčinou jeho tíž řemeslníci, kdyby důchod Mti páně hynul, se vymlouvati příčiny neměli; s kterýmižto řemeslníky vruby aneb rejstříky, co jim vydá, míti má, a důchodnímu časně též oznámiti, kdy co obilí na slad neb vinopal vydá, aby on slad do register svých zároveň s obročníkem sobě ihned toho týhodne a dne položil. 11*

Strana 84
84 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 29. Též na to míti písař obroční pozor, aby na žádnou čeleď zbyteční, jak při zámku i dvořích, chleb a vaření bez vůle hejtmanovy se nevydávalo, než právě na tu, bez které býti nemůže; a jestliže by se kdo ve dvoře z zahalečův vyna- cházel, a naň by chleb a vaření šlo, má to časně hejtmanovi oznámiti, nebo jináče v počtu jeho to se pasirovati nebude. 30. Rejstřík všech osob při zámku i při dvořích, zejmena komu co chleba a vaření každého týhodne vychází, sepsaný míti, a hejtmanu jej začasté přednášeti, i při počtu k registrům hlavním složený míti má. 31. Též při počtu svém zejmena vyznamenané osoby, kde co obilí na dluzích za lidmi zůstává, na obzvláštním rejstříku složiti; kteréžto osoby od p. hejtmana dosazeny [dotázány?] býti mají, a na to přiznání učiniti. 32. Za mlynáři nájemnými i jinými dlužníky aby dluhův nenechával, nýbrž co nejvíce na restanty své zvyupomínal, nechce-li sám vrchnosti z svého platiti a restant vyplniti. 33. Šafářům časem jarním nabízeti, aby semena sobě zaopatříc je, když čas toho slouží, seli, vařením syrový m] jeden nad druhého se zachystati a zaopatřiti hleděli, a ne k samému suchému vaření toliko vždycky hleděli. 34. Když obroční písař čas uhlídá, buď v podzim, v setí neb jaře, nebo když se pilně mlátí, žádnému nic, leč hejtmanu neříkaje,*) co nejrychleji obilí ve všech dvořích dáti vyměřiti; i vyhledá-li se v kterém dvoře přiměřeného obilí, mimo restant, v ceduli týhodní položiti; jakož sic bez toho, kde se obilí mnoho přijímá, býti nemůže, aby nic přebýti nemělo; má o tom hejtmanu oznámiti a do počtu za *) Rkp. naříkaje. příjem položiti. 35. Slámy, ouhrabky, plevy v jistá místa pěkně dáti uklízeti a shromaždo- vati, a ne*) před stodoly a do hnoje, jakž nedobrých**) hospodářův obyčej jest, *) Rkp. chybně: na. — *5) Rkp. na dobrých. to dopouštěti vyhazovati. 36. Dělníkům v čas děl ženních neb robotníkům jak pekař chleb pořádně vydává, na to pozor dávati; jako i vaření, na kolik osob po měřici se počítá, kdo na takové dělníky přijímá, k počtu svému takového vydání jistou a patrnou appro- bací složiti. 37. Na drůbež, když se mlátí, zadniny na špejchar aby brali poručiti, a ty, kde jak mnoho toho potřeba jest a kde jak mnoho šafářky drůbeže mají, dle uznání od písaře [aby] vydávány byly, tak aby potřebí nebylo, semene pěkného na drůbež bráti a dávati.

Strana 85
Instrukce Fridlandská 1628: XXXX. Písaři rybničnému. 85 [XXXX] Instrukce rybničnému písaři, jak se při povinnosti své chovati a nač pozor dáti má. (Srovnej instrukce o rybnících výše str. 44 č. XIV, str. 62 č. XXVII.) 1. Při své povinnosti písař rybničný aneb fišmejstr, kterémuž jsou rybníky k správě poručené, má písař [podle] své povinnosti věrně a spravedlivě se chovati, pilen býti, dobrého a užitečného vrchnosti vyhledávati. 2. Rybníky, když toho čas ukazuje, plodem pěkným, hodným a náležitým nasazovati, při nasazování každého rybníka sám býti a na to pozor dáti, jak pěkně a čerstvě se plod sadil; jakož nejlépe jest, přivezouce plod na rybník a když se z lejt vysejpají, do plachet sypati a jej na vazby neb koše dáti, dobře na vodě čistotné a nekalné pod větrem vytříti, aby zčerstvěli, a vidouce, že plod čerstvý jest, jej pěkně do rybníku na hlubinu pouštěti. 3. Když se pak plod odkud na rybník veze, na vozy pozor dávati a při nich věrné osoby z rychtářů míti, aby od čeládky plod nebyl kraden, a na cestě čerstvou často vodou prolíván byl. 4. V lejtách když se pro plod jede, aby vodou pěknou a čerstvou nalívány bývaly, a ne nějakou smradlavou; jakž se to mnoho od lotrovské čeládky trefuje, že neopatrností a nedohlídnutím fišmejstra mnoho plodu se takovým způsobem pomoří; načež sluší dobrý pozor dávati, nechce-li potom fišmejstr takový plod platiti. 5. Jakož i na to sluší pozor dáti a toho šetřiti, aby domácích plodův do- statek bejvalo a se dostávalo, a jich potřebí kupovati nebylo; nebo lepší užitek vrchnost pozná, nežli když každého roku za plody na sta neb na tisíce vydá. 6. Když pak bezelstně a pro nedostatek domácích plodův se jinde koupiti musí, hleděti plod pěkný mladistvý z hor, široký s malou hlavou koupiti, dle ozná- meného způsobu nasaditi. 7. Kapry pro tření pěkné mladistvé časně, dva díly jikrnatých a třetí díl mlíčných, vybrati, takové kapry někde na jistou vodu do sádky prostranné aneb nějakého rybníka přes zimu dáti, tak aby se nevyseděli a nevymořili. Z jara pak před nasazováním takové kapry do sádky na vodu čerstvou a do sádky těsné dáti. je tak asi za tři týhodne na sádce pomíti, a máje měsíce, když jabloň kvete a měsíc na nově, třetí neb pátý den do rybníka, který byl po sušení, ve jmeno pána Boha pustiti. 8. Jest také písaře rybničnýho povinnost, aby začasté nebo každodenně okolo rybníkův jezdil, a zvláště když ryby do krajův a pastev v letě jdou, pilný pozor dával, aby žádný ryb nekradl, na ně měchův neb tenátek nekladl a nechylsltal: kdež i časem vezmouce pacholky rybničné, má dáti krajem rybník, co stačiti by *) Čti: vazeb. mohli, projíti a takových vázek*) nebo měchův hledati.

Strana 86
86 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 9. Rybníky, které ty [kdy?] k lovu přijíti mají, má dáti časně fišmejstr co nejvíce vodou nahnati, tak aby ryba do pastev a k krajům rybníka jíti a se pásti mohla. Rybníky pak plodové, které na jistých vodách nejsou, hned na podzim dáti dobře zahraditi, náhony, kde jaké spády jsou, dáti nadělati, provorati, a takovou vodu do rybníkův obraceti; takovým způsobem, když se na to pozor dá, mohou se rybníky za zimu vodou sněžnou a potom v jaře nahnati. 10. Tarasy, splavy, prle nebo plotce všudy při rybnících dáti časně spra- vovati, a zvláště k prlím a plotcům začasté pohlížeti, aby napeřené byly a spra- vené, aby ryby proti vodě aneb vodou jíti nemohly. 11. Žimního pak času rybníky každého dne dáti, jako čepy, osekávati, a na to pozor dávati, aby se ryby nezdvihly a škody žádné neopatrností aneb nedohlíd- nutím písaře rybničnýho nestalo. 12. Volavky a jiné škodlivé ptáky dáti vybírati a hubiti, jako i čápy, kde ve vsech mladé blízko rybníku mívají, netrpěti; nebo čápi na plod velikou škodu dělají, a zvláště když mladé mají. 13. Rybníky kde vákosím hrubě zarostlé jsou, dáti jej hubiti; jestli suché kde jsou, v letě je vypáliti, a potom dobytek v něm pustiti a vytlačiti; na ledě, když zamrzne, může se také sekati; a upouštěním vody a zase připouštěním i ji- nými mnohými způsoby jej dáti hubiti. 14. Rybníky, které se k lovu chystají a pouštějí, sluší též bedlivost na ně míti, aby jak náleží k tomu v čas příhodný přihotovené bývaly, a ryby do lovišť aby se scházely, tak aby se na rybách škoda mrazem aneb pro nedostatek vody nedála, a co za tejden neb některý den sloviti se může, kolik neděl se nelovilo; při kterýchžto rybnících, když tekou aneb se loví, mají osoby přísežné, víry hodné, jich ve dne v noci hlídati, tak když se lovu nechá, aby se od žádného ve dne i v noci škody nedálo a upuštěním vody na rybách nestalo; načež obzvláštní pozor písař neb fišmejstr má dávati, a sám osobně při lovení býti. 15. Při lovení rybníkův a ryb vyčítání mají osoby hodnověrné a přísežné býti, a když se vyčítá, bedlivě vroubiti a se nemejliti, aby haltýřníku ani vrchnosti méně neb více nenavroubilfy] a křivdy žádnému nečinily, tak aby haltýřník mohl z počtu vyjíti. 16. Z štik jest nejlépe a nejužitečnější toliko dvojí brak dělati, totiž hlavní a prostřední. Štíhlata neb vobloučky, ty hned z rybníků mají zase na jiné rybníky, které přes rok k lovu přijíti mají, jak štíhlata sou, buď na jedno neb dvě tepla, po lidech hodnověrných poslati a nasazovati; nebo majíce haltýřníci na haltýřích. mohou s nimi fortelův užívati, jakž mnozí to činívají.

Strana 87
Instrukce Fridlandská 1628: Písaři rybničnému. 87 17. Drůbež velkou, totiž karasy, vokouny, líny, jest nejlépeji a nejspravedli- věji na rybníce na kopy vyčítati, a na sádku posílati. Na džbery odměřovati, to vrchnosti s žádným užitkem nejní. 18. Co se pak kaprův, štik, drůbeže velké pomoří, má to haltýřník v komíně sušiti, a buď každý tejden aneb každý měsíc, jak hejtman poručí, tak uzené, sušeno před hejtmana s písařem rybničným přednésti a je okázati; hodí-li se pro cedulku mají se kuchlmistru odvésti; nehodí-li se, tehdy před hejtmanem zkaziti, a hlavy jim utínati a zahoditi, tak aby je po druhé haltýřník ukázati nemohl. 19. S haltýřníkem má písař rybničný rejstřík obzvláštní míti, co z kterého rybníka jakých ryb vyloveno a na sádku haltýřníku odvedeno jest, to bedlivě za příjem položiti, jako i co se kdy prodá, vydá neb umře, za vydání, menujíc který den, výslovně vepsati. 20. Písař pak rybničný registra svá rybničná má bedlivě spisovati, a jak vylovení kaprů, štik, drůbeže velké a malé, jako plodův tříletých, dvouletých, pilně, na kterém rybníce jakých ryb neb plodů se vylovilo a našlo, kam zase a na které rybníky rozsazeno a vezeno, kdo a při přítomnosti koho se na ten a na ten rybník sázelo, pokládati; tak vhlednouce do register rybničných, aby se mohla správa v čas potřeby vzíti a Mti pánu učiniti. 21. Nádobí rybničná, vlaky, saky, vadky, kádě, lejty, džbery, a což více se k tomu potřebuje, má na to písař neb fišmejster pozor dávati, aby do míst suchých takové nádobí opatřeno bylo, a zvláště vlaky; a co od jakých vazeb jest, to dáti pěkně pověsiti, aby myši škody na tom nedělaly. Jestli by pak co potrháno bylo, to haltýřník má opraviti, jako i za celý rok, nemaje co na práci, může od vazeb, co by tak zapotřebí bylo, uvázati, tak aby potřebí nebylo jinému od toho platiti. 22. Haltýřníci pak na sádkách aneb haltýřích mají lidé rozumní a věrní, kteří by rybám, vodám rozuměli, pilní a bedliví býti: majíce za některý tisíc ryb pod správou svou, aby škody neučinili, chováni a dosazováni pod závazkem býti. 23. Jakož i na to pozor dávati, aby ryby z rybníkův, aneb ne dlouho jich na sádkách nechávané.*) prodávány rybářům bývaly, což s mnohým užitkem vrch- *) Snad: nechaje. nosti jest. 24. A poněvadž zde na panství Dimoknirském*) písař porybní peníze za ryby přijímá, o tom nařizuji, aby každý tejden, co se za takové ryby utrží, písaři důchodnímu peníze odvozovány proti quitancí jeho od písaře porybního byly; nebo by někdy se přitrefiti mohlo, že by týž písař buď skrze oheň aneb skrze soldáty o takové peníze přijíti a vrchnost ke škodě přivésti mohl. *) Čti: Dymokurském. 25. Při prodaji a vážení ryb nemá nikdy sám písař bez přítomnosti hejt- mana žádnému ryb vážiti a prodávati, ale hejtman má přítomen býti; a co kdy se

Strana 88
88 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jakých ryb odváží, jakého braku, co na centnýř jich vchází a kdy kterého dne odváženo a komu co prodáno, vše srozumitelně doložiti. 26. Jako i co komu od Mti páně jakých ryb jest kdy darováno o poručno [sic] posíláno, má na to poručení od Mti páně aneb od hejtmana s podpisem vlastní ruky míti, a za approbací ku počtu svému skládati. 27. Při počtu a do register svých má toho dokládati, kdy se který rybník začal loviti, a kterého dne se dolovil, a na jaký summě ten rybník a jakým plodem nasazen byl, a co jest z téhož rybníka kaprův zase, jako štik, drůbeže velké jako malé, kolik škopíčků, vše sumovně jednu každou rybu zvláště položiti, a potom každý brak rozdělovati; a tak pořád vylovení rybníku za příjem pokládati, a zase pořád vydání klásti, a příjem s vydáním summirovati a srovnávati, tak vhlednouce do register jeho, aby mohlo se všemu porozuměti. 28. Plodové pak rybníky také obzvláště jeden po druhém, tím nahoře ozná- meným způsobem, pořád vylovení jich u příjmu položiti a sumirovati, a zase vydání pořád kam se co a na který rybník který den vezlo a nasazeno bylo, pokládati. XXXXI] Instrukce sládkovi při povinnosti jeho. (Srovnej instrukce o pivováru výše str. 42 čís. XII, str. 57 čís. XXIII.) 1. Jest jisté a přísné JMti páně nařízení, aby mistr sládek spolu s tovaryši svými P. Boha se báli [a] na paměti měli, všech pověr, kouzlův, které mnozí zby- tečně užívají a Pána Boha tím hněvají, na straně zanechali, nýbrž k práci své Pána Boha za požehnání žádali. 2. Ve verštatě neb pivováře čistotně nádobí své, kádě, sudy chovali, žádných zahalečův nepřechovávali, nýbrž přijdouce vandrovní tovaryš, dadouc mu fedruňk, jej odbýti, a že vrchnost žádného tu trpěti nechce, oznámiti. 3. Při povinnosti své věrně spravedlivě a beze všech fortelův aby se sládek chovati pod pokutou hleděl. 4. Piva dobrá a hodná aby vařil, je nepřebíral a žádných fortelův, jakž by ty se vymysliti mohly, při spílání, v sladu dělání a jinak neužíval, kdež na sud jemu sladu N. se vydávati bude. 5. Slady dobré, hodné časně aby sobě hleděl dělati, je na nejvyšší nepře- tahoval a nepřeroštoval, nýbrž forotem a sladem hodným a dobrým sladovnu sobě opatřiti hleděl a se staral, a hejtmanovi aby obilí dobré časně jemu dáno bylo, připomínal. 6. Má sládek na sudy dobrý pozor dávati a s krčmáři na ně vruby míti, z nich každého půl leta purgrabímu počet činiti, a co by se jich koliv nedostalo

Strana 89
Instrukce Fridlandská 1628; XXXXI, XXXXII. 89 a straceno bylo, má zase počet ten, co mu jich odvedeno bylo, sám ze svého měšce doplniti. 7. Hranice též dříví hvozdového, má purgrabího časně napomínati, aby mu dal dělati, aby dříví suché bylo, nebo spořejší jest; a v zimě co by na celý rok dosti měl, jest povinen je přijíti, sobě opatrovati, na ně pozor dáti, aby mu bráno, kradeno nebylo od jiných: vyčtouce mu na tolik várek hranice purgrabí, musí jich tak dlouho míti, dokudž by ty várky nevyšly, a kde by mu se dříví nedostávalo, tehdy bude povinen tolik dříví koupiti, až by ty várky vyšly. 8. Mláta, pomej aby žádnému rozbírati nedal, nýbrž do dvorův aneb kam obráceno jest, všecko v celosti zanechal. 9. Šrůtky více, nežli by náleželo, též od krčmářů aby nežádal. 10. Chmelnice, poněvadž ta práce sládkova jest, aby časně a bedlivě spra- vovati a je zdělávati, vyhnojovati a rozsazovati hleděl, tak aby chmele k domácím potřebám se dostávalo a jich kupovati potřebí nebylo. 11. Slady, když se do mlejna vezou, s nimi sám aby jezdil anebo někoho věrného vypravoval, aby ve mlejně nic od sladu ukradeno nebylo; načež bedlivý pozor sluší sládkovi dávati, nebo dosti příkladů jest, když se na to pozor nedává, že mlynáři slad kradou, potom sami pro sebe pivo vaří. 12. Kvasnic, když se pálené při zámku pálí, povinen jest sládek k vinopali s potřebu vydávati, a co přes potřebu vinopalů přebejvá, to se sládkovi pasiruje. 13. Dolívky na deset sudův pasiruje se sládkovi jeden sud, který nemá nic více držeti, než jak drží vejstavní sud. [XXXXII] Přísaha ouřadu, totiž předně primatora, purkmistra, potom jinších. Ve jmeno Boha otce. Boha syna. Boha Ducha Svatého amen. My N., kteří jsme v tento úřad povoláni, přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii, matce boží, též JMti urozenému pánu N., vrchnosti naší milé a dědičné, že chceme v tomto ouřadu, ku kterémuž jsme povoláni, věrně a chvalitebně se chovati, bohatému, chudému, přespolnímu i domácímu (neprohlídajíce na přízeň ani nepřá- telství) k spravedlnosti dopomáhati, náležitě ortele vynášeti, vdovy, sirotky ochra- ňovati, žádné křivdy na ně nedopouštěti, zlé tupiti, dobré zvelebovati; což by k do- brému obecnému bylo, všelikterak obmejšleti, a pro žádnou přízeň neb dary žádný ch schůzek neb hromad, zvláště což by proti pánu Bohu a vrchnosti naší bylo, nedo- pouštěti, nýbrž věděli-li bychom co o tom, pro přetržení téhož zlého vrchnosti naší časně oznámiti, jako i JMti pánu erbům N., vrchnosti naší milé a dědičné, anebo Archiv Český XXIII. 12

Strana 90
90 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: od ní správcům nám představeným ve všem náležitě věrni a poslušni býti, všeli- jakou uctivostí a vážností předcházeti. Toho nám dopomahej pán Bůh všemohoucí, blahoslavená Panna Marie matka Boží. Amen. Přísaha aneb závazek konšelům. My N., kteří jsme k tomuto ouřadu konšelskému povoláni, přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, Panně Marii matce boží, též JMti urozenému pánu N. a erbům, vrchnosti naší milé a dědičné, že chceme v ouřadu tomto na nás vzloženém předně cti a chvály boží vyhledávati, řád dobrý vzdělávati, nad ním ruku držeti, i sami na sobě dobrý příklad pronášeti, zlé tupiti, dobré zvelebovati, nic neslušného a ne- náležitého nepřehlížeti, tejnost a věrnost ve všem, což by nám tak od vrchnosti naší neb nám představených svěřeno bylo, zachovati, tejnost rady nepronášeti, spra- vedlnost fedrovati, vdovy a sirotky opatrovati a jim křivdy nečiniti ani dáti a do- pouštěti, nýbrž jednomu každému, bohatému i chudému, přespolnímu i domácímu ji uděliti, nehledíce v tom žádného přátelství neb nepřátelství, přízně ani nepřízně, nižádných dvorův [darův], jako i M. pánu, erbům N., vrchnosti naší milé a dědičné, nebo od ní nám představeným správcům ve všem náležitě věrni a poslušni býti, všelijakou uctivostí a vážností předcházeti. Toho nám dopomahej Bůh všemohoucí, blahoslavená Panna Marie matka boží. Amen. Závazek rychtářský. Já N., kteříž jsme [sic] k tomuto ouřadu rychtářskému povolán, přísahám pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii matce boží, též urozenému pánu, erbům N., vrchnosti naší milé a dědičné, že chci v tomto ouřadu, ku kte- rémuž jsem povolán, věrně a chvalitebně se chovati, bohatému, chudému, přespol- nímu i domácímu k spravedlnosti dopomáhati, náležitě ortele vynášeti, zlé tupiti, dobré zvelebovati, vdovy a sirotky ve všem náležitým zastávati a jim křivdy dáti činiti nedopouštěti, a což by k dobrému bylo, všelijak obmejšleti, a to pro žádnou přízeň neb nepřízeň, přátelství neb nepřátelství, ani pro žádné dary; žádných schůzek. zvláště co by proti pánu Bohu a vrchnosti mé bylo, nedopouštěti, nýbrž věděl-li bych co o tom, pro přetržení toho zlého vrchnosti své časně oznámiti, jako i JMti pánu, erbům N., vrchnosti mé milé a dědičné, nebo od ní mně představeným správcům ve všem náležitě věrný a poslušný býti, všelijakou uctivostí a vážností předcházeti. Toho mi dopomahej Bůh všemohoucí, blahoslavená Panna Marie matka boží. Amen. Závazek kostelníkům. My N., kteříž jsme v tento ouřad kostelnický povoláni, přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii matce boží, též urozenému pánu, erbům

Strana 91
Instrukce Fridlandská 1628: XXXXII. Přísahy. 91 N., vrchnosti naší milé a dědičné, že chceme se v tomto ouřadu a povolání věrně a spravedlivě chovati, zádušního dobrého vždy vyhledávati, jako i věcí kostelních, co nám odevzdáno bude, dobře a věrně se vší spravedlností opatrovati, a nic od záduší neodcizovati a oddělovati; a kdyby se pak jaká příčina dála, že by se skrá- cení a ujma záduší nám svěřenému nějaká činiti chtěla, to nejprvé správci duchov- nímu, tolikéž vrchnosti dědičné, anebo správci nám představenému přednésti a ozná- miti. Toho nám dopomahej pán Bůh všemohoucí, blahoslavená Panna Marije matka boží. Závazek obecním starším. My N., kteříž jsme v tento ouřad za obecní starší povoláni, přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii matce boží, též urozenému pánu, erbům N., vrchnosti naší milé a dědičné, že chceme se v témž ouřadu věrně a spravedlivě chovati, k mírám, váhám všelijakým spravedlivě dohlídati, a což by k dobrému obecnému býti mohlo, nad tím ruku držeti; toho nám dopomahej pán Bůh všemo- houcí, Panna Marie matka boží a sv. evangelium. Amen. Přísaha hajným. My N. přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, Panně Marii matce boží, též urozenému pánu N., erbům, vrchnosti naší milé, že jakož jsme do ouřadu hájenského povoláni, máme a povinni jsme v hájích, lesích i všelijakých JMti páně náležejících porostlinách, dobrý a pilný pozor na to všeckno dáti, žádné škody vykradením dříví aneb mejt vypasování nedopouštěti dáti [sic], jak domácím tak cizím, pro přízeň neb nepřízeň, též pro nižádné přátelství aneb dary, které bychom brali aneb bráti mohli. Toho nám dopomahej pán Bůh všemohoucí a blahoslavená Panna Marie matka boží a svaté evangelium. Amen. Přísaha fišmejstrům. My N., kteříž jsme v ten ouřad povoláni, přísaháme pánu Bohu všemohou- címu, matce boží, a urozenému pánu N., vrchnosti naší milé a dědičné, že chceme v též povinnosti fišmejsterské na nás vložené, na rybníky a všelijaké řeky a potoky při jedné každé vsi, kde by se vynacházelo co, pilný a bedlivý pozor dávati, jak zimního času prosekáváním prohlubní časným, tak také i letního, kdyby jaké po- vodně a přívaly přicházely, aby se žádná škoda na rybnících a rybách nestala; po- dobně v řekách a potocích ryb ani rakův žádnému chytati a lapati nedopouštěti chceme; a kdyby se tak co přitrefiti mělo a přitrefilo, buďto vyzdvižením ryb zim- ního času, a letního od povodní na rybnících státi mělo, neprodleně to vše v známost vrchnosti naší aneb od ní nám představenému přednésti. Vody žádné z rybníkův neupouštěti ani nedati [žádným?] vymyšleným fortelem, vykrádáním ryb a raků 12*

Strana 92
92 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: v potocích neb na udice lapáním, netrpěti a nedopouštěti dáti [škodu?] dělati, buďto pro přízeň nebo nepřízeň aneb dary, které bychom bráti měli, ve všem věrnost zachovati chceme; k čemuž nám dopomahej pán Bůh, matka boží a svaté evan- gelium. Amen. Přísaha nařízeným osobám k stodolám a obilí. My N. přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, Matce boží, a urozenému pánu N., vrchnosti naší milé a dědičné, že chceme v dohlídání k stodolám a k obilí, tu kdež jsme nařízeni, když mlatci mlátí, pilni býti, obilí všelijaké v poli, prve než se sveze, bedlivě sčítati, na to na všechno, jak na omlácení tak také na příjem zrna, vruby vzdělati a s mlatci je míti, vše nařezovati, vroubiti, a v tom žádného fortele neužívati ani nečiniti, nýbrž ve všem se věrně a spravedlivě zachovati; k čemuž nám dopomahej pán Bůh všemohoucí, Matka boží a svaté evangelium. Předcházejícími formulemi přísah č. XXXXII. končí se opis Pražský. V knize Čelakovského na konci instrukce Fridlandské nacházejí se také soudní artikule čítané pod- daným k následování (fol. 28b—32b), kteréž nejsou v opise Pražském ani v Turnovském, a formule přísah (fol. 33—34) poněkud rozdílné od předešlých. Zde otiskují se tyto artikule pod čís. XXXXIII i přísahy pod čís. XXXXIV. [XXXXIII] Artykulové, kteří se lidem poddaným při řízení soudu každoročně při nejmenším jednou čísti mají. 1. Přede všemi věcmi aby jeden každý z vás na spasení duše své pamatujíce, na pokání svaté se obrátil, přikázání boží zachovával, k službám božím v sváteční den chodil, pilně se modlil a podle naučení správce svého duchovního život svůj vedl, tak aby se všemohúcí pán Bůh milostivě ohlédnouti, věčné nemoci a drahoty (prací vašich požehnávajíce) od nás odvrátiti ráčil. 2. Jeden každý hospodář s hospodyní, s dítkami a čeládkou svou aby správcem duchovním tu, k které faře přináleží, a ne jiným, vzláště co se velebné svátosti do- týče, se řídil, a co nejen knězi nebo k záduší náleží, ale i jiným povinných nále- žitostí za sebou nezadržoval. 3. Starší, konšely a rychtáře všecky jeden každý z obce abyšte jedenkaždý v poctivosti měli, jim poslušnosť zachovali, ouřadu jejich nelehčili a ničímž se ne- protivili, pod stracením hrdla i statku. 4. Na druhou stranu aby starší a rychtář na své hrozné závazky pamatovali, spravedlivě činili, o zadnější sirotky a vdovy dobře pečovali a je zastávali.

Strana 93
Instrukce Fridlandská 1628: XXXXIII. Artikulové soudní. 93 5. A jakož jest církev svatá, věrná matka všeho křesťanstva, starajíce se o spasení dítek svých, nařídila a ustanovila, aby jeden každý křesťan aspoň jednou v roce k spovědi svaté, a to o velikonoci, a přijímání velebné svátosti k oltáři přistupoval: v tom vás dostatečně napomínám a na místě JMti Knížecí] poroučím, abyšte jeden každý s manželkou a čeládkou svou se k tomu přihotovil a přikázání církve svaté naplnil. 6. Oheň jeden každý hospodář aby v domě svém opatroval, s pochodněmi a světlem aby bez lucerny do marštale ani stodoly nechodili, pod stracením hrdla i všeho statku. Lání, hromování, daremního přísahání aby zanechali, a pána Boha lehkomyslně neuráželi. 7. Hry a pokřiků nočních rychtářové a starší pod neprominutedlným tre- stáním aby nikdež nedopouštěli. 8. V lesích obecních abyšte žádného dříví nesekali, pod pokutou 3 kop gr. českých; ne proto, jakoby sobě to JMt Kcí osobovati měl, ale proto, aby v čas potřeby dříví tím vyrostlejší bylo a pro stavení vaše se vykázati mohlo. 9. Rychtář a starší aby neodkládajíce osoby volili, které by, jak kdo před ohněm opatřen jest, každého téhodne dohlídaly. 10. Lnu a konopí aby žádný v domě svém nesušil, než v obecních pazdernách, pod pokutou 5 kop gr. českých. 11. Pastevci aby žádný do lesa ohňův nenosil, pod skutečným trestáním, a to toho hospodáře, kterého by pastvec byl. 12. Myslivosti všelijaké, malé i hrubé zvěři, jako též i ryb a raků v rybních řekách a potocích lapání, ty se vám dostatečně zapovídají, pod stracením hrdla i statku. 13. Též se vám zapovídá, aby žádných psů do pole a lesův z sebou nebrali ani bráti nedopouštěli, pod pokutou 1 kopy gr. č. 14. Jeden každý hospodář aby svého gruntu pilen byl, ten spravoval a jeho v ničemž nespouštěl, pod skutečným trestáním; a k tomu rychtář a starší aby pilně dohlídali, nechtějí-li oni té pokuty nésti. 15. Jeden každý hospodář aby sám na svých polích osíval, a jinému žád- nému rolí svých bez dovolení vrchnosti neprojednával a na spolky nesil, pod pro- padením toho všeho, co by koli síti dal, a více pokuty 5 kop gr. č. 16. Jeden druhému aby rolí nepřivorával, na jeho rolí kamení neházel ani vody nevedl, pod pokutou 10 kop gr. č. 17. Příkopy své mezní, ty aby každý, jak od starodávna bejvalo, vypráznil, a ploty zláště od průhonův aby zdělal, tak aby skrze jeho plotů neopatření ji- nému sousedu od dobytka škoda se nestala.

Strana 94
94 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 18. Když dobytek domů přijde, ten má jeden každý dáti zavříti, aby nikomu do škody nepřišel, pod pokutou 1 kopy gr. č. 19. Pakli by komu čí dobytek do škody vešel, má ten dobytek pěkně za- jíti, na právo hnáti a škodu obvésti; rychtáři pak a starší za spravedlivé jemu učiniti mají. Ne tak, aby dobytek měl zbiti neb ochromiti; nebo který by se toho dopustil a dobytek zbil, musí bez milosti položiti 3 kopy gr. č. 20. Cest a stezek nových aby žádný nezamejšlel, a starých žádným spů- sobem nehyndroval. 21. Cla a mejta aby žádný neprojížděl. Než kdokoliv kde na mejta a cla přijede aneb dobytek přižene, mejta aby vypravoval, pod propadením toho všeho, z čehož by clíti měl. 22. Pastvy na lukách, pasekách a lesích vám se znamenitě zapovídají, vzláště obor, zahrad a luk aby každý prázen byl, a při čeledi své to nařídil, aby JMti Kcí statku se nedotýkali, pod pokutou 5 kop gr. č. 23. Platy, ouroky, kontribucí a daně starodávní i nové, sněmy uložené, aby časně zouplna bez napomínání odvozovali, a staré dluhy peněžité nezanedbávali, pod nemilostí Jeho Kcí Mti a hrozného trestání uvarováním. 24. Na roboty, jakž by od JKcí Mti rychtáře poručeno bylo, tak a nejináč abyšte hned ráno jeli anebo šli, anebo na svém místě ne děti, nežli náležité děl- níky odeslali, pod pokutou šesti grošův č. Anebo kdyby který hodinu na den ob- meškal, toho robota nebude počítána než za půl dne. Pakliby teprva dvě hodiny na den přišel, ten do večera dělati, a na druhý den k tomu půl dne odbýti musí. A jestliže by celý den zameškal, beze vší milosti musí dáti 30 grošů českých. 25. Na roboty, jakž se vám poručí, abyšte ihned nečekajíce na kolikero napomínání, ochotně vypravovali. Nebo kdyby toliko o jednu hodinu obmeškal, též musí dáti 30 grošů č. 26. Rychtář pro koho by poslal, aby hned k němu každý šel, a pakli by, jsa v domě, nepřišel, dá pokuty 1 kopu gr. č. 27. O lov kdyby poručeno aneb na zvon zvoněno bylo, tehdy pro starost, pro mladost, každý jíti má, pod pokutou trestáním a dáním 2 kop. gr. č. 28. Též se vám zapovídá, abyšte velikého i malého dobytka bez dovolení vrchnosti neprodávali, pod propadením toho všeho, co by prodal. 29. Jakož již víte, kteří k kterým mlejnům náležíte, do těch vozte a noste, pod trestáním a pokuty dání m] 3 kopy gr. č. 30. Krčmáři a kteří piva šenkují, aby vždycky pivo za pivem měli, pod pokutou, když by který, že by piva neměl, postižen byl. 3 kop gr. č.

Strana 95
Instrukce Fridlandská 1628: XXXXIII. Artikulové soudní. 95 31. Míry a váhy spravedlivé abyšte měli. Nebo u kohož by nespravedlivá váha neb jakákoliv míra, buď strych, věrtel, čtvrtce, měřice aneb loket, se našla, bez milosti trestán bude. 32. To se vám znamenitě zapovídá, aby žádného umrlého dobytka, když tak co umře, žádný se nedotýkal ani čeládky své k tomu nenutil, nýbrž ovčáku o tom oznámil; a tomu, kdož oznámí, bude dáno od ovčáka 6 kr. 33. Na cizích gruntech aby se žádný nedlužil ani nesliboval. Pakli by se svévolně zadlužil aneb rukojemstvím zavedl, ten nejprve tu summu, v kterouž se uvolil aneb za kterou ručil, musí do důchodů JMti Kcí složiti, a potom dále sobě sám pomáhati bez zastání vrchnosti. 34. Celádky jeden druhému louditi nemá, pod pokutou 3 kop gr. č. a té čeládky propuštění. Pakli komu čeládka dříve dosloužení odešla, tý nepřechovávati, pod propadením 5 kop gr. č. 35. Krádeže od čeládky sousedové ani od žádného kupovati nemají, pod propadením hrdla i statku. 36. Dětí svých aby žádný nezašikoval aniž komu jakžkoli zamlouval aneb na řemeslo dával bez dovolení vrchnosti, pod pokutou 5 kop gr. č. 37. Syny vaše, kterékoliv ve školách se cvičí, těch abyšte žádný z učení nestrhovali, nýbrž raději jako dobří rodičové jim k učení potřebami napomáhali. 38. Podruhů neslušných a lidí cizopanských ani věcí jejich abyste nepřecho- vávali, pod propadením všeho statku. Však přišel-li by k někomu některý člověk přespolní a chtěl by tu na čas podruhem býti, má se v tom rychtáři a starším opověděti, a čemu oni povolí, tak se zachovati, s dovolením vrchnosti. 39. Na kterýchž se gruntech koně chovali, o tom se. dostatečně poroučí, aby se zase koňmi zaopatřili; k čemuž rychtář a starší mají je nutiti, aby lepšími hospodáři byli. 40. Kdo grunt prodává anebo kupuje, toho nemá bez přítomnosti rychtáře a starších před se bráti a koupě bez dovolení vrchnosti zavírati, pod pokutou 2 kop gr. č. 41. Kdo pak komu grunt prodá aneb koupí s vůlí vrchnosti, ten každý do vyjití 6 neděl má sobě do register purkrechtních jej dáti vložiti, a to pod propa- dením toho gruntu. 42. Kdo za který grunt peníze klade, aby je při jejich registrách kladl, a ne pokoutně jinde, tak aby se gruntové čistili a zapisovali; nebo lidské paměti hynou, a zápisové zůstávají. 43. Piva vaření abyšte zanechali doma na kotlích, pod pokutou 10 kop gr. č. 44. Vína abyšte žádného, krom panského, nešeňkovali, pod pokutou 10 kop grošů č.

Strana 96
96 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 45. Pálenýho a soli abyšte odnikud odjinud nebrali, než jak vám prvé uká- záno jest, pod pokutou 5 kop gr. č. 46. Mocí jeden na druhého sáhati nemá, pod propadením 4 kop gr. č. Nebo jestliže jest komu co od koho ublíženo, má to na rychtáře a právo vznésti, od kteréhož bude jemu za spravedlivé učiněno. 47. Svádův mezi sousedama, aby se jedna s druhou hádati neb vaditi měla, toho aby žádný manžel manželce své nedopouštěl a netrpěl, pod pokutou 1 kopy gr. č. a ženě v trdlici stání. 48. U studnic, kde lidé vody k vaření potřebují i dobytku, tu aby žádná neprala ani nemáchala, pod trestáním 12 hodin v trdlici stání. 49. Dva bratři aby na jednom gruntu nebejvali, než jeden aby od druhého koupil a hospodářem byl, pod propadením své spravedlnosti a téhož gruntu. 50. Naposledy rychtářům, starším a konšelům i jednomu každému z vás se dostatečně poroučí, abyšte platův spravedlivých JMti Kcí náležejících, jako i na po- druzích všelijakých nijakž nezamlčovali, ale raději ty věrně, upřímně a poddaně správcům JMti Kcí oznamovali. Pakli by se kdo toho opovážil, něco zadržel aneb zamlčel, ten bude bez milosti jako jiný zloděj na hrdle trestán. [XXXXIV] Formule přísah. (Z rukopisu Čelakovského fol. 33, 34.) Přísaha purkmistrům. Přísahám pánu Bohu, Panně Mariji matce boží i všem svatým, a JKcí Mti (tit.), pánu mému milostivému a dědičnému, že tento ouřad purkmistrský, od JMti Kcí sobě poručený věrně podle artikulův řemesla mého [sic] právě a spravedlivě spravovati, a spolucechovnímu aby od řemesla na- šeho*) jednomu každému náležitě učiněno bylo, dohlídati chci, neohlédajíce se na přízeň i nepřízeň, na přátely i nepřátely, na žádný dary ani nedary, na žádnou hrůzu ani strach. Tak mi toho dopomáhej pán Bůh, Panna Maria a všickni svatí amen. *) Tato formule přísahy purkmistrské jest pomíšena s cechmistrskou. Přísaha rychtářská. Přísahám oc, že tento ouřad rychtářský, na mně vzlo- žený, věrně, právě a upřímně spravovati, sirotkům, vdovám, chudému i bohatému i jednomu každému podle nejvyžší možnosti za spravedlivé učiniti, neřádův nižádných, Bohem i vrchností zapověděných, nepřehlížeti, pravdu velebiti, křivdu tupiti, zlé trestati a dobré rozmnožovati chci, a to neohlídajíce se na přízeň i na nepřízeň, na přátelství i na nepřátelství, na nižádné dary ani nedary, na žádnou hrůzu ani strach. Tak mi toho dopomáhej oc. Přísaha ouřadu. My N. přísaháme oc, že v této povinnosti na nás vzložené, věrně a upřímně, jak bohatému tak chudému [se] chovati a jednomu každému podle nejvyžší možnosti spravedlivě učiniti, tajnosť raddy nepronášeti, neřádův žádných,

Strana 97
Instrukce Fridlandská 1628: XXXXIV—XXXXV. 97 Bohem i vrchností zapověděných nižádným spůsobem nepřehlížeti, pravdu velebiti, a křivdu tupiti chceme, a to neohlídajíce se na přízeň i na nepřízeň, přátelství i nepřátelství, na dary i nedary, ani pro žádnou jinou věc, jakž by to lest lidská vymysliti mohla. Tak nám toho oc. Přísaha kostelníkův. Přísahám oc, že v této povinnosti kostelnické se věrně a upřímně chovati, a spravedlivě věci posvátné aneb neposvátné, též důchody všeli- jaké k záduší přináležející v svém pilném a bedlivém opatrování míti, a na ně skutečný pozor dáti, aby jich k dobrému záduší přibejvalo, chci. A jestliže bych kdykoliv jaký peníze zádušní měl, těch nechci rozmrhati a nejistým osobám sám od sebe bez povolení jistého vrchnosti a správce našeho dnchovního ouřadu nepůjčo- vati; počty každoročně od sebe odvozovati chci, a ze všeho příjmu se náležitě vy- měřiti. Toho mi dopomáhej oc. Přísaha hajným. Přísahám oc, že tento ouřad hajný se vší pilností opatro- vati, komory JMti Kcí šetřiti, rybníky, potoky a louky často obcházeti a v nich žádné škody činiti nedopouštěti; a kdybych koho v čem zastihl, toho (pokavadž možná) dodržeti, na zámek N. přivésti, a pakli by možná nebylo, o tom dosta- tečně oznámiti chci, neohlídaje se na žádnou hrůzu, strach oc. Přísaha officírům. Já N. N. přísahám oc, že tento ouřad, na mne vzložený, věrně, upřímně a pilně podle instrukcí JMti Kcí mně dané a podle raddy pana hejtmana spravovati, dobrého JMti Kcí vyhledávati a všecko s náležitou bedlivou pilností opatrovati, a co jak k mému ouřadu patří, dostatečně popisovati a cedule dle instrukcí skutečně vykazovati chci. Tak mi toho dopomáhej oc. V knize Čelakovského str. 34a—35a následuje ještě přehled obsahu pod nápisem: „Extrakt pořádnosti pro spěšnější jedné každé věci v této instrukcí Fridlandské vyhledání.“ [XXXXV. Sazba střelného. Stojí v opise Turnovském na stranách 72—74 pod nápisem: Vyznamenání, co se myslivcům v knížetství Fridlandském od všelijaké zvěři a ptactva, jak pro kuchyni tak i škodlivé, platí. Táž sazba čte se v knize Čelakovského na straně 5b. s nemnohými odchylkami, jež v přítomném otisku postaveny jsou do hranatých závorek; nápis tam zní: „Poznamenání, po čem se myslivcům od všeli- jaké zvěři i ptactva platiti má a platí.“ Nachází se také ve sborníku Hradištském f. 36b. Od jelena neb laně 1 zl. 10 kr. od černého kusu 1 zl. 10 kr. od vlka 3 zl. 30 kr. [Čel. 3 zl. 10 kr. nedvěda 3 zl. 30 kr. [u Čel. schází] Archiv Český XXIII. bobra 1 zl. 10 kr. rysa 3 zl. 30 kr. staré lišky 23 kr. 2 d. mladé lišky 11 kr. 4 d. 13

Strana 98
98 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské od divokého kocoura a kočky 35 kr. srny 23 kr. 2 d. zajíce 4 kr. 4 d. kuny 55 kr. tehoře 11 kr. 4 d. kolčavy 11 kr. 4 d. Od pernaté zvěři: Od vorla 23 kr. 2 d. divoké husy 4 kr. 4 d. od velkého a malého kačera [Čel. ká- cete] S kr. roháče 3 kr. holuba divokého 9 kv. káně 4 kr. 4 d. krahulce 4 kr. 4 d. starého jestřába 11 kr. 4 d. mladého jestřába 5 kr. 5 d. vejra 35 kr. sovy 3 kr. straky 3 kr. volavky 3 kr. krkavce 6 kr. starého raroha 7 kr. mladého raroha 4 kr. 4 d. vodního havrana 7 kr. pochopa 23 kr. 4 d. [Cel. 23 kr.] nesejta 35 kr. bażanta 30 kr. koroptve 4 kr. jerábka [Cel. rezábka] 7 kr. tetřeva 7 kr. [Čel. 23 kr. 2 d.) skřivánka 4 kr. [Čel. 2 d.] křepelky 4 d. kvíčaly a prskavce 1 kr. 1 d. drozda, cvrčaly, kosa, špačka po 4 d. [u Cel. sehází evréala] krivono&e [Cel. skrivánka], hejle a dlaska 3d větších a menších ptákův 1 d. [od ji- ných dobrých 1 d.j. 199. 1628, 1. května obnoven řád mezi obcemi Hořejším a Dolejším Jiřetínem a Ctrndctidvory o rybolov a pastvy u jezera. Ves Hořejší Jiřetín, městečko Dolejší Jiřetín a ves Čtrnáctdvorů (Obergeorgenthal, Untergeorgenthal, Vierzehnhófen) dohodly se 1628 a obnovily starší řád o lovení ryb a o užívání pastvin, ve 4 článcích. Uveřejnil L. Schlesinger v Mitth. d. Vereins für Gesch. d. Deutschen in Bůhmen XXII. (1884) str. 27—29 jakožto přílohu clánku nadepsaného ,Eine alte Dorfur- kunde“ str. 11—32. — Tamže str. 22—27 vytištěn jest starší řád, nejspíš ze 16. věku, jenž v nadpise slove Specification, a v úvodě Contract; dohodly se oň obce Hornojiřetínská a Dolno- jiřetínská, usnesše se ve 27 článcích o pasení a žetí trávy, o vybírání příkopů, o loveni ryb, též o opatrování ohně, o výroční obnovování mezníků i o usazování cizích v obci. Řád tento jest psán německy; na konci jest v něm zmínka o starém českém listě, jenž po 40 letech byl opět nalezen; do něho prý jest dlužno nahlédnouti, obsahuje-li něco o lapání ryb, aby se to opét zachovdvalo. — Spory o pastviska v těch obcích obnovovaly se až do 19. století; 

Strana 99
z let 1628 a 1629. 99 Schlesinger vytiskl (str. 29) pravidla o užívání pastvin, jež 25. března 1664 jmenovaným třem obcím předepsaly jich vrchnosti, a (str. 31) smlouvu, kterou opět ty tři obce mezi sebou ujednaly o pastvách r. 1745. — V starších dobách oba Jiřetíny mívaly spor o pastvy také s Komořanskými, jakž vidno z rozsudčí výpovědi z r. 1459, tištěné v Schlesingerově Stadtbuch von Brüx str. 154. 200. 1629, 14. srpna: Král Ferdinand III. potvrzuje vsi Hodějovicům privilegium z r. 1419 na osvobození od roboty, jež však obmezuje. Extractus privilegii, welches der Kaiser Ferdinand der III. dem Dorf Hodowitz anno 1629 verliehen hat. Zum Vierten: Entheben wir sie Hodowitzer von denen Gemeinroboten, wie sie solcher anno 1419 von Johann Tohnitz [sic] von Wydow und seinem Sohn Johann befreiet worden, doch dergestalten und mit diesem Vorbehalt: dass zur Zeit der Noth, gleich andern der Herrschaft Wittingau Inwohnern, bei denen Teuchten, auch wann künftig die Brucken über unsern Rosenberger Teicht wiederumb zu er- bauen, sie alsdann nit weniger zu helfen schuldig sein sollen. Insonderheit sollen sie verbunden sein, zu der Mühl Widow alle nothwendige Fuhren und Handrobot, wie die Namen haben mögen, zu verrichten ; doch solle ihnen auf diesmal das [zum ?] Wehr, und was noch bei solcher Mühl jetzt zu bauen vonnöthen ist. Hilf gethan und ver- schaffet werden; dafern auch künftig durch grosses Wasser solches Wehr abgerissen oder der Mühl sonst Schaden zugefüget würde, und ihnen solches wiederumb un- möglichen, so sollte ihnen gleichfalls Hilf von der Herrschaft verschafft und ge- leistet, auch durch sie das notwendige Bau- und Brennholz in die Mühl geführt werden. Z kopie 18. věku v archivě Třeboňském VI. Gß. 35. — Ves Hodějovice zde míněná, něm. Hodowitz, stojí 3 kilometry na jihovýchod od Budějovic; ves Vidov 5 km na jih od Budějovic u řeky Malše. Dle Se- dláčka (Hrady III. 191) Jan řečený Tožice z Tožice koupil r. 1418 Vidov s dvorem poplužním, mlýn na řece Malši s rybáky a ves celou Hodějovice s platy a s řekou Malší za 505 kop gr.; pak r. 1419 osvobodil své poddané Hodějovské od robot za to, že mu zaplatili 100 kop gr.; syn jeho psal se Jan Tožice z Vidova. V pozdějších časích vsi Vidov i Hodějovice dostaly se pod pány z Rosenberka ku panství Třeboňskému. Dě- dicům po Rosenbercích Švamberkům bylo panství Třeboňské po bitvě Bělohorské skonfiskováno, a potom stří- dali se v držení jeho císař Ferdinand II. i jiní členové panujícího rodu, až roku 1660 dostalo se Schwarzen- bergům. Dle přítomného výňatku z privilegia r. 1629 král Ferdinand potvrdil sice Hodějovským staré osvobození od obyčejných robot, ale uložil jim nové roboty mimořádné k rybníkům, ke mlýnu Vidovskému a k jeho jezu. 201. 1629, 29. září: Jan Vilém z Svamberka a na Červeném Ujezdci poddaným svým v desíti vsech odpouští odúmrti, aby mohli majetek odkazovati přátelům svým tu bydlejícím; za to budou robotovati o dva dni ve žních více. Já Jan Vilím z Švanberka na Boru, Kestřanech a Souměři a Červeném Oujezdci, JMCé komorník, vyznávám tímto listem, kdežkoli čten aneb čtouci slyšán 13*

Strana 100
100 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské bude, zvláště pak tu, kdež náleží, na svědomí dávaje: že jsou dědiční poddaní moji věrní milí, robotní rychtářové a konšelé na místě vší obce z desíti mých vesnic k statku mému Oujezdci přináležejících, totiž ze vsí Vlastce, Tuklek, Spole, Louky, Kašny Hory, Jamnýho, Třešně, Novosedlí, Svatonic a ze vsi Záhoří, též také i bře- žáci při vodě Vltavě i řece Písecké bydlející, ke mně přišli, v poníženosti slzavě oznamujíce, jakou jsou nenabytnou škodu od začátku té v království tomto Českém povstalé vojny jak na statcích, tak také na tělích svých zakušovali, tak že mnozí z gruntův těch od vojska semo tam zahnáni a splundrováni byvše, s prázdnem od- cházeti a všechno všudy opustiti, jiní pak hrdla svá a smrt ohavnou podstoupit museli; ve vší pokoře mne při tom prosíce, poněvadž tudy k veliké záhubě přive- deni jsou a již, kterak by pusté a zlehlé grunty polní zase vzdělávati a odtudž s manželkami a dítkami svými živnost míti mohli, odkudž bráti nevědí, abych jim milost a pomoc nějakou učinil. I maje já sobě od ouředníkův svých i jiných lidí o tom dokonalou zprávu učiněnou, a jsa také na díle sám toho povědom, že jsou oni jak dobré paměti pánům předkům mým, držitelům téhož statku Oujezdeckého, tak také mně po všecky časy věrnost a poslušnost zachovali, a všelijaké povinnosti pilně a s ochotností vy- konávali: protož jsem tuž žádost jejich oslyšeti nemohl, nýbrž prohlídaje k tomu a rozvažujíce sobě to, aby budoucně a potomkům mým, držitelům téhož statku Oujezdeckého, čím dále tím ochotněji služby dokazovali, a tím poslušnější byli, tuto jim milost činím a mocí listu tohoto takové jim privilegium s dobrým mým roz- myslem dávám: tak aby oni všickni, dědicové i budoucí jejich obojího, mužského i ženského pohlaví, všeho a všelijakého odoumrtí, kteréž od starodávna pánům předkům mým dobré paměti, a mně až posavad dědičně přináleželo, osvobozeni byli, — na kteréž ani já, ani dědicové a potomkové moji se více a dále potahovati nechceme, nemáme a moci míti nebudeme, — na ten a takový spůsob, aby jeden každý z týchž pod- daných v nahoře dotčených desíti vesnicích osedlí i neosedlí, nemajíce dítek svých, mohl a moc měl, bez mé, dědicův a budoucích mých i potomních pánův a držitelův téhož statku Oujezdeckého i jiných všech lidí hyndruňkův a všelijaké překážky, o statečku svém mohovitém i nemohovitém, tak jakž v jiných místech za řád a právo jest, však toliko přátelům svým tu na gruntech bydlejícím a se zdržujícím, svobodně říditi a kšaftovati, dáti a odkázati podle své nejlepší vůle a libosti, a to od datum listu tohoto až na budoucí a věčné časy. Za kteroužto prokázanou milost všickni jednomyslně a jeden každý zvláště jsou se svolili a povinni budou od nynějšího datum až na věčné časy nad prvnější roboty a povinnosti každoročně po dvou dnech v čas žně mně, dědicům a budoucím

Strana 101
z let 1629 a 1630. 101 pánům držitelům k ruce obilí žíti, kde a na jakékoli dědině panské jim od ouřed- níkův téhož statku Oujezdeckého k vykonávání poručeno a vykázáno bude. Na potvrzení toho všeho pečeť mou vlastní s jistým mým vědomím a vůlí k tomuto listu jsem přivěsiti dal, a svou vlastní rukou se v něm podepsal; a pro lepší jistotu dožádal jsem se urozeného pána, pana Ferdinanda Rudolfa Lažanského svobodného pána z Bukové na Mladějovicích, Milenovicích, Voseku a Bratronicích, řádu sv. Michala archangela rytíře, a od JMCé nařízeného nejvyššího leitenambta; též urozeného a statečného rytíře pana Albrechta Benedy z Nečtin na Brloze a Zá- boří, že jsou také pečeti své vlastní k tomuto listu, sobě však a dědicům jejich beze škody, podle mé přivěsiti dali, a se též rukami vlastními podepsáli. Stalo se od na- rození Krista Pána tisícího šestistého dvacátýho devátého, den památný sv. Michala archangela božího. L. S. L. S. L. S. Fer. R. Lazansky z Bukowe m. p. Hanz Willhelm Her von Sswanberg m. p. Albrecht Beneda z Nečtin m. p. Toto privilegium nadepsané my purkmistr a rada města Písku v knihy tyto zápisné městské dali jsme ingrossirovati k žádosti poddaných JMti pána, pana Jana Vilíma z Švanberka, zejmena těchto: Pavla Zíky rychtáře ze vsi Svatonic, Jiříka Ziaka konšela ze vsi Vlastce, Klímy konšela ze vsi Jamnýho. Stalo se v místě radním 9. 7bris Ao 1638 za ouřadu pana Bohuslava Kroupy, a nachází se v knihách zápisních městských listy žlutými folio 513 a 514. V knížecím archivě Vorlickém V. AU. Nr. 3 pověřený výpis z knih města Písku, na němž pečeť městská má opis: „Sigillum majus civitatis Pisecensis 1659.“ Již podle toho letopočtu tento výpis z knih Pí- seckých byl zdělán dlouho po ingrossování; stalo se to nejspíš teprva r. 1722, když sedláci dožadovali se na knížeti Schwarzenbergovi potvrzení toho privileje; to potvrzení (viz níže pod datum 25. září 1722) odvolává se na kopii z knih Píseckých. — Červený Újezd neboli Újezdec s 10 vesnicemi v privilegii jmenovanými (mezi Otavou a Vltavou) náležel ke hradu Zvíkovu do r. 1612, kdy Jiří Ehrenreich ze Švamberka prodávaje Zvíkov svému strýci ke hradu Vorlíku, vymínil si Újezd jako samostatný statek. Po jeho smrti 1614 držel jej jeho syn Jan Vilém do své smrti 1651, jehož dcera prodala jej r. 1662 opět ke hradu Zvíkovu, jenž tehdáž náležel Eggenberkům; po nich přešel 1719 na kn. Schwarzenberky; Tyl, Paměti Zvikovské 1888 str. 131, 168. 202. 1630, 18. března: O svobodnících; z instrukce vydané královskému prokuratorovi. Císař Ferdinand II. jakožto král Český vydal 18. března 1630 instrukci královskému prokuratorovi v Čechách Samuelovi Albínovi z Weissenbluthu o 9 článcích, v níž se dílem opakuje a dílem se mění instrukce vydaná císařem Rudolfem 17. srpna 1605, tištěná v AČ. XXII. str. 496—499. V článku 1. přidáno, že prokurator má míti dobrý pozor na takového každého a jej udati, kdo by „sonst etwas wider unsere Verneuerte königliche Landesordnung, publicirte Patenten, Edicta, oder auch die unsern kgl. Statthaltern insinuirt- und der Land- tafel unsers Erbkönigreichs Böheim einverleibte Resolutiones ichtwas vorzunehmen oder in fraudem derselben einzuführen unterstehen würde.“ Ve článku 6. Ferdinand s četnými ale ne- důležitými změnami opakuje předpis Rudolfova článku 10. o svobodnících, kterak prokurator

Strana 102
102 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské má se starati o to, aby jich neubývalo čili vlastně aby neubývalo potažných služeb povinných k zemi ze statků svobodnických. Instrukce z 18. března 1630 tištěna jest ve Weingartenově Codexu 1720 str. 144—5 pod číslem 39. Tamže na str. 183 pod č. 76 vytištěn jest doslovně týž článek 6. samotný jakožto Extract fisci instructionis s datem 8. března 1639, bez jmena císařova, což by musel býti Ferdinand III. Možná že Weingartenovi přihodil se omyl v datum, a že instrukce prokuratorovi s takovým článkem 6. nebyla vydána znova 8. března 1639, nýbrž že vyšla jenom 18. března 1630, ježto u něho na str. 144 se počíná jmenem císařovým: Ferdinand der Andere. — Ostatně článek o svobodnících téhož smyslu opakuje se v instrukcích dávaných prokuratorům královským v Čechách již od roku 1572; viz instrukci danou 9. června 1572 prokuratorovi Albrechtovi Bryknarovi z Brukšteina, tištěnou v Demelových Dějinách fiskálního úřadu 1904 str. 250 čl. 10, a instrukci Matyášovu danou prokuratorovi Adamovi Risenberskému z Janovic 13. ledna 1617, tištěnou tamže str. 254 čl. 10. Článek o svobodnících z týchž dvou instrukcí vytiskl také Václav Müller ve spise „Svobodníci“ vyšlém 1905 v Kr. Č. Spol. Náuk, str. 109, kdež však instrukce Maximilianova jest datována 13. června 1571, v instrukci pak Matyášově z 13. ledna 1617 vloženy jsou do závorek varianty vzaté z archivu spol. ministeria financí, Gedenkbücher für Böhmen, 1626 Januar; těmi varianty přiřaděny jsou k svobodníkům také chodové, svobodní rychtáři a jiní privilegovaní úroční lidé: Freisassen, als Choden und andere Freibauern, Freirichter und andere kraft erlangter Privilegien kammer- zinsbare Leut. — Srovnej níže výtah z instrukce prokuratorovi dané 2. září 1651. 203. 1630, 25. května: Řád rybářův dolejších v Praze. Vydán byl od úřadu mostského a zástupcův rady Staroměstské rybářům dolejším čili podmostským na levém břehu Vltavy při Menším Městě Pražském, o 7 článcích. Uveřejnil jej spolu s jiným ještě menším řádem týchž rybářů podmostských z roku 1531 dr. Josef Teige v Časopise Spol. Přátel Starožitností v Praze XII. (1904) str. 99, 100. 204. 1630: Platy služebníků a čeledi na panstvích Wartmberském a Lemberském. Otiskl je dr. J. V. Šimák v Časopise přátel starožitností 1898 VI. str. 178—180 se starým nadpisem: „Poznamenání, co se jest jakého platu za předešlý vrchnosti a před pro- najímáním dvorův služebníkům a čeledi při dvořích na panství Wartmberském a Lemberském vydávalo.“ Při každém dvoře zvlášť vyčítají se čeledínové se svými platy.

Strana 103
z roku 1630 103 205. Zřízení Meziříčské vydané Janem Jetřichem Berkou z Dubé městu Velkému Meziříčí a vesnicím panství Meziříčského v Moravě okolo r. 1630. V knize řečené Oeconomus, chované nyní v Pardubicích, o níž stala se zmínka v AČ. XXII. str. 502 v úvodě k č. 169, vepsány jsou také dvoje artikule zde následující, jež byly od vrchnosti vydány, jedny pro město Velké Meziříčí nad Oslavou, druhé pro městečko Radostín a pro vesnice panství Meziříčského. Datovány nejsou. Původce jich jmenuje se Jan Jetřich Berka z Dubé a z Lipého. Otec jeho Ladislav Berka měl Meziříčí a jiné statky v Moravě, a s druhou svou manželkou Eliškou z Žerotína († 1611) dostal se v držení Heřmanova Městce v Čechách, k němuž přikoupil r. 1608 Stolany; jakožto nejv. komorník markrabství Moravského způsobil si úřadováním svým velikou nenávist u nekatolíků moravských; přestěhovav se pak do Čech, zemřel v Městci 1613. Zůstavil po sobě dva syny nedospělé. Mladší z nich, Jan Jetřich, došed let r. 1624, uvázal se ve statky otcovské; zemřel r. 1636 bez mužských dědicův. Podle toho přítomné dvoje artikule byly vydány od něho někdy mezi lety 1624—1636, čili okolo r. 1630. Vidí se v nich, jaké podoby a jaké rozdíly bývaly ve zřízení města a ve zřízení vesnic stojících pod touž vrchností; městečko Radostín bylo zahrnuto v působnost zřízení vesnického. Zřízení Meziříčské vydal z téhož rukopisu Pardubského dr. Sigmund Vašátko v časo- pise Národ a Škola, vycházevším ve V. Meziříčí 1883, a sice zřízení městské na str. 11, 19, 28, zřízení vesnické str. 35, 44, 62, 70, 77, 87. Zmínku o artikulích Meziříčských učinil Ry- bička v Pam. Arch. XIV. 506, kterýž tam podává zprávy o Janu Jetřichovi Berkovi, i také (570) výtah z urbáře Městeckého, jejž roku 1658 dala zdělati dcera a dědička Jana Jetřicha Berky Anna Maria, provdaná za hraběte Khiessla. [Zřízení města Velikého Meziříčí.] Já Jan Jetřich Berka z Dubé a z Lipého na Mezeříčí, Městci Heřmanovém a Stolanech, JMCské radda a komorník, známo činím všem lidem mým poddaným v městě Mezeříčí nad Oslavou usedlým, o těchto nížepsaných artikulích, a jak by se jeden každý z vás chovati měl, nařizuji: [1] Předně tomu chci a přísně poroučím, aby všickni s manželkami, s dít- kami i s čeládkou svou každý den sváteční, tak v neděli jako i jiné dni zasvěcené od církve sv. Římské katolické, i od správcův duchovních vyhlášené, do kostela ke mši svaté na kázaní slova božího i na nešpor pilně chodili, a tu až do skonání služeb božích setrvali, a slovo boží, které se jim k spasení duší jejich káže a před- kládá, pilně rádi poslouchali, prací svých hmotných na straně zanechávajíce. V čemž primas, purgmistr, osoby radní, též rychtář, i jiní přísežní na sobě dobrej příklad

Strana 104
104 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: dávati mají, ouřad s rychtářem na to bedlivý pozor míti mají, a skrze desátníky dostatečně předzvěděti, jestližeby kteří služeb božích, jak mše sv. tak kázání slova božího, přítomni nebyli. A našlo-li by se to při kom, že maje do kostela jíti, a on mezitím do šenkovního domu šel, tam pil a hrál, anebo bezpotřebně po polích se toulal, neukázal-li by slušné toho příčiny, kteráž by jej vymluviti mohla, takového bez milosti do vězení za kládu dáti, a odtud nepropouštěti do třetího dne, a k tomu pokuty 1 libru vosku dokud nedá. A kterej by se hospodář toho dopouštěl, že by v čas služby boží na řád jakýkoliv pití a pálený dával, anebo hry dovoloval a pře- hlídal, podobnou měrou ten hospodář i s tím hostem tu pokutu podstoupiti musí. Pakli by se to shledalo a našlo, žeby ouřad s rychtářem, vědouce o takových neřádích, s tím mlčeli a to přehlídali, anebo i sami toho se dopouštěli: takový jedenkaždý trojnásobným trestáním spokutován a strestán býti má. [2] Tolikéž o tom přístně poroučím, aby jeden každý nový purkmistr ten den, když sobě ouřad přijímá, se všemi ouřadními osobami o 7 hodinách ráno na půl orloji do kostela šli, pana děkana, aby jim mši sv. sloužil, požádali, a tu při mši svaté pána Boha všemohoucího za dar Ducha Sv. žádali, a prospěchu všech spasitedlných i obecních věcí prosili, a potom teprva k obecním prácem se obrátili. A kdybyste koliv vy ouřad na rathauz jíti měli, nejprvé do kostela jíti, a pánu Bohu podle křesťanského starobylého obyčeje se pomodliti máte. [3] Tolikéž aby cechové korouhve své i podstavníky, když procesí a výroční slavnosti a svátky jsou, nosili, a v kostele při službě boží, když toho čas jest, roz- svěcovali i zhašovali. K vejročním pak svátkům jedenkaždý cech pospolu k službě boží a k zpovědi najíti se dejte; pakli by se tak kterej nezachoval, aby víceji v témž cechu trpín nebyl. [4] Též posty abyste pilně zachovávali, a žádného masa v pátek ani v sobotu i přes celej půst i jiné zapověděné dni nejídali; pakli by kdo toho se dopustil, v zapovědené dni maso jedl, ten každý má do kostela dáti pokuty 10 lib. vosku, a vězením 2 neděle jako neposlušný a protivník církve sv. trestán býti má. [5] A jakož mnohými a rozličnými sněmy ode všech 4 stavův tohoto mar- krabství Moravského ano i poslednějším přístně poručeno a nařízeno jest, kdykoliv ráno, v poledne i u večer velkým zvonem na klekání se zvoní, aby jeden každý kdekoliv jej zvonění zastihne, ihned na kolena poklekl, a pánu Bohu za pokoj svatý se pomodlil. A kdož by se tak nezachoval, ten ku příkladu jiným, buď on kdo buď, strestán, a do trdlice ať jest dán. [6] Rodičové, všichni sousedé, kteříkoliv dítky malé máte, ty abyste hned z mládí ku pobožnosti vedly, do staré školy, a ne jinam přes pole, na učení dávali a posílali; tak aby vrchnosti své, rodičům i dobrým jiným lidem hoditi se mohly. Pakli by kdokoli syna svého přes pole na učení odeslati chtěl, nemá toho o své

Strana 105
Zřízení Meziříčské městské (1630). 105 ujmě učiniti, nýbrž nejprvé mně to v známost uvésti. Pakli by někdo nepilností rektora aneb kantora se vymlouval, a to se vyhledalo, má se to panu děkanovi oznámiti, tak aby oni jakožto správcové školní postranných zanechajíce věcí, v učení mládeže pilnější byli, od něho přidržáni byli. [7] Lání, zlořečení, hromování, i všeliké hry, tance, bitvy a rvačky, též noční povyky se zapovídají, s tím dalším oznámením, aby takovým hráčům, kdebykoliv po- stiženi byli, rychtář peníze pobral, a hospodáře i s nimi do šatlavy dal, jako i jiné zlolejce, tanečníky, rváče, bitce, a noční povyky činící vězením přidržel, a odtud ne- pouštěl, ažby každej z nich pokuty 2 fl. k ruce mé jakožto pánu položili; a ko- likrátby se koli kdo toho dočinil, pokaždé tím nadepsaným spůsobem strestán i spokutován býti má. [8] Smilstvo a cizoložství i jiné nečistoty, jak božskými, tak i světskými právy tuze pod ztracením duše i těla, cti i statku zapověděné, aby se toho žádnej, jak z poddaných mých tak i čeládka jich, se nedopouštěli, též se přísně zapovídá; a bylo-li by co toho na kterým svobodném neb nesvobodném shledáno, ten jiným ku příkladu na hrdle trestán býti má. A u kterého by souseda takový hřích spáchán byl, buďto že by dcera jeho se zmrhala, anebo syn jeho s jinou se toho dopustil, tehdy ten každý hospodář, že na své děti pozoru nedával, pokuty 100 fl. mor. mně k ruce do důchodův mých složiti musí; a oni vedle vejšpsaného vyměření strestáni budou. Což i o čeledi přespolní rozumíno býti má. [9] Také se o tom přísně poroučí, aby žádný pod žádným vymyšleným spů- sobem, bez vědomí a dovolení mého vlastního, žádného sirotka na grunty cizí ne- šikoval, aneb v tejnosti neprojednával. Jestliže by pak kdo z poddaných mých toho se dopustil, má jiným ku příkladu skutečně strestán býti; nicméně ten zběhlý již komu projednaný sirotek. Hospodář bude povinen, to na zámek oznámiti; pakli by neoznámil, tehdy toho sirotka sám hledati, nahoru postaviti, a k tomu skrze zata- jení toho za pokutu 2 neděle vězením trestán býti má. Hospodářové a hospodyně s sirotky vám projednanými tak nakládati hleďte, aby příčiny neměli od vás utíkati; pakliby se to na koho shledalo, že zkrze přísnost jeho sirotek preč utekl, ten ho- spodář bude skutečně strestán, a sirotka toho hledati i na zámek dostaviti musí. [10] Celádky jeden druhému neodluzujte, ani jakýmkoli spůsobem nepře- chovávejte; načež ouřad bedlivej pozor dáti mají. A na koho to bude uznáno, přísně strestán býti má. [11] Berně, ouroky a všelijaké poplatky k zemi i vrchnosti povinné v čas určitý hleďte odvozovati. O čemž se ouřadu tuto poroučí, aby vždy 3 neděle před dojitím] terminu, buď o sv. Jiří aneb o sv. Václavě, i jinších uložených časův, pe- níze pospolu míti se snažili, a takové písaři důchodnímu odvozovati nepomíjeli; Archiv Český XXIII. 14

Strana 106
106 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: pakli kdo, čím povinen jest, toho zanedbal, takového vězením přidržeti a odtud nepropouštěti dotud, dokud by, co zadržuje, nezaplatil všeho. [12] Co se sirotkův a jejich peněz na jejich spravedlnost jim náležejících dotejče, ty obzvláštně chované býti mají v truhlici bezpečné; a jak mnoho jeden- každý sirotek k městu přináležející spravedlnosti má, kde a za kým taková spra- vedlnost zůstává, a z čího gruntu vycházeti má, knihy nebo registra obzvláštní, do nichž by se zapisovalo, aby držány byly, to míti chci pod skutečným a přísným trestáním. A z takových peněz sirotčích celej ouřad, a ne jedna anebo dvě toliko osoby, každoročně počet činiti mně budou. Ale poněvadž se nemalý, než veliký neřád při městě nachází, že ouřad přijímaje sirotčí peníze z gruntův na rathouz [sic]. Na to obzvláštní pozor dáti mají, aby některé nedbalce dostatečně k tomu přidrželi, aby takové peníze gruntovní rok po roku pokládali; a tudy mnozí, když se jim folkuje, několik vejrunkův zadržují, tudy se gruntové spouští, hospodáři v nouzi a sirotci o svou spravedlnost přicházejí. Protož o tom dostatečně nařizuji a po- roučím, aby ouřad těm nedbalcům více toho nepřehlídal, nýbrž je přidrželi, aby rok po roku platili. [13] Každého čtvrt léta obecním konšelům poraučím, a za mostem Hornov- ským, aby do domův nahlédnauti nelenovali se, a uhlédali-li by, an někdo maje grunt zaplacenej i nezaplacenej, dům po jednom i druhém napomenutí spravovati nedbá, takového do vězení dáti, a odtud nepouštěti, až by zaručil, že chce do jistého času dům spraviti; anebo aby dům lepším hospodářem zaopatřil. [14] Panu děkanovi, kterýž o duše vaše péči a starost míti musí, ním abyste se všichni napořád řídili, a přes pole k jinším kněžím nikam se neucházeli, ani jich k sobě potajemně do domův neloudili, obzvláště praedikantův nepřechovávali a ne- fedrovali, nýbrž jich všelijak prázdni byli, skutečně a přísně poroučím. [15] Také jak vám od téhož pana děkana vzkázáno bude, desátky, a to což jemu od starodávna spravedlivě náleží, bez všeliké odpornosti časně vykonati ne- meškejte. Kdo čím kterému záduší povinen jest, jsa napomenut, hned bez prodlení aby složil a vypravil, tak aby skrze nedbalce záduší nehynulo. Též věcí zádušních žádných sobě nepřivlastňujte; raději kdybyste věděli, v čem by mohlo záduším spo- moženo býti, toho netajte, ale panu arciděkanovi aneb auředníku mému v známost to uvedte. [16] Ouřad i všecka obec v lásce a v svornosti zůstávejte; mladší k starším uctivost a poslušenství v věcech slušných dokazujte. Kdyby koliv purgmistr a rychtář někoho k sobě obeslal, má hned beze vší vejmluvy jíti, a co mu poručeno bude, ochotně a volně vykonati; jinak přestoupí-li, pokuta i trestání přísně bez ušetření osoby vedle zasloužení skutečně jej následovati bude.

Strana 107
Zřízení Meziříčské městské (1630). 107 [17] Když ouřad který den v radě seděti a rozepře lidské souditi mají, ten den žádný z prostředku jich bez povolení primasa neb purkmistra z města nevy- cházej, tak aby od domácích ani přespolních naříkáno nebylo, že se jemu v jeho spravedlnosti skrze neshromáždění ouřadu skrácení děje; a to pod pokutou k ruce vrchnosti (z jejich vlastního a ne z sirotčího neb obecního měšce) aby 4 fl. mor. složiti povinni byli. [18 Ouřad bez vědomí vrchnosti aneb ouředníka nemají obec na rathauz svolávati, pod pokutou 100 kop m. Pakliby toho potřeba byla, obec svolati, tehdy ouředník anebo ten, kdož by k tomu nařízen byl, jejich jednání obecního má na rat- houze doslejchati a přítomen býti. [19] Řezníci nejlepšího masa, a zvláště prve, nežli by město masem zaopatřili, ven jinam nevyvážejte, jak se to až posavád dálo. Tolikéž maso na váhu, kdokoliv chudý neb bohatý potřebuje, spravedlivě, ne někomu maso a jinému kosti, prodá- vejte a odvažujte, a podle hodnosti maso aby šacováno bylo. A našlo-li by se to, že někdo o 1 peníz dráže, nežli mu sázeno bylo, prodává, ten za pokutu mně půl centnýře loje bez milosti propadnouti a odvážiti musí. V pastvě*) žádného dobytka aby řezníci nebili, a masa žádného neprodávali tejně, nad to zjevně, a to pod ztra- *) Snad: V postě. cením řemesla, kdoby se toho koliv dopustil. [20] Váhy a míry aby se spravedlivě u jednoho každého zachovávaly; pakliby se u koho našel jakej fortel, takový do vězení dán býti a s dalším naří- zením mým bez litosti k vejstraze jinším přísně strestán býti má. [21] Pekaři aby dostatek chleba v městě mívali, bílého i režného, a v pe- čení chlebův mírnost a spravedlnost zachovávali, aby na ně lidé nenaříkali; načež ouřad dobrý pozor dávati, a raděj začasté chléb průbovati mají; a našla-li by se nespravedlnost, strestáni budou. [22] Nákladníci a varčí piva hodná náležitě vyvařená, nepřirážeje více sudův na jednu každou várku, nežli vedle starého spůsobu [a] od dobré a slavné paměti pána pana Ladislava Berky oc nařízení, aby vařili; tak aby jak od domácích tak přes- polních lidí na nehodnost piva jejich naříkáno nebylo. Načež osoby ode mně k do- hlídání nařízené pilný pozor dávati mají; jestliže by se u koho našlo, a on více sudův, nad počet vyměřený přebíral, anebo nehodné pivo vařil, o takovém na zámek oznámiti mají, a ten takový skutečně strestán bude. [23] Šenkýři a šenkýřky, kteří víno anebo pivo šenkujete, spravedlivý máz i žejdlíky mějte; a hleďte se hojným nápojem opatřiti; a vy, k dohlídání nařízené osoby, buďte toho pilni, aby se spravedlivá míra při všem nacházela. Pakli by se u koho jakej fortel našel, anebo že by nápoj nehodný lidem dával, ten každej ostře strestán bude, a k tomu pokuty bez milosti 5 kop propadne k ruce mé. 14*

Strana 108
108 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: [24] A jestliže by kdo gruntu svého zdržeti nemohl, a jej prodati musil, tehdy při oznámení zápisu aby hned zbroj k gruntu jeho náležející na rathouz při- nesl a kupci svému postoupil, tak aby taková zbroj vždycky při gruntě zůstala. [25] Kdo by grunt a stavení opouštěl, rolí neobsíval, odprodával aneb zasta- voval, ten má uručiti a grunt jinému do 2 neděl pořád zběhlých prodati, sám pak s ženou i s dětmi v podružství zůstávati. A ten, kdo tak kvapně o svý ujmě bez povolení mého od kterého gruntu co odkoupil, anebo na něj zapůjčil, o to přijíti má. Kupec pak toho bez překážky užívati moci bude. [26] Žádnej osedlej v městě aby dvouch gruntův a statkův nedržel, ani drže prve jeden, druhého nepřikupoval. Nad to má-li prve již dva statky, aby jeden z těch v 8 nedělích pořád zběhlých prodal, a jej dobrým hospodářem opatřil. Pakli by kdo bezelstně jej prodati aneb kupce naň míti nemohl, ten aby to v tom čase na mně vznesl, a příčiny slušné, proč nemůže prodati, ukázal. [27] Mocí jeden na druhého nesahej, ale právem živ buď. Má-li proti komu jakou stížnost, to na právo vznášej, a to pod pokutou vedle uznání velikosti skutku. [28] Kdoby koliv na ouřadníka, primasa, purgmistra, rychtáře neb jiné osoby ouřadní, mocí sáhl, ten na hrdle anebo na zdraví strestán býti má; pakli by z nich koho slovy nenáležitými uhaněl, ten pokuty 30 kop mně k ruce propadne, a k tomu vězením strestán bude. [29] Žádnej domácí do šenkovního domu se zbraní nepřicházej, pod pokutou 2 kop na mně pána vašeho. [30] Ženy, které se rády vadí, jiné plundrují a hanějí, kolikrát by se koliv toho dopustili, vězením strestány ať jsou; pakli by ani tak toho přestati nechtěla, v koši řezati se musí. [31] Dále přísně se poroučí, aby jeden každý z mužského pohlaví i ženského lesův panských prázen byl, v nich dříví na hole, obruče neb jakékoliv jiné potřeby podtají nesekal, ani trávy nežal, dříví neloupil, a jak v seči, tak v lukách mých i jiných, nad to v obilí škody nečinil; byl-li by pak kdo v jaké škodě postižen od hajného, s tím se vším, v čemž postižen byl, má jat a na zámek dodán býti. Pokuty pak buď na penězích, neb na těle trestání ho nemine, a k tomu hajnýmu 10 gr. alb. pokuty aby dal, to nařizuji. Kdobykoliv dřevo v lese sťal bez vědomí ouředníka nebo hajného, ten vrchnosti pokuty 2 kopy a hajnýmu 10 gr. alb. pokuty položí, a k tomu v kruhu u rathouze po 3 trhy státi musí. [32] Všelijaká myslivost, buď v lesích neb polích, při rybnících neb potocích, aneb jakými by koli jmény jmenována býti mohla, na tom celém panství se zapo- vídá. Jestliže by pak kdo v jaké koli myslivosti postižen byl, ten i s tím se vším, co při sobě má, od hajného aneb rychtáře jat a na zámek dostaven býti má.

Strana 109
Zřízení Meziříčské městské (1630). 109 [33] Psův žádnejch jak sami hospodářové, tak čeládka jich ať [s] sebou do pole a do lesa neberou, jinak psům bude jedna noha každému uťata, aneb zastřelen bude, a ten, kdo se toho dopustil, trestání neujde. Řezníci pak když do vsi na koupi jdou, psy ať mají na provaze uvázané, (neb se to zřetedlně poznává, že psi na mladé zvěři velkou škodu dělají), pod pokutou 15 hlávek soli, kdo bude v tom postižen, an se vedle této mé přísné zápovědi nezachoval. [34] Tolikéž se přísně ouřadu poroučí, poněvadž město k nim patří, aby cesty a silnice skrze grunty jdoucí, kde by koli toho byla potřeba, pro pohodlí lidské spravovati dali; tak aby panstvo a jiní lidé přespolní neměli příčiny na stranu ani jinými cestami jezditi, aby snad vyhýbajíce zlý cestě, do louk anebo obilí vy- hejbati a lidem škody dělati nemusili, to bedlivě zaopatřiti. [35] Cesty a stezky prve nebývalé, buď v rolích aneb lukách, žádný buď skrze grunty své, neb jiných sousedův nových aby nedělali, ani starých a svobodných nebránili, nehradili ani nezavorávali. V čemž bude-li kdo postižen, dá pokuty 2 kopy, a 1 kopu k obci, a k tomu ještě vězením strestán býti má. [36] Kdež by koliv (čehož pane bože uchovej) oheň vyšel, a ten by pokřiku neučinil, až by se oheň rozmohl: má skutečně trestán býti, a bude k němu hledíno, jakoby zaumyslně sám zapálil. A kdo by jiný, vida oheň, pokřiku neučinil, týmž spů- sobem k němu hledíno bude. [37] K tomu i to míti chci, aby jedenkaždej soused dlouhej řebřík v tom místě, kde by za nejpotřebnější uznával, k střeše vždyckny přistavený měl, a tlouky nejméně dva. Obec podobně aby při rathouze měli dlouhé háky, žebříky a kožený korbele v jistém místě pohotově vždycky. [38] Tolikéž poroučím, aby jeden každý osedlý před domem svým džber aneb soudek vodou naplněnej vždycky, pokudž by nezamrzla, obzvláště u veliké sucho, pohotově měli; kdo by se tak nezachoval, pokuty 2 kopy dáti, a k obci pak půl kopy složiti musí, pokaždé, kolikrát by se toho dopustil. [39] Lucerny každej hospodář v domě mějte, a bez nich s žádným loučem anebo s třískami na dvůr neb do chlíva a maršteli nechoď, ani čeládce choditi ne- dopouštěj, ani svíček k stěnám i jinam nepřilepujte, ale šetrně s ohněm zacházejte; jinak vězením i pokutou strestání budete. [40] A tak vědauce jedenkaždý o takovém nařízení a mé jisté vůli, a po- ručení znajíce, hleďtež se ve všem oddaně a poslušně chovati, sebe i jiné před tre- stáním, pokutou a nemilostí mou vystříhati, kteréžto žádného přestupníka nemine. Aby předně Boha nehněval, a u své vrchnosti lásku zejskal, a skrze to od Boha požehnání, a ode mně pochvalu, ochranu a pomoc zejskati a dojíti mohl. Amen.

Strana 110
110 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Artikulové k soudům vesnickým na panství Mezeříckým. Já Jan Jetřich Berka z Dubé a z Lipého, na Mezeříčí, Městci Heřmanovém a Stolanech, JMCé radda a mundšenk, známo činím všem lidem poddaným mým z městečka Radostífna] a na všech vesnicích po panství mém Mezeříčském, jakby se jedenkaždý chovati měl, nařizuji. [1] Předně tomu chci a přístně poroučím, abyste všickni s manželkami i s dítkami a s čeledí svou každou neděli a v zasvěcený svátky, od církve sv. kato- lické i od správcův duchovních prohlášené, do kostela ke mši sv. a na kázaní slova Božího, kteréž se vám k spasení duší vašich od kněží mých jak při městě Mezeříčí, v městečku Radostíně a v Rudvíkově*) káže a předkládá, (jinam přes pole nikam se neutíkajíce, pod uvarováním těžkého trestání, v ničemž se jinými, zvláště nekato- lickými kněžími se neřídíce), pilně a bedlivě poslouchali, a prací svých hmotných těch dnův zanechali. V čemž rychtář a konšeli a jiní přísežní lidi na sobě dobrý příklad dávati, a na to bedlivý pozor míti mají. Jestližeby kteří božích služeb, jak mše sv. tak i kázaní od počátku až do konce nevytrvali, aneb při nejmenším z jednoho každého domu jedna osoba v kostele nebyla, anebo hospodář, maje do kostela jíti, mezitím do šenkovního domu šel, tam pil, hrál, anebo bezpotřebně po polích se toulal, jestliže by neukázal slušné příčiny, v čem by vymluven býti mohl, bez milosti do klády ať se dá, a odtud nepouští, až by pokuty 1 lib. vosku tomu kostelu, ku kterémuž náleží, položil; a to pokaždý, kolikrátby se koli toho dopustil. Šenkýř, kterejby ten čas, když se služby boží konají, na řád jaké pití dával, anebo hry pře- hlídal, podobnou pokutu hospodář s hostem podniknouti aby povinen byl. Pakli by se to našlo, že by rychtář s ouřadními osobami, vědouce o takovém přestupníku nařízení mého, to přehlídali, aneb sami toho se dopouštěli, tehdy jedenkaždý takový trojnásobním trestáním spokutován a strestán býti má. * Nyní Rudíkov, ves s kostelem u silnice z Meziříčí do Třebíče. [2] Posty abyste pilně zachovávali a žádného masa v pátek ani v sobotu, též přes celej půst, suché dni a jiné ustanovené posty, nejídali; pakli by se kdo toho dopustil, a v dotčené dni maso žral, ten každý musí pokuty dáti do kostela 10 lib. vosku, a vězením 2 neděle strestán bude, jako neposlušný syn církve sv. [3] Také vám všem vůbec i jednomu každému poroučím dostatečně, ouřed- níka mého na ten čas vám představeného abyste u vážnosti měli, a co by vám koliv poroučel, buď oustně aneb skrze cedule anebo posly k dobrému mému, to abyste hned beze všech odtahův a vejmluv vykonali; pakli kterej rychtář, konšel anebo jiný z obce podle poručení a rozkazu jeho tak se nezachoval, toho každého jako neposlušného ouředník můj podle poručení mého bude věděti jak trestati a po- kutovati vedle zasloužení.

Strana 111
Zřízení Meziřičské vesnické (1630). 111 [4] I to také od vás míti chci, abyste rychtáře, konšely i jiné představené osoby u vážnosti měli, a jejich soudy aby žádný nepohrdal; než co oni spravedlivě podle náležitosti usoudí, to aby každý držel, a podle toho tak se zachoval. A jakož se to trefuje, že někteří lehkomyslní vožralci časem nevážně a spurně k rychtáři a osobám ouřadním se chovají, a v tom ani ouřadu jim ode mně nešanují svěřeného: takovým všem přísně přikazuji a poroučím, aby se toho více nedopouštěli pod sku- tečným trestáním. 5] Též i vám všem rychtářům a konšelům v dědinách poroučím a tomu chci: Jakož se to mnohdykrát stává a přihází, že někteří nevážní, od lidí statky jejich kupujíce, vymluví, anebo v městě i jinde peníze vypůjčí, a potom lidem ne- platí. Jestližeby se kterej takovej na dědině našel, a lidi za sebou neplatíce povo- zoval, a věřitel dlužníka svého, přijda na dědinu, před rychtářem obžaloval a za dopomožení žádal: to oni vyslyšíce, a byl-li by dluh spravedlivý a odporu nebylo, hned toho dlužníka, nečekajíce obzvláštního z zámku poručení skrze cedule, vězením k zaplacení přidrželi, a lidem darebných outrat a zbytečného odkladu nečinili, a na zámek, moha to doma spokojiti, neukazovali; však tak, abyste žaloby jedny na druhé nepřijímali a sobě v rozepřech zmatku žádného neučinili. [6] Tolikéž vám rychtářům a starším pod nemilostí přikazujíce poroučím: co se zlodějstva, mordu, i jiných hříchův proti pánu Bohu, na ublížení cti a pocti- vosti, zhanění, pohrůžek a jiných nenáležitých vejstupkův dotejče, kteříž se mezi lidmi bohaprázdnými a nevážnými často stávají, toho více ouřadové na dědinách pokutou nesrovnávejte, ale na zámek, zaručíce nejprve, sem to ouředníku mému k rozeznání podávejte. Jestližeby pak v některé dědině co se toho stalo, a rychtář to spolu s staršími urovnali a zatajili: takové bych musel jako potupníky poručení mého a činící proti závazkům přístně dáti potrestati. [7] Než co se menších věcí dotejče, totiž o škody, bez kterýchžto mezi sou- sedy časem býti nemůže, a o jiné těm podobné věci, když se poctivosti a hrdla nedotýče, o tom vám všem rychtářům a starším poroučím, to abyste na dědinách mezi sousedy pokojili a srovnávali, a lidem bezpotřebného chození na zámek a zkrze to ouředníků zaměstknávání a zaneprázdnění nečinili. A jestliže by pak který tak nevolný*) se našel, a rychtáře i starší v tom opovrhl, a tak malou věcí mně a ouředníka mého zanášel, bude proto skutečně strestán 1 pokutován. *) svévolný? 18] Smilstvo a cizoložstvo i jiné nečistoty božským i lidským právem pod ztracením duše i těla zapověděné, aby se toho žádnej jak z poddaných mých tak z če- ládky nedopouštěl, přístně se ode mne zapovídá. A bylo-li by toho co na některým nesvobodným [sic] shledáno, tehdy jiným ku příkladu na hrdle strestán býti má. Pakli se toho svobodný dočinil, půl leta vězením a potlom [sic] metlami mrskán bude, kromě té pokuty, kteroužto já sobě v moci mé pozůstavuji. U kterého by hospodáře

Strana 112
112 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: takovej hřích spáchán byl, buďto že by dcera jeho se zmrhala, aneb syn a čeledín s jinou se toho dopustil, ten každý hospodář, že na své děti pozoru nedal, pokuty 50 kop složiti povinen bude, a oni podle vejš psaného vyměření strestáni býti mají; což i o čeládce rozuměti se má. [9] A jakož někdy rodičové syny své o své újmě na řemeslo dávají, toho více míti nechci; nýbrž jeden každý otec prveji od vrchnosti své aneb od ouředníka [povolení] dostati má, pod pokutou 10 kop. [10] Otcové, matky ani jiní kteří přátelé synův aneb dcer na cizí grunty, aby se ženili neb vdávaly, ani k manželství zamlouvali, nedovolujte bez vůle a vědomí vrchnosti, a to pod pokutou 10 kop. [11] Co se pak ohňův dotýče, to jeden každý v domě svém dostatečně opatř, aby topení, i jiné všecko, kde jaká světla bývají, v bezpečnosti byly, a rychtář s konšely k tomu, aby každý 4 neděle bedlivě dohlídali, a kde by jaké nebezpe- čenství spatřili, tomu aby hned topiti nedali, až to dá opraviti. Pakli že by toho opraviti zanedbal, tehdy rychtář takového nedbalce a neposlušného do klády dej, a jeho za 3 dni nepouštěj, až by to spraviti dal. Jestliže by pak od koho skrze ne- opatření oheň vyšel, a škoda se lidem stala, k takovému každému jako k jinému paliči přikročeno buď. [12] Co pak se všelijakých myslivostí dotejče, na zajíce a na jinou zvěř honění, tolikéž strunami a rozličnými jinými nástroji, jakž vyjmenovati se nemohou, a se někteří mezi vámi nacházejí, že takové věci strojí a s rozličnou myslivosti zacházejí a ji potajemně provozují: o tom vám všem sumou i jednomu každému obzvláště poroučím, přísně a pod nemilostí přikazuji a to míti chci, abyste všech takovejch myslivostí zanechajíce, prázdni byli. Budeli kdo v tom postižen, jakž o ně- kterých již vědomost mám, takového každého na hrdle trestati dám. [13] A vy hajní na to zvláštní pozor dejte, aby se takových oukladných myslivostí nedílo. A kdybyste koho s ručnicí na gruntech mých spatřili, takového sem na zámek přede mně aneb před ouředníka mého dostavte. Jestližebyste vy kteří k přetrhování toho moc máte, co toho vědomě přehlídali, a mně neb ouředníku mému toho neoznámili, a já dověda se toho, těžce bych vás trestati dal. I o tom vám také poroučím, jestližebyste koho na gruntech mých s tenaty na zajíce, anebo s rukávníkem na kurotvi líceti postihli, abyste šli a ohledali hned, kdo by byl. Nebyl-li by služebník můj z zámku, nýbrž něčí cizí, toho hned vezmete a na zámek ke mně i s těmi věcmi dostavte. [14] Hajní vy všichni, jakož ste o tom od předešlých vrchností i ode mně dostatečně poručeno měli, abyste žádnému nedali na čihadlech s síťkami, s lepem, neb jinak ptákův lapati, dokudž by vám ten, který by lapati chtěl, cedulky od ouředníka mého neukázal; ale jak vy se v tom i v jiném chováte, patrně vidím.

Strana 113
Zřízení Meziříčské vesnické (1630). 113 [15] Co se hajných dotejče, o tom vám přísně přikazuji, a to míti chci pod hrdlem i statkem, z strany lesův, aby v nich hned žádný žádného dříví nesekal bez jistého v tom od ouředníka mého hajnýmu, buď oustního neb psaného poručení, a tolikéž opovědění se v tom hajnýmu, kterýž od ouředníka mého na místě mém ustanoven a nařízen bude. Nicméně dříví žádného nepodlupovati, ani loučí jak z pa- řezův tak z stojatého dříví v lesích mých nesekati, a dobytkův žádných do sečí nikdež do lesův mých aby nehonili. Pakli že by se v tom vedle tohoto mého poru- čení které dědiny nezachovaly, a do lesův dobytky honiti daly, takové strestati do- statečně poručím, a pokuty 5 kop dáti musí. [16] A protož vy hajní na to pilný pozor dejte, do lesův často dohlídejte, a postihnete-li koho, an nemaje ode mne aneb ouředníka mého dovolení, dříví seká aneb podlupuje, aneb dobytek pase: takového každého v řetězích ke mně na zámek dostavte, anebo kde byl, na něho sobě osvědčte, a v tom aby žádného přítele ani nepřítele nezastávali. [17] Co se provozování myslivosti všelijaké dotejče, těch aby jeden každej pod trestáním na hrdle i jinak prázen byl. A vy hajní k tomu bedlivě dohlídejte, a bude-li kdo postižen, toho vemte; pakli s něj býti nemůžete, osvědčiti sobě a mému ouředníku o tom oznámiti. Jestliže vy hajní co toho dopustíte aneb na někoho za- tajíte, a já se toho dovím, tehdy vás skutečně jako křivopřísežníky jiným k vejstraze na statku i na hrdle strestati poručím. [18] Tolikéž hajní žádnému dryv [drev] k palivu ani jiného dříví žádného, žádným vymyšleným spůsobem, aby neprodávali, ani aby sobě sami co z mých lesů brali bez jistého vědomí a dovolení ouředníka mého, leč by ten, kdož by kupovati chtěl, od ouředníka hajnýmu cedulku přinešenou dodal, aneb sám ouředník k tomu prodaji přijel. Jináče jestli [byl se na kterého hajného zvědělo, že něco o své újmě prodává, nemaje o tom poručení žádného, k takovému nevěrnému křivopřísežníku bude hledíno, a k vejstraze jiným bude skutečně strestán. [19] Co se rybníkův mých dotejče, o tom přísně poroučím všem i každému obzvláště, abyste jich všelijak pilni byli, a v zimě nespolehajíce se na ledakohos, ale sami hajní, ouřadní osoby, aneb z obce, na něž by se bezpečiti mohlo, prohlubně prosekávali; a byla-li by toho potřeba, a tak třeskuté mrazy jsouce, nerci-li hned z rána, co pán Bůh den dá, ale znovu večerního času na rybníky aby vysílali, a pro- hlubně zase znovu vysekávali, anebo sochory proráželi, obzvláště pak, když by rybníci kaproví neb plodoví loviti se měli. [20] Předně rychtář s ouřadem i všecka obce všelijakých škod vyšetřovati; nebo o tom víte, stalali-by se nešetřením anebo zanedbáním rychtáře, konšelův, vší obce jaká škoda, vědouce, že ti rybníci k vaší starosti a všelijaký šetrnosti vám patří, uzná-li se jaká škoda, komu bude hůře, jako vám, jestli toho časně ne- Archiv Český XXIII. 15

Strana 114
114 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: předejdete a ouředníku mému v známost neuvedete? Tehdy o tom vězte, že netoliko k vám přísežným, ale i ke vší obci ty dědiny o to hleděti se bude; a nepostačil-li by všech statek za tu škodu, tehdy jako vrchnost Bohem vám nařízená, pro vejstrahu a příklad jiným, k hrdlům vašim sáhnouti bych přinucen byl a musil. Protož vám všelikterak při všelijakých věcech mých, jakž by se ty vysloviti a vyjmenovati mohly, jest mysliti, aby nevinní s vinnými nenesli, tak aby skrze nepilnost vaši mně se žádná škoda nestala. Ryb buďto bez vůle mé aneb ouředníka mého aby ne- lapali nijakž žádným vymyšleným spůsobem, ani v struhách rybničných ani v pol- trubích, pod trestáním na hrdle i statku. Bude-li kdo v tom postižen od čeládky mé aneb od rychtáře, tehdy jsou povinni toho vzíti, na zámek přivésti, bude se věděti k takovému s trestáním jako k jinýmu zloději přikročiti. [21] Z strany řek, které jsou lidem pod platy puštěny, to míti chci a přísně přikazuji, aby rybářům, kteří mně z toho platy dávají, žádné překážky lapáním ryb, rakův do čeřenův, vrší aneb do sakův neb jakýchkoliv nástrojův nečinili. A pakli by který od rybáře toho, jemuž ta řeka pronajata, postižen byl, a on to na něho do- svědčil, anebo jej před rychtáře a starší přivedl: takový aby na zámek dodán byl a vězením opatřen, a potom jako jiný zloděj na těle strestán. [22] Z strany platův všelijakých, kteříž mně lidé a předkům mým od staro- dávna, i JMCé aneb k zemi povinni jste, ty a takové rychtářové s staršími vybírati a na zámek odvozovati časně mají; což já od vás skutečně míti chci, aby takové všecky stálé i běžné poplatky, nedadouce terminu projíti, vyupomínali a sem do- nášeli. Kteří by koliv z rychtářův takové platy po času vyměřeném nepřinesli, ten bude do vězení dán, a z něho nevyjde, až pokuty pokaždé 2 kopy položí bez prominutí. [23] Frejmarkův o grunty, koně, krávy, telata, ovce a jiné rozličné věci v krčmě ani v poli ať více se neděje; toho na krátce trpěti nechci a nemohu. [24] Též aby žádný bez vůle mé aneb ouředníka mého gruntův neosazoval; pakli by se kdo vytrhl, ať o tom rychtář a starší ouředníku mému oznámí, bude se věděti k tomu každému jak zachovati, aby tomu, kdož koupí, odjato bylo, a pro- davač musí za pokutu dělati 50 sáhů dříví k ruce mé. [25] Tolikéž vám všem přísně, předkem rychtářům a starším, poroučím o tom, abyste na to pozor dali, jakž někteří nedbalci svého dobrého, rolí, louky a lesy zastavují anebo odprodávají, abyste vy rychtářové a starší na to pozor měli, a kdež by se takový, kterej zastavuje anebo prodává, nabyl [sic], o takovým hned abyste ouředníku mému oznámili; má se to jemu odníti, a takové oba, i kupce i prodavače, do vězení vzíti, a jich dotud nepouštěti, leč by dvojnásobní summu, zač by ta koupě neb zástava byla, každý složil.

Strana 115
Zřízení Meziříčské vesnické (1630). 115 [26] Také vám rychtářům a starším o tom přísně poroučím a to míti chci, abyste na to dobrý pozor měli, každej z sousedův svý rolí aby obsíval, buď jaří neb ozimí, a nic pustého aby nenechával. Jestliže by se pak kterej našel, že by rolí své v kterýkoliv tratě neobsíval, vy rychtářové a starší takového na zámek postavte, já takového nedbalce a mrhače sám strestati poručím. A vy rychtářové majíce to jiným přetrhovati, sami se toho dopouštíte, a mý poddaný lidi ochuzený škrabete. Kdo by se z vás toho dopustil, mimo tuto mou zápověď, ten ať se na to bezpečí, že bude čtvernásobní pokutou strestán. [27] Tolikéž vám o tom poroučejíce, to míti chci, co se prodaje gruntů a dvorů dotejče, jakž se to trefuje, že jedni druhým prodávají, aby žádných vejminek buď od obilí neb píce nevymiňoval, neb odprodati dráže nemůže, a ten kdož koupí, aby se volně živiti mohl. [28] Co se pak dotejče těch nedbalých a nepilných hospodářův, jichž se zhusta a velmi mnoho nachází, kteříž nanejvyžší grunty své skrze nepilnost svou a příliš časté žraní spouštějí, že skrze to stavení klesá, rolí oulehlema ležejí, a snad kdyby se jim to déle přehlíželo, přišly by gruntové na nic. Protož vám všem rychtářům a jedné každé dědině o tom dostatečně a pod nemilostí přísně přikazuji a poroučím, abyste na tako[vé] mrhače a nedbalce hned neprodleně nastoupili, a je k tomu přidrželi, aby jedenkaždý grunt svůj dýleji neodkládaje opravoval, a těm ožralcům, kteří často v krčmě žerou, taky toho dýle netrpte a nepřehlížejte; pakli by vás v tom jednom i druhém uposlechnouti nechtěli, o takovém dejte známost ouředníku mému, já takového mrhače ku příkladu jiným potrestati dám. A jestliže vy přísežní jim to přehlídati budete, trojnásobně pokutováni a strestáni budete. [29] Jestliže by se pak mezi vámi kterej našel, jakž se to od nevážných často děje, že by sadovce anebo kamení hraničné vyvaloval, anebo dříví hraničné pod- tínal, dávejte na takové nevážné lidi vy přísežní i sousedé dobrej pozor; a našlo-li by se toho co mezi vámi, netajte toho, ale hned ouředníku mému to oznamte. [30] Koní ani žádného dobytka od neznámých handlířův nekupujte; trefilo-li by se co toho, tehdy rychtářové k tomu kupu nepovolujte, leč byste to nejprve na ouředníka mého vznesli. Pakli by někdo přes to něco koupil, a nějaká závada skrze to by následovala, ten sám z toho odpovídati a k tomu pro neposlušnost strestán býti musí. [31] Z strany pak těch zlolejčnejch a nevážnejch lidí, kteří zvykli, vožera se, zlořečiti, hromovati, přísahati, sebe i jiné hrozně proklínati, v tom ani Boha se ne- bojíc, ani lidí nestydíc, pro jichžto zlořečení mohl by se pán Bůh spravedlivě roz- hněvati i jiné pro ně trestati; pročež vám rychtářům ostře a pod velikou nemilostí o tom poroučím, abyste na to bedlivý a obzvláštní pozor měli, a kdybyste takové hanebné zlořečení hned nejprvé od koho zaslechli, tehdy do trdlice zlolejce dejte, 15*

Strana 116
116 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: a nevypouštějte, až pokuty rychtáři 5 gr. alb. položí. A té pokuty nemá rychtář žádnému promíjeti, nechceli sám větší pokutou strestán býti. [32] Sirotkův mých žádnej na jiný panství, ani z jedné vsi do druhé, bez mého aneb ouředníkového dovolení neprojednávejte. Tolikéž jedni od druhých, kdež projednáni jsou, neodluzujte, ani je při sobě nepřechovávejte; jestliže by se kdo toho dopustil, má od ouředníka mého skutečně strestán býti a pokutován. [33] Psův žádných na pole ani do lesův s sebou neberte; pakli se tak kdo nezachová, tomu psu bude noha uťata, a ten bude skutečně potrestán. [34] Povalečův a zahalečův, jenž nic nedělají, jen po krčmách jdou, žerou a hrají, žádnej ani šenkýř ať jich nepřechovává, ani ničímž nefedrujte takových darmochlebův, a to pod jistým a neproměnitedlným trestáním. [35] Kdyby o nějakém škůdci a zloději pověst byla, aby honěn byl a ku právu dodán, takových žádnej nepřechovávejte proti zřízení zemskýmu; a pakli by v které vsi takové trpěli, muselo by se tomu rozuměti, že s nimi spolek mají, a byli by takoví zároveň jedním spůsobem strestáni. [36] Podruhův žádných do městečka bez vědomí úředníka nepřijímejte, leč by on na místě mém vám povolení dal, tehdy aby ten podruh věrnost a poslušnost rychtáři na místě mém slíbil. Jináče která dědina podruha přijme o své újmě, budou 2 neděle v věži seděti, a 50 sáhů dříví k zámku nadělati musí za pokutu. [37] Jakož se pak to časem trefuje, že někteří dobytky své jinam prodávají, ježto jest to vám prvé ode mně zapovědíno, abyste žádných velkých ani malých neprodávali, leč byste měli od ouředníka mého povolení; ale vy mnozí na takovou zápověd málo dbáte, v žerty to obracujete, ovšem vy rychtářové, maje na sobě dobrý příklad poslušnosti ukazovati, sami pohoršení dáváte. Pročež jestli se toho kdo více po tento den dopustí, a co dobytka bez opovědi se ouředníku mému prodá, ten bez milosti 2 neděli věží bude strestán, a pokuty 2 bečky veliký soli dáti musí; pakli v tom rychtář uznán bude, dvojnásobní pokuta i trestání potká jej. A [k] tomu konečně vězte, že se s vámi žertovati více nebude. A jaké voly kdo má, [u] rychtáře zapsati a ouředníkovi] poznamenané dejte. Kozího pokolení na panství mém v žádné dědině abyste nechovali, to přísně zapovídám; kdo by tuto zápověd mou přestoupil, přístně strestán býti má bez ušetření. [38] Co se pak dotejče mlejnův mých na panství, a zvláště kteří mejta urči- tého nedáváte, které dědiny ku kterému mlejnu připojeni jste, aby do těch a ne- jinam své obilí vozili; ale uznávám, jak málo na jiné poručení mé dbali, tak i tuto žádných pohrůžek se báti nechcete, až vás trestání i pokuta, kterou se hrozí, potká. Protož vám všem přísně ještě přikazuji a poroučím, abyste nikam jinam žádného

Strana 117
Zřízení Meziříčské vesnické (1630). 117 obilí ke mlení nevozili ani nenosili, než do mlýnův mých, kam kdo přináleží, po- něvadž se od vás v nich nebere více, než jako v jiných mlejních. Pakli by se kdo tak nezachoval, a z pouhé všetečnosti do jiných mlýnův se o mlení ucházel, tehdy dávám mlynářům tu moc, aby, přistihnou-li koho, an jinde, než kde od starodávna náleží, se utíká, tehdy to obilí aby jemu vzato, a polovici mně, a druhou polovici mlynáři za pokutu dáno býti má. [39] A jakož vy pak poddaní moji mnozí drahně lesů k gruntům svým máte, a takové lesy sekáním v nich dříví na milíře i jinak zbytečně hupíte [sic], kazíte a na cizopanství prodáváte: i o tom vám všem přísně přikazuji, kteří jaké lesy máte, abyste žádných dříví buď na milíře ani na prodej jiným lidem pod nemilostí nesekali, leč se prvé u ouředníka mého opoví, kdo a k jaké potřebě co sekati chce. A pakli by se kdo toho dopustil, ten každý skrze neposlušnost bude strestán. A vy rychtářové a starší k tomu pozorně dohlídejte, a shlídnouce něco, ihned ouředníku to oznamujte. Pakliže byste jim to přehlídali, duplovaného trestání neujdete. [40] Také vám všem i jednomu každému poroučím a obzvláště přikazuji, aby žádný z poddaných mých na cizopanství v rukojemství se potřebovati nedával bez povolení mého aneb ouředníka; pakli-by kdo bez povolení tam slíbil, a v tom ruko- jemství se zavedl, sám sobě v tom pomahej, a k tomu pokuty vedle zasloužení neujde. [41] Jakož jsou pak na mne vznesli cechmistři řemesla krejčovského, poddaní moji z města Mezeříče, oznamujíc, kterak v některých vesnicích sobě ty toulavé krejčí přechováváte, že vám a čeledi vaší šaty pletou a dělají, což jest proti jejich obda- rování a řádu. Protož vám rychtářům o tom poroučím, abyste takových tulákův na dědině netrpěli, nad to jim dělati a šíti nedopouštěli, a budou-li u koho v díle po- stiženi, tehdy ten strestán bude a pokuty 5 kop složi. [42] Také toho jistou zprávu mám, že někteří poddaní moji v některých dědinách, kterých ještě nejmenuji, nemalé kusy lesův, rolí, louk mně spravedlivě náležejících jste sobě přivlastnili a jich užíváte, a mně z toho žádného platu ne- dáváte; ač vy mnozí rychtářové i hajní o tom dobře víte, však abyste souseda sobě podobného lotra nerozhněvali, s tím mlčíte. Nu, hle, jak vy na přísahy a závazky své pamatujete, kteréž jste pánu Bohu a vrchnosti své učinili, a jak pánu Bohu i pánu svému věrni jste, posuďte. Však nejsouce neštěstí vašeho a těžkostí žádostiv, vás otcovky napomínám: kteří jste v tom, nebuďte sami sobě v cestě, toho déle netajte, ale ouředníku mému o tom v městě oznamte a věděti dejte. A jestliže pak vždy v té nešlechetnosti trvati, a vrchnosti své nevěrni budete, vám se v tom ohlašuji, že vás zejména nahoru postaviti poručím, a vás tak strestati dám,

Strana 118
118 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: jak na takové nevěrné a neposlušné poddané sluší, jiným okolním k vejstraze, že se vámi musí mnozí káti. [43] Jakož se toho velmi mnoho dálo a posavád místy se děje, že bohatší v mnohých dědinách na jiných rolích sejí, a skrze to rolí vyžívali, skrze což potom pánu grunt pustne; protož já toho více na gruntech mých dopouštěti nechci, a kdo bude koliv na cizí rolí seti, to všecko jemu dám pobrati, a k mé ruce to připadne, a k tomu ti oba budou dostatečně strestáni. Kdo by pak koli na jaru čím rolí svých obseti neměl, nechť mi oznámí; nebudu-li já moci jej semenem fedrovati, potom maje ode mne další poručení, bude se věděti čím spraviti. Protož vám všem rychtářům a starším přísně poroučím a přikazuji pod skutečným trestáním, abyste to při každé dědině bedlivě a spravedlivě vyhledali, kdo jest s kejm a jak mnoho na podzim na spolek vsel, a to sobě dadouce sepsati, konečně první sobotu v postě na zámek to poznamenání mému ouředníkovi dodejte, a v tom se hleďte spravedlivě zachovati, na sebe rychtářové nezapomínajíce a nešetříce žádného, pod těžkým trestáním. [44] Také vám všem rychtářům a ouřadním osobám přísně poroučím, která- koliv dědina jakékoliv a na čemkoli oužitky k obci má, buď jaké rolí, lesy, louky, rybníčky, abyste sobě to, co každý rok z toho oužitku přijmete aneb vydáte, po- znamenati dávali, a to ouředníku v první sobotu postní nahoru konečně přineste, jináče nečiníce. [45] Tolikéž co se dotejče robot všelijakých, kterými jste mně od starodávna povinni, v tom se jistě velikej neřád od vás a zvláště od rychtářův děje, že vy opovědouce sedláky na robotě, sami s nimi nebýváte, a tudy to jde, že mnohokráte na ty roboty ne pospolu přicházejí, jedni v svítání, druzí v poledne, že dosti málo časem udělají, a tak moha jedním vyjitím to časně spraviti, musejí po dvakráte choditi nebo jezditi, a tím sobě sami robot přiděláváte, a doma své skrze tu ne- správu obmeškáváte. A protož vám všem rychtářům o tom mocně přikazujíce po- roučím, kdykoliv na robotu komu poručeno bude, jeden každý rychtář s svými choď, a při nich zůstaň, aby pilně a dobře dělali, napomínej, dohlídej, na jiného se ne- spolíhaje. Jestliže by pak kterej rychtář tak se vedle tohoto poručení a nařízení mého nezachoval, a s robotíři sám nebyl, takového pokaždé úředník věží potrestati má, a odtud nepouštěti, až bečku soli dá. Jinší pak poddání mojí, kteří by dosti časně na robotu nepřijeli, spolu s jinými zároveň, anebo nechodili, berouce sobě za vejmluvu, že pro toto neb onono státi se nemohlo: tehdy bez milosti za pokutu pěší 2 sáhy a s koňmi 4 sáhy drev nadělati povinni budou, kolikrát by se koli toho dopustili, a opovážiti směli. Pakliby rychtář bedlivě sobě toho neznamenal, a jiným v tom folkoval, a zameškání robot někomu přehlížel, tehdy on sám rychtář předně věží strestán býti, a potom ještě dvojnásob tolik toho dříví ku potřebě zá- mecké bez milosti nadělati musí.

Strana 119
Zřízení Meziříčské vesnické (1630). 119 [46] Z strany kupování všelijakého obilí po vsech, kromě trhu, to se zapo- vídá zřízením zemským. Jestliže by pak kdo z vás tak se nezachoval, a něco toho po vsech kupoval anebo na obilí půjčoval, tomu to všechno pobráno býti má, a k tomu skutečně ještě strestán bude. [47] Na meze každého roku obyčejně v svátky velikonoční a svatodušní po službách božích staří s mladými abyste vycházeli, a jak daleko, a s kejm grunty se stejkají, starší mladším ukazujte, tak aby po smrti vaší tito mladší toho pamětníci povědomí zůstávati mohli. [48] Lnu a konopí v žádným rybníku ani v jiné vodě tekuté, krom obecních močidel, nenamáčejte, pod pokutou vrchnosti 4 kop, kolikrát by se toho koliv dopustili. [49] Z strany šenkýřův v městečku mém Radostíně, i ve všech jiných ves- nicích, aby šenkýři spravedlivé mázy, žejdlíky, třetinky měli, a vždy pivo za pivem mívali, a nic drážeji pivo nešenkovali, nežli jak v městě ode mně aneb od ouřed- níka mého sázeno bývá. Pakli by se u kterého šenkýře nespravedlivé míry našly, anebo že by pivo za pivem buďto v létě nebo v zimě neměl, tehdy vám rychtářům a starším o tom přísně a pod nemilostí poroučím, že takové dle povinnosti napo- menete, aby bez meškání se zaopatřil. Pakli by sobě napomenutí rychtářův a starších lehce vážili, a vše sobě to za hřbet zakládali, tehdy ihned takového tvrdošíjného abyste sem na zámek dostavili. Pakli by od rychtáře a osob ouřadních mlčením pominuto bylo, a kdy který šenkýř jen jediný den piva neměl, tehdy pokutou ne k šenkýři, ale k ouřadu aby přistupováno bylo. [50] Jestliže by pak v které dědině sami rychtářové šenkovali, a majíce oni ve všem dobrém jinší předcházeti a dobrej příklad na sobě dávati, a oni proti mému nařízení co se toho dopustili, tehdy dvojnásobně pokutou i trestáním k nim od ouředníka přikročeno bude. [51] Cedule, kteréž se posílají z zámku z příčin všelijakých, o tom vám dostatečně poroučím a pod přísným trestáním nařizuji, abyste takových za sebou nezadržovali, nýbrž bez meškání a ušetření času, kam náleží, tam stěžně je odsílejte; pakli by se při kom jaký neřád a nedbanlivost shledala, ten takový k vejstraze jiným strestán i spokutován bude. [52] A nápodobně též napřed vám oznámeno jest, nečekajíce pokaždý na cedulky a vlastní poručení mé neb ouředníka mého, nýbrž jakž by z kterého dvoru mého od šafáře aneb čeledína dvořského aneb koho z poddaných mých vzkázáno a oznámeno bylo jménem mým neb ouředníka mého, vědouc, že mně k dobrému a zaopatření robot všelijakých neb jinších věcí zapotřebné jest, hned neprodleně bez všelijakých odkladův podle vzkázání tu robotu odpraviti se přičiňte, jakoby vám to skrze ceduli poručeno bylo.

Strana 120
120 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [53] A jakož se to nejednou přihází, a zvláště časem zimním, když jsou metelice a nečasy, že lidé přespolní, chudí i bohatí, známí neb neznámí, sejdouce s silnice, leckdes do vsi zabloudí, a za peníze své rádi by někoho užili, který by je zase na pravou cestu uvedl, toho však časem od vás pro velikou hrdost a pouhé troupovství vaše užiti nemohou; nepamatujete na to, že povinnost křesťanská poroučí, pocestné sobě poručené míti a je vším dobrým fedrovati. Ale jak jste vy se k lidem přespolním chovali, zvláště když se mezi vás do šenkovního domu zahodili, jest dobře známo. Pročež shledalo-li by se to při kom, a přišla by na něj stížnost, ta- kovej bez milosti k vejstraze jiným potrestán býti má. [54] V středu a v sobotu aby k ouředníkovi přicházeli, a jeho darebně každodenně a téměř každé hodiny nezanášeli, leč by toho nevyhnutedlná potřeba ukazovala. [55] Co se mistra popravního dotejče a čistce při městě mém Mezeříčí, poněvadž bez takových lidí nelze býti, a panství tomuto k nemalému pohodlí jest; protož vám všechněm poddaným mým dostatečně poroučím a to míti chci, jestliže komu jakýkoliv hovado z dopuštění božího zhyne, abyste se s takovými mrchami sami nenatahovali, anebo leckams do pole nevláčeli ani zakopávali, nýbrž abyste tomu mistru do města vzkázali, aby takový dobytek zdechnutej z cesty sklidil a pryč odvezl; a on týž mistr povinen bude poslu za oznámení zpropitné dáti. Načež rychtářové a konšelé bedlivej pozor dejte, aby tak a nejinak postupováno bylo, pod trestáním. [56] Z strany sirotkův zle zachovalých a zběhlých, který by rychtář co za- tajoval, a věrnou pravdu neoznámil, a to se napotom vyhledalo: jakou by pokutou pokutován býti měl, toho při sobě zanechávám. [57] Ano také stal-li by se ve vsi jakej mord a jinej neřád, a vědomě rychtář to na sobě zdržel a tajil, takovou pokutou trestán má býti, že se ním všickni budou káti. [58] A protož vy všickni obecní lidé i starší, slyšíce tuto mé jisté poručení, nařízení i také zápovědi a napomínání, hleďte se napraviti, předně pána Boha všemohoucího bázní synovskou se báti, jej milovati, přikázání jeho pilně ostříhati, a slova jeho rádi s milostí poslouchati, ctně a pobožně na tomto světě živu býti, a modlitbami svatými hněv boží krotiti. [59] Co se pak jiných zápovědí, kteréž se k dobrému řádu vztahují, a co od vás míti chci, dotejče, to hleďte pilně v pamět skládati, ač chcete-li ode mně nemilosti a přísného trestání i také pokut vyměřených se uvarovati. [60] Jestliže vy pak rychtářové a starší nad těmito zápovědmi vám ode mně vydanými a punkty v ochraně a přísnosti obzvláště držeti [sic] a podle nich se chovati nebudete, tehdy já nad vámi, jako těmi, kteří rozkazem své vrchnosti po-

Strana 121
Zřízení Meziříčské vesnické (1630). 121 hrdají, s přísnou rukou, s trestáním opravdově přikračovati budu. Což o vás ja- kožto o poslušných a věrných poddaných jináče se nenaději, než že vy k takovému trestání sami příčiny nedávajíce, toho se vystříhati budete, tak abyste k sobě pána Boha milosrdného a vrchnost laskavou zejskati mohli. Srovnej, co oznamuje se níže při roce 1650 o obnově tohoto řádu vesnického na panství Meziříčském. Některé články tohoto zřízení Meziříčského, městského i vesnického, srovnávají se s články řádu pod- danského na panstvích Rychmburském, Rosickém a Slatiňanském (tištěného v A. Č. XXII. 555—565), nezřídka do slova stejně znějíce; obě zřízení jsou skoro současná, a není pochyby, že jedno pochází částečně z druhého, anebo že oboje zřízení bylo skládáno podle společné předlohy. Aby se tak stalo, k tomu mohlo přispěti jednak blízké sousedství Rychmburka a Slatiňan s Heřmanovým Městcem v Čechách, jenž s Velkým Meziříčím měl tehdáž společnou vrchnost, jednak a zvláště ta okolnost, že Jan Jetřich Berka, původce zřízení Meziříčského, byl bratranec Lva Buriana Berky, jehož manželka po jeho smrti vydala řád Rychmburský; děd jich obou byl Zdeněk Berka († 1572), který r. 1558 koupil Rychmburk; ze synů jeho Václav (otec Lva Buriana) dědil Rychmburk (†1600), a Ladislav (otec Jana Jetřicha) získal Meziříčí v Moravě a Heřmanův Městec v Čechách († 1613). O tom příbuzenstvě viz Ottův Slovník Naučný III. 818. 206. 1632, 22. června: Zpráva o hospodářství panském na panství Kostském. Albrecht z Waldšteina vévoda Fridlandský koupil roku 1632 panství Kostské od paní Polyxeny Lobkovské rozené z Pernšteina; koupě ta byla 1634 po zavraždění Waldšteina zvrá- cena, jakž o tom vypravuje Sedláček v Hradech X. 93, kdež také vyčítá dvory a vesnice k tomu panství tehdáž náležité. Úředník komory Waldšteinské Václav Králík hned po uza- vření koupě napsal dne 22. června 1632 zatímnou instrukci nebo zprávu pro hejtmana a jiné úředníky panství Kostského o tom, jaká jest tam správa hospodářská a jak se má v nejbližším čase dále vésti; jedná o vaření piva, o šenku vína v městech, o užitku z páleného, o dobytku hovězím, jehož se mělo přikoupiti, o mlýnech, o pohodném; o koních, kterých se mělo při- koupiti k potahům dvorským, o počtech všelikého dobytka, zastiženého v pěti poplužních dvo- řích při koupi toho panství; kolik platu má se dávati kterému úředníkovi a kolik čeledi ro- botné při jednotlivých dvořích, též co se platí od některých prací. Zprávy tyto aneb instrukce uveřejnil dr. Šimák v Časopise přátel starožitností VI. (1898) str. 173—178. 207. 1632—1646: Soudy veské oč a kterak se konají, a překážky jich v časích vá- lečných. O tom poučují následující výňatky z dopisů komory české k hejtmanům komorního panství Pardub- ského, kteréž jsou opsány v kopiáři toho panství z let 1632—1687 (fol. 1—4), chovaném v archivě Českého Musea v Praze. (fol. 1) Komora česká rytíři Jiljímu Fuksovi z Neynburku, JMCé radě a panství Par- dubského hejtmanu, v nepřítomnosti jeho místohejtmanovi: Poddaní Pardubští toho vyhledávali, aby z příčiny škody od mrazův a krupobití odložili se do budoucího roku „soudové vesští, kteří „vedle předešlého spůsobu pro vyhledávání a docházení spravedlnosti peněžité sirotkům jako i jiným lidem přespolním i domácím, tak také na JMKou právem odoumrtním a po si- Archiv Český XXIII, 16

Strana 122
122 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: rotcích zběhlých neb se zle chovajících přicházející, [se] držeti mají.“ Poněvadž by poddaným těžce přicházelo, kdyby budoucně za dvě letě najednou měli peníze si opatřovati, protož ko- mora nařizuje, aby se soudové přece konali, však se zřetelem k možnosti jednotlivých povinníků. V městě horním Č. Budějovicích čtv. 9. Sept. 1632. (f. 2) Komora rytíři Jozue Kořenskýmu z Terešova, JMCé radě, též JMti Uherského a Českého krále panství Pardubského hejtmanu, poroučí, „abyste takové soudy co nejdříve možné zase před sebe vzali a na interesse JMKé obzvláště pozor dali,“ Krom jiných účelů: „jak mnoho lidé poddaní ourokův a kontribucí dlužni pozůstávají.“ Na hradě Pražském 5. Sept. 1635, JMti Uherského a Českého krále rady zřízené komory v král. Č. (f. 2b) Komora témuž k jeho dotazu z 15. t. m., prohledajíc k nynější nemožnosti poddaných, svoluje, „abyste od týchž lidí poddaných, pokudž nemohou od sebe povinné summy zcela a zouplna odvésti, na snesitedlné termíny, což při vaší diskrecí se zůstavuje,“ přijímali při držení soudův. Na hr. Pražském 20. Sept. 1635. Týž podpis. (f. 4) Komora č. ryt. Janovi Purkhartovi Kordulovi z Sloupna na Sounově a Běstvině: On psaním 13. Aug. ptal se o naučení, ježto soudové od roku 1644 na Pardubsku se neřídili, má-li za leta prošlá říditi atd. Komora poroučí: abyste takové soudy jak v městech, městeč- kách a vesnicích na panství Pardubském, šetříce k tomu příhodného času, držeti hleděli, na interesse JMCé dobrý pozor dali, peníze pak sirotčí malým sirotkům nezletilým přicházející od lidí poddaných pro dobrý řád za příjem do počtu písaře sirotčího uvésti nařídili, a zase takové peníze, prohlížejíce k tomu, že nyní ta obtížnost vojenská na všechněch zůstává, na snesitedlné termíny, tak aby lidé při gruntech svých zdržeti se mohli a gruntové pro tu pří- činu pusti nezůstali, přijímati nařídili. Kteří poddaní by nic dáti nemohli, tomu do lepších časů sečkání učiniti nařídili. Což se při vaší dobré rozvážlivosti pozůstavuje. Na hr. Praž. 21. Sept. 1646. 208. Artikulové soudní z arcibiskupského panství Červeno- Řečického, doplnění roku 1833. Pan Antonín Tomíček, poštovský officiál v Litomyšli, vydal větší část těchto artikulů ve Věstníku Kr. Č. Společnosti Náuk 1897 č. XV, a sice z původního čistopisu, z něhož bý- valy ty předpisy na panství Červeno-Řečickém čítány. Ten rukopis chová se nyní v Museu města Litomyšle; popis jeho podal jsem v úvodě k dotčenému otisku. Z tohoto rukopisu Litomyšlského pocházejí písemnosti níže znova otištěné: I. Paměť, jak se soud začíná, o 10 kratinkých kusích; II. artikulové na výročních soudech čítaní, a sice články 1—43 (po nichž v rukopise Litomyšlském jest papír ustřižen), pak článek 60., jenž v Litomyšlském rukopise stojí na místě posledním, též Závěrek, kterým panský úředník soud zavíral; III. otiskuje se zde také formule zahájení soudu, před kterouž v rukopise předcházejí formule přísah, jež vynecháváme.

Strana 123
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č.-Rečického (1633). 123 Prvotní nadpis II. částky: „Instrukcí aneb artikulové“ oc byl později přeškrtnut, a vedle napsán nadpis kratší písmem drobnějším: „Správa a artikulové“ oc. Týmž drobným písmem jsou připsány k některým artikulům doplňky nebo proměny, při čemž prvotní text někde zůstal celý v platnosti, někde některá slova byla přeškrtnuta. Rukopis není datován; ale obojí písmo, jak prvotní větší, tak i pozdější drobné, musí pocházeti z let 1626—1667; neboť přísahy psané první rukou vztahují se na Arnošta Harracha kardinála arcibiskupa Praž- ského, a také novější nadpis artikulů i jiné přípisky drobného písma zmiňují se o kardinál- ském důstojenství vrchnosti. Arnošt Harrach stal se arcibiskupem Pražským r. 1623, kardi- nálem 1626, a zemřel 1667. K bližšímu určení doby, kdy ty artikule byly sepsány i měněny, přišel mi r. 1898 v hod nález pana Ferdinanda Menčíka, kustoda dvorní knihovny ve Vídni. Našelť v hraběcí Harrachovské knihovně ve Vídni rukopis z roku 1633, psaný jazykem vlaským, v němž jsou přídavky připisované vlastní rukou kardinála arcibiskupa Harracha. Nadpis tohoto rukopisu jest: „Instruttione che si prelegge ogni Schreibtag alli sudditi di Recitz“. Za tím nadpisem následuje 60 článků; články 1.—43. a 60. rovnají se obsahem artikulům rukopisu Litomyšl- ského, jenže vše v nich jest vyjádřeno mnohem stručněji, až příliš úsečně, a k některým člán- kům učiněny jsou rukou kardinálovou přídavky, kterými obyčejně ustanovují se nové pokuty na přestupky poddaných. Tyto nové pokuty nalézáme také v rukopise Litomyšlském, a sice jsou tam připsány písmem drobným, jinou rukou, než která prvotně ten rukopis psala. Z toho jest na jevě, že opravy a přídavky v rukopise Litomyšlském byly učiněny následkem nařízení kardinála Harracha, k němuž náčrtek zachoval se v Harrachovském vlaském rukopise Vídeň- ském z roku 1633; a dále z toho následuje, že prvotní artikule rukopisu Litomyšlského mu- sely býti sepsány již dříve, tedy v letech 1626—1633. Artikul 43. v rukopise Litomyšlském jest psán druhou novější rukou, prvotní rukopis velkého písma nic takového neobsahuje; z čehož vysvítá, že ten artikul byl připsán teprv následkem nařízení kardinálova z roku 1633; a rovněž tak články 44.—59. ve vlaském rukopise Vídeňském jsou zcela nové, vyšly tedy z hlavy arci- biskupa Harracha teprv r. 1633. Článek, který stál v prvotní instrukci na konci, arcibiskup r. 1633 ve svém vlaském výtahu postavil na místo 60. Nové články 44—59 byly potom v Čechách širšími slovy po česku vyloženy, a dří- vější instrukce byla jimi doplněna. Český jich text nezachoval se v rukopise Litomyšlském, ale pan Menčík našel je spolu se staršími artikuli v rukopise archivu Jindřichohradeckého,*) kdež jsou též číslovány 44.—59. Dle opisu páně Menčíkova otiskují se také tyto novější arti- kule níže pod týmiž čísly. Z vlaského náčrtku kardinálova podávám jen některé výňatky pod jednotlivými články drobnou literou. Co v rukopise Litomyšlském bylo psáno prvotní rukou, ale později bylo vyškrtnuto při opravování těch artikulů roku 1633, to v následujícím otisku postaveno jest do oblých zá- vorek (). Co v rukopise Litomyšlském druhá ruka drobným písmem r. 1633 nebo později při- psala, to dali jsme mezi hvězdičky *...* Takovýmiž hvězdičkami opatřeny jsou články 44.—59., jichž český text je vzat z rukopisu Jindřichohradeckého, tak aby všechna nařízení novější, vydaná roku 1633, rozeznávala se od pravidel starších. Že přítomné artikule byly vydány pro panství Červenořečické, to nám napovídají články 14., 21., 31., 42. a 60., a též jest to řečeno v nadpise vlaského výtahu a v novějším *) Sedláček v Hradech IV. 259—263 uveřejnil volný výtah z tohoto rukopisu Jindřichohradeckého, jehož obsah klade do roku 1633. 16*

Strana 124
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 124 přídavku k českému článku 24. Avšak v nových článcích 58. a 59. mluví se o hejtmanech v množném čísle, z čehož možno se domnívati, že ne-li všechny přítomné artikule, aspoň některé z nich byly v témž znění předepsány také na jiných panstvích arcibiskupa Pražského. To by mohlo platiti o panstvích Světeckém, Vltavo-Týnském, Novo-Rychnovském, Rožmitálském a o seminářském statku Sovineckém, kteréž kromě Červené Řečice stály pod správou kardinála Harracha jakožto arcibiskupa Pražského. Titul, jenž této vrchnosti dává se v našich artikulích, jest nestejný. V starších arti- kulích z doby před rokem 1633 píše se ten titul zkráceně JVKMt, což četlo se dle čl. 15. Jeho Vysoce Knížecí Milost, anebo dle čl. 23. Jeho Velebná Knížecí Milost. Podle toho se podobá, že tyto starší artikule byly složeny hned v prvních letech arcibiskupa Harracha 1623—1626, dokud ještě nebyl kardinálem, ač psány byly do rukopisu Litomyšlského teprv v době kardinálské 1626—1633. V přídavcích nařízených r. 1633 píše se titul někdy JKEmi- nencí (24., 28. a v Závěrku), v nových článcích pravidelně JVKEminencí; také však tento kardinálský titul pokoušeli se přeložiti do češtiny: JKVyvýšenost, jakž se čte v novém nad- pise artikulů a v novém článku 58. Ve vlaském výtahu starých článků (9., 12., 26.) i v no- vých článcích (51., 58., 60) vrchnost označuje se zkratkou S. E. = Sua Eminenza, častěji však pouhým slovem patrone (17., 20., 23., 33., 34., 39., 41., 52.). Při těchto artikulích padají nejvíce do očí mnohé pokuty, jež arcibiskup nově přede- psal na některé přestupky poddaných; přímo neopatrným dlužno nazvati článek 58., který horlivost hejtmanův v ukládání pokut povzbuzoval přiřčením jedné třetiny k jich užitku. Ne- rozmyslným ukládáním peněžitých pokut arcibiskup Harrach hověl současné špatné módě, kteréž byl jako jiné vrchnosti oddán; důkaz na to jest také v privilegii, kterým dne 3. pro- since 1629 městečku Červené Řečici udělil sice některé drobné výhody, ale zároveň uložil tamějším měšťanům roboty potažné i pěší, kterých dříve neměli. (Pam. Arch. V. 336. Sedláč- kovy Hrady IV. 157.). Když přítomné artikule soudní i s předcházejícím úvodem měl jsem již připravené k tisku, dověděl jsem se od dra. Josefa Teige, že v archivě kláštera Strahovského chová se rukopis řádu poddanského, vydaný na statcích arcibiskupských r. 1633. Laskavostí správy archivu a knihovny Strahovské nabyl jsem příležitosti, abych srovnal přepis Strahovský (tak jej chci nazývati) s textem sestaveným z rukopisu Litomyšlského a Jindřichohradeckého. Přepis Strahovský nachází se s jinými písemnostmi v rukopisné knize zelené vazby s nadpisem: „Diversa collectanea D. Norberti, XV. A. 3.“ Foliový sešit tam všitý pod č. 8. má nápis: „Práva a artikulové na panství Jeho V. K. Eminencí pána pana kardinála z Harrachu, arci- biskupa Pražského, od Jeho K. Vyvýšenosti vydaná a ustanovená, kterýmiž se všichni lidé Jeho K. Eminencí poddaní na všech panstvích, jak v městech, městečkách i vesnicích říditi, spravovati a je zachovávati povinni jsou, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti Jeho K. Eminencí, trestáním a pod pokutami vnitř doloženými; z milostivého JKEminencí poručení ob- novená leta Páně 1633.“ Celý přepis tento jest psán jednou rukou, velmi bedlivou, nemnoho pozdější. Částky jeho následují po sobě v tomto pořádku: Paměť, jak se soud drží, 10 kratinkých článků, tištěných zde pod č. I. — Devatero formulí přísah, a sice přísaha konšelská v městech, přísaha písaře městského (částečně podle artikule Práv Městských B. 54), přísaha rychtářův, přísaha konšelův, přísaha obecním, přísaha kostelníkův, přísaha hajným, přísaha fišmeistrův, a přísaha sládkovi; všecky přísahy vztahují se na Arnošta kardinála z Harrachu, arcibiskupa Pražského, také na hejtmana, a vesničtí

Strana 125
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č. Řečického (1633). 125 rychtáři, konšelé a obecní starší přísahali také „této obci“. — Po přísahách napsáno Zahájení soudu, opatřené číslem 10., jež níže jest tištěno pod č. III., a pak Proba od přísežných mly- nářův Pražských, kterou na konci též otiskujeme. — Dále následují „Práva [nikoli Správa] a artikulové Jeho Knížecí Vyvýšenosti pána pana kardinála z Harrachu, arcibiskupa Praž- ského,“ o 60 číslovaných článcích a se Závěrkem, což vše se srovnává s rukopisem Litomyšl- ským, doplněným z nařízení arcibiskupova r. 1633, i s opisem Jindřichohradeckým, tak jakž níže jest vše tištěno; o několika odchylkách, jež se vyskytují, učinil jsem poznámky v otisku. — Po Závěrku jest přidána jen ještě tato formule: „A pro lepší toho stálost a důvěření i vědo- most jednomu každému vysoce jmenovaná knížecí Milost ráčil jest tyto práva a artikule vy- dané svou vlastní pečetí potvrditi, a milostivou rukou podepsati: A. kard. z Harrachu mp. L. S.“ Jest patrno, že rukopis Litomyšlský (jenž však nedochoval se nám celý) obsahuje prvotní text selského řádu na panství Červenořečickém předepsaného, kterýž potom byl do- plněn podle arcibiskupových předpisů z roku 1633, a text takto doplněný byl pak přepisován pro ostatní panství arcibiskupská i za vzor pro jiná panství; z těch opisů zachoval se jeden v Jindřichově Hradci a druhý na Strahově. Klášter Želivský r. 1650 podle toho vzoru nařídil řád selský na svých statcích; viz níže při roce 1650. I. Pamět, jak se soud začíná. 1. Oznámiti příčinu soudu. 2. Na rychtáře a konšely dotázku učiniti, když vystoupí, jak jsou jich po- slušni byli toho roku. 3. Rychtáře a konšely z závazku propustiti. 4. Na sousedy dotázku učiniti, stalo-li se od rychtářů a konšelův jaké ublí- žení komu, poněvadž sobě nyní rovni jsou. 5. Poněvadž bez rychtářů a konšelů býti nemohou, jim zase jiné voliti. 6. Kdo se budou jmenovati, bez vejminky a obrany vystoupiti. 7. Na sousedy dotázku učiniti, hodí-li se k těm ouřadům a jsou-li jich hodni. 8. Závazky rychtářům, konšelům i jiným dávati. 9. Po závazku oznámiti, kdo jsou nad nimi ustanoveni, aby jich po- slušni byli. 10. Čtení artikulův oznámiti. II. (Instrukcí neb artikulové, kteříž se jak ouřadům a obcem v městech, tak i rychtářům a všem jiným lidem poddaným Jeho] Vlysoce] K[nížecí] M[ilosti] pána pana Arnošta arcibiskupa Pražského při soudech a počtech kostelních z jistého JMti poručení a nařízení každoročně čísti mají.)

Strana 126
126 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Správa a artikulové Jeho K. Vyvýšenosti p. p. kardinála z Harrachů arcibiskupa Pražského. 1. Poněvadž člověku křesťanskému nic na světě není potřebnějšího, jako aby znajíc Pána Boha, stvořitele svého, také pravé víry a pravého náboženství se při- držeti; z té příčiny JVKMt chtíc a vinšujíc, aby jak v celém tomto království Če ském, tak obzvláště na gruntech Jeho VKMti mezi poddanými řád a láska, pokoj a jednota zachovávána byla, to ráčí chtíti od svých poddaných míti, aby všichni s JVKMtí jakožto s svou dědičnou vrchností v náboženství katolickém se srovnávali, a zanechajíce všech nevěr a bludův kacířských, k pravé katolické církvi přistoupili a v jednotě víry křesťanské živi byli. Protož poroučeti ráčí předně purkmistru, ouřadu, starším, rychtářům a konšelům, aby k službám Božím do chrámu Páně, v neděli svatou a v jiné svátky, ke mši sv. a na kázání i též na processí a ne- špory, když se vykonávají, se scházeli s manželkami, syny a dcerami svými i s če- ládkou, a při týchž službách Božích do konce setrvali, a ne hned, nakoukna do kostela, zase běželi; tak aby jiní obecní lidé, vidouce to, od nich dobrý příklad z nich sobě vzali a jich v takové pobožnosti následovali. Podle toho na to pilný pozor dáti, aby na týž sváteční dny sročení, smlouvy, soudy a k těm podobné věci sobě neukládali; tolikéž kupování, prodávání a zvláště šenku neb dávání páleného, dokud služby Boží v kostele se konají, pakliby kdo v tom nalezen byl, že by pá- lené prodával, tedy šenkýř 3 kopy a host 2 kopy pokuty složiti má*, nadto pak nějakého hmotného díla nedopouštěli pod pokutou, kdož by se toho dopustil, k zá- duší 2 kopy míš. Rychtář aby na to pozor měl a toho šetřil, a koho by tak po- stihl, aby ten ještě k těm dvoum kopám míšenským, který k záduší jíti mají, rych- táři 10 grošů a poslu 2 groše aby dal. Jiní pak, kteříž v čas kázání po rynku, po ulicích, po lukách a dědinách se toulají aneb hrají, aneb jiné rozpustilosti provo- zují, aby rychtář do kostela hnal a časem je i šatlavním aneb i jiným vězením potrestal. *) Co jest tištěno mezi hvězdičkami *...*, jest vsuvka učiněná následkem přídavku připsaného 1633 kardinálem Harrachem ke vlaskému výtahu z tohoto článku: Chi vendesse acqua vita avanti messa, 3 ſſ, et chi la beve, 2 ſſ. 2. Všem vůbec se přikazuje, aby všickni, jak starší a rychtářové, tak i obec s manželkami a dítkami svými, ve dvanácti letech stáří, a dříve nic, nejméně jednou každého roku při slavnosti velikonoční konečně vyznajíc a zpovídajíc se prvé svých hříchův před knězem svým, na místě Božím vystaveným, s Pánem Bohem se smířili, pokání za hříchy své činili a předrahou velebnou svátost těla a krve pána Ježíše Krista pod jednou spůsobou se vší ponížeností a pobožností přijímali. Pakliby kdo, buď z přísežných nebo z obce, nechtěl se kněžími katolickými římskými, od JKMti vystavenými, říditi a spravovati, aby jemu ihned všecky živnosti a obchody městský

Strana 127
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č. Rečického (1633). 127 složeny byly, a ten a takový aby jich žádným vymyšleným spůsobem neužíval, do- kudžby k víře svaté katolické nepřistoupil; a umřel-li by v tom čase, nemá tělo jeho na posvátném místě mezi jinými věrnými křesťany pochováno býti. Jestli by kdo, sám katolickým jsouc, manželky a dítek svých k tomu neměl, aby bez měst- ských živností a obchodův prázen byl. 3. Nedělní a sváteční dny, od církve sv. nařízený a zasvěcený, když se služba Boží děje, aby každý hospodář do kostela a chrámu Páně ke mši svaté a na slovo Boží šel, a nemohl-li by sám [z] bezelstných příčin, tehdy aby aspoň jednu osobu z příbytku svého, buď mužského neb ženského pohlaví, do kostela poslal; a kdožby toho neučinil, aby ten každý hospodář a hospodyně povinni byli k Bo- žímu domu, tu kdež náleží, (jednu libru) *dvě libry* vosku anebo peníze za ni dáti, a to odvésti kostelníkům, *a za čeledína 1 libru*.*) *) Kardinál Harrach 1633 zvýšil pokutu hospodářovu z jedné libry na dvě libry vosku, a připsal pokutu za čeledína jednu libru; ve vlaském výtahu změnil totiž slova „una libra“ v „due libre,“ a připsal „pro parte sua, et per la famiglia una.“ 4. Lání, přísahání, hromování, nevážná mluvení, a zvláště bezbožná rouhání proti Pánu Bohu, proti Matce Boží a svatým a svátostem velebným, buď z ožralství neb z oumyslnosti, všem přístně se zapovídají. Žádný také v domu svém žádných kněh neb obrazův a jiných těm podobných věcí proti a na potupu církvi katolické ať nechová, pod přístným trestáním *a pokutou 2 kop grošů míšenských*.*) *) Míru pokuty připsal kardinál: „sotto pena di 2 ſſ.“ 5. V páteční, sobotní a postní dni, i ty v postě hned od počátku postu, žádného masa aby nepožívali a lidem přespolním nedávali. Při tom i řezníci tolikéž žádného masa v postní a v páteční dni prodávati nemají. Kdožby se toho dopustil, má trestán býti (a pokuty prostici soli propadnouti) a *5 kop míš. pokuty propad- nouti*.*) K tomu i k jiným napřed jmenovaným věcem mají se všudy naříditi (de- sátečný, a každý v svém desátku) jisté osoby, a každý rychtář v své obci* jednoho každého týhodne *k tomu* dohlídati mají, a v čem by kohokoliv zastihl, tehdy to nemá zamlčeti, nýbrž tu, kdež náleží, vznésti, buď na právo nebo na vrchnost, neb žádnému v tom folkovati nemá a nebude. *) V přepise Strahovském stojí pokuta 5 kop gr. českých. 6. Co se manželstva dotýče, o tom takto se nařizuje: Aby jeden druhému k budoucímu manželstvu v soukromí se nezamlouval a slibem nezavozoval, ale v místě poctivém a v přítomnosti dvou neb tří svědkův hodnověrných. A kteří by se ženiti a vdávati chtěli, to nechť sobě s vědomím a povolením pana hejtmana JVKMti k místu přivozuje; jináče sic jestliže bez povolení se ženiti a vdávati budou, jeden každý takový neposlušný o svou všecku spravedlnost přijde, a nebude nijakž pro- puštěn a propuštěna. Každý též dříve, nežli v stav manželský vstoupí, třikráte

Strana 128
128 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: v kostele na kázání dle starobylého obyčeje dá se zkrze pana faráře oznámiti s tou, kterou jmíti má. O voddavky ať nikam jinam pod skutečným trestáním] se neutí- kají, jediné k svému panu faráři. Mají tolikéž ty osoby, kterýž v stav sv. manželství vstoupiti chtějí, před tím při nejmenším asi tři dni, nežli vdavky a svadební veselí se vykoná, hříchův svých před knězem se vyznati a velebnou svátost oltářní se vší pobožností, tak aby jim Pán Bůh štěstí a požehnání k čistotnému a k svornému manželstvu dáti ráčil, přijímati, sice že k vodavkům jim povoleno nebude. A jestliže by kteří, pacholek a mládenec, vdova neb děvečka, neřádně se chovali a tudy o po- ctivosti své přišli: takoví spravedlnosti své ztratiti a o ni přijíti mají, i trestáni budou. V časích pak od církve sv. zapověděných, jako v adventu a v postě, aby žádný svadby se nevykonávaly. 7. Správce své duchovní, pány faráře, poněvadž na místě Božím jsou a cestu vám do království nebeského ukazují, ve všeliké šetrnosti a uctivosti jmějte, desátky a jiné platy jim náležející časně a s ochotností odvozujte; nebo co božího Bohu, co knězi to knězi, a co císaři to císaři, *a to pod pokutou 5 kop gr. č.* *) *) Vlaský výtah toho článku zní krátce: „Rispettino il loro paroco, et paghino prontamente le de- cime;" k čemuž kardinál připsal: „sotto pena di 5 ſſ.“ 8. Kdeří Boží muka lámají, sekají, loupají a kříže z nich srážejí, k zloře- čenému čarodějnictví toho užívají: který by v tom lehkomyslném skutku shledán byl, takový právně souzen býti má. A poněvadž pak taková Boží muka od lidí po- božných a bohabojných za tou příčinou se postavují, aby lidé taky, jdouc i jezdíc, i patříce na ně rozpomenuli se na veliké trápení a ukřižování Pána Krista a Spa- sitele našeho; protož se o tom přístně všem poroučí, abyste netoliko polámané zase spravili, ale i nové Boží muka před i za městem, před i za každou vsí, sdělati a postaviti dali, buď z dřeva aneb z kamene, jak sic býti může. 9. Rychtáře a konšely i jiné ouředníky od JVKMti zřízený aby každý v uctivosti měl, a jim ve všem dobrém a náležitém poslušen byl, pod skutečným trestáním. Naproti tomu rychtáři a konšelé týž k jednomu každému také se cho- vati mají, aby jednomu i druhému ublížení se nestalo. Obzvláštně *purkmistr, starší, rychtářové*) aby hromad nedělali bez vlastní potřeby JVKMti neb obecní. A kdyžby se hromada dělala, jeden každý soused sám osobně do hromady choditi má; který by pak z oumysla nepřišel, jsa doma, byť i na místě svým někoho jiného neb ženu, jakž někteří ten obyčej činiti mají, poslal, ten každý aby pokutu 5 gr.**) dal, kte- rážto pokuta k obci obrácena býti má. *) Ve vlaském výtahu namístě tří posledních slov stojí jenom „il giudice;“ následovně „purkmistr, starší“ byli připsáni teprv českým úředníkem. **) Vlaský výtah má „sotto pena di 1 gr.,“ snad omylem. 10. Děti své k dobrým ctnostem a mravům jeden každý veď; obzvláštně pak co se pacholat dotýče, ty kdo má, do školy dávejte, aby se učili znáti vůli

Strana 129
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č.-Rečického (1633). 129 Boží a báti se Pána Boha všemohoucího. Neb bývá to, že skrze nedbanlivosti rodičóv potom mnohdykráte na sebe i na rodiče své, místo děkování, zlořečí a túžebně na- říkají; ale když se čemu naučí, z toho rodičové potěšeni bývají a časem i pomoci od nich docházejí. *Kdoby toho neučinil a dítek svých k umění liternímu neode- vzdal, tedy bude skutečně trestán a pokutován*. *) *) Při kratinkém výtahu vlaském není této pohrůžky trestem. 11. Hejní, kostelníci, mejtní, o tom se jim poroučí, aby povolání svého pilní byli, z něho nevystupovali, ani se nedomnívali, že by takových závazků, jako k ouřadu konšelskému, neučinili, chtějíce sobě toho něco za obranu bráti; jistě v tom by zklamán byl, kdožby sobě svého závazku tak lehce vážil; přišel by tak brzo o duši svou, jako ten, který jest přísahu k ouřadu konšelskému nebo rych- tářskému učinil. Protož se jednomu každému vejstraha dává, aby se raději podle povolání svého choval a z něho nevykračoval, chce-li předně pokuty a trestání od Pána Boha a potom od vrchnosti své ujíti. 12. Sirotkův žádných ani dětí svých ať žádný z vás na cizí grunty neši- kuje, neprojednává, ani na žádné řemeslo nedává bez povolení a oznámení, též v manželství bez vůle JVKMti nezadává, *pod pokutou 10 kop míš.* *) Než sirotek každý, nechť se, buď chudý nebo bohatý, k JVKMti pánu pánu svému hlásí a na den oznámený ať se staví. Tu potom každý sirotek na slušné mzdě, kdožby ho projednati chtěl, projednán bude. *) „Sotto pena di 10 fſ“ jest připsáno rukou kardinálovou ve vlaském výtahu. 13. Odjinud sirotkův cizích žádný sobě bez vědomí vrchnosti jeji ch] nebeř a nekraď, ani bez vůle také pana hejtmana JVKMti k manželství na cizí grunty ne- zadávej, než jeden každý s volí vrchnosti své to sobě řiď a konej, aby potom zkrze tvou všetečnost JVKMti aneb pana hejtmana zaneprázdnění se nestalo. *Pod pokutou 50 kop míš.* *) *) O této pokutě nestojí nic ve vlaském výtahu. 14. Ouroky, platy ouročné, obilí a jiné všelijaké důchody, též berně cí- sařské, kdy a na které časy co náleží a se poručí, takové platy všeckny rychtá- řové*) abyste pojednou na jistej den vám jmenovanej od sebe zouplna odvozovali, aby také rychtáři do důchodův, komuž náleží, takové platy pořádně zouplna odvésti mohli. Kdožby pak takových platů, maje sobě častně oznámeno, nedal, takového každého rychtář s sebou na Staré Červené Řečici na zámek přivésti povinen jest, kterýžto do vězení dán bude, a odtud nebude puštěn, až ten plat položí, a by i pak položil, tehdy vězením nejmíně tejden pro neposlušnost trestán bude *a k tomu 5 kop gr. pokuty dáti musí*.**) *) Čti: rychtářům. — **) Pokuta 5 kop jest připsána rukou kardinálovou. Archiv Český XXIII. 17

Strana 130
130 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 15. Mejt aneb cel, které se Jeho Vysoce Knížecí Milosti pánu pánu platí, těch abyšte projížděti nedopouštěli; a vy mejtní na to pozor mějte. A kdožby pak projel, aneb se ho dáti zbraňoval, tehdy koně jeho, z kterýchž by mejto dáti jměl, kromě vozu a nákladu, nechaje mu ho tu na tom místě, kde jest postižen, vzíti můžte, a koní nenavracovati bez vůle pana hejtmana. A vy sousedé takového kaž- dého s mejtným honiti nápomocni povinni jste. 16. Jestliže by pak kterému z vás přes svět jeti po potřebě své vlastní aneb z ouplatku se stalo: na to pozor míti máte, aby cla, mejt neprojížděli, abyste pro tu špatnou kořisť na statečku svém k velký škodě nepřišli. 17. Lesy panské se vám pod hrdlem zapovídají, abyste v nich žádný ne- sekali a jich prázdni byli. Též i vlastní vaše obecné lesy bez vůle a vědomí vrch- nosti abyste bezpotřebně neplundrovali; než komu by bylo zapotřebí, o tom ať ten oznámí, a když se uzná, že mu zapotřebí jest, povolí se. Dobytků, kde se mejtí, nepásti. A vy hejní, pamatujíc na svý závazky, abyšte nad tím bedlivost měli, v nich sekati nedali, ani pásti nedopouštěli, aby zase mladý vyrosti mohly, čehož potom po letech i pohodlí od dříví míti můžte. Jestliže by kdo pak svývolně se vytrhl, o čemž naděje není, a že by přece v lesích panských sekal, tehdy za každý dřevo, které by se toliko na krokev hoditi mohlo, po 1 kopě míš. pokuty položiti povinen bude. *A hejnej, kterýžby to přehlídal a neoznámil, bude na hrdle, ku příkladu jiným zlo- dějům, trestán.**) *) Trest na nedbalého hajného není zmíněn ve vlaském výtahu. 18. Kopanin žádných bez vůle a povolení aby nedělal; než když se to vy- hledá a sezná-li se, že by beze škody lesův bylo, bude mu dovoleno. Pakliby kdo svývolně přece kopali, obilí to, co na té kopanině se urodí, *též dříví*, bude mu pobráno, a k ruce JVKMti pro jeho neposlušnost obráceno. *A takový neposlušný trestán bude a k tomu 5 kop gr. pokuty dáti musí.**) *) Článek 18. zní ve vlaském výtahu: „Non tagliono nelle selve per seminare senza licenza, sotto pena di perder tutto quello havranno seminato al fisco;“ k tomu připsal kardinál: „et 5 ſſ pena di più.“ 19. Luk a dědin žádný od svého gruntu neprodávej ani nezastavuj, ani při prodaji obilí a píce od gruntu sobě nepozůstavuj pod žádným spůsobem; nebo skrze takové odprodávání a zastavování gruntové JVKMti by pustnouti musili, a vožralci a mrhači, nadlužíce se a spustíc grunty, zucházeli by. Ani žádného obilí na poli v slamách aby neprodávali. Kdoby se toho dopustil, bude skutečně trestán. K tomu grunt jinejm hospodářem hodným osaditi musí. A zvláště kdožby bez vůle JVKMti aneb pana hejtmana nač takového půjčoval anebo obilé na poli by skupoval: bude mu k ruce JVKMti pobráno. 20. Rybníků, řek, potoků JVKMti všelijak abyste prázdni byli, v nich nelo- vili, buďto ryb neb raků, jakýmikoliv nástrojmi, udicemi neb obmysly. Vy hejní nad

Strana 131
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č.-Rečického (1633). 131 nimi bedlivost abyste měli, k nim často, i v noci letním časem, dohlédali, poněvadž v noci již s pochodněmi do řek se naučili. Kdožby pak v rybnících, řekách a po- tocích postižen byl, ten bude ku příkladu jiným zlodějům na hrdle trestán. 21. Myslivostí všelijakých, s ručnicemi, s kušemi a všelijakými nástroji, i drobný zvěři, koroptví a jeřábků, abyste prázdni byli, jí neprovozovali a nijakž se toho nedopouštěli, živností svých s pokojem hleděli, cizích myslivců nefedrovali. Kdoby se toho dopustil, bude s jinejmi zloději na hrdle trestán. Co se pak dotýče mysli- vosti času podzimního anebo letního: kdoby ptáky drobný a běžný jakkoliv bud pod sítí, na drobný lep a do pletek chytati uměl, toho mu se nezbraňuje, však tak a na ten spůsob: což toho koliv chytí, aby takové ptáky na zámek Staré Červené Řečice donášel a odsílal; bude mu v slušnosti za ně placeno. *Kderý by pak číhař bez povolení ptáky jinam prodával, a na něj to uznáno bylo, tedy vězením trestán bude, a k tomu 2 kopy gr. č. pokuty složiti musí.**) *) Co zde stojí mezi hvězdičkami, vzniklo z kardinálova přídavku: „faciendo altrimente, pagara pena 2 ſſ.“ 22. Na lovy a shony když se oznamuje a rozkazuje, buď na velkou zvěř, nebo na zajíce: tu aby jeden každý ihned sám šel, anebo na místě svém pacholka jednoho vypravil. *Kdoby toho zanedbal, tedy pokuty myslivcům 15 gr. míš. a jeden strych ovsa složiti musí.**) *) Kardinál zde pripsal: „sotto pena di 15 grossi alli cavaglieri et Strich biada.“ 23. Na díla Jeho Velebný Knížecí Milosti všichni, kdy a kterého času se rozkáže, aby se ráno scházeli; a rychtář se všemi sousedy svými, když na jaké dílo buď jeti aneb pěšky jíti mají, ať sám přichází a při nich jest, tak aby taková díla hodně a náležitě sobě vykonati nápomocni byli. *Kdoby na robotu nejel, pokuty 1 kopu, a kdoby pěšky nešel, 15 gr. složiti musí.**) *) Pokuty připsal kardinál v tato slova: „sotto pena, se non viene, 1 ſſ, se non viene à piedi, 15 gr. et una libra;" čeho libru minil, nenapsal. 24. Psův žádných, buď panských aneb svých, na pole sebou nebeřte, a zvláště pastevci s těmi dobytky. Jestliže bude kdo v tom postižen, že takového věžníka svého na pole s sebou beře aneb zapouští: pro takového psa bude skutečně poku- tován. *Pod pokutou 1 kopy gr. č. A poněvadž v městečku Řečici Jeho Knížecí Eminencí sobě myslivost pozůstaviti a jim na jiných robotách zlehčiti ráčil; tehdy ráčí chtíti jmíti, aby každý soused jednoho psa náležitě Jeho kn. Eminencí pro lovy a hony drželi, a jiných žádných psů věžníkův nechovali pod trestáním. Podobně i [vl vesnicích se zachovati mají. Kdo by pak svévolně takového vohaříka zmrhal, tedy pokuty Jeho kn. Eminencí 5 kop gr. českých složiti musí.**) *) Ve vlaském výtahu zní článek 24: „Nissuno meni seco cani in campagna sotto grave pene;“ k tomu připsal kardinál: „cioč ff un Schock,“ a nic více. Co dál následuje nového v rukopise Litomyšlském, přešlo také do přepisu Strahovského, kdež však psáno: „v městu Řečici.“ 17*

Strana 132
132 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 25. Bitev, rvaček, lání, hanění, toho abyste se nijakž nedopouštěli. Jestliže kdo co komu ublíží, žaluj na něho rychtáři a konšelům. Jestliže od rychtáře a kon- šelův na právo nestane, můžeš sobě stěžovati to p. hejtmanu, budeš v tom podle spravedlnosti své opatřen. *Kdo by se toho dopustil a zlořečil, pokuty 2 libry vosku složiti a k tomu po tři neděle před kostelem v trdlici seděti má. Podobně kdo by to od něho z ouředních osob aneb jiných sousedův slyšíc, toho neoznámil a to za- tajil, v touž pokutu upadne.**) *) Přídavek kardinálův zní takto: „se biastemiaranno [? bestemmiaranno], appresso paghino 2 ſf, et stiano tre domeniche alla berlina avanti la chiesa; et quelli del senato, chi lo cadese [snad čisti: udisse] sensa dirlo, l'istessa pena.“ 26. Podruhů, podruhyní žádných od [čti: do] žádné obce nepřijměte, a zvláště bez listův a bez oznámení pana hejtmana aneb rychtáře a konšelův, aby se to prve uvážilo, co by za člověka byl, jak se jinde choval, byl-li by hoden do té obce při- jíti, abyste sobě do svých domů tak brzo zlodějův a kubín nepřijímali. Ti také aby byli povinni JVKMti, však z peněz, svou prací sloužiti. *Kdoby se toho dopustil a podruha nebo podruhyni do obce bez vědomí pana hejtmana přijal, tedy 5 kop gr. pokuty složiti musí.**) *) „et ciò sotto pena di 5 ſſ,“ přídavek kardinálův. 27. Zlodějův, povalečův, krosnářů, též žen neřádných aneb nevěstek žádný v ničemž aby nefedroval, v svých domích jich nepřechovával, ani k sobě přijímal. Jestliže by se kdo toho dopustil, a škoda by někomu od takového lotra neb lotryně se stala, spolu s ním neb za něj na hrdle trestán bude. Chodců, rybníkářů, štercířů žádný v ničemž nefedruj, hned preč jich vybuďte. Jestliže by se pak co ti takoví, zvláště i vojáci, mezi vámi nenáležitě chovali a spurně se stavěli: ty hned vezmouc, nahoru je dodejte, a sobě ubližovati nedopouštějte. 28. Žádný ať neprodává a nevěří na cizí grunty lidem, statkův a věcí svých. Také v žádné rukojemství bez vůle pana hejtmana se nedávej; k tomu také v ruko- jemství lidí cizích nepřijímej *pod pokutou 5 kop gr.* Než má-li kdo jakého koně, klisnu aneb co jiného, prodej komukoliv za hotový; nebudeť potřebí upomínati a vrchnost svou v tom zaneprazdňovati. *Kdo se proti tomuto artikuli dopustí, tedy propadne svou věc J. kn. Em. v pokutu." Kardinál při tomto článku učinil jen jeden přídavek, a to při zápovědi dávati se v rukojemství bez vůle hejtmanovy: „sotto perditta di queste cose.“ 29. Na pole svá žádných obilí žádnému, buď z ouplatku anebo z jaké přízně, žádný ať se toho, aby měl s kým síti, nedopouští. Kdo síti bude, trestán bude a obilí k ruce JVKMti pobráno bude. 30. Dobytku cizím řezníkům, mimo opověď a vůli pana hejtmana, aby ne- prodávali, skopce, telete ani krávy, pod skutečným trestáním, a pokuty 10 kop m.

Strana 133
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č.-Rečického (1633). 133 31. Na jarmarky a trhy do Staré Červené Řečice, o kterýchž již dobře víte, časně abyšte se všickni scházeli a sjížděli, a tu vlnu přinášeli a prodávali *pod pokutou 2 kop gr. č.*. *) *) „sotto pena di 2 ſl“ připsal kardinál. 32. Peněz gruntovních cizím lidem ani domácím nikdež jinde, kromě o soudě při rejstřích, ať nekladou, a bez vůle vrchnosti pod pokutou a trestání m] peněz ať neprodávají. Kdo by pak bez vůle koupil, by zaplatil: takové peníze budou se k ruce JVKMti pána bráti. 33. Štěpnic a zahrad panských trháním v nich ovoce a jináče abyšte prázdni byli. Kdoby jakoukoliv škodu na štěpích i také zahradních věcech učinil a postižen byl, aneb že by to na něj vyhledáno bylo, ku příkladu jiným jako zjevný zloděj na hrdle trestán bude. 34. Luk panských všelijakých žetím v nich (i pasením dobytka), ano také v obilích panských žetím a škod děláním, abyšte všickni prázdni byli, a toho se nijakž nedopouštěli], *pod pokutou 2 kop gr. popadením.* (A ani také sami sobě na ničem škody nečinili pod skutečným trestáním.) *Podobným spůsobem kdoby pa- sením dobytků komu škody učinil, má dle uznání soudcův škodu platiti. A kdoby jeden druhému svině neb husy na osení i jinde vypustil a škodu činil, má pokuty 10 gr. č. složiti, polovici k záduší, polo**) *) Ostatek věty jest v rukopise Litomyšlském ustřižen; v opise Strahovském zní konec toho článku: „polovici k záduší, polovici k obci; a který by soused věda to, an se druhému škoda děje, zamlčel a neoznámil, má podobnou pokutou bez ušetření trestán býti.“ Ve vlaském výtahu zní ten článek takto, při čemž přídavky kardinálovy klademe mezi hvězdičky: Non faccino danno nelli prati o seminati del patrone *sotto pena 2 ſſ., ne anco delli particolari sotto grave pena, *et chi lo facesse, paghi 10 gr., 5 pro la chiesa, et 5 pro la communità; et chi lo vedesse senza di arrestarlo* — Věta není ukončena; schází určení pokuty na to, když by kdo viděl škůdníka a nezajal ho. 35. Přediva žádná ať v světnicích, jizbách, kamnách i pecích chlebovních nesuší, kromě v pazdernách k tomu naschvále postavených, *pod pokutou 2 kop grošů.**) Konšelé aneb dva z obce k komínům, a jiným všelijakým topením, aby ve 2 nedělích dohlídali, a na to pilný pozor měli, aby se skrze nešetrnost a neopatrnost JVKMti ani sousedům škoda nestala. Našel-li by u koho jakékoliv topení aneb kamna zlý, (to jemu rozkopati a rozházeti a poručiti, aby sobě bezpečnější ustavěl a spůsobil). *Uložiti jemu, aby v osmi dnech sobě komín spravil; jestli toho obmešká, tedy do vězení má dán býti a pokuty 5 kop gr. propadnouti*.**) *) Vlaský výtah nemá té první věty, ale jest při něm připsáno na okraji: „Przediwa non facciano, se non w pazdernach, sotto pena 2 fí;“ z toho se zdá, že kardinál měl před sebou také český text, z něhož doplnil výtah, a zároveň ten předpis zostřil pokutou. **) Kardinál připsal k výtahu: „se non si fa, il tale vada in prigione et paghi di più 5 ſſ.“ 36. Strany vohňův odkudžby aneb od koho vyšly, buď zkrze nešetrnost anebo zlé lidi: nad tím abyšte bedlivosti jměli. A v každé obci háky, řebříky sobě

Strana 134
134 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: opatřte, o tom se vám poroučí. A když ta nešťastná chvíle přišla, tehdy každý bez meškání, vezma sebou nádobu, bud vědro nebo škopek, běžeti nemeškej. *Kdyby pak, čehož P. B. uchovati rač, na zámku nebo ve dvoře JVKEm. i jinde oheň vyšel, tedy všickni poddaní se zavazují pod propadením všeho svého jmění, aby po- vinni byli hájiti, hasiti bez prodlévání; a kdyby ten škůdce, kdoby takový oheň položil, postižen byl: má býti bez milosti do ohně vržen a spálen." Při vlaském výtahu nestojí nic o tom, co jest obsaženo v nové druhé polovici tohoto článku. 37. Dříví pivovarská, každý [čti: klády] k pilám na prkna častně aby sobě tu, kdež mu uloženo bude, hodné nadělal, a kde náležeti bude, když se poručí, aby je dodával. V opise Strahovském zní začátek: Dříví pivovarské, kladí k pilám na prkna ...; vlaský výtah mluví jen o dříví pivovarském, pořizovaném robotou: „La legna per la birrara, ognuno la tenga pronta, acciò ve- nendo dimandata, la posse dare subito.“ 38. Piva kdokoliv šenkujete, aneb porůznu berete, sudy prázdné nahoru sládkům ihned dodávejte, a za piva pak, jakž vydáte, peníze nahoru písaři důchod- nímu odvozujte. *A žádný šenkýř přes 2 hodiny na noc hostům piva dávati, aneb hry nějaké v domě dopouštěti, ani pod 4 gr. piva věřiti nemá, pod pokutou 1 kopy gr.**) A v tom se všickni ve všem spravedlivě a upřímně beze všech fortelův chovejte. Pakli-by se kdo v tom tak nechoval, a sudy panský u něho nalezeny byly, pokuty a trestání žádný neujde. *) Všechna nová ustanovení jsou již připsána ve vlaském výtahu. 39. Celádky panské aby také krčmáři ani žádný jiný, zvláště pak v noci, ne- přechovával a nefedroval. 40. Čeládky žádný cizí, jiných pánův poddaných, bez listu sobě nejednejte, ani jich u sebe nepřechovávejte, aby potom, dověda se pán toho poddaného svého při tobě, nemusil pokuty sněmem vyměřené položiti. Vlaský výtah vůbec zapovídá přechovávati v domě cizopanské poddané: „Non piglino in casa sud- diti d'altri patroni, acciò non incorrino la pena del Landtsordnung.“ 41. Do mlejnův JVKMti kteří voziti máte, tak se chovejte, a jinam se neutíkejte, pod pokutou a skutečným trestání[m], pod propadení[m] bečky soli, kolikrátkoli by se toho dopustil. 42. Soli žádný z vás odnikud jinud, pod trestáním skutečným, mimo solnici Ře- čickou, abyšte nebrali, sobě žádných postranních skladů nezaráželi. Kdoby se toho dopustil, pokutu JVKMti propadnouti a prostici soli složiti má. 43. *Ouřad rychtařovní, konšelé na to bedlivý pozor dáti mají, aby žádný z sousedův, nad to z ouředních osob, s židy žádného tovaryšství, společností, handlův, obchodův nemívali, s nimi nejarmarčili, neprodávali, pod propadením toho statku*. *) *) Další pokračování tohoto nového článku jest v rukopise Litomyšlském ustřiženo, jakž ukazují

Strana 135
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č.-Rečického (1633). 135 zbylé vrcholky písmen. V opise Strahovském začátek psán správněji: „Ouřad, rychtářové, konšelé,“ a na konci článku jest přidáno: „A kterýby rychtář, konšel to přehlídal a zamlčel, tehdy pokuty 1 kopu gr. složiti musí.“ Ve vlaském textu zní ten článek úsečněji i srozumitelněji: „Attenda il senato, acciò non si faccino traffichi con gli Hebrei, sotto pena di perdere la sostanza del traffico, et il senato negligente in ciò pagara pena 1 ff.“ V rukopise Litomyšlském po článku 43. následuje článek o řemeslích, jejž otiskujeme níže pod číslem 60. Další články 44—59 otiskujeme zde z rukopisu archivu Jindřichohradeckého. 44. *Žádný rychtář ani konšel do žádné obce cizích lidí, jiných pánů pod- daných, aby nepřijímali, jich nepřechovávali, ani mezi sebou netrpěli bez vůle a vě- domí pana hejtmana, pod propadením 25 kop gr. č." Smysl tohoto nového článku jest již obsažen v starém článku 26., ač s menší pokutou, a částečně také v čl. 40. 45. *Všechny a všelijaké cesty vozové, též stezky nebejvalé, buď přes pole JVKEmin. aneb jiných sousedův, JVKEmin. zapovídati ráčí pod pokutou 2 kop gr. č." 46. *Purkmistr, konšelé i starší v městech a v městečkách aby pečetí svých k žádným listům bez vůle a vědomí JVKEmin. neb pana hejtmana netiskli a nepro- půjčovali pod hrdlem a propadením jich privilegií.* Ve vlaském textu není vysloven trest smrti, než jen ,pena di perdere i privilegii.“ Opis Strahovský má též „pod hrdlem.“ 47. *Co se pak přestupníkův přikázání božích dotýče, kteří by se koliv ci- zoložstva, smilstva dopustili, a neřádně se chovali: takové všechny rychtář s konšely panu hejtmanovi přednésti, a o jejich zlém chování patrnou pravdivou zprávu uči- niti povinen bude. Pakliže by takovou nešlechetnost a neřád který rychtář neb konšel zatajil a ihned neoznámil, tedy pokuty JVKEmin. 25 kop gr. č. složiti musí, a k tomu trestán bude." 48. *Kdo by pak koliv ženy neřádné, nevěstky od práva aneb vrchnosti vy- pověděné, u sebe přechovával, a na ni [čti: naň to uznáno bylo: ten a takový spolu s nimi na hrdle trestán býti má. Jiné pak nevěstky*) kdo by do třetího dne u sebe přechovával, pokuty 6 kop gr. č. složiti musí. A rychtář neb konšel jestli by to zatajil, v touž pokutu upadne." *) Ve vlaském textě stojí zde výraz obecnější: altre forastieri (forestieri), jiné cizinky; taková zápověď rovnala by se článku 26., kdež i skoro takováž pokuta jest ustanovena. Vlaský text čl. 48 stanoví 6 grošů pokuty, snad omylem. 49. *Ženy, děvečky, jestliže by se vadily a mezi sebou zlořečily, jedna druhou haněly, klevetaly, mají košem trestány a potom do trdlice vzaté býti;*) k tomu každá 10 pytlů nových v pokutu na zámek, a k kostelu 2 libry vosku složiti.“ *) Ve vlaském textě: devono essere castigate col Korb e la berlina oc. 50. *Všelijaké zbytečné žraní, hodování, hry, tance, noční schůzky, pokřiky i přástky, poněvadž poddaným lidem velmi škodlivé jsou, JVKEmin. zapovídati ráčí, pod propadením 6 kop gr. č.* *) *) Též zde stojí ve vlaském textě 6 grošů, snad omylem.

Strana 136
136 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 51. *Ve dni nedělní ani ve dni sváteční žádný [z] lidí poddaných jak JVKEmin. tak i pana hejtmana v žádných příčinách, leda by toho nevyhnutedlná potřeba ká- zala, nemá zaneprazdňovati, nýbrž jak vrchnosti, tak i sobě pokoj dáti, pod sku- tečným trestáním to JVKEmin. zapovídati ráčí. Než jestli komu z lidí jaká potřeba buď při JVKEmin., panu hejtmanu aneb jiných správcích čeho vyhledávati, tedy v jiné všední, a též od pana hejtmana uložené střední aneb sobotní dni, když svátku není, přijížděti aneb přicházeti, a o své potřeby jednati mají. Též pro pivo*) ve dni sváteční aby nejezdili, pod pokutou, která pro nesvěcení svátkův vy- měřena jest.* *) Ve vlaském textě jest výraz všeobecnější: la robba; roba = zboží, zvláště potraviny. 52. *Kdyby koliv kdo z lidí poddaných buď od JVKEmin. aneb od pana hejtmana i jiných správcův obeslán byl*) a na poručení ihned se nepostavil: tedy pro první nepostavení pokuty 1 kopu gr., a byl li by podruhé obeslán, též se nedo- stavil, tedy pro druhé nedostavení 2 kopy gr. pokuty aby složiti povinen byl, a k tomu má 2 neděle pro tu neposlušnost vězením trestán býti. Pročež ať se jeden každý s pilností toho vyvarovati hledí a tímto nařízením se spraví.“ *) Vlaský text má smysl užší: když by vrchnost poddaného volala ke službě. Chi de' sudditi chiamato per servitio dal patrone non comparesse subito, paghi la prima volta 1 ſſ, la seconda 2 ſſ, e sia 15 dì in prigione. Nejspíš má se čísti del patrone (= když by kdo byl volán ke službé panské), což pak souhlasí s výkladem českým. 53. *Žádný z sousedův, buď ten chudý nebo bohatý, nemá bez vůle a vědomí JVKEmin. aneb pana hejtmana od živnosti a gruntu svého nic odprodávati, měniti aneb zastavovati, pod trestáním a propadením hlavní sumy; a jestli by to od ouřadu, rychtáře neb konšela přehlednuto bylo a zatajeno, jeden každý rychtář neb konšel pokuty 1 kopu gr. složiti musí, a k tomu vězením trestán bude. Též na půlku aneb jináč gruntův osívati pod pokutou 5 kop gr. a propadením téhož obilí.* 54. *Žádný z lidí poddaných, usedlých i neusedlých, nemá dítek svých jinam na cizí grunty do žádné služby pronajímati, projednávati, pod pokutou 5 kop gr. č. a přísným trestáním, bez povolení pana hejtmana JVKEmin. a bez listu vydaného." 55. *Žádný poddaný aby do domu svého žádného podruha, cizopanského pod- daného, bez vůle a vědomí JVKEm. pana hejtmana nepřijímal, pod pokutou Srovnej čl. 26., 40. a 44. 5 kop gr. č." 56. *Kteří koli obecní i své vlastní gruntovní rybníky plodové i jiné mají, takových žádných i nejmenších rybníkův bez opovědi, vědomí, vůle JVKEm. pana hejtmana žádný loviti nemá, pod propadením pokuty JVKEm. 5 kop gr. č.* 57. *Podobným spůsobem po dnešní den žádných koní, klisen, velkých i drob- ných dobytkův a sumou ničehož bez opovědi a povolení JVKEm. pana hejtmana žádný z poddaných nikam prodávati nemá, pod pokutou 5 kop gr. č.*)

Strana 137
Artikulové soudní z arcibiskupského panství Č.-Řečického (1633). 137 58. *Ačkoliv po ten čas v tato nepokojná leta a neřestí plná přestupníkům a rušitelům těchto práv a artikulův od JVKEm. vydaných mnoho se skrze prsty přehlídalo: však již budoucně více, buď ten kdo buď, nejmenšího přehlídati ani fol- kovati se nebude; nýbrž kdo by koliv čeho nejmenšího proti právům a zápovědem těmto se dočinil, dopustil a je přestoupil, tedy beze všeho ušetření jak trestáním, tak i pokutou dle vyměření k němu přistoupeno bude. Za kteroužto příčinou, aby ve všem lepší řád býti mohl, a nad právy, též důstojností knížecí ruka držána, ráčila jest vysoce jmenovaná knížecí Vyvýšenost hejtmanům svým na panstvích všech svých třetí díl těch všech pokut nyní i na budoucí časy darovati.* Vlaský text toho nešťastného článku zní krátce: S. E. concede à suoi capitanei la 3tia parte di queste pene. — Opis Strahovský srovnává se zde úplně s Jindřichohradeckým. 59. *A aby se žádný nevědomostí nevymlouval, a na tato od JVKEm. vydaná práva tak brzo nezapomenul, a tedy sebe k trestání a pokutám nepřivedl, ráčí JVKEm. tomu milostivě povolovati a při svých hejtmanech nařizovati: kdy by koliv rychtářové, konšelé výpisů z týchž práv od pánův hejtmanův požádali, budou jim i s pokutami doloženými sumovně vydány; a oni rychtářové takové artikule u sebe chovati a při společnosti neb hromadách lidem opakovati, a jak sebe samé, tak i lidi jinší před trestáním a pokutami vystříhati mají. Čímž se jeden každý spraviti moci bude.* 60. A poněvadž slušná věc jest, aby se nad cechy a řemesly všelijakými ochranná ruka držela: všem se vůbec, jak řezníkům, ševcům, krejčím, tkadlcům, pe- kařům, kovářům, kolářům, kteří by se na gruntech JVKMti zdržovali a řemesla svá nepořádně provozovali, přísně poroučí, aby cech a dobrý pořádek s řemeslníky Řečickými ujali. Kdožby toho učiniti se zbraňoval, tedy tomu takovému aby mohli a moc měli cechové Řečičtí, jak jeho samého vzíti, tak i řemeslo složiti a věci k řemeslu jeho náležité pobrati. Kdoby pak proti zápovědi této z lidí obecných poddaných kterého z těch huntlířův u sebe přechovával, tedy ten každý povinen bude pokuty prostici soli vrchnosti své propadnouti, a k tomu více 2 neděle trestán býti má.*) *) Tento starý článek v rukopise Litomyšlském jest poslední, za 43.; ve vlaském výtahu postaven byl také na místo poslední, a jest tam v řadě 60tý, a rovněž v přepise Strahovském. Závěrek. A tak vám rychtářům a konšelům na ten čas voleným a ustano- veným poroučí se a přísně přikazuje, abyšte při těchto všechněch výš jmenovaných artikulích dobrý, chvalitebný pořádek drželi a zachovávali, zlé přetrhovali, dobré velebili. A vy obecní lidé *usedlí i neusedlí obyvatelé a Jeho K. Em. poddaní, znajíce jaké práce, péče, starosti a bedlivosti, ano i nebezpečenství snášeti musejí vrchnosti a týž přísežní lidé, za takové své práce žádné hodné mzdy ani záplaty neočekáva- jíce: protož také na vás ta povinnost se vztahuje, abyste jich ve všem poslušni Archiv Český XXIII. 18

Strana 138
138 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a poddani byli a je v poctivosti měli, k nim se uctivě chovali, a sobě jich jakožto otcův svých vážili, rozkazy jich dobromyslně podnikali, a cožby od nich na koho jakákoliv, k dobrému JKMti aneb obecného dobrého vzdělání, práce vyložena byla, tu bez odpornosti vykonávati hleděli, jich nepomlouvali, neobouzeli, ani tajně ani zjevně jim neutrhali. Nebo příkladové jsou zjevní, že ti, kteříž svévolně soudcům a lidem přísežným ubližovali, a jich sobě lehce vážili, zřídka kdy pokuty Boží jsou ucházeli, proto že Pán Bůh nechce, aby jeho nařízení zlehčována a jako v potupu uvozována byla, ale to míti chce, aby jeden každý svým v tomto světě vrchnostem poddán byl a jimi se ve všem dobrém vždycky spravovati hleděl* (abyšte poslušenství rychtářům a konšelům zachovali). Nebo jiné vůle JVKMt býti neráčí, než nad tě- mito zápovědmi ruku svou držeti, aby mezi vámi dobrej pořádek vyzdvižen byl a zlej přetržen; vo čem JVKMt pochybovati neráčí, znajíc takové slušné napome- nutí a tyto artikule zřízené a vám všem vůbec vyhlášené, že se při nich tak po- slušně zachováte; a JVKMt poznajíce, že k dobrému pořádku náchylni jste, vám to vší milostí a láskou svou jakožto pán pán váš nyní i v časích potomních spomí- nati a milostivou ruku nad vámi držeti ráčí. Závěrek tento vzat jest z rukopisu Litomyšlského: co jsme v něm postavili mezi hvězdičky, to v rukopise Litomyšlském bylo připsáno jinou rukou, již třetí, a to zjevně později, než jsou psány ostatní pří- pisky, jež pošly z předpisů kardinálových r. 1633; avšak i tato vsuvka v čl. 60 byla tam vepsána ještě za arcibiskupování kardinála Harracha, jakž vidno z titulu Jeho K. Eminence. — Z rukopisu Litomyšlského celý text Závěrku přešel do přepisu Strahovského, vyjma slova přeškrtnutá: (abyste poslušenství rychtářům a kon- šelům zachovali). III. Zahájení soudu.*) Já N. tento soud hájím Boží mocí, Jeho VKMti knížete a pána pana Arnošta Druhého, z Boží milosti sv. církve římské kardynála z Harrachů, arcibiskupa Praž- ského, pána našeho dědičného a milostivého mocí. A k tomuto ctnému soudu při- povídám všecku uctivost a spravedlivost. A kdožby koli chtěl před toto ctné právo o potřebu svou předstoupiti, přistup s odpuštěním a odstup zase s odpuštěním. Také žádný s žádnou zbraní před toto ctné právo aby nepředstupoval, a kdožby se tak nezachoval, bez viny nebude. A kdož by jeden druhému před tímto ctným právem v řeč vskakuje, překážku činil, bez pokuty nebude, nežli aby jeden druhému vyslyše, každý svou potřebu volně a svobodně spraviti mohl. A kdožby koliv před tímto ctným právem co přemluvil, má pokutu trpěti a nápravu činiti, pokudž mu soudem nalezeno bude. Jestliže by pak kdo na koho mocí před tímto ctným právem sáhl: ten hrdlo ztratiti má. A kdožby koli co skrze toto ctné právo vysoudil, buď jemu to pevně, vážně a stále, jakoby na svobodném trhu za hotové peníze koupil. A kdož by koli skrze toto ctné právo co prosoudil, buď jemu to také tak pevně, vážné, stálé, jakoby to na svobodném trhu za hotové peníze prodal.

Strana 139
Poddanský řád panství Novohradského 1636. 139 *) V rukopise Litomyšlském i Strahovském tento kus má číslo 10. Před ním předcházející formule přísah pod čísly 1—9 vynecháváme. — Také v rukopise Jindřichohradeckém, z něhož pocházejí hořejší články 44—59, jsou formule přísah; odtudž p. F. Menčík vypsal také následující pravidlo o tom, kolik z čeho má se namlíti výrobků mlýnských: Proba od přísežných mlynářů z měst Pražských. Jeden každý mlynář po 1 strychu pšenice na mouku dané má dáti mouky bílé 1 strych, otrubů 1 věrtel. Po 1 strychu pšenice, když by se poručilo, krup pšeničných 1 strych. Po 1 strychu pšenice na krupici dané, krupice 2 věrtele, mouky 2 věrtele, 1 věrtel. Po 1 strychu žita dobrého má dáti mouky 1 strych 1 věrtel, otrubů 1 věrtel. Po 1 strychu ječmene na kroupy, krup 21/2 věrtele. Po 1 strychu ječmene na krupici, krupice 21/2 věrtele. Po 1 strychu pohanky krup pohanských 2 věrtele 1 m. Po 1 strychu prosa jahel 2 věrtele. Tato Proba nachází se věrně opsána také v přepise Strahovském, a sice po zahájení soudu a před Právy a artikuli. otrubů 209. Poddanský řád panství Novohradského (u Litomyšle), vydaný za hraběte Jana Františka Trautsona r. 1686. Následující artikulové byli zapůjčeni od p. Václava Tichého z Vysokého Mýta na výstavu národopisnou 1895 do Prahy, odkudž mi p. Hynkem Kollmannem byli půjčeni k opsání. Jsou psáni v sešitě foliovém, jehož některé listy jsou prázdné. Na první straně jsou dvě staré signatury, jedna Fasc. A. Nr. 4, druhá Fasc. 3 Nr. 1; na výstavě dostal ten sešit označení Jus 24; na poslední straně bylo asi v polovici 19. věku pozname- náno méně správně: Artikeln bei Dienstbotengestellungen de anno 1636, Nr. fas. 38. Držitelem panství Novohradského, jež se prostírá mezi Litomyšlí a Skutčí, byl v letech 1620 -1663 hrabě Jan František Trautson. Otec jeho Pavel Sixt z Trautsona, hrabě na Falkenšteině (v Dolních Rakousích) dědičný maršálek Tyrolský a do roku 1600 přední milostník císaře Rudolfa, zdědil panství Novohradské po své manželce Anně z Lobkovic, zemřelé r. 1604. Podle znění článku prvního, kteréž záhy bylo jinou rukou opraveno, podobá se, že tyto artikule vydal vlastně úředník Trautsonský na Novém Hradě, rytíř Matyáš Cyrill Hein z Heinberku, o němž psal prof. Smolík v Památkách Arch. IX. 391; hejtman Hein měl nemovitosti ve Vysokém Mýtě, kdež po jeho smrti 1653 žila vdova po něm. Artikulové, kteří se o soudech čtou, 1636. JMt*) urozený a statečný rytíř pan Matyáš Cyrillus Hein z Heinberku, na ten čas vrchnost naše, vidouc velikou vaši k slovu božímu nedbanlivost a nevážnost, pro kderoužto v hanebné a mrzké hříchy, smilstva, ožralství, hry, jeden druhého 18*

Strana 140
140 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: plundrování, na poctivosti a svědomí utrhání i v jiné mnohé nestydatosti jste se vydávali, a na Jeho Mti a správcův JMti všelijaké poručení nic zhola jste nedbali; i chtějíc jakožto pán křesťanský, aby mezi vámi předkem pobožnost, svornost, láska a jiné ctnosti se vzdělávaly, otcovským napomínáním přísně již nyní o tom porou- četi ráčí. O kterémžto JMti jistém poručení jeden každý vědouc, aby se jak a ne- jináč v tom ve všem, co se doleji oznamovati bude, jako věrnej poddanej poslušně zachoval, ač chce-li se pokut níže psaných, kteréž žádnému nemají bejti prominuty, uvarovati. *) Za slovem Milost přidělán komment, a k němu připsáno rukou jinou: „Exc. vysoce urozený hrabě p. p. Jan Frantz Trautsohn, titul.“ [1] Předně a nejprvé vás napomínati ráčí, abyšte se Pána Boha všemohou- cího báli, do kostela v neděli a v svátky vám od kněze zasvěcený i s čeládkou ke mši svaté a k slovu božímu rádi chodili a jím se spravovali, a zvlášť kteří k tomu záduší náležejí, pod pokutou 2 liber vosku do kostela; jako i také k sv. zpovědi, jak sami sebe, tak také i manželky, dítky a čeládku svou všechnu abyšte k tomu měli; tak aby i jiné věci tělesné podle toho vám přidány bejti mohly. [2] V kostele když se služby boží dějí, v neděli páně a v jiné zasvěcené svátky, aby žádný páleného nepil, ani pití všelijakého nešenkoval. Kdožby se pak toho dopustil a tak nezachoval v jednom i v druhém, [a] od rychtáře neb od koho koliv jiného shledán byl: takový každý z trestání obecního aby nevycházel, až by k záduší 1 libru vosku a rychtáři 2 groše česká dal. Při tom také posty, vigilie od církve sv. katolické vyměřené aby se zachovávaly, a od všelijakého masa se zdržovali, pod touž pokutou. [3] Kdožby koliv jaké věci, buďto pole, lúky, lesy panské aneb zádušní držel, a z toho žádného platu nedával: v to rychtář s konšely spravedlivě nahlídnouc, má opatřiti, aby JMti pánu hraběti platu neubejvalo, též záduší křivda ani ujma se nedála. [4] Smilstva, hry a jiní povykové proti vůli boží a JMti páně i správcův rozkazu a poručení, kterýchž se zhusta až posavád u mnohých z vás dopouštělo, aby se přetrhovaly. Kdož by se pak toho proti tomuto poručení dopustil, ten každý jiným ku příkladu dostatečně a skutečně trestán bude; jsouc tím jisti, že žádnému více již dokonce prominuto a tak lehce váženo nebude. [5] Kdožby koliv buďto na rychtáře anebo na jiné osoby ouřední JMti páně skutkem sáhl, že takový skutečně trestán bude. Pakli by jej slovy nenáležitými shaněl, 10 kop gr. č. pokuty propadne. [6] Poplatky JMti pánu povinné jaké koliv, kterými jste povinni, abyšte hned bez odtahův po rozkazích rychtářských dvě neděle před sv. Jiřím neb sv. Havlem

Strana 141
Poddanský řád panství Novohradského 1636. 141 zvyupomínali. Takoví platové na den sv. Jiří a sv. Havla aby od rychtářův na zámek přinášeni bejvali. [7] Na roboty a jiné povinnosti, v kterýchž jste dosti nedbanliví až posavád bejvali, jakž by od rychtáře oznámeno bylo, abyšte osoby hodný a statečný vysílali. Kdož by se v tom zachovati zanedbal, deset sáhů drev pokuty propadne. [8] S ohněm a světlem buď v domích anebo náves [sic] abyšte opatrně za- cházeli, aby se předkem vám na vašich statcích škody nestalo, a JMti pánu platu neušlo. Od kohož by pak koliv oheň, čehož Pán Bůh uchovej, vyšel, ten aby v po- kutu vedle vůle JMti upadl. [9] Škod žádných JMti pánu ani jedni druhejm aby nečinili. Pakli by se kdy co toho trefilo, tehdy ten, kdož tu škodu učiní, skutečně trestán bude, a škodu podle uznání platiti musí. [10] Cest a stezek nesvobodných, přes pole a jiná místa nesvobodná aby činěno nebylo; než kudy od starodávna se jezdí a chodí, ty aby v své míře zůstaly. [11] Jestliže by kdo jakou faleš v čem provozovati chtěl, o takovém každém aby se na zámek znáti dalo. [12] Kdož by koliv v svém příbytku jaké povaleče přechovával, ten aby 5 kop gr. č. pokuty propadl. [13] Jestliže by se kdy trefilo, že by někdo do městečka anebo do vsi ne- známý přišel, a snad někdy odjinud vyhnán byl, ten aby bez vůle JMti pána přijat nebyl. [14] Kdož by koliv na jakéž koli dílo JMti páně po rozkazu rychtářským nešel: jest-li soused, aby deset sáhův drev propadl; pakli podruh, tehdy pět sáhův. [15] Aby se žádnej na cizopanské grunty v nižádné rukojemství za žádného nepostavoval, ani také přes 3 kopy gr. č. nevěřil; nebo jest i svolením neb snešením sněmovním zapovědíno. Ani také žádné cizopanské čeládky bez povolení pána jeho u sebe nepřechovával. Jestliže by se kdo v tom pak jináče zachoval, a skrz to potomně jakou škodu nesl, sám sebou vinen bude. [16] Žádnej aby gruntu svého jinak neprodával, než knihami, k kterým pří- sluší, aby se zápis stal: jinak o svou spravedlnost přijde. [17] Žádnej aby rolních peněz bez vůle JMti páně neskupoval, rolí neza- stavoval, ani na ně nepůjčoval, na nich neosíval ani přisíval, pod propadením toho všeho, totiž peněz i obilí. [18] Cizopanských piv a pálený, buď k svatbám, posvícením a jiným kvasům, bez povolení sobě od vrchnosti daného aby žádnej nebral, pod propadením téhož piva i pálenýho, pokuty bečky soli, trestáním věží skutečného [sic]. [19] Pálený pak od vrchnosti každotýhodne do vesnic vyměřený aby bez projití téhodne bráti hleděli a pánu peníze do důchodu odvozovali. Kdo by pak

Strana 142
142 jináče dělajíce a s týmž páleným odkládal neb nebral, pro pokutu že zaplatiti, jak by vzal, musí. [20] Na cizopanská piva žádnej aby do krčem na cizí grunty nechodil, pod pokutou jedny bečky soli a trestáním věží skutečným. Což žádnému nikoliv prominuto a lehce váženo nebude. Pro vyhledání toho každej rychtář ve dvou ne- dělích svejm do hromady jíti poruč, a tu, jestli kdo takovou zápověď přestoupil, hned na zámek má oznámiti, nechce-li sám skutečně trestán bejti. Krčmářové pak aby lidem míru spravedlivou dávali, podle vyměření: pakli by se kdo tak nezachoval a lidem domů i na řád míry spravedlivé nedal, propadne JMti pánu 1 kopu gr. č., a k tomu vězením trestán bude. [21] Myslivostí všelijakých, řek, potokův, lesův, pod hrdlem aby každý prázden byl, a v čihání na ptactvo bez panského povolení aby se žádnej nevydával, pod pokutou bečku soli. Též ptáky aby na zámek a ne jinam prodávali. [22] Jestliže by se soused z sousedem druhým zoumyslně svadil: ten každý aby dostatečně trestán byl, a pokuty 40 sáhův drev aby propadl. Rychtář aby ta- kových rozepří k sobě víceji nepřijímal, nýbrž nahoru takové žaloby aby odsílal; kderý rychtář toho zanedbá, tehdy sám z takové pokuty upomínán bude a ji dáti musí. [23] Kdož by koliv sirotky z gruntův JMti pana hraběte vydával, aneb o zběhlých ze dvorův panských neb od kohož koliv, kde přijednáni jsou, přezvěděl a o nich neoznámil: pokuty 5 kop gr. č. propadne. [24] Tolikéž když by otec syna nebo dceru svou na cizopanský grunty chtěl ženiti neb vdávati, aby se toho žádnej bez jistého vědomí a povolení vrchnosti své nedopouštěl, ani nepřijednával, pod pokutou svrchu psanou a skutečným trestáním. [25] O tom se obzvláštně rychtářům a konšelům od JMti pána poroučí, aby na to pilně pozor měli, aby každej soused dům svůj a stavení opravoval, též ploty okolo domův svých aby spravovali. Pakli by se kdo tak zachovati nechtěl, a zoumyslně stavení své spouštěl, ten aby bez protahu nahoře oznámen byl, a grunt JMti pánu osadil. [26] Při tom též se o tom přísně a dostatečně poroučí, do mlýnův JMti páně kteří dle předešlého JMti vyměření voziti a nositi máte, tak se chovejte a jinam se neutíkejte, pod pokutou propadením jedny bečky soli, kolikrát koli by se toho dopustil. Toto číslo 26 psáno jest druhou rukou, a pak přetrženo, protože obsah opakuje se níže čl. 33 ob- šírněji. Následující články jsou psány třetí rukou, nepochybně současnou. [27] Při tom kdež JMt pán mnohé mezi vámi svývolně a zoumysla mrhače svých statkův uznávati ráčí; i nemohouce vás napomínáním ani otcovským shoví- váním ani trestáním strestati, a vy čím v dluhy a v lidí pokládání se vydáváte: D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:

Strana 143
Poddanský řád panství Novohradského 1636. 143 protož vám JMt pán oznámiti poroučeti ráčí, že jednoho každého takového, jakož by žaloba na něj zašla, hned vydati poroučeti ráčí, aby takového dluhu vězením svým odbejval, a JMti pánu skrze takové dluhy gruntové aby se neplundrovali. [28] Co se psův dotýče, poněvadž toho mnozí na nejedno poručení až po- savadž nevykonávali, a psům noh nezutínali, nýbrž že psův po několika do lesův vodíte, ježto vám JMt pán o tom přísně poroučeti ráčí, abyšte ihned se tak zacho- vali, a jeden každý psu svému nohu aby uťali nebo utíti dali. Pakliby toho nevy- konali, u kohož koliv by se pes s neuťatou nohou našel, pokuty podle vyměření sněmovního 2 kopy gr. č. propadne. [29] Co se pak lesův vašich sedlských dotýče, těch žádný abyste neprodá- vali, kromě co by k stavení aneb k palivu potřeba byla, to abyšte mejtili, však pořád jináče nic, pod pokutou 3 kop gr. č. [30] Druhé kteří by jaké dříví kupovati chtěli, buď k stavení aneb klády k pilám, tolikéž k palivu: to aby v lesích panských a ne na cizích gruntech kupo- vali, pod pokutou jedny bečky soli. [31] Kdeříž ste povinni dříví sáhové i také k pivováru dělati, poněvadž se v tom nemírně a nespravedlivě chováte, sáhy ujímáte a dříví] malé a drobné dě- láte: protož vám JMt pán o tom poroučeti ráčí, abyšte každej z vás hned teď na jaře svý sáhy, čím kdo povinen jest, spravedlivě zdělali a postavili; a když je ho- tovy jmíti budete, nařízeným služebníkům aneb písaři nahoru abyšte oznámili, tak aby je spatřil a vyčetl; a prvé toho vyčtení abyšte jimi nehýbali ani k pivováru ani nahoru nevozili, pod pokutou 10 sáhů dříví. [32] It. kteří trouby a vodu na zámek spravují, aby toho pifljni byli a k tomu časně dohlíželi, tak aby ustavičná a bez nedostatku na zámku byla. [33] It. co se dotýče do mlýnův panských vožení i nošení: poněvadž se to na oko vidí, že ani na pohrůžky ani na pokuty nic nedbáte, protož po dnešní den kdož by se toho dopustil a jinam než do panských mlejnův vozil a nosil, ten má věží trestán bejti a JMti pánu bečku soli propadnouti. Pakliby který mlynář, který mlejny na gruntech JMti pána kdy [sic] mají, v tom zastižen byl, že od lidí podda- nejch meyliwo přijímá, tomu voda odňata, a on věží bez milosti trestán bejti [sic]. [34] It. kdo by jinam do mlejna panského nesl a jemu nepřináležel: který by mlynář od něho přijímal, má vězením trestán bejti, a ten, kdož k němu nesl, pokuty 1 kopu míš. propadnouti má. [35] Jestliže by se pak mlynáři mejmelných JMti pánu [čti: ve mlýnech JMti pána] k poddanejm strany meliva nespravedlivě chovali, a jinou míru nespra- vedlivou vracovali: ten každej bude moci to na vrchnost vznésti, má jemu za spra- vedlivé učiněno, a mlynář skutečně trestán bejti.

Strana 144
144 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [36] It. podruhové aby nebyli do žádnejch obcí bez vůle pána svého, rych- táře a konšelův přijímáni; a kdo by se toho dopustil, aby byl věží trestán do vůle vrchnosti. [37] It. zběhlé ženy aby žádnej nepřechovával, ani krčmářové déle přes noc, pod propadením] JMti pánu 1 kopy gr. pokuty. [38] Ač také se nachází, že mnozí majíce manželky své, s jinejmi neřádně proti Pánu Bohu a dobrému pořádku obcují, čehož i mnohé ženy proti mužům svým, majíce muže své, téhož se dopouštějí: ten a takový, kdežby koliv nalezeni byli, buď mužského neb ženského pohlaví, s poručení JMti pána katem trestáni u ka- touně budou. [39] It. zbroj na kohož jaká uložena jest, ten aby tu vždycky v svém domě pohotově jměl. A prodá-li statek jeden druhému, té zbroje aby při tom gruntu nechal a s tou zbrojí prodal, pod trestáním skutečným. [40] Rychtář a konšelé když jakou hromadu položí, buď [pro] potřebu obecní anebo panskou, do té hromady každý soused aby sám osobně šel. Pakli by kdo nešel, povinen dáti bude konšelům a rychtáři k vobci 3 gr. alb. [41] Aby žádnej bez vůle a povolení pana hejtmana žádného dobytka bud konského anebo hovězího na cizí grunty neprofrejmarčil, ani jakým koliv spůsobem neprodával, pod uvarování m] skutečného trestání. 42] Nad těmito všemi nadepsanými artikuli předkem rychtář a konšelé aby pozor měli, a která by se koli osoba toho co dopustila, tu hned nahoru přivedena, aby oznámili. Pakli by toho neučinili, pod čí koli správou se co toho stane aneb uptá, touž pokutou tolikou povinen bude. Následující seznam rychtářů a konšelů psán jest zase první rukou: A° 1636. Na rychtě Chotovský: Volen za rychtáře Jiřík Dospěl; za konšely; Jan Houser, Jiřík Kudrna. Volšany, za konšely: Vít Souček, Ondřej Sádecký. Nová Ves, za konšely: Jan Sopoušek, Adam Břicháček. Příluka, za konšely: Jiřík Macák, Jíra švec. Suchá Lhotka, za konšely: Jakub Soukup, Jan Krutina. Podhradí: za rychtáře volen Jakub Benda; za konšely: Matěj řezník, Jan Kaplan, Jan Mládek. Rychta Prosecká: V městečku Proseči za rychtáře volen Jan Binko, za konšely: Jakub Lou- kota, Jakub řezník, Jan krejčí, Urban Herynk.

Strana 145
Poddanský řád panství Novohradského 1636. 145 Záboří, za konšely: Vít Vitoušek, Jakub mladší Loukota. Podměstí, za konšely: Matěj Vlček, Havel Uher. Zderaz, za konšely: Jakub Novák, Šimon Houser. Bor, za konšely: Jíra Kudlatej, Jan Vovsík. Rychta Leštinská: V Leštině za rychtáře zvolen Jan Janda, za konšely: Václav Černín, Mikuláš Kubík, Matěj Mokrejš, Jiřík Trunec. Doubravice, za konšely: Jan Adamec, Jiřík Koblasa, Václav Vich. Dvořiště: Mikuláš Kolář, Martin Pulda. Rybníček: Adam Zelinka. Podhořany: Václav Pravec, Jíra Michálek. Mokrá Lhota: Jan Pešina, Petr Drbal. Za hajný voleni jsou tito: V rychtě Prosecký Jakub Tollman myslivec, Václav Bednář, Vavřinec Šlapák. — Ve Zderazi: Matěj Drbal. — V Boru: Ondřej Zucz. — V rychtě Leštinský: Jan Šimánek. Trubaři, kdeří vodu spravovati mají: Jan Dušánek, Martin Hulík, Jan Vode- hnal, Marek Krbušek, Jíra Navrátil, Jakub Votroubek. Následující německý seznam může býti o sto let pozdější: Gerhel Under Schloss : Jann Schwecz Richter, Mathie Rsessnik, Lukass [?] Perssan [?]. Chotowicz: Jann Wich, Jira Gudrna, Jira Dospiel, Geschworne. Prziluk: Jira Mazak, Jirsik Schwecz, Geschworne. Sucha Lhotka: Lukass Michael, Babra Kosina, Geschworne. Wolssan : Waczlaw Barta, Jan Forney, Geschworne. Neudorf: Martin Martinek, Mathie Kussey, Geschworne. Prossecz: Jakub Rsessnik [přeškrtnuto]. Lesstin: Jira Trunecz [přeškrtnuto]. Prossecz: Jakub Rsessnik Richter, Jakub Kregczi, Jan Petnarz, Mathic [?], Viktor Sougal. Zaworzi: Marek Zifeith, Waniek Maresch. Podmiesti: Mathie Sougal, Jann Kurschiek. Sterass: Jira Nowak, Mathie Klad. Porr : Peter Reymann, Hawel Uher. Lestina: Jira Trunecz Richter, Jira Mussilek, Waczlaw Wukhess, Jan Kubiek. Doubrawicze: Jira Kowlas, Mathie Michael, Pouszlaw Klobal. Dworssziestj: Jan Janda. Archiv Český XXIII. 19

Strana 146
146 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Podhorschan: Waczlaw Dutialek, Thomass Prawecz. Ribniczek: Wondra Slubeczkey. Lhotka: Jan Mussilek, Jira Kudlaczek. Následuje 8 listů prázdných, a potom na dvou posledních listech jest psáno opět starou rukou, blízkou roku 1636, na pohled spíš starší, než která psala napřed: Na rychtě Leštinský: Rychtářem Václav Blaum. Konšely v Leštině: Černín, Vokrejš, Koblasa. Konšely v Doubravicích: Adamec, Vich, Michálek. Konšely v Dvořišti: Janda, Kallav [?]. Konšely v Podhořanech: Kaplan, Pravec. Konšely v Mokrý Lhotce: Jan Pešina, Petr Drbal. Konšely v Rybníčku: Zelinka. V rychtě Chotovskej: Volen za rychtáře Kudrna, konšely Jan Němec, Jíra Dospěl. Na Volšanech: konšelé Jíra Krejčí, Sádeckej. Nová Ves: Pavelka, Sopoušek konšelé. V Příluce: Jíra Macek, Viktorin, konšelé. V Suchej Lhotce: Soukup, Kusey. Podhradí: Volen za rychtáře Štěpán Pekař, řezník Matěj, Holomek, konšelé. V rychtě Prosecký: Volen za rychtáře Jan Binko; konšelé: Loukota starej, Krejčí, Kuba Mládek, Herynk. V Záboří: konšelé Vitoušek, Jan Cyffathů. V Podměstí: konšelé Vložek [Vlček?], Uher. Ve Zderazu: konšelé Šafář, Šimon. V Boru konšelé: Kudláček, Jan. 210. 1637, 10. června: Ferdinand III. poddaným v král. Hvozdě potvrzuje recess čili rozhodnutí Ferdinanda II. vydané 1631 ve sporu, jenž o roboty a povinnosti vzešel mezi nimi a jich zástavnou vrchností Huertou. V kvaternu trhovým tělným třetím leta 1641 v pondělí po sv. Petru a Pavlu t. j. 1. Julij pod lit. J. 12. My Ferdinand Třetí ... známo činíme tímto listem všem, že jsme od rychtářův, kon- šelův i jiných všech obyvatelův královského lesu, slove Hvozd, ve vší poníženosti prošeni,

Strana 147
Roboty v královském Hvozdě 1637. 147 abychom jim tu cís. a královskou milost prokázati, a ten mezi urozeným Martinem de Hoef- huerta svobodným pánem na Velharticích, válečnou radou naší a nařízeným nejvyšším, věrným milým, jakožto zástavným držitelem naddotčených vesnic královského lesu s jedné, a nyneg obyvateli týchž vesnic a lesu z strany druhé, v příčině robot a povinností jejich vyšlý recess pod datum 22. dne měsíce února leta minulého 1631, a vedle takového recessu i prošlé psaní a poručení na komoru naši královskou Českou pod týmž datum, — které oboje slovo od slova takto zní: JMt Římský císař, Uherský a Český král, pán nás všech nejmilostivější, ráčil jest spolu s tejnými i jinými radami svými stížné supplikování, průvody, relací, kommissařův zprávy, a dobré zdání presidenta a rad svých zřízené komory v král. Českém, i jiné všelijaké spisy a akta, k tomu sporu mezi urozeným Martinem de Hoefhuerta .. s jedné, a obyvateli lesu královského Hvozdu, s lidmi poddanými a na ten čas jemu Martinovi de Hoefhuerta v jisté sumě zastavenými, z strany druhé, vzniklému náležející, i dále to vše, co jest tak koliv k též věci náležitého od obou stran přednešeno a ukazováno bylo, v svém bedlivém povážení míti. A po- něvadž z toho všeho, zvláště pak z listu zástavního to se patrně nachází, že ty všechny vesnice dotčeného král. lesu Hvozdu [se] vším a všelijakým k nim od starodávna přináležejícím příslušenstvím, však také v tomto plném právě, v těch mezech a hranicích, v nichž nadepsané dědictví JMCské od starodávna záleží, a jakž to všechno JMCská při témž statku Království, slove Hvozd, v držení a jakým koli spůsobem v užívání bejti ráčil, jemu Martinovi de Hoefhuerta v jisté sumě v listu zástavním doložené, postoupené a odevzdané, tak že oni obyvatelé a poddaní téhož král. Hvozdu jemu Martinovi de Hoefhuerta, dědicům a budoucím jeho, dotud a tak dlouho, dokavadž by taková summa jim zase zaplacena nebyla, to vše, čím jsou předešle JMCské jakožto pánu svému pravému a dědičnému, jako i předešlým zá- stavným držitelům dotčeného král. Hvozdu zavázáni a povinni byli, tolikéž beze vší odpornosti každého času časně vypravovati, a ním Martinem de Hoefhuerta jakožto nynější zástavnou vrchností svou podle předešlého starobylého spůsobu a obyčeje, tak jakož na lidi poddané náleží, se říditi a spravovati, a platy dědičné, kteréž jsou, jakž dotčeno, předešle JMCské a jiným zástavným vrchnostem svým odvozovali, jsou povinni. Však naproti tomu tolikéž při všech svých starobylých dobrých a chvalitebných zvyklostech, právích a nadáních bez přerušení zůstaveni a chráněni býti mají. Čímž se strany zpraviti mocti budou. Actum in cancellaria Regia Bohe- Vilím hr. Slavata, M. Nappor, oc. mica Aulica Viennae die 22. Febr. 1631. Ferdinand oc. Vysoce urození, urození a stateční věrní naši milí! Přednešena jest nám obšírná zpráva a dobré zdání vaše, které jste nám v příčině toho sporu mezi urozeným Martinem de Hoefhuerta .. jakožto zástavným držitelem vesnic na- šeho král. lesu slove Hvozd z jedné, a obyvateli týchž vesnic a lesu strany druhé, 19*

Strana 148
148 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské v příčině robot vzniklého učinili; v kteréžto příčině po bedlivém toho všeho uvá- žení ráčili jsme z mocnosti naší cís. a královské mezi nima stranami spravedlivé vyměření a vejpověď učiniti, jakž [z] příležitého přípisu obšírněj vyrozumíte; při kterémžto vyměření a vejpovědi aby jedna i druhá strana beze všeho odporu držána, chráněna a zachována byla, tomu milostivě chtíti ráčíme. Nebo ačkoliv nadepsaný Martin de Hoefhuerta k dolíčení intencí své proti nim obyvatelům král. lesu našeho Hvozdu Crimen laesae Majestatis a provinění jich rebellské, kteréhož jsou se v času jminulého [sic] rebelie dopustili, allegiroval, a tudy větší právo a spravedlnost, nežli předešlí držitelové jich, k nim jmíti [se] domníval; však poněvadž z týchž akt se nachází, že oni obyvatelé téhož lesu za času šťastného kralování pana strejce a otce našeho nejmilejšího, císaře Matyáše jakožto krále Českého slavné paměti, jsou se od tehdejší zástavné vrchnosti své pěti tisíci kopami míš., peněz svých vlastních, vykoupili, a na to od téhož císaře Matyáše pořádné assekurací, že víceji zastaveni býti nemají, a pakli že by se to mimo nadálosti stalo, tehdy jim takové peníze zase navrácené býti jměly, dostali; nyní pak dotčené assekurací ex puncto rebellionis cassirované, jim to právo týchž peněz vzato, a tudy pro své přečinění strestáni jsou, tak že tu jemu Martinovi de Hoefhuerta nic míněji neb víceji, než co jiným předešlým zástavným držitelům se zastavovalo, propůjčeno neb zastaveno není. Protož bude se*) věděti podle resolucí a vyměření našeho, čím se dále v též věci zpraviti, a práva a spravedlnosti týchž lidí poddaných našich, tu kdež by toho potřeba ukazovala, náležitě zastávati. Vědouce, že na tom jistá a mil. vůle naše cís. a královská naplněna bude. Dán v městě našem Vídni v sobotu dvacátého druhého [22.] února 1631, a království našich Římského 12ho, Uherského 14ho a Českého 14ho. Ferdinand. Gulielmus comes Slawata R. B. cancellarius. Ad man- *) Čti: Protož budete. datum Sac. Caes. Mtis proprium M. Nappor. pro budoucí paměť a lepší jich bezpečnost listem pod pečetí větší a podpisem ruky naší císařské a královské vlastní potvrditi ráčili. K jichžto ponížené a snažné prosbě milostivě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím, s radou věrných našich milých, a mocí královskou v Čechách, nadepsaný recess a poručení schvalujíce potvrditi jsme ráčili, a tímto listem naším u všem jich znění, položení, klauzulích a artikulích schvalujeme, obno- vujem a potvrzujem. Chtíce tomu konečně, aby oni obyvatelé týchž vesnic král. lesu Hvozdu řečeného při tom při všem od každého člověka jmíni, držáni a neporušitedlně zachováni byli, bez naší a budoucích našich králův Českých i jiných všech lidí všelijaké překážky a odpor- nosti. Protož přikazujeme všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův děd. království našeho Českého, a zvláště držitelům často psaných vesnic král. lesu Hvozd, nynějším i bu- doucím věrným našim milým, abyste je při nadepsaném recessu a poručení a tomto schválení, obnovení, potvrzení našem bez všelijakých zmatkův a odporností nyní i na budoucí věčné časy zachovali, žádných jim v tom překážek sami nečiníce, ani komu jinému činiti dopouště- jíce. A to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší cís. a král. i dědicův našich budoucích králův Českých. Tomu na svědomí pečeť naši cís. a král. větší k listu tomuto přivěsiti jsme

Strana 149
z let 1637 a 1638. 149 rozkázati a v něm se vlastní rukou podepsati ráčili. Jenž jest dán na hradě našem Pražském 19. června 1637, království našich Římského prvního, Uherského 12ho, a Českého 10ho leta. Ferdinand Gulielmus comes Slavata, Regis Bohemiae S. cancellarius. Ad mandatum S. Caes. Mtis propr. Ad. Peczelius. Tento vejpis z král. desk zemských jest [vydán] s povolením uroz. a stat. rytíře p. Petra Mikuláše Straky z Nedabylic na Podhořanech, Horních Malobratřicích a Hostačově, JMCské raddy, král. místodržícího, soudce zemského, a nejv. písaře v král. Českém. Pod pečetmi Jana Kunáše z Machovic, Brandšteina a z Op- purgku a na Svatém Poli, a Václava Hložka z Žampachu, JMCské radd, slavných soudův komorního a dvor- ského soudcův, a respective místosudího a místopísaře v král. Českém. Dne 19. Juny 1708. (Pověřený výpis tento s dvěma pečetmi chová se v archivě zemském v Praze.) 211. 1638, 10. března: Hraběnka Bukvojová povoluje poddaným v rychtářství Německo- Rychnovském na panství Novohradském stálý výkup roboty, však ne celé. Wir Maria Magdalena Gräfin von Pucquoi, Freiin von Vaux, geb. Gräfin von Biglia, Frau der Graf- und Herrschaften Rössenberg, Gräzen und Liebegitz, sammt unseren geliebten Sohn, dem hoch- und wohlgeb. Carolo Alberto von Lon- gueval Grafen von Pucquoi, Freiherrn von Vaux, auf Rossenberg, Gräzen, Gaulhin, Farchiens und Liebegitz, Röm. kais. wie auch Ihrer kgl. Mt zu Hispanien, sowohlen Ihrer kgl. Hoheit Cardinanten [?] Infante Camerern, Comendatoren des Calatraver Ordens, kgl. Kriegsrath, Obristen über ein Tausend Courassir, obristen Land- und Wolfs-Jägermeisters in Artois, Gubernator der Stadt Valenciennes, wie auch Guber- nator und Superintendanten des Lands und Grafschaft Haynau oc ; bekennen für uns, unsere Erben und Nachfolgere..., demnach für uns gehorsamtlich kommen und erschienen sein die ehrbaren Peter Spörckher Ober- richter in Teutschen Reichenau, beneben seinen jetztigen untergebenen Richtern, Ob- leuthen und Geschwornen, anstatt und im Namen der Gemeinen und sammentl. Unterthanen der Dörfer Teutschen Reichenau, Hardetschlag und Waldetschlag, alles zu obgemeldten Obergericht Reichenau ständig und in dieser unserer Grafschaft Gräzen gelegen, und haben an uns in Unterthänigkeit demüthigst supplicando gebracht: welchergestalt sie sich von Uralters hero dahin verstrickt und verpflichtet befinden, sowohlen uns, als hievor unsern Antecessoribus, wie auch nicht weniger unsern Erben und künftigen dieser unserer Grafschaft Gräzen Inhabern und Obrig- keiten, all erforderte und dies Lands und Orts gewöhnliche Hand- und Zaugroboten zu verrichten; welche ihnen aber zu jedesmalen aus [auf?] unser und der unsrigen Erfordern werkstellig zu machen, zum Theil etliche umb Weite und Entlegenheit des Wegs, andere umb Veräusserung und Unvermögenheit der Züg, und auch

Strana 150
150 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: sonsten umb allerhand Saumsal, Hinderung und Abhaltung bei ihren Wirthschaften sehr beschwerlich und unerträglich will fohlen [fallen?]; derentwegen sie sich unter einander einhelliglich dahin beredt und verglichen hätten, uns für solche Ro- boten jährlich ein gewisses und genanntes Geld, von einem jedweden Haussässigen, soviel sich deren nach Inhalt und Ausweisung unserer Urbaribücher befinden werden, (doch die öden und unbewohnten, so lang sie nicht beulich erhebt und gestiftet werden, ausgenommen), zu sechs Gulden, und für einen Hüttler oder Käluper drei Gulden, aber in 2 unterschiedlichen Terminen, als auf S. Jacobi Majoris ein jed- weder den halben Theil, und den andern und übrigen halben Theil auf Martini episcopi, zu unsern Rentamt zu bezahlen, und das für künftige, jetzige und ewige Zeit zu continuiren, als nämlich: das Dorf Teutschen Reichenau von 50 Haus und 3 Khälluben 309 fl., das Dorf Hardetschlag von 25 Haus 150 fl., und Waldetschlag von 15 Haus 90 fl., Summa thuet in allen von 90 Haus und 3 Khälluben 549 fl., mit allergehorsamst und unterthänigster Bitte, wir wollten ihnen die sonder- bare obrgkeitl. Gnad und Willfahrt zu erzeigen, von ihnen solche obspecificirte Summa Gelds zu obangedeuten Terminen jährlich annehmen zu lassen, und sie hinentgegen solcher Roboten von obrgkeitl. Macht und Gewalt gnädig zu entheben und zu befreien geruhen. .. als haben wir uns der Sachen mit Zuzichung der unsrigen auf nachfol- gende Weis und Gestalt gnädig resolvirt, und thun derowegen.. die Gnad.., dass .. [za onu summu] wir sie hinentgegen sammentlichen aller solcher uns schuldigen Hand- und Zaugroboten, wasserlei die seind und wie sie genennet werden mögen, entheben und befreien, mit denen sie von uns, unsern Erben und künftigen Obrig- keiten in keinerlei Weis beschwert und beunruhigt werden sollen; ausser dieser wenigen, die wir uns, für unsere Erben und Nachfolger austrücklich wollen bedingt, reservirt und vorbehalten haben, darzu sie dann sammentlichen ihre Einwilligung gegeben, also 1. dass ein jedweder Angesessener, und der sich der Gründ und Zaug be- dient, auf Erwedern [Erfordern?] und zu seiner Zeit ein Ploch [= Block] zu der Sagen, wo ihme angewiesen wird werden, führen solle, 2. ein jedweder jährlich ein Klafter Holz zu unserer Residenz oder auf das Preuhaus zu führen, 3. von Haus zu Haus ein Tag Tung auszuführen; item 4. jedweder einen Tag zu mähen, 5. zu Erntezeit ein jedweder das Getreid helfen abschneiden; und

Strana 151
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 151 6. nach begebenter Gelegenheit dem angestellten Hasen-Jagd auf Erfordern beizuwohnen. Ueber diese jetzt erzählte .. 6 Puncten thuen wir sie .. für uns, unsere Erben und Nachkommen hiemit versichern und vergwissigen, dass dieselben in kei- nerlei Weis weiters mit Nichten beladen.. werden sollen. Dafern .. sie künftighin von uns, unsern Erben und künftigen Obrigkeiten, über diese 6 ausgenommene Puncten, zu einem Mehreren angehalten und gezwungen würden, dass sie alsdann.. nicht schuldig sein werden noch sollen, das verwilligte Geld zu geben... Geben in unser Residenz Grazen .. 10. Mart. 1638. Maria Magdalena Gräfin von Bucqvi. (L. S.) Opis v kníž. archivě Třeboňském II. 85. 2. 212. Řád poddanský, jejž Jaroslav z Martinic dal poddaným na panství Smečenském r. 1602, potom málo změnil a snad r. 1688 vyhlásil na panstvích Slanském a Plánickém. V archivě panství Citolibského blíže Loun, kteréž od roku 1802 náleží knížatům ze Schwarzenberka, chová se pod sign. V. AU. 1 / opis artikulův, v kterých pan Jaroslav Bořita z Martinic předepsal řád svým poddaným na panství Smečenském. Ten opis nachází se ve zvláštním sešitě v malém foliu o 17 listech neboli 34 stranách; popsány jsou strana první čili zevnější, na níž stojí nadpis a letopočet 1602, a strany 3—31. Podle písma lze toliko souditi, že ten opis byl udělán někdy v 17. století; podle jiných okolností myslím, že se to stalo mezi lety 1623—1630, snad že katolická vrchnost na Citolibsku chtěla míti vzor, podle kterého by mohla přidržovati své poddané k náboženství katolickému. Tvrz a ves Citoliby náležela v letech 1570-1635 vládykám Hruškům z Března, kteříž v prvním dvacetiletí 17. věku nejspíš byli nekatolickými. V čas bitvy Bělohorské dědicem statku Citolibského byl ne- zletilý Jan Adam Hruška; hospodařil za něho poručník Adam Jindřich Hruška; tomu pro účast v povstání byly jeho vlastní statky r. 1623 odňaty a postoupeny věřitelovi komory Adamovi hraběti z Herbersdorfu; při tom omylem byl také statek Citolibský zabrán a Herbers- dorfovi postoupen, potom však r. 1630 byl vrácen Janovi Adamovi Hruškovi, kterýž dokázal svou nevinu. V letech 1635—1651 držela statek Citolibský Dorota Barbora Bissingerová, dcera pokutovaného Adama Jindřicha Hrušky z Března, po ní pak tam vládl Arnošt von Schützen und Leupoldsheim a jeho rod až do roku 1723. Jmeno pana Jaroslava Bořity z Martinic není sice psáno v těchto artikulích, ale jest jisto, že pocházejí od něho. Děkanství Smečenské jest zmíněno v článcích 8 a 61, špitál Smečenský v čl. 64; též druhé tehdejší jmeno města Smečna, Muncifaj, vyskytá se v článcích 18, 65, 66 a 67. Na první straně při nadpise ke slovu „na statcích“ přidáno jest na okraji

Strana 152
152 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jinou rukou slovo „Smečanských“, a zase přeškrtnuto. Letopočet 1602, stojící pod nadpisem na první straně, označuje, kdy ty artikule byly složeny a vydány. Držitelem panství Smečenského tehdáž byl proslulý pan Jaroslav Bořita z Martinic, jenž právě roku 1602 poprvé stal se po- věstným z té příčiny, že začal své poddané na panství Smečenském násilně reformovati na katolíky. Přítomné artikule s velkou část také směřují k tomu, aby poddaní byli přidržáni ku konání náboženství katolického, a pokud by ho nevyznávali, aby byli k němu mocí přinuceni. Pročež tato písemnost má svou zajímavost netoliko v hospodářských dějinách vlasti, ale jest důležita i pro historii politickou a církevní. Tehdejší držitel panství Smečenského těmito předpisy překročil starý zákon zemský, ujednaný na sněmu Kutnohorském r. 1485 (AČ. V. str. 418—423 č. 31), obnovený na sněmu r. 1512 a uznávaný ve Zřízeních Zemských (1564: A. 32—34), kterým obě strany náboženské, pod jednou a pod obojí, zavázaly se zachovati pokoj mezi sebou, neutiskovati jedni druhých a nehaněti, též poddaných žádnou mocí nenutiti ke své víře, a když by kdo v některé farnosti měl obyčej jinak přijímati, než tam kněz podává, „ten v přijímání svém může svého spasení hledati, kdež se jemu bude zdáti.“ Protestanti jakožto dědici kališníků spatřovali v jednání Martinicově zjevné porušení zákona zemského a vzali si z něho příčinu k velké stížnosti; v dalším nešťastném vývoji násilné pokatoličování poddaných pomáhalo vésti ku povstání, jež se počalo vyhozením Jaroslava Bořity z Martinic z okna hradu Pražského 23. května 1618. Citolibský starý opis nabídl mi laskavě a půjčil dr. Josef Salaba, úředník knížecího Schwarzenberského archivu v Třeboni; bylo to v lednu 1905, kdy text dílu XXII. Archivu Českého byl již vytištěn, pročež řád Smečenský nemohl v něm již býti zařaděn k roku 1602, kdy jej Jaroslav z Martinic poprvé vydal. Mám v rukou také pozdější text téhož řádu, jejž prof. J. Čelakovský dal si opsati z pamětné knihy města Slaného od roku 1636, kdež jest vepsán na listech 36—52 bez datum. Před tím na listě 35 jest v té knize vepsán dlužní list z roku 1678; ale z toho nenásleduje, že by naše artikule byly tam vepsány teprve r. 1678 nebo později, neboť písemnosti v té knize následují po sobě skoro beze všeho časového pořádku; první kus v té knize opsaný (fol. 1) jest listina z roku 1638, za ní následuje několik listin ze 16. století; na listech 64—70 jsou privilegia Slanská ze 14. věku, jež tam byla opsána r. 1654 z opisů, a na prázdné listy bylo ještě v 18. století do té knihy zapisováno. Srovnávaje oba texty mezi sebou, přišel jsem ku přesvědčení, že text Slanský vznikl ze Smečenského (zachovaného v opise Citolibském) těmito proměnami: Prvotní titul vrchnosti, která ten řád r. 1602 vydala na Smečensku, zněl „Jeho Milost pán,“ a v opise Slanském stojí na tom místě vždy JVHMt = Jeho Vysoce Hraběcí Milost (pan Jaroslav Bořita z Martinic dostal titul říšského hraběte 10. dubna 1621, a ten mu byl uznán pro země české 6. ledna 1622). Z prvotního textu byla při jeho opravě vynechána vlastní jmena Smečno a Muncifaj, a na jejich místa postaveno písmeno N, tak aby opravený text hodil se na kterékoliv panství, a ne toliko na Smečenské. Opravený text, (tak jako původní), dává si velice záležeti na tom, aby poddaní byli přivedeni k víře katolické a ji skutky plnili, někde však počíná si v tom poněkud mírněji; zejmena v článku 1. přidal některá slova, jež by prostou mysl mohla nakloniti k víře katolické, a v čl. 2. a 3. jsou vynechány vrchnostenské tresty, jimiž řád Martinicův r. 1602 hrozil poddaným, kteří by zanedbávali velikonoční zpověď a nechodili v neděli do kostela. Krom toho vynechány byly články 63. a 64. o akcidencích úředníků panských. Pokládám za jisté,

Strana 153
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 153 že všecky ty proměny řádu poddanského z roku 1602 provedl sám Jaroslav z Martinic, když již byl hrabětem, tedy po roce 1621, a že, když z konfiskací roku 1623 a později i jinak nabýval nových statků, nařizoval potom svým novým poddaným starý svůj řád Smečenský, jen nemnoho pro ně předělaný. Roku 1623 obdržel v zástavu královské město Slaný s vesnicemi a dvory (výčet jich v Lacinových Pamětech kr. m. Slaného, 1885 str. 164); zároveň 1623 koupil v okolí několik jiných vesnic po Odolanovi Pětipeském z Chyš a přivtělil je dílem k panství Smečenskému, dílem k Slanskému (Bílek, Konfiskace 430). Roku 1638 dokoupil od komory k dědictví panství Slanské, a téhož roku ujal zaokrouhlené panství Plánické v Klatovsku výměnou za polovici panství Zelenohorského, kterou si koupil r. 1630 (Sedláčkovy Hrady IX. 235). Domnívám se, že nejspíš roku 1638 byl vyhlášen Martinicův opravený řád poddanský vesnicím panství Slanského a snad i na panství Plánickém. Pro město Slaný, jež z trestu přišlo o privilegia královského města, nejspíš tento řád poddanský nebyl nikdy vyhlášen; prof. Petr Hrubý pátraje o tom k mé žádosti ochotně v archivě města Slaného, nenašel žádné stopy v knihách městských po takovém vyhlášení; jen zvláštními nařízeními Jaroslav z Martinic pudil Slanské k návštěvě služeb božích hned od r. 1623 pod pokutou 1 libry vosku, jakož i řád z r. 1602 předpisoval. Po smrti Jaroslavově († 21. list. 1649) Slanští dostali na místo ztracených privilegií nové menší privilegium od jeho syna hraběte Jiřího Adama Bořity z Mar- tinic dne 1. ledna 1651; v něm mezi důvody toho obdarování uvádí se výslovně, „zvláště že lidé dobrého katolického obcování jsou“ (Lacina, Paměti 212); podle čehož tuším lze souditi, že jako měšťané, tak i vesničané na panství Slanském dílem opravdově, dílem aspoň zevně již byli přijali víru katolickou, a že usilování o jich pokatoličení, jež se jeví v přítomném řádě poddanském, mohlo míti svůj smysl ještě ve válce třicetileté, nikoli však na sklonku 17. věku po roce 1678. Z těch důvodů, při nedostatku určitého vročení řádu opraveného, kladu zde k r. 1638 obojí text řádu poddanského, jak ten, jejž Jaroslav Bořita z Martinic r. 1602 nařídil svým poddaným na panství Smečenském, tak i ten, jejž za války třicetileté málo změněný a zkrácený vydal také poddaným na svých panstvích a statcích nově nabytých. Oba texty spojil jsem v jeden, ale tak, že v něm oba zračitě se rozeznávají: co stojí jenom v prvotním textě z roku 1602 a bylo později vynecháno, to postavil jsem mezi křížky †.. †; co stojí jenom v opise Slanském jakožto novota naproti textu staršímu, postavil jsem mezi hvězdičky *..*; ostatní vše nachází se v obojím textě. Některé zjevné chyby rukopisu Citolibského opravil jsem mlčky podle rukopisu Slanského, jako také drobné chyby rukopisu Slanského pomíjel jsem rovněž bez poznámky. Číslování článků pochází ode mne. Artikulové, †kterak a v čem se všichni lidé poddaní na statcích*) JMti páně zacho- vati a čeho se varovati mají, kteréž jim při soudech každoročně vždyckny a ku paměti pro budoucí vejstrahu předloženy a srozumitedlně nahlas vůbec přečteny bejti mají.† 16024 A tak vám všem Jeho *Vysoce Hraběcí* Milost, pán váš milostivý, skutečně poroučeti ráčí: 1. Abyste všichni *věrní podaní* Pána Boha všemohoucího nade všecko tjinét *) Po straně připsáno jinou rukou „Smečanských,“ a zase přeškrtnuto. Archiv Český XXIII. 20

Strana 154
154 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: milovali, jej vroucně ctili a chválili, *jeho se báli a* v něj silně věřili, †a zane- chavše již *totiž zanechajíce* všech a všelijakých sekt, nevěry, falší a bludův ka- cířských, *a dadouce se pořádně svěceným kněžím, správcům svým duchovním, na gruntech Jeho Vysoce Hraběcí Milosti zůstavajícím, v tom pilně vynaučiti,* k té jediné pravé, svaté a samospasitedlné všeobecné víře, *(k nížto JVHMt jakožto vrchnost vaše milostivá, netoliko o šťastný prospěch v živnostech vašich tělesných na tomto světě, ale také tím více o spasení duší vašich upřímně se starající, vás otcovsky napomínati ráčí)* †šťastně přistoupivše“, *dobrovolně brzy přistoupili,“ v ní *se s Jeho Milostí Císařskou jakožto králem Českým a s Její Milostí císařovou jakožto královou Českou, nejvyšší a nejmilostivější vrchností vaší, a s Jeho Vysoce Hraběcí Milostí pánem naším milostivým se srovnajíc, napotom vždyckny až do smrtí svých* tjednosvorně a s† upřímným srdcem horlivě stále až do smrtí svých trvali, a nikdá od ní žádným vymyšleným spůsobem svésti se nedali a neodstupovali, nýbrž v společnosti a pravém poslušenství sv. všeobecné Římské církve pevně sto- jíce a pobožně živi jsouce, Pánu Bohu ze všech hojných darův jeho, velikých do- brodiní, nám všem nehodným milosrdně prokázaných, vděčně děkovali, a jak jeho božská, tak i svaté všeobecné církve, jakožto choti jeho, spasitedlná přikázání všecka rádi plnili a vždycky poslušně vykonávali; svaté nařízené ceremonie netupíce, ochotně zachovávali; každého času všickni čest a chválu boží, tudíž i spasení duší svých bedlivě vyhledávajíce, hříchův se všelijak varovali, a tak nejškodnějším svým nepřátelům, totiž dáblu, světu a tělu, v pokušeních silně odpírali; tuž svatou víru naši dobrými skutky a cnostmi užitečně ozdobovali. Neb sice víra, ačkoliv pravá a svatá i přední základ a jedinká cesta k tvěčnému† blahoslavenství †jest, však bez dobrých skutkův sama jako mrtva zůstávajíc, k dokonalému *věčnému* spasení duší našich postačiti nemůže, vedle propovědění Krista Pána a Spasitele našeho, u sv. Matouše v 7. kapitole [verši 19]: „Každý pak strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bude;“ a u sv. Lukáše v 12. kapitole [v. 47]: „Služebník pak ten, kterýž jest poznal vůli pána *Boha* svého a nepřipravoval se a nečinil vůli jeho, ranami bit bude mnohými;“ též i sv. Jakub apoštol v 4. kapitole [v. 17] praví: „Kdo dobré zná a nečiní ho, tomu jest hřích. 2. Pro snadší pak uvarování hříchu a zejskání milosti boží, aby jeden každý nejméně třikrát do roka, o větší vejroční slavnosti a svátky, totiž nejprvé o vánocích, podruhé na velikou noc, po třetí okolo dne Nanebevzetí aneb Narození blahoslavené Panny Marie, upokojíce se v svědomí svém, s Pánem Bohem se smířil, panu děkanu, farářům a kaplanům na kolaturách J*VH*Mti †páně†, každý vystavenému správci svému duchovnímu, z hříchův svých skroušeným srdcem upřímně se vyznal a věrně se spovídal, velebnou a nejsvětější svátost oltářní, tělo a krev, celého živého a nerozdíl- ného Boha pod jednou spůsobou, jakž leikům od církve svaté, (kteráž jsouc duchem

Strana 155
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 155 svatým každého času řízena, nikdá v ničemž chybiti nemůže), dobře vyměřeno jest, uctivě a pobožně přijímal a pokání od zpovědníka sobě uložené s pilnosti vykonal, i napotom svého života polepšiti hleděl. Nebo každý věrný a pravý křesťan nemá toho nikoliv zanedbávati, v hříších zavedený dlouho vězeti, a tak ukrutně nad svou duší zapomínajíc, ji v ustavičném nebezpečenství věčného zatracení zanechávati. †Kdož*) by pak koliv ze všech lidí poddaných mých obojího pohlaví kdežkoliv zůstávajících, buď z sousedův osedlých aneb podruhův, též žen, dětí sedmi a dva- nácti let došlých, i čeledi jich, nejméně aspoň jednou v roce, a to zajisto okolo velikonocí, totiž od neděle pátý v postě, slově Smrtedlné, až do neděle první po velikonoci, slově Provodní, to jest v těch třech týhodních (nic dáleji neodkládajíc) na kolaturách a v kostelích JMti páně u správy boží, zpovědi svaté a stolu páně (jakž prvě povědíno) nebyl, a tomu od všeobecné církve svaté vyměřenému času projíti dal, tehdy konečně to jemu nikoliv přehlídnuto nebude; pročež JMt pán primasovi a všem rychtářům přísně poroučeti ráčí, aby oni mezi sebou na to ob- zvláštně pozor dali a beze všeho zatajování takového bezbožného jakéhokoliv muž- ského a ženského pohlaví člověka, který by se tak nezachoval, hned vzali, na zámek přivedli, a před JMt pána neb p. ouředlníka postavili; jak potom dále JMt pán aneb na místě a z poručení JMti páně pan ouředlník s ním zajde, a potom jej jiným k hrozné vejstraze pokutovati a trestati bude, z toho každý sobě sám vinu dáti a to zoumyslně z [sic] své neposlušnosti a bezbožnosti přičítati musí. Pakliby primas a rychtářové na to pozoru nedali, a věda o takovém lehkovážným člověku, hned JMti pánu aneb p. ouředlníku neoznámili a brzy jej nahoru nepři- vedli, ale to (někomu folkujíce) mezi sebou zatajili, ježto by se na ně to potom odkudž koli zvědělo, tehdy také sami pro tu nevěru a nepoddanost svou JMti pánu v nemilost a v neprominutedlnou pokutu i těžký trestání upadnou.† *) Odtud ostatek článku schází v opise Slanském. 3. Všechny nedělní a sváteční dni od Pána Boha a církve jeho svaté k za- svěcení nařízený a zde v tomto království Českém skrze duchovní sněm vyhlášené (jakž pak také sám J*VH*Mt tpány pořádně jich poznamenání vytisknouti, několik exemplářův do města a vesnic svých vám vůbec pro dokonalejší vědomost rozdati tráčil† *chtíti ráčí*, aby jeden každý náležitě světil, v nich nedělal a nepracoval, nýbrž hned ráno (ničímž se nezaměstknávajíc) ke mši svaté a na kázání slova božího, též i po poledni na nešpory do kostelův katolických, (a nikoliv do jiných cizích sektářských) rád ochotně chodil, též každej manželku, děti a čeládku svou k tomu vedl i skutečně přidržel. Pročež také J*VH*Mt †pány *panu* primasovi a rychtářům i kostelníkům, — †a zvláště těm, kteříž k tomu, aby jak lidi do kostelův chodí, pilně dohlídali, obzvláště povinností a přísahou zavázáni a nařízeni jsou†, — dostatečně poroučeti ráčí, aby oni vždyckny na to bedlivý pozor dávali, 20*

Strana 156
156 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: pokudž by dokonce všichni z slušných a nebezpečných příčin z domů svých odjíti nemohli, ale aby aspoň z jednoho každého domu vždyckny nejméně dvě aneb tři osoby do kostela šly*), †a z kterého by koliv domu nejméně dvě osoby, zvláště pak sám hospodář neb hospodyně i také z dětí a čeládky jich v kostele při službách božích nebyli, tehdy hospodář domu toho jednu libru vosku aneb za ni 24 gr. m.; nad to pak vejše, jestliby se kdožkoliv do některého cizího nekatolického kostela k těm nepořádným sektářským predikantům a duší lidských svůdcům jíti opovážil, tu pokaždý 10 kop m. pokuty k záduší hned kostelníkům dáti a složiti má. Však v čem by tak kdy podruh aneb čeledín prohřešil, tu zase na něm hospodář jeho takové škody postihati, i sobě ji v placení jemu služby neb od díla vyraziti mocti bude. Kdož by ty pokuty dobrovolně složiti nechtěl, toho primas neb rychtářové neprodleně k tomu trestáním skutečně přidržeti, a kostelníci takové pokuty k sobě přijmouce, hned je sobě za příjem pořádně položiti, i z nich potom při soudích spravedlivý počet učiniti mají.† *) Zde se končí ten článek v opise Slanském. 4. Item v každý pátky a soboty z rok do roka vždycky (krom kdyby se na ten některý den vánoce přitrefily) abyste se všichni od masa všelijakého, slanin a k tomu podobných pokrmův upřímně zdržovali; tolikéž podobně půst veliký čty- ryceti dnův před velikou nocí, čtvery suché dni, a jiný dni zdrženlivosti od masa, jako před Nanebevstoupení Krista Pána, křižové dni a den sv. Marka evangelisty (když se processí okolo obilí vykonávají), též vigilias a posty před jistými svátky od sv. Římské katolické církve ustanovený a v témž vejš dotčeným vytisknutým poznamenání specifice doložený, každoročně náležitě zachovávali, v dotčené časy a dni zdržendlivý a postní žádných masitých pokrmův, jakž prve oznámeno, ne- požívali; nýbrž na rybách, vaření všelijakým a jiných postních jídlech (seč tak kdo bejti může) střídmě přestali, jednou toliko za den o polednách jedli, a tak právě příkladem samého Krista Pána a mnohých svatých vyvolených božích pobožně se postili, tudy za naše mnohé a těžké hříchy, jimiž Pána Boha hrubě hněváme, na budoucí duší našich spasení, v tom těla svá k hříchům náchylná a schopná skrocu- jíce a z nepravostí trestajíce, polepšiti se hleděli. Nebo k tomu, jakž v písmě svatém u sv. Tobiáše v 12. kapitole [v. 9] psáno stojí: „Dobrá jest modlitba s postem a almužnou. 5. Lání všelijaké, přísahání, hromování, zlořečení, též nestydaté toplzlé a nevážné mluvení, buď z ožralství aneb sice z nešlechetné svévolnosti, i jiné vše- lijaké neřády, kterýž proti Pánu Bohu a dobrým mravům jsou, všem se přísně zapovídají; i vám *pane* primase a rychtáři skutečně se poroučí, abyste vy uslyšíce aneb zvědouce to, že se kdokolivěk toho dopustil, časně jej z takového vejstupku sami trestali; a jestli by jednou, po druhé toho nepřestal, ale víceji se dopouštěl,

Strana 157
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 157 takového abyste na zámek J*VH*Mti tpánu† aneb p. ouředlníku k spravedlivému ztrestání dodali, s ním tu dále žertováno býti nemá. 6. J*VH*Mti †pánu† aby jeden každý ve všem pravou věrnost a poddanost, i ku p. ouředlníku jakožto vám na místě J*VH*Mti tpáně† vystavenému správci náležitou uctivost a poslušnost zachoval; a věděl-li by kdokoliv, že by od někoho proti J*VH*Mti tpánu“ co zlého mluveno nebo jednáno a skládáno bylo, aneb že by se od kohož koliv nějaká škoda J*VH*Mti tpánu† ve dvořích, pivováře, při rybnících a lesích i jinde na čemkoli, buďto kradením neb jakžkoliv jinak činila, hned to J*VH*Mti †pánu† aneb p. ouředlníku každej jako věrný poddaný časně oznámiti jmá. 7. K lidem duchovním, pravým a pořádným katolickým kněžím, zvlášť k správcům svým, totiž panu děkanovi a farářům, abyste všichni náležitou šetrnost a uctivost zachovávali; jim také i k záduším, podobně též do seminarium a špi- tálu† všecky povinné peněžitý platy, desátky a ospy obilní, vše dobrý a hodný na berný minci a spravedlivé míře pořádně v určité časy zouplna odvozovali, i jiné pomoci pilně vykonávali. Kdož by pak toho panu děkanovi aneb farářům, i také k záduším, †do seminarium a špitalu†, čím kdo povinen jest, časně dáti a vykonati nechtěl, toho každého primas a rychtář hned k tomu vězením skutečně přidržeti má. 8. Též aby z lidí poddaných J*VH*Mti †páně† jinam na cizí grunty, kol- latury a fary neb do kostelův k jiným kněžím aneb farářům na služby boží a ká- zání, též o křty, voddavky i jiné svátosti se neutíkal, než majíce na gruntech J*VH*Mti †páně dostatek pořádných *pořádné* kněží, jak zde na děkanství †Sme- čenském† *N* pana děkana †s dvoumi kaplany†, tak i jinde na farách faráře do- sazené, k nim jakožto k správcům svým duchovním, pod kterýž *kdo* náleží, všickni ve všech svých duchovních potřebách, jak na kázání a jiné služby boží, tak i o vše- liké svátosti přicházeti mají; kdež se od nich každému vedle křesťanského spůsobu a obyčeje volně s ochotností bez nemírného ouplatku vykonají a udělí. Kdož by se pak tak nezachoval, a kdežkoliv jinde na cizích gruntech a farách buď se od- dati, neb své dítě okřtíti dal, aneb do jiných nekatolických kostelův chodíval, tehdy ten jistý pokaždý, kolikrát koliv by se toho dopustil, proto netoliko skutečně vězením strestán bejti, ale také pokuty k tomu záduší aneb kostelu, kdež on pří- slušejíce, takové svátosti hledati měl, 6 kop m. propadnouti, a †neprominutedlně† *neprodleně* jednu polovici kostelníkům k dobrému téhož záduší složiti, a druhou polovici, totiž tři kopy m., panu děkanovi aneb faráři tomu, pod kterého správu duchovní náleží, (tak aby oni tím lepší pozor sami na to dali a o tom, kdo by se toho dopustil, na zámek J*VH*Mti tpánu† aneb panu ouředlníku rádi oznamovali), odvésti a dáti jmá. Každá také žena po porodu svým, když jv† *s* šesti neděl po času očištění svého vychází, aby dle starobylého křesťanského chvalitebného obyčeje

Strana 158
158 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: k ouvodu do kostela jíti nikoliv nezanedbávala, k tomu od muže svého napome- nuta, i od rychtáře přidržána býti má. 9. Primasa i rychtáře a konšely, od J*VH*Mti tpána† zřízený, aby každý v uctivosti jměl a jim poslušen byl, pod skutečným trestáním. Když by koliv *jaká cedulka* od J*VH*Mti †pána† neb *pana* ouředlníka do města *N* (aneb †které† vsi *N*) †cedule† odeslána byla, hned ji sobě primas (aneb rychtář), a v nebytí doma primasa (neb rychtáře) starší konšel, přečísti dáti, a to, oč se píše neb vska- zuje, aby hned bez všelijakého †zaměstkání† *zameškání* a prodlévání spraveno, vyřízeno a vykonáno bylo, se vší pilností opatřiti jmá; a když jest ttedy† *který* na zámek obeslán, hned jeden každý, ničímž se nevymlouvajíc, najíti se dej, pod skutečným trestáním. 10. Rychtářové a konšelé aby hromady nedělali bez vlastní potřeby J*VH*Mti tpáně“ aneb obecní. A když by se pak hromada buď pro J*VH*Mti †páně† po- třebu aneb obecní dělala, tehdáž jeden každý soused sám osobně do hromady cho- diti má. Kterýž by pak zoumyslna nepřišel, a jsa doma, byť i na místě svém ženu svou (jakž někteří ten obyčej mají), aneb sice někoho jiného poslal, ten každý aby k té obci 15 gr. m. dal. 11. Ouroky a jiné peněžité platy“ aby ode všech zouplna konečně tejden před svatém Jiřím, a tejden před svatém Havlem, též berně a zbírky všelijaké po napomenutí od *pana“ ouředlníka aneb písaře důchodního před časem v sněmích doloženém vybírány a spravovány byly, a to na dobré minci české; tolikéž osepní obilí na dobré míře, též slepice, vejce a jiné věci dobré a hodné časně odvozovati mají; a kdož by při tom kterém určitém čase toho, čímž spravedlivě povinen jest, nedal a nespravil, ten má proto dostatečně ztrestán i pokutován býti. 12. Jestliže by kdo† z některých míst a porostlin vnově vykopaných a roz- dělaných na gruntech J*VH*Mti †páně“, ujímajíc jich, platu nedával, a tak jej ukrýti chtěl: bude-li to na koho shledáno, tehdy tím neplacením o to, co tak bez platu drží, přijíti a k tomu skutečně ztrestán býti jmá. 13. Řezníci, kteří ve vsech dobytek na prodej bijí, jakž který hovado, vola nebo krávu zabije, byť pak za celý rok nic více než toliko jediný *kus* zabil, tehdy hned jest povinen J*VH*Mti †pánu† ročního platu jeden kámen loje dáti, kterýžto lůj rychtářové při času sv. Havla od nich zvyupomínati a na zámek písaři důchodnímu odvozovati mají. 14. †Když by† *Kdož by z* lidí poddaných jaký dobytek hovězí prodati chtěl, nemá toho bez vědomí a vůle J*VH*Mti †páně“ neb pana ouředlníka činiti, a nikam jinam prodávati, než hned v tom se nejprve na zámku panu ouředlníku opověděti, zdaliž by se takový dobytek pro potřebu J*VH*Mti †páně† koupiti chtěl; tu jednomu každému podle slušnosti z důchodův J*VH*Mti tpáně† placeno, aneb

Strana 159
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638) 159 když by se toho ne potřebovalo, jinam svobodně prodati dovoleno bude. Pakliby kdo bez ohlášení se v tom na zámku a dovolení J*VH*Mti †páně† neb †p. ouředl- níka† *pánův ouředlníků* kdežkoliv jinam co toho prodával, pokuty za to tři kopy m. do důchodův J*VH*Mti †páně† propadne. 15. Žádný šenkýř aneb krčmář na grunty J*VH*Mti †páně aby bez jistého a vlastního JMti páně povolení žádných vín ani piv cizích *ať nebere,* pšeničných ani ječných †nebral“, a to pod pokutou a propadením hned †JMti pánu† toho vína nebo piva i s sudem, též na penězích 8 kop m., *z nich 6 kop m.* J*VH*Mti tpánu“, a tomu, kdož by o tom J*VH*Mti tpánu† nebo p. ouředlníku oznámil, 2 kopě m. k dobrému přijíti mají. 16. A který by šenkýř neb krčmář piva z pivováru J*VH*Mti tpáně† časně nebral, a bez piva den nebo dva nalezen byl, pokuty 2 kopy m. J*VH*Mti tpánuj propadne. Podobně kdyby rychtář o tom vědouce, †o tom† J*VH*Mti tpánu† neb panu ouředlníku neoznámil, túž pokutu dáti povinen bude. 17. Také žádný z poddaných J*VH*Mti †páně† na cizí grunty na pití ne- choď, poněvadž piva J*VH*Mti †páně hodné jsou, při tom každý zůstaven buď; neboť mnozí jdouce na trh aneb sice v potřebách svých do města, přijedouce zase domů, k živnostem svým se navracovati neumí, ale tam celý den, dva i více zůstá- vají a žraním peníze a statky svý mrhají. Protož se vám dostatečně poroučí, abyste toho zanechali, v městech okolních nikdá déle než nejvíc do dvacíti hodin českých nezůstávali, nýbrž pojednajíc a spravíce svou věc a potřebu, časně se domů zase navrátili, a to pod pokutou jedné kopy m. J*VH*Mti †pánu“, a tomu, kdož by to o něm oznámil, †půl kopy† *30 grošů* m. propadením. 18. A poněvadž také v vinopalně J*VH*Mti †páně† ustavičně dobrý a hodné pálený čistotné se pálí a v slušnosti vůbec prodává a vystavuje, tak že tu jeden každý dostatek dobrého pálenýho vždycky najíti a za mírné peníze dostati může: protož se všem přísně zapovídá, aby ho žádný sám pokoutně nepálil, a na gruntech J*VH*Mti †páně† lidem poddaným ani žádnému neprodával; podobně též aby nižádný, zvláště pak z šenkýřův, krčmářův a hokyň, nikam jinam (mimo do- tčenou J*VH*Mti tpáně† vinopalnu) na pálený *ne*chodil, je nekupoval a cizího pálenýho nepil, u sebe neměl a nechoval, mnohem pak méněji odjinud na grunty J*VH*Mti †páně† je *ne*nosil a lidem poddaným *ne*prodával, a to pod skutečným trestáním a toho všeho palenýho propadením. Než z vinopalny J*VH*Mti tpáněj toliko samé, a od nikud jinud, každý vedle své potřeby pálený kupovati, je píti, nic méně i šenkýři a krčmáři, též jisté hokyně (jimžto ttoho† *se ho“ i na dluh †více *něco* věří), všudy jak v městě †Muncifaji† *N*, tak ve vsech po gruntech J*VH“Mti tpáně“ svobodně prodávati mohou a mají.

Strana 160
160 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 19. Při tom se též jednomu každému šenkýři neb krčmáři dostatečně po- roučí, aby noční sedání do půlnoci i do dne a žraní přílišné, povyky nenáležité a z nich pocházející hanění, lání, rvanic i jiných neřádův v hospodách aneb v krčmách nedopouštěli, ani štverákův, kteříž v karty aneb v kostky o peníze hrají, též povalečův, lotrův a kurev u sebe nepřechovávali, takových neřádův a rozpusti- lostí proti Pánu Bohu jak předně sami k zlému příkladu se nedopouštěli, tak ani žádnému jinému jich nepřehlídali. Jestliže by se pak který šenkýř a krčmář aneb kdokoliv jiný takového zlého buď sám dopouštěl aneb jiným přehlídal, tehdy primas neb rychtář hned jej skutečně strestati, podruhé pak J*VH*Mti †pánu† neb *panu“ ouředlníku v známost uvésti jmá, pod pokutou dvouch kop m. 20. Že pak také někteří šenkýři aneb krčmáři čeládku J*VH*Mti †páně† ze zámku i ze dvorův, jak ve dne tak i v noci, u sebe přechovávají, a tu jim folkujíce, tužívání† *řvaní*, her, tancův, rvaček i jiné nešlechetnosti †přehlídali *přehlídají*, tak že mnohdykráte J*VH*Mt †pán† neb ouředlník potřebujíce někoho v službě k vykonání povinnosti a práce jeho, teprva je s nemalým tobtížením† obtížem* po šenkovních domích aneb krčmách shledávati dáti musejí. Protož se to všem šenkýřům aneb krčmářům skutečně zapovídá, aby se toho podnes žádnej více nedopouštěl, a u sebe žádného z čeládky J*VH*Mti páně nezdržoval. Pakli by se kdo tak nezachoval, tehdy tolikrát, kolikrátžkoliv toho se dočiní, pokuty dvě kopě m. †JMti pánu† propadne. 21. Z strany pak ohně, jakž se to často stává, že skrze nedopatření a zvláště †nedbandlivého čeládky nešlechetnou† *nedbanlivé a nešlechetné čeládky*, ano i ně- kdy samého hospodáře †nedbanlivost“ *nedbalce* oheň vychází, a tu velká škoda shořením netoliko jednomu, ale mnohým nevinným se děje: protož mají všady, jak v městě *N* tak i v jedné každé vsi, k tomu *osoby* nařízeny býti, kteréž by v každý měsíc jednou do každého domu nebo dvoru šly, a komíny, jak pilně se vymetají, *pohlídaly*. A jestli by ty osoby nějakou neopatrnost a neřád v tom našly, tehdy to hned na primasa aneb rychtáře vznésti, a on každého takového ne- dbalce skutečně strestati aneb o něm vrchnosti nahoru oznámiti jmá. 22. S loučí rozsvícenou žádný do marštalí, chlívův ani do stodol pod přísným trestáním nechoď, než jeden každý lucerny k tomu užívej. 23. Konopě a lny v jizbách aneb světnicích aby sušeny nebyly, neb takovým sušením často ohně †pocházejí *přicházejí*. 24. Oheň kdyby od koho vyšel, buď ve dne neb nočním časem, a ten o tom věda, že by hned pokřiku k hájení tudělal† *neučinil*, až by se již oheň rozmohl: takový na hrdle trestán bejti jmá. Protož jakž by kde oheň z dopuštění božího vyšel, kdož by jej koliv nejprve shlídl, ten ihned pokřik učiniti, a sousedé všichni

Strana 161
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 161 i s podruhy a čeládkou svou sběhnouti se a hájiti mají, vezmouce jeden každý žebříky, háky, konve a jiné k tomu platné potřeby a nádobí. Kdož by pak †zou- mysla† *zoumyslna* jíti, aneb, přijdouc toliko na divadlo, hájiti nechtěl, ten také pro to přísně trestán býti jmá. 25. Zhoubcův zemských, zlodějův, mordéřův, loupežníkův i jiných škůdcův všelijakých aby žádný při sobě nepřechovával, ani jakým vymyšleným spůsobem fedroval; nýbrž stal-li by se kdy od koho jaký pokřik, buď z domácích neb přes- polních lidí, tu hned jeden každý je honiti pomoci jmá, tak aby škůdcové takoví svého průchodu v zlém neměli, nýbrž pro ochranu jednoho každého se vyplenili. Kdožby pak zoumysla toho učiniti zanedbal, ten skutečně pokutován aneb na hrdle trestán býti jmá. 26. Kdož by komu grunt a statek s povolením J*VH*Mti tpáně† prodal, to aby sobě, tím neodkládaje, do register gruntovních nejdéle ve dvouch nedělích, zač a za jakou summu co prodáno jest, zapsati dal; tak aby z toho †nikdy† *ně- kdy* nějaké nesnáze a zmatkové nepošli, ano i škody skrze to nezašly. 27. Peníze všelijaké gruntovní aby časně beze všeho zadržování na zámku, jakožto na vrchním právě, a ne pokoutně, kladeny byly, pod pokutou ještě jednou tolik propadení, tak aby lidé k svým spravedlnostem přicházeti mohli. 28. Sirotkův poddaných J*VH*Mti tpáně† aby žádný sám sobě ani jiným k službě, zvláště pak na cizí grunty, bez vědomí J*VH*Mti tpáně† aneb p. ouře- dlníka nepřistavoval, než na zámek před vrchnost každého roku při času sv. Mar- tina aby rychtářové je stavěli; kteřížto potom vedle vůle J*VH*Mti †páně† skrze p. ouředlníka v hodný místa služby, k jakéž koliv práci, s dobrým a užitečným jejich obráceni býti mají. 29..Kdož by koliv o kterých poddaných J*VH*Mti †páně†, že by se kdež- kolivěk na cizích gruntech bez jistého a vlastního J*VH*Mti tpáně† povolení a listu fedrovního zdržovali a zůstávali, vědomost jměl: tehdy ten každý jako věrný J*VH*Mti †páně† poddaný hned o takovém každém bez †ušanování† *ušetřování* osob J*VH*Mti †pánu† aneb p. ouředlníku oznámiti má, čímž J*VH*Mti pánu zvláštní zalíbení učiní. Pakliby kdo věda kohožkoliv svévolně zatajil, ten pro to skutečně ztrestán býti má. 30. Sirotci, kteří jsou zběhli a při teď pominulým sv. Martinu se nestavěli, těm aby pověděno bylo, nebudou-li se konečně při sv. Martině příštím stavěti a za milostivé odpuštění žádati, že každý o svou spravedlnost přijíti jmá. 31. Jestliže by která vdova pozůstalá v vdovství, neb děvečka v panenství svém, neřádně se zachovala a poctivost svou potratila, †to† *té* vdově ani děvečce zmařilé hned se nic spravedlnosti její propouštěti nemá, ale J*VH*Mti tpánuj k ruce obrácena bude. Archiv Český XXIII. 21

Strana 162
162 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 32. Když by se také který pacholek †siroteký v tom nezachoval, a jsouce od J*VH*Mti †pána† aneb pana ouředlníka k službě na zámek neb do dvorův i jinde v dobré místo dán, potom by bez vědomí a odpuštění pryč †ušely *odešel*, a při tom čase, když se sirotci stavějí, zase se nenavrátil a nedostavil: tehdy ta- kový každý neposlušný zrádce o svou spravedlnost přijíti, a ji J*VH*Mti †pánu propadnouti jmá. 33. Čeledi jedni druhým aby neloudili, a kdož by v tom shledán byl, má proto náležitě ztrestán býti. Též čeledi vandrovní a od jiných hospodářův zběhlé aby žádný proti zřízení zemskému a snešení sněmovnímu bez listu fedrovního a vě- domí J*VH*Mti tpána† neb p. ouředlníka nepřijímal. Pakliby se kdo toho dopustil, tehdy sám pokutu vyměřenou jeho vrchnosti dáti, a k tomu skutečně ztrestán býti má. 34. Škod na lukách, polích, zahradách jedni druhým aby nečinili, a zvláště na vosetí pasením *osení* od dobytka neb žetím, ani jakkoli jinak taby jedni druhým nečinili† *nedopouštěli*; kdo by se pak toho dopustil a v tom postižen byl, aby ten každý z takové škody, komuž by ji učinil, podle obvedení od úřadu práv byl; k čemuž i vězením přidržán býti jmá. 35. Slibův žádných ani rukojemství za žádného, zvláště na jiné cizí statky, aby žádný bez povolení J*VH*Mti †páně“ nečinil; neb pro takové sliby mnozí o živnosti své přicházejí. Pakli by se kdo toho dopustil, trestání skutečného neujde. 36. Stezek a cest neobyčejných přes pole, louky neb jinde přes obilí, co by komu na škodu bylo, sobě zarážeti aby žádný nedal. Však také silnice a svobodné cesty při všech těch místech aby se náležitě opravovaly, též ohrady a ploty všudy kdež toho potřeba jest, aby k uvarováni své vlastní škody sobě časně dělali a opatrovali. 37. †Rolí† *Polí*, luk a zahrad ani †ničehéhož *ničehož* aby jedni druhým bez vědomí JMti pána aneb p. ouředlníka nezastavovali, ani od gruntův neodpro- dávali, pod pokutou J*VH*Mti †pánu† toho všeho propadení. 38. Žádný také jak na cizích gruntech, tak ani na gruntech J*VH*Mti tpáně† dědin z nápolku, bez jistého vědomí a povolení J*VH*Mti †pána† aneb p. ouředlníka, ať neosívá, než ať každý sám k svému užitku hledí na své rolí osí- vati a je nespušťovati, pod pokutou toho obilí †JMti pánu† propadení. 39. Do mlejnův na cizí grunty aby žádný obilí nevozil, než na gruntech J*VH*Mti †páně“, kdež mlejny †JMti páně† “jsou JVHMti* vlastní aneb lidí pod- daných, tu aby sobě každý mlel, a to pod pokutou propadení jednoho strychu pšenice 40. Mezníky, kde který jest od starodávna, buď v polích, lukách, lesích neb kdekoliv jinde, aby žádný nehejbal, pod pokutou hrdla stracení.

Strana 163
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 163 41. Vždyckny každého roku při začátku měsíce máje, to jest hned po památce svatých Filipa a Jakuba apoštolův páně, ať jedna každá obec na mezníky vychází, a staří lidé, kteříž dobře *jich* povědomí jsou, ať mezníky, hranice, kopy, †maršali *marstaly* [snad maršejdy, Markscheiden] při tom času mladším ukazují a je obnovují. 42. Také žádný ať sobě žádným vymyšleným spůsobem v polích a lukách †převorávati *přivoravati* nedopouští, ani sám toho jiným nečiní; a pokudž by se kdo cizí v grunty zoumyslně a všetečně vkládati chtěl, tehdy to hned na J*VH*Mt †pána“ anebo p. ouředlníka vznésti nemeškejte, pod přísným trestáním. 43. Při rybnících jestli by kdo čepy hnul, aneb jiné překážky v trubách neb v hrázích, na škodu buďto J*VH*Mti tpáně† *aneb pánů ouředlníků* vlastní aneb lidí poddaných, svévolně činil, tehdy takový lehkomyslný člověk pro to na hrdle trestán býti jmá. 44. *Z* Rybníkův J*VH*Mti †páně† kdyby který tekl a voda se hrází probírala, kdožkoli to spatří, hned o tom †JMti pánu† *Jeho Vysoké Hraběcí Excel- lencí* neb p. ouředlníku oznámiti jmá. Nad to pak jestli by již přívaly a povodně na kterej rybník přišly, a on se †trhati† *strhati* chtěl, tehdy aby jeden každý bez prodlévání šel a hájiti všelijak pomáhal, pod přísným trestáním. 45. Okolo rybníkův J*VH*Mti †páně†, když se ryby †lovějí† *loví*, aby sviněmi žádný nepásl, pod propadením těch sviní. 46. V lesích J*VH*Mti tpáně† (poněvadž sice žádný poddaný lesův svých žádných nemá) abyste nic nemejtili, a žádného dříví nesekali ani loučí neloupali; kdož by se pak jináče zachoval, dříví †ňáké† *nějaké* sobě osobovati směl, a ne- majíce od J*VH*Mti †pána† sobě je prodáno aneb †darováno† *dáváno*, bez po- volení J*VH*Mti tpáně† mejtil, sekal a tak ustraňoval: ten každý netoliko tu škodu J*VH*Mti tpánu† dvojnásobně nahraditi a zaplatiti, ale také přísně jako jiný zloděj ztrestán býti má. Načež hajní přísežní bedlivý pozor dávati, a zvěda o něčem ta- kovým, ihned o tom beze všeho zatajení† *zatajování* a prodlévání J*VH*Mti tpánu† aneb p. ouředlníku i polesnýmu oznámiti jmá. 47. To také J*VH*Mt †pány všem skutečně zapovídati ráčí, aby žádný na zbírání drobného suchého dříví do lesův a hájův nikdá v jinej den nechodil, než toliko jedinou v týmdni, totiž ve středu (krom když by se v týž den ňáký svátek natrefil, toho do následujícího čtvrtku zanechati mají); a tu nic syrového nelámajíc, jen to drobné suché dřívíčko, kteréž tak samo odpadlo, na zemi zbírati a sobě domů pěkně odnésti mohou. Však žádnému cizopanskému té svobody, aby v lesích J*VH*Mti †páně† suché dříví zbírati mohli, užiti polesný ani hajný dopouštěti ne- mají, lečby prvé sám v kanceláři J*VH*Mti tpáně“ postavíce se, za to žádal, a do obzvláštního registříku zapsati se dal, a na to todpověd *od* pana ouředlníka 21*

Strana 164
164 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: cedulku aneb jisté znamení dostal; kteréž, jdouce do lesův, vždyckny při sobě jmíti, a polesnýmu neb hajnýmu pro důvěření ukázati jmá; také aby potom v letě jeden každý za to J*VH*Mti tpánu† po jednom dni roboty †ženní *zimní* [?] vykonal. V kterýžto den, totiž každou středu, také s každé vsi některej hajnej do lesův a hájův choditi, ano i polesnej všudy k tomu pilně dohlížeti jmá, aby se při tako- vém suchého dříví zbírání žádná škoda J*VH*Mti †pánu† na syrovým dříví nečinila. Pakliby kdožkoliv, by pak i poddaný J*VH*Mti †páně† byl, v jinej kterej koli den, mimo středu, v lese na zbírání dříví shledán, aneb také i v středu v dělání škody J*VH*Mti †pánu“ postižen byl, ten má hned na zámek přiveden, a tu jiným k vej- straze pokutován a ztrestán bejti, i také hajným neb tomu člověku, který ho v lese postihl a nahoru přivedl, z pokuty 30 gr. m. †pokuty“ dáti musí. 48. V mladinách všelijakých, netoliko v ročních a dvouletých, ale též v 3, 4, 5 i šestiletých, aby žádnej dobytky nepásl, pod zajetím týchž dobytkův, kteříž by kdy v takových mladinách postiženi byli, a polesnýmu neb hajným, kdož by o tom pověděl, jedny kopy m. propadením. 49. Žádných †kozíý *koz* na gruntech J*VH*Mti †páně† bez jistého povo- lení aby žádný nechoval, pod skutečným trestáním a těch všech koz, u kohož by se koliv našly, propadením. 50. Lovův, †z† ručnic i z †kuše† *kuší* střílení, a jiných všelijakých my- slivostí v lesích i v polích, též i ryb a rakův kdežkoliv v rybnících, potocích a struhách lapání žádnej se nedopouštěj, pod přísným trestáním a dle uznání po- kutováním. Jestliže by pak jeden do druhého †co toho† *to* věděl, a J*VH*Mti tpánuj neb p. ouředlníku neoznámil, na koho by se to koliv shledalo, ten zároveň s činícím trestán bude. 51. Jestliby kdo koliv cizí na gruntech J*VH*Mti †páně† jakoukoli mysli- vost, buď s chrty, jestřáby, s rukávníky, sítěmi, tenátky a voky, aneb *s* ručnicí, kuší i jinak provozoval: poněvadž J*VH*Mt †pán toho žádnému dopustiti a po- voliti chtíti neráčí, kdožby koliv jej spatřil, aby každej nemeškaje o tom rychtáři a konšelům oznámil; a oni spolu s jinými sousedy svými spěšně vyjíti, za ním po- spíšiti, jeho se, kdo by byl, na jméno i příjmení ptáti. A pokudž by osoba z stavu panského aneb rytířského byla, tu hned ji dostatečně usvědčiti; potom pak nepro- dleně také to J*VH*Mti †pánu† aneb p. ouředlníku v známost uvésti mají; nic- méně i k tomu se přičiniti, aby chrta nebo jiného psa, vyžle, vohaříka, na znamení jemu zajali a J*VH*Mti †pánuj dodali. Pakli by prostý člověk byl, takového bez šanování s ručnicí, sítěmi i jinými mysliveckými přípravami, kteréž by sebou měl, zmužile vzíti a na zámek přivésti mají, v čemž J*VH*Mti tpánu obzvláštní zalí- bení učiní. Naproti pak tomu, jestli se tak věrně v tom nezachovají, tehdy beze vší milosti pokutováni a trestáni budou.

Strana 165
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 165 52. Čihadel na ptáky bez povolení vrchnosti žádnej sobě nestroj, a tudy škody na dříví nedělej, pod skutečným trestáním. Než †kdež *když by od J*VH*Mti †pána† neb p. ouředlníka komu číhati povoleno a místo čihadlu vykázáno bylo, tehdy z každého čihadla na gruntech J*VH*Mti †páně† každej čihař to, co a jak s ním smluveno bude, buď na penězích neb na ptácích, každého roku náležitě od- vozovati má. To se tak všem čihařům pod skutečným trestáním zapovídá, aby, což tak koliv ptákův chytí, jinam je neroznášeli, ale vždyckny nejprve nahoru na zámek ptáky nosili neb posílali, a zdaliž *by* jich pro kuchyni J*VH*Mti †pána potřebují *potřebovali* neb koupiti †chtějí† *chtěli*, se dotazovali; tu jednomu každému podle slušnosti od písaře důchodního zaplaceni budou. 53. Žádný do lesův ani do pole na gruntech J*VH*Mti tpáně† psův ať sebou nevodí a nebere; než kdo je chovati chce, ať je doma na řetěz váže, pod pokutou jednoho strychu ovsa; neb se takovými psy nemálo zvěř rozhání a roz- ptyluje, i také mnoho mladých zajícův a koroptví pohubí. Též kdožby koliv kdy, jako obyčejně při času luk klízení, vejce bažantí neb koroptví shlídl a našel, nedo- tejkajíce se jich všetečně, ale nechajíc okolo nich něco neposečené trávy, v níž by skryty *byly a* zůstávaly, ať s nimi žádný nehejbá, pod přísným trestáním. 54. Žádný bez povolení J*VH*Mti tpáně† aby v cizích horách neb skalách nedělal, ani sobě je od žádného nenajímal, pod pokutou dvouch kop m., ale raději v horách J*VH*Mti †páně“ a v svých vlastních skalách, kdož je má, aby každej pilně dělal. A kdožkoli kámen mlejnský ulomí, ať hned ouředníkům horním nad skalami právo J*VH*Mti †panu náležitě zouplna odvede; sice na kterého by se to uznalo, že by hned po ulomení práva nedal, a tak je ukryti chtěl, pokuty J*VH*Mti tpánu† tři kopy m. a horním ouředlníkům 30 gr. m. propadne. 55. Přímluv aby žádnej †nikdež *nikdy* u žádného nehledal, nýbrž jestli by kdo v čem na p. ouředlníkovi slušně přestati nemohl, tehdy se o to k J*VH*Mti †pánu i k Její Mti paní† (poněvadž †Jich Milost† *JMt* každému v čas potřeby, když se opověděti dá, volného ucha propůjčiti chtíti ráčí) utéci, a tu svou potřebu volně přednésti může. Neb od též vrchnosti své milostivé jeden každý podle spra- vedlnosti opatřen bude bez mnohých outrat, darův a zbytečných zaneprázdnění. Pakli by kdo přes to vždy přece jinde přímluv sobě hledal a †zoumysla *zoumyslna* za- neprazdňoval, ten by již pro to †slušně† *skutečně* ztrestán bejti musel. 56. Kteří J*VH*Mti tpánu† do truhlic sirotčích neb zádušních, †seminární, špitální a obecních, též panu děkanu, farářům, krčmářům a jiným lidem co dlužni jsou, to aby jedenkaždý nejdéle do hromnic nejprve příštích bez dalšího prodlévání pod skutečným trestáním zaplatil, tak aby žádnej v dluzích vězíce, nimi se †do- konce† nezavedl.

Strana 166
166 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: 57. Při kterém gruntu koně neb klisny chovati náleží, a kdež je předešle chovali, ten každý hospodář beze vší vejmluvy grunt svůj takovým potahem hned záhy z jara opatř. Kdož by pak toho učiniti †zanedbal† *zameškal*, ten časně ji- nýmu grunt svůj prodati musí; neb J*VH*Mt †pán† takových nedbalých lidí a zlejch hospodářů, kteří statky spouštějí, na gruntech svých trpěti chtíti neráčí. 58. Každý hospodář aby tolik podruhův, kolik se jich kde chovati má, rád choval, avšak žádného cizopanského bez listu fedrovního a bez vědomí J*VH*Mti †pána† neb p. ouředlníka k sobě nepřijímal. Kdož by se pak podruhy neopatřil, tehdy hospodář sám za každého roboty zemní*) při nejmíň jeden den vykoná- *) V obou rkpsích stojí ,zemní, nejspíš chybou místo ,ženní“. vati musí. 59. Když kdo koliv buď z sousedův aneb podruhův, manželek, dětí jich stůně a nemocný leží, byť se tak nebezpečná a hrubě těžká nemoc bejti nezdála, proto přece †nict *mezi* tím zhřešeno ani nemocnýmu uškozeno nebude, což J*VH*Mt †pány všem vám, obzvláštně pak rychtářům pod nemilostí dostatečně po- roučeti ráčí, aby jeden každý, kdož by o takovém nemocném člověku věděl, hned časně, tím neprodlévajíc, pro správce svého duchovního kněze katolického na kol- latury J*VH*Mti †páně† (a ne jinam) poslal, a k němu ho uvedl, tak aby týž ne- mocný duši svou potřebnými svátostmi dobře opatřiti mohl; nebo ne hned pro to umře, když, co věrnému křesťanu náleží, vykoná, nýbrž takové svátosti každému netoliko po smrti k duši jeho spasení, ale pokudž vůle boží v tom jest, i k brz- kému na těle pozdravení velmi užitečné a prospěšné jsou. Pakli †by kdo (čehož Bůh uchovati rač) nemocného, věda o něm, svévolně před smrtí zameškal, a tak †nepokání i proto† třebas věčného zatracení jeho vinen a příčinou byl, ten každý bez milosti přísně trestán býti jmá. 60. A kdyžby který hospodář osedlý aneb také podruh, něco svého na pe- nězích mající, prostředkem smrti s tohoto světa sešel, hned rychtář o tom J*VH*Mti †pánu† aneb †úředníku† *ouředlníku* oznámiti, a to, aby se zatím nic po umrlým nerozmrhalo a nerozundávalo, náležitě opatřiti jmá; tak aby se potom všecek a všeliký statek jeho, na čem ten koliv, na mále neb na mnoze pozůstane, zinven- tovati mohl; a buď že by děti sirotky po sobě zanechal, aby těm až do let jejich bez umenšení spravedlivě dochován byl; aneb když by žádných dětí mužského aneb ženského pohlaví po něm nezůstalo, ani žádný kšaft udělán nebyl, tu aby takový statek nejbližším krevním přátelům nápadním právem obyčejným, aneb pokudžby ne- božtík kšaft pořádný tudělal“ *učinil*, aby těm, kterýmžby ten kšaftující člověk obojího pohlaví co dal a odkázal, po smrti jeho postoupen a vydán byl; tak aby to vše dobrým řádem jíti a spravedlivě jak náleží opatřeno a rozděleno býti mohlo. 61. Co se dětí, obzvláštně mužského pohlaví pacholat dotejče, v tom se veliký neřád bejti spatřuje, že rodičové, maje někteří z požehnání božího čistý, po-

Strana 167
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 167 dařilý a vtipný dítky, do školy je neposílají, a k liternímu učení aneb vždy na †ňáké† *nějaké* řemeslo nedávají, ale raději doma v zahálce chovají, potom k po- hánění koní, krav, telat i husí pasení a hlídání je užívají, a tak se jim nejlepší jejich léta †maří† *zmaří*, ježto mnozí [sic] děti, když k létům svým přicházejí, teprva na své rodiče těžce naříkají; protož J*VH*Mt †pány pod skutečným tre- stáním poroučeti ráčí, aby jeden každý, a zvláště možnější, syny své, též i sirotky, které při sobě má, hned z mládí v 5, 6, 7 a 8 letech do školy na děkanství †Sme- čenské† *N* a do seminarium *N* i jinam (však kde katolického náboženství jsou, a ne mezi sektáře) na učení aneb někam na ňáké hodné řemeslo, však vždycky s vědomím a povolením J*VH*Mti †páně† odsílali a dávali, tak aby oni naučíce se něčemu, potom se ke cti a chvále boží vrchnosti své milostivé a jiným dobrým lidem uměním aneb řemeslem svým hoditi, a při tom také sami se dobře živiti, †a† *ano* i v čas nastalé potřeby rodičům pomáhati mohli. 62. A jakož se veliká bezbožnost proti pánu Bohu buď od zlořečených *čarodějných* aneb jiných lehkomyslných lidí v tom působí, že boží †mouka† *muka* od dobrých lidí z obzvláštní pobožnosti z kamene neb dřeva ustavená, v své celosti státi nechati a trpěti nemohou, ale je lámí [sic], sekají a kříže z nich †srážejít *schazují* i také někdy celý a nový boží muka dokonce na zem porážejí, jakoby tu znamenité rekovství provozovali. Protož J*VH*Mt †pány všem i jednomu ka- ždému skutečně poroučeti ráčí, tabyste *aby* se toho podnes žádný nedopouštěl. Kterýž by pak v takové nešlechetnosti shledán a uptán byl, ten, buď on poddaný neb nepoddaný, beze vší lítosti a milosti jiným k budoucí vejstraze přísně trestán bude. A poněvadž boží taková muka lidi tudy jezdící a chodící, když je spatřují, bez pochyby k †rozpomenutí“ *rozpomínání* se na ukřižování a velký trápení Krista Pána a Spasitele našeho a tudy k větší pobožnosti je vzbuzují: z té příčiny J*VH*Mt †pány to jmíti chtíti ráčí, abyste netoliko polámané a zbořené zopravo- vati, ale i nový boží †mouka† *muka*, kdežkoliv prvé nejsou, před i za každou vsí, kudy se do ní vjíždí a zase z ní vyjíždí, zdělati a postaviti dali. A v kteréžby vesnici lidi tak možní nebyli, aby z kamene je zdělati dáti mohli, tehdy ať dřevený postaví. Pokudž dřev k tomu hodných sami nemají, když na zámek přijdouce, za to žádati budou, J*VH*Mt tpán k takovému pobožnému skutku ráčí jim chtíti dřeva hodný sám milostivě darovati. 63. †Aby*) každý věděti mohl, co by kdy v některých potřebách svých od čeho a komu jakým [čti: jaké] případnosti dávati a platiti jměl, takový v tom řád JMt pán ráčí nařizovati, tak aby žádnej vejše i více mimo to od nižádného šacován a potahován nebyl: *) Články 63 a 64 jsou psány v opise Citolibském, ale scházejí docela v opise Slanském.

Strana 168
168 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a) Předně od zápisu trhového z každého sta kop m. po jedné kopě m., totiž půl kopy m. kupující dávati [sic], a z toho se tři služebníci JMti páně, totiž pan správce všeho JMti páně hospodářství, pan ouředlník, též důchodní a spolu sirotči písař rovnými díly spravedlivě rozděliti mají. Tolikéž vejmazného při doplacování gruntův, že se v registřích gruntovních od p. správce JMti páně doloží tyto slova: „A tak majíc grunt svůj zaplacený“, za to témuž panu správci samému dva gr. m. dávati se má. b) Item při soudích od propuštění peněz gruntovních z každé kopy m. lidé poddaní JMti páně po jednom gr. m., a přespolní po dvouch gr. m. dávati; a z toho všeho, což se koliv sejde, dotčený tři osoby také na tři rovné díly spravedlivě po- děleny býti mají. c) Dále při prodávání dříví v lesích JMti páně, co se koliv za dříví utrží, z každý kopy m. JMti pánu do důchodův přijato, mimo to vždyckny ještě sekerního neboližto pařezného po pěti gr. m. od toho, kdožby koliv dříví koupil, přidati se má. Z toho má přijíti dotčenému p. správci jeden gr., ouředlníku jeden gr., důchodnímu písaři jeden gr., polesnýmu jeden gr., a hajným všem spolu na rovný díl též jeden groš, vše míšenský. Kdež pak žádného polesného není, tehdy ten jeho díl hajným všem společně náležeti jmá. d) Item při prodávání ryb z rybníkův neb sádek JMti páně kupující z kaž- dého džberu kaprův práva neb podžberného po 6 gr.; pakli by se na kopy prodá- vali, tehdy s každé kopy kaprův po 8 gr., vše míšenských, složiti, a z toho se na- depsaný pan správce, p. ouředlník, důchodní písař,*) fišmistra ani opatrovníka sádek nechovalo, tehdy na místě fišmistra ten jeden groš panu ouředlníku, a na místě opatrovníka sádek též jeden groš důchodnímu písaři přibýti má. *) Zde vypadlo několik slov, snad: fišmistr a opatrovník sádek poděliti mají rovným dílem; kde by se pak fišmistra... e) Když se koliv z obilnice JMti páně obilí prodává aneb půjčuje, tehdy od vyměření jednoho každého strychu pšenice, též jednostejně od hrachu a pohanky vždy po jednom gr. m., od jednoho strychu žita po 6 penězích, od strychu ječmene po čtyrech penězích, od strychu ovsa po třech penězích, vše míšenských, kupující obilnému písaři dávati má. ƒ) Item v prodeji vína ze sklepů JMti páně, kdož je kupuje, z každého vědra vína, v jakýmkoliv sudu počítajíc, klíčníkovi po pěti gr. práva, i k tomu sládkům po jednom gr., vše míšenských, šrůtky, a tak tolik, co se koliv v kterém sudu věder sečte, odvozovati má. 9) Též při vystavování piv z pivovárův JMti páně všickni šenkýři, krčmáři i jiní lidé beroucí pivo, z jednoho každého věrtele piva bílého po třech gr. m., a z každého dvouvěrtelního sudu, slově polovozí, piva starého po šesti gr. m. sládkům dávati mají

Strana 169
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 169 h) Nicméně písaři JMti páně listovnímu od každého vejhostního listu, nímž by JMt pán koho na cizí grunty propustiti ráčil, bohatší lidé po dvou kopách, chudší pak toliko po jedné kopě m. dávati mají. i) Podobně také listovnímu písaři od každého listu fedrovního, když JMt pan komu se spovandrovati a jinde bydleti aneb sloužiti do jistého času povoliti ráčí, po 10 gr. m. dáváno býti má. k) Nicméně od každého psaní, v příčině kohokoliv někomu učiněnýho a vy- pravenýho, vždycky od kratšího po třech gr., a od delšího po čtyrech gr., vše mí- šenských, témuž písaři listovnímu odvozovati se má. l) Naposledy též i všem jiným suplikací spisovatelům na gruntech JMti páně, lidem poddaným JMti, od každé potřebné suplikací, kratší po 3 gr., a od delší po čtyrech gr., vše míšenských, placeno bejti má. m) A mimo toto jisté vyměření žádný služebník JMti páně nižádného člo- věka, zvláště pak poddanýho JMti páně, v nic více potahovati a přespříliš šacovati nemá, pod skutečným trestáním.† 64. †Z toho pak všeho nadepsaného placení netoliko JMt pán jakožto vrch- nost, aby [čti: ale] i všeckna záduší na kollaturách JMti páně, též seminarium a špitál Smečenský, docela se vynímají a toho všeho osvobozují; kterýmž všem ka- ždého času to všecko zdarma ochotně vykonávati, propouštěti a vydávati se má.“ 65. Že pak také slušná věc jest, aby lidé poddaní J*VH*Mti †páně† pod jednou svou milostivou vrchností (jsouce tak *také* všichni jednosvorně svaté a pravé víry katolické) jakožto domácí vespolek se upřímně milovali, sebe sami neopouštěli, nýbrž nad jiné cizí ve všem dobrým a užitečným jednomyslně rádi *se“ fedrovali: protož J*VH*Mt tpány vám všem věrným poddaným svým milostivě *a dostatečně* poroučeti ráčí, abyste soli žádný nikdež jinde na cizích gruntech nekupovali, pod pokutou pobrání té soli a dvouch kop míšenských k obci †Munci- fajské† *N* propadení. Ale poněvadž při obci v městě †Muncifaji† *N* vždýcky sůl dobrá v forotu se nachází, tu jeden každý k potřebě své koupiti může. 66. Též J*VH*Mt tpán přísně zapovídati ráčí, aby se hokyněm pro bílý i režný chléb na cizí grunty choditi, a jej jako v městě †Muncifaji† *N*, tak ani v žádné vsi na všech gruntech J*VH*Mti †páně“ prodávati nedopouštělo; nýbrž aby všecky hokyně, které s chlebem bílým i režným na gruntech J*VH*Mti †páně“ handlovati chtějí a handlují, podnes nikam *jinam* do okolních měst, než toliko do téhož města *N* †JMti páně Muncifaje† pro takový chléb k domácím pekařům chodily, a od žádného tjiného† jinde, než tu od nich, jej kupovali; poněvadž v témž městě *N* také hodní pekařové jsou, kteří obilím a †moukou† *mukou* vždyckny se zásobovati a časně opatrovati, chleby bílý i režný, dobrý a hodný spravedlivě napékati, a týmž hokyněm v slušnosti i s nádavky, tak jako jinde tu v okolních Archiv Ceský XXIII. 22

Strana 170
170 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: †městech *místech* jiní pekaři dávají, dostatek chlebův dodávati a prodávati se zakázali. Kteráž by se pak hokyně tak nezachovala, chleby bílý i režný od cizo- panských pekařův brala, a po gruntech J*VH*Mti tpáně† nosila a prodávala: tehdy ji v městě i ve vsích od rychtářův takový cizí chléb všecek, s kterýmž by posti- žena byla, pobrán, a chudým lidem do špitálu dán, i k tomu ještě ona seděním v trdlici za jeden den ztrestána bejti má. Pakliby který rychtář hokyním ten neřád přehlížel a z něho je netrestal, pokuty dvě kopě m. do cechu řemeslníkův města †Muncifaje† *N* dáti bude povinen. 67. Podobně aby sobě žádný těch řemeslníkův, kterýchž se v městě J*VH*Mti †páně Muncifaji† nachází, nikdež jinde nehledal a peníze své na cizí grunty zou- mysla nevyvážel; ale poněvadž v témž městě †Muncifaji† *N* také hodní řemeslníci jsou, tu aby jeden každý při nich potřeby své dělati dal, od nich kupoval, a jim jakožto domácím spolupoddaným J*VH*Mti tpáně† raději, nežli cizopanským, ten některej peníz dopřál; neb také od nich všechno jednomu každému za slušné peníze uděláno a prodáváno bude, tak aby v témž městě† *místě* poctivý řád cechovní zvelebován byti mohl. Kdož by se tak nezachoval, pokuty do cechu †Muncifajského† *N* dvě kopě m. propadne. 68. †Kdo by *Kdyby* jaké krávy pronajíti chtěl, ať je raději na gruntech J*VH*Mti tpáně† poddaným, nežli cizopanským, najímá. 69. Umřelo-li by komu jaké hovado, ten ovčáku J*VH*Mti tpáně† o tom znáti dej, a k té práci žádného cizího ovčáka nepotřebuj. 70. A co se kde s čeho koliv jakých toužitečkův† *oužitkův* a důchodů obecních schází, nemají to lidé mezi sebou prožírati a mrhati, ale obec neb každá osada, dadouc sobě na to obzvláštně truhličku udělati, v ní takové peníze k do- brému vší obce bezpečně chovati a je věrně opatrovati mají. 71. Truhlice pak sirotčí, zádušní †a špitální† *seminární“ i obecní všechny zde na zámku ve sklepě bezpečným dobře opatřené zůstávati, od kteréhožto sklepu zapaditého zámku velký klíč sám J*VH*Mt †pán†, a od zámku visutého menší klíč pan ouředlník, od truhlic pak sirotčích a obecních, dvěma zámky rozdílnými dobře zamčených, v městě primas a ve vsech rychtář, každý od svý jeden klíč, a k tomu přední konšel druhý klíč; též od zádušních truhlic dva přední kostelníci rozdílný dva klíče, podobně od seminární i špitální truhlice od každý *též* roz- dílný dva klíče ouředníci téhož seminarii a špitála †Smečenského† *N* jmíti mají; tak aby nikdá jeden bez druhého, a zvláště bez vůle a vědomí J*VH*Mti tpáně† i ouředlníka k takovým penězům přijíti nemohl; a z těch všech peněz každého roku při soudech pořádní počtové činiti se mají. 72. Naposledy poněvadž tato dobrá a chvalitebná předložení ke cti a chvále boží, i také k obecnému dobrému od J*VH*Mti †pána† spravedlivě zřízena jsou:

Strana 171
Řád poddanský Jaroslava z Martinic (1638). 171 protož ráčí J*VH*Mt †pán ke všem té naděje bejti, že se všickni jako věrní poddaní v tom ve všem tak a nejinakž poslušně zachováte. Což když skutečně uči- níte, J*VH*Mt tpány ráčí vám to svou milostí spomínati, a v věcech slušných vás milostivě a otcovsky chrániti. Kdožby se pak tak nezachoval a poručení J*VH*Mti tpáně zlehčíce *zlehčuje* v čemkoliv některý z těchto artikulův přestoupil, ten každý jakožto neposlušný má pro to skutečně trestán býti, tak že se ním jiní káti mají. A jsouce to vám všem v známost uvedeno, již se žádný nevědomostí vymlouvati nemohouce, bude se věděti každý čím spraviti. 73. Že pak pro rozličnost a množství jiných věcí (kteréž na díle časem k proměnění svému přicházejí), všeckno tuto vysloveno býti nemohlo: protož kdy- koliv co dále tak neb jinak J*VH*Mt †pány komu poručiti, aneb skrze p. touře- dníka† *ouředlníka* naříditi ráčí, to vše jeden každý ochotně a poslušně vykonati, a v tom se vždyckny věrně a upřímně poddaně zachovati jest a bude povinen. Pán Bůh rač dáti štěstí. 213. (Ok. 1640.) Ctyři formule přísah, jak byly činěny od hospodářských zřízenců za knížete Jana Antonína z Eggenberka na panstvích Krumlovském, Vimberském a Drslavském. [I] Přísaha písaře obročního a hospodářského na panstvích. Slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Mariji a všem Božím svatým, též osvícenému knížeti a pánu panu Janovi Antonínovi herzogu na Krumlově a knížeti na Eggenberku, hraběti z Adlsperku, pánu na Petově, na Kherspurgku, Eheten- hausu a Strosu, nejvyššímu dědičnému maršálku v Horních i Dolních Rakousích nejvyššímu komorníku v Štýrsku, a nejvyššímu dědičnému šenku v Korytanech a v Srbích, knížeti a pánu mému milostivému: že chci v povolání svém, do kteréhož sem uveden, jak na přijímání obilí desátečního dvořského i mlejnského, též také dobytka, mlíčného, havědi i všelijakého jinšího hospodářství při zámku a dvořích, též obročnicích JMtiKcí panství Winterberského a Drzslavského, věrně a upřímně se chovati, míru spravedlivou od lidí bráti a zase vydávati, [k] vobilí a jinšímu hospodářství pro ubyté škody začasto přihlídati, a aby jak od železa starého i jinšího hospodářství, což by se dále k užitku přivésti mohlo, nic daremně se nerozundávalo nebo ustraňovalo, nýbrž zase mezi jinší železo neboližto potřeby se obrátilo a potře- bovalo, na to bedlivě pozor míti; neřády všelijaké, pokudž by se jaké při obroč- nicích a hospodářství díti chtěly, dle nejvyšší možnosti přetrhovati a o nich vrch- nosti mně představené oznamovati, a in summa ve všem tak věrně a náležitě sloužiti 22*

Strana 172
172 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a se chovati, neušetřujíc v tom žádného přátelství, bratrstva, tovaryšstva, ani které jiné věci pod nebem. Toho mi dopomáhej Pán Bůh všemohoucí i všickni svatí Amen. [II.] Přísaha rybákův. Přísahám Pánu Bohu všemohoucímu a všem Božím svatým, též osvícenému knížeti a pánu, panu Janovi Antonínovi oc, knížeti a pánu mému milostivému, že chci věrnej a pilnej rybák býti, na vody neboližto potoky mně svěřené pilně dohlídati, a v nejmenším na nich žádné škody činiti nedopouštěti, ani sám se čeho dočiňovati, buďto nečasným chytáním anebo příliš hrubě vod vy- lovením, jakž by se státi mohlo; co se pak koliv od ryb i jiného chytí, to vše věrně k JMtiKcí zámku a potřebě a jinam nikam dodávati a obraceti, a in summa na vše, co by k mému povolání příslušelo, tak aby se na vodách JMtiKcí v nej- menším žádné škody nestalo, pilný pozor míti, a kdyby se co nescestného [sic] při- trefilo, to časně tu, kdež náleží, vznésti, žádného v tom neušetřujíce pro přízeň, přátelství, bázeň aneb dary, ani kterou jinou vymyšlenou věc. Tomu mi dopomáhej Pán Bůh všemohoucí a všickni svatí. Amen. [III.] Přísaha fořštův. Já N. slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, Blahoslavené Panně Mariji matce jeho a všem milým Božím svatým, též milostivé JMtiKcí vrchnosti, tak jakož jsem za fořšta učiněn, že v tomto mém povolání v revíru N. mně svěřeném vždyckny náležitý pilný a věrný bejti chci, předně na lesy JMtiKcí a dříví, též rybný potoky, jako i na mezníky a hranice, aby takový vyvržovány, skaženy aneb v nic obráceny nebyly, též na všelijakou pernatou a srstnou červenou a černou zvěř dobrý pozor dávati, žádnou škodu, jak skrze okolní, tak semo tam se toulající cizí myslivce v stanovištích činiti nedopouštěti, aneb sám co tako- vého se dočiňovati, zpronevěřiti, ustraniti, ani pro užitek můj prodávati, aneb pro přátelství rozdarovati, aniž takových škod, kdybych se dověděl, zamlčeti a zatajiti, nýbrž všechno malé i veliké, a cokoliv bez náležité cedulky v lesích sekaného najdu, to ihned i dočiňujícího mé vrchnosti oznamovati, jako i také bez vůle, vědomí a poručení JMtiKcí a oberjägra, mé představené vrchnosti, žádnou velikou zvěř stříleti aneb jiným toho se dočiňovati dopouštěti. Co by pak s náležitým po- volením skrze mne aneb skrze jinší cizí kradmo zastřeleno bylo, to vše, jako i co sice od malý zvěři, ptactva, též jiné škodlivé stříleti povinen jsem, nikam jinam než k zámku Krumlovskému odevzdávati, a žádnému jinému, buď on kdo buď, nic z toho prodávati; všelijaké prodané a k JMtiKcí vlastní potřebě obrácené dříví v místech těch, kde by staništi beze škody bylo, vykazovati; item na louky a rejty, které vyplaněné budou, dohlídati, o takových ihned vrchnosti oznámiti, tak aby pokaždý, když takový při začátku se vyplaní aneb potomně rozšíří, časně ourok a plat jistej na ně uložen býti mohl. In summa všelijakou škodu, která by se na- jíti mohla, vyjeviti, a v tom ve všem se tak zachovati, jak na poctivého a věrného fořšta náleží a sluší, a toho jinak nečiniti buďto pro přízeň aneb nepřízeň, přátelství

Strana 173
Formule přísah na panstvích Eggenberských (1640). 173 a jakoukoliv jinou příčinou, která by pod nebem vymyšlena býti mohla. Toho mně dopomáhej Pán Bůh všemohoucí, blahoslavená Panna Maria matka jeho i všichni milí Boží svatí. Amen. [IV] Přísaha hajnýho. Já N. slibuji a přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Mariji matce jeho, a všem milým Božím svatým, též JMtiKcí, mé milostivé vrchnosti, tak jakož jsem za hajnýho učiněn, že v tomto povolání vždyckny věrný a pilný bejti, k forstu mně svěřenému časně a začastý dohlídati, na všelijakou zvěř jako i na potoky rybný dobrý pozor dávati, žádnou škodu jak v lesích tak v staništích na zvěři a ptactvu činiti, ani toho jinýmu činiti nedo- pouštěti; žádnému svejm vědomím bez povolení vrchnosti a zámku JMtiKcí Krum- lovského, též z důchodův obyčejným sekrytem shotovenou cedulkou [sic] žádný dříví prodávati ani sekati a z lesův vyvožovati dáti, též ani sám toho dočiňovati chci a mám; za dříví prodané od lidí peníze, jako i daně a ouroky z rejtův a planin, které lidé k svejmu užitku mají a z nich platy dávají, dobrý pozor dáti, aby žádný z nich bez platu žádného neužíval, a kdyby kdokoliv znovu sobě rejt vyplaniti chtěl, to časně p. písaři důchodnímu oznámiti, tak aby tu, kde by zvěři a ptactvu beze škody bylo, vykazováno a připsáno, jako i ourok jistý a obyčejný na to po- ložený bejti mohl; ano ve všem, co by JMtiKcí k užitku a dobrému bylo, nic pře- hlížeti, nýbrž jak na dobrého a věrnýho hajnýho náleží, se vždyckny náležitě, spra- vedlivě a věrně chovati, a jinak nečiniti buďto pro přízeň anebo nepřízeň, přá- telství nebo nepřátelství, pro dary nebo jakou koliv jinou příčinou, a to pod ztra- cením hrdla a jmění dle uznalého provinění. Toho dopomáhej Pán Bůh všemohoucí, blahoslavená Panna Maria matka jeho i všichni milí Boží svatí. Amen. Vypsal p. Hynek Gross, adjunkt knížecího archivu v Č. Krumlově, z knížky přísah, chované v ar- chivě Krumlovském pod sign. II A. 8 B. 1. Kníže Jan Antonín z Eggenberka, na nějž výslovně vztahují se přisahy I. a II. zde tištěné, vládl na Krumlově v letech 1634—1649. O zámku Krumlovském zmiňují se pří- sahy III. a IV., o panství Winterberském a Drslavském formule I. Také později v 17. věku zapisovaly se přísahy do též knížky Krumlovské, ale datovány nejsou, leč jedna, kterou vykonal dne 1. ledna 1676 knížecí Eggenberský Jägermeister Nikolaus Dunkl von Ausprun. 214. 1641, 2. srpna: Rád čelední města Vratislavě ve Slezích. Rada města Vratislavě vydala jej prvotně již 14. dubna 1608; tištěn jest pod nad- pisem „Ordnung des Gesindes bei der kaiserlichen Stadt Bresslau“ ve Weingartenově Codexu 1720 str. 210—211 jakožto součástka sbírky řádů Vratislavských (Gassenmeister- und Bau- sowohl der Maurer, Zimmerleute und andere zum Bauwesen gehörige Werkleute Ordnungen), kteréž byly městskou radou Vratislavskou dílem vydány již r. 1574, pak opraveny r. 1605, a znova vyhlášeny r. 1641 (u Weingartena vyplňují strany 201—213). Řád čelední před- pisuje o lhůtách služebních, o přijímání do služby a vystupování z ní, o výpovědech ze služby, o prostředkovatelkách služeb, zapovídá zvyšovati mzdu a odluzovati čeleď; spory mezi čelád- kou a pány soudil městský fojt.

Strana 174
174 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské 215. 1641, 8. srpna město Kladruby obdrželo řád od vrchnosti klášterské. Opat benediktinského kláštera Kladrubského Tomáš Benedikt Malahovský předepsal obyvatelům města Kladrub řád o 25 artikulích, psaný česky; německý výtah z něho uveřejnil Mayer v Mitth. d. Vereins f. Gesch. der Deutschen in Böhmen, ročník XXXX., str. 357—364. Ten řád městský měl býti každého čtvrt léta předčítán celé obci. Týkal se vyučování dětí, náboženství katolického a svěcení neděl a svátků, lání a křiků, postů, čarodějnic prorokujících, ubytování vojska; kdo by se vydával za svobodného a nepoddaného vrchnosti klášterské, měl dáti 50 zl. pokuty a seděti 15 dní ve vězení; zapovídaly se hry a hádky; nařizoval o ne- přechovávání cizích poddaných bez listů fedrovních, o řeznících a pekařích; stavení veřejná aby se opravovala, studně aby se čistily, ohně opatrovaly; o hlásných a ponocných, o hnojích a nečistotách, o spravování cest; myslivost aby nikdo neprovozoval na klášterských pozemcích, aby poddanských pozemků nebylo užíváno od jiných lidí bez vědomí vrchnosti, o správě ma- jetku sirotčího, o vaření piva od pravovarečníků; nařizuje se úcta k purkmistru a úřadu. 216. 1641, 30. prosince: Kolik který rychtář na Třeboňsku dostával odměny za práci. V knížecím archivě Třeboňském (IA. VI. Gß. 11) nachází se rejstřík na schodek ourokův Sv.-Jiř- ského a Sv.-Havelského r. 1640, za slepice a vejce; které dvory shořely, jimž se za tři leta, aby se snáze vy- stavěly, passiruje (totiž odpuštěn jim úrok z gruntu povinný). Není jich na ten čas mnoho; celkem ze 14 vsí činí summa schodku 41 kop 5 gr. SJ (úroku Svatojirského), 55 kop 57 gr. SH (úroku Svatohavelského), 6 kop za slepice. Potom psáno: Rychtářům za práce vedle starobylého obyčeje od vybírání ourokův se na- vrátily, totižto schodek na ouroce Sv.-Jirském Sv.-Havelském 25 gr. Lomnickýmu . . . 25 gr. 20 20 " . Mezimostskýmu Leděnickýmu . . . 20 " 20 " Bukovskýmu . . . 20 " 20 " 10 " Cepskýmu . . . . 10 " Suchdolskýmu . . 10 " 10 " Jilovickýmu . . . 6 „ 6 „ 1 kopa 1 kopa Kojakovskýmu . . Radostickýmu . . 10 gr. 10 gr. Doudlebskýmu . . 10 " 10 " Hodějickýmu . . . 10 " 10 " Zalynskýmu . . . 3 „ 3 Slavošovskýmu . . 6 6 „ Zvíkovskýmu . . . 3 3 Vlkovskýmu . . . Štěpanovskýmu. . Přeseckýmu . . Slověnickýmu. . Mazelovskýmu . . Zablatskýmu . . . Neplachovskýmu . Ševětínskýmu . . . Vitínskýmu . . . . Drahotěšickýmu . Sedlikovskýmu . . Bošileckýmu . . . Svinenskýmu . . . Žišovskýmu . . . schodek na ouroce Sv.-Jirském Sv.-Havelském 3 gr. 3 gr. 10 " 10 " 17 " 17 " 18 „ 18 " 10 " 10 " 15 " 15 " 15 " 15 " 5 5 „ 4 10 10 " 4 4 „ 15 " 15 " 30 " 30 " 18 18 „

Strana 175
z let 1641—2. 175 Horusickýmu . . . 24 gr. 24 gr. Koleneckýmu . . . 10 gr. 10 gr. Ponědrážeckýmu . 6 „ 6 „ Novosedlskýmu . . 1 kopa 1 kopa Ponědrážskýmu . 4 „ *) To jest jediný rozdíl mezi SJ a SH. Summa SJ 8 kop 17 gr., SH 8 kop 21 gr.; na rejnsko učiní, co se vobojího městskejm i vesničnejm rychtářům navrátilo, v jedné summě 19 fl. 24 kr. 2 d. Actum na Třeboni 30. Dec. 1641. Vyškrtnuto jest v předešlém seznamu: „Dininskýmu 10 gr. SJ 10 gr. JH“, a poznamenáno: „tomu nejní nic dáno ještě.“ Na rok 1641 jest také takový seznam, který v cifrách u jednotlivých rychtářů srovnává se s pře- dešlým. Rozdíly jsou tyto: Jsou v něm sice napsáni, ale pak přeškrtnuti tito rychtáři s těmito odměnami: Hodějickému 20 gr. SJ 20 gr. SH, Slověnickému 18 gr. SJ 18 gr. SH, Vitínskému 4 gr. SJ 4 gr. SH. Novosedlskému vyškrtnuta 1 kopa SJ, ale ponechána 1 kopa SH. Těž jest vyškrtnut podíl Svatoha- velský u těchto rychtářů: Daudlebskýmu 10 gr., Štěpanovskýmu 10 gr., Ponědrážeckýmu 6 gr, Naproti tomu jsou tam jiní rychtáři, kterých není v předešlém seznamu: Dininskýmu . . . 6 gr. SJ Řipeckýmu . . . . „ „ Hlinskýmu . . . . . . . . . . 5 „ „ Summy za 1641 jsou . . . . . . 7 kop 10 „ „ 6 gr. SH 15 „ „ 5 „ „ 7 kop 59 „ „ 217. 1642—1646: Záznamy o pohodném u města Uštěka. V archivě Českého Musea chová se Liber Memorabilium panství Liběšického tehdáž jesuitského, kdež na straně 109 zapsány jsou tyto dvě paměti o pohodném při městě Úštěku (Auscha), jež toho času již valně se němčilo. (Nr. 107. Memoria pensionis antiquae ex schinderia Auschensi.) A° 1642 27 Nov. hat sich befunden, dass der Gregor Petersilge, Auscher Dienstbot, der gn. Obrigkeit jährlich schuldig von der Schinderei 10 Schock. Weilen aber von der Obrigkeit er alle Jahr 2 Strich 2 Viertel Korn bekommen soll, nämlich vom Tetschendorfer Forwerk 1 Strich und vom Auscher Forwerk 1 Strich 2 Viertel für seine Mühe, darzu er die Auscher Leut zu diesen Forwerken auf das Heu und Grummet gebiete und schaffe, solches Korn aber niemals bekommen: so wird ihme darvor abgerechnet 5 Schock. Worüber zur besserer Nachricht dies ertheilet. Amt Ausche 27. Nov. 1642 Joannes Foranowsky mp. (Nr. 108. Memoria pensionis et obligationis posterioris ex schinderia Au- schensi. Z kněh rychtářských list 127.*) Leta 1646 28. Nov. S povolením důstojného a vysoce učeného pana patera Andresa Stredoniusa superiora Liběšického, učinivše oučet Rehoř Petruželka z cha- lupě slove rasovny, které jest místo v letu 1644 1. Julij ujal, co jest prostavěl, a ouroku JMti vrchnosti zadržel, že po témž oučtu při p. rychtáři panském činěném

Strana 176
176 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: našlo se, že týž Rehoř Petruželka v též chalupi splaceno má, jakoby na hotově obyčejný starý závdavek složil 24 kopy m. A kdyžby koliv tuž chalupu prodávati mínil, to se mu povoluje, že zase takových 24 kop, kdoby ji ujal, od něho dostati a očekávati má. Co se tkne ouroku z téhož gruntu, JMti vrchnosti při sv. Jiří 5 kop, a při sv. Havle též 5 kop odvozovati má; též ke dvoru prasata nunvovati, psy chovati, koně hojiti a jim pouštěti beze všeho ouplatku a odpornosti. Stalo se obnoveného zápisu Rehořovi Petruželkovi, manželce a dědicům jeho, od p. rychtáře panského p. Jana Derffle, za rychtáře Andresa Waltra. Actum ut supra. *) Rozuměj, že tato paměť byla přepsána do pamětnice panství Liběšického z knih rychtářských města Úštěka. 218. 1643, 30. prosince: Vysvědčení zachovací od panského úředníka Smiřického pro mladíka z Cernilova, jenž se chtěl učiti krejčovině. Já Daniel starší Ausstetsky z Lestenberku, JExc. p. generallejtenanta hra- běte Gallasa hejtman panství Smiřického, známo činím tímto listem, kdež čten aneb čtouci slyšán bude, a zvláště tu kdež náleží: že jest přede mne předstoupil Jan syn Jiříka Fruntara ze vsi Černilova na panství Smiřickém, k správě mé přinále- žející, za to mne uctivě žádaje, abych jemu o jeho pořádném na tento svět splození a jeho rodičův dobrém zachování toto listovní vysvědčení pod pečetí a podpisem ruky mé vlastní odporen nebyl. Kdež znajíce já jeho žádost slušnou a náležitou býti, tak činím, a představivši přede mne za svědky lidi starožitné víry hodné a na poctivosti dobře zachovalé, Lukáše Lochmana rychtáře, Ondřeje kováře, Jakuba řezníka, Krištofa Srdce, konšely ze vsi Černilova, jich jsem se dotazoval, čeho by tak v příčině této jak na svět splození jeho Jana, tak i rodičův jeho snětí a chva- litebného chování povědomi byli. Kteřížto jednomyslně seznali a vysvědčili, přijmouce to místo přísahy na ty závazky, též povinnosti rychtářské a konšelské, v kterýchž již mnoho let pořád trvají, ale i v tomto roce do nich voleni jsou: že jest Jiřík Fruntar s Magdalenou manželkou svou poctivě a řádně v stav svatého manželství vstoupil, a z téhož pořádného manželstva a lože počestného tohoto Jana syna svého, ukazatele listu, na tento svět poctivě splodil. I slyšíce já takové jejich náležité a hodnověrné vysvědčení, nepominul jsem je podle žádosti nadepsaného Jana Frun- tara v list tento dáti uvésti. Za nějž se k VMti a vám, obzvláštně pak i pocti- vému řemeslu a cechu krejčovskému, kterémuž on se pořádně učiti míní, přimlouvám, a za to přátelsky žádám, kde by se koliv oznámený Jan Fruntar mezi VMt a vás zahodil, že jej do společnosti přijíti, ve všem dobrém fedrovati, lásku, též přízeň prokazovati ráčíte a budete, učiníce to pro jeho rodičův dobré zachování a mé VMti a vám se toho příjemné odměnění i odsloužení. Tomu na svědomí a pro

Strana 177
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 177 lepší toho důvěrnost pečeť svou k tomuto listu zachovacímu sem přitisknouti dal a v něm se rukou vlastní podepsal. Jehož jest datum na Smiřicích 30. dne měsíce prasince l. P. 1643. (L. S.) Idem qui supra mp. Ten podpis jest psán částečně na papírku, jenž jest vtlačen na pečeť, částečně na papíře, na němž psáno jest vysvědčení. — Original v archivě Českého Musea v Praze, Smiřice. 219. Instrukce hejtmanovi statku Chroustovického daná panem Arnoštem Thraunem 1. října 1844. Instruction von mir Herrn Ernsten Herrn von Thraun, auf Meissau, Herrn der Herrschaft Chraustowicz, Pockfluß und Gäbersdorf oc, der Röm. Kais. Mai. Hofkriegsrath, Cammerherrn, Generalveldmeister und Obristen zue Ross und Fueß, und mainer Frau Gemahlin Frauen Catharina Ursula Frauen von Thraun, gebornen Weberin Freyn zu Pisennberg oc, als Herr und Frau der Herrschaft Chraustowicz, auf den edl und vesten meinen Haubtmann gemelter Herrschaft Chraustowicz Leon- hard Neuper von Neuperg und sein Ehefrau, so ich angenomben, wie und was gestalt von ihme die Herrschaft verwaltet und administriert werden solle, als volget: [1] Als erstlichen. Weil die Gottesforcht ain Grund alles Segen und Glücks, so wuerdet er Haubtmann mit seiner aigenen Person sowol den Dienstpoten als den gesambten Unterthonen mit guetem exemplarischen gottseligen Leben fürzugehen, das Schloßgesünd an Son- und Feiertagen sowoll die Unterthonen zu dem Ambt der heiligen Mess, und [an] heiligen Festtägen zu der Commonion zu gehen eiferig anzuhalten, alles Fluechen, Gotteslöstern, wie auch allen Düepstal und Unzucht mit gebüehrenten ernstlichen Mitln abzustöllen und zu bestrafen wissen. [2] Anderten. Weil bei disem Guet die Wüertschaft, darunter die fleißige Arbeitung der Acker, das Preuhaus, die Teücht und Vüechzucht verstanden, das ainige Mitl, dardurch das Einkomben durch getreues Hausen eines Haubtmann und seiner Frau kan erhalten und verbessert, aus Nachlessigkeit und Unverstand aber gerüngert werden, fürnemblich weil ich, noch mein Frau Gemahlin nit gegenwertig sein, und das Guet selten besuechen können; dahero ich und mein Gemahlin das Guet sambt dem Einkomben in allem einem Haubtmann verthrauen mueß; also wüerdet er Haubtmann hiemit alles Ernsts vermohnet, die Administration des Guets mit solchem treuen Fleisz und eingespörter [sic] Sorg und Müche anzustöllen und zu continuiren, damit in allem mein Nucz befüerdert, aller Schaden verhündert, Archiv Český XXIII. 23

Strana 178
178 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: und in Summa alles das von ihme Haubtmann gethan und gelassen werde, wie es einem rödtlichen Mann gebüehrt, und er ihms gegen Gott und der Welt zu ver- antworten getrauet. [3] Und wüerdet also er Haubtmann, zum dritten, sein eiferiges Aufsehen haben, damit fürnemblich im Schloß, also auch im Mayrhof und Preuhaus das Feuer allerseits fleißig verwahrt, damit nit in disem oder jenigen Ort ain Schad gescheche; nit weniger soll er sich bevleißen, nit allein hier im Schloß, Preuhaus, Müllen und Mayrhof, sondern auch in den andern Höfen und Müllen das, was im Tagwerch und sonsten im Gepreu mangelhaftig, alles ausgepessert, und wo Schaden zue ge- warten, selbigem zeitlich fürkomben. Doch soll von ihme ainiges Neues oder Ver- enderung, Gepew, außer meines Wissen und Bevelch, im wenigisten fürgenomben werden; dann da dergleichen von ihme beschechen und ainiger Unkosten in Raitung eingebracht wuerde, selbiger nit passiert, sondern ausgestölt sein solle. [4] Vierten, soll er Haubtmann sich bemüehen, weil bei dem vergangenen und noch wehrenden Krüegswesen die Acker beim Schloß und den andern Höfen in etwas ihr völlige Arbeitung, und ich dahero der bössern Traid-Ertragung manglen müeßen, daß bemelte Acker aller Orthen hünwider fleißig gearbeit, iedesmals mit allerlai Traidsorten, sonderlich lauterm gueten gerechten Waiczsamben angesäet, zu rechten Zeit eingeährnet [sic], im Stadel von der Nöß verwahret, und durch guete Trescher ohne Nachlessigkeit sauber ausgetroschen, auch volgents auf den Casten wol verwahrt, sonderlich Sommers Zeiten wochentlich wegen der Hücz zwaimal, Wünters Zeiten aber ainmal umbgeschlagen, und das, was über das Preüwerch und Haus- notturft überverbleibet, sovil müglich sparsamb zusamben gehalten, der Ordnung nach verrait, und wann es zum meisten gült, verkauft werden; doch mich dessen vorhero zu erindern. Auch solle er ihme die Pflanczung und Erczüglung allerlei guetes Opsts in den Gärten bevolchen sein lassen. [5] Also auch fünftens, weilen beim Schloß und in den übrigen Maierhöfen durch Soldatesca die Pferd und anders Vüech maiste[n]s weckgenomben worden: so soll er Haubtmann sich bemüehen, daß nit allein Ründvüech auf den Höfen, weil es zum Thail alt, gegen jungen Khüen ausgewexlet, und die alten Khüee so hoch als müglich verkauft; sondern auch Roß wider erczogen. Item dahün gedacht sein, daß er mit ain zween gueten Bastuchen versehen, damit die Stueten zu rechter Zeit wol beschelt, auch bei den Knechten verhüet werde, daß durch ihr Verwahr- losung oder haimbliche Brauchanndte könste [sic] die Stueten an der Ertragung nit untauglich gemacht werden. Sowol auch, sovil müglich, die ieczigen verhantenen Wallochen und die könftig werden, wie dann die Vollen jungerweiß zuschneiden, außer sie wehren gar schön, gegen gueten jungen Stueten werden ausgewechslet,

Strana 179
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 179 damit man mit der Zeit, und sobald es müglich, zu bösseren Bestöllung der Wüert- schaft auf den Mayerhöfen hünwider auf die alte Zahl gelangen kann. [6] Und weil, für das sechste, bei diser Herrschaft das Preuwerch aines aus den bösten Einkomben, so wüerd er Haubtmann dahün gedacht sein, wie der Ruemb und Nucz wegen weitern Verkauf und Abgehung des Pier, massen es bei dem ab- gestorbenen Haubtmann Heinrich Khotte gewest, hünfüero zu erhalten, auch daß das Preuwerch, die [wie?] vor disem, nit von lauter Waicz, sondern thails Gersten, bevorab Wünters Zeit, zu verlegen, und also dises Einkomben, wo nit zu erhöchen, doch we- nigistes bei des abgestorbenen Haubtmann gebrauchten Manier und Ordnung mit guetem Vortl zu geniessen seie. Und dieweil zu Zeiten das Malcz schlecht, kann auf ain Vass Püer ain und ain halbes Schöfel, da es aber guetes Malcz, nur ein Schöfel genomben werden. Er mueß auch die Unterthonen dahün halten, daß sie bei Leib- straf niergent kein Pier kaufen, als von der Herrschaft. Item so soll er auch alle- czeit ein zimbliche Anczahl Malcz im Vorrath haben und zuerichten lassen, dann es bösser ausgibt, und auch bösser Püer daraus wüerd. Die Hopfen-Gärten fleißig arbeiten lassen, und auch alleczeit etwas ein Vorrath zu haben, damit man jährlich das Preuhaus zu Geberstorf daruon versehen kann, und das überig aber zu verkaufen ist. Damit auch alleczeit die völligen Gepreu verrait, und nichts abgeczogen werden, mueß der Preuer hünfüer alleczeit das Schloß-Püer, als von der ganczen ain Efilmer, und halben Geprew ain halben Emer Püer absonderlich in das Schloß geben. Zum Fahl aber in 14 Tagen nicht gepreut oder noch lenger, und vorgesöcztes Deputat nicht erklecken wuerde, so soll alsdann die Notturft Pier vor den Trunck aus dem Preuhauß, doch ohne Uberflüssigkeit, genomben, und bei der andern Preu sovil Malcz zugeben werden, domit der vorige Abgang ersöczt und jedes Gepreu obriger Ordnung nach vor voll in die Rechnung kann gesöczt werden. Bei disem Punct mueß der Haubtmann sich bemüehen, damit er jederczeit mit einem gueten Melczer versehen ist, dann in Mangel dessen, oder da ainer des Preuwerch nit verstehet, grosser Schad an dem Nucz des Preuhaus zu erfahren ist; dahero es sehr guet wehre, das ain junger Ways beinn ein zwainczig Jahren neben ainem gueten Melczer erczogen, und von ihme das Preuwerch recht begreifen thet, damit solcher könftig als ain Unterthon umb sovil lenger zum Preuwerch kann gebraucht werden. Mit disem Punct hat es gleichwol bei jecziger übler Zeit und der Unter- thonen Zuestend disen Ausnemb, daß die Nuczung des Preuhaus nicht in ain solche Ertragung kann gebracht werden, als solche vor etlich und pössern Jahren gewöst; dahero diser Punct ins Werck zu richten den Verstand hat: wann die Zeit und der Unterthonen Gelegenheit in ain reichlichern Zuestand gelangt, alsdann darnach diser Punct in sein Wüerckung zu bringen wehre. 23*

Strana 180
180 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [7] Gleiche Mainung, zum sibenten, hat es mit den Teuchten, auf die soll Haubtmann sein embsiges Aufsehen haben, daß welche so mit Rohr oder andern Unkraut verwaxen, sovil müglich ausgepuczt und gereiniget, nit weniger, wann die Zeit zum Besöczen ist, daß solches mit gueter gerechter Pruet bescheche; den Fisch- meistern, so ihr orntliche Besoldung haben, starck nachersehen, sonderlich daß Wünters Zeit wegen fürfallender Köldten in Verbleibung des Aufeißen ainiger Schad nit Erfolge; nit weniger wann die Teucht gevischt werden, die Visch fleißig zusamben gehalten, alle freigebige Verschwendtung unterwegen bleibe, und auf das Höchste sovil müglich alsobald, doch daß mann die Kaüfleüt auch nit abwende, verkaufe; die kleinen Visch aber soll man meiner Frau Gemahlin absonderlich ver- raiten. Hierün ist dem Haubtmann auch eingebunden, weil etlich Teücht oft ain und zwai Jahr unbeseczt und ohne Wasser bleiben, hergegen mit Gersten und Habern besäet werden, daß solche Besäung mit aller Threw vor mich, desgleichen die Ein- föxung beschehe, und disfals der Haubtmann für sich kein Vortl brauche, oder dem Rennt- und Kornschreiber solches zu thun gestatte. Und damit aller Verdacht ver- mitten bleibe, soll der Haubtmann mier iederczeit, so oft ein Teucht besäet und geföxnet wüerd, ein orndtliche Designation, so der Haubtmann und zween Richter förtigen sollen, wievil Schefel ausgesäet, und hergegen wievil Schock Mäntl einge- föxnet, überschicken; darbei nit zu vergessen, daß alle Jahr mier der Haubtmann ain Verzaichnuß, was Früelings Zeit in die Teucht eingeseczt und im Herbst heraus gefangen wüerd, zueschicken solle. [8] Was, fürs achte, der Unterthonen jährliche Zünsz, als Georgij-, Gally-, Hiener- und Ayr-Zünss betrüft, so sie in paarem Gelt raichen müessen, die soll er Haubtmann vermüg der ihme ausgehendigten Designation zu iedem Termin von ihnen Unterthonen orntlich einfordern, sowol was bei den Schaffern das Schmalcz- und Käs-Gelt ist, wie ich mit ihnen verglichen auf die bestimbte Termin, als Philippi-Jacobi und Michaeli, einnemben, an keinem Ort nichts anstehen lassen, und meiner Frau Gemahlin neben den kleinen Vischen und allem dem Geflügel ver- raiten, wie es bishero beschehen von dem vorigen Haubtmann. [9] Dann, fürs neunte, weil die Unterthonen wegen der für sie ausgelegte und bezahlte Contribution nambhafte Summa Gelts mier zu beczallen schuldig ver- bleiben, so mueß er Haubtmann darauf gedacht sein, daß solcher Ausstend bei den Unterthonen vermüg der ihme angehendtigten Specification noch von Jahr zu Jahr eingefordert, und darczue alsobald der Anfang gemacht, aus Mangel Gelt von ihnen allerlai Getreid angenomben, und iedesmals, was ainer zahlt, ihme an seinem Rest unvergesslich abgeschriben. Und dieweil die Unterthonen auch von zwai und drei Jahren hero an Getraid, Gersten und Habern, so ihnen sowol zum Anpau als Contribution ist gelichen worden, noch dato schuldig verbleiben, also solle der Haubt-

Strana 181
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 181 mann Fleiß anwenden, solches ehest von ihnen wider einczubringen; also auch von [wenn] ihnen konftig von der Herrschaft widerumben etwas gelichen wüerd, alleczeit nach eingebrachter Fechsung daß es wider beczalt werden oc. Dieweil wegen der Unterthonen augenscheinlichen Armueth und stets conti- nuirten Contributionen diser Zeit unmüglich fölt, disen Punct zu volcziechen, ist solcher zue Nachrichtung, da die Unterthonen wider sich erholen, selbiger der Instruction allein inseriert worden; doch wüerd in des Haubtmann Wissenschaft [sic gestölt, da ain Oedter [o]der ander Unterthon Mitl [sic], etwas zu czahlen, dass solcher darczue anczuhalten ist. [10] Also auch, fürs zechende, so lang die Contributionen wehren, mueß der Haubtmann sich bemüehen, das was auf die Unterthonen geschlagen wüerd, iedes- mals solcher Gestalt unter ihnen angelegt, daß der Reich den Armben übertrag, und iederczeit so bald als möglich zusamben gebracht, alles abgefüehret, und nichts anstehent verbleibe, damit nit durch die militarische Execution mier und den Unter- thonen Schaden und Ungelegenheit beschehe. Disen Punct recht und ohne der Unter- thonen Beschwer zu exquerenn [exequiren], will ich den Haubtmann auf sein Gewissen eingebunden haben, daß ja die Unterthonen, welche ohnedas bluetarmb, in weni- gistem mit ainichem Vortl vor [von] dem Haubtmann nicht beschwert, noch morti- ficiert werden; zu dem End soll über jede von Prag oder denen Craiss-Commissarien ausschreibente Contribution, wievil destwegen und [sic] auf ain Unterthon kombt, und er beczalt, ain Registerl gemacht, und neben der Quittung zur könftigen Wissenschaft behalten werden. [11] Fürs ailfte, soll er Haubtmann nit gestatten, daß von den Pfarrern zu Chraustowicz und Geberstorf weiter gegrifen, oder sich in Sachen einmischen, so ihnen nit gebüehret, sondern daß sie in ihrem geistlichen Beruef bleiben; dar- neben ich ihnen jährlich die von altershero gebreüchige Gebüehr orntlich anhen- digen, und nichts anwachsen lassen, also auch den Zünß zu Prag zu St. Anna und der Kürchen zu Radthost jährlich abfüehren, sich darumben quitieren lassen, und solche Quittung verwahrter bei Handen behalten oc. [12] Zum zwölften, die ihme Haubtmann vermüg Specification angehendtigte Grund-Dienstbücher, Waissen-, Wüertschaft- und Dienstpotenregister, soll er ver- wahren, in Handen haben und in gueter Ordnung halten, alles dasjenige, so von- nöten, zu könftiger Richtigkeit unverdrossen einschreiben lassen; auch laut der Specification iederczeit, wann ich für mich oder die meinigen begehre, fürczulegen, oder etwo bei seinem Abczug wider von Handen zu geben, und darbei dises schuldig und verbunden sein, ain richtige formbliche Raittung, wie es vorige Haubtmann im Gebrauch gehabt, über all und jede der Herrschaft Chraustowicz Einnamb und Ausgab, es sei Paar-Gelt, allerlei Traidsorten, allerlei Vüech, die jährliche Ertragung des

Strana 182
182 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Preuhaus und der Teucht zu füehren, alles in Empfang zu nemben, von Vüech, Getraid und Vischen, wie oft gepreüet, wieuil Vass und in was Werth solche verkauft worden, und was in allen obgesöczten Sorten besi] Schliessung ieder Raittung ein Rest verbleibt, mit Ordtnung specificierter der Raittung einverleiben; und dergleichen Raittung müessen mier alle Quortal nach Wien geschickt, nach Ausgang des Jahrs aber zusamben in ein Jahrsraittung gebracht werden. Dargegen wann die Rechnung übersehen, die darün befündente Mangelsposten genugsamb erleutert, ihme Haubt- mann ain jährlichen orndtlichen Raitschein ervolgen solle. Was sich nach Schliessung des Quartals im Geld-Rest befünd, soll er fleißig bei Handen behalten, im wenigisten ohne mein Wissen darein greifen, und mein Bevelch erwarten, damit es mir sicher, wohün ich es will, geschickt kann werden. [13] Zum dreizehenten wolle der Haubtmann darauf gedacht sein, damit dasjenige Holcz, so man im Schloß, Preuhaus und Maierhofen zum Prennen braucht, mit müglichister Sparsambkeit werde angetragen; dann die Herrschaft von Holcz kein Uberflueß. Vor allem aber mueß er Haubtmann von Pau- oder andern gueten jungen geschlachten Holcz nichts abhacken, weniger verkaufen, sondern solches schonen lassen, und das dergleichen Holcz zu den Müllen, Teuchten und Maier- höfen vonnöthen, ehenter bei dem negsten Herrn, da das Holcz wolfail zu bekomben, erkaufen, als in meinem Holcz, da wenig verhandten, abhacken. Und dieweil ich nit zur Stöll, und also Wildprät halber keinen Jäger bedarf, dahero er Haubtmann etwa einen Unterthon, oder wamb er will, das Waidwerch erlauben, und ihme etwas von Getraid von meinem Speicher, doch auf klüegiste, vor sein Bemüehung raichen; der Genuss aber von dem Waidwerch soll des Haubtmann sein, doch dass er der Jäger-Ordnung nach darvon vor ain oder das ander Stuck beczalle; jedoch soll er auf diss sein fleißiges Aufsehen haben, daß Niemants in mainem Wildpan und Hölczern sich nichts zu schiessen unterstehen, und Landsbrauch nach Niemant das Heczen auf meinem Grund gestatten, auch die Haßen zu schießen, sovil möglich, unterlassen, dieweil ich, wann ich in Böheimb komb, mein grösten Lust hab. [14] Zum vüerzehenten, nachdeme bei den Maierhöfen ein zimbliche Anczahl von Gesünd, und ich doch bei Regierung meiner österreichischen Würtschaft der Mainung bin, solches umb etwas zu rungern, und gleichwohl das Vüech zu verschen seie: so wüerdet dis in sein Haubtmanns Erfahrung gestelt, wie disfals ein Rün- gerung des Gesünds bis zu Erseczung der alten völligen Wüertschaft, damit gleich- wohl die Unterhaltung neben dem Geldlohn erspart, anzustellen were. [15] Zum fünfczechenten, so ist zwar von altershero bei der Herrschaft diser Gebrauch gewest, daß die Unterthonen alles, was sie verkaufen wolln, als Roß, allerlei Vüech, Geflügl, Air, Käs, Schmalcz, Leinwath, vorhero haben angefailt; item so haben sie alle Wochen ain Kolb und zwai Lemper der Herrschaft zur Haus-

Strana 183
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 183 notturft umb ainen billichen Werth lüfern müeßen, welches in disen schweren Kriegs- Zeiten aber nit ist observiert worden. Dahero dises darumb zur Observation geseczt wüerd, daß wann alles bei den Unterthonen in vorigen Wollstand gerathen wüerd, man darauf gedenken soll, könftig wider in den Gebrauch zu bringen, oder daß die Unterthonen, da sie dessen befreiet sein wollen, mit der Herrschaft sich auf ein andere Weis vergleich[en]. Unterdessen soll der Haubtmann, was er von Victualien von den Unterthonen will kaufen, ihnen, was solches billich werth, beczallen. In disem Punct wüerdet ihme gemessen anbevolhen, daß er Haubtmann sich des Vorkaufs vor den Unterthonen von allerlei Ründvüech, vornemblich der Pferd und deren Auswexlung, sonderlich da ain Pauer ein hübschen Vollen oder Stueten hat*); es were dann Sach, der Pauer wolt das Pferd dem Haubtmann freiwillig ver- kaufen, und der Haubtmann selbiges also beczallen, was der Pauer von ein Frembten darfür haben kann. Ebenfals passier ich nit, daß der Haubtmann den Unterthonen wolte Roß, Ründvüech, noch Geflügelwerch zum Aufercziehen zustöllen. Uber mein Ordinarii-Gespunst sollen die Unterthonen auch nit von dem Haubtmann oder Haubtmannin beschwert werden. In übrigen soll der Haubtmann unfehlbarlich *) Schazi asi: zu enthalten hat. meiner Verordnung nachgelöben. [16] Zum sechczehenten, soll er Haubtmann, wie es von altershero gebreuchig gewest, alle Jahr die Waisen für sich stöllen lassen, aus denen er, wo vonnöthen, alsdann ins Schloß und die Maierhöf Knecht und Maid, so tauglich, ihme erwöhlen kann; und sovil die Müglichkeit zuelest, soll er die Dienstpoten mit Ledigstands- Persohnen in den Höfen versehen, damit man die verheiraten vor Inleit oder, was tauglich, auf die Lehren [leeren] Gartner oder andere wüeste Heusser seczen, und die Roboth leichter bestreüten kann. Und weil die böhembischen Dienstpoten gern entlaufen und ihren Lüthlohn im Rest lassen, also soll der Haubtmann dahin ge- dacht sein, daß wann dergleichen Rest verbleiben, solcher in kein Raitung vor Ausgab eingeseczt, sondern mier zum Besten und also iederczeit in Raittung des Entlofenen-Rest, wieuil solcher gewest, nominiert werden solle. Fürnemblich soll er Haubtmann ainczigen Unterthon, er seie hausgese sen oder ledig, Weibs- oder Mans-Persohnen, ausser meines Wissen und Bevelch, sonderlich an kein Ort, wo ich nit dergleichen zu hoffen, item wo meine Waisen ain Vermügen haben, damit solches unter der Herrschaft bleibt, nit loszlassen, sondern, da dergleichen etwas fürfüell, mich ausfüerlich und mit allen Umbstenden berichten. Die Tax vor die Loslassung mues der Haubtmann also nemben: von einer gar armben zwen Reichs- taller, von einem mittelmässigen Vermügen vüer Reichstaller, von einer vermöglichen Persohn aufs höchste sechs Reichstaller, aber niemals mehr, es seie dann, daß es mit meinem Wissen und Consens beschiecht. Auch mues er das Waisen-Register und die Einschreibung selbiger in gueter Ordnung halten, kein Waisengelt durchaus

Strana 184
184 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: in seine Hennd nemben, sondern alleczeit den Waisen-Gerhaben zueordnen, und alle Jahr von ihnen Raittung aufnemben und zuesehen, daß das Waisengelt woll angelegt werde, daß ein jeder das seinige könftig bekomben kann. Die Waisen aber, so bei mier gedient und entlofen, deren Erbschaft sollen Niemands ohne mein Vorwissen ervolgt werden. [17] Zum sibenczehenten, dieweil sich bei der Herrschaft noch vil öede un- gestïfte Heuser befünden, die aber wider mit Leyden zu beseczen die höchste Not- turft ist; also soll sich er Haubtmann bemüehen, damit solches algemach beschechen kann; wie ihme dann, damit solches umb souil leichter beschiecht, zuegelassen, solchen Leuten (doch wann zu spüeren, daß es an ihnen angelegt und die Herr- schaft keinen Schaden zu gewarten) inen Getraid ein Darlehen zu thun. Und weil die Unterthonen nit alle fromb und etliche zu Zeiten strafmessig befunden werden: so ist doch dis mein Will und Mainung, daß er Haubtmann ainigen Unterthon, es were dann die Verwüerckung so groß, die er mier alsdann zu notificieren schuldig ist, (ausser meines Special-Beuelches) im wenigisten umb Gelt, sondern mit Eißen oder Gefenktnuß abstrafen solle, sich gegen ihnen gleichwohl einer solchen Schörf und Ernst gebrauchen, auch den Renntschreiber und andern, die so mit ihnen zu schafen, darczue anhalten, darmit ihnen Unterthonen nit Unbilliches zuegemuetet werde. Wenn sich was mollefizisch bei den Unterthonen zuetrueg, oder sonst frembte Leut betreten wuerden, soll er, wie es im Land gebräuchig und die Landsordnung aus- weist, darmit procetieren und handlen. [18] Zum achczehenten, souil die Wüertschaft in Haus, item die Vüech- zucht, Schwein, Geflügelwerch und Leinwat und was demselben anhengig, auch was man jährlich nach Wien schicken mueß, betrüft, dasselb alles soll er Haubtmann und sein Frau, nach meinem Bevelch und Willen, auch der ihnen angehendigten Ordnung nach in allem thuen und verrichten. [19] Zum neunczehenten, wüerdet ihme Haubtmann neben der Verwaltung über Chraustowicz auch hiemit des Aufsehen und Inspection über das Guet Gebers- torf, in der Grafschaft Glacz ligent, solchermassen aufgetragen, nemblich so solle der jeczig und könftige Ambtmann in allem von ihme Haubtmann depentieren, und mit dem Respect auf ihne gewissen sein; dargegen er Haubtmann auf den Ambt- mann, Schultheiß und Schaffer alda sein embsiges Aufsehen haben wüerdet, damit allda die Wüertschaft zu Veld, dann bei dem Ründvüech und Schafen aufs böst und nuczlich ist, so immer möglich, mit getreuestem Fleiß verrichtet, alle des Ambt- mann und der anderen Aigennuczigkeit und Vervortheilung abgestölt; auch den ieczig und könftigen Ambtmann zu der orntlichen vüertljährigen Raittung angehalten, die von ihme Haubtmann alles Fleiß durchsehen, was Bedenckliches darinnen gefunden wüerd, abgestölt, oder [vom] Ambtmann Erleüterung darüber begert, volgents solche

Strana 185
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 185 Raittung mier nach Wien geschickt; sowohl Fleiß anczuwenden, daß die öeden Heuser zur Herrschaft gehörig überall gestüft, darmit der Dienst in Geld und die Robath geraicht und verricht. Item das angefangene Preuwerch nit allein fortzu- seczen, sondern zusehen, daß es verbössert, guetes Püer gepreuet, und kein frembdes Püer eingefüert, sonderlich daß beide Schanckheuser zu Geberstorf und Waltersdorf abgestölt werden. Ingleichen soll er Haubtmann wenigist im Jahr vüermal sich nach Geberstorf verfüegen, die Zährung aber mier in Raittung einseczen, sonderlich umb die Anpau-Zeit, da er aber Leibsindisposition oder anderer zue Chraustowicz notwendigen Verrichtung halber nit Zeit, dann Renntschreiber schicken, und an seinem Fleiß und Anordnung ja nichts erwinden lassen. Weil sowohl meine Gründ schlecht gearbeit und angepauet, als die maisten Heuser der Unterthonen gancz öed, damit meine Gründ widerumb fleißig angepauet, Vüech erczogen, die Schof, so anieczt darinnen, verfuehret, und daruon etwas Einnemb und Nuczen zu be- komben seie; nit weniger darob zu sein, daß, souil möglich, die öeden Heuser wider mit Unterthonen beczogen und zum Pau gebracht werden. Gleichfals soll er auf das Haus zu Glacz sein Aufmercken haben, souil möglich selbiges bei Pau erhalten, die jährliche Steuer auf dem Rathaus abstatten. und nichts anstehen lassen; darneben sich bevleißen, solches im Bestand zu ver- lassen, darmit die Steuer und Pau-Bösserungen daraus genomben werden. Da ein Bstandmann das Haus becziecht, daß selbiges vor Feuer wohl verwahrt, nit ab- geöedt, und das Bstand-Geld zu rechter Zeit erlegt werde; für sich aber alleczeit ein Zimber und Stall bevor behalten, sowohl auch den Poden zum Traidschutten Und weil das Guet Gebersdorf ein schönes Gehülcz, wolle er Haubtmann in Obacht halten und das Gehülcz jährlich bereüten, damit durch den Ambtmann Schultheiß oder Schaffer (dann die Leut dort herumb ieczt Holcz bedürftig) nit etwo heimblich abgeben, dardurch Aböedung und Schaden entstehen möchte; meinen Unterthonen aller, *) so pauen wollen, kann nach Unterschied der Persohnen, thails gegen Beczallung, doch daß sie es zum Pawen gewißlichen brauchen, etwas er- *) Snad čísti: aber. volgen lassen. Dem Ambtmann ist zu bevelchen, das er die Pächel, so zu Zeiten Forellen geben, nit fische, selbige hüde und ihrer genczlich verschonen. Nit weniger soll er bei dem Guet Gebersdorf, was man jährlich im Hof für Holcz zum Bössern oder Prennen vonnöthen, keinen Überfluß passieren, sondern solches, wie auch was sich für übrige Dienstpoten bei dem Hof befünden, (dann die Wüertschaft und Ertragung gar gering), abstöllen, und alles sovil möglich und sich thun lest, auf das klüegli- chiste richten und anstöllen lassen. Den Flax alle Jahr fleißig lassen ausarbeiten, und den Ambtmann dahün halten, daß er aller rein und aufs böste gespunnen und zur Leinwat gemacht ; welche auch alle Jahr mit andern Leinwat soll von Chrau Archiv Český XXIII. 24

Strana 186
186 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: stowicz hünaus geschickt werden. Ingleichem wolle er Haubtmann, so lang die Con- tribution wehren, nit vergessen, daß von Geberstorf jedesmals die gebüehrente Con- tribution von Unterthonen zusamben gebracht, nichts anstehent verbleib, und gegen Quittung abgefüehrt werde; dann wegen voriger ausstendiger Contribution-Sach sovil Ungelegenheit eraignet und die Ruina dises Guetes darvon den Ursprung genomben. [20] Zum zwainczigisten, weil er Haubtmann und sein Frau mit meiner Wüertschaft genuegsamb zu thun und ihren Lust haben können, weil ich selten das Guet bewohne, also will ich nit, daß sie umb absonderliche Wüertschaften trachten, so mier an meinem Dienst verhünderlich oder mier noch [sic] meinen Unterthonen schädlich were, dardurch das Meinige versaumbt und allerlai Verdacht und Arg- wohn verursacht wüerdet. Wie sie aber ihr paares Gelt nuczen, gebrauchen wollen, stehet bei ihrer Anstöllung, doch daß meine Unterthonen destwegen nit beschwert oder das Meinige verwahrloßet werde; sonderlich weil er Haubtmann noch derczeit sein aigenen Hof hat, wüerd er alle Aigennuczigkeit von dem meinigen auf sein Hof zu wenden, oder die Unterthonen mit Robath dorthün zu gebrauchen, daß solches im geringsten ervolge, zu obseruieren wissen oc. [21] Und weil, zum ainundzwainczigisten, dann die Verrichtung diser Wüert- schaft und die Administration der Herrschaft Chraustowicz und die Inspection über das Guet Gebersdorf, alles an dem Fleiß, Nachsehen und Sorgföltigkeit gelegen, sonderlich der Raittungen halber etwas müehesamb, also wüerd ihme ein Rennt- und Kornschreiber gehalten; welchen Kornschreiber er, weil der Renntschreiber nit überall sein kann, sowohl bei den Tröschern, auf dem Casten und sonst allerseits, was bei der Wüertschaft zu thun, gebrauchen solle, und die beede ohne sein Haubt- manns Entgelten besoldet; doch soll er auf sie beede, den Renntschreiber und Korn- schreiber, sein Aufsehen haben, daß sie sich woll halten und der Schreiber in seinen Raittungen sicher gehe. [22] Zwaiundzwainczigisten, dieweil, wie allzuvil wissent, sich ain grosse Anzahl unbewohnter Heuser und öeder Gründ befünden, und bei jeczigen Kriegs- zeiten nicht woll zuerhöben und zu Paw zu bringen sein; doch zum Fal sich die Zeit pössern und der liebe Frid zu hoffen were, wüerdet der Haubtmann alsdann sich bemüehen, damit die eden Heuser wider mit Wüerten versehen, und die Gründ zu Pau möchten gebracht werden. Und weil der wüesten Acker sehr vill sein, also da mann mit den Pferden aus den Höfen, sovil Zeit, were guet, daß etliche den Hofen negste Pauern-Felder gearbeit, von meinen Cästen angeseet, und die Fexung volgents daruon mir zu Nucz gebraucht wuerde. Die übrigen wüesten Felder aber, dann sie sonst gar verwilden, wil ich zuelassen, dass der Haubtmann selbige lasse durch andere pauen, und ihnen selbige vermictte, doch ohne Zuhülfnembung mein

Strana 187
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 187 oder der Unterthonen Pferd und Oxen. Der Unterthonen Armueth und Unvermüg- lichkeit ist alczuwahr, und daß sie sonderlich wegen der könftigen Contribution und des Somber-Anpau ohne Hülf nicht sein oder bei den Heusern bleiben können; dahero will ich den Haubtmann hiemit in sein Disposition gestölt haben, weil ihme am pösten wissent, wers bedüerftig, bei wembs angelegt und die Widererstattung zu hoffen, daß er selbigen könftig mit allerlai Getreid und etwas wenigs Gelt ain Hülf laiste, sie auch also, sovil mein Nucz und die Erhaltung der Wüertschaft er- fordert, mit Manier regiere, damit sie bei Haus bleiben und alles unnotwendiges Clagen vermitten bleibe. [23] Dreiundzwainczigisten, will ich auch, daß hünfüero soll dise gewisse unverenderliche Ordnung gehalten werden: so bald das Getreid gesambt in die Städl gebracht, soll mier der Haubtmann gleich ein Lista schicken, wievil iedes Jahrs von Waicz, Korn, Gersten, Habern, Arbes, Lünsen, Prein und Hanif, Schock, Mändel oder Heufel befünden, doch in iedem Hof abgesöndert. Die Abzählung der Männdel soll jährlich in Beisein des Haubtmann, Rennt- und Kornschreiber und Purggrauen beschehen. [24] Vüerundzwainczigisten, soll nachvolgende Thennordnung ebenfals richtig gehalten werden: Bei allen vom Thenn in den Hofen abnembenden und auf den Cästen liferende Getreidsorten soll der Rennt- oder Kornschreiber, und bei iedem Hof der Richter sein; da soll der Rennt- oder Kornschreiber ein Rabisch, der Richter ain und die Trescher ain haben, auf welchem alles Getreid, so abgenomben, aufge- schnitten (welches alles gestrichen sein solle) der Prager Maß nach; ausser was zum Anpau gehörig, das soll Prager Maß Gupfer vom Thenn genomben, und auch zum Ausseen Gupfer ausgemössen und also verrait werden. Des Kornschreiber Rabisch behölt der Haubtmann, die andern aber beede der Richter und Trescher, und auch so lang, bis sie ich und mein Gemahlin oder unser Abgeordneter von ihnen abfordert, diese Summa Getraid ingleichen, wie manns zu teutsch nennet, das zusamben rechnet, oder khündten nach Abfüehrung der Mändl von dem Veld sowoll das Thenn reißet [?] ingleichen da sich ein Uberschuß von der Thenmaß auf dem Casten fündet, mueß der Haubtmann alles in sein Empfang und Verreitung nemben. In disem gehört alles mier zue, und hat sonst niemant kein Vortl darbei. Damit aber gleichwoll der Haubtmann und Kornschreiber in der könftigen Ausmössung des Getreids von dem Casten auch bestehen, soll iederzeit das funfczehente Schäffel in der Thenmaß Gupfer vor die Cästen-Geschwendt, und sonst nichts passiert werden. [25] Fünfundzwainczigisten. Jährlich müessen die Unterthonen ain, auch woll zwo Fuehren heraus thun, welche sie verlohnen. Nun gehet ihnen zwar ein Uncosten darauf; ich verlang ihrer aber, was nuer müglich, mit allen Extraanlagen zuver- schonnen, bis sie wider etwas störcker werden; dahero will ich auch in disem Punct 24*

Strana 188
188 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: dise Ordnung gemacht haben: Es wüerdet ohnedas alleczeit, wievil Cenntenn gefüert wüerdet, zur Lursch abgewogen; selbige Waagzetl soll mier der Haubtmann mit der Fuchr herausschicken. Hergegen will ich auf dis, was ich hineinschicke, mit dem Fuehrmann hier schliessen. Souil nun die Wagzetl von der Lursch und die hieige Düngzetl auströgt, (welche beede ich allemal den Richtern gesambt), laß einschliessen, damit sie selbst auf die Unterthonen den Uncosten können anschlagen; dann ich mier keinen Uberfluß, der auch sonst Niemant andern gehört, begehre. Darmit aber auch die Richter kein Vorthel darbei haben, sollen sie die Austheil- lung dem Haubtmann vorweisen, daraus kann er sehen, ob sie ein Gleichheit oder Vorthl brauchen. [26] Obwohlen, sechsundzwainczigisten, die Unterthonen armb und noch etliche wüeste Güetter sein, so mues doch der Haubtmann darauf gedacht sein und sich ihr Lamentieren oder Clagen nichts abhalten lassen, oder ihnen in der Herrschaft Robath was nachsehen; dann solche will ich, daß sies verrichten müessen, wie vor disem. Zu dem End hat ihnen die Herrschaft so ain ansehenliches Darlehen in Geld und Getraid gethan, und souil Taußent Gulden geschencket. Dahero wolle der Haubt- mann dahün gedacht sein, dass die Robath recht und woll verricht, zu gebüehrenter und nuczbahrer Zeit, und alle Nachlessigkeit abgestölt werde. Hergegen wüerdet der Haubtmann ihnen der Soldaten halber an die Hand zu stehen [sic] und souil müglich vor Gewalt und Insolenzen Schucz zu halten, hiemit nochmalen angemohnet. [27] Sibenundzwainczigisten, da wider Verhoffen dis oder ain anders Jahrs über die alberait under heutigen Dato befündet öede Heuser noch mehr sollen wüest und nüt beseet werden, dieselben sollen mier alleczeit zu End des Jahrs benennt und überschreiben werden. [28] Achtundzwainczigisten, alle Extra und Ordinarii, sonderlich die Contribution und Püergelter, soll der Haubtmann, sovil die Möglichkeit zuelest und ohne mein und der Unterthonen Ruina beschechen kann, von den Unterthonen einbringen, in selbige nit greifen, sondern entweder nach Prag oder wohün sie deputiert (gegen Quittung, die er alsdann wohl verwahren solle) unsaumblich abfüehren. [29] Neunundzwainczigisten, wüerdet hiemit ausgedüngt, zumfahl mier könftig der Haubtmann nit annemblich, oder ihme die Verwaltung meiner Herrschaft Chrau- stowicz und Geberstorf zue resigniern geföllig, iedweder Thaill dem andern ain halbes Jahr vor Ausgang des Jahrs die schriftliche Aufkündung thun solle. [30] Schließlichen, zum dreißigisten, weil unmöglich alles und iedes, so bei den Wüertschaften von einer Zeit zur andern bald zu Nuczen bald zu Schaden sich begibt, alles auf dem Papier zu entwerfen und fürczuschreiben unmöglich, und die Nuczbarkeit nach Gelegenheit der Zeit durch des Haubtmann und seiner Frau Wissen- schaft und Erfahrung anczustöllen und zu practicieren ist; also, wie Anfangs gemelt,

Strana 189
Instrukce Arnošta Thrauna hejtmanovi statku Chroustovického 1644. 189 weil ich mich selten, sowohl mein Frau Gemahlin, kann hier befünden und die nucz- bahre Administrierung und Ertragung dises Guetts und dessen Wüertschaft-Sachen ainig und allein dem Haubtmann und seiner Frau zu ihren ehrlichen getreuen Fleiß, Müche und Sorgföltigkeit vertrauen mueß, also hoffe ich und vermahne ihne Haubtmann und sein Frau, si werden in allem die Wüertschaft dermassen anstöllen und haußen, wie es die Gewohnheit in disem Land und der vorige Gebrauch bei disem Guet mit sich bringt, damit ich dessen Nucz, und sie ein Rumb und Ehre haben. Auch da zuczeiten von Jahr zu Jahr, (weil wie mier als auch meiner Frau Gemahlin jährlich hürein zu reisen sowoll unmüglich als unbequemb), von uns jemants, wer der auch seie, bei dem Guet nachzusehen und bei ihme Haubtmann in ainem oder dem andern Erkundigung einczucziehen, hieher geschickt werden möhte: wüerdet er Haubtmann mit gebüehrenter Discretion gegen demselben sich zu erczeigen, und die begerte Information oder was ich für Bericht werde begehren lassen, zu thun wissen oc. Und damit nun er Haubtmann und sein Frau sich nach diser Instruction zurichten, sein zwai gleichlautende Exemplar aufgericht, und das aine Thail anstatt mein und meiner Frau Gemahlin von mir mit Handunterschrift und Petschaftsförtigung bekröftigt, das ander Thail aber von ihme Haubtmann mit aigener Handschrift und Petschaftsförtigung verförtiget und zu Handen genomben worden. So beschechen zu Chraustowicz den ersten Octobris Sechczehenhundert vüerundvüerczigisten Jahres. (L. S.) Leonh. Neuper von Neuperg m. propria. Tištěno zde z originálu v sešitě foliovém o 16 listech, s Neuperovou pečetí v červeném vosku. Ob- držel jsem ten sešit 1899 z Richmburka, a odevzdám jej do archivu zemského v Praze. — Tvrz a městečko Chroustovice s třemi dvory poplužními a několika vesnicemi, (jež vyčítá Bílek v Konfiskacích 119), byly roku 1623 z trestu odňaty rytíři Štěpánovi Gerštorfovi a prodány radovi komory dvorské Janovi Weberovi svob. pánovi z Pisemburka. Dcera Weberova Kateřina Voršila provdala se za rakouského svob. pána Arnošta Thrauna, s nímž držela statek Chroustovický a r. 1644 tuto instrukci vydala; přečkavši svého manžela, pro- dala Chroustovice r. 1655 hraběti Karlovi Ferdinandovi z Waldšteina (Sedláčkovy Hrady I. 237). V instrukci této na několika místech ozývají se zlé následky, jež měla válka třicítiletá na hospodářství panské i selské. Povšimnutí zasluhuje, kterak pan Thraun napomínal hejtmana, aby s poddanými nakládal mírně (čl. 22). 220. 1645: Instrukce vydaná kostelníkům od hejtmana na panství Svijanském. Tiskem ji uveřejnil dr. Šimák ve Věstníku Kr. Č. Společnosti Náuk 1897, č. XII., str. 1—7. O původu jejím viz zde výše str. 26, kdež pod čarou jsou vytištěny dva varianty. Instrukce dělí se na 30 článků, kteréž skoro vesměs jednají o povinnostech kostelníků jakožto správcův důchodů zádušních a majetku kostelního; toliko ze článku 29. v obojím textu jest znamenati, že již tehdejším kostelníkům náleželo také konati ty služby, jež později zůstaly kostelníkům jakožto pouhým služebníkům kostelním.

Strana 190
190 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: 221. 1647, 20. dubna: Vrchnost Děčínská obnovila privilegium dědičného rychtáře ve vsi Libouchci (Königswald v horách Krušných). Markéta Anna hraběnka z Thunu (poručnice dědiců po hraběti Janovi Sigmundovi z Thunu) obnovuje privilegium Martina Waltra rychtáře v Königswaldě: Má míti právo, k na- řízení mému nebo mých úředníků držeti Ehedingy s konšely; pivo, víno a kořalku prodávati, ale ode mne kupovati; chléb péci, (dobytek) porážeti a sůl prodávati, i jiné prodeje a ře- mesla (Hanthierungen) provozovati, 10 Schragen (sáhů?) dříví z lesa zadarmo (dostávati). Má držeti lenního koně, anebo za to ročně platiti 4 kopy; odváděti desátky faráři, o vánocích vrchnosti 1 kopu; z každého sudu piva 1 gr. český, a od sudu vína 8 gr. č. Od svého len- ního listu má složiti 10 kop podle starého zvyku. Dáno v Praze 20. dubna 1647. — (Tomkův výpisek z archivu Děčínského. — Srovnej výpis o rychtě v Německém Chvojně z 19. čce 1616 v AČ. XXII. str. 219). 222. 1648, 18. ledna: Komora česká hejtmanovi panství Pardubského posílá punkta ke zlepšení důchodů toho panství, též o stravě pro čeládku a o mzdách dělníků. (Výtah.) Uroz. p. Havlovi Gotthelfovi z Freydenberku, JMCské panství Pardubského hejtmanu. Majíce nynější veliké důchodu peněžitého na panství JMCské vám pod správu svěřeného se nacházející nedostatky v svém bedlivém uvážení, o všelijaké prostředky, kterými by se takový důchod rozmáhati a zlepšen býti mohl, jsme pře- mejšleli; a přicházejíce mezi jiným na veliké a škodlivé neřády, které se tak na dotčeném JMCské panství jak při officířích tak i hospodářství vynacházejí, tato jsme punctatim [sic] a rozdílné artikule na papír uvésti dali, vedle kterýchžto chtě- jíce, aby co nejdříve a nejvíce možné skutečně pokračováno bylo: pročež .. opačené artikule všecky pro vyrozumění odsíláme a při tom poroučíme, abyšte do týchž s pilností nahlídli. A poněvadž se někteří, zvláště pak 12., s užitečným JMCské dobrým prakticirovati dáti mohou, abyšte se vedle nich skutečně zachovati ... a v tom při officířích další nařízení učiniti hleděli; co se pak 5. a 6. artikule do- týče, na ty nám zprávu a odpověď svou, jako i na jiné všecky své dobré zdání, zdaliž a jakým spůsobem se v skutek uvésti [mohou], na komoru JMCské českou co nejdříve odeslati nepominuli.. Na hradě Pražském 18. Jan. 1648. Punkta k vzdělání a zvelebení důchodu na JMCské panstvích: 1. Aby nájem pálení páleného kassirován, a takový užitek zase k důchodu JMCské panství obrácen byl, a to tímto spůsobem: aby jistá vinopalka byla, a jí z každého strychu žita, z kterého by pálený napálila, beze stravy 15 kr. placeno bylo. Ona pak po každém strychu žita a po půl věrteli pšeničného sladu 40 žej- dlíků pálenýho, a každý žejdlík po 6 kr. (nebude-li moci drážeji býti) odvozovala.

Strana 191
Ke zlepšení výnosu komorních panství 1648. 191 Z vejpalkův pak po páleným aby se s ním [pan]ský dobytek, co nejvíce bude moci, krmil. Poddaným tolikéž (krom v městech, kteří na pálení pálenýho obdarování mají), aby jinde pálený kromě z panstvích nebrali, přísně zapověděno. 2. [Role a chmelnice aby se pilně vzdělávaly, tak aby se obilí a chmel pro pivovár kupovati nemusely atd.] 3. Poněvadž se do roka pro čeládku při dvořích, též od poddaných mnoho soli spotřebuje, a od cizích handlířův draho se kupovati musí: pročež aby páni hejtmani z důchodův s potřebu soli buďto z Prahy nebo odjinud, kde by lacinější byla, skrze jisté formany vždycky časně proti slušné záplatě na panství voziti, skrze důchodního nebo obročního písaře v tý ceně, jako handlíři prodávají, zase pod- daným buďto do každé rychty, neb jak by toho příležitost panství ukazovala, vy- dávati a prodávati nařídili; poddaným pak, aby jinde krom tu sůl nebrali a neku- povali, zapověděli. Na každé jedné bečce soli po 1 fl. aneb nejméně 45 kr. k do- brému důchodu přivedeno býti může. 4. Před tím dávalo se ročně na deset osob při dvořích jedna bečka soli. Nyní pak téměř při všech panstvích nastal ten obyčej, že se dává každý tejden jedný osobě 3/4 žejdlíka, a tak na pět osob do roka jedna bečka vychází. Pročež dle lit. A. přiloženého extraktu chovati se mají, a na osm osob jedna bečka soli do roka passirována býti má. Jakož také strany vaření, jaký by řád zachován býti mohl, to se z téhož rozvržení vynajde. 5. Když písař důchodní neb ouroční s světa sejde neb propuštěn jest, jeho nástupce vytáhni všechny reštanty ajv. pro pořádek. 6. Na kontribuci aby byla zvláštní registra. Počty peněžité i obilní po vyjití každého půl leta aby se skládaly, „an mimo panství Pardubské, Benátské a Mělnické žádné kontribuční počty složeny nejsou. 7. Poněvadž se také vynachází, že platy čeledi a rozličným dělníkům vy- cházející nikoli zaplaceny nebyly, však nic méně tak, že za vydání kladeny bývají, když z nich dělníkův a čeledi který ze dvora ujde anebo umře, takový po něm zůstalý rešt písaři, když to zamlčí, k dobrému přijde. Pročež aby páni hejtmané na to bedlivý pozor dali, aby to, co zaplaceno není, za vydání kladeno nebylo. 8. Na nájmu mlíčném a z mlejnů ... 9. Mezi dobytky velký jest rozdíl . . pročež aby všeliký hovězí i konský dobytek podle barvy a jak starý který jest, popisován a v rejstřících dobytčích specificirován byl. 10. Nežli se vlna prodá, aby .. hejtmani komoře zdání své podali, jak by každý vlnu nejdříve prodati mohl. 11. Jak mnoho vozů sena a otavy každoročně se naklidí, a jak mnoho ná- kladů na to vzejde, to aby pokaždé oznámeno bylo.

Strana 192
192 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 12. Na posly, po kterých cedule týhodní a psaní do Prahy posílány bývají, do roku mnoho vychází. Mohl by se budoucně tento řád zachovati: aby z Pardubic cedule týhodní po jistým poslu v týmdni anebo ve dvou nedělích pokaždý posílány byly; a ten posel aby se ve středu o polednách na Poděbradech u pana hejtmana pro cedule týhodní Poděbradské a Kolínské ohlašoval a ty sebou vzal; odtud na Přerov jdouce, tolikéž cedule z panství Brandejského sebou vzal, a aby s těma cedulema (což páni hejtmani, aby vždycky časně zhotovené a na určité časy a místa, totiž Kolínské na Poděbrady, a Brandejské na Přerov, dodávané byly, a těmi posel meškán nebyl, poručí) v konečnosti a pod pokutou ve čtvrtek večer v Praze byl, a nadřečené cedule, tu kdež náleží, odvozoval, naříditi povinni budou. Ten řád by tolikéž při panství Zbirovském, Točnickém a Kralodvorském zachován býti mohl; z Křivoklátu, poněvadž do Kralového Dvora jen dvě míle jsou, aby cedule téhodní a psaní tam časně do Králového Dvoru dodávány a s jinými odtud do Prahy po- sílány byly. Však tím spůsobem to naříditi, aby posel tolikéž ve čtvrtek na večer v Praze byl a cedule neb psaní, tu kdež náleží, odevzdal. 13. [Dosud inventář mobilií se dělal jen při změně hejtmana; příště půlletně nebo ročně buď obnovován a k počtům přikládán.] [f. 28v] Poznamenání, kterak by se na jednom každým panství JMCské jak čeledi dvorské, tak všelijakým dělníkům na penězích platiti, též mouky na chleby, vaření, omastku vydávati mělo: 1. Šafáři, šafářce, pacholkům, pohůnkům, děvkám a jiné čeládce, jednomu každému na tejden po čtvſrtci] na chleb mouky žitné, aneb na 10 osob*) jeden *) Snad má státi: 20 osob. strych žita. 2. Na jednu každou osobu při dvoře sloužící na tejden trojího vaření, hrachu, krup velkých neb malých a mouky režné po jednom čtvrtňátku, však pokudž by se místo kterého vaření jahel neb krupice, pšenice dávalo, tehdy za jedno čtvrt- ňátko toliko půl čtvrtňátka vydávati. 3. K svátkům vejročním, t. vánoce, velikonoce a sv. Ducha, na jednu každou osobu na koláče po půl čtvr. mouky bílé. 4. Masa na tejden šafáři po 11/2 libře, a jiné čeledi na osobu po 1 libře, neb na penězích po 3 kr., a k svátkům vánočním tuplovaně. 5. K zalívání mlíkem jídel na 7 osob jedna kráva ročně passirovati se může. 6. Soli do týhodne na 20 osob po 1 čtvr., počítajíce do jedné každé bečky po 1 strychu 1 věrteli, anebo za 4 týhodny na jednu osobu po 21/2 žejdlíku [?]

Strana 193
Ke zlepšení výnosu komorních panství 1648. 193 [f. 29] Všelijakým dělníkům času letního beze stravy takto by se platiti mohlo : 1. Jednomu každému od žetí pšenice, žita a prosa a svázání jednoho každého záhonu, který by dýlku honu v sobě obsahoval, po 3 kr. 2. Sekáčům od sekání pšenice od záhonu po 1 kr., ječmene, ovsa, pohanky po 4 d., a od vázání po 3 d. 3. Sekáčům od sekání trav a hrabačům, to se zanechává při předešlém sta- robylém spůsobu. 4. Pokudž by se pak na některém panství tak prakticirovati nedalo, a děl- níkům strava dávala, tehdy na tento spůsob se zachovati mají: 5. Na penězích dělníkům od žetí žit a pšenic na den po 4 gr. m., chleba na každou osobu na den po 1 bochníku, který by vážil 11/2 lib.; pod polívky na 12 osob na den po 2 bochnících; však z jednoho každého strychu aby se napeklo chleba po 11/2 lib. 80 bochníkův. 6. Vaření na 12 osob na den trojího každého po 1/2 čtvrtci. 7. Mlíka na 12 osob na zalívání jídel a na polívky na den po 6 žejdl., másla jeden žejdlík. 8. Soli na 12 osob na den na osolení jídel po 1 žejdlíku. 9. Vazačům od vázání všelijakého obilí beze stravy na den po 2 gr. m. a bochník chleba po 11/2 lib. 10. Sekáčům od sekání všelijakého obilí beze stravy na den, totiž pšenice po 14 kr., ječmene, ovsa po 9 kr. 2 d., a každýmu bochník chleba na den, který by vážil 11/2 lib. 11. Roboty pak všelijaké, kterými jsou vedle urburních register zavázáni, ty a takové beze stravy a záplaty vykonávati, a v partikuláři purkrabě je obzvláštně rozepsati povinen bude. 12. A při tom pak všem na to bedlivý pozor dáti, kteří by poddaní ouroku odvozovati nemohli, těm od takových děl místo placení hotovými penězi na týchž ourocích porážeti. Z kopiáře panství Pardubského z let 1632—1687 fol. 24—29, v archivě Českého Musea. — Takové nařízení nepochybně vyšlo na všechna komorní panství po Čechách; ukazují k tomu plurály: na JMCské pan- stvích (v nadpise před článkem 1.), hejtmané (v článcích 7, 10, 12), též nadpis před druhou řadou článků na str. 192 ajv. Archiv Český XXIII. 25

Strana 194
194 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské; 223. Instrukce Černínská vydaná asi r. 1648, 8 přídavky jiného původu. V staré rukopisné knize professora J. Čelakovského, kterou jsem popsal v AČ. XXII. str. 360 pod čís. III. a v AČ. XXIII. str. 24 pod č. II., nachází se na třetím místě vepsána „Instrukcí hraběte Černína“ spolu s několika menšími písemnostmi podobného obsahu. Tato třetí částka celé knihy psána jest touž rukou, dobře vypsanou, ale málo dbalou, jako první dvě částky (instrukce komorní a instrukce Fridlandská), a podle písma náleží asi do prostředka 17. věku. Listy této třetí a poslední částky knihy jsou číslovány zvlášt o sobě 1—33, a ob- sahují tyto kusy: I. Instrukci hraběte Černína, rozdělenou na 90 číslovaných článků na listech 1—20. II. Artikule nařízené poddaným záduší sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském, po- čtem 13, na listech 21—24. III. Artikule poddaných kláštera Doksanského, 50 na počet, na listech 25 -29a. IV. Pamět o sirotcích zádušních, ve 4 článcích, na listech 29b, 30a. V. Návod k řízení soudu purkrechtního, v 5 článcích, list 30b, 31a. VI. Jiná forma neb návod o držení takového soudu, v 8 článcích, na listech 31b—33b. Nadpis celé této třetí částky knihy rukopisné, kterou mi professor J. Čelakovský k použití zapůjčil, psán jest na nečíslovaném listě před listem 1., a otiskne se zde níže; jest v něm pověděno, ač neúplně, že kromě instrukce Černínské jsou tam opsány také jiné podobné písemnosti. Na konci rukopisu na straně 33b a následující napsán jest společný rejstřík k této sbírce, v němž uvádějí se nadpisy jednotlivých kapitol instrukce Černínské s odkazem na listy, kde která se najde, a rovněž tak nadpisy ostatních písemností (jež se zde označují čís- licemi II—VI) s odkazy k jich listům. Tento společný rejstřík jest v rukopise takto nadepsán: „Extrakt pořádnosti prospěšnější [k] jedné každé věci v této instrukcí Černínské, jako i po té nazad jiných potřebností vyhledání.“ V Černínské instrukci v článku 34. (o mlýnech) stojí letopočet 1648 v nahodilé větě, že nájem mlýna „od sv. Jiří 1648 se začíná“. Soudím z toho, že roku 1648 instrukce Čer- nínská byla buďto skládána anebo do této knihy přepisována; buď tomu jak buď, tolik můžeme přijmouti za jisté, že ta instrukce nebyla skládána později, po roce 1648. Jest to jediný leto- počet v celé té knize. Od koho a pro která panství byla ta instrukce vydána, toho můžeme se domysliti z nadpisu: „Instrukcí hraběte Černína“. Starobylý rod pánův a vládyk Černínův žil okolo roku 1648 v několika větvích, ale hrabě Černín byl tehdáž jediný, Heřman Černín, proslulý cestovatel po Turecku a jiných zemích východních. Ten narodil se ve stavu rytířském, r. 1607 byl přijat do stavu panského v Čechách, od císaře Ferdinanda II. obdržel r. 1623 titul svo- bodného pána v říši Německé a r. 1627 titul hraběcí v království Českém; při konfiskacích pobělohorských koupil panství Petršpurk, Andělskou Horu, Kysibel, Buchov, Žihle, Vroutek a jiné statky v Čechách; zemřel 7. března 1651 bezdětek. Hrabě Heřman Černín z některých svých statků zřídil fideikommiss, jenž po jeho smrti přešel na Humprechta Jana Černína; tento

Strana 195
Instrukce Cernínská 1648. 195 byl vnukem Heřmanova bratra Humprechta, a r. 1652 byl s potomstvem svým povýšen též do stavu hraběcího. K fideikommissu Černínskému náležely tehdáž panství Petršpurk, Kysibel, Najdek, Milčoves se Sedčici a Velkou Černocí, panství Kost a jiné statky v Čechách. Tam tedy, i na jiných statcích Heřmanových, kteréž nepřišly k fideikommissu, snad měla platnost následující instrukce hraběte Heřmana Černína; vyniká nad jiné jadrnou mluvou. O jiných řádech, kteréž v rukopise jsou k ní připsány a níže též se otiskují, pozna- menám při tom o každém zvlášť, čeho jest potřebí. [I] Instrukcí hraběte Černína a při ní nazad pěkných artykulův 50, kteříž se při panstvích kláštera Doxanského od poddaných zachovávati i pro nezachování z nich kteréhokoliv pokutovati mají. Po těch obvzláštní paměť v příčině sirotkův zádušních, kteráž se i pro jiné trefuje. Item o začetí neb řízení soudu formy dvě, jedna po druhé, jakž z nich každý snadně vyrozuměti a k začetí soudu přistoupiti věděti bude, též i jak soud zahájiti. O hejtmaních. 1. Má hejtman neb ouředník na to pamatovati, kterak má nad sebou pána Boha, jemuž nic tejno není, a že časem umříti, ze všeho tomu pánu počet učiniti musí. Tak aby se hleděl chovati, aby mohl jak zde své milostivé vrchnosti, tak i potomně pánu Bohu odpovídati, a vědouc, že jest smrtedlný, tím věrněji, pilněji svou povinnosť vykonávati, pobožně, šlechetně živ býti, do kostela, též k svaté spo- vědi rád bez nucení choditi, jako i svěřené poddané, též čeládku k pobožnosti, do kostela chození a svaté spovědi míti i je k tomu přidržeti; tak aby každý pána Boha na pozoru a paměti měl, a co jest pánu Bohu povinen, to každý dobrovolně od sebe vykonával, tak aby pán Bůh práce žehnati ráčil. 2. Má lidi poddané sobě svěřené chrániti, opatrovati, na ně laskav býti, jim neubližovati a s nimi lidsky nakládati, pěkně jim rozkazovati a poroučeti, ne pokaždý bitím, láním, zlořečením, proklínáním. Nebo kde se na hromu lehne, a na hromu vstává, bejvá tu špatné požehnání boží. Než kdo zaslouží, nemá bílýmu černý a černýmu bílý říkati, než dle rozšafnosti potrestati vězením; neb menší škoda jest na zdraví a menší škoda neb ublížení vězením, než každodenním tlučením, co nějakého hovada bitím; není to pěkné, sluší ve všem mírnost zachovati. 3. Všem neřádným lehkomyslnostem, řečem oplzlým, hromování, přísahání, sakramentování má časně vstříc vcházeti, nefolkovati, než přetrhovati, ani zniku žádného nedávati a nedopouštěti; vandrovních lidí a poběhlých kurev, čtverákův, zlodějův a nákeřníkův na gruntech netrpěti. 4. Má míti k tomu rychtáře, aby když jakého díla čas jest, časně jim po- ručíc, aby ranním jitrem, jest-li robota jízdná, tehdy s potahy, pakli pěší jaké koliv 25*

Strana 196
196 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: dílo, hned ráno před východem slunce aby se sjeli neb sešli, tak aby jedni nedělali, druzí se nedívali, než všickni spolu zároveň dělali, a to dobrým hospodářským dílem; a když jest čeho čas, nedadouc času projíti, aby se dílo udělalo, ne po jiných, ale s pilnými hospodáři. Kdo nepřijde na dílo aneb nepřijede, den a noc v vězení zůstávati má; a každému dílo jeho vyukázati, a co má dělati, na něho uložiti. 5. Má hejtman neb ouředník též i purkrabě mezi dělníky bejvati, pilně k nim dohlídati, aby nezaháleli a dobře se dělalo. Neb když se k dělníkům dohlídá, pilně dělávají, a co by 2 dni dělali, kdyby při nich žádný nebyl, to za den udělají, a to lepším hospodářským dílem. 6. Má hejtman obvzláštní pozor dáti, aby co nejvíc podruhův na gruntech pro díla bylo, a poddaní aby po cizích gruntech se nezdržovali, ale na gruntech zůstávali. 7. Má se pilný pozor dáti, aby poddaní stavení nespouštěli, ale je pomalu opravovali a spravovali. Nebo menším nákladem může se opraviti, než nové vystaviti. 8. Aby komíny dobrý měli, vymazaný, spravený a vytřený, naříditi při rych- tářích a konšelích, aby žádná od nespravení neb nevytření komínův škoda se ne- stala. Tak též světel aby sobě i jiným se šetřilo, s loučí, třískami, kde jest sláma, se nechodilo, tak aby sobě i jiným žádný zle neposvítil. 9. Nemá nižádný rolí, luk od gruntu odprodávati ani nejméně frejmarčiti; neb to jest povaha zlého hospodáře, který grunty hubí, jen aby za kus chleba to prostrčil. A to jest škoda gruntu. Ani lesův, buď na smejcení aneb k posekání, tak zbytečně na sáhy dělání, prodávání zastaviti, a hejtman k tomu nedovolovati, než nechat hovět lesu; kdyby kdy pán Bůh oheň dopustiti ráčil, hodí se. 10. Poddaní, čeládka obojího pohlaví, aby na gruntech zůstávali a se pro- jednávali, a k tomu poddané míti, u koho projednáni jsou, aby je k dobrému vedli, s nimi hospodáři i hospodyně zacházeli, službu platili, čeládky nerozháněli, nýbrž jim, co náleží a jak který neb na čem projednán jest, platili; však čeledi zaháleti nedali, neb jest hřích. A jestli který čeledín od kterého hospodáře ujde, má a jest povinen ho postaviti, k čemuž ho hejtman přidržeti má. 11. Nižádných nápolků s cizími poddanými žádný nemá [míti], méně z tře- tího neb čtvrtého mandele síti; neb jest to škoda, vyžijí se dědiny, a cizí poddaní užitek vezmou, a vrchnosti tu jest škoda. Nemůže-li který poddaný sám osíti, tehdy může s poddaným zdejším, však s vůlí a vědomím hejtmana, to učiniti. Však ten, kdoby sel, ať více nebere, než polovici. 12. Žádný poddaný nemá rolí, luk, rybníčkův svých zastavovati, ani na ně na cizích gruntech se dlužiti, pod skutečným trestáním, a hejtman k tomu nemá ovolovati.

Strana 197
Instrukce Cernínská 1648. 197 O stavení zámkův, dvorův, ovčínův, mlejnův a pivovárův. 13. Má hejtman dáti pozor na střechy, jich nespouštěti, každoročně po jaru, když se již zasije, šindele na střechu, kde potřebí novou udělati, a zase starým šindelem přeberouc starý, který se hodí, tím jinou střechu, kde tak hrubě zlá není, vytvrditi; též doškami kde potřebí spraviti, aby nikdež na stavení neteklo, a tudy se nespouštělo. Starý hřebík dáti pěkně vytáhnouti, jej dobře rovnati, tak aby mnoho nového nevyšlo, než co nejskrovněji, aby se hřebík vybíjel a nerozundával. 14. Má všecko stavení míti dobře spravený; při všem stavení též chlívy dáti spraviti, aby nikdy nic pustého nebylo, nýbrž všudy náležitě spraveno a hospo- dářsky uděláno; i dvéře dobře u všeho stavení spravené býti mají, tak aby se nic nespouštělo, nežli spravovalo. 15. Nižádného nového stavení díla nemá hejtman o své ujmě projednávati, než JMti pánu oznámiti a dáti správu, jak jest co potřeba, co by od toho zaslou- ženo bylo, a vše s dostatkem oznámiti. Než oprávky, kde co potřeba, to může a jest povinen dáti spraviti bez pobídky. O hospodářství při dvořích. 16. Má šafáře a pilné hospodáře míti, kteří by čeládku k dílu vedli a jim zaháleti nedali a nedopouštěli, aby čeládka ležeti a sedláci za ně dělati měli, ani aby pacholci s děvkami místo díla se zabejvali, postavili*) a své lehkomyslnosti pro- vozovali; nebo zahálka jest původ mnoho hříchů. Než každý aby své dílo dělal, a to upřímně, věrně, spravedlivě, k čemuž hejtman dohlížeti má, a zaháleti jim ne- dati; a co by nejméně [sic] scestného spatřil, hned přetrhnouti a zastaviti. Má též šafář k obilím, lukám dohlídati, aby se pasením, žetím škoda nečinila; též dvůr dobře zavírati, aby nočně zloději něco z dobytkův nepokradli; na oheň a světlo pozor dávati, aby (čehož Bože chraň) od ohně škoda se nestala; a střechy bez po- bídky každý šafář na svém dvoře má sám náležitě spraviti a na žádnou pomoc *) Čti: postávali. nečekati. 17. Má se dříví k palivu, též světlu v zimě od šafáře s čeládkou dosti navésti, tak aby v létě majíc v roli dělati, s dřívím se nepárali. Nebo to není do- brého hospodáře povaha, v zimě letní a v letě zimní dílo dělati, než když jest čeho čas. Zimní nejlepší dílo jest dříví voziti. 18. Má hejtman šafáře*) míti, aby všecky ploty u zahrad, štěpnic a jiné hradby buď u polí, kde průhony, aneb u luk, časně dobře s čeládkou zdělali, na sedláky nečekali, tak aby se od toho neplatilo, a sedláci s tím práci neměli. Neb který šafář chce pilný býti, může to všecko snadno udělati, když vypřáhne, s pacholky *) Dodej: k tomu. pobejti a hradby dělati. Pohůnci mohou voly pásti aneb krmiti.

Strana 198
198 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 19. Má každý šafář od [do?] hospodářství pluhů, rádel, bran, řebřin dosti nadě- láno a zachystáno míti, a ne teprve když se co poláme, do lesa jeti a zatím potah zaháleti. Neb takové obmeškání jest škodné vrchnosti. Má též každý šafář pilně rolí dělati, poněvadž potahy a čeládka se chovají, aby nezaháleli. Má jak náleží ouhory zvorati, hnůj vyvésti, a to vždy od [sic] sv. Jana Křtitele, i uvléčeno [sic] míti, zemi síti i měsbu [sic] dobře uvléci, rolí na zimu časně dobrým dílem hospodářsky zasíti, a s potahy nestáti. Nebo kde se 4 kusy koňského chová, má nimi ouhoru zvorati, a to bez pomoci sedlské, na zimu zaseti 60 strychů a na zimu [čti: z jara 60 strychů; volma 4 má zaseti 40 strychů na zimu a 40 strychů z jara. Na 1 kopu záhonů ma vsíti pšenice a žita 6 strychů, ovsa 51/2 strychu, ječmene 5 strychů. Hnoje má rozkydati, a to s čeládkou zavorati, a summou všecko co nejvíceji možné, dobře a hospodářsky zadělati. 20. Má šafář, jakž každého pilného hospodáře jest obyčej, hnoje pilně dělati, dobře stláti, tak aby od každé krávy neb velkého dobytka pod 1/2 strychu pšenice neb pod jeden strych žita se udělalo dobrého hnoje. Od menšího dobytka dvou kusů tolik, ročních telat tří tolik pod pšenici. Kde jsou pšeničné země, nejprvé podvorati, hnůj vyvésti, zavorati, dvakráte přemísiti, a kdy čas síje, zvorati, a tak pšenici 4krát, žitům 3krát, ovsu 2krát, ječmenu přijde trojí rolí dělati. Hrách jak sobě kde libuje. Má se také u každého dvora 4 strychy pohanky sívati po oulehlích, a není-li oulehlí u dvorů, tehdy po pustých gruntech; a ovsům co nejvíceji na zimu zobhánět, nebo po jaru to se najde; ječmenům měkoty na zimu časně zdělati a na zimu přemísiti, a potřetí po jaru na setí zvorati a počtvrté dobře uvlícti. 21. Zahrady časně zasívati sama čeládka; vaření časně dáti vyplíti, a cibuli, zelí, když čas, okopávati, a všecko hospodářsky udělati; zelí pro potřebu jak če- ládky tak krav sázeti, zbytkův žádných nenechávati; hnoje co zbude, po zahradách zelí, konopím, pšenicím, a kde pšenice sobě nelibuje, žitům hnojiti, na konopě hnojem nezapomínati, jakž dáleji o konopích nařízeno bude. 22. Má šafář na to pozor dáti a hejtman neb ouředník sám ke všemu pilně dohlídati, na které louky se voda vésti může, aby se podvozovaly a zavlažovaly, tak lépeji louky aby užitek vydati mohly; neb kde se louky podvozují, tu zisk bývá, a více tu kolikrátnásobně sena i votavy bývá, než na suchopárných. O pivováře a chmelnicích. 23. Má hejtman do pivováru, a zvláště když se pivo vaří a spílá, pilně do- hlídati, do sladovny, hvozdu, spilky, aby sládek sladu nepřetahoval, příliš nevyro- stával, nic více jen z 10 strychů pšenice neb ječmene 2 strychy přídělku odvo- zoval; a tak, když se mu dá obilí 10 strychů, zase sladu 12 strychů, z žita pak 10 strychů 11 strychů sladu aby odvedl. Piva nepřejímal, než co nařízeno, to a nic

Strana 199
Instrukce Černínská 1648. 199 více nebral, žádných postranních piv nepřidělával a pokoutně neb postranně ne- nalíval. 24. Má se dávati sladu žitného na várku 7 strychů, ječného 12 strychův, a tak všeho 19 strychův; a písař tu, až sládek slad skropí, pobýti; a chmele 1 strych. Z něho má bráti na vejstav 10 sudů a více 1/2 sudu, a nic více; dolívky první a druhý čber neb vědro hejtmanu neb ouředníku, a tak všeho 11 sudů, tak a nejináč se chovati. Pivo pak hodné staré vařiti, a každý sud za 8 zl. vystavo- vati, písař důchodní za každou várku 80 zl. do cedule a register svých klásti a za příjem uvozovati. Obroční písař slady za vydání klásti, tak aby nic na stranu ne- odcházelo, ale vše věrně k zisku JMti pánu přicházelo. Sud nic větší, než 4 věder, a vědro má držeti 32 pinty; a z každého vědra pinty 2 za droždí se srážejí. A tak piva čistého v sudě zůstane 120 pinet aneb 8 kop žejdlíků. 25. Má hejtman neb ouředník na to pozor dáti, aby sladu v forotu vždycky dosti bylo, a ne když dražší obilí jest, časně buď za žito neb ječmen vyfrejmarčiti anebo co nejlaciněji zkoupiti, aby pro neopatření sladu várka nestála, důchod ne- hynul a škoda nebyla; však pokudž by domácího obilí dosti nebylo. 26. Má každý sládek náležitě chmelnice, k spravování poručené, časně a hospodářsky spraviti a ničímž jí neobmeškávati, tak aby dosti chmele bejvalo, s ním se nepohledávati, každý rok nové sazenice přisazovati a hospodářsky spravovati. 27. Nemá sládek dřívím pivovarským ani hvozdovým meškán bejti, než má se v zimě, když k tomu příležitost, dáti navézti. Však nemá ho sládek zbytečně páliti ani sobě ním topiti, než šetřiti, tak aby se v létě s ním nepohledávalo, a majíc v létě s pole voziti, tu se do lesa nemuselo jezditi. Není to pěkné hospo- dářství, než zlé, kde se to tak činí. 28. Nižádný sládek žádného dobytka hovězího, ovčího, sviňského ani slepic chovati nemá; neb jsouce čeledínem, čím má chovati, než vrchnosti krásti? Nemá žádných nápolkův s žádným síti, ani rolí najímati, je osívati, pod stracením a jemu všeho pobraním toho, což by koliv choval, se zapovídá; načež ouředník pozor dáti, pilně se vyptávati a to vyšetřiti má. 29. Má každý sládek JMsti pánu za kvasnice, řídký pivo peníze tržiti, a za každou várku kvasnic 45 krejcarů důchodu odvozovati. Však co dá koliv konví kvasnic, má vrub míti s vinopalkou; mají se konve vroubiti, a za každou konev 7 kr. poraziti. A za řídký pivo po 30 kr. odvozovati. 30. Má pivo vždycky stále v pivováře býti, a jedno za druhým pivo se vařiti, tak aby šenkýři na pivo nečekali, ním meškáni nebyli; nebo někdy se dá příležitost, že hodinou, dvěma sud piva vyjíti může, a někdy zase kolik dní se ne- trefí. Nemá žádný šenkýř ani půl dne piva nemíti, k čemuž rychtáři dohlídati,

Strana 200
200 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a sládek často do hospod docházeti má; a kolikrátby šenkýř piva neměl, má každý dáti pokuty do důchodu 2 kopy. 31. Má každý šenkýř, jedouc pro pivo, sudy prázdné i peníze z sebou při- nésti, nemá sobě sudů nechávati; a žádnému šenkýři nemá se víc věřiti, nežli za 1 sud a za druhý, který vezme; však když pro jiný pivo přijede, první ať zaplatí, tak aby se peníze tržily a dluhů nedělalo. Neb jsou lepší peníze, než dluhy, a šenkýř zadlužíc se, písař důchodní, za kterého by se dluhové zdělali, ať s ním platí, jemu se nepromine. 32. Bečvář majíce stálou službu, jest povinen všecko staré nádobí do pivo- váru spraviti a opatrovati, i staré sudy, zřezy, a každý rok 40 nových sudů darmo udělati, 16 nových pivovarských děberův a 10 zřezů do pivováru postaviti, a summou vše nový do dvorův udělati. 33. Písař důchodní má a jest povinen pozor dáti, aby pivo za pivem v pi- vováře bylo, a šenkýři pilně šenkovali a bez piva nebývali, též aby se sudy svá- žely; sice jestli je šenkýři rozvundají, musí písař důchodní sám z svého na ně nakládati. O mlejních. 34. Na to má písař obroční bedlivý pozor dáti, aby každý mlynář svůj nájem vedle nařízení každého půl leta odvozovali obilný; a jest lépe, aby panský vepře se mlynářům dávaly, a oni je tak chovali, aby každý vepř neb nunvice za 10 kop se prodal, kteréž každý mlynář zpeněžiti a důchodnímu peníze odvésti má a povinen jest. A ten nájem od sv. Jiří 1648 se začíná. Pakli by ve dvořích vy- spělých vepřů neměli, místo vepře krmení, kolik jich vykrmit má, má za každého, když panského nevezme, po 7 kopách dáti. Z každého kola na potoce má nájmu dáti žita 25 strychů, pšenice 1 strych, krup pěkných 1 strych, a 1 vepře dobře vykrmiti. 35. Má obroční písař dohlídati, aby obilí, které se dá do mlejna, náležitě a pěkně mlynář zdělal. Z každého strychu žita po 1 strychu 1 věrteli 1 čtvrtci mouky na dělníky neb čeleď odvozoval, a více pro stůl JMti pána 11/2 čtvrtce pě- kného vejražku, takže dá řežné [sic] mouky po 10 stryších žita 13 strychů 2 čtvrtce, otrubův 2 strychy 3 věrtele, a vejražku z 10 strychů 3 věrtele 3 čtvrtce, to zláště a vejše. Z ječmene pak 1 strychu má dáti krup pěkných tlustých neb drobných 3 věrtele. Šrotu žitného po 1 strychu má dáti zase 5 věrtel. Tluči ovesné po 1 strychu zase 1 strych 2 věrtele. Z té mouky na čeleď neb dělníky má napíci pekař chleba 120 liber. Z toho se má dávati do dvorův: šafáři 12 liber, pacholku 11 liber, pohůnku 10 liber, šafářce a děvkám po 9 librách, totiž i s polívkami.

Strana 201
Instrukce Černínská 1648. 201 36. Má ouředník pilně a bedlivě,*) aby mlynáři lidem dobře dělali, prázdných pytlův jim nevraceli. Též co se může spraviti, aby mlynář spravil a opravil, ne vždycky nový dělal. Než co bezelstně býti musí, od nového má se z důchodu platiti: Od vodního kola po 1 zl., od kamene kroužení i s osazením 1 zl. 15 kr., od spodku, když jej osazuje, 24 kr., od koše [nebo od] truhlíku dává se obyčejně 24 kr. Spou- štěti dopouštěti nemá ouředník mlynáři mlejna, než spravovati; a má vždycky dobrý mistry do verštatu přijímati, a ne lotry, tuláky a nějaké mrhače, kteříž co vydělají, to prožerou, a potom čím platiti nemají. A k čemu přistoupí mlynář, to zase jinému *) Dodej asi: dohlížeti. postoupiti má. 37. Má písař obroční, co jest který mlynář od sv. Jiří obilí dlužen,*) důchodní *) Zde něco schází. pak písař peníze zouplna zvyupomínati. 38. Má každý mlynář JMti pánu za rok 6 kapounů dobře vykrmiti; a když se mu ze dvoru chovat dají, ať se zase dobře tuční od něho vezmou. O ovčíních, mistřích a čeládce. 39. Má se ovčák po dobrém pilném hospodáři, kdyby koliv jaká proměna s mistrem byla, ptáti, ale co nejméně se s nimi měniti. Neb když jest dobrý mistr, nechat ho stále. Nebo který jest povědomý pastev (na čemž mnoho záleží), jest s užitkem dobytka, a také ne každému se daří dobytek. Jeden má lepší štěstí než druhý. Má sobě mistr dobrý pacholky opatřiti, a ne lotry, než kteří by svůj dobytek měli, a ne na cizích ovcích sloužili; tak kdyby co svou nešetrností zmrhali, aby čím dosaditi měli. Neb každý mistr, co k sobě přijme, z toho má odpovídati, a co se nedostane, dosaditi, a on sobě pacholků hleděti. 40. Má ouředník na to pilný pozor dáti, aby sena, votavy a všelijaké píce pěkné suché časně z luk se zklidily, a na dobytek ovčí sena pěkná drobná dávali. I votavy pěkné má se dáti na 8 ovec vůz sedlský, co se na 2 voly sena nabere, a 24 ovce vůz votavy [sic]. Na každou ovci 2 věrtele řezanky z pšeničné slámy ponejprv dávati. Item hrachoviny co nejvíce, a drobný ječný slámy. Ovesných slam aby se nekladlo a ovcím nedávalo, leč v čas nouze, neb po nich hrubě lezou a škoda se na vlně dělá. Na jalový ovčí dobytek sena na 14 kusů vůz, řezanky po 1 strychu, hrachovin a ječnou slámu. 41. Má se mistru kmen chovati, což každý mistr hodný dobytek do kmene dosaditi má, tak aby měl ve všem dobytku 7mý díl. Nemá se mu laufu pouštěti při stříži, než jak se ovce kmenovní ostříhají, má se vlna převážiti, a mistru z kmene hned 7mý kamen vlny vydati, tak aby on své prodati, a z čeho slouží, věděti mohl. Na pacholky má se chovati staršímu 50, mladšímu 40; jest-li veliký ovčín, kde se zavírá přes 1000 ovec, tu se musí chovati czuetreiber, na něho cho- vati bahnic 15, jalového 10; a hamelknechtu 60. A to takto: staršímu pacholku Archiv Český XXIII. 26

Strana 202
202 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: 30 bahnic, jalového 20, mladšímu bahnic 25, jalového 15, hamlknechtu bahnic 35, jalového 25 a 1 kráva. Mistru též 1 kráva, a jedna panská stará, která se nehodí k chování, má se mu dáti chovati, a klisna 1. Sviňského nikdy přes 6 kusů nemá míti; slepic 10 a 1 kohouta; nebo oni seno pařiti a sviňský dobytek krmiti umějí. Protož ouředník často do všech koutů v ovčíně má bedlivě dohlídati. Má se mistru kus, hamelknechtu též kus zahrady nechati, a mistru do každé strany pod 2 strychy a hamlknechtu pod 1 strych. Má míti mistr sedmý den mlíko, a na pacholky v neděli. 42. Ovčákům má se služba obilní bez zadržování od obročního písaře na tyto terminy vydávati: 1. díl 23. Decembris, 2. díl 25. Septembris, a rozdělit službu všeho obilí na 4 díly. 43. Má ovčák píce šetřiti, ní neplantovati, méně sobě více dobytka, než se mu povoluje, chovati; což kdyby sobě o 1 kus více choval, buď hovězího neb sviň- ského dobytka aneb ovčího, má to, co by víceji se nacházelo, do důchodu pobráno býti; a každý měsíc, ne na jeden den, pokaždý od ouředníka aneb regenta ovčí dobytek, a vzláště když v poli stojí, vyčítati, a tak někdy ráno mistra skrásti, někdy ráno, někdy v poledne, někdy večer to činiti, a pokaždý jinej den. Hnoje má pilně dělati, a v čas letní pilně v poli v lísách státi, nic nezameškávati. Od každého 100 kusů má hnoje udělati a vystáti pod 3 strychy pšenice aneb 5 strychů žita. Též má dobře a pilně vydojovati a mlíko zouplna odvozovati. 44. Sůl má se mu vždycky dávati v 6 nedělích, začnouce in Martio až do vánoc. Od vánoc nemá se sůl dávati. Tu jest povinen mistr před ouředníkem neb písařem hned s kořením zmíchati, náležitě vysušiti, suchou dávati. Mistr má dáti soli sedmý díl. 45. Má sobě mistr lis a jiného nádobí, jak do ovčína, tak do pole dostatek nadělati, aby žádného nedostatku neměl. 46. Co by z připuštění božího zcepenělo dobytka jakéhokoliv, má každýmu, kdož mu poví z poddaných, po 21 kr. na spropitný dáti, a sobě mistr kůže bráti. Ze dvorův panských z dobytka velkého ani malého, ani telat ani kozího ani sviň- ského, nemá bráti, než kůže do důchodu vraceti, dobře vysušíc, aby škody od molův nebylo. 47. Do dvorův do kolomasti mají mistři špik aneb lůj dávati, což zapo- třebí jest. 48. Nemá nižádný ovčák žádného kusu dobytka, co by zhynulo ovčího, bez ukázání ouředníku z kůže vytahovati; a ouředník má hned před sebou dáti vy- táhnouti, maso dáti psům hoditi, kůže schovati; neb ovčáci rádi cvoky za ucho ovcím bijí, vytáhnouc z kůže, maso schovají a potom sežerou. Protož když vidí, že se maso psům vyhoditi musí, takových lotrovských, šíbalských a zlodějských kusů

Strana 203
Instrukce Cernínská 1648. 203 zanechají. Má s písařem obročním na zhynulý a vydalý [sic] dobytek vruby míti, a písař obroční cedule na dobytek ovčí každého dne obvzláštní dělati a odvozovati, tak aby se vědělo, co který tejden zhyne. 49. Nemá žádný mistr ani pacholek s řezníkem spolku míti, v ovčínu ne- přechovávati, jemu v soukromí nočně buď v ovčíně, v lísách nic neprodávati, bez vůle a dovolení ouředníka a přítomnosti nic nevydávati, a nic nezašikovati, žádných frejmarkův, handlův s jinými mistry neprovozovati; nebo to jsou handle, zlodějským štrychem se trefují, než k čemu dobrému. Jestli by mistr anebo pacholek jednu ovci řezníku prodal bez vůle ouředníka, má všecken dobytek propadnouti. 50. Má mistr z jara a na podzim počet v lísách v poli a ne v ovčíně dě- lati, ouředníku má každý kus vykázati, a nemá mistr zapírati, ani co po 2 jehňatech ovce mají, ani co se špatníků od jarek urodí, než ve všem věrně právě se chovati, a ze všeho náležitý počet i s pacholčím učiniti, a ouředník pořádně na vrub uvésti a ceduli s mistrem míti má. Též má ouředník z jara svatého Kříže*) přičekati a ovec dříve stříhati nedati, a na podzim povýšení svatého Kříže**) den neb 2 nedočkajíc, dadouc ovce dobře vyprati, a potom suché ovce stříhati, vlnu pěkně seberouc, do žoků dáti skládati, a hned ten den ji dáti odvážiti, a co jest vlny, poznamenati, *) 3. května. — **) 14. září. poznamenání pak s počtem ovčím odeslati. 51. Nemá ovčák pasením žádnému, jak vrchnosti, tak poddaným škody činiti, a učiní-li ji, tehdy ji má hned zaplatiti. 52. Nemá ovčák sobě dříví sekati, kde chce, než kde mu z poručení ouřed- níka od hajných ukázáno bude, za vděk přijíti. 53. Na lukách panských nežíti, nepásti; učiní-li škodu, dle slušnosti at ji zaplatí. 54. Psy má míti, aby na zajících škody nečinili, knytle jim vázati; a který by pes bez knytle v poli se nalez, má ho myslivec zastřeliti. O rybnících, potocích a řekách. 55. Má ouředník a povinen jest rybníky v svém pilném opatrování míti, k nim pilně dohlídati; hajný, kteří na to povinnost učinili, k tomu míti, tak aby od vody jarní neb z přívalů pocházející žádné škody na hrázích, buď skrze tarasy, tak i splavích se nedělalo. A tak splavy mají býti opatřeny a prlení zdělaný [? všudy opatřeno, aby ryby s vodou jarní nebo přívalem nesešly, ani na hrázích škoda se nestala. Jestliže by se pak neopatrností ouředníka stala, on tu škodu nésti a vrchnosti zaplatiti musí a spravedlivě povinen jest. 56. Má sobě ouředník v paměť vzíti, aby hleděl pěkný kapry na tření dá- vati, je v zimě dobře zvězeti v haltýři, po jaru na nov měsíce dubna kopřivami pod břicha zmrskati, po písku pováleti, a do huby tlučeného pepře, do pysku vezmouc 26*

Strana 204
204 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: fouknouti, a s tím do vody pustiti, do rybníčků malých, aby tráva v rybníčku byla; a dáti vždycky 4 jikrnatý a 1 mlíčného, tak mnoho a tolikrát, co by do rybníčka, jak velký jest, dosti bylo; to tak opatřiti, aby plodu domácího dosti bylo a s ním se nepohledávalo. Nebo jistější jest domácí plod, nežli ten skupovaný od ledajakýchs podtírků. Ti neporostou, než jak je nasadí, zůstanou, jen hlava bude velká, a ostatek nic, a tak tudy škoda jest vrchnosti. 57. Má rybníky větší než plodový, a ty, kde kapry vyrostají, zase sobě obrati, aby plod po jaru na vejtah rozsadil; do každého rybníčka, kde 1 kopa na kapry se sázela, 5 kop ať na vejtah saditi dá, aby plod vyrósti mohl. 58. Z takového rybníku má ouředník tříletým plodem rybníky nasazovati, a to měsíce dubna, když již dochází a jen ho 5 neb 4 až i 2 dni jest. To jest nejlepší nasazování. Má ten plod na koše dáti, a nechati, až sám od sebe ven vyjde. Má se, jestli jest teplo, v noci a při nejmenším hrubě ráno, takový plod loviti i nasazovati, aby nepomřel. Nebo když plod pomře a nic se neusadí, tehdy bláto se loví, a tudy jest větší škoda vrchnosti. Protož šetrnosti a přítomnosti jest potřebí ouředníka, aby byl při lovení takových plodových rybníkův i nasazování na kapry. 59. Má rybníky rozděliti na tři leta, a to tak rozvrhnouti, aby se rybníci ne jeden rok všickni lovili a 2 letě čekali, než aby jak jeden tak druhý i třetí rok se lovilo, a každý rok užitek JMti pánu šel. Kde není štik, tu štíhlata vsaditi; též karasi, jichž velký užitek jest, aby se vsadili. Ježdíky pak, kteří kaprům [v] pastvě překáží, vypleniti. Při každém lovení rybníka má ouředník bejti, na lidi pozor dáti, aby nekradli; nebo lidé mnozí jdou spíše na krádež než na koupi. A co se kaprův neb drůbeže prodá, má se hned vyčísti, a písaři důchodnímu peníze odvésti, a písař důchodní za příjem sobě, ano buď na rybnících neb na sádkách, prodané kapry položiti. Všelijaké ryby mají od regenta neb ouředníka s dobrým ziskem panským prodávané býti. 60. V řekách, potocích aby žádný nechytal, než JMti pánu pro kuchyni, má ouředník a hajný pozor dáti; a k každému pátku má raků JMti pánu po 2 kopách z každého panství odsílati, jako i ryby z potoků též posílati, v létě je dáti pěkně zpécti a do slámy svážíc poslati. Ti pak, kteří mají najaté jaké řeky, plat časně z nich odvozovati mají; a co se pro vlastní osobu JMti pána do kuchyně vezme, to se jim má na nájmu řeky poraziti. O lesích. 61. Má ouředník do lesův každý měsíc jednou dohlídati, aby se sekáním a kradením škoda nečinila, a stane-li se, hned strestati, i toho, kdo by to učinil, do 4 kop míšenských pokutovati. A ta pokuta ať do důchodů JMti pána náleží.

Strana 205
Instrukce Cernínská 1648. 205 Písař důchodní ať ji sobě za příjem položí, doložíce, zač a jakou pokutu a od koho přijal. Lesův mejtiti, strouháním mrti, mejlí lámáním nemá dáti sušiti a škody dě- lati. A s sekerou žádný ať do lesa nechodí, a kdyby šel, ať se mu vezme, a každý ten 3 dni a 3 noci v šatlavě ať jest. 62. Zajíců, řežábků, jelenů, srn a jiných myslivostí nižádnému, buď štvaním, střílením, chytáním, nemá dopustit, buď on kdokoliv, škody činiti a žádné myslivosti provozovati nedati. Pro JMt pána myslivci myslivosti ať jsou pilni, služby a stravy nevyzahálí, než zaslouží. Aniž má zbytečně lesy mejtiti, prodávati, než má jich še- třiti. Nebo les nenaroste co konopě; dlouho čekati na to, co se za den splundruje. Než mimo potřebu ouředník prodati má, a peníze písaři důchodnímu dáti, a on je za příjem položiti. Dříví pivovarské k hvozdu bukové neb březové, volšové okolo luk dáti dělati. Hodí se i pro pálení. 63. Nemá dopustiti v mejtech pásti nižádnému dobytku, než šetřiti, aby žádný nepás. Obyzláštně tam nepouštěti ani ovec, neb ony všecky [sic] pohryžou, a již neporostou. Tak místo budoucího zisku malinoví poroste, a dříví nic; dáti na to pozor, jako na štěpnice. O štěpnicích. 64. Má pozor dáti, aby se pokaždý ve třech letech štěpy vystrouhaly, vy- klestily, okopaly na zimu, a po jaru konopnými plevami drobnými a návozem zase zakopaly a zasypaly. 65. Nemá nic do štěpnice pouštěno býti, telata ani hříbata ani jehňata; obvzláštně těch škodných zahradníkův koz nepouštěti, a summou dokonce nic; neb to pohryžou, polámí, škody činí. Komu škoda, než vrchnosti? Z kteréžto škody ouředník práv býti má. 66. Má se každý rok na podzim plání ke Všem Svatým sázeti, každý pod- daný 2 přinésti a saditi, rozdělíc poddaný, aby ne do jedné štěpnice, než do všech sázeli, a nejvíce hruškových a třešňových plání. Z jara pak nejlepšími rouby štěpo- vati, je, když čas, řezati dáti, ano i štěpovati dobrý hrušky, pěkný míšeňský jablka a uherský třešně. Mají se také každý rok při každém dvoře 4 ořechy vlaský po jaru vsaditi. 67. Co pán Bůh kdy naděliti ráčí, buď višeň, třešeň, jablek, hrušek, švestek nemá se dopustiti nižádnému trhati, než pilně dáti hlídati, aby se nic nerozkradlo, ale zcela zouplna k užitku panskému přišlo; kde jest na mnoze, tu aby se dal hlídač. A pakli ovoce může prodáno býti, na štěpnicích prodati hned po sv. Janu Křtiteli. A kdo koupí, ten ať sobě hlídá. Pakli se neprodá, má se opatřiti, aby k zmrhání nepřišlo. Co pěkného, to JMti pánu poslati, ostatní pak usušiti, a suché ovoce v sudech míti, a když nařízeno bude, to poslati.

Strana 206
206 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 68. Kde jest kořenná neb kuchyňská zahrada, nemá zahradník k užitku sobě nic přivozovati, neprodávati, než věrně, pilně užitek k ruce JMti pána odvo- zovati, a zahradu tak spravovati, aby všeho dostatek bylo; ať tím jest zahradník ujištěn, že bude-li na čem nejméně nějaký nedostatek, on to zaopatřiti, za své pe- níze koupiti a vše dosaditi musí. Ať jest pěkně spravena, a ne jako nějaká sedlská. 69. Při každém dvoře má se zahrada pohnojíc, zvorajíc (jakž předešle v ar- tykuli 21. se dokládá), a dobře připravíc, časně zaseti. Má se na mírný záhon 2 lžíce cibulnýho semena, na delší 3 až i 4 síti. A jen toliko záhon cibule pro ne- mocný dobytek nechati. Ostatek cibule pro stůl JMti pána aneb prodej odvésti, a to na zámek. V každém dvoře má se 1 žejdlík cibulnýho semena síti, 1 záhon cibule sázeti; a v těch dvořích, kde se po 3 žejdlících síti bude, tu po 4 záhoních cibule nasázeti. A mrkve na semena sobě sázeti, tak aby se nikdy více nekupovalo. Mrkve malý na každou osobu záhonek; pakli kde dlouhý jest, tehdy na 2 osoby 1 záhon sívati, a na každý záhonek malý 1/2 a na velký 1 žejdlík, a tak na každou osobu po 1/2 žejdlíku mrkvového semena síti. Máku se má namíchati čtvrtý díl do cibulnýho semena. A má se zlášť na zahradě též máku 6 záhonů síti. Není-li jich tolik v zahradě, síti na pole. Každá šafářka má dáti JMti pánu máku z každého dvoru 1 věrtel 1 čtvrtci. Řípy pro čeleď nemá se síti, než pro stůl JMti pána u každého dvoru 3 záhony, a nic více. Hnoje pro semenec nechati, též pro pšenice a žita. A má každý šafář košťálů sobě dáti nasázeti, aby semena hlavatičný měl a s ním se neshledával, tak aby dosti hlavatice k sázení měl. Nebude-li toho který šetřiti, co se koupí, za jeho službu se koupí. O setí semence a Inu. 70. Má se na zimu podvorati, hnůj vyvésti, dobře hnojiti, a zas na zimu zavorati, z jara dvakráte převorati; síti k sv. Duchu ten pátek, ostatní pátek před sv. Trojicí. Má se pozor dáti, aby holubi semence nezbírali, ano i, kdy konopě zralé jsou, vrabci nevyzobali. Má se dobře zavorati malými brázdami, a pěkně zavléci; a když se semenec zaseje, má se zadním semencem posíti pro poskonný konopě. Semence zase má býti při nejmenším po 1 strychu 2 strychy 2 věrtele; poskonných konopí po 1 strychu má býti 50 obláčů; však dobré obláče ať jsou, a do každého 10 žemní, tak aby, když se vymočí, vytře, vyhachluje, zůstala žemně velká a ne malá. Hlavatých 2 kopy (ale když se urodí, bývá i 3 kopy obláčů) má bejti. Má se pěkně v čas, nedadouc poskonným konopím klesnouti ani zelených trhati, než když se z nich práší aneb z nich pýření prší, tu trhati, a vysušíc, když zaschnou i hlavatý, též suché svésti, vymlátíc namočiti. Dáti pozor, aby nepřemokly ani ne- domokly, než dobře vymočit. Nebo když se přemočí, v trdlici při tření padají a škoda se činí. Na každou poddanou, po kolika obláčích na ně přijde, rozpočítati,

Strana 207
Instrukce Cernínská 1648. 207 aby jedna více a druhá míně netřela. Neb jak kdy po kolika obláčích na jednu přijde, to ať tře, ano i na druhý trdlici potře. Na zámek, komuž poručeno od ouředníka, ať odvede; a bedlivě se poznamená, co od koho jest přijato, a registřík jeden nechajíc při zámku, druhý JMti pánu poslati. Nemá se to po dvořích a ra- tejnách sušiti, než vézti do pazderny, tam sušiti i tříti; ani sedlkám domů se nemá rozdávati, aby doma braly. Hned se má ten den před a po sv. Havle zhachlovati, zhachlujíc, koudel zlášť a česání zlášť zvážiti, a co koudel neb česání váží, to po- znamenati. 71. Lnu u každého dvoru má se síti 4 strychy; však u těch dvorův, kde se rodí, má se síti po konopišti. Má se rolí dobrá udělati, kamení vyzbírati, a tak rolí připraviti, jako na zahradě. Má se časně vypleti, jak náleží, i podruhý na něj vyjíti, svízel a všecky jiné trávy zase znovu vytrhati a svundati. Kdyby ležel, má se nastrkati dříví tisového, aby neschnil; však když dozraje, má se to dříví vy- hoditi, a šetřiti, aby nic nepřišlo do lnu, neb by neumokl. Pakli ten 13. tejden od zasetí, má [se] mlatec šestnáctý tejden trhati; prahlý pěkně na železných neb dřevěn- ných hřebeních časně, neb by se zapařil, zdrhnouti; v stodole na mlatě hlávky dáti tence na plachtu, kde slunce svítí, na největší slunce, vždycky nechati vysívati, se- meno pěkně schovati, a jak náleží shromážditi. Má zase semena více nežli 3 strychy po 1 strychu bejti. Len pak někdy více, někdy míně se urodí. Má se mlatec vy- mlátiti, namočiti; nemá nechat přemočit, ani aby nedomokl. Když se vymočí, nemá se na hromadě nechávat, aby se nezapařil, než rozstavět. Když vyschne, do pa- zderny na prkna a lešení dáti, ne na kamna, a na slunce postavit jej. Než zimy přijdou, vytříti; jest lepší z slunce postavit jej ke tření, nežli když se topí, dadouc náležitě podepříti, schovati. A ten tejden před aneb po sv. Havle dáti pěkně nej- prvé z koudele, potom z pačesků, zláště len, úředník u přítomnosti své má dáti převážiti, a co jest, zaznamenati. 72. Ten tejden o sv. Martině má se dáti přísti poddaným koudele po 8 librách, česání po 4 librách, pačesků po 4 librách, lnu po 2 librách. Však který se dá koudel, nedá se jiného nic; který pačesků, nedá se lnu; a který se len dá, nic jinšího se dáti nemá. Má zase se od nich na váhu přijímati. Přísti pěkně tence; na len nejlepší hospodyně vybrati, a který jsou nejhorší, těm koudel dávati přísti. Co se odváží, když se dá přísti, má se všecka příze na motovidlách v zámku motati na kopy; není-li motovitel, mají se dáti 2 do zámku udělati, aby se motáním ne- meškaly; a má domů každá poddaná vzíti, obvařiti, přinesouc převážiti, pěkně však a bíle vyvařiti a suchou přinésti. Poněvadž pazdero ujde, a když se vyvaří, ubude, má se koudelné příze 71/2 libry, lněný 2 libry méně 4 lotů odvésti, a nedostane-li se který, ať dodá. A přízi zase mají odvésti a snésti do Tří Králův. Děvečky ať předou česání a pačesku, každá od sv. Bartholoměje až do sv. Martina po 12

Strana 208
208 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: kopách nití, za každý od sv. Martina do Zvěstování panny Marie po 2 librách každý po 12 kopách nití, a každou sobotu odvozovati a vážiti; dáti jim česání po 6 neb pačesky po 5 librách, a když odváží za 1 tejden, co nespřede, má se jí předce zouplna, co na ni přijde, dáti. A když za 1 tejden co nespřede, aby se spředlo. Každá poddaná má svou přízi svíti na zámku. Koudelných 8 kop na klubka, česání 11 kop, pačesný 11 kop, lněný 15 kop má míti. Od čeládky pak vrátný, klíčnice a vinopalka svíti, a klíčnice schovati. Šafářka každá má napřísti příze pěkný od sv. Havla do Zvěstování panny Marie po 20 loktech, každý po 15 kopách, aby právě pěkné plátno bylo. 73. Má se tkadlcům na váhu dávati, a zase od tkadlcův na váhu přijímati; ne měřit, kolik loket; a co váží každé plátno, který tkadlec dělal, zlášť poznamenati, pilně a dobře dělati dáti, aby tkadlci hrubě neštrejchovali, než spravedlivě dělali. Na to pozor dáti, aby se plátna od tkadlcův vracely a mezi nimi se dlouho ne- zdržovaly. 74. Na tenata, obrve, a co za potřebu ouředník uzná, též na provazy a jiné potřeby co nejdelších hlavatých konopí, česání se má nechati, a z jara, když čas toho, dáti provazníku na váhu dělat, a zase na váhu přijímat. Obroční písař všecky provazy, jakýkoliv budou, též tenatní niti přijímati, za příjem klásti, a cokoliv na poručení ouředníka vydá, za vydání klásti, a nic bez nařízení nedávati. Má to do cedule obilný pozadu klásti. Jako též všelijaké železo přijímati, a co vydá (však ne o své újmě), za vydání položiti. 75. Mají se tenata každý rok vytvrdit, a 4 nový přidělat; a které tenata jsou zlý, 2 neb 3 dohromady zdělat, ne zahazovat, leč co se nehodí, tak aby škoda nebyla. 76. Má ouředník šafářce, která pilna bude a JMti pánu pilně sloužiti, dovoliti na panský rolí jeden záhon mírný konopí síti, a nic více. Lnu pak nižádným vy- myšleným spůsobem žádný síti nedovolovati. Však která by nepilna byla, JMti pána dobrého nevyhledávala, té nemá dovolovati nic síti. O šafářkách. 77. Má každá šafářka dobytek sobě svěřený v pilném opatrování míti, děvky v hrůzi a kázni k dílu míti, když se jim platí a strava dává, aby neza- hálely; zimního času, co uloženo, aby napředly; v létě pilně trávy nosily, kravám dosti trávy do koryt dávaly, tak aby k prázným korytům nepouštěly, nežli aby v nich dosti trávy bylo, dobrý pomeje, syrovátku zmíchajíc; k čemuž každá šafářka má koryto v ratejně míti, tam pomyje dělati, odtud do dojníku dosti dáti nositi, aby krávy dosti měly. Pasák vždy má o poledních i večer, když se dojí, přikládati.

Strana 209
Instrukce Cernínská 1648. 209 Krávy dobře vydojiti, nic pod kravami nenechávati, nebo se tudy dobytek ostaví a pokazí. Protož chce-li šafářka trestání ujíti, ať jest krav pilna. 78. A když se krávy dobře hlídati budou, má každá safářka od každé krávy za rok pořád zběhlý 50 liber másla dáti. Tele 6 neděl má se nechati pod kravou. Má se máslo pěkně do tun ve 4 vodách studničných vyprati, zase všecku vodu vytřepati, potom na neckách dobře z solí zmíchajíc a nasolíc všudy, aby nikdež ne- slané nebylo a tudy neplesnivělo a se nekazilo, na každou tunu 11/2 čtvrtce soli dáti a dobře osoliti. Tuny nemají větší býti, než máslo bez dřeva aby vážilo 2 cent- nýře, s vrchem se udělati má. Máslo se má v suchým a studeným sklepě chovati. Z krávy do roku sejru 90 liber má dáti, a po udělání v týmdni odvážíce odvésti; a pro dělníky od každé krávy 10 liber tvarohu, a 1 kráva na čeleď se passiruje. 79. Má telata, co nejvíceji se hodí, osazovati a pilně hlídati, a co se k osadě nehodí, má se ouředníku povědít; on má je prodati, a písař důchodní za příjem do register i cedule týhodní položiti; lépe prodati, než to má mizerně zcepeněti. 80. V každým dvoře má míti šafářka k plemenu starých sviní 4, a kde jsou pivováry, po 6 starých sviních k plemenu, a po 1 kanouru od každé svině (poněvadž dvakráte do roka prasata mívají a míti mají). Za ten rok dvojí prasení po 12 prasatech; z nich 8 osadíc chovati. Lepší jarní osada jest, než podzimní. A 4 od každé svině JMti pánu poslati, však dobré a tučné prasata. Ze všeho musí počet učiniti. Co pak od mladých ročních neb starších sviněk prasat bude, má se šafářka spravedlivě věrně chovati a jich nezatajovati. Též má každá šafářka jiného sviňského plemene vepře neb nunvice, které každý rok po jaru se a na podzim spraviti mají, chovati, tak aby s tím do mlejnů se neshledávalo, peněz darmo ne- vydávalo, nežli raději mimo potřebu do mlejnů uprodávalo a do důchodu peněz při- bejvalo, co za hladové vepře a nunvice se ztrží. Má úředník po sv. Mathouši*) do- bytek sviňský přebrati, co po mlejních zbyde, to prodati, aby se na zimu, co se k prodaji hodí, nezavíralo. Na to ať šafářky pozor dají, ani jedno prase se pas- sirovati nebude, leč co by z připuštění božího zhynulo a ouředníku se ukázalo, aby *) 21. září. on o tom věděl. 81. Má každá šafářka hned při sv. Duše 1 svini starou vzíti, kopřivami, usušíc, sobě po jaru nanosíc, schovajíc, a vřelou syrovátkou spaříc, tím krmiti, aby k sv. Václavu vykrmená byla a za 7 zlatých dáti se mohla. A prodajíc ji, ouředník do důchodu peníze přijíti, písaři poručiti má; sice se šafářce na službě porazí a trestána bude každá, která by toho neučinila. 82. Má každá šafářka ve dvoře míti slepic 20, kohouta 1; od každé slepice má dáti vajec za rok 1 kopu; a tak všech 20 kop. Co JMt pán neráčí spotřebo- vati pro kuchyni, to prodati, a peníze do důchodův písaři důchodnímu odvésti, on za příjem nejmenší peníz položiti. Vejce pak písař obroční za příjem klásti, a co Archiv Český XXIII. 27

Strana 210
21 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: se buď prodá aneb JMti pánu pošle, to za vydání; sice z toho nejmenšího vejcete počet učiniti a práv býti musí. Má také od každé slepice po 4 kuřatech, a tak všech 1 kopu 20 každá šafářka odvésti, a z těch 15 kapounků v každým dvoře dáti udělati. Ostatek co JMt pán pro kuchyni potřebovati neráčí, to prodati. Písař důchodní s obročním vruby míti má, za kolik peníze přijal, po čem prodal, položiti, přijmouc peníze a doložíc, z kterého dvoru, za příjem sobě uvésti. Jestli pak ša- fářka více vajec, nežli 20 kop, nachová, a 20 kop do důchodu odvede, též více kuřat, nežli*), (který, ne jak se vylíhnou, odvésti má, ale když na jídle jsou): tehdy *) Dodej: 1 kopu 20. co více přichová, to šafářce zůstati má. 83. Má každá šafářka 4 husy a 1 housera míti, od každé 6 housat vy- rostlých odvésti, je třikrát za rok dáti podšklubati, peří zlášť odvésti na zámek každé šklubání. Má též míti každá šafářka 3 morky, 1 moráka, a od každé morky, poněvadž na liččích*) vejcích seděti budou, má dáti mladých morek vyrostlých 5, od liček od každé 15 vyrostlých. Co se pro kuchyni JMti pána vezme, to vše k užitku, husy, ličky, morky, ouředník prodati, a písař důchodní za to peníze za příjem položiti. A jestli co šafářka neodvede dle toho nařízení, ať jest jista tím, že platiti musí, a z šatlavy nepůjde, až zaplatí. *) Lička, kachna. O obročním písaři. 84. Písař obroční má pilně do dvorův a stodol dohlídati, aby mlatci ne- kradli a v slamách nenechávali; kdyby co našel, hned ouředníku oznámiti, a ouředník to přetrhnouti má. Má sobě hned po sklizení obilí pilně do register poznamenati, co jakého obilí v slámě přijme, do cedule týhodní s registry srovnané, a co se k omlatě [sic] v slámě vydá, to bedlivě poznamenávati, též co se namlátí; a má každý den dáti zvíti, aby nenechávali přes noc na mlatě pro zloděje, neb oni rádi kradou, než skliditi z mlatu, a do register i cedulí, co se v kterém téhodni omlátí neb zrna namlátí, klásti. 85. Obilí na špejchaře má míti na pozoru, aby se nezahřílo, dobře vyvité a vysité přijímati, aby prachu nebylo; nebo se rádo skazí, když jest prašný; a vždycky ve 2 nedělích dne pátečního dáti přesejpati. 86. Na čeleď má mlynář 1 strych 1 věrtel 1 čtvrtci mouky po 1 strychu dáti, a on z něho chleba hodného a vypečeného 120 liber dávati. Obroční písař má chléb vydávati a z něho počet činiti, a chlebové cedule týhodní skládati. Mimo to má z každého strychu žita 11/2 čtvrtce vejražku přijímati, jej chovati, aby se nezkazil, a tu, kde nařízeno bude, odvozovati. Na každou osobu na měsíc má dávati hrachu 1 čtvrtci, mouky režné 1 čtvrtci, a od sv. Jiří na 4 osoby na měsíc po 1 čtvrtci tlustých a po 1 čtvrtci drobných krup do všech dvorův až do sv. Bartoloměje, dále potom krup nedávati.

Strana 211
Instrukce Cernínská 1648. 211 87. Má strych, věrtel, čtvrtci, půl čtvrtce za 1 mírku počítajíc, spravedlivou Pražskou míru míti, a žádné jiné, ani dvouch měr rozdílných nemá v žádném dvoře míti. S šafáři vruby na obilí v slamách míti, co se omlátí, tolik a nic více zřezati, a co mlátiti zůstávati má, bude vždycky na vrubu to míti, a tak šafář nebude moci nic ukrásti. Při vyčítání mandelů na poli mají 2 rychtáři nařízeni býti při každém dvoře, aby bedlivě vyčtli. Ouředník má též přečísti, a potom obroční písař má je sobě za příjem položiti. Má též pytle pilně sobě chovati, vysušovati, aby neschnily, a když potřebí, aby kde vzíti hleděl. 88. Má každé obilí zlášť dávati, aby se nemíchalo, každé zláště za příjem, a komu co vydá, klásti za vydání, však bez nařízení ouředníka nic žádnému nevy- dávati. Otruby každé za příjem, též chmel; a zase komu se vydá, klásti do cedul a do počtu. Obilí od mlynářův každého půl leta zvyupomínati, žádných restů ne- dělati, a sobě za příjem zejména jmenujíc, od koho přijal, klásti, a to při každém sv. Jiří a sv. Havle. 89. Má každého sv. Jana Křtitele a času vánoc polouletní počet JMti pánu skládati a dostatečně jak příjem i vydání approbirovati. O soli. 90. Má důchodní písař v Praze sůl kupovati, a má míti vruby s obročním písařem, co mu jí každého půl leta odvede, a vruby k počtu polouletnímu skládati. Obroční písař má sobě každou bečku soli za 1 strych 1 věrtel 1 čtvrtci, (a do každé čtvrtce má vcházeti a počítati po 12 žejdlících s vrchem), za příjem klásti, a zase co vydá, za vydání; na každou osobu ve dvořích, jak mužskou, tak ženskou, má dávati na měsíc 11/2 žejdlíku, a nic více. Ouředníku na měsíc po 3 žejdlících, písařům všem, každému po 2 žejdlících. Má též na každý sejr, co se jich v kterém dvoře udělá, po 11/2 žejdlíku dávati. Na vysolení másla 1 tuny 11/2 čtvrtce, na vodu slanou pro sejry do dvorův o sv. Jiří, kde krávy mají, 1 čtvrtci, o sv. Janu Křtiteli 1 čtvrtci. Než kde jest jalový dobytek a sejru nedělají, tu není nic potřebí na slanou vodu dávati. A jak se ovčáku sůl dávati má, jest v N° 44 nařízeno. O důchodích všelijakých. [91] Má ouředník na to pozor dáti, aby písař všecky a všelijaké peníze důchodní, zač ty koliv jmenované býti mohou, zouplna za příjem kladl, a spravedlivé vydání (kteréž approbirovati musí) pokládal, sice ani krejcaru se jemu passirovati nebude, co vydá bez vůle a vědomí ouředníka. Má nejprv užitek z pivovárů klásti, též za řídký pivo a kvasnice dle nařízení. Potom má všecky ouroky neb jakékoliv platy, po- řádně v summě do register položíc, jeden k registrům, druhý k ceduli, co jest přijal, i z pustých, za příjem uvésti; a u vydání zase ty pusté za schodky položiti. Konec. 27*

Strana 212
212 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [II] Artikule, podle kterýchž se lidé poddaní, k záduší sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském přináležející, chovati mají. Kostel sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském, nyní ruský, býval v době předhusitské jedním z větších kostelů farských v Praze; v 16. století byli při něm kněží podobojí, a když ti po bitvě Bělohorské museli odejíti, dosáhl toho klášter Strahovský na základě nějakých nároků z počátku 14. století, že císař Ferdinand II. r. 1628 daroval jemu faru a kostel sv. Mikuláše. Ale potom již r. 1635 kostel sv. Mikuláše dostal se mnichům benediktinům, kteří se k němu přestěhovali z kláštera Slovanského čili Emauského a zřídili si při něm klášter fara při tom zanikla, bývalá osada Mikulášská připojena dílem ku kostelu P. Marie před Týnem, dílem ku kostelu Matky Boží na Louži, a Týnskému kostelu připadl také majetek zádušní od kostela sv. Mikuláše. Kostel Týnský dostal tím způsobem vsi Kojetice nedaleko Lobkovic, pak Újezd Trněný a Zakolany u Budče; o tomto přenesení majetku zádušního není původního zápisu, ale roku 1664 bylo zjištěno, že Kojetice a Újezd Trněný náležejí k záduší kostela Týnského (Ekert, Farní osada Kojetická, 1881 str. 3—5; Posvátná místa II. str. 357) Možná, že klášter Strahovský r. 1628 proto nedomohl se majetku zádušního, náležitého ku kostelu sv. Mikuláše, poněvadž Strahovské nároky pocházely z doby dávné, a záduší Miku- lášské bylo obohaceno v době pozdější; vsi Trněný Újezd a Zakolany darovala k němu paní Ofka z Reizšteina r. 1542 (Sommer, Rakovnicko 167), a Kojetice dostaly se k němu již dříve, snad asi roku 1492 od Václava Hamerníka z Božejova (srv. Tomek, Děj. Pražský IX. 106, a udaje Ekertovy str. 3; podle Sommera, Kouř. 286, Kojetice by byly vloženy do desk kostelu Týnskému již r. 1549). V přítomných artikulích není zmínky o žádném klášteře, ale mluví se o záduší osady sv. Mikuláše, kteréž bylo spravováno od úředníků zádušních v Praze; článek první zná jenom víru katolickou. Netřeba pochybovati, že tyto artikule byly složeny od zádušní správy v Praze někdy v době od r. 1628, kdy Strahov uvázal se v kostel sv. Mikuláše, anebo od r. 1635, kdy zanikla fara Mikulášská, do r. 1648, kdy artikule byly připojeny k instrukci Černínské; vztahovaly se, pokud vědomo, na vesnice Kojetice, Újezd Trněný a Zakolany. 1. Při svátcích velikonočních podle katolického spůsobu jeden každý hospodář i s hospodyní k svému panu faráři, kdež záduším přináleží, z dítkami zletilejšími i přístavní čeládkou, rychtář a konšelé s vdovami a sirotky jich obojího pohlaví, předně k spovědi, potom bez odkladu k správě boží jíti a poslušně dostaviti se mají, pod pokutou jednoho každého 10 říšských tolarů. 2. Pod tím jedenkaždý hospodář i hospodyně dítky své a čeládku při sobě mající k pobožnosti aby vedli, o nedělní a sváteční den, kde se mše svaté vyko- návají, do kostela chodili. Kteří by se pak tak poslušně nezachovali, a do chrámu páně (mimo bezelstnou příčinu nemoci těžké) nešli, ani na místě svém neposlali, z každého gruntu jednu libru vosku dáti povinni, a to k záduší, budou. 3. Pořádky mezi sebou aby zachovávali a je vyplňovali; dědiny, majíc potah, dle hospodářské správy dobrým dílem vorati dali; statkův svých ani chalup ne- spouštěli, je opravovali; nehospodáře, jinak mrhače statku, rychtář a konšelé pod pokutou 10 kop míšenských aby oznamovali.

Strana 213
Řád poddanský v záduší sv. Mikuláše (1648). 213 4. Statky i chalupy též aby sobě pro budoucí opatření sebe, manželek i dítek svých, registry zádušními zapisovati dali, od nich žádným vymyšleným neb tajným spůsobem bez vědomí a povolení vrchnosti své dědičné nic neodprodávali, ani mezi sebou nezastavovali, směny tolikéž jeden s druhým žádné nečinili, nýbrž každého roku podle své nejvyžší možnosti o to se starali, za statek neb chalupu svou (komuž podle trhu a zápisu register purgkrechtních zádušních klásti neb bráti náleží) předně náležitý závdavek, pod tím vejrunky při knihách zskládati, panu faráři svému de- sátky vypravovati, též polouletní ouroky ze všech od starodávna i vnově případností, platů zádušních*) na mnoze zadržalé při času náležitém skutečně odvozovati, a tou obojí příčinou sobě grunt očišťovati hleděli, pod pokutou z jednoho každého statku jedné bečky soli, a z chalupy vedle toho nařízení třetí díl. *) Čti: platy zádušní. 5. Na polovici ani na třetinu bez dovolení pana inspektora neb pánův ouředníkův s cizopanskými, ani mezi sebou bez vědomí rychtáře a starších po ohlášením [sic] se při páních svých aby neosívali. Také za přespolní lidi svobodné neb cizopanské podací, pro uvarování častého zanepráznění i škody, aby kdekoliv a při kterémkoliv právě ani na žádné podpůrctví v nejmenší věci za rukojmí se užiti neb potřebovati nedali, pod skutečným trestáním, i nápolkův neb třetiny k záduší pobráním. A poněvadž tolikéž žádný pod [sic] 6 kop míšenských bez vůle a vědomí pánův ouředníkův, vzlášť mezi židy ani u cizopanskejch lidí, pro mnohé časem svým o dopomožení dopisování a vrchnosti zanášení, poddaný dlužiti se moci nemá: protož aby se toho o své ujmě nedopouštěli, nýbrž v čas důležité potřeby své jeden každý při páních úřednících se ohlásiti a za povolení žádati povinen bude. Pakli by přes to jinak učinil, pokuty vrchnosti své dědičné 10 kop propadne aneb vězením za 2 neděle pořád zběhlé trestán bude. Což také dáleji při pozoru na sebe dání týchž poddaných se zůstavuje. 6. Cizopanských podruhův i přístavné podací čeledi, též povalečův, bez před- nešení od vrchnosti jich dědičné neb úředníkův pořádných listu fedrovního, aby pro nadepsanou příčinu jich na gruntech nepřechovávali, ani k službě nepřijímali. Jestli by kdo z poddaných lidí toho se dočinil, i také pro pokutu přechovávání snešením sněmovním vyměřené [sic] usvědčen byl, z takové pokuty jeden každy sám odpovídati neb práv býti, a k tomu i trestání zasloužiti má. 7. Jeden na druhým žádné vejtržnosti ani mezi sebou škodné krádeže a jiných scestných vejstupkův, nadto nešlechetné vraždy neb mordu bez hodné příčiny do- pouštěti se nemají. Kdo by se toho lehkomyslně dopustil, skutečně na hrdle strestán býti, a díl statku jeho dědičné vrchnosti připadnouti má. 8. Od nebezpečenství ohně aby se pozorně střáhli, k komínům každého měsíce tím častěji dohlídali, s světlem šetrně chodili a zacházeli, háky, řebříky, vokovy dobře spravené každého času pro potřebu hájení a přetržení ohně na hotově měli;

Strana 214
214 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ponůcky v času žně a sucha i pro zlé lidi škodné mezi sebou nařídili a drželi; komíny také v svých příbytcích nad střechu vyzdvižené stavěti i dobře opatřiti dali. U koho by tak nešťastně oheň z veliké nešetrnosti jeho vyšel, pokuty 10 kop dáti, a k tomu dle velikosti škody z takového nepozoru sobě i sousedům od kohokoliv pošlé k náhradě přidržán, a ještě i vězením strestán býti má. 9. Roboty a poslušenství ku potřebě všelijaké každé dědičné vrchnosti již slibem člověčenství zavázané, též od starodávna užívané, také pokudž by toho časem svým důležitá potřeba nastala, poddaní téhož záduší povinni budou na po- ručení pánův svých dědičných poslušně se v tom dáti nacházeti, a rozkazu rychtář- skému neposlušenstvím žádné protimyslnosti nečiniti, pod pokutou vyměření spra- vedlivého a trestání zasloužilého. 10. Krčmářové na týchž gruntech šenk vedoucí nemají odnikud žádný o své ujmě, kde by se jim dobře vidělo a zdálo, bez vědomí a povolení pánův úředníkův zádušních na vejstav piva bráti, ani vejšeji přes dva věrtele piva bílého se dlužiti, než tu, kdež se snešení a povolení osadních starších a úředníkův za dobré uzná. Kteřížto krčmářové z šenku svého živnosť — (ač chtějí svatého požehnání šťastně účastni býti), bez rozpustilostí všelijakých a proti pánu Bohu rouhavých zlořečení, též proti dobrým mravům oplzlého mluvení, nedopouštěje se žádných podezřelostí škodných, Bohem i právy zapověděných, pod pokutou 2 kop grošů českých aneb 1 bečky soli, k tomu i trestání, — spravedlivě vésti mají. 11. Jestli by který hospodář, buď sirá vdova neb sirotek zletilý a nezle- tilý, na týchž gruntech zádušních v poddanosti zůstávající aneb jakou spravedlnosť mající, z přepuštění božího do nemoci přišel, a prostředkem smrti časné, buď jakou- koliv nepříležitostí z tohoto světa sešel: tehdy rychtáři z obce té má se od sousedův domácích neprodleně o tom správa dáti a oznámiti. Kterýž hned po smrti téhož hospodáře neb hospodyně vdovy, vzlášť pro dobré sirotkův i časem náležejícího od- oumrtí osady záduší předepsaného, vezmouc k sobě v čas důležité potřeby jednoho neb dva konšely doma přítomné, v takové pozůstalosti, statku neb chalupě všecky a všelijaké svršky mohovité, na čemkoli záležející, též grunty, rolí, jak dobře ho- spodářsky zdělané neb zaosité jsou, se vší pilností popsati dáti; a do třetího dne pořád zběhlého pánům ouředníkům neprodlenou správu o všem učiniti, takový popis svrškův i jiného při tom k rukám jich odevzdati. Z strany pak zůstalých sirotkův podacích, kdyby časem některý doma neb jinde v službě jsouc umřel, toho v ničemž netajiti, ale dřív 2 nedělí pořád zběhlých pánům úředníkům oznámiti. A jestliže by rychtář, též konšelé na skrácení sirotčí neb zádušní spravedlnosti takové ozná- mení (o nichž ta naděje není) učiniti zanedbal neb zanedbali, tehdy pokuty 15 kop grošův českých k osadě téhož záduší pro svou nedbanlivost pod vězením společně dáti povinni budou. Z kteréžto pokuty pánům úředníkům nynějším i budoucím pro

Strana 215
Řád poddanský v záduší sv. ikuláše (1648). 215 lepší na to pozoru dání 7 kop, a písaři 3 kopy, ostatek k dobrému záduší sv. Mi- kuláše pro další potřebu obráceno a do počtu zádušního položeno býti má. 12. Pokudž by kdy při konšelích neb sousedech svých rychtář co scestného a nenáležitého uznal (sám však na sobě předněji příklad dal), aby je dobrými slovy potrestal a k životu pobožnému napomínal. Pakli by napraviti a rychtáře v tom i jiném uposlechnouti, ním se říditi, i také do hromady, když se jim poručí, každý osobně přicházeti, nad to všickni starší, kdyby toho časem svým jaká potřeba na- stala, rychtáři v tom nápomocni býti nechtěli: tehdy na pány ouředníky vznésti, a spravedlivého týchž věcí přetržení i napravení očekávati. 13. A naposledy kdy by koliv kdo z poddaných lidí téhož záduší kterého- koliv času za svou neb jinou příčinou do měst Pražských šel, a s svou vlastní neb spřáhnutou fůrou jel, aby povinen byl u předního pana ouředníka se zastaviti a tu přezvěděti, zdali by jaká čeho potřeba byla, rychtáři vzkázati, aneb se na některé věci záduší potřebné ptáti; a to pod pokutou, kdo by se tak nezachoval, jest-li chalupník, 30 kr., byl-li by sedlák, 1 kopy míšenské, pakli rychtář neb konšel, 2 kop od starodávna vyměřenou. K tomu trefilo-li by se, že by toho dne neb druhého po něm poselství vypraveno býti muselo (an se to nejednou trefuje, že pro ujití outraty dva i tři dni se očekává, zdali kdo přijde a se zastaví), tehdy k té pokutě jmenované poslu vyslanému aby, co náležitého jest, bez propuštění jeho zaplatil. Závěrek. Jestliže by pak kdokoliv z poddaných toho záduší proti nade- psaným artykulům, pro dobrý řád a správu jich přednešeným, čeho se dopustil, a rychtář toho časně přednímu panu ouředníku neb druhému neoznámil, ale o mnohém tajil, pro každou věc pokuty 10 kop dáti povinen bude. Kteroužto správu, k dobrému pozoru hospodářův i také vdov a sirotkův, ovšem pak odoumrtí zádušního obranou i schválenou, rychtář i konšelé, vezmouc ji sobě paměť i potřebu, vejpis pod pečetí zádušní, učiniti hromadu toliko ve 4 nedělích pořád zběhlých, aneb kdyby toho důležitá potřeba nastala, všechněm vůbec přečísti dáti mají. A takové správy neb artykulův v ní obsažených pokudž by mezi sebou přečtením nepřipomínali, a v tom čase proti pořádnosti této co své- volného učinil a se dopustil, touž pokutou rychtář i konšelé povinni budou. O čemž jeden každý z poddaných vědouc, bude se věděti čím spraviti, a před pokutou i trestáním uvarovati. Takť jest. [III] Při panstvích kláštera Doxanského tito nížepsaní artikulové, jak se jeden každý poddaný chovati a čeho vystříci má, pod pokutou na to tuto níže vyměřenou. Klášter panen premonstrátek v Doksanech měl 18 poddaných vesnic, kteréž leží v úhlu mezi nejdolejším tokem řeky Ohře a Labem; jmena jich jsou v Palackého Popise str. 42. Přítomné zřízení jim vydané liší se od jiných řádů selských náramnou zálibou v ukládání

Strana 216
216 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: pokut, jimiž se hrozí skoro v každém článku; asi polovice všeho textu jest věnována pokutám. Tato okolnost, připamatujeme-li si zároveň zevnější osudy kláštera Doksanského v půlstoletí 1600—1650, dává domýšleti se, že tyto artikule byly sepsány dosti dlouho před rokem 1648, tuším nejspíš mezi lety 1602—1618. Beneš v Památkách Arch. V. 169—172, a Čermák v knize „Premonstráti v Čechách a na Moravě“ 1877 str. 160-4 vypravují, že nekatoličtí poddaní toho kláštera (jsouce znepokojeni tím, co se dálo ku povznesení víry katolické) v těch letech bouřili se proti své vrchnosti: roku 1604 vyloupili klášter a zbili probošta Sigmunda Kohela, v bro- jení proti novému proboštovi Melicharu Romanovi r. 1607 vyhořely stodoly klášterské naplněné úrodou, a r. 1619 klášter i kostel byl od poddaných vypleněn, jeptišky utekly do Roudnice, probošt jejich stěží ušel zabití. Za krátké vlády protestantů klášter i jinak mnoho trpěl. Ještě horší časy mu nastaly r. 1631, kdy byl od Švédů opětovně vydrancován a r. 1633 statky vy- ssáty od vojska císařského, které se v té krajině ubytovalo, po něm pak od Sasů i Švédů tudy táhnoucích. V takových strastech tuším klášteru muselo spíš záležeti na tom, aby roz- uteklé poddané přiměl k návratu do opuštěných vesnic, než aby vyhlašováním lehkomyslných pokut je strašil. Příhodnější doba k vydání tohoto řádu byla v prvním dvacetiletí 17. věku, zvláště od roku 1602, kdy po obnově mandátu proti pikhartům některé katolické vrchnosti jaly se násilněji připuzovati své poddané k víře katolické. Článek 3. řádu Doksanského zapo- vídá choditi s potřebami náboženskými k jinému knězi, než k nařízenému; článek 6. zapovídá schůzky (patrně ku pobožnostem) mimo chrám boží; to zdá se ukazovati k době, kdy bylo ještě rozdílné náboženství a rozdílné kněžstvo v zemi; a čl. 7. dává na srozuměnou, že pod- daní nechtěli se účastniti katolických pohřbů. Jest patrno, že články 1—7. hleděly připuditi poddané k víře katolické; ta snaha jeví se arciť také později v řádech od vrchností nařizo- vaných. Ale opětované zpoury poddaných proti klášteru Doksanskému v letech 1604, 1607 a 1619, kteréž měly namířeno nejvíce na probošta, musely míti svou zvláštní příčinu, a tou pobuřující příčinou mohl dobře býti přítomný řád poddanský se svou snahou po připuzení k víře katolické a se svým nepřetržitým diktováním pokut, vydaný snad před rokem 1604. Vrchnost v tomto řádě se označuje slovy: Jeho Milost pán; rozumí se tím jistě probošt, jenž klášter jeptišek premonstratských spravoval; v článcích 20. a 21. vedle něho jest zmínka také o úředníkovi, který pod proboštem vedl hospodářskou správu statku klášterského. Roku 1628 probošt Krišpin Fuck obdržel od papeže pontifikalie, a císař jmenoval jej zemským prelátem s právem místa a hlasu ve sněmu stavovském, což podrželi potom také následující proboštové Doksanští; kdyby přítomný řád byl skládán po roce 1628, myslím, že by neopomíjel dávati vrchnosti titul prelátský. 1. Při svátcích velikonočních podle katolického spůsobu jedenkaždý hospodář i s hospodyní k svému faráři, kdež přináleží, k svaté spovědi s dítkami i přistavní čeládkou a potom k správě boží jíti mají, pod pokutou 10 říšských tolarů. 2. Jedenkaždý hospodář i hospodyně dítky a čeládku v domě svém k po- božnosti aby vedli, v nedělní a sváteční den, kde se mše boží vykonávají, do kostela chodili. Který by pak hospodář v nedělní neb sváteční den, hospodář neb hospodyně, buď i čeládka do chrámu páně nešli, budou dáti povinni vosku 1 libru. 3. K oddavkům a ke křtu k jiným kněžím aby nechodili. Kdož by se toho dopustil, 10 kop dáti, a pana faráře, kterému by přináležel, spokojiti povinen bude.

Strana 217
Řád poddanský na panstvích klástera Doksanského (1648). 217 4. Posty aby zachovávali, svátky světili. Kdo by jich nesvětil, pokuty 2 kopy dáti povinen bude. 5. V nedělní den a svátek do mlejna nevozte ani mouky nebeřte, pod pokutou propadení vosku 2 liber. 6. Schůzky mimo chrám boží, domácí ani přespolní, aby sobě žádné nečinili pod pokutou pepře 1 libry. 7. Na pochovávání umrlých lidí aby chodili, pod pokutou propadení 2 kop. 8. Pořádky aby zachovávali a vyplňovali, dědiny vorali, statkův svých a chalup nezpouštěli, je opravovali; nehospodáře rychtář a starší pod pokutou 10 kop propadení aby oznamovali. 9. Ouroky a daně v uloženém čase pod pokutou 1/2 libry šafránu aby od- vozovali. 10. Obilné ospy časně, když se jim oznámí, pod pokutou 2 strychů ovsa aby odvozovali. 11. Od živnosti a statku aby žádný nic neodprodával ani nezastavoval, pod pokutou propadení 4 kop. 12. Na polovici ani na třetinu bez dovolení JMti pána jeden druhému ne- sejte. Kdo by se toho dopustil, takové obilí bude mu pobráno, a pokuty dáti musí 10 kop. 13. Roboty aby vykonávali, hodné dělníky, když se jim na robotu poručí, aby odsílali, pod pokutou ovsa 2 strychů. 14. Statky aby sobě zapisovati dali, pod pokutou štuku kmentu propadení. 15. Peníze dědičný každého roku aby skládali, pod pokutou 4 kop. 16. Za přespolní lidi aby žádný nesliboval, pod pokutou 10 kop aneb pro- padení šafránu 1 libry. 17. Rychtáře aby poslouchali, když se jim do hromady oznámí, sami osobně (dětí neposílajíc) aby se scházeli, pod pokutou k obci 10 grošův, rychtáři 5 grošův a JMti pánu 2 kop propadení. 18. Povalečův žádných abyšte nepřechovávali, pod pokutou 10 kop a na- posledy statku propadení. 19. Jestliže by jaký pokřik byl, že by lotry honili, každej aby honiti po- máhal, pod pokutou zřízením zemským vyměřenou. 20. Sváry a různice rychtářové a konšelé abyšte urovnávali a uručili. A jestli by kdo uručiti nechtěl, toho každého abyšte do kláštera přivedli, a to pod pokutou 10 kop propadení. Pakli by co těžkého bylo a uvážení potřebovalo, do kanceláře na JMt pána neb ouředníka to abyšte vznesli. 21. Volal-li by se kdo před JMt pána neb ouředníka, rychtářové a starší pod pokutou 10 kop nebraňte žádnému. Archiv Český XXIII. 28

Strana 218
218 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: 22. Od nebezpečenství ohňů aby se stříhli, k komínům dohlídali, s světlem šetrně zacházeli, háky, řebříky na hotově měli. U koho by oheň vyšel, 10 kop po- kuty dáti má, vězením též trestán. 23. Komínu kdo by koliv nad střechu v svém příbytku s opatřením uděla- ný ho] neměl, ten každy pokuty dáti povinen bude 10 kop. 24. Rychtářové, konšelé a všecka obec o sirotcích a spravedlnostech jejich aby oznamovali, pod pokutou propadení kmentu 1 štuku. 25. Podruhův bez vůle JMti pána, cizopanských lidí, po dnešní den aby ne- přijímali. Kdo by koli jaké měl neb přijal, pokuty povinen bude dáti 10 kop. 26. Ženské a panenské pohlaví aby se poctivě chovalo. U koho by se koliv toho čeho našlo, že by se zle chovalo, pokuty 50 kop každý hospodář dáti povinen bude a dvě neděle u vězení seděti, a po něm hospodyně tejden; a jestliže poddaná bude, svou všecku spravedlnost propadnouti má. 27. Na přástky aby nechodili. Ten kdo by je přijal, pokaždý pokuty dáti povinen bude 10 kop. 28. Do mlejna Doxanskýho každý abyšte vozili. Kdo by se dopustil a do jiného mlejna vozil neb nosil, povinen bude dáti pokuty 10 kop. 29. Škody žádné jeden druhému nečiňte. A jestliže by jakou škodu jeden druhému učinil, rychtářové a starší dopomožení té škody učiňte. 30. Myslivosti žádné neprovozujte. Kdo by se toho dopustil, bude povinen dáti pokuty 10 kop. 31. Psy aby doma vázali, do kláštera žádných s sebou nebrali; kdo by se toho dopustil, bude povinen dáti pokuty 2 kopy. 32. Na shon zajícův, když se vám poručí, pacholat, kteří by s tenaty ne- uměli, neposílejte, a v určitý čas v místo oznámené vysílejte. Pokudž by po shonu nebylo, se nerozcházejte. Kdo by se tak nezachoval, každý hospodář 2 strychy ovsa dáti povinen bude. 33. O peníze žádný aby nehral. Kdo by se dopustil toho, bude dáti pokuty povineň 6 kop. A hospodář, který by toho v domu svém dopustil, též pokutu ponese. 34. Žádný pod 6 kop bez vůle a vědomí JMti pána u cizopanských lidí se nedlužte. Kdo by se pak víc dlužil a psaní ohradní na sebe dopustil, pokuty dáti povinen bude 10 kop. 35. V židech aby se žádný nedlužil. Kdo by se toho dopustil, že by se dlužil aneb co prodal neb jaké handle s nimi měl, pokuty dáti povinen bude 10 kop. 36. Rychtáři když se od ouředníka poručí, aby k dluhům dopomáhal, a jestliže by k stavunku*) přijíti dopustil, sám takovou škodu aby nesl a pokuty dáti povinen *) Takové obstávky přestaly 1627 OZZ. II. 7. bude 10 kop.

Strana 219
219 Řád poddanský na panstvích kláštera Doksanského (1648). 37. Kdo by koho pohlavkem udeřil anebo okrvavil, bude povinen pokuty dáti 10 kop. 38. Kdo by koho zamordoval, ten hrdlo stratiti a statek na JMt pána při- padnouti má. 39. Dobytkův žádných kromě kláštera aby neprodávali, pod propadením po- kuty 10 kop. A kdo by to učinil, o takovém hned rychtář do kláštera oznámiti má. 40. Žádný na grunty cizí z poddaných se nedávejte, a kdožby se pak dal, ten každý dá pokuty 10 kop. 41. Sirotky zběhlé i nezběhlé, když se vám koliv poručí, stavějte. A kdož by se tak nezachoval, maje sobě poručeno, pokuty dáti povinen bude 10 kop. 42. Jestliže by od JMti pána neb ouředníka rychtář neb starší aneb soused, aby se do kláštera postavil, obeslán byl, a tak se nezachoval, bude vězením trestán a k tomu dá pokuty 10 kop. 43. Kdo by hromoval aneb jméno boží nadarmo bral, tři lžíce kolomasti snísti a k tomu trestání vězením vystáti musí. 44. Krčmáři ani žádný hospodář krom pivováru klášterského aby piva ne- brali. Kdo by se toho dopustil, pokuty dáti povinen bude 4 kopy. 45. Krčmářové žádných muzikantův ani jiných rozpustilostí nedopouštějte. Který by se toho krčmář neb hospodář dopustil, pokuty dá 10 kop. 46. Rychtáři a starší mládeži nočních povykův nedopouštějte pod pokutou 10 kop. 47. Rychtář chtěl-li by koho vězením proč trestati, k žádnýmu bitím, leč by se protivil a do vězení jíti nechtěl, přikračovati nemá. 48. Všickni starší osedlí i neosedlí, rychtáři kdyby jaká potřeba čeho nastala, nápomocni býti mají, pod propadením každého pokuty 20 kop. 49. Jestliže by se kdokoliv čeho toho dopustil, jakž tuto přečteno jest, a rychtář věda o tom, do kanceláře neoznámil, to zatajiti chtěl, pro každou věc pokuty dáti povinen bude 10 kop. 50. Tento regiment rychtář a starší vždycky ve 4 nedělích, učiníc hromadu, všechněm přečísti dáti mají; a jestliže by v tom času čísti nedali, v tom času po- kuty, kdo by se čeho toho dopustil, takovou pokutou rychtář a starší povinni budou. [IV. Obvzláštní dobrá paměť v příčině sirotkův zádušních, kteráž i pro jiné se trefuje. Tento řád podle podob s číslem II. str. 212 zdá se býti dělán pro poddané záduší sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském, anebo pro poddané některého jiného záduší Pražského. 1. Aby páni ouředníci rychtáři a konšelům při vejjezdích poroučeli: Jestliže by který z nich anebo sousedův spolu jejich skrze smrt z tohoto světa sešel, aneb 28*

Strana 220
220 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jsa nemocen, k zdraví jeho další naděje nebyla, aby časně, pro opatření manželky neb sirotkův po něm zůstalých, pánům ouředníkům v známost uvedli, a oni statček jeho se všemi svršky a nábytky, kteříž by se koli vyhledati a najíti mohli, popsati a zinventovati dali, tak aby sirotci dojda svých let, na více nežli jest bylo, se ne- potahovali. 2. A jestliže by který sirotek dříve dojití let rozumných z tohoto světa pro- středkem smrti sešel, tehdy in margine pro paměť vyznamenati náleží, a díl spra- vedlnosti jeho všecken (ač by se jaká vyhledala) tu obrácen býti má, kdež by se pánům osadním za dobré vidělo a zdálo. 3. Co se pak dotýče sirotkův na cizopanské grunty s spravedlností jich pro- puštění, za potřebné jest, aby pod každého gruntu zápisem neb trhem, z kteréhož by se sirotku jaká spravedlnost skládala, poznamenáno bylo, že Jan, Anna k snažné žádosti ABC i s spravedlností N jest propuštěn, a více svého za pány osadními že nic nemá. Načež kvitancí od vrchnosti jeho, prvé nežli se jemu summa vydá, dána býti má. Častokráte zajisto se trefuje, že skrze nepořádné těch věcí poznamenání omylové i mnohá zaneprázdnění a outraty pánům nastávají a přicházejí. 4. Naposledy i to v paměti zůstávati má: Který by sirotek spravedlnosti své za pány vejše 50 kop měl, a jinam na cizí grunty propuštěn býti chtěl, tehdy měla-li by se táž všecka summa jemu na cizí grunty propustiti neb vydati, to také [abyl při uvážení pánův bylo, vzláště pak kdyby za možnou manželku aneb bohatého manžela se dostati měl. [V) O začetí neb řízení soudu. Toto naučení zdá se býti sepsáno pro potřebu na menším panství, kdež vrchnost bývala přítomna u soudu (čl. 4, 6). Poukaz k instrukci Fridlandské v článku 5. byl nejspíš připsán dodatečně r. 1648. 1. Počátek řízení soudu takto krátce se učiniti může: Se vší pilností ptáti se při dostavení rychtáře a starších s jinými, poněvadž k dnešnímu dni pro vy- hledání panský i sirotčí spravedlnosti, buď jiných nápadní [čti: nápadův], od N. N. vrchnosti tento soud jest uložen, také-li jest rychtáři o témž soudu držení časně dáno znáti i jiným, a jsou-li tu všickni z sousedův a soused vedle náležitosti přítomni? 2. Pod správou rychtáře N jak jsou regimentní artykule mezi sebou pořádně zachovávali, neb sobě při společnostech přednešení pamatovali? 3. Také-li jest rychtářem a staršími tato obec se náležitě řídila, a byli-li jsou z nich jeden každý poslušný? Tolikéž hajní nařízení zdali jsou podle povin- ností svých věrně a spravedlivě se chovali? 4. Nejní-li co na odporu, tehdy rychtář palcát práva před vrchnost složiti, potom z povinnosti hned i s staršími až i hajnými se propouštějí, a to předně vrchnosti své s poděkováním i rukou podání m]. Po propuštění jich z povinnosti na

Strana 221
O řízení soudu výročního (1648). 221 obec činí se otázka: Poněvadž již nyní sobě rovni zůstávají, má-li kdo do propu- štěných rychtáře a starších, že by mu za nespravedlivé proti komukoliv činili, co sobě stěžovati, aby se oznámilo, a pro přátelství ani pro nepřátelství ničímž ne- tajilo. Pokudž by se pak nic takového nenacházelo a nepřednášelo, s pochválením pána Boha býti z toho povděčnu, a jim po předložení o dobré správě náležitě po- ručiti vystoupiti. V tom hodnou osobu, kteráž by za rychtáře, i jiné za starší podle něho obráni býti mohli, povážiti, a tu, kdež náleží, dáti zapsati. 5. Po zavolání a vstoupení jich zase správce jim přednešení učiniti; a kteří tak za rychtáře, staršího neb hajnýho v knihách již zapsaný i vyhlášený bude, ten každý bez odporu všelikého, předně samotný rychtář a po něm spolu starší, též hajní k vzláštní povinnosti učinění přistoupiti mají. (NB. v Frydlandský instrukcí přísahy se nachází, kteréž se vynajíti snadně mohou.) [6] A po vykonání takových povinností zase vrchnosti ruky podati povinni budou, kdež se jim štěstí a v práci dobré prospěch vinšuje. Za tím regiment panský slyšeti, a po přečtení náležitého přednášení a napomenutí doslejchati, a potom soud se hájiti má (jakž níže v druhé formě spůsob ukazuje); a rychtáři i starším po- ručiti se za stůl zasaditi, a truhlici obecní neb sirotčí před sebe přednésti. Pod tím vrchnost svou, pro vyhledání lidských (vzlášť sirotčích) spravedlností, kněh purg- krechtních za otevření i za pořádné statkův vyhlášení žádati. [VI] Jiná forma k přednešení před začetí m] soudu. Také toto naučení bylo psáno pro statek pána nepříliš bohatého, ježto v článcích 3, 5, 8 předpo- kládá, že pán jest osobně přítomen u soudu výročního. Shoda čl. 4 str. 222 se čl. 50 str. 219 zdá se ukazo- vati na Doksany. 1. Mají na to dobrý pozor dáti ouředník a písařové, aby všecky knihy purk- rechtní tý vsi aneboližto těch vesnic sebou vzali, i s suplikacími, listy od starého soudu až do nového o spravedlnosti lidský a jiné, též také papír, ingoust, křídu, groše a všelijaké písařské potřeby (an by jich tu potřebí býti mohlo), tak aby po- tom skrze ty žádného zmatku státi se nemohlo. 2. Jak se na místo, kde se soud takový držeti má, přijede, tehdy ouředník knihy, v nichž se rychtářové zapisují i starší, truhlici sirotčí jménem panským při- nésti dáti má. 3. Připravíc knihy a je zotvírajíc, k zápisům všickni obyvateli vsi (nebo těch vesnic) mají skrze rychtáře býti povoláni před JMt pána; od ouředníka má na místě JMti pána se otázka státi s připomenutím cedule jemu odeslané z strany soudu k rychtáři, také-li jest se tak poslušně zachoval a všem věděti dal, a jsou-li všickni přítomni, čili nestalo-li jest se dobře? Pakli ne, proč a z jaké příčiny? Dobrá kapitola a na pepř pokuta podle vyměření regimentu.

Strana 222
222 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 4. Má se na něm (to jest rychtáři a starších) dotaz učiniti, také-li jest artikule a regiment, sobě od JMti daný, každý 4 neděle čísti dal a nad ním ruku držel, a zdali jest kdo z sousedův co který artikul zlehčil a podle něho se nechoval. Našel-li by se kdo, ten podle vůle JMti pána ztrestán bude. 5. Vykonajíc ty otázky, ouředník k JMti pánu přivolati má rychtáře i starší, a jim dada každý ruku, JMti pánu aby žíly rychtářské skládali, od JMti pána propuštěni býti z ouřadův mají. Potom hned všickni ven vystoupiti mají, a neodchá- zeti, leč by z poručení JMti pána povolení měl. 6. JMt pán ráčí povážiti s dobrými přísedícími lidmi všech příčin, a z obce osobu hodnou, usedlou, rozumnou, na poctivosti dobře zachovalou za rychtáře, a potom i jiné osoby, kolikkolivěk jich potřebí jest, vybrati, před sebe povolati a vprostřed postaviti poručiti ráčí. Potom se pak na nich všech sousedích dotázka učiní, vědí-li co zlého do osob vybraných a vystavených, a chovali-li jsou se dobře čili ne, aby oznámili, byli-li by bez ouhony, na poctivosti dobře zachovalí neb opatření? Jest- liže by který tak nalezen byl, ten složen, a jiný hodný soused na jeho místě po- staven býti má. Pakli ne, tehdy hned osoba za rychtáře volená předstoupiti má, a pod pokutou vyměřenou, ničímž se nevymlouvajíc, přísahu učiniti a podáním ruky JMti pánu slíbiti mají. Po něm i všickni starší voleni tím spůsobem. Vydada jim pak regiment, má se jim napomenutí státi, kterak se chovati mají. Hajným tím spůsobem i nad mlejny přísežnímu čti. Potom pak do kněh obecních, kdo k jakému ouřadu dosazen jest, zapsáni býti mají. — Potom opět otázka má učiněna býti na rychtáře, zdali jsou ho všichni poslouchali, ním se spravovali, do hromady sami-li osobně (tak jakž regiment vyměřuje), či děti*) neb čeládku aneb koho jiného vysí- lali? Item na vší obci má se otázka státi: poněvadž jsou sobě rovni, aby oznámili, mají-li sobě co do rychtáře stěžovati neb do starších, čili ne. Jestliže by se pak co takového škodného našlo, má strestán ku příkladu jiným býti. *) Srv. čl. 17 str. 217. 7. Po vydání jim povinnosti mají se čísti artikulové aneb regiment panství toho sepsaní, až do konce s zavírkou dobrého a přivětivého napomenutí. 8. Po přečtení jim regimentu ouředník má poručiti truhlici sirotčí přednésti, a rychtáři i starším za stůl se posaditi. A potom všickni, kteříkoliv při tom soudu o spravedlnosti své přednášeti chtějí, pořádně voláni býti mají, aby před rychtářem a staršími vyčetl. A kdo bráti má, ten má s uctivostí před JMt pána předstoupiti a za propuštění žádati; a vzláště cizopanský má připsání od vrchnosti své přinesouc, tím spůsobem žádati. Pakliže by kterému sirotku peníze náležely, ty se do truhlice sirotčí obce té s cedulkou k nim přivázanou vložiti mají. Však žádnému žádným spůsobem propuštěny býti nemají, leč by prvé knihami purkrechtními kvitován byl, jakž za právo jest a to obyčej starý ukazuje. A potom tu hned vedle moci sobě od JMti pána dané ouředník má tímto spůsobem soud zahájiti:

Strana 223
z let 1648—9. 223 Paměť o zahájení soudu. Z poručení a nařízení N. N. N. já tento soud purkrechtní na přítomným právě hájím, předně boží mocí, též JMti pána mocí. Kdo by koliv před tímto soudem co měl, ten své spravedlnosti vyhledávej náležitě. Pakli by se kdo jakého scestného nepříkladu před tímto soudem a právem dopustil, to bude spravedlnosti jeho k strátě podle starobylosti předešlých soudův, zvyklosti a zasloužilosti k skutečné panské pokutě, s jistým při tom trestáním (o čemž jeden každý doslejchaje, bude se věděti čím spraviti a před tímto zahájeným soudem čeho uvarovati). A tak po práci vrchnosti buď přítomné aneb vyslaným, jak čas slouží, činí se vděčnost a potom poděkování. 224. 1649, 9. čce: Hrabě Adam Slavata zapovídá přílišnou lichvu v půjčování na úrodu polní. Já Adam Pavel Slavata, sv. Římské říše hrabě z Chlumu a Košumberka na Hradci Jindřichově, Nové Bystřici, Žirovnici a Chlumci, JMCské říšská dvorská radda, vedle milostivého pozdravení známo činím tímto mým otevřeným listem všem a všelikým poddaným mým po všech panstvích v městech, městečkách, rychtách, vesnicích, in summa veřejně, jakého ti koliv stavu a obcování jsou: Vyrozuměvše tomu z hodnověrných zpráv, ano i sám toho vlastní vědomost majíce, kterak tento přítomný rok, a hned od žně leta pominulého až do dnešního dne, mnozí z poddaných pro velikou nouzi a nedostatek obilíčka svá, co tak dosti na skrovně zaseli, rozdílným lidem na polích zastavovali, prodali a za dost ničemný quantum, jen aby o kontribucí hrdlováni aneb od hladu zahubeni nebyli, prostrčili. A nicméně sotva skrze neobyčejných pokrmů užívání životy své retovati mohli, nad čímž každý dobrý křesťanský bohabojný v srdci slušnou útrpnost nésti má. Jest sice tak slušné jako spravedlivé, aby jeden každý dlužník svýho věřitele vlastně vedle kontraktu aneb smlouvy kontentiroval, jakž světská práva sebou přinášejí. Považujíce ale toho, co povážení hodného jest, vynajde se, co zlého odtuď následo- vati může, kdyby takový přinucený a z nouze učiněný handle a smlouvy k svému utvrzení přijíti měly. Nebo jest jeden, jsou 2, 3, 4, kteří z požehnání Božího tolik mají, že jsou od mnohých chudých poddaných obilí skoupili, mnohým jeden strych za dva neb půldruhého v nový k oplacení půjčili; přijde nyní žeň, tento nebohý člověk obilíčko svý žíti, ale jinýmu s pláčem a naříkáním ano i klatbou oblaky pronikající do stodoly vézti má; ten takový, aneb takoví 2, 3, 4 nashromáždí drahně takového obilí, zavezou je na špýchary neb sýpky, budou chovati na drahotu, ne- prodají ani nepůjčí bez velkého zisku. Proti tomu tento chudý po žni a po zasetí

Strana 224
224 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: opět chleba nemá, od nich dobrodiní a půjčky opět neužije, leda jim zase své za- setí prodá, a tak in continuum mnoho chudých od málo možných lakomců utisko- váno, užíráno a proti Bohu vysoce hřešeno bude. Aby tehdy oráči těžce zem děla- jícímu, žeň k radosti a potěšení sloužila, drahota zoumyslně rozhojňována nebyla, a pán Bůh již k nám po tak dlouhém nás válkou a jinými metlami kárání, milo- srdenstvím svým obrácený, poznovu rozhněván nebyl, nýbrž té hojné obrody, která ještě v jeho milostivých otcovských rukou jest, tím více požehnati ráčil, vidělo mi se strany takových prodajů a půjček obilí, toto nařízení učiniti: Kdokoliv co takového jakéhokoliv obilí zastavil aneb prodal, má je sám do své stodoly skliditi, a věřiteli svému toliko to, co jest od něho přijal, zase na- vrátiti, však pro vděčnost něco vedle možnosti své a povahy přijatého dobrodiní z toho, co mu pán Bůh na poli požehnal, věřiteli svému učiniti má a může. Na- podobně kdo jakéhokoliv obilí se vydlužil, mimo jeden věrtel nádavku dobře vyči- štěného obilí, více odvésti povinen býti nemá. Pakliby kdokoliv (žádného, ani služebníka a officírů mých, buď ti jakého- kolivěc vyššího i nižšího povolání, nevynímajíce) proti tomuto mému k obecnému dobrému patřícímu nařízení a ediktu handlovati se opovážil, dlužníka svého k za- dosti učinění smlouvě bud zjevně aneb potejně přísnými neb dobrotivými prostředky doháněti chtěl, ten a takový nejen to, oč činiti jest, přijíti, ale i podle povahy osoby a skutku pro takové nepravé utiskování a od samého pána Boha vysoce za- pověděné lichvy, těžce a nepromijitedlně trestán býti má. Jestliby pak v této ma- terii poddanych cizopanských se dotýkalo, ti pokudž by se podobným spůsobem kontentirovati dáti nechtěli, při mne se ohlašovati a slušné satisfakcí dosáhnouti mají. Což tak jak opravdově a přísně proti odporným míním, tak proti tomu zase k volným milostí všelikou náchylen zůstávám. Datum listu tohoto na zámku Nové Bystřici dne 9. Julii 1649. (L. S.) Orig. v českém i německém jazyku v archivu Jindřicho-Hradeckém pod rubr. Histor. — Opsal ar- chivář p. František Tischer. 225. 1649, 5. srpna na Radáni (u Opavy): Hynek Václav z Tvorkova poddanému svému Matějovi Šerému uděluje svobody při držení svobodného fojtství ve vsi Hlu- bočci pod vrchním právem svým, aby to fojtství s pozemky mohl prodati nebo od- kázati; osvobozuje ho od robot, a děti jeho od služeb panských; pivo a pálené jest povinen bráti od vrchnosti. Já Hynek Václav z Tvorkova a z Kravař, dědičný pán na Radúni a Suchých Lascích*) oc, JKMti knížete Opavského a Krnovského rada, známo činím tímto *) Suché Lazce, nyní Sucholazce, ves 7 km jihovýchodně od města Opavy, kdež na blízku také ves Radúň stojí.

Strana 225
Privilegium na fojtství v Hlubočci 1649. 225 listem obecně přede všemi, kdežkoli čten nebo čtouci slyšán bude, a zvláště tu, kdež slyšeti náleží: že jest přede mne předstoupil z přátely svejmi Matěj Šerý, fojt a poddaný můj z dědiny mej Hluboczcze,*) poníženě a poddaně prosíce, abych jemu, erbům a budoucím potomkům jeho živnůstku a statek jeho, — totiž fojtství k dědině Hlubočci, které jest od neboštíka Jakuba Šerého otce svého vlastního za živobytí jeho odkoupil, i s tím dílem role za Vrtlíkem, jak se ke mlejnu jide, k Bilovci dvoje honce, co se jich prve ke dvoru panskému užívalo a od slavnej a spasitedlnej paměti JMti pana otce mého nejmilejšího již v Pánu Bohu odpočí- vajícího, náležejíc prve k tomuž sídlu jeho, leta 1634 dne 11. Martij jemu zase postoupeno, užívati dovoleno jest, — budoucně trvajícími spravedlnostmi a svobo- dami obdařil a zaopatřil. Kterejžto poníženej prozby jeho z dobrej a svobodnej vůle a z zdravým rozmyslem svým, tudíž za radú pánův a přátel mých jsem jemu odepříti nemohl, nýbrž k takovej nakloněn jsouce, touto [sic] níže psanou milost a svobodu jemu, erbům, potomkům jeho a budoucím držitelům téhož svobodného fojtství činím: A předně já nahoře psaný Hynek Václav z Tvorkova a z Kravař z erby a budoucími potomky svejmi, jakožto dědičný, mocný a vrchní pán statku Radún- ského a tejž dědiny Hlubočce, (však s touto jistou a zřetedlnou vejminkú, že sobě, erbům a budoucím potomkům svým na tomž svobodným fojtství vrchní právo po- zůstavuji), jmenovanému Matějovi Šerému, jeho erbům, potomkům a budoucím drži- telům téhož svobodného fojtství touto milost, svobodu a spravedlnost činíce řídím, ustanovuji, dávám a potvrzuji, tak že on z erby a budoucími potomky svejmi do- tčeného svobodného statku a fojtství svého, jak nyní v svém stavení, ve všech mezech a hranicech, ničehož odtud nevynímajíc, vcele ustaveno, neb na jiným v témž okrlšku [sic zase v nově nákladem jeho vystaveno by bejti mohlo, totiž půl lánu role i s tím napřed dotčeným dílem role za Vrtlíkem, z zahradami, loukami, chrastinami, byly-li by jaké, a in summa se vším příslušenstvím, všemi a všelijakými mezemi a hranicemi téhož svobodného statku a fojtství, s týmž dílem rolí za Vrtlíkem, vždyckny na budoucí časy spokojně bez překážky jednoho každého člověka, z erby a budoucími potomky svejmi držeti a užívati moc a právo jmíti bude; též skrz všelijaké poctivé prostředky, handle, obchody a formanství. Také dobrým lidem prodati, zastaviti, zaměniti a všechno neb na díle, kdy jak a komu se jemu nejlípe zdáti a dobře líbiti bude, za zdravého života neb na smrtedlné posteli při dobrým rozumu oddati, odkázati a odporučiti, a každého času s ním jako z svým vlastním a svobodným statkem podle nejlepší vůle a líbosti své (všakž to vše s povolením jednej každej vrchnosti jeho) učiniti může. A když by tak kolikrát koli též svobodné fojtství z jeho příslušenstvím ku prodaji přišlo, povinen bude auffanku z jednoho každého *) Hlubočec, nyní také Hlubotec, něm. Tiefengrund, jest ves 12 km na jihovýchod od města Opavy. Archiv Český XXIII. 29

Strana 226
226 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: sta zlatých po desíti zlatých ihned napřed z peněz zavdankových vrchnosti své dáti a spraviti. Také dotčenému Matějovi Šerému, erbům a potomkům jeho, z erby a po- tomky svejmi budoucími pány a držiteli statku Radúnského a dědiny Hlubočce, touto milost činím a ode všech a všelijakých robot koňských i pěších, buď na žnivo cho- zení, obilí i trávy sečení, hrabání, povozův, dříví roubání, fůr solných i vinných a jiných všelijakých robot, jakými by koli jmény jmenované a vyslovené bejti mohly, též chrtův a psův chování, na hony chození, a in summa všech a všelijakých po- vinností panských dokonale a docela nyní i na časy budoucí osvobozuji. A jakož také týž Matěj Šerý na folvarku Radúnském při robotnících stával, toho víc [?. činiti nemá a povinen nebude; stolka kdyby se folvark Hlubočský v předešlý spůsob uvedl a obsíval, tam na témž folvarku, a nikdež jinde, i z budoucími svými nad robotníky stávati jest povinen na budoucí časy. Osvobozuji tolkéž já Hynek Václav z Tvorkova a z Kravař sám od sebe, od erbův a budoucích potomkův mých, pánův Radúnských a dědiny Hlubočce, dítky dotčeného Matěje Šerého, erbův a budoucích potomkův jeho mužského i ženského pohlaví, od všelijakých služeb panských vrch- nosti Radúnské a dědiny Hlubočce, tak že buď za živobytí rodičův neb po smrti jejich k žádným službám panským nahoru ani do dvorův nikdá bráni a přinucováni, ani jiným okoličným sousedům k takovým službám dáváni bejti nemají nyní i na časy budoucí. Tolikéž Matějovi Šerému, jeho erbům a budoucím potomkům tuto svobodu a právo dávám: kdybych já neb erbové moji a budoucí páni a držitelé statku Ra- dúnského pivo vařiti ani páleného páliti nedali, že bude moci pivo i pálené, kde se jemu [líbiti] bude, bráti a v tomž svobodném fojtství svým šenkovati; všakž při šenkování jednej každej kuffy piva Opavského bude povinen pobečevného jeden zlatý rýnský vrchnosti své dáti. Pakliže bych já neb budoucí páni Radúnští pivo vařiti, pálené páliti dali, tehda má a povinen bude takové pivo i pálené beze vší odpor- nosti (mimo cizí pivo a pálené) od vrchnosti své bráti. Dobytka všelijakého při tomž svobodném fojtství se jemu, erbům a potomkům jeho chovati dovoluje tak mnoho, jakých bez škody panskej vychovati může; však aby sýpku pastýřskú mezi obcí jak jiný soused od něho dával. A protoš já z počátku psaný Hynek Václav z Tvorkova a z Kravař jakožto mocný a dědičný pán statku Radúně a dědiny Hlubočce slibuji a připovídám z erby a potomky svými budoucími, vrchnostmi a pány Radúnskými, jemu často psanému Matějovi Šerému, erbům, potomkům jeho a budoucím držitelům téhož svobodného statku a fojtství, při těchto svobodách, nadání a spravedlnostech, ve všech artikulích, punktech a klauzulích v tomto listu obsažených stále, pevně a neproměnitedlně mocně zachovati, ochraňovati, ruku nad tím držeti, a v žádným artikuli, punktu

Strana 227
Privilegium na fojtství v Hlubočci 1649. 227 a klauzuli, i summú v ničemž z erby a potomky mými, budoucími pány a držiteli statku Radúně a dědiny Hlubočce, často jmenovanému Matějovi Šerému i budoucím držitelům téhož svobodného statku a fojtství žádným vymyšleným spůsobem, jak by to vtip a chytrost lidská vymysliti mohla, ani skrz žádné duchovní ani světské právo žádnej překážky a těžkosti činiti nemám a nechci. Také jestliže by některý držitel toho svobodného statku a fojtství vrchnosti své na žádost dobrovolně něco učinil aneb přinuceně učiniti musil, čím by povinen nebyl; též jestliže by v tomto listu a nadání písařem něco zle napsáno, omýleno, některé artikule, slova a litery vypuštěné, přehlidnouté anebo něco na písmě, pečetech, vosku porušeno, pokaženo a zatměle dostaveno bylo, za kterými příčinami by erbové a potomkové moji, bu- doucí držitelé statku Radúnského, příčinu vzíti chtěli, tento list a nadání mé v nic obrátiti a kassirovati, aneb sobě odtud něco ku pomoci bráti (čehož však o erbích a potomcích mých, aby se o to opovážiti a něco toho neslušného a nenáležitého protiva tomuto obdarování mému před sebe vzíti měly, nikoli nesmejšlím), avšakž to všeckno jemu Matějovi Šerému a budoucím držitelům toho svobodného statku a fojtství, co by kolivěk vtip lidský vymysliti mohl, k žádnej škodě a kassirování tohoto nadání, k nejmenší zkáze a ouhoně bejti a se vztahovati nemá; nýbrž při tomto obdarování, potvrzení a všech těch tuto obsažených svobodách dokonale a ne- jináče nyní i na budoucí časy pevně, stále a neporušitedlně od jednej každej vrch- nosti statku Radúnského a dědiny Hlubočce pozůstaveni, od každých duchovních i světských práv ochráněni a při tom zanecháni bejti mají. Tomu na svědomí a tím stálejší toho všeho potvrzení na budoucí památku a jisté zdržení já s počátku psaný Hynek Václav z Tvorkova a z Kravař pečeť mou z jistým vědomím a vůlí k tomuto listu jsem přitisknouti a přivěsiti poručil, a vlastní rukú se podepsal; a pro širší toho vědomost dožádal sem se urozeného pána pana Vilíma Pražmu [sic] svobodného pána z Bílkova na Velkej Polomi, Horní Lhotě, Budišovicích a Gieraltovicích,*) JKMti knížete Opavského a Krnovského rady a nejvyššího sudího knížectví Opavského, a urozené a statečné rytíře pana Jana Mosse z Bittendorfu na Zlatníkách, též JKMti knížete Opavského a Krnovského rady, a pana Jana Krištofa Twardawu z Twardawy na Svobodných Dvořích při městě Opavě a v Hrabyni,**) že jsou také pečeti své podle mej k týmuž listu na svědomí přitisknouti dali a rukama vlastníma se podepsali, všakž erbům a potomkům svým bez škody. Jenž dán a psán na Radúni ve štvrtek před památkú proměnění Krista Pána, léta páně tisícého šestistého štyrydcátého a devátého počítajíc. Orig. pergam. v archivě Českého Musea v Praze; visely 4 pečeti, z nichž jenom čtvrtá Twardawova jest zachovaná. Částky čtyř podpisů viděti jest na pergamenových proužcích, na nichž pečeti visely. *) Heraltovice, nyní něm. ves při silnici z Benešova k východu do Opavy. — **) V originále psáno w Hrabyni, v poštovském slovníku Hrabýň, něm. Hrabin, na Šemberově mapě Hrabina, v Catalogu cleri Hrabýn, městečko při silnici z Opavy na východ k Ostravě. 29*

Strana 228
228 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 226. 1650, 27. března či 27. července patentem zapovídá se v Čechách přechovávati cizí poddané anebo je přijímati bez listu výhostného; pokuta v OZZském Q. 1 na to ustanovená se zdvojnásobuje. My Ferdinand Třetí, z Boží milosti volený Římský císař, po všeckny časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský a Slovanský král, arci- kníže Rakouské, markrabě Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický mar- krabě, všem obyvatelům našim dědičného našeho království Českého, jakého-li koliv stavu, řádu neb povolání jsou, milost naši císařskou a královskou, též všeckno dobré vzkazujeme. Věrní jmilí! Nečiníme vás toho tajna, že jest nás jistá a dokonalá zpráva došla, kterak v dotčeném království našem Českém rozdílných vrchností a obyvatelův země lidé poddání na gruntech jich s manželkami, dítkami, jinším jměním svým od- cházejí, na jiné cizí grunty se osazují, a tam od vrchností týchž cizích gruntů proti patrnému zřízení našemu zemskému, v něm vyměřené pokuty se neoslejchajíce, na velikou škodu a záhubu pravých a dědičných vrchností jich, svývolně, bez listův vejhostních neb fedrovních přijímáni, zdržováni a přechováváni jsou. A poněvadž nám jakožto králi a pánu země takových na skrácení, škodu a ublížení věrných obyvatelův našich se vztahujících a právy země vysoce zapověděných neřádův nikdež déleji trpěti a přehlídati nesluší, na čemž také my, aby při tomto z daru pána Boha pokojnějším času ve všem dobrý řád a správa zachována byla, dokonale ustanoveni*) býti ráčíme: pročež všem nadjmenovaným věrným a poslušným obyvatelům a pod- daným našim ze všech stavův již psaného království našeho dědičného Českého, du- chovním i světským, svobodným neb poddaným, o tom milostivě a dostatečně po- roučeti ráčíme, abyšte ihned, jakž vás tento patent náš dojde, všeckny takové cizí, z gruntův dědičných pánův a pravých vrchností svých zběhlé poddané, na panstvích, statcích a gruntech svých pod nižádným vymyšleným spůsobem dále a více jak sami netrpěli, nezdržovali ani jiným zdržovati dopouštěli, nýbrž je ihned k týmž dědičným vrchnostem jich odsílali, anebo o nich, aby od pánův svých odtud vyzdvihováni byli, v známost uvedli, a déle takových nikdy bez listů fedrovních nepřijímali, jich na gruntech neb panstvích svých nezdržovali a nepřechovávali; nýbrž jakž by ti a ta- koví z gruntův pravých vrchností již zběhlí lidé kdekoliv postiženi, usvědčeni byli, ty ihned bez všelijakých odporův a se spečování týmž pravým vrchnostem jich volně a pokojně každého času propouštěti hleděli. Pakli by se kdo tak, jakž se nadpisuje, nezachoval, nýbrž mimo naději ta- kové poddané z cizích gruntův buď skrze jiného k sobě vábil a odluzoval, takové bez listův vejhostních, fedrovních a sice dokonalého povolení pravých vrchností jich

Strana 229
z roku 1650. 229 k službě neb jináče přijímal, neb je chránil, zastával a přechovával: tehdy ten každý, kolikrát by koliv toho dopustiti se opovážil a v tom shledán a postižen byl, pro jednu každou takovou cizí osobu týmž pravým a dědičným vrchnostem jich tu [v] Obnoveném Zřízením Zemským pod lit. Q. 1. vyměřenou pokutu tuplovaně, totiž pokudž takový svývolný přestupník osoba svobodná, jedno sto kop míšenských, jest-li pak poddaný, 40 kop míš. propadnouti; pakli by s to býti a takové pokuty pro nemožnost odvésti nemohl, tehdy dle slušného uznání jinším způsobem trestán býti má. Kteréžto pokuty každému takovému právně dobýti se dovoluje. A protož místodržícím našim královským, též jinším všem zřízeným vrch- nostem, ouřadům městským, zvláště pak hejtmanům krajským dostatečně poroučíme, abyšte nad tímto nařízením ruku ochrannou drželi, a z toho žádnému vykračovati nedopouštěli. A to pod uvarováním hněvu nemilosti naší císařské a královské. Dán v městě našem Vídni 27. dne měsíce července 1650, Uherského 25. a Českého 23. Vepsáno ve sborníku Hradištském bibl. univ. Pražské XV. E. 16 fol. 31, jenž jest popsán výše str. 25, 26. Německý text tištěn ve Weingartenově Codexu str. 273 č. 143 s datem 27. Martii 1650. *) Německy: dahin gnädigst trachten und bedacht seyn. 227. 1650, 21. června: Ferdinand III. připojiv důchody statků nejv. purkrabství Praž- ského ku komoře, dává instrukci hejtmanovi těch statků Jiřímu Mazánkovi ze Zlatého Pole. Ferdinand Třetí, z boží milosti volený Římský císař, po všecky časy roz- množitel říše, Uherský a Český král oc. Instrukcí poctivému pánovi Jiřímu Mazán- kovi z Zlatého Pole, kterého jsme za hejtmana statkův nejvyššího purkrabství Pražského v dědičném království našem Českém ustanoviti, a takové důchody komoře naší české připojiti ráčili, jak by se v povinnosti své chovati a věci jemu svěřené opatrovati měl. [1] O stavení. Předně a nejprve ráčíme jemu stavení k ouřadu téhož nej- vyššího purkrabství Pražského, pivovár, sladovnu v Starém Městě Pražském, dvory poplužní i jiné k tomu přináležející věci, načež pozor dáti povinen, aby se jak od dešťův, ohně aneb jinak nad tím žádná škoda nestala, milostivě svěřovati. Stavení však nového aby bez vůle a povolení našeho neb komory naší české před sebe nebral, nýbrž to buď nám neb též komoře naší české přednesl, a na to další re- solucí a vyměření očekával. [2] O inventáři. Všecky svršky, které netoliko jemu pod jistým inventářem, to jest při pivováře, sladovně, dvořích, presích vinných i jinde k opatrování poru- čené jsou, mají od něho tak opatrovány býti, aby na týchž žádné škody učiněno

Strana 230
230 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské; nebylo a se neztratily]; a co se nového přikoupí neb přidělá, naproti tomu spo- třebuje, o tom má od něho pořádné a obzvláštní poznamenání držáno a ku počítu] přidáno býti. [3. Registra.] Knihy urburní, purkrechtní, listy výhostní a jiné všelijaké jak důchodův neb hospodářství, tak spravedlností lidských se týkajících pamětí, mají v obzvláštním zavřeném opatřeném místě, kde regent předešle býval, pořádně slo- žené zůstávati. [4] O lidech poddaných, k pobožnosti a šlechetnému obcování jich napomí- nání. Lidi poddané sobě svěřené, aby se Pána Boha všemohoucího báli, časně a, když toho čas jest neb náleží, k zpovědi svaté napomínati a vésti, ano i také aby se žádných neřádův, které proti Pánu Bohu všemohoucímu a zápovědi, JMCské ustanovením právním čelí, nedopouštěli, na to bedlivý pozor dáti a neřády přetrhovati. [5] O soudech veských. Soudové aneb posudkové mají se každého roku času zimního hned po novém létě v přítomnosti rychtáře a konšelův pořádně podle knih purkrechtních říditi, počty, co se koliv peněz závdavečních i gruntovních z jednoho každého gruntu a po kom a komu zejména a jakým právem propustí, i co na nás připadá, drížeti], a po vyřízení těch soudův dotčené počty se všemi k tomu přiná- ležejícími kvitancemi a approbacími komoře naší české ve čtyřech nedělích skládati. [6] Spravování lidí poddaných. Lidi poddané v jich přednášení a spravedl- nostech volně vyslýchati, kdy a kde toho potřeba ukazuje zastávati, a co by těžkého bylo, na naši komoru královskou českou vznésti a v tom vyměření očekávati; nic- méně dotčené poddané k dobrému hospodářství míti i k nim dohlédnouti, a v týchž jich spravedlivostech každého dne sobotního tím raněji vyslýcháni, šafářové řízeni a časně zase odbýváni býti mají; a pokudž by kdy toho potřeba ukazovala, i jinší den k tomu obrati. [7] O gruntech poddaſcích), které lidé svobodní drží. Gruntové poddací bez obzvláštního komory naší české povolení lidem svobodným prodáváni býti nemají, a jakým kdo právem až dosavád který grunt drží, to vyhledati a na touž komoru českou vznésti. [8] O sirotcích. Kdykoliv který hospodář osedlý prostředkem smrti této časné z tohoto světa vykročí, statek jeho, na čem ten koliv záleží, má zinventován, a to vše popsáno býti; jsou-li pak sirotci nezletilí, ty buď při mateři zanechati aneb k dobrým lidem dáti; peníze pod úrok jinším usedlým lidem poddaným s povolením komory naší české rozpůjčiti, neb do truhly sirotčí, od kteréž on hejtman sám klíče míti má, složiti, a když by k dospělému věku přišli, k hospodářství vésti, a tím spůsobem poddané v dobrém hospodářském spůsobu zdržujíce, na grunty osazovati, a komu by spravedlivě táž pozůstalost přináležela, mezi nápadníky rozděliti; nic-

Strana 231
Instrukce hejtmanovi na statcích purkrabských 1650. 231 méně na takové sirotky, jak stáři jsou a u koho zůstávají, registra držeti a každo- ročně skládati. [9] O čeledi. Všecku a všelijakou čeleď, která jemu svěřena jest, nápodobně, jak o poddaných výše dotčeno, má k pobožnosti napomínati; aby, co jednomu ka- ždému k jeho práci robotné poručeno, pilně, bedlivě vykonávali a věrně se chovali, na to obzvláštní pozor dáti. [10. Zápověď hejtmanovi.] Nemá žádných handlův s poddanými míti a vésti, dobytkův na stenčení důchodův a poddaných našich chovati, frejmarčiti, v důchodech se dlužiti, a mimo vyměřený pštalunk nic nejmenšího sobě přivlastňovati. [11] O pivováru a sladovně. Forot obilný, to jest k dělání sladův pše- ničných a ječných, vždycky a pokaždé dostatek dle možnosti zaopatřiti; a pokudž by se pak pro časté várky z domácích dvorův dostatek shromážditi nemohlo, časně, když se obilí nejlaciněji dostati může, přikoupiti, slady času zimního, když k tomu čas slouží, dáti dělati, a aby dobře zdělávané byly a se nepřetahovaly. Nápodobně dříví obojího, t. j. hvozdového a pivovarského k tomu spůsobného, obého v míru nařezaného vždycky dosti míti, na příjem a vydání dotčeného dříví partikulář dr- žeti; piva hodná a dobrá vařiti, k spílání dohlížeti, jich nepřebírati; takové aby se předešlým spůsobem pilně odbývaly, i také v krčmách poddaní, jako i v domích na Oujezdě k témuž ouřadu nejvyššího purkrabství náležejících, piva za pivem měli, cizích nešenkovali, obzvláštní na to pozor dáti zapotřebí. [12] O dvořích poplužních. Má také nadjmenovaný hejtman náš začasté do dvorův k hospodářství dojížděti, a mezi jiným na to se vší pilností pozor dáti, jak se rolí k semenám chystají, mlatci dobře-li vymlacují, vynáší-li proba obilná učiněná jednostejně, kterak se obilí k semenám opatruje; k setí, hlídání a chování dobytkův, zaopatříce k užitku hodný dobytek, často a každého téhodne dohlížeti, omastek pilně shromažďovati, dobytek odsazovati, odprodávati, při klízení obilí všelijakých také býti, v mandelích vyčísti, a aby se všeckno hospodářsky do stodoly sklidilo, na to bedlivý pozor dáti, a pokaždé po svezení do stodol prob obilných, kteréžto po- vinen sám vzíti a na naši komoru českou poznamenání odsílati; nad to nade všeckno aby dostatek pšenic i ječmenův domácích na pivovár bývati a vystačovati mohlo, o to se dle nejvyšší možnosti přičiniti. [13] O vinicích. Aby dělníci, lidé zrostlí a ne děti, časně ranního jitra, kdy náleží a vyměřeno jest, do díla přicházeli, pilně pracovali, dříve určitého času odtud neodcházeli, tyček z týchž neodnášeli, vinaři kladením rozvodův i vysazováním hodnou sadbou vinice zahušťovali, sami vinaři sadeb neustraňovali, vína a ovoce dobře a věrně hlídali; vína již zralá, když toho čas náležitý přicházeti bude, sbí- rati dáti, při tom jsouc, dobře vypresovati, do sudův nalíti, a je tak opatrovati a vyhlídati se přičinili, aby se s dobrým a užitečným důchodu našeho co nejdrážeji

Strana 232
232 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: prodati mohly, a po sklizení, jak mnoho se takových obrodí, jistý partikulář komoře naší české ihned pokaždé skládal. [14] O ovčínech. Ovčí dobytek má býti hodný, vyrostlý, a ten tak opatrován, aby se odtud užitek poznati mohl; a ovčíny náležitým počtem, jak mnoho se pře- chovati může, vždycky dosazené vynacházely. Skopci dříve tří let prodáváni býti nemají. Ovce brakové, když toho čas, a dobré jsou, co nejdrážeji zpeněžiti; při hamlování, jako i také stříži vlny a takové vyvážení má sám osobně pokaždé pří- tomen, taková pak vlna co nejdrážeji prodána býti, a s ovčáky vruby na skůt ovčí držeti. [15] O senné píci. Sena časně klizená a náležitě usušená mají svezena a tak opatrována býti, aby se nic nejmenšího mimo dobytek náš vlastní neroznášelo a cizím dobytkem vytravováno, nápodobně trav od škůdců vyžínáno nebylo. [16] O platech stálých. Platy stálé všelijaké, jak by ty koliv jmenované býti mohly, jakž z města privilegirovaného Velvar, od lidí poddaných z vesnic a hor vinič- ných podle register urburních, tak jak se od starodávna vynachází a do toho času s rozšířením důchodův téhož purkrabství přijímané byly, mají upomínané a do počtův zcela a zúplně, nic ovšem nevypouštějíc, za příjem uvozované býti, a bez povolení komory naší české nic takového za schodek neb vydání nepokládati, nýbrž, jestli by se nějaké schodky vynacházely, časně to na komoru naši českou vznésti. [17] O platech běžných. I na vycházení jich má pozor dáti, tak aby na týchž umenšeno nebylo, nýbrž k rozmnožování přicházely, a kdyby tak odkud a z jakých příležitostí takových přibývati mohlo, to na komoru vznésti. [18] O hliništi za branou Bruskou. Takové každoročně co nejdrážeji, dokud by cihelna k témuž ouřadu náležející k vyzdvižení nepřišla, na ratifikaci komory naší české pronajímati. [19] O přívozích. Nápodobným způsobem co nejdráže a s vědomím dotčené komory smlouvy s přívoznými zavírané býti mají. [20] O platu posudního z města Velvar. Platíce oni do důchodův nejvyššího purkrabství z každého sudu piva čtyrvěderního po 5 fl., a z každého vědra vína vyšenkovaného po 4 pintách, aby se v tom žádný fortel nedál, povinen na to pozor dáti, a k počtům, co se toho ročně schází, od purkmistra a konšelův téhož města listy obyčejné přiznavací vezmouce, k počtům přikládati. [21] O regáliích. Co se všelijakých regálií při prodávání, darování neb jiném postupování gruntův a vinic, což se vše s vědomím a povolením naším neb komory naší české státi má, od lidí svobodných dle spůsobu od starodávna zachovalého scházeti bude, na takové případnosti bedlivý pozor dán a pilně přijímáno a do počtu kladeno býti má.

Strana 233
Instrukce hejtmanovi na statcích purkrabských 1650. 233 [22. Kassa.] Peněz co se koliv do důchodův náležejících přijímati bude, mají do kassy skládané býti, a k nim on hejtman náš obzvláštní klíč míti, a toliko k každodennímu skrovnému vydání za písařem některý zlatý rejnský zanechati. [23] O placení lidem poddaným. Co se všelijakých děl tesařských, ňáde- nických i jinších dotýče, o těch tím vším spůsobem, jakž se i minulých let platilo, má placeno; však naproti tomu jaké roboty poddaní vykonávati povinni, od nich skutečně vykonáváno býti. [24] O lesích, hájích a porostlinách. Ty mají tak opatrované býti, aby k nenáležitému vysekávání nepřišly; co se pak kdy jakého dříví buď k potřebám téhož hospodářství vykáže, neb poddaným beze škody odprodati může, to má v ob- zvláštní počet zapisováno býti, a takový každého půl léta při počtech jinších také se skládati. [25] O skládání cedulí a počtův. Cedule téhodní peněžité a obilné i dobytčí po zavření každého téhodne a sobotního dne ihned v následující úterní den mají komoře naší české, počty pak pololetní se všemi k tomu přináležejícími kvitancemi a approbacími po vyjití půl léta ve čtyřech téhodnech s vykázaním a liquidirováním restů skládané býti. [26] O vzdělání dluhův. Dluhů nižádných nevzdělávati, obzvláště nejistým, kteří by odkud platiti neměli. [27] O listech zhostních. Vyjednávání a propouštění lidí poddaných komoře naší české tak, jak na jiných všech panstvích našich v království Českém se za- chovává, zanechávati ráčíme. [28] O rozšiřování aneb rozmnožování důchodův. A co by se tak při témž hospodářství zlepšiti mohlo, vezmouc sobě před oči a na paměť předešlé a až po- savád vycházející důchody a užitky, nic odtud nevypouštějíc, na to pozor dáti, aby v tom ve všem nic umenšováno nebylo, nýbrž raději naše dobré a užitečné pochá- zeti, rozmnožovati, a co by tak dále prakticirovati se dáti mohlo, to neprodleně komoře naší české s dobrým svým zdáním přednášeti, a tudy důchod rozšiřovati i dle nejvyšší možnosti podle hospodářství k vyzdvižení přivésti. [29] O mezech a hranicích. A jakož také pro nedbanlivé dohlížení k mezem a hranicím časem rozličné zaneprázdnění s mezujícími pochází, pročež má on hejt- man předně dáti sobě takové skrze starožitné a toho povědomé lidi ukázati, a ne- toliko sám k tomu dohlížeti, ale i také lidem poddaným, přidajíc jim mladé lidi pro budoucí paměť, obcházeti naříditi, a pokudžby se při tom nějaké nedorozumění mezi kýmkoliv vynašlo, to na naši komoru vznésti. [30] Plat služby roční. Co se pak služby roční dotýče, taková z důchodův často psaného úřadu nejv. purkrabství Pražského jemu hejtmanu našemu ročně za Archiv Český XXIII. 30

Strana 234
234 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: všeckno po dvou stech zlatých rejnských vycházeti a proti kvitanci jeho vydáváno býti má. [31] Písař od něho k spisování cedulí téhodních a register přijatý, kteréhož na svůj vlastní náklad držeti a chovati povinen jest, bez vědomí jeho hejtmana žádných peněz ani obilí přijímati ani vydávati nemá, nýbrž má k němu zření své míti, a co od něho nařízeno bude, v tom se poslušně zachovati. [32] Závírka. A poněvadž pro rozličnost a množství jiných případností, kte- řížto začasté k proměnění přicházejí, ty všecky věci jemu k správě poručené vy- sloveny býti nemohou, a v těch příčinách na pilnosti jeho hejtmana mnoho záleží; protož bude on povinen se o to všelijak, aby žádné škody při opačeném hospo- dářství se nestalo, nýbrž raději důchodové se zlepšovali a rozmnožovali, vždycky a pokaždé vynasnažovati; zanechávajíce my sobě i toho v další moci, tuto instrukcí zvětšiti, zmenšiti, zjinačiti neb docela složiti podle libosti naší, potřeby a příležitosti důchodův a hospodářství při témž statku; s tímto naším milostivým nařízením, aby jak nynější tak budoucí hejtmané při odstoupení svém od správy této originál této instrukcí při kanceláři hospodářské s jinými všemi listy posilacími, zprávami, rela- cími, smlouvami, zápisy, vejhosty a jinými všelijakými potřebami, poručeními a pamětmi budoucím správcům neb náměstkům svým pořádně odevzdávati, a při řečené kance- láři zanechati povinni byli. Na čemž na všem jistá a milostivá vůle naše císařská a královská naplněna bude. Datum na hradě našem Pražském dvacátého prvního dne měsíce června, léta páně tisícího šestistého padesátého. Vilém Albrecht z Kolovrat m. p. Ad mandatum electi Domini Imperatoris proprium: Hysrle m. p. Z originálu v kondexu univ. knihovny Pražské, sign. II. A 27 (v druhé polovici), opsal p. Jura. — Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat byl 1650—1656 presidentem komory české. (Pečeť.) 228. 1650, 13. října sněm moravský nařizuje odzbrojiti sedláky. Článek 21. snešení sněmu moravského z r. 1650 nařizuje o „sedláků disarmirování“: poněvadž v minulých válkách i sedláci zbraněmi se zaopatřili, i některá zlá chasa na loupeže se oddávají; „neslušíce při tomto svatém pokoji sedlákům (kromě myslivcům) žádných ručnic, obzvláště pak přes pole u sebe míti a nositi, méněji pak užívati“: pročež každý obyvatel [vrchnost] aby jim to zastavil, jakž Obnovené Zřízení Zemské vyměřuje. Též aby každý na svém panství zarostlé silnice a cesty, „obzvláštně při dolinách a v houštinách, z obojí strany na dva obyčejné zemské provazce zšíři vysekati a vymejtiti, zrostliny pak vypáliti“ hleděl. — Toto nařízení a odzbrojení sedláků obnovil sněm moravský roku 1654, poněvadž prý nebylo

Strana 235
Zákon k odzbrojení sedláků 1650. 235 zachováváno, „sondern dass das Bauerngesindel hin und wieder im Land, insonderheit aber in dem Olmützer Kreis bei denen Jahr- und Wochenmärkten, auch auf den Kirchtägen, durch muthwillige Zusammenrottirungen mit Pixen und andern verbotenen Gewehren hochstrafliche Excess und gar Todtschläge verüben.“ — Oboje snešení sněmovní otiskl D'Elvert v Beiträge zur Gesch. der Rebellion, Reformation oc, 16. Bd. der Schriften der historisch-statistischen Sektion, pg. 626—7. 229. 1650, 24. října—7. prosince: sněm český ku potlačení loupežníků vydal nařízení o odzbrojení sedláků a jiná, ježto se týkají všeho obyvatelstva. V tištěných artikulích tohoto sněmu jest na stranách 35—46 článek nadepsaný: „O vyplemenění loupežníkův, jenž vůbec Petrovští slovou“. V něm stavové nejprvé děkují císaři, že pečuje o to, „aby silnice svobodné od takových zlých lidí očištěné“ byly, a že „na to od stavův jich dobrého mínění a zdání vyhledávati ráčí“. V královských patentích, vyda- ných ve Vídni 7. srpna 1650 a v království Českém vůbec publikovaných, jsou obsažena „mnohá dobrá a užitečná nařízení, jak by takovému zlému vstříc vkročeno býti mohlo“; nic- méně aby táž nařízení tím snázeji k skutečnému vykonání přivedena býti mohla, stavové „ná- sledující připomenutí k týmž patentům za nevyhnutedlné a potřebné uznali, kteréž také JCská a Kská Mt milostivě oblíbiti ráčil“: 1. Aby každá vrchnost „poddané své a jiný na gruntech jich zůstávající lid (an nyní při tomto chvála Bohu se začínajícím žádostivým pokoji v této zemi jiného ničehož, jedině pod JCské a Kské Mti pokojnou správou milostivé ochrany se nadíti mají) ihned po zavření sněmu tohoto disarmirovala, jim všecky ručnice a jiné škodlivé zbraně pobrala, a je v ob- zvláštním místě pospolu složila, tak aby, když by se někdy na zločince a škůdce zemské jíti, jako i vedle vejš dotčených patentův k jímání Petrovských jistý počet lidí s zbraněmi shledán a opatřen býti měl, aneb i vrchnost sama vlastních poddaných k bezpečnějšímu věcí svých dodávání na cestách potřebovati chtěla, takové k naddotčenému cíli potřebné zbraně — však dadouce jim při tom pořádný, netoliko vlastní rukou podepsaný, ale tolikéž vlastní pečetí neb sekrytem upečetěný passzetl — až do jejich se zase navrácení jim zapůjčiti a svěřiti mohla. Pokudž pak kdo koliv, jenž by k žádnému stavu v království tomto nepřináležel, bez takového při nejmenším ode čtyr neděl datirovaného, jemu od vrchnosti stavu vyššího aneb správcův jejích uděleného psaného passu, buď na svobodné silnici aneb kde koliv jinde, obzvláště pak v lesích, proti JCské a Kské Mti přísné zápovědi, s ručnicí aneb sice jakou koliv jinou škod- livou zbraní postižen byl, a k jaké potřebě té zbraně užíval, neb že známý a dobře zachovalý aneb vandrovní a přes svět pracující člověk jest, toto ihned neukázal a ukázati nemohl: to proti němu za dostatečný potah ku podání jeho k právu útrpnému postačiti, a on ihned vě- zením stížen, na zlé činy útrpně tázán, i dále vedle uznání ortelován“ býti má; k jiným pak, kteří nejsouce podezřelí, byli by nalezeni se zapovězenou zbraní a bez listovních vysvědčení a passův, budiž přikročeno vedle patentův. 2. „Aby jeden každý z obyvatelův království tohoto na panstvích a gruntech svých v lesích z jedné i druhé strany silnice dříví velké toliko jen posekati a porážeti dajíc, je na tom místě, kde poraženo, tak ležeti nezanechával; nýbrž takové ihned aneb nejdéle v měsíci pořád zběhlém preč odkliditi, odvézti aneb spáliti, ano i budoucně každého roku v týchž mí- 30*

Strana 236
236 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: stech zase se vystřelující mládí a křoviny jedněch honův zšíři, aneb co by z pistole přestřeliti moh, v konečnosti pod tou v tých JMti císařských a královských patentích vyměřenou ne- prominutedlnou pokutou mejtiti dával.“ 3. Podle OZZského vrchnosti v Čechách jsou povinny, aby v pochybných kriminálních případnostech braly naučení od appellace na hradě Pražském: však nyní uznáno za užitečné, aby každá vrchnost „takové buď vlastně při skutku postižené aneb sice patrně podezřelé Pe- trovské a škůdce zemské, jak by se jí nejlépe vidělo a zdálo a nejpříhodněji k tomu přijíti mohlo, bez odkladův a prodlévání z světa skliditi dáti mohla.“ Též vrchnosti i města, „k jichžto by právu skrze jich městské rychtáře takoví škůdcové zemští dostáni a dodáni byli,“ mají je summovně a bez průtahův souditi a ortele své nad nimi exequirovati dáti. 4. „Má tolikéž jeden každý sedlák, ano i každý Petrovský, tím ujištěn a ubezpečen býti, kdykoliv by takového známého aneb při skutku postiženého“ škůdce zemského buď za- bitého aneb na živě vrchnosti jeho dodal, že mu bude vydána polovice jmění toho zločince; a pakli by se po něm nic nenašlo, tedy vrchnost jeho bude povinna zaplatiti 10 kop míš., a Petrovskému, který spolutovaryše tak dodá, odpustí se také jeho zlé činy. 5. V městech mají dvě osoby k tomu zřízené lidem pocestným a přes svět pracujícím vydávati palety, bez nichž tito nemají býti vpouštěni do měst ani ven z měst .. Kdož mají „na samotě a hluboko v lesích vystavené, Petrovským k jich předsevzetí výborně příležité hospody a jiné domky a v nich obývají,“ těm mají vrchnosti naříditi, „aby bez pána gruntu aneb správce jeho patrného povolení žádného s ručnicí aneb jinou škodlivou zbraní opatřeného sedláka, pod ztracením takového domku i jiným dle způsobilosti věci bu- doucně vyměřeným trestáním, nepřechovávali. V následujících sněmích bývaly o tom zmínky, že jest potřebí tato nařízení proti Petrovským úplněji provésti, než se již stalo. V artikulích sněmu, konaného 1654 od 13. dubna do 20. června na str. 41 mezi jiným dokládá se zvláště: Warbei wegen der angedeuten Strassenrauber, Petrowsky, noch dieses nachdrucklich ausgesetzt wird,.. und dass der von altershero im Brauch geweste vulgo genannte Newod, mit Zuthat der Städte Magistraten, auch Markflecken- und Dörfer-Richter und Geschwornen, durch der Gemeinen Ausschuss oder auch die im Land befindliche Soldatesca wiederumb vor die Hand genommen, solchen rauberisch- und mörde- rischen Gesindel aller Orten eiferig nachgesetzt .. werde. 230. 1650, 6. listopadu: Provinciál jesuitů P. Blažej Slaninus při visitaci residence jesuitské v Liběšicích nařídil, aby farář Uštěcký neukládal farníkům nových dávek, při konání svého úřadu duchovního neutahoval chudých, ale jednal milosrdně. Requiritur a parocho Auschensi, ne tributa ulla personis vel rebus parochia- norum imponat, cum ad id nihil juris habeat, neque antiquitus tribui solita pro- suo arbitratu, vel etiam inductis ad id parochianis, ampliet vel extendat inconsulto aut invito patrono, qui ejusmodi acta rescissurus est jure suo, cum de eis certior factus fuerit. Requiritur a parocho Auschensi, ut mercedes ministeriorum respectu pau- perum nimias non exigat, v. g. a paupere famulo et ancilla copulandis imperialem,

Strana 237
Sněm o lhotnících 1650. 237 a paupere mechanico ob baptismum post recentem sacri fontis consecrationem au- reum ducatum; ab iis, quos non baptizavit neque ad sepulcrum comitatus est, ni- hilominus tantum, quantum baptizans et comitans exegisset. Et quia proximis ju- diciis paganis agetur cum parochianis de certa taxa, quam servare debeant in parocho contentando in similibus, ubi ea confecta et a patrono non sine ipsius no- titia confirmata fuerit, ei se non gravate accomodet. Parochus Auschensis aegros confessionem vel viaticum postulantes, uti et parvulos periclitantes, non negligat aut periculose differat; quosque ob defectum statim deponendae mercedis a sacramentis abstinere adverterit, pro remuneratione Dei misericorditer supportet. Z Liběšické knihy pamětní, chované v archivě Českého Musea v Praze, str. 27, 28. — Srovnej níže kus daný 13. září 1668. 231. 1650, 24. října—7. prosince: sněm český osvobozuje všecky ty, kdož by pustý dům v městě znova vystavěli anebo pustý selský statek ujali a v něm obývali, ode všech kontribucí povinných císaři nebo zemi i od platů k vrchnosti na tři leta. (O osvobození lidí v nově se osazujících.) Naproti tomu aby spustlá a v zkázu uvedená královská a jiná [města], městečka a vesnice v předešlý spůsob zase při- vedeny, též na stavení vyzdviženy býti a lidé v nich obývati mohli: jak JCská a KskáMt z své milostivé a otcovské péče, kterouž o rozšíření a zase vyzdvižení království tohoto nésti ráčí, všeckny ty, jenžby dům neb grunt nějaký v nově vy- stavěli aneb zříceniny z rumu vyzdvihli [oder aus den Ruin erhebet] a v něm obý- vali, ode všech sněmovních JCské a Kské Mti neb zemi povinných kontribucí na tři léta pořád zběhlá, zcela a zouplna osvoboditi chtíti ráčí; tak také i stavové takovým v nově se osazujícím a v tomto 1650tém letě grunty pusté ujímajícím lidem a pod- daným všeckny úroky a platy, kterýmiž by vrchnosti povinni byli, podobně za tři léta pořád zběhlá dokonce prominouti a odpustiti chtějí. S tou však při tom vej- minkou, že ti naddotčení v nově přicházející lidé, kteří by se na kterého koliv z obyvatelův statcích a gruntech osaditi chtěli, předně takové grunty aneb domy, tak jakžby s prodávajícím o ně se namluvili, zaplatiti, jako i též vrchnosti té (pokudž by sice mezi nimi jináče namluveno nebylo) v poddanost se dáti povinni býti mají; to však osvobození na ty toliko měšťany a poddané rozumíno býti má, kteříž takové pusté domy a grunty skutečně ujali, je z svých vlastních prostředkův vyzdvihli, v nich se osadili a bydlili. Z tištěných artikulů sněmu, kterýž konán byl na hradě Pražském od 24. října do 7. prosince 1650, str. 46—47. Německy otiskl též Weingarten v Codexu, 1720 str. 269b. — Srovnej snešení sněmu moravského o lhotnících pohořelých 1609 v AČ. XXII. 515 č. 174. Ani v Čechách tento způsob slevování berní nebyl no- votou, ale snešením 1650 upevnil se a rozmnožil, jakž viděti jest v artikulích sněmovních z nestejného ozna-

Strana 238
238 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: čování poddaných, z kterých jednak vrchnost měla odváděti berni z vlastního měšce, a jednak od kterých měla vybrati berni a odvésti berníkům. Tito poddaní se definují v artikulích sněmovních 1644 str. 4: „aby z je dnoho každého nyní se nacházejícího, effective na gruntu usedlého poddaného, který by tak buď skrze oheň neb sice jináče na živnosti své zahuben a dokonce zkažen nebyl, nýbrž přes polovici rolí svých vlastním obilím osito měl, do úřadu JMCské berničného na hrad Pražský odvedeno bylo 8 zl. r.;“ — r. 1650 str. 18: aby vrchnosti „cožkoli v městech, městečkách, vesnicích neb kde jinde na panství neb statcích svých, effective na gruntech lidí osedlích mají (pusté a shořelé domy, tolikéž chalupníky a zahradníky samé vynímajíce) z jednoho každého domu, v kterémž lidé skutečně bydlejí, podle předešlých příkladův 18 krejcarův“ zapraviti povinny byly; — 1651, 4. prosince—1652, 13. března str. 13: aby ze všech panství, „žádného ze všech obyvatelův tohoto království, buď on kdo buď, a k jakému právu by náležel — mimo zahradníky a chalupníky, a ty, kteří leta 1650 a minulého leta 1651 pusté grunty aneb domy ujali, ty vyzdvihli a v nově se osadili, z té pří- činy také od JMCské, dle znění minulého sněmovního snešení, ode všech JMCské aneb zemských kontribucí na tři leta osvobozeni jsou — nevypouštějíce, z jednoho každého nyní se effective anebo skutečně na svém gruntu nacházejícího usedlého poddaného, který by tak buď skrze oheň aneb sice jináče na živnosti své za- huben a dokonce zkažen nebyl, nýbrž více než polovici dědin a rolí svých osetých měl, a to pán neb vrchnost z svého vlastního měšce 1 zl. a 10 kr., poddaný pak beze všeho rozdílu, buď že by v jakémkoli městě, mě- stečkách aneb vesnicích bydlel, (však aby bohatý chudému nápomocný byl), 1 zl. 10 kr., a tak společně dvě kopě míšenský odvedl.“ 232. Řád poddanský na panství kláštera Želivského z roku 1650. V zeleném rukopisném sborníku archivu kláštera Strahovského, o němž učiněna zmínka výše na str. 124, jest na 13. místě všit foliový sešit, jehož nadpis oznamuje, že jsou to „Práva a artikulové na panství vysoce duostojného a velebného pána pana Norberta Nikolaij z Amelunxen, opata kláštera Želivského, nimiž se lidé poddaní na témž panství pod uvaro- váním hněvu a nemilosti, též pokut obsažených říditi a spravovati mají. Vydaná leta Páně 1650.“ Hned na druhé straně titulního listu jest zaznamenána „Paměť, jak se soud začíná,“ o 10 malých článcích toho obsahu, jakž tištěny jsou výše str. 125. Na ostatních listech psána jsou „Práva a artikulové JMti vysoce duostojného a velebného pána pana Norberta Nicolaji z Amelunxu, opata z boží milosti kláštera Želivského.“ Artikulův jest 67; veliká jich většina, totiž články 1—56a i 65—67, jsou sepsány podle vzoru selského řádu na panstvích arcibiskup- ských, tak jak byl r. 1633 z nařízení kardinála Harracha především pro panství Červeno- Řečické doplněn, a již vytištěn jest výše na str. 126—138; ostatní pak články 56b—64 snad jsou podobně vzaty z nějakého poddanského řádu na panství kláštera Doksanského, k čemuž zdá se ukazovati poznámka připsaná stejnou rukou při článku 56b: „NB. Doxan“; článkem 56b počínají se artikule, kterých není v řádě Řečickém, a jdou až do 64. Co v řádě Želivském srovnává se s řádem Řečickým, není potřebí zde znova otiskovati, nýbrž vytiskneme zde jenom ty články Želivské z roku 1650, které značně se liší od článků Řečických z roku 1633 anebo které z Řečických nepocházejí. Ve článcích, kterých zde neotiskuji, nacházejí se odchylky nevalné, na kteréž postačí upozorniti všeobecně. Když artikule Rečické se vypisovaly k vyhlášení na panství Želivském, muselo se ovšem proměniti jméno vrchnosti, na místě kardinála arcibiskupa postavili „JMt

Strana 239
Řád poddanský na panství kláštera Želivského 1650. 239 pána“, někdy „opata a klášter“. V článcích 14. a 21. začali v Želivě opisovati výraz „na zámek Staré Červené Řečice“, ale písař nedopsal těch tří vlastních jmen, přeškrtal je a udělal z toho výraz příhodný: „na zámek nebo do kláštera“. Kde v Řečickém řádě jest jmenován purkmistr, to slovo v Želivě vynechali a napsali jen rychtáře a konšely. Začátek článku 31. Ře čického „Na jarmarky a trhy do Staré Červené Řečice“ změnili takto: „Na trhy do mě- stečka Senožatného“; a rovněž ve článku 42. na místo solnice Řečické postavili solnici Senožatskou. Jiné rozdíly mezi artikuli Želivskými a Řečickými jsou tyto: V článku 9. na konci pokuta 5 gr. jest v Želivě zvýšena, ale není jisto, má-li se čísti 10 gr. nebo 50 gr. V článku 34. Želivském jsou poslední slova: „polovici k záduší, a polovici k obci. V článku 36. o ohni druhá polovice jest takto změněna: „Kdyby pak na klášteře (čehož Bože uchovej) ta chvíle něšťastná přišla, pod ztracením hrdla, cti i statku poddaní se zavazují, aby hájiti, hasiti bez meškání na pomoc přiběhli.“ (Poslední příkaz Řečický v tom článku, že by žhář měl býti vržen do ohně, v Želivě vynechali.) Mezi dalšími články některé jsou v řádě Želivském naproti Řečickému rovněž změněny, a některé jsou odjinud vzaty; ty se zde otiskují celé: 38. Piva kdokoliv šenkujete aneb porůznu berete, sudy prázdné nahoru sládkům ihned dodávejte, a za piva pak, jakž vydáte, peníze nahoru odvozujte, a v tom se všichni upřímně a spravedlivě chovejte. Kdo by pak sudy panské u sebe choval, a nalezené byly, pokuty za každý sud 10 nových sudů udělati dáti musí, a k tomu trestán bude. 43. Ouřad, rychtářové a konšelé na to bedlivý pozor dáti mají, aby žádný z sousedův, nad to z ouřadních osob, s židy žádného tovařišství, společnosti, handlův, obchodův nemívali, s nimi netarmarčili, neprodávali, pod propadením toho statku; a který by rychtář aneb konšel to přehlídal, 1 kopu pokuty složiti musí. Článek 46. řádu Řečického o pečeti městské jest v řádě Želivském prostě vypuštěn; proto další články řádu Želivského mají čísla o jedničku menší, nežli stejné nebo podobné články řádu Řečického. 48. (= 49. Řečický.) Ženy, děvečky jestli by se mezi sebou vadily a zlo- řečily, jedna druhou haněly, klevetaly, mají košem trestány býti; k tomu každá 10 pytlů nových v pokutě na klášter dáti musí. 55. (= 56. Řeč.) Kdeří koliv obecní i své vlastní gruntovní rybníky mají, buď plodové neb na kapry, takových žádných i nejmenších rybníkův bez opovědi, vědomí a vůle JMti pána i hejtmana loviti nemají, pod propadením toho, což v ryb- níce jest, a skutečného trestání (čti: a pod skutečným trestáním). Článek 56a o neprodávání dobytkův bez povolení hejtmana jest v tomto pořadí poslední, jenž se srovnává s článkem Řečickým, t. 57. Potom v řádě Želivském následují články odjinud vzaté, a to pod čísly 56b—64: 56b. Kdoby z synův a dcer rodičům svým poddán nebyl, jim lál, je po- mlouval a poslušen nebyl, ten má ku příkladu jiným trestán býti; a pakli by rodiče své bil, pravá ruka jemu uťata býti má.

Strana 240
240 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 57. Když by pak kdo z poddaných klášterských, buď on muž neb žena, na smrtedlné posteli ležel: napomínají se všichni, aby nad záduším nezapomínali, sice jináče, kdyby toho neučinili, z jejich pozůstalosti vrchnosti, aby se k záduší něco obrátilo, že by to naříditi musila, příčina by se dala. 58. Kdo by na správce svého sáhl, neb [na] rychtáře neb konšely, ten předně vrchnosti pokuty 30 kop dáti musí, a pro vejstrahu jiným pravá ruka jemu uťata býti má. 59. Kdo by pak z lidí poddaných dřevo hraničné zoumyslně sťal a také odvez neb spálil, a dále hranice předělal: ten má skutečně trestán býti, a za takové dřevo JMti pánu 10 kop složiti. Kdo by pak z lesa dříví hvozdové bral, je vozil pryč aneb prodával, na hrdle trestán býti má. 60. Též kdo by korotví, jeřábčí aneb divokých liček vejce bral, aneb mladý hyndroval, má pokuty, na koho to shledáno a uznáno bude, bečku soli JMti pánu propadnouti; jako i kdo by mladé zajíce bral a v domě choval: u koho nalezen neb usvědčen bude, 5 kop pokuty složiti zaň musí, a k tomu trestán bude. 61. Všem se též našim poddaným zapovídá, aby mimo z kláštera pivo, to kderé se vaří, jak šenkýřové, tak i jiní obecní lidé nebrali pod pokutou 5 kop míš. 62. Kdo by v hospodě při trunku konví aneb žejdlíkem uhodil a se vytrhl, 20 kop pokuty JMti pánu propadne. A kdo by sice jináče mordýřským grifem k člověku přikračoval, vedle zasloužení svého a rozeznání dobrého má na statku i hrdle trestán býti. 63. Kdo by zemských škůdcův, když by uloženo od země a poručeno bylo, nehonil, jich nestíhal, poněvadž každý tím povinen jest: ten kdo by se tomu zpířel, o čest, o své jmeno přijíti a za nepoctivého držán býti má. 64. Kderý by čeledín zoumyslně, nemaje příčiny, od svého hospodáře ušel, ten všechnu svou spravedlnost při JMti pánu a při svém hospodáři službu potracuje. Článek 65. řádu Želivského jest roven článku 58. řádu Řečického, jenom poslední zlá věta jest takto opravena: „Za kteroužto příčinou, aby ve všem lepší řád býti mohl a nad právy, též duostojností JMti pána ruka držána, ráčí JMt pán všech těch pokut přístně na panství svém skrze hejtmany poroučeti dobejvati.“ Článek 66. řádu Želivského jest předělán z článku 59. řádu Řečického a zní: 66. Aby se žádný nevědomostí nevymlouval a na tato od JMti pána vydaná práva tak brzo nezapomenul a tudy sebe k trestání a k pokutám nepřivedl: ráčí JMt pán milostivě k tomu povolovati, aby sobě rychtářové takové artikule se vším dali vypsati, aby budoucně věděli, čeho se mají varovati a jak svou vrchnost po- slušenstvím předcházeti. Článek 60. řádu Řečického o cechách a řemeslích jest vynechán v řádě Želivském. Závěrek řádu Řečického, tištěný výše na str. 137, 138, byl též přejat do řádu Želivského a obdržel tam číslo 67. Jiných předpisů neobsahuje řád Želivský. Na konci jest formule:

Strana 241
Soudní artikulové na statku Žitenickém (1650). 241 A pro lepší toho stálost a důvěření i vědomost jednomu každému vysoce duostojný a velebný pán pan Norbert Nicolaij z Amelunxen, opat kláštera Želiv- ského, ráčil jest tyto práva a artikule vydané svou vlastní pečetí potvrditi a milo- stivě se podepsati. (L. S.) 233. Soudní artikulové na statku Žitenickém vydané proboštem Vyšehradským okolo r. 1650. Následující písemnost mám z nového přepisu, učiněného pro archiv zemský v Praze. Stará předloha, z níž bylo opisováno, není v něm označena; byla nepochybně velmi schátralá a měla četné mezery větší i menší, jež jenom částečně bylo lze doplniti z domyslu, což vždy postaveno zde do hranatých závorek. Celkem však smysl jest všude nepochybný, a obsah zajímavý. Čas, kdy tyto předpisy a artikule byly v tomto celku sepsány, není zevrubně znám. Z formul přísah toliko se dovídáme, že tehdáž byl proboštem Vyšehradským a tudy pánem statku Žitenického hrabě Ferdinand Leopold Benno z Martinic; tento syn proslulého Jaroslava Bořity z Martinic byl jmenován proboštem Vyšehradským roku 1635 a zemřel r. 1691, pro- boštoval tedy neméně než 56 let.*) Domnívám se, že přítomné předpisy a artikule nebyly složeny ani hned při začátku, ani teprv při konci toho dlouhého panování, nýbrž po válce třicetileté, ale brzo po ní, tedy asi roku 1650. Důvody k tomu zdání jsou: V celé písemnosti není nikde znamenati, že by byla vydána v čas války; mnohé vrchnosti po skončené válce třicetileté, která všechno hospodářství přivedla do hrozného nepořádku, přistupovaly k zave- dení nových pořádků, tvrdších, nežli byly kdy koli před tím za paměti lidské; článek 20. o robotách zní poněkud neurčitě a ukazuje, tuším, na dobu, kdy vrchnostenská libovůle v tom razila si cestu, ale nebyla ještě u cíle. Ve formuli přísahy rychtářské zde otištěné (č. 8) pro- boštovi Ferdinandovi z Martinic přikládají se také tituly kanovníka Halberštadtského, Pasov- ského, Olomuckého a Pražského. Nynější správce archivu kapitoly Vyšehradské vdp. kan. F. Vaněček laskavě vyhledal, že kapitulárové Vyšehradští v Praze žijící v dopise z 16. února 1657 dávali svému proboštovi tytéž čtyři tituly kanovnické, a nad to nazývali ho též kanovníkem Salzburským a Řezenským. Soudím z toho, že přítomné zřízení Žitenické bylo od probošta Martinice vydáno dříve, než nabyl dvou kanonikátů posledně jmenovaných, a tedy že bylo vy- dáno nejspíš několik let před rokem 1657, a jistě nikoli po tom roce. Ve formulích přísah zde předepsaných schází ještě zmínka o neposkvrněném početí P. Marie, kteráž při universitě Pražské byla zavedena r. 1650, pak se po Čechách šířila, ač teprv r. 1691 byla císařským nařízením všeobecně přikázána. Že tito artikulové nepocházejí z konce proboštování Martini- cova, k tomu ukazuje také ta okolnost, že jsou psány po česku; jak J. Jireček ze zápisné knihy výročních soudů na Žitenicku vyhledal (Pam. arch. X. 276), ten statek během 17. sto- *) Rufferova Historie Vyšehradská 1861, str. 325. Archiv Český XXIII. 31

Strana 242
242 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: letí znenáhla se poněmčoval, okolo roku 1680 nastala asi rovnováha, načež němčina vzala převahu. Na statku Žitenickém, jenž po dlouhém odcizení dostal se r. 1621 zpět proboštovi kapituly Vyšehradské, byly tři vesnice: Žitenice, Skalice a Lbín. Všecky tři vsi mívaly vý- ročně společné řízení neboli soud řízený úředníkem vrchnostenským, kdež zapisovaly se pře- vody statků a splátky od držitelův složené, a obnovovali se rychtářové, konšelové, kostelníci a hajní; kolik takových úředních osob z občanstva v každé vsi bylo roku 1621, vidí se ve výpise Jirečkově (Pam. X. 275, nota 1). Kterak tak zvaný soud se konal, a jmenovitě kterak rychtářové a jiní úředníci vesničtí byli obnovováni a v jakou přísahu bráni, to se popisuje v první částce přítomného nařízení, jež nadepsána jest předmluva; jest z ní patrno, že také po válce třicítileté, jako dle vypsání Jirečkova před ní, všechny tři vesnice měly takový soud společný, a že v tom společném shromáždění byli obnovováni rychtářové a jiní úředníci ves- ničtí najednou pro všechny tři vsi toho statku. Jaká byla jejich práva a jaké měli povinnosti, viděti jest z formulí jich přísah, jakož i z některých artikulů dále následujících. Zvláštního po- všimnutí zasluhuje artikul 5 str. 247, kdež vrchnost odnímá poddaným právo pořizovati poslední vůlí o statku, a mluví o tom tak, jako by tato zápověď vydávala se k dobrému poddaných. — Artikule (str. 246) jsou číslovány hned v opise archivu zemského, z něhož tento otisk pochází; v předmluvě však jen první tři články mají číslování staré, ostatní čísla 4—11 přidal vydavatel. Předmluva, která se poddaným při ſsouděj čísti a přednášeti náleží. Předně a nejprve všem vám věděti sluší ..., že každá duchovní i světská vrchnost vyššího i nižšího řádu] od samého pána Boha všem lidem, jakého by oni koliv [stavu] aneb povolání byli, na tom světě vystavena a k tomu [cíli, aby] všecko pod mocí svýma [svou?] majíce, jako bohové světšítí sou]dili, spravovali, práva, po- vinnosti, ouřady, dobré a [chvali tebné řády vyzdvihovali, zlé věci rušili, přetrhovali] a trestali, sirotky a vdovy i jednoho každého v jeſho sprajvedlnosti anebo v jakýmž takýmž ubližování zastávali, [naří zena a ustanovena jest. V té příčině Jeho Vysoce [Hraběcí Milost] jakožto vaše milostivá a vzáctná duchovní vrchnost [o to se] sta- rostlivě vynasnažovati, jak by vám všem na čaſsy bujdoucí a věčné dobrý řády ustanoviti, všechno dobré ... vás a podstatně způsobiti se mohlo, nemálo, než velice [pečo]vati ráčí. Druhé. Podle JVHMti pána pana vašeho nejmilosti vějšího a dle starobylého obyčeje a způsobu práva pur krechtního tento soud a v něm lidské spravedlno[sti ..], kdo čeho při něm vyhledávati a potřebovati ... s pomocí Boha všemohoucího, ve- zmouce sob[ě spravedlnost, právo v této zemi zřízené a dobré svědojmí na pomoc, jakožto váš ouředlník a správíce od vrchlnosti vaší nařízený a vystavený za spra- .. .. vy učiniti, připovídajíce jednomu každému zač ... Třetí. Položte rychtářové vaše prava] .. přede mne z rukou vašich, a odstupte na strafnu]. Vy konšelé, hajní, kostelníci, postavte se vedle rych[tářů], nebo vás mocí sobě danou z vašich povinností propouštím, a moc] tu, kterou jste měli, od vás odnímám, a zase nové volení před sebe vzíti, a jak jste se v vašich povin-

Strana 243
Soudní artikulové na statku Žitenickém (1650). 243 nostech chovali, ptáti míním, a takto propovídám: Vy všichni přistojící a k tomuto soudu povolaní, pokudž jsou se vaši rychtářové, konšelové, hajní i kostelníci v svých povinnostech, tak jak jsou předně pánu Bohu a své milostivé vrchnosti přísahu činili, chovali, vdovy sirotky zastávali, chránili, ničehož žádnému nepřehlíželi, v obcech vašich dobrej činili řád a zachovali, v přijímání platův rovnosti užívali, vám žádného protivenství nebo outisku nečinili, — poněvadž nyní od svých povinností sprosti a zbaveni jsou, — beze všeho ostejchání oznamte, pravdu povězte, a podle dobrého svědomí ničehož nezatajujte. Vás se nyní dotazuji a ptám. (Tak se přednášeti a do- tazovati náleží.) 4. Vyslyšíce všecknu věc anebo řeč neb žalobu na koho koliv se vztahující, na papír takovou uvedouce, dotejkalo-li by se spravedlnosti, práva a dobrého svě- domí na ublížení vrchnosti, aby se svědky to, co se mluvilo, potvrditi, a zdali kdo z hněvu, z nepřízně, závisti a z nějakého [nedorozu]mění to mluvil, vyrozuměti mohlo, hned to, jak sama podstata, grunt a způsob toho vynalezen bude, rozeznati trestáním a povinnosti zbavením takové přednášení, šetříce skutkův, jaké by byly, i pokutami napravovati sluší. 5. Potom hned, aby sousedé jedné každé vsi o volení rychtáře, konšelův, hajných, kostelníkův, pokudž by se uznávalo, že by někteří nedostateční, podezřel a při předešlých povinnostech zůstati na rozmyslu byli, své tajné zdání soudci svému pro každou osobu obzvláštně přednášeli, oznámiti; [a když se to vyjkoná, na čem se větší počet snáší, zdali zase příedešlé osoby, anebo] na místo které osoby jinší volí a své hlasy nebo zdání [přednájšejí; uvedouce to na papír a dadouce pozor, zdali něja[cí přájtelé, kmotrové pro přízeň sou koho volili, čili zase píro něljaký hněv, závist a nesousedství voliti nechtěli, to [vše má] se dobře vyšetřiti, jaká osoba, která se volí, a kdo [ji] volili, poznati mohlo, prozřetedlně, vážně to posoudit... se. 6. Po vykonání toho hned povinnosti obnovovati ... předešlých, pokudž sou před tím náležitou přísahu ... zanechati. A to nížepsanejma přísahama, postavíce [se proti výjchodu slunci, před božím umučením s vyzdvižením dvou] prstů pravé ruky jednoho každého, říkajíce s ni mi] volnou, však zuřivou a vážnou řečí přísahy .. jednoho každého, aby předně na pána Boha, jeho sva[tá přijkázání, církve svaté katolické nařízení, a své milostivé vrchnosti i na místě vystaveného poroučení, na .. dobré svědomí, manželky, dítky a obecní dobré, na sfirotky a] vdovy pamatovati, a to vše, co jest kdo pánu Bohu [povinen, vylkonávati, zachovávati hleděl; což potom a za to od [Boha] štěstí, zdraví, prospěch a svaté požehnání, a od vrchnostli..) lásku, náchylnost a odměnu, ochranu a potom odplatu .. časně i tam v nebi věčně dosáhnouti má, . . . livě přednášeti, pamatovati bude. 31*

Strana 244
244 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 7. Potom každému rychtáři dadouce žílu do rukou, [napomenouti] ho: co jest pánu Bohu, vrchnosti své milostivé, i jednom u každé]mu k jeho ouřadu nále- žejícím, obzvláštně sirotkům [a vdojvám sliboval, na to aby pamatoval, svou duši pov ... bré svědomí nelehčil, boží přikázání nepřestupo[val, obecního dobrého vyhle- dával, a podle moci, povinnosti, práſva] . . každému spravedlivě činil, v tom se tak a ne jináč [zachovati] hleděl, jemu napomenutí učiniti. Přísahy, které se při soudě a obnovení povinnostech dávají a vykonávají, následují: 8. Přísaha rychtářská: Já N. přísahám pánu Bohu všemohoucímu, blaho- slavené Panně Marii jeho důstojné matce, i všem božím svatým, a JMti důstojně velebnému, vysoce urozenému pánu p. Ferdinandovi Leopoldovi Benovi svaté Římské říše hraběti z Martinic, pánu na Žitenicích, proboštu Vyšehradskému, též Halber- stadtskému, Pasovskému, Olomuckému a Pražskému kanovníku, jakožto mé milostivé a dědičné, od samého pána Boha vystavené vrchnosti, že chci v tejto rychtářské povinnosti poddaně, poslušně, poctivě, věrně a spravedlivě sloužiti, a podle přiká- zání božího, nařízení církve svaté katolické živ býti, je zachovávati a plniti, všeli- jaké poručení vrchnosti mé milostivé a správce nám vystaveného časně, plně a dobře vykonávati; škody žádné, jaké by se ty kde a komukoliv kdy vynajíti a jmenovati mohly, jich činiti nedopouštěti, a při tom jednomu každému lásku a přivětivost, vzláště sirotkům a vdovám, prokazovati, a co by kdo a kdykoliv na soud a roze- znání mé přednášel a podával, ku všem věcem jemu náležejícím nápomocen býti, a podle práva a spravedlnosti každému spolu [s] konšely k pomoci mé přidanejma dopomáhati, a naposledy žádnému buď pro přátelství, kmotrovství, dary, přízeň i sousedství a pro jinší všeckny věci pod všelijakým vymyšleným způsobem, vzláště pak v obci naší, ničehož nepřehlídati, nýbrž dobré zvelebovati, zlé rušiti a přetrho- vati, a tak tomu ... milé duše a dobrýho svědomí touto ... sám jak předně pánu Bohu, tak mé milostivé vrch]nosti zavázán, podle mé nejvyšší moudrosti [snad možnosti] . . [při povídám. Toho mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh [Syn i Bůh Duch Svatý na věky věkův požehnaný. Amen. 9. Přísaha konšelská: My konšelé přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, bl[ahosla]vené Panně Marii jeho důstojné matce, i všem božím svatým], a JMt důstojně velebnému, vysoce urozenému [Ferdijnandovi Leopoldovi Benovi oc, jakožto naší mfilostivé a děldičné, od samého pána Boha vystavené vrchnosti, [že chceme v této] naší konšelské povinnosti podle přikázání božího a nařízení cír]kve svato katolické živi býti, je zachovávati . . . JVHMti poddaně, poslušně, poctivě, věrně a sprſavedlivě] sloužiti a všelijaké poručení a jmenem JVHMti [správlce našeho časně, plně a dobře vykonávati, ško[dy . ..] a všelijaké, jaké by se ty kde a komu- koliv [vynajíti a] jmenovati mohly, jich činiti nedopouštěti, a při tom jednomu

Strana 245
Soudní artikulové na statku Žitenickém (1650). 245 každému lásku, přivětivost s náchylnou ... vati, a co by kdo a kdykoliv na soud a [rozeznání rychtálře našeho a nás přednášel a podával, .. . jim náležejícím podle práva a spravedlnosti každému nálejžitě dopomáhati; a naposledy žádnému a ob- zvláště v [obci] naší buď pro přátelství, kmotrovství, dary, příízeň neb sousedství a pro jinší všechny věci pod všel[ijakým] vymyšleným způsobem ničehož nepřehlí- žeti, nýb[rž] zvel[ebovati dobré, zlé rušiti a přetrhovati], a k tomu všemu bez ujmy a ublížení našich [milých duší] a dobrého svědomí touto naší povinností, v kterré jsme, jalk předně pánu Bohu, tak naší milostivé a dědičné [vrchnosti] zavázáni, podle našich nejvyšších možností zadosti činiti připovídáme. Toho nám dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý na věky věkův požehnaný. Amen. 10. Povinnost kostelnická: My kostelníci přísaháme pánu Bohu všemohou- címu, blahoslavené Panně Marii jeho důstojné matce, [i vlšem božím svatým, a JMti velebně důstojnému, vysoce urozenému hraběti pánu p. Ferdinandovi Leopoldovi Benovi oc, jakožto naší dědičné vrchnosti, že chceme v této kostelnické povinnosti podle přikázání božího a nařízení církve svaté katolické živi býti, je zachovávati a plniti, vrchnosti naší milostivé poddaně, poslušně, poctivě, věrně a spravedlivě sloužiti; jednomu každému, obzvláště] sirotkům, vdovám, chudým lidem dobře činiti, a všelijaké vrchnosti naší milostivé poručení a správce nám vystaveného časně, po- slušně, věrně vykonávati, k záduší a kostelu založení svatých Petra a Pavla*) všeckny věci přináležející, které jak předešlí, tak nynější věrní pobožní lidi pro spasení svých milých duší na památky své odvedli a odkázali, v svém opatrování a poručení míti, z nich pořádný počty, kdo by co a kdy zač dlužen a povinen byl, činiti, a ... věcech žádnému buď pro přátelství, kmotrovství, dary, pířízeň] neb sousedství pod všelijakým vymyšleným spůsobem ničehož nepřehlížeti, dobré zvelebovati, zlé rušiti a přetrhovati, a dobrému svědomí touto naší povinností, v kteréž jsme jak předně pánu Bohu, tak naší milostivé a dědičné vr[chnosti] i kostelu tomuto zavázáni, za- dosti činiti připovídáme. [Toho] nám dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch *) V Žitenicích jest kostel sv. Petra a Pavla. Svatý na věky věkův požehnaný. Amen. 11. Povinnost hájenská: My hajní přísaháme pánu Bohu všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii jeho důstojné matce, i [všem] božím svatým, a JMti ve- lebně důstojnému a vysloce urozejnému hraběti, pánu p. Ferdinandovi Leopoldovi Benovi], jakožto naší milostivé a dědičné vrchnosti od samého pſána Bo]ha nám představené, že chceme v této hájenské povinnosti podle přikázání božího a nařízení církve [svajté katolické živi býti, vrchnosti naší milostivé poddaně, poslušně, poctivě, věrně a spravedlivě sloužiti, jednomu každému, vzláště sirotkům, vdovám dobře činiti, poručení a rozkaz vrchnosti naší milostivé a správce [nám vy]staveného časně, poslušně, věrně vykonávati, a .. jak v lesích, v hájích, tak v porostlinách dříví ...ké sekati, voziti, nositi, v mejtech a mladých lesn ... zvěři v nich stříleti, la-

Strana 246
246 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: pati, hranic, mezníkův napravovati nedopouštěti, a to buď pro přátelství, kmotrovství, dary, přízeň nebo sousedství a pro jinší všeckny věci pod všelijakým vymyšleným způsobem ničehož nepřehlížeti, nýbrž dobré zvelebovati, zlé rušiti a přetrhovati, a tak tomu všemu podle našich nejvyšších možností bez ujmy a ublížení našich milých duší a dobrého svědomí touto naší povinností, v které jsme, jak předně pánu Bohu, tak naší milostivé a dědičné vrchnosti zavázáni, zadosti činiti připoví- dáme. Toho nám dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý na věky věkův požehnaný. Amen. Artikulové, které se po vykonání plovinnosti čísti, přednášeti mají: 1. Nejní žádná pochybnost, že vám všem v do[brých] pamětech, co se před- nášelo, činilo a vykonávalo, pozůstává]. Protož budete se věděti, rychtářové, kon- šelové, hajní, [kos]telníci, jak podle vašich přísah a povinností chovati ... tom po- něvadž právo rychtářní se jmenuje, a pod purk rechtlním právem všudy se užívá, rychtář přední osoba největší moc a podstatu míti má; konšelé jsou jemu k ruſce a k rozsuzování všelijakých věcí, co by se kdy na rych[tájře vztahovalo, přednášelo, ochrany, rady, pomoci, no .. dy žádalo, přidáni, jemu ve všem napomocni býti, a v [tom] se věrně, upřímně, spravedlivě, jakož i hajní a [kostel]níci, tak jak jed- nomu každému povinnost jeho ukazuje a poroučí, chovati mají a povinni budou. 2. Trefilo-li by se kdy rychtáři ven přes pole vyjíti, [starjšímu konšelovi právo a moc odevzdá a do navrácení svého po]ručí, a on všelijaké poručení anebo od někoho příednášťení v nejpřítomnosti rychtáře to zastane, a co by tak napra- [vení s]cházelo a odkladu trpěti nemohlo, to spolu konšely svlými srovlnají, spokojí, k místu a konci přivede. 3. Dáleji poněvadž rychtář a konšelé v jledné] každé obci nejpřednější osoby a lidé podle svých provin]ností od vrchnosti nařízeni jsou, a jim všechno dobré [zve]lebovati, zlé rušiti a přetrhovati, trestati poru[čeno] jest, tehdy jich sobě vážiti, šetřiti a v uctivosti jmíti], .. sni [poslušni?] jich býti všem jinším náleží: tak abyšte i vy to všechno činili, zachovávali, tuto se vám z jisté vůle a milostivého poručení vrchnosti přednáší a dostatečně poroučí. Což vědouce o tom, budete se věděti jak v tom poslušně zachovávati. 4. Při tom JVHMt pán pan probošt a vrchnost vaše milostivá o tom, abyste všichni pána Boha se báli, přikázání jeho svaté plnili a zachovali, nedělní a svá- teční dni do kostela k slyšení mší svatých a kázaní slova božího chodili, svátky zasvěcené světili, posty nařízené zachovávali, chudým lidem dle možnosti almužny udělovali, a při nejmenším čtyrykráte v roce z svejch hříchů správci církevnímu spravedlivě a skroušeně zpovídali a velebnou svátost oltářní uctivě, pobožně při- jímali, pana faráře svého v uctivosti vážnosti majíce, na zádušní a kostelní věci

Strana 247
Soudní artikulové na statku Žitenickém (1650). 247 pilný pozor dávali; vrchnosti vaší milostivé poddaně v pravém člověčenství po- slušnost, věrnost podle povinnosti jednoho každého poctivě, šlechetně, řádně a podle přikázání božího živi jsouce, vdovám a sirotkům k spravedlnosti jejich dopomáhajíce, ve všem je chránili a zastávali; sousedskou přátelskou svornost a lásku jeden k dru- hému majíce zachovávali a prokazovali; práce všelijaké vrchnosti své milostivé podle poručení a rozkazu správce a rychtářův časně, pilně, věrně a spravedlivě vy- konávali; platy JMCské, vrchnosti, záduší neb knězi, jak kdo co čím povinen bude, bez odpornosti odvozovali; vrchnost svou milostivou a na místě správce své du- chovní i světské, tak potom rychtáře a konšely, kteří pod těžkým závazkem přísahy v povinnosti vám představeni a nařízeni jsou, všelijakou uctivostí a náležitou ... předcházeli, poslušni jich byli, nimi se řídili a spravovali, rady a pomoci jejich ve všem užívali, všem poroučeti, [nařilzovati a od vás to jmíti chtíti ráčí. 5. JVHMt jakožto vrchnost vaše milostivá všem věrným, poslušným, pána Boha se bojícím, při kázání] boží a poručení vrchnosti plnícím poddaným svým tu vel[kou] milost, aby na budoucí časy žádný řízení na své děti [dokon]ce žádného neužíval a nečinil, nýbrž synové, dcery pro svých] rodičích dědictví své beze všech předešlých ouplatkův, — [poně vadž to toliko samé lidí utiskování proti spravedlno[sti a prájvu vrchnosti, dobrému řádu na ujmu se vynachází, — užívati] mohli, tu ve- likou milost činiti a na věčnou památku [objnoviti a zanechávati, a naproti tomu aby kdo, jak se [prjvotně činilo, spravedlnost svou na ujmu vrchnosti, sirot]kům a vdovám i svým přátelům ke škodě prodával a neb kšaftoval, poněvadž poddací člověk proti prſávu] purkrechtnímu, kderé každému za spravedlivý učiní, kšaftovati moci nemůže, zapovídati a rušiti] ráčí. 6. Kdyby pak kdo od pána Boha nemocí zachſvá]cen byl, poněvadž největší příčina smrti bývá, a [jedno]mu každému poslední svůj čas a konec života svrého], nad to svou milou duši, kterou od pána Boha má, bez] žádné ouhony a nedostatku, ani poskvrny na ní nezanechá], nýbrž užívajíce dobré paměti, dokonalou a ze všech hř íchů] vyznání, zpověď služebníku božímu, pořádnému knězi [kaJtolické mu] .. ve- lebnou svátost a pos lední pomazá]ní přijímal; a tak se pobožně, směle a vesele, majíce [svědomjí očištěné, a vezmouce pána Boha modlitby skroušené do svého předsevzetí na pomoc, přihotoviti, a svou zbraní, před kterou všichni zlí duchové utíkají, zaopatřiti, a buď rozloučení s tímto bídným světem a duši s tělem, aneb navrácení prvnějšího zdraví očekávati hleděl. Kdyby pak kdo k tomu pobožnému, duši i tělu platnému napomenutí a dostatečnému poroučení zadosti neučinil, a smrtí zachvácen byl, ten každý ne na krhově u kostela, kde se pobožní a církve svaté poslušní křesťané katoličtí pochovávají, ale vně za vsí beze všeho zvonění pochován býti má.

Strana 248
248 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 7. Kdyby pak kdo s tohoto světa skrze smrt časnou od pána Boha povolán souce, po sobě manželky, dítek v sirobě zanechal, ano také manželka souce po manželu svém vdána, umřela: tehdy pro zachování pozůstalosti po týchž rodičích, svrškův a nábytkův, šatův, obilí, ovoce, vína, volův, krav a jinšího dobytka, nad to peněz na hotově sirotkům a dítkám jich, a pro spravedlivé užívání té takové po- zůstalosti hned po smrti týchž rodičův sirotkům jejich náležející, máte a povinni jste v jedné každé obci rychtář a konšelé, nečekaje na pohřeb toho mrtvého sou- seda neb sousedy vaše, jdouce do příbytku toho, všechny všudy věci, pokudž by týž otec neb mateř dítkám svým žádného poznamenání nezanechali, očitě spatříce, a co se toho všeho vynachází, v poznamenání uvésti a ouředníku svému přednésti, a o všem svou dokonalou jistou zprávu učiniti, a tak se v tom vždyckny beze všeho poroučení neb nařizování chovati hleděli a povinni byli. 8. Kdyby kdo k slyšení mší svatých a kázání slova božího, když se do ko- stela zvoní, sám, manželka nebo děti i čeledín, kdokoliv z nich, nemohli-[li] by všichni, nešel: ten každý hospodář rychtáři svému u přítomnosti konšela k záduší 3 krejcary pokaždý, kdyby se toho dopustil, složí, a za to, že pánu Bohu, souce tím nade všechny jiné věci sloužiti povinen, zanedbával...], trestán býti musí. Načež rychtářové, konšelé, kostelníci dobírou pa]měť míti, a nic žádnému v tom folkovati nemají. 9. V jedné každé obci aby dobrý chvalitebný řád ... ny a vykonány, zlé neřády v smilstvu a cizoložstvu přetrhovány ... trestány byly, na to rychtářové a konšelé i všichni povinnost [mající] pilný dobrý pozor dávati mají; kdyby se toho kdo kdekoliv doſpustil], přikázaní boží a vrchnosti své milostivé přestoupil, ten [bez] milosti podle práva ztrestán bude. 10. Jakož také JVHMt, abyste obilí vaše v pans[kých] mlejních, poněvadž mlynářové nájmy obilné ze mlejnův do důcho[du] odvozovati povinni jsou, mleli a do jinších mlejnův obilí k zemletí] nenosili, dostatečně o tom poroučeti ráčí. Kdyby pak kdo z [poddaných] v jinších mlejních své obilí nočně a tajně mlel, a to- muto [najřízení zadosti nečinil, ten každý, kdo by se toho dopustil, pod píropajdením takového obilí pokutován a k tomu ztrestán bude. [Naproti] tomu zase kdyby který panský mlynář obilí zemlel, hrubfou] černou mouku dělal, šroty naschvále trousiti a moukou ... šiti zanechal, jakého koliv fortele a při tom míry nesprajvedlivé užíval, bude moci jeden každý o to se domlouvati, [z ta]kového fortele toho mlynáře stíhati, v tom se jednomu každému] s vynahrazením škody, kterou by kdo od kte- rého mlyná ře snájšel a takovou prokázal, spravedlivé odpomožení státli má]. 11. Při tom také přespolních neznámých a nepoſvědomých lidí aby žádný nepřechovával, nefedroval, be[z svojlení a vědomí vrchnosti nepřijímal, aniž čeládky [neka]tolickou [sic] do služby nejednal, to všem se zapovídá.

Strana 249
Soudní artikulové na statku Žitenickém (1650). 249 12. Aby žádný syny a dcery své postranním t ... neslušným a nepořádným slibem za cizopanský poddaný bez] vědomí vrchnosti nezamlouval a k tomu nepo- volovfal . ..] a vrchnosti s vědomím rodičův, přátel s radou syny své ženiti a dcery vdávati, a v tom se tak pořádně pro užívání božského požehnání, štěstí, lásky a svornosti manželské chovati, a tomuto nařízení zadosti učiniti hleděl a povinen byl, všem se dostatečně poroučí. 13. A poněvadž pán Bůh všemohoucí práce člověka spravedlivého rozmnožuje a požehnává, zlému pak a nespravedlivému ujmu, rozptýlení a zlořečení dává: proto se všem, aby svého vlastního užívali a z rukouch prací svých se živili, cizího za- nechali a krádeře se nedopouštěli, na ujmu a skrácení nejmenšího žádnému nic ne- činili, mezníkův nepřesazovali, meze nepřevorávali, hranic nesekali, v lesích dříví, v lukách trávy nepřesekávali, a na obilích, travách pasením, žetím v zahradách, štěpnicích, vinnicích aniž kde jinde škody žádné, obvzláštně své milostivé vrchnosti aniž žádnému činiti nedopouštěli, o tom se dostatečně poroučí. Kdo by pak kde a kdy komu co takového učinil a toho se dopustil, ten každý podle provinění a skutkem se toho dočinění pokuty i trestání s vynahrazením škody tuplovaným způsobem odbejvati musí, k tomu přidržán bude. 14. Všelijaké cesty, které se v polích, lukách, v lesích, porostlinách, v ob- činách vašich a kdekoliv jinde vynachází, každého roku napravovati, vysekávati, tak aby se pro neopatření toho vyhejbáním zlým cestám na polích vobilí, lukách, hrad- bách, nad to na dobytcích a vozích škoda žádnému proto nečinila, a podle jarního času opatřiti hleděli; což jak k užitku, volnosti a snadnějšímu jezdění, ale i k po- chvale jednomu každému a k platnosti sloužiti bude. 15. I aby se na ohně, kde se topí, svítí, pro uvarování ... nejšťastné pří- hody pozor dával, osoby v jedné každé [obci] každého měsíce po vsi a domích, obcházeli, na komíny, prískyl, jak se vymetají saze, a komíny opatřené jsou, pozor dávali, [vyjmetati a komíny spravovati napomínali, k tomu nařiďte, a to tu, [aby se pro neopatrnost vaši škoda skrze oheň nestala, opatřiti hleſďte]. 16. Všelijaké hranice, mezníky, meze, které pole, luka, [za]hrady, vinnice, háje, pastviště, průhony, občiny, kde a koliv v kterých] místech dělí, takové každo- ročně po jarní síji, dříve než se trávy] vyzdvihnou a lesové listím porostlé a zelené budou, vezjmouce jeden každý svý syny anebo jinší mladé lidi, obcházejte, [takojvé místa pro uvarování všelikého domnění, zaneprazdň[ování] a nesousedství, z toho pocházející zlé nevole, k pamětem budoucím vykazujte, a pro zachování dobrého svědomí, neubli žujíce jeden druhému a nežádajíce cizího, v tom se tak a nejináče chovati vynasnažujte. 17. Myslivost všelijakou kdo by kdy a kdekoliv na gruntech JVHMti s ruč- nicema, tenaty, tenátky, rukávníky, sítěma a [jinjšíma nástroji všelijakými provozoval Archiv Český XXIII. 32

Strana 250
250 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: a kradl, takového každého, nechť by on kdokoliv a číkoliv poddaný byl, před vrch- nost postavſte], a nſad to], kdo by on byl, a o tom svou jistou pravdivou zprávu . . ., a dokonce žádnému toho ničehož činiti pod nemilostí a velikém [trestální nedo- pouštějte. 18. Aby žádný bez povolení vrchnosti, a to pod velkým trestáním ... o pole, luka, zahrady, štěpnice, porostliny, vinnice, lesy anebo cokoliv jiného frejmarkův žádných, nad to prodaje pod všelijakým vymyšleným způsobem nečiňte; s cizopanskými poddanými nápolkův neužívejte, aniž co zastavujte, a za ně rukojemství pro nic neslibujte; peněz, dobytkův, obilí neb co jiného nepůjčujte; bez přítomnosti register grunty vaše po straně neplatte, a [všeliljaké spravedlnosti, buď co bud, neprodá- vejte. Kdo by pak toho něco] učinil, ten každý ku příkladu jinším podle slušné po- kuty ztrestán mlá býti]. 19. [Kdož by plak mimo svou domácí potřebu cokoliv na proſdej měl], žádnej nejmenší věci bez opovědi vrchnosti ničehož nepro[dávejl, nýbrž dříveji, pokudž by toho vrchnost potřebovala a koupiti] chtěla, ohlášení a omluvu v tom vždyckny užívej; nebo pro to a za to nemá se žádného nejmenšího zkrácení žá- dnému v tom činiti, aneb laciněji, než by to jinému prodal, žádati. Což vědouce o tom, budete se věděti podle toho jak poslušně zachovati. 20. Všelijaké roboty a práce s potahy i bez potahův, jak jarního, letního, podzimního, tak i zimního času, vinniční, zahradní, louční, polní, lesní a jinší všeli- jaké podělky, tak jak vám kdy co a jak od vrchnosti neb namístě vrchnosti od ouředníků a potom rychtářův pověřeno aneb rozdílně uloženo bude, takové se vší pilností časně, ochotně, dobře, nad to pak spravedlivě a věrně bez všelijakých for- telův a nejmenšího podezření vykonati, vám se pod pokutami a trestáním poroučí. 21. Mlatci, kteří k tomu nařízeni jste, abyste obilí k mlácení spravedlivě počítali, z slámy dobře vymlacovali, vytřásali, vyhrabovali, ouhrabky vypocívali [čti: vypodsívali], ječmeny klasnovali a po vymlácení v plevách podruhý zmlacovali, na hromady zhrnouci poznamenávali, potom z plev a z prachu, berouce mírně na lopaty jednostejnejma vrhy, a to co nejvejšeji a nejdáleji mlaty stačiti mohou, víli, a od- nímajíce zadní, takové třikrát přehazovali, a zadní od předního, pěkné od nečistého oddělovali, na říčici aneb sítě pouštějíce pomalu z něho přepočítávali [čti: přepod- sívali], a jak náleží vyčišťovali. Při tom pak žádného nejmenšího fortele neužívali, obilí za botami, v kapsách, za ňadry, v kloboucích, nad to pak v pytlích pod ve- likou pokutou a na hrdle trestáním nekradli, aniž žádné krádeži nápomocni nebyli, nýbrž se v tom spravedlivě, věrně, upřímně, jak na dobré poctivé lidi náleží, podle přikázaní božího a přísného poroučení JVHMti chovati vynasnažovali a povinni byli. 22. Ponocní, kteří k tomu nařízeni a zjednáni slou a] za to svou mzdu a plat berou a přijímají, aby na všecky [věci], se co mluví, rozpráví, šepce, aneb

Strana 251
Soudní artikulové na statku Žitenickém (1650). 251 jaké koliv schůzky čeládka nočlního času užívá, pozor dávali, vrata zamykali, od jednoho místa k] druhému ve dvoře a okolo zámku chodili, po každé hodině ma- jícím služ]bu se ohlásili, žádného ven ani sem bez povolení ouředlníkův nejpouštěli, nad to srozumění anebo tajných fortelův s čeládkou], mlatci a s kýmkoli jiným neužívali, a v tom se tak nejinájče, věrně, spravedlivě, bedlivě, pilně a poctivě chova[li. A] kdyby kdo co uhlídali, uslyšeli aneb nějaké domnění o někrom] jměli, hned, co by se kdy takového přitrefilo, ouředníku tajlně oznámili a pravdivě všecko vyjevili. Jestli by se pak co kdy takového od nich zatajovalo anebo co přehlíželo, pro takové zpronevěření bez milosti ztrestán býti, a jinší sousedé, poněvadž na místě všech takovou ponůcku vykonávají, za to odpovídati i právi býti musí. 23. Naposledy kdyby se kdy mezi vámi nějaké nesnáze, různice, rozepře, vády, hanění, na cti utrhání, kde komu a od koho koliv staly, tak že by někdo z vás od druhého hanbu, škodu snášel: tehdy nejen jeden každý takové věci na rychtáře a konšely své hned vznésti, a napravení, urovnání, spokojení a nahrazení vyhledávati, jako i jinší tajné, zjevné a všeliké zlé skutky oznámiti a přednášeti má a povinen bude. Kdyby pak rychtář toho napraviti a spokojiti nemohl nebo nechtěl, tehdy takové věci správci svému oznámiti a za ochranu sebe neb jiného žádati. Kdyby potom i u správce svého žádné ochrany nenašel a užiti nemohl, — nedávajíce zlému skutku ani těm, kteří jej činí, žádného průchodu, — má jeden každý takové ublížení a sobě neb jinšímu učiněné skrácení i to, co by kdy kde zlého proti pánu Bohu a JVHMti i svému bližnímu [čelícího věděl, slyšel neb povědom byl, na JMt pána pána a svou milostivou a dědičnou vrchnost bez všeli- jakého strachu a ostejchání vznésti, a vše, co samo v sobě jest, v pravdě oznámiti, a tu té náhrady a sebezastání šetrně žádati. Což vše jednomu každému za sprave- dlivý učiněno a vynahrazeno skutečně býti má. A tak co se vám tuto všem společně v těchto artikulích z jisté vůle a do- statečného nařízení JVHMti přednáší a poroučí, takové věci abyšte podle vašich nejvyšších možností upřímně, věrně, poslušně, poddaně, spravedlivě a poctivě za- chovati, vykonávati, a na to, kdyby kdo co takového přestoupil a neposlušně se zachoval, že přísného, těžkého a již prvé vyměřeného trestání ku příkladu všem jiným zakoušeti a podniknouti musí, pamatovati hleděli. Což jednomu každému jak předně ke cti, slávě a chvále pánu Bohu všemohoucímu, k zachování přikázání jeho svatého, tak k zalíbení JVHMti jakožto vaší milostivé a dědičné i od samého pána Boha vám vystavené vrchnosti, tak i pro požehnání boží, štěstí, zdraví a prospě- šenství v pracech vašich, a naposledy k dojití věčného spasení všem přinášeti bude. Amen. 32*

Strana 252
252 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 234. (Ok. 1650): Artikulové k soudům vesnickým na panství Velko-Meziříčském. Pod tímto nadpisem jest v Praskově Selském Archivě III. (1904), str. 65—77, otištěn řád vesnický, jejž vydal Rudolf hrabě z Kounic, dědičný pán na Meziříčí nad řekou Oslavou, svým „všem lidem poddaným z městečka Radostína a všech vesnic;“ tištěn tam jest podle opisu Františky Stránecké. Srovnává se zhruba s artikuly vydanými okolo r. 1630 od Jana Jetřicha Berky k soudům vesnickým na panství Meziříčském, jež jsem dal tisknouti výše zde str. 110—121, a rozdělil jsem je tam na 60 článků. Otisk v Selském Archivě má 44 číslo- vané články, kteréž se s mými články ovšem nesrovnávají. Obsah jest však v obojím vydání stejný a pokračuje kus za kusem od počátku až do konce týmž pořádkem. Text Rudolfa z Kounic má tu a tam více slov (než starší text Berkův), kteráž však největším dílem nic nového nepovídají; jenom na několika málo místech text pozdější nařizuje některou novou po- drobnost. Takž v prvním článku (podle mého číslování, str. 110) před poslední větu bylo za Rudolfa Kounického vsunuto ustanovení, že, kdo by do kostela nechodil, takový má od rych- tářů a osob úředních býti ihned ohlášen při městě úředníku panskému a v městečku Radostíně nebo ve vsi Rudvíkově kněžím a do zvláštního rejstříku zapisován, a pokuta nemá mu býti nijak prominuta. Ku prvotnímu článku 18. jest v Kounicovském článku 11. přidáno nařízení, kdo by pásl na lukách nebo v lesích, ten má býti skutečně trestán (vězením) a z každého kusu dobytka zaplatiti jednu kopu míš. pokuty; rovněž tak má býti trestán, kdo by na lukách (panských) trávy vyžínal; a když by jeden druhému (poddanému) udělal škodu na poli nebo jinde, má ji dvojnásob nahraditi jemu, krom trestání. Prvotní článek 30. (zde str. 115) dal vznik novému článku 27. toho smyslu: když lidé odjinud přivedou kradené koně, herky i jiný dobytek na to panství na prodej, aby jim rychtářové nedopouštěli prodávati, leč by to prvé vznesli na úředníka; a kdo by jinak něco toho koupil a skrze to k nějaké těžkosti přišel, „již to sám vinný býti musí, a k tomu skutečně trestán i z gruntů mých vykázán bude“. Jinak není znamenati, že by řád Kounicovský byl ku poddaným krutější než Berkovský, vyjma ve slovích. Datum v něm schází, ale přibližně možno se ho domysliti. Podle Volného (Jihlavsko 219) paní Anna Maria hraběnka Kieselová (Khiesslová), dcera Jana Jetřicha Berky, prodala 11. ledna 1649 panství Velkomeziříčské Rudolfovi hraběti z Kounic, nejvyššímu sudímu markrabství Moravského; pozůstalí po něm tři synové učinili mezi sebou 1. října 1669 smlouvu, podle níž prostřední z nich, Ferdinand hrabě z Kounic, ujal panství Velkomeziříčské. Lze se domýšleti, že Rudolf z Kounic obnovil artikule Ber- kovské brzo potom, když se uvázal v panství Meziříčské, tedy asi roku 1650. 235. 1651, 23. ledna: Nařízení obce Litoměřické o služebných děvečkách. Z protokolu města Litoměřic vydal je dr. Nováček v Českém Lidu XIII. (1904) str. 322. Žehrá se v něm, že děvky i od dobytka opičí se po měštkách i opentlují si zvláště hlavy, a hrozí se jim, že právní posel třeba uprostřed rynku jim pentlení z hlavy strhne. Mzda roční nemá se jim dávati větší než 10, 8 nebo 6 zl. „A páni ouředníci důchodní na to pozor dají, aby z lidí poddaných obzvláštně sirotky děvky zahalečné pánům měšťanínům k po-

Strana 253
Řád dědický na panstvích hrab. Max. z Waldšteina 1651. 253 dobným službám a pracím propouštěli a jinam jich vandrovati nedopouštěli; jako i městský dcerky bez ohlášení a povolení pánův starších obecních od města nikam se nepodávaly.“ 236. 1651, 1. února ve Vídni: Hrabě Maximilian z Waldšteina předpisuje na svých panstvích (Svijanském, Hradištském, Zvířetickém, Dobrovickém oc) řád dědický a kterak poddaní mohou pořizovati o statcích. (Instrukcí od Jeho Excell. hr. vydaná při řízení soudův purgkrechtních.) 1. Předně: Muž, maje manželku a dítky s ní pořádně splozené, udělal-li by kšaft o statečku svém manželce a dítkám svým, a nevztahoval-li by se na škodu vrchnosti, manželky a dítek, ten aby za pořádný jmín a držán býti mohl. 2. Kdyby žádného kšaftu neučinil, a zanechal by po sobě manželku a dítky pořádně splozené: tehdy ta manželka má se o všechnu pozůstalost po manželu jejím pozůstalou s dětmi na rovný díl rozděliti. 3. Pokudž by ty děti let svých neměly, a matka jejich dobrou hospodyní byla a sirotkům statek mrhati nechtěla, mohla by za poručnici dítek týchž svých a statku jejich až do proměnění stavu jejího představena býti; však povinna bude vedle práva hodnými rukojměmi zaručiti, že chce dobrou hospodyní býti a statek dětem jejím náležející na ničemž nezmenšovati; a mohou jí k radě dva konšelé neb sousedé přidáni býti. 4. Po smrti jednoho každého muže majíce*) statek neb jakékoliv jmění, ať rychtář s konšeli ihned všelijakou pozůstalost zinventovati a sepsati dá, a inventář beze všeho odkladu na kancelář, které přináleží, složí; a ten má tu ihned u pří- tomnosti vdovy a přátel jejích přečten a do knih k tomu obzvláště zřízených ve- *) To jest: majícího. psán býti. 5. Kterýž by muž i s dětmi bez kšaftu umřel a po sobě manželky zanechal, mělo by na manželku vedle Práva Městského C. 42. třetí díl všeho statku po manželu jejím pozůstalého přijíti, a nad to více, co by svého vlastního statku k manželu svému přinesla a manželu svému pořádně ho odevzdala, pokudž by toho podle práva provedla, to jí zase vydáno a navráceno býti má; při čemž i já toho zcela a zou- plna pozůstavuji. Pakli by se žádní kupci nenacházeli, ani přátelé toho umrlého jej ujíti nechtěli, aby grunt k svedení nepřišel po zaplacení dluhů, má každá taková žena po svém manželu pozůstalost [pozůstalá?] všeho statku po manželu jejím po- řádnou držitelkyní býti; a tak tou příčinou, když něco míti bude, spíšeji se někdo najde, že ji sobě za manželku vezme a grunt osazený zůstane. Avšak jestliže by grunt nedoplacený byl, povinna bude jej dopláceti a závady s něho svozovati.

Strana 254
254 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: 6. Všechny dluhy po jednom každém muži s světa sešlém ať se dříveji za- platí, a potom teprva, co by po dluzích zůstalo, mají se o tu pozůstalost manželka s dětmi poděliti. 7. Kdyby se po některém muži víceji dluhů nalézalo, než by po sobě za- nechal, mají dluhy do důchodu mého, kontrybuce JMCské zadržalé, zádušnjí, sirotčí a obecní peníze zouplna zaplatiti, a co by po těch dluzích zbejvalo, vedle velikosti a malosti věřitelové poděliti. 8. Umřela-li by kterému muži manželka a měla by na gruntech mých i jiných jakouž takouž spravedlnost: všechna spravedlivost, byť i děti s ním měla, plným právem má připadnouti na manžela jejího; leč by nějaké pořízení učinila a dětem svým něco odkázala, tu manžel její, otec těch dětí, chtěl-li by ten odkaz za sebou míti, povinen bude jej hodnými rukojměmi zaručiti. 9. Žena, která by vdovou byla, umřela-li by, kšaft udělala neb neudělala, všechen statek na děti její ať plným právem připadá; a kdyby žádný děti neměla, tehdy na nejbližší přátele na gruntech mých toliko zůstávající. 10. Vdova majíce prve manžela a s ním dítky pořádně splozené, jestliže by sobě jiného za manžela vzala, povinna bude na sebe pozor dáti, aby se manželu svému se vším nezadala, a tím způsobem od dětí svých neoddala: již by nemohla po dětech svých zmrlých vedle Práva Městského C. 59. děditi. 11. Trefilo-li by se kdy, že by manžel i s manželkou svou bez kšaftu umřeli, a dítky malé nezletilé po sobě zanechali: tu má regent neb hejtman po zinvento- vání všeho jmění po nich pozůstalého týmž dítkám poručníky i nad statkem jim náležejícím zříditi, a dříveji, nežli by toho statku v držení vešli, aby jej podle práva zaručili, kdyby sirotci let neměli a potom jich došli, aby věděli, kde své hledati. Pakli by statek jim náležející pro dluhy k prodaji přijíti musel, tehdy sirotky tak opatřiti, aby s gruntův nesběhli. Nejlépeji ty sirotky [sic] opatřiti se mohou, když se při té živnosti zanechají, aby je držitel gruntu povinen byl dotud, dokudž by sobě chleba zasloužiti nemohli, stravou i oděvem opatrovati; jak se ten dobrý řád i na mnohých jiných panstvích zachovává. 12. Při každém prodaji gruntu dávati na to obzvláštní pozor, aby se vdovy a sirotci náležitě v smlouvách trhových vejpravami svatebními a vejminkami, a potom zápisy tak opatřili, aby budoucně neměli nač naříkati. Při které smlouvě trhové by se toho nestalo, nemá regent ani hejtman k tomu trhu povolovati, leč by se ob- zvláštní příčiny právní nacházely. 13. Až potud o linii dolů stupující. A co by tuto [v] vejš psaných artykulích obsaženo nebylo, budou se moci Právem Městským F. 7. říditi a spravovati; a tomu se nejlépeji z stromu krevnosti anebo přirozeného přátelství krevního vyrozuměti moci bude.

Strana 255
Řád dědický na panstvích hrab. Max. z Waldšteina 1651. 255 14. Komu by vedle linie nahoru stupující spravedlivost náležela, nejní mnoho potřebí disputirovati; dočtou se v Právích Městských F. 12, a vejš psaný strom krevnosti a přátelství také jim jako prstem ukáže. 15. Třetí linie jest poboční, když počítáme bratry a sestry a potom další přátele, jakž též přátelství strom krevnosti anebo zpřízněného přátelství krevního v Právích Městských na listu 101 to vše [v] sobě šířeji obsahuje a zavírá, a na díle se to přátelství v Právích Městských F. 12, 13, 14 a 16 velmi pěkně vysvětluje. 16. Byl bych z toho povděčen, aby se netoliko na gruntech mých, ale i ven z gruntův cizím lidem spravedlnost, co komu spravedlivě po přátelích na gruntech mých přináleží, beze všeho rozdílu propouštěla; ale majíce jistou zprávu, jsouce někteří z okolních panství na grunty mé propuštěni, že se jim toliko spravedlnost otcovská propouští, a po dědu, bábě, mateři, bratřích, strejcích, sestrách, ujcích a tetách propouštěti nechce: protož nechť na to regent a hejtmané moji obzvláštní pozor dávají, z kterýchž by gruntův na grunty mé lidem poddaným mým vejš psané spravedlnosti propouštěti nechtěli, aby se jmenované spravedlnosti z gruntův mých zase na ty grunty žádným způsobem a pod žádným praetextem nepropouštěly. Komu by vejš psané spravedlnosti náležeti měly, to já sobě v své moci zanechávám, jak bych chtěl dáleji, když by na mně o ně vzneseno bylo, naříditi. 17. Co se gruntův mých dotýče, jednomu každému dobře zachovalému člo- věku povoluji a to míti chci, aby se nahoře oznámené spravedlivosti beze vší další resolucí propouštěly. 18. Cizí poddaní, chtěli-li by již jmenované spravedlivosti po dědu, bábě, mateři, bratřích, sestrách, strejcích, ujcích a tetách, jakž o tom v artykuli 16. do- loženo, užiti a propuštěné míti, povinni budou od vrchnosti své psaní přinésti, že chce z gruntův svých takové spravedlivosti lidem poddaným mým jako věrný a upřímný soused beze všeho rozdílu a umenšení nadepsané spravedlivosti propouštěti. 19. Mnozí netoliko usedlí lidé, ale i děti živých otcův, sirotci, nicméněji i vdovy přikázání Pána Boha přestupují, a tou příčinou o svou živnost a sprave- dlivost se připravují. Však dříveji, nežli by co komu k ruce mé konfiscirováno anebo vzato bylo, nechť se provinění jeho dříveji na mne vznese. 20. Též se začasto trefuje, obzvláštně v těch pojminulých vojnách, že mnoho sirotkův nezletilých z gruntův sešlo, a na jiných panstvích ihned takovému sprave- dlnost jeho k ruce vrchnosti se odpíše. Já však toho na gruntech mých míti nechci; nýbrž jestliže jest který sirotek nezletilý, nemající 20 let, anebo léta mající, z gruntův mých ušel, těm aby se spravedlivost jejich do 30 let stáří k ruce mé žádným způ- sobem neodpisovala. Nebo slyšíce od přátel svých, že se jim spravedlivost jejich zanechává a k ruce mé neodpisuje, tím spíšeji se zase sem na grunty mé navrátí. Po vyjití pak těch let jednoho každého nenajdou-li se na grunty mé, anebo že

Strana 256
256 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: dříveji v tom zběhnutí na cizích gruntech pomrou, teprve bude se moci taková spravedlivost jejich k ruce mé odepsati. 21. Povstala-li by kdy jaká nesnáz o propuštění spravedlnosti, nežli by se propustila, vznésti to na regenta. 22. Když se soudy purgkrechtní drží, skutečný pozor na interesse mé po zběhlých a zle chovalých lidech dávati. 23. V Právích Městských E. 2. patrně se dokládá, že lidé kmecí bez vůle pána svého kšaftovati nemohou. Ten artykul já takto vysvětluji: Předně, manžel mající manželku a dítky pořádně splozené, jakž o tom v prvním artykuli doloženo, může o jmění svém, manželce a dítkách svých, když toliko týž kšaft proti vrchnosti, manželce a dítkám čeliti nebude, kšaftovati. Druhé, vdovec anebo jiný člověk nezůstávaje v moci otce svého, nemaje manželky ani dětí, může také kšaftovati a přátelům svým, vše toliko na gruntech mých, jmění své poroučeti. Třetí, který by neměl žádných přátel, a jmění jeho na vrchnost připadnouti by mělo, ten žádný nemůže kšaftovati, ovšem pak na cizí grunty co poroučeti. Čtvrté, všickni lidé poddaní moji mohou k záduším, špitálům a k školám, na milosrdné skutky, co chtějí, vše na gruntech mých, poroučeti. A co se tuto o mužském pohlaví píše, to se má rozuměti také i o ženském pohlaví. 24. Při jednom každém kšaftu ať bývají sami rychtářové a konšelé, a tu také ať jej po smrti kšaftujícího na kancelář přinášejí, a týž kšaft u přítomnosti jich i koho se dotýče dáleji, tu ať se ihned přečte a do obzvláštní knihy vepíše. 25. V[zlešel-li by jaký spor o kšaft, tu ať regent, co nejdříveji možné, strany vyslyší, a kterým se tak co kšaftuje, ty osoby ku porovnání bez soudního zane- prázdnění přivede. 26. Města, městečka, majíce od předešlých vrchností anebo ode mne obda- rování, aby mohli o statcích svých a jmění svém kšaftovati, toho já při tom jejich obdarování zcela a zouplna pozůstavuji. Však i ti měli by na to pozor dávati, odkud by se jim takové spravedlivosti, o nichž se [v] 16. artykuli dokládá, pro- pouštěly, aby se jim zase touž volností sousedskou odměňovali. 27. Kdo by kde z sousedův z týchž měst a městeček 1. velebnosti božské utrhal a stvořiteli svému zlořečil; 2. o vrchnosti své dědičné zle mluvil a o zkázu vrchnosti, panství, města, městečka a lidí poddaných mých obmejšlel, kde koliv a kdy koliv, obec aneb některé osoby toliko v jakých koliv příčinách proti vrch- nosti pozdvihoval a v poslušnosti rozpakoval; 3. zle a neřádně proti přikázání božímu živ byl, jakž se to v Právích Městských pod rubrikou o pokutách a roz- ličných trestáních na přestupníky řádu a práva obšírně rozepsané nachází. A co se tuto o mužském pohlaví píše, to se má i o ženském rozuměti.

Strana 257
Rozhodnutí komory české o právě dědickém do Pardubic 1651. 257 28. Bylo by zapotřebí ještě o mnohých věcech psáti; ale co se tuto napsa- ného nenachází, to se bude moci v Právích Městských vynajíti, tak aby jednomu každému od regenta mého a hejtmanův mých za spravedlivé se učinilo. O čemž vědouce regent můj a hejtmané moji, budou se věděti čím spraviti. Actum v městě Vídni dne 1ma Februarii léta 1651. (L. S.) Max hrabě z Waldšteina m. p. Ze sborníka Hradištského v knihovně univ. Pražské XV. E. 16 fol. 34—36. — Za tímto řádem dědickým v témž sborníku fol. 37 pod nadpisem „Instrukcí hejtmanská“ následuje 13 článků nedlouhých (bez datum), kteréž jsou vesměs vytaženy z instrukce hejtmanské na komorních statcích, a sice ze článků 1, 3, 4, 6, 7, 10, 11, 21, 23, 25, 26, 29, 30, 33, 36, jež jsou tištěny v Archivě Českém XXII. str. 366—386; při tom byla ze článků komorních některá slova vynechána, ale nových nepřidáno žádných. Pročež ta instrukce o 13 článcích zde se neotiskuje. 237. 1651, 17. května: Rozhodnutí komory české o několika kusích dědického práva pod- daných na panství Pardubském. V archivě Českého Musea chová se kopiář, do něhož na komorním panství Pardub- ském byly zapisovány rozmanité důležité písemnosti z let 1632—1687. Dovídáme se z něho mezi jiným, že na jaře r. 1650 z císařského nařízení poslán byl od komory české podkomoří měst věnných a general-profiantmistr v království Českém Jindřich Kustoš svobodný pán z Zu- břího a z Lipky, aby ohledal panství Pardubské a navrhnul, kterak po předešlém valném spu- štění ve válkách mohlo by býti opraveno a do pořádku uvedeno. Jeden následek zpráv Kusto- šových po této visitaci byl ten, že komora česká dne 30. prosince 1650 vyslala do Pardubic účetního radu Vavřince Košína z Freudenfeldu, aby tam uvedl do pořádku urbář, též účty a registra sirotčí i zádušní. Košínova práce byla nejen revidentská, ale poněkud i organisa- torská; z té příčiny se zprávou o svém pořízení předložil komoře české také dotazy o tom, co by mělo platiti za pravidlo v některých kusích práva dědického a souvislého s tím práva komory královské jakožto vrchnosti k nápadům po poddaných na panství Pardubském. Komora česká o desíti dotazích Košínových rozhodla resolucí, jejíž datum jest 17. května 1651; ta resoluce byla potom poslána hejtmanovi panství Pardubského, aby se jí spravoval; vepsána jest v dotčeném kopiáři na listech 93—99. Na listě 100 opsán jest dopis, datovaný (snad omylem) 2. května 1651 a poslaný hejtmanovi panství Pardubského Havlovi Gotthelfovi z Freuden- berku, kterýmž komora česká změnila jednu dotehdejší zvyklost ve prospěch vdovy, která by držela statek po rodičích svých (ne po manželovi). Některé kusy resoluce komorní měly platnost jen dočasnou, ježto pocházely z nahodi- lostí místních nebo časových; jiné byly potom předepsány za pravidlo na komorních panstvích v Čechách vůbec a zůstaly dlouho v platnosti. Při tom pravidlo obsažené v dopise z 2. května 1651 bylo k nim též přibíráno; pročež jest poněkud s podivením, byl-li ten dopis expedován z komory české o 15 dní dříve než resoluce o 10 kusích, proč to pravidlo nebylo pojato také do ní. Zde kladu úplný text obojí písemnosti. Prvější jest psána i zde tištěna dvousloupcově, takže v levo stojí výtahy ze zprávy a z dotazů Košínových, v pravo pak odpovědi a rozhod- nutí komory české. Archiv Český XXIII. 33

Strana 258
258 JMti p. p. presidenta a Jich Mtí pp. rad sl. komory české D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: na některé arti- kule v příčině řízení při věcech sirotčích na panství JMti Pardubském od ur. p. Laurence Košína z Fraydenfeldu, JMCské rady nad počty puchhalterie komory české, Jich Mti v spisu přednešené a podané, tato milostivá resolucí a nařízení, jakž vnitř následuje, učiněno jest, a vedle toho tak a ne jináče řízeno a postupováno býti má. Artikul : Poznamenání některých artikulův, do- týkajíce se sirotčích věcí na panství JMCé Pardubském, které se Jich Mti pánům panu presidentu a pp. radám komory JMti království [sic] k milostivému po- vážení a resolucí, jak by se pokračovati mělo, podávají: Skládá se hodnověrný přípis třech artikulův o nápadích, jak od JMti slavné a svaté paměti císaře*) Rudolfa, tak od JMti slavné a svaté paměti. císaře Ma- tyáše a JMti Ferdinanda III., jak by se v dotčených nápadích pokračovati mělo, vydané: 1. V artikuli od JMti císaře Rudolfa takové vyměření se činí: „Jestliže by matka děti své vlastní živobytím přečkala, tehdy nemá nic více po nich déditi,**) toliko úřeté dál, a dva dily na JMCskou přicházeti mají. Jako i žádní nápadové na cizí grunty aby propouštěné nebyly.“ — V druhých pak dvouch poslednějších artikulích od JMti císaře ***) Matyáše a JMti císaře Ferdinanda III. žádné zmínky se o tom nečiní, nýbrž se vypouští. Že pak pod ty všeckna leta vedle svrchu položeného od JMti císaře Rudolfa vy- měření se pokračovalo; zdali posavad tak se pokračovati má? v tom další vysvě- tlení a milostivé resolucí jest zapotřebí. Resoluci : JMti císařské radě nad počty ko- mory expedicí české p. Lorencovi Koší- novi z Fraydenfeldu na ty při spořádání urburu Pardubského vystavené, a JMCské komoře české per puncta přednešené otázky takové se vysvětlení činí a od- pověď jemu dává; což on v pořádnosti uvésti a resolvirovaným spůsobem do té- hož urburu přivtěliti a vepsati dáti má: *) Zde v kopiáři písař z nepozornosti napsal ješté „a JMti císaře,“ kterážto slova jen matou, pročež je vypouštím. Tři artikule, o kterých jest napřed zmínka, nepochybně pocházely od tří císařů zde jmenovaných, Rudolfa, Matyáše a Ferdinanda III., a nikoli od čtyř. -1. Co se těch nápadův dotýče, ja- kým by spůsobem děti po rodičích děditi měly, při tom se pozůstavugycze, aby, tak jakž JMCské Rudolfa slavné a svaté pa- měti vyměření s sebou přináší, v tom pokračováno bylo.) **) V kopiáři stojí „deti“ nepochybně místo „dě- diti.* ***) V kopiiti stojí slova „od JMti císaře“ dva- krát po sobě. 1) Podobný případ, jako jest v otázce č. 1, jest obsažen a rozhodnut níže v è. 8. 

Strana 259
Rozhodnutí komory české o právě dědickém do Pardubic 1651. 259 2. Poněvadž se také ten spůsob za- choval, že pod ty všechny leta těm sta- rým sirotkům, který jejich*) spravedlnosti místo hotových peněz na jistotách a kvi- tancích v truhlici leží, z nápadův nyní do truhlice těmto nynějším sirotkům ne- zletilým skládaných a přicházejících pe- něz se platívalo: zdali se ten spůsob po- savád zachovati má, čili toliko z těch sa- mých nápadův, kteříž tak na JMCskou právem odoumrtním a po zle zachovalých, jichž se ročně 400 kop a někdy více a někdy méně přicházeti bude, platiti má. — A poněvadž JMCská v těch jistotách se vysoce zavazovati ráčí, jsouce z před- ložené summy díl jich k vlastním důle- žitým potřebám zemským zapůjčené, že taková summa [z] tehdejšího posudního zaplacena býti má. Nebo kdyby se jim z nějakého jinšího prostředku mimo ten nápad, který tu tak na JMCskou právem odoumrtním a po zle zachovalých přichází a ještě přicházeti bude, platiti nemělo, aniž by ta ještě pozůstávající summa, t. těch 23.491 kop 25 gr., o nichž se zmínka v extraktu pod lit. B. činí, těm sirotkům, kteří ještě v živobytnosti zůstávají, v 50 letech splacena býti mohla.**) 3. Jakož také při této relací v při- ložených extraktích pod lit. B. jistá summa, t. 7071 kop 27 gr. 5 d., pro ty sirotky neb nápadníky, o kterýchž se gruntovně při této kommissí a examenu rychtářův a konšelův již mnohých od 8 let i více, kde by zůstávati měli, vyzvěděti a uptáno býti nemohlo, pro interim a další JMti Cské komory české milostivé resolucí in suspenso zanechána, měla-li by se taková *) Místo „který jejich“ má státi „kterýchž“ anebo „jejichž“. **) Tato argumentace jest napsána zmateně, a má se jí rozuměti nejspíš takto: Na Pardubsku ze sirot- čích peněz bylo obráceno 23.491 kop jinam, dílem na pilné potřeby státní, a císař v jistotách a kvitancích za to daných do sirotčí pokladny zavázal se uahraditi tu summu z posudného. Avšak skutečně nebyla na- hrazena, a budou-li na vypokojení starých sirotků příště obráceny jenom odúmrti po poddaných spadající na komoru, a nenajde-li se k tomu ještě jiný nějaký dů- chod, třeba z peněz nových sirotků, nemohla by ta vypůjčená summa sirotčích peněz býti úplně splacena ani v 50 letech, poněvadž 23.491: 400 = 59. -3. Co se nápadův těch sirotkův do- tejče, o kterých se od 7 nebo 8 let neví, a summa toho 7071 kop 27 gr. 5 d. vynáší: Poněvadž JMCské instrukcí to s sebou přináší, kdokoliv [z] sirotkův poddaných do 3 let pořád zběhlých k vrch- nosti své se neohlásil, ní se neřídil, a na grunty, kdež poddaný jest, nedostavil, že svou spravedlnost do důchodův propad- nouti má; pročež aby všech těch, kteří 33* -2. Co se sirotčích peněz dotejče, v té příčině JMCské k další milostivé resolucí JMti psáno bude.

Strana 260
260 D. XXII. Řády selské summa ještě za 2 letě, zdali by se v tom času ještě kdo z opačených. nápadníkův ohlásil, zanechati, čili by se mělo vedle instrukcí, kdoby se ve třech letech ne- ohlásil a vrchností svou se neřídil, po- kraéovati a do düchodu ji odepsati. 4. Nachází se také, Ze v téch ne- šťastných letech a roztrZitostech vojan- ských mnozí sirotkové a nápadníci buď mužského neb ženského pohlaví ne tak svévolně, jako z nucené na vojnu nočně brané byly; jinší sloužíce u hospodářův, od nich ucházeli a pod armádu JMCské neb kurfirsta Saského dobrovolně potře- bovati se dali, tam zhynuli, nebo se zase nevrátili [čti: navrdtil] a pas puštění [a] nápodobně mnohý ženský pohlaví z násilí o poctiwost přicházely a potom se zase dobře chovaly. I pokudž by ti a takoví, jak se tuto nahoře rozpisuje, majíc buď hotové peníze v truhlici si- rotčí ležeti, neb, by jim jaký nápadové náleželi, to dostatečně ukázali a nevinu svou provedli: mají-li svých nápadův neb spravedlností užiti, čili svou spravedlnost tratiti? 5. Nápodobné nachází se nemálo si- rotküv, kteří jsouce po rodičích svých, téměř od prsu matky své osiřeli, nemajíc let dospělých, v tom dětinském věku více mež po tři leta se mestavél, nesprávou úřův a konšelův do register přístav- že by rychtářův ních jich zapisovati nedali, ti a takoví na cizích gruntech se zdržovali, dobře se chovali, nyní přicházejíce k dospělým le- tům, zase se na grunty postavili a k vrch- a instrukce hospodářské : od 7 neb 8 let se nedostavují, aniž se o nich, kde jsou, věděti nemůže, sprave- dlnosti do důchodův apprehendirované, a takové peníze jiným sirotkům přítomným a nyní effective se na panství vynachá- zejícím k zaplacení jim jejich spravedlnosti vykázané byly. -4. Co se těch distinkcí buďto roz- dílův dle 4. punktu v příčině zle zacho- valých dotýče, že věc takto vysvétlujeme: Kteříž koli v těch roztržitostech vojen- ských netak svévolně, jako z přinucení na vojnu vzati byli, ano i ti, kteří od svych hospodárüv ujdouce, pod kurfirétem Saskym sloužíce, zase se navrátili, a svého dobrého chování kundšofty z vojny ukázali; | it. ženské pohlaví, že z nevážnosti [sic], svého dobrého chování z vojny ukázali; nýbrž z násilí o poctivost přišly, a potom dobře se chovaly: ty všeckny, který by s podstatou svou nevinu provedli, mají své spravedlnosti užiti, a nemá se jim zdržovati. -5. Podobně kteří tak v nevinnosti a v dětinství, nemajíce dospělých let svých, z gruntův buďto skrze rodiče nebo jiným spůsobem odvedeni byli, a nyní se zase navrátíce, na gruntech zůstávati chtějí: takových se jich spravedlnost zdržovatí nemůže, nýbrž vydána býti má na ten spůsob, jako jiným sirotkům; a jest-li jim co do důchodův vzato, to jim slušně navráceno býti má. 

Strana 261
Rozhodnutí komory české o právě dědickém do Pardubic 1651. 261 nosti se hlásí; však že již některým z nich jejich spravedlnosti do důchodův odepsané jsou, a díl ještě v truhlici si- rotčí neb na jistotách zůstává: mělo-li by se jim z dotčených spravedlností ještě pozůstávajících propouštěti a vydávati? 6. Někteří [z] sirotkův neb vdov, buď mužský neb ženský pohlaví, majíce zavázání, slib manželský [s] podobným sobě sirotkem neb poddaným člověkem z téhož panství, a pod tím slibem dří- veji, nežli by k dokonalému stvrzení man- želskému skrze správce církevního přišli, skutku smilného se dopustili, a za to prohřešení slušně vězením trestáni byli, potom pořádně v stav manželský vkročili a spolu dítky měli: zdali [byl také ty osoby své spravedlnosti otcovské, mateřské neb nápadní, kterouž by tehdáž měli aneb na ně by budoucně přicházela, zbaveni býti měli? 7. Jakož také se mnoho těch pří- kladův při této kommissí vynašlo, že mnozí [z] sirotků, jak mužského tak žen- ského pohlaví, proti božímu přikázaní zhřešili, cizoložstva a mnozí smilstva se zoumyslně dopustili; však potom mnozí se zase polepšili, dobře živi byli; pro kteréžto jejich přečinění, zlé skutky, spra- vedlnosti své i všelijakých nápadův, co se upítjati mohlo, zbaveni bývali a po- savád se také pokračuje. Nic méně jsouce již jednou pro takový vejstupek předně vězením a svrchu psanou pokutou na spravedlnosti své strestání, polepšíc ži- vota svého, chovajíc se potom dobře, a vrchností se řídíce, přijde některýmu z nich po bratřích, sestrách neb jinších krevních -6. Ti sirotci mužského neb ženského pohlaví, kteří majíce mezi sebou slib man- želský, dříve dokonalého stvrzení skutku smilného se dopustili, a za to takové prohřešení vězením potrestáni jsouc, po- tom pořádně v stav manželský vkročili, spolu dítky měli a se dáleji dobře cho- vali: takoví mají, po vystání svého tre- stání jako i pokuty, své otcovské i ma- teřské spravedlnosti užiti. -7. Co se pak těch, kteří dopustivše se cizoložstva, za to náležitě vězením a pokutou ztrestáni jsouc, potom se po- lepšili a dáleji dobře živi byli, dotýče: ty všechny tehdáž, když se prohřešili, a dáleji dobře živi byli, cokoliv své spra- vedlnosti měli, takovou slušně ztratiti mají. Než potom co na ně, když se zase dobře chovali, připadlo, toho užiti mohou.

Strana 262
262 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: přátelích nápadem, buď kšaftem neb jin- ším nápadem po mnoha letech: mají-li se jim takové propouštěti? 8. Také se na to přichází, když muž umře a manželky po sobě zanechá, a ne- majíce spolu žádných dětí, tehdy pozů- stalý statek na třetí díly se rozděliti, a z toho statku po něm zůstalého, pokudž nebožtíka téhož manžela jejího vlastní bratři a sestry v živobytnosti by zůstá- vali, musí dotčená vdova jim dva díly statku odvésti, a jí samý toliko třetí díl se zanechává. A jestli pak žádných bratří a sester nebožtíka nezůstalého,*) tehdy takový dva díly na JMCskou přichází. I ne- jsouce v instrukcích JMCské to vysvět- leno, jak by se v tom pokračovati mělo? *) Čti: nezůstalo. 9. Jakož také někteří z lidí podda- ných nechtějíce se v náboženství kato- lickém srovnati, od živností svých pryč ucházeli, však potom zase po některém čase přicházeli, víru katolickou přijali, na gruntech se zdržují, vrchností se řídí a spravuji; někteří pak, kteří posavad se nenavracují, svých vlastních synů a dcer na gruntě zanechali, a ti katoličtí zůstali a vrchností se řídili; že pak mnohým jejich gruntové prodané byly, a peníze zavda- veční i gruntovních díl do důchodův JMCské obráceno jest: mají-li se jim, jak těm, kteří po rodičích svých na gruntech zůstali, vrchností se řídili, víru svatou katolickou přijali, tak těm nyní přicháze- jícím jejich nápadové, ti kteří, to co jest zastiženo [sic] a co by budoucně z ná- padův na ně přicházelo, propouštěti? -8. Strany 8. punktu, při tom se po- zůstavuje, jak to předešle prakticirováno bylo, totiž když [muž] umře a manželky po sobě zanechá, nemajíce spolu žádných dětí: tehdy pozůstalý statek na 3 díly se rozděliti, a z toho statku po něm zů- stalého, pokudž nebožtíka manžela jejího vlastní bratří a sestry v živobytnosti zů- stávají, dotčená vdova jim dva díly statku odvésti, a sama toliko třetí díl sobě za- nechati má. Jestli pak žádných bratří aneb sester neboštíka nezůstalo, tehdy takový dva díly na JMCskou připadnouti mají.**) **) Srovnej podobnou tomuto kusu otázku v č. 1. -9. Strany těch, kteří pro religii z gruntův ušli, však potom po některém čase zase se navrátili, mezi tím, co oni zde nebyli, jim jejich gruntové k rukám JMCské apprehendirované a jiným prodané byli; těm všem, kteří toliko pro samou religii odejdouce, zase se navrátili, aneb po sobě katolických dědicův zanechali, zase to, co jim bylo odňato, z jiných prostředkův od jednoho času k druhému vynahrazeno a navráceno býti má.

Strana 263
Rozhodnutí komory české o právě dědickém do Pardubic 1651. 263 10. Naposledy nachází se tento error a nepořádnost při propouštění lidských spravedlností, ku př. když se trefí, že zů- stane 6 i někdy více sirotkův neb nápad- níkův, mezi nimi se rovný díly v nápadu učiní, a tu vždy starší nejprve rok po roku někdy po 3, 4, 5, desíti kopách, jak se obyčejně gruntovní peníze platí, až do vyjití svého nápadu beře, tak že to ně- kolik let trvá, nežli on svůj nápad zcela a zouplna dobere; druzí pak nápadníci na něho se dívati musí, tak že mnozí skrze to svých nápadův živobytností ne- dočkávají. I zdali by se v tom neměl tento řád zachovati, t. jak by se rozdělení v ta- kových nápadích učinilo, buď jich mnoho nebo málo, tehdy aby jeden rok jeden bral, a druhý rok druhý, třetí rok třetí, a tak aby posloupně pokračováno bylo. Skrze kteroužto takovou pořádnost každý sirotek neb nápadník by aspoň něco svého ná- padu za živobytí svého dosáhnouti mohl. Pročež jak by se v tom pokračovati mělo, milostivé resolucí jest zapotřebí. 10. Při propouštění lidských spra- vedlností sirotkův tento spůsob se zacho- vati má, t. když by se v takových ná- padích, a kdež by pět nebo šest i více dílův bylo, rozdělení učinilo, tehdy aby nejstarší každého roku pořadem všeho svého nebral a druzí všichni čekali, nýbrž kdeby tolik nápadníkův bylo, tehdy aby jeden rok jeden, druhý rok druhý, a třetí rok třetí bral, a tím spůsobem aby po- sloupně pokračováno bylo, tak aby skrze tu pořádnost každý sirotek něco svého nápadu za živobytí svého dosáhnouti mohl. Vedle čehož se jak zachovati a na tom jistou a mil. JMCské vůli naplniti vě- děti bude. Ex Consilio camerae Boh. Pragae 17. Mai 1651. Vilém Albrecht z Kolovrat. Sygmund Graf von Volckstenstein [sic]. Jiří Maržan. 1651, 2. května: Komora česká dopisem k Freidenberkovi hejtmanovi Pardubskému nařizuje, když vdova má statek po rodičích, že jí má zůstati celý. Jakož jest až posavád tu na svěřených vám na ten čas pod správu JMCské panstvích při propouštění spravedlností a nápadů lidských takový obyčej a spůsob se zachovával, že zůstanouce dcera jediná po rodičích svých z poctivého lože man- želského na svět splozená, a ta sedíce v dědictví svém po týchž na ni přišlém, manžela vzala a s ním dítky splodila, potom pak týž manžel její i dítky prostředkem smrti časné z tohoto světa sešli, a ona v živobytí zůstala; po kteréžto manžela je- jího smrti teprvejc již vdově dva díly dědictví jejího vlastního do důchodu a k ruce JMCé se braly a obracely. Pročež z slušných a dobře uvážených příčin tu věc vy- zdvihujíce, jménem a na místě JMCské krále a pána nás všech nejmilostivějšího vám dostatečně poroučíme, abyšte napotom, když by se koliv tu mezi lidmi JMCské pod-

Strana 264
264 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: danými podobný casus přitrefil a vynašel, takové pozůstalé vdově a dědičce, po smrti manžela jejího, ničehož nejmenšího na statku neb dědictví jejím k ruce JMCské ne- ujímali, nýbrž ji v týmž dědictví jejím zcela a zouplna při pokoji zanechali. Na hradě Pražském 2. Mai 1651. 238. 1651, 23. června: Poddaní čeští, jsouce nevolníky, nemají práva stěhovati se do ciziny bez svolení své vrchnosti, a z krajin kurfirsta Saského mají býti vraceni. Této zásady dovolává se císař Ferdinand III. v reskriptě ke kurfirstovi Saskému vydaném z této příčiny: Když paní Anna Marie z Lobkovic rozená ze Šternberka (vdova po Oldřichovi Adamovi z Lobkovic na Bílině) napomínala své poddané ve vsi Ullersdorfě (u hranic saských mezi Moldavou a Hroby), aby přistoupili k církvi katolické, oni nočního času nedo- voleně se vzchopili a utekli do Míšenska. Paní prosila císaře, aby jí byl nápomocen k navrá- cení zběhlých poddaných. Císař připomíná kurfirstovi závazky, pocházející z dědičné smlouvy česko-saské, zavřené 24. října 1587 (viz AČ. XXII. str. 240), též recessy říšské a smlouvu o mír, a žádá kurfirsta: gehöriger Orten gemessene Verfügung thun zu lassen, als auch den Friedensschluss zu folgen, nicht allein der von Lobkowitz ihre von der Herrschaft Ullersdorf, sondern auch andern Stands-Inwohnern in unsern Erbkönigreich Böheim, von ihren Gütern etwa entwichenen Unterthanen (welchen auch ohnedas als Leibeigenen das jus emigrandi keineswegs zustehet) in Euer Liebden Gebiet und Landschaften nicht geduldet, sondern von dannen zurückgeschafft, und ihren rechtmässigen Obrigkeiten unweigerlich ausgefolget, und also beederseits zwischen unsern und Euer Liebden Ständen und Landsinwohnern gute Nach- barschaft und getreuliches Vernehmen, wie bishero, also auch hinfüro ferners erhalten werden möge. (Weingarten, Codex 1720, str. 281.) 239. 1651, 2. září: Výtah z instrukce, dané císařem Ferdinandem III. královskému prokuratorovi komory české. Tuto instrukci v následujícím výtahu srovnávám s onou ze dne 17. srpna 1605, tištěnou v AČ. XXII. str. 496—499, s níž namnoze se shoduje. Ferdinand III. oc. Instruction auf den ehrenfesten unsern Appellationsrath und ge- treuen lieben Johann Graf von Grafenburg, als unsern derzeit verordneten kgl. Procuratorn in unserm Erbkönigreich Böhmen. 1. [srovnává se celkem s instrukcí 1605, krom:] uns als König zu Böheimb . . anzu- greifen und zu verletzen, oder sonst ichtwas wider unsere erneuerte kgl. Landsordnung, pu- blicirte Patentes, Edicta regalia, oder auch wider die unsern kgl. Statthaltern insinuirt und in die Landtafel unsers Erbkönigreichs Böheimb einverleibte Resolutiones ichtwas vorzunehmen, oder in fraudem derselben einzuführen sich unterstehen würde,*) auf solche Person soll . . Procurator .. Aufacht haben und .. sich deswegen bei uns oder unser kgl. böhm. Hofkanzlei *) Srovnej výše str. 101 č. 202 výtah z instrukce 18. března 1630.

Strana 265
Instrukce prokuratorovi komory české 1651. 265 gebührend angeben.., berichten, und daselbst Belehrung nehmen, und sich diesfalls unser kgl. Landsordnung lit. R. XI. gemäss verhalten; da aber der Casus nicht die justitiam oder statum publicum, sondern ein Emolumentum unsers kgl. Fisci antreffen thäte, bei unser kgl. böhm. Kammer sich angeben, und vorerst auf Beliebung derselben die Action prosequiren. 2. [vznikl z kusu 3. 1605, ale krom pokut pro fiskus jest tu též zřetel:] sondern auch unsers hochtragenden königlichen Amts wegen obliegen will, darob zu sein, damit dergleichen publica delicta nicht unbestraft verbleiben und dardurch der Zorn Gottes erwecket werden möge; [teda na to měj pozor], sondern alspald er etwas solches entweder bei den schwebenden Rechtsführungen beim Land-, Kammer-, Burggrafensrecht auf Mass und Weise, wie .. Ferdi- nand II. sich unter dato 3. Oct. 1629 gegen unsere Statthaltere resolvirt, oder auch in andere Weg in Erfahrung bringen möchte, nicht allein auf unsere diesfalls zuständige Pönfall, sondern auch darauf Achtung geben, dass wo kein Kläger vorhanden, er unser kgl. Procurator laut unserer publicirten kgl. Landsordnung, sonderlich lit. R. 10 bis 15 incl., und lit. T. 1, 3, 5, 8, 13, 14, 16 u. 19 §. 11 die Accusation selbst anstellen... [Též ať komoře neucházejí pokuty dobrovolným srovnáním takových pří, jako řečeno 1605.] 3. [podobá se článku 2. 1605, ale nařizuje jen, ať písemné jednání neuvázne, s od- kazem na Landsordnung lit. D. XLVI.] 4. Güter nach den Personen, so unter dem 10. Grad inclusive keine Erben ab intestato haben, [jako 4. 1605]. 5. .. vorkommen, samb bishero viel Pfand- und Lehengüter vor frei.. einverleibt, theils Lehengüter, auch sonderlich aus denen neulich zu Lehen erkannten und ausgesetzten Gütern noch dato in der Landtafel nicht ausgelöscht, noch der Lehentafel eingelegt, noch zu. Lehen empfangen worden, [at po tom pátrá ve prospěch fisku]. Was aber die geistlichen Güter anlangt, wird er in allem nach unserer publ. Landsordnung zu richten haben. [Vzniklo z článku 6. 1605. 6. . . Freisassen und Freibauern .. zum Theil durch die bishero im Land geweste Unordnung, zum Theil durch allerlei böse Ränk, Mittel und Anschläg uns entzogen, von den übrigen aber [der Dienst zu Ross] nicht geleistet wurde, [ostatek vše jako 10. 1605]. 7. [podobné jako čl. 13. 1605.] 8. = 11. 1605. 9. Wollen wir gnädigst auch, dass unser kgl. Procurator alle und jede Sachen mit denen von uns ihme zugeordneten Procuratorn als seinen Amtsadjunctis berathschlagen.. 10. Soll unser kgl. Procurator so wenig als seine Amtsadjuncten in einige Bestallung, so zu Verhinderung unsers kgl. Fisci und dessen Gerechtigkeit in einigerlei Weise gelangen könnte, sich einzulassen keineswegs unterstehen. 11. Obwohl unser kgl. Procuratoramt eigentlich auf die Fiscalia, so bei den höhern Standspersonen sich zutragen, gewiesen ist, so wollen und befehlen wir doch hiermit gnädigst, dass unser kgl. Procurator auch auf die Prager und andere unsere kgl. Städte, wie sowohl auf die Judenschaft in Böheimb sein Obacht haben, und da er etwas in Erfahrung brächte, welches wider unsre kgl. Hoheit und die leges regni, oder auch wider das bonum publicum der Städte, wie nicht minder wider die ertheilte Privilegia oder auch Reservata wäre, und unser kgl. Richter, deme die Observirung der Justiz und Kameralien jedes Orts anbefohlen ist, dasselbe nicht in Acht nehme: dass er, unser Procurator, solches uns, unserer böhm. Hofkanzlei oder böhm. Kammer pro qualitate causae jedesmal vorbringe ... Archiv Český XXIII. 34

Strana 266
266 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: [Bydlí v Praze, jako 1605], und derentwegen soviel möglich in seinem Zimmer auf dem Saal, wo nicht täglich, wenigstens etlich mal in der Wochen sich mit seinen Adjunctis finden lasse. Schliesslichen .. . [když z processu nekyne užitek pro komoru], sondern allein das publicum scandalum darunter versiren thäte, da er auch zweifelte, ob mit dem peinlichen Process fortzukommen: so soll er sich bei unserer kgl. böhm. Kanzelei, oder da wir in Land nit anwesend, bei unserer Statthaltereikanzlei vermöge Landsordnung R. 11. belernen, ob er agiren soll . . Geben und geschehen Wien 2. Sept. 1651... Ferdinand mp. Wilhelmb Albrecht von Kolowrat. Ad mandatum S. C. Mtis proprium F. M. Freisleben. Z říšského ministeria financí opis v zemském archivě v Praze. — Nachází se také jiná instrukce z 1. července 1651, nejspíš návrh neschválený, ježto scházejí v ní některé formalie; tento návrh více se liší od in- strukce vydané r. 1605; takž v 1. článku před obhajováním autority královské ukládá prokuratorovi za povin- nost ochranu náboženství katolického, a při tom zejména předpisuje: sonderlich aber die Freibauern, als welche sowohl denen Prädikanten, als Strassenräubern allerhand Unterschleif zu geben pflegen, in allweg ehistes zu der .. kath. Religion zu bringen eifrigst bemühen, sie ganz disarmiren und ihnen dabei scharf verbieten solle, dergleichen Leuten einigen Unterschleif ferner nicht zu geben, sondern dass sie selbe, soviel sie können, anhalten oder ihm zeitlich angeben. 240. 1651 snešením sněmu moravského dovoluje se ovčákům, aby ve dne i v noci byli s ovcemi na poli podle obyčeje českého. (Der Schäfer Schuldigkeit.) Die treugehorsambiste Stände haben auch einhellig ge- schlossen, dass nach des Königreichs Böheimb Wirtschaftsgebreuchen auch in diesem Marg- grafthumb Mähren die Schäfer auf den Aeckern, wo es die Notdurft erfordert und dem In- wohner gedunket, (zumahln man umb des grossen Abgangs der Züg, Ross oder Ochsen willen die Aecker allerdings zuzurichten nit klecken kann), mit dem Schafvieh so Tag als Nachts halten und aussetzen sollen; und wird ein jeder Inwohner mit ihme wegen seiner Bemühung der Billigkeit nach sich zu vergleichen wissen. — D'Elvert, Beitr. z. Gesch. der Rebellion, Reformation oc pg. 613. 241. (1651—1654). Artikulové soudní, předepsaní nepochybně Maximilianem hrabětem z Waldšteina, aby se jimi spravovali poddaní v městech i vesnicích na jeho panství Hradištském, Svijanském, Zvířetickém, Dobrovickém oc. Při soudech tyto nížepsané artykule z jistého nařízení Jeho Excell. pána pána vašeho milostivého vám, všechněm lidem poddaným, k panství tomuto N. při- náležejícím, za jisté pravidlo, jak by ste se v čem chovati, čeho následovati aneb zase vystříhati a varovati věděli a měli, k skutečnému podle nich se chování před- stavuji a v známost uvozuji. Kdož by z vás který koliv takový artykul přestoupil

Strana 267
Artikulové soudní na panstvích hr. Max. z Waldšteina (1651—4). 267 anebo podle něho se nezachoval, má býti jeden každý bez ušetřování osob dle pokuty a trestání při něm vyměřeného neproměnitedlně zachován a ztrestán. Předně a nejprve: Pobožnost maje zaslíbení k odplatě v vezdejším časném i budoucím věčném životě: protož Pána Boha všehomoucího máte se báti, všickni jeho svatých přikázání bedlivě ostříhati, pobožně, ctně, střízlivě a chvalitebně na světě živi býti. Do chrámu Páně k službám božím nejen ve dny nedělní a svátky vejroční, ale i kdy koliv jaké svátky od církve svaté zasvěcené jsou, zanechajíce všech prací hmotných, jak s hovádky svými vidomě, tak i v domích řemesel pro- vozování, jeden každý hospodář s manželkou, dítkami a čeládkou svou abyste se skutečně scházívali, tu při službách božích myslí neroztržitou zůstávaje. Velebné svátosti oltářní podle nařízení Krista Pána, jakž na věrné a horlivé křesťany ka- tolické přísluší, svědomí svá tudy očišťujíc, přijímati. Slova božího bedlivě poslou- chati, je do srdcí svých vkládaje, podle něho pobožně živi býti. A nejvíceji snad buď handlův svých aneb hospod, páleného neb jakého koli ožírání a kvasův v ty časy se přidržeti, též v postní dni a vigilie od církve svaté zasvěcené anebo za- pověděné pokrmův masitých požívati a strojiti dáti, jako i maso předtím prodá- vati, abyste se skutečně vystříhali, a to vše pod pokutou a trestáním předešle již na to vyměřeným. Druhé. Správce svého církevního i jiné všechny duchovní lidi a pořádné katolické kněží vážně, v poctivosti a šetrnosti abyšte měli, povinnosti neb desátky jim náležité a náležející časně bez zadržování a napomínání odvozovali, se křty a vodavky [sic] nikam jinam, mimo svého domácího správce církevního, abyšte se neunikali [neutíkali] pod těžkým trestáním. Třetí. Lání a hromování, štveření neb hraní, jména božího nadarmo braní, ožralství, po nocech s muzikou se toulání, sodomářství, přísahání, smilstva, cizo- ložstva a všech jiných oplzlých proti Pánu Bohu a přikázáním] jeho svatým če- lících hříchův abyšte se všichni vesměs, staří i mladí, vystříhali, pod přísným a neproměnitedlným trestáním dle velikosti oučinkův skutečně hleděli. Obzvláštně pak osoby představené v povinnostech zůstávající mají, na sobě dobrý a chvalitebný příklad ukazujíce, k přetrhování toho vzláštní bedlivost dávati, jinak sice sami trojnásobně k vejstraze jinším strestáni a pokutováni budou. Tolikéž nevěstek aneb žen jakých koliv neřádných, jako i povalečův a tulákův při obci žádné trpěti; a na to obzvláštní pozor konšelé a rychtářové dávati, a takové časně buď z obce vy- bejvati, nechtěl-li by dobrovolně, s vůlí vrchnosti s trestáním k nim dáti při- kračovati. Čtvrté. Ouřad konšelský, rychtářové a jinší v povinnostech, i summou všickni obecní lidé abyšte byli pobožní, práce domluvní, střízliví, svornost a lásku milující, spravedlnost jiným lidem činící, sami od sebe i od jiných vážně se před 34.

Strana 268
268 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: lidem majíce, a žádných zbytečností, prostopášností neb vožralství a různic i jiných neslušných věcí proti Pánu Bohu a svým hrozným vykonaným závazkům čelících se nedopouštěli, pod skutečným trestáním a pokutou k záduší již prv vyměřenou. Páté. Naproti tomu také lidé obecní a jim k správám přináležející mají ty všechny osoby sobě představené v náležité a šetrné vážnosti míti, poslušněji a pod- daněji, nežli jsou až posavad byli, vše, což jim jménem a na místě Jeho Excell., vrchnosti jejich milostivé a dědičné, k dobrému se vztahujícího poručeno a před- nešeno bývá a bude, ochotně vykonati. Jinak dopustil-li by se kdo čeho naproti tomuto vyměření, má býti ten každý podle náležitosti na hrdle i statku strestán. Šesté. Konšelé, když k povinnostem a sedění právnímu, k považování spra- vedlností lidských na rathous a [ve] vesnicích do obce se [s]cházejí anebo od pana purkmistra aneb p. primasa obesláni bývají, mají poslušně, střízlivě a vážně, jako i na zámek se dostavovati, na přísahu svou, kterouž Pánu Bohu a vrchnosti své dědičné vykonali, vždyckny mysliti, spravedlivě souditi, jednomu každému, jak do- mácímu, tak přespolnímu, chudému i bohatému, příteli i nepříteli, obzvláštně pak vdovám i sirotkům za ochránce a opatrovníky jich býti, a k spravedlnostem lidským bez ušetřování osob dopomáhati, a to pod pokutou a trestáním právy vyměřeným. Sedmé. Peněz gruntovních, též závdavečných, buď siročích anebo na věřitele vyjíti majících, bez ohlášení se a přednešení toho vrchnosti ouřad o své újmě pro- pouštěti a vydávati, ani jakých zápisův aneb koupí na grunty a rolí do knih městských bez jisté na to dekretací aneb konfirmací ingrossirovati dáti nemají; a toho dopustil-li by se kdy, tehdy pokutu do důchodu J. Excell. každá osoba kon- šelská neproměnitedlně složiti a dáti má 1 kopu míš. A když by kdo z sousedův při obci jejich co takového prodával aneb kupoval, mají k tomu pro povědomost a další zprávu některých osob ouřadních povolati a v spis u přítomnosti jejich to uvésti, a potom teprve vrchnosti přednésti. Osmé. Prodaje soli na mírky aneb čtvrtce po vesnicích aby se žádnému nedopouštělo, nýbrž kdo co na groš kupovati chce, aby od pronájemníka kupoval, pod propadením toho, co by koupil anebo po vesnicích prodával, a dalším od vrch- nosti trestáním. Deváté. Řezníci a pekaři jako i ševci a jiní všelijací řemeslníci aby s pro- daji řemeslnických věcí svých a děl lidí chudých nad míru nepřetahovali, nýbrž v mírnosti masa, chleby, též obuvi a jiné věci prodávali. K tomu podle předešlého vyměření osoby z ouřadu i starší obecné bedlivě a časně dohlížeti mají. Desáté. Řezníci také podle předešlých sobě vydaných některých artykulův při cechu svém neproměnitedlně, což i v nich obsaženo jest, říditi, a jak chudší tak i bohatší, všickni zároveň, aby se živiti mohli, dobrý řád vždycky v bití dobytka mezi sebou držeti a se sousedsky snášeti mají.

Strana 269
Artikulové soudní na panstvích hr. Max. z Waldšteina (1651—4). 269 Jedenácté. Míra, váha, žejdlík, též i loket, vše jak se v krajském městě užívá, aby srovnané a scejchované a jednostejné byly, pod pokutami na to obzvláštně patenty od JMCské nařízenými. Dvanácté. Varty anebo ponůcky mezi sebou při nejmenším skrze ponocnýho, bedlivého člověka, času nočního držeti; a kdyby, čehož Bůh uchovati rač, bud oheň u kterého souseda vyšel, aneb od nějaký chasy lehké neb zběři vojanské jaký outok buď na město, vesnici, obzvláštně pak na Jeho Excell. zámky, dvory, mlejny aneb jakou koliv jinou věc opovážlivě učiniti se chtěl, tu ihned k šturmu udeřiti dáti, a všichni k bránění a přetržení toho ouhrnkem běžeti a hájiti mají, a to pod trestáním na hrdle i jmění. Třinácté. Komíny jeden každý z sousedův v každých šesti nedělích vymetati a před ohněm náležitě opatřiti dáti má, k čemuž začasté starší obecní dohlížeti mají. Jako přediva lnu a konopí žádný v domích svých sušiti ani tříti aby nedo- pouštěl, nýbrž v pazdernách, pod trestáním u vězení za 2 téhodny. A kdyby skrze to, čehož Pán Bůh u[cho]vej, oheň vyšel, tehdy trestání na hrdle by následovalo. Čtrnácté. Na roboty a všelijaké podělky, kteří čím povinni jste, ke dvorům JExc. času letního i jináč, kdy toho jaká potřeba káže, že jste až posavád velmi lenivě a váhavě předešle [se] vypravovali, a to maje ráno vypraviti, tehdy k poledni, a místo hodných dělníkův děti vysílati obvykli, a mnohokráte za sebou (sic) posílati dali, povědomé jest: a protož vám všechněm tuto se časně poroučí a v známost uvozuje, kdo by koliv po jednom napomenutí rychtáře na dílo, kde a kdy poručeno bude, se nepostavil aneb dělníka hodnyho nevyslal, mimo moci boží a slušné vejmluvy, ten každý hospodář buď v železích dělati aneb za každý promeškaný den téhoden u vězení seděti musí. Patnácté. A jakož nemalé zaneprázdnění povstává, že lidé na panstvích JExcell. i jinde na cizopanských nemálo dluhů zdělali, nyní pak lidé, chtějíce spla- ceni býti, o to se správcové jejich dopisují, ohradníma psaníma i o[b]stavuňky hro- zíce: čehož po tenkráte víceji činiti se nemá, a na konec zapovídá, žádných dluhův bez vědomí a povolení nedělati. Pakli by se který toho dopustil a ohradní psaní přišlo, ten má vedle uznání trestán býti. Šestnácté. V hospodách a krčmách pivo za pivem vždyckny míti. A kdo by piva neměl, pokutu bečku soli neb 5 tolarů propadne. Také velikých dluhův činiti se nedopustí, nýbrž když se jeden sud na dluh vezme, dluhy ať se pokaždé zaplatí. A ne aby se mělo s panskými penězi, jako snad někdy předešle, handl vésti, za- kládati a dluhy na papířích vykazovati. Co se pak nyní jakého koliv dluhu nachází, to neprodleně do důchodu písaři důchodnímu vše ať se náležitě odvede. Sedumnácté. Zbírky a kontribuce, které se sněmy a patenty nařizují, posavad od vás velmi váhavě se odvozují, a za sebou rychtářův častokráte choditi dají, mnozí

Strana 270
270 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: broukáním toho odbývati chtějí, jim se schovávají a předtím ucházejí. A jakož sice ta zlá navyklost i mezi vás vkořenila se jest, toho následujíc, čím dáleji, tím více se horšíte. A protož v tom se napomínáte všichni, kdy koliv co takových zbírek se nařizuje, sami ouřadní osoby napřed ochotně ihned odvésti, a potom na jinších chudších rychtářům napomáhati bez odkladův to vybírati, a na kancelář písaři aneb kde potřeba káže naproti quitancí odvésti. Jako i přicházelo mi k uším kolikráte také od sousedův stěžování, jedni na druhé, že nerovné rozvržení na ty zbírky od konšelův a rychtářův se činí; pročež aby všudy rovnost býti mohla, má-li kdo jakou stížnost do rychtářův, můžete se v tom jsouce tu pospolu ohlásiti, aby se pro bu- doucí řád to napraviti mohlo. Osumnácté. Co se pak důchodův Jeho Excell. dotýče, jako ourokův a všeli- jakých poplatkův, též dluhův za piva i jinších jakých pak koliv do důchodův JExc. přináležejících, sami to na oko dobře spatřujete, že časem na pilná vydání v důchodu peněz nebývá; avšak vy, kteří jakými dluhy vrchnosti povinni jste, by i mnohý s to býti mohl, bez přinucení a vězení k placení se nemá, domnívaje se, že handl svůj předešlým způsobem i penězi panskými vísti budou a takových restantů zdělají. Může to každý bedlivě rozvážiti, aby potom vrchnost, majíce sobě k tomu skrze takovou některých neposlušnost příčinu danou, s nemilostí k nim přistupovati ne- poručila. V kteréžto příčině dává se jim vejstraha, raději se pokojiti, co božího Bohu, a co vrchnosti to vrchnosti dle božího přikázání a povinnosti lidské dávati a vyplňovati. Devatenácté. Gruntové, kteří posavád pustí zůstávají, konšelé a rychtářové, kdo by buď z chalupníků, podruhův, synkův aneb čeládky který takový grunt ujíti a zase vyzdvihnouti mohl, jako i jsou-li k kterým kde na cizích gruntech jací ná- padníci, též před některými časy hospodářové neb čeládka jestli jsou kteří odešli, aby zase rychtář a konšelé po nich se ptali, a že jim to všechno předešlé provinění se odpouští a passiruje, oznámili, a zase je na grunty dosazovati hleděli. A poněvadž při mnohých těch gruntech pustých po ta pojminulá léta obilí na třetinu i jinak namnoze osíváno bylo, a kdo toho užil aneb kam se takové obrátilo, žádných po- řádných počtů z toho učiněno nejní: pročež jak při městě, tak i v vesnicích primas a rychtářové za ta pojminulá leta mají se z toho zpraviti, a co letos na ozim při kterém vyseto jest, jako i na jaře kdo bude míti co síti, budou moci sobě semena dáti časně opatřiti, a na třetinu také síti; a taková třetina, jako i co by se kde nyní jakého obilí nahotově vynacházelo, při kupování těch gruntův pustých má to přidáváno býti. A pokudž by se prodati nemohli, mají takoví gruntové na krytu a stavení od rychtářův a konšelův z té třetiny opravované býti, a dokonce jich ne- spouštěti. Jinak musejí z toho rychtář a konšelé sami právi býti. Trávy na lukách aneb ovoce v sadích, když co Pán Bůh při těch gruntech pustých naděliti ráčí,

Strana 271
Artikulové soudní na panstvích hr. Max. z Waldšteina (1651—4). 271 mají časně konšelé pronajíti a prodati, tak aby to od žádného peskováno a vykra- deno nebylo, nýbrž se speněžilo. Tolikéž o slamách, senách, hnojích, i co by koliv se kam podělo, zpráva se o tom skrze konšely učiniti má. Dvacátý. Hospodáře nedbalé rychtář a konšelé časně napomínati i vězením přidržeti mají, aby jak grunty na stavení opravovati, role osívati, potah i semeno podle nejvyšší možnosti časně sobě zaopatřiti a hospodářství svého pilni býti hleděli. Dvacátý první. Do mlejnův JExc., kde kteří lidé melivem přináležejí, kdo co má, ať nosí a vezou, a jinde pod žádným vymyšleným způsobem; bud na cizích gruntech anebo jinde koupíc, to semlíti by chtěli, aneb po domích prosa, ječmeny i pohanky dělal [sic]: v tom kdo koliv postižen bude, to všechno propadnouti mlynáři ku pomoci pronájmu toho mlejna, a k tomu za 4 téhodny u vězení krutém zůstá- vati musí. Dvacátý druhý. Do volejny JExc. lidé poddaní, kdo co bude míti na volej dáti zdělati, času postního aby nesli, pod trestáním za 4 téhodny u vězení. Dvacátý třetí. Co se pak lesův JExc. dotýče, na oko se to spatřuje, že hajní v svých povinnostech velice nedbanliví byli a jsou: ačkoliv málo kdo z lidí ku pro- daji najíti se dal, avšak z lesův dříví namnoze vyvážejí, pravíce, že je před 2 a 3 léty kupovali, vykrádati dopouštějí a přehlížejí. Pročež kdo co jakého koliv dříví v kterých lesích kdy a od koho koupeného posavad nevyvezené má, aby se z toho při rychtáři vrchním v jedné každé rychtě u přítomnosti hajných týchž lesův spraviti, a to ukázati do téhodne, oberouc sobě k tomu jistý den, hleděli. Rychtář vrchní to pořádně poznamenati a na zámek odvésti (však toliko co by skrze hajné pro- vedeného a přiznalého bylo) povinen bude. Kdo co spravedlivého koupeného míti bude a má, to aby sobě konečně do 4 neděl z lesa vyvézti a mejto vyčistiti dal, užil (?) dáleji žádnému se nepovoluje. A kdy koliv budoucně kdo co kupovati bude, to vždyckny do druhého prodaje z lesův aby vyvézti dal. Také se zapovídá škod s dobytkem na mejtách dělati od podruhův aneb chalupníkův, na zádech, trakařích i jináč dříví z lesův vykrádati, nýbrž kupovati poroučí. Na cizích gruntech dříví žádného pod pokutou jedné bečky soli žádný kupovati aby se nedopouštěl, nýbrž na gruntech JExc. jsouc, dostatek lesův kupovati. Lidé poddaní, kteří své lesy aneb hájky mají, zapovídá se jim pod přísným trestáním a takových hájkův k ruce JExc. ujetím, aby mimo svou potřebu žádnému v nich dříví neprodávali a vyvážeti nedo- pouštěli. Kdo by se toho dopustil, a bez vědomí a vůle vrchnosti co takových lid- ských aneb cizích lesův vykupoval, ten každý v pokutě jednu bečku soli propadne a dále trestán bude. Dvacátý čtvrtý. V lukách, v ohradách, štěpnicích, na paloucích aneb v cho- botích okolo Jizery, při rybnících, což na polích a poplužích pasením dobytka užívati má, abyšte toho všickni lidé doslejchaje času letního prázni byli, buď sami aneb če-

Strana 272
272 ládce své trav vykrádati a vynášeti, též s dobytkem pásti nedopouštěli, nýbrž jeden každý skutečně se vystříhali, a žádných spolkův s JExcell., vrchností svou dědičnou, nemívali, pod trestáním v kruhu za 4 dny. Dvacátý pátý. Co se pak rybníkův, Jizery a potokův JExc. k vlastnímu uží- vání přináležejících dotýče, to se vám také všechněm na konec pod nemilostivým JExc. při hrdle i jmění trestáním zapovídá, abyšte toho všeho prázni byli, a vy- krádání buď ryb, rakův pod jakým koliv zámyslem se žádný nedopouštěli. Dvacátý šestý. K stavení čeládky a dětí lidských při těchto jminulých vá- nocích dosti časně poručeno bylo, aby do 8 let stáří všichni k řízení dostaveni byli, i ty osoby, kteříž s gruntův zběhli a od některého léta jinde své vůle užívaje zůstávají: však toho posavad od mnohých se nestalo. Protož nechť každý se na to bezpečí, nedají-li se co nejdřívěji zase sem na grunty najíti, že žádnému, kdo jaké spravedlnosti mají, propuštěna budoucně býti nemá, nýbrž na JExc. se obrátí a pře- vede; a vy, kteří se stavěti povinni jste, skutečně trestáni budete. Dvacátý sedmý. Kostelníci z věcí zádušních každého roku před vrchností a panem děkanem pořádné počty abyšte činili; co jakých koliv příjmů k záduší, buď odkazův, dobročinnosti, lidských peněz skoupených, za obilí, slámy a plevy od zá- duší prodané, aneb jakých poplatkův buď z lesův, luk a rolí přináleží a vychází, spravedlivě a pravdivě do počtův svých pokládati, peněz zádušních bez vůle a vě- domí vrchnosti a pana děkana žádným vymyšleným způsobem nerozpůjčovali, nýbrž kdo čím k záduší povinen, časně před počtem zvyupomínati skutečně hleděli. A co se časně při záduší na dosti skrovný peníz opraviti a další škodu předjíti může, s tím neodkládaje, časně vše při kostele a záduší hleděti dáti opraviti a všechno dobře opatrovati, a to pod přísným trestáním a té škody z jejich vlastního vynahrazení. Dvacátý osmý. Žádný aby se v rukojemství, zvláště za člověka cizopanského, v jakékoliv příčině bez povolení vrchnosti nevydával, ani se nedlužil ani z práva vyručoval, pod pokutou 10 sáhů dříví udělání; a ten také touž pokutu nésti musí, kdo by ohradního psaní na sebe pro dluhy dopustil, a jinej nevinnej právem stavení *) Takové obstavování jiných mělo přestati podle OZZ. H. 7. stižen byl.*) Dvacáté deváté. Myslivosti všelijaké provozování s ručnicemi i jakým koliv jiným vymyšleným způsobem mají se všichni vystříhati a nedopouštěti, se psy do lesův nechoditi, nýbrž je u řetězu vázati. A jestli že by se kdo co takového opo- vážil, a s ručnicí provozujíc myslivost v lesích aneb při rybnících postihl,*) toho mají hajní, rychtářové a všickni podrychetní, jsouc jim ku pomoci, jíti a na zámek do- dati; a pakli by byla osoba z vyššího stavu, to osvědčiti a na zámek oznámiti, *) Čti: postižen byl. pod trestáním neobyčejným. Třicátý. Na lov aneb honění zajícův, když by jim poručeno bylo, aby jeden každý hospodjář sám šel aneb hodnou osobu na svém místě, a to tím ran- D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:

Strana 273
Artikulové soudní na panstvích hr. Max. z Waldšteina (1651—4). 273 něji, k které hodině by poručeno bylo, vyslati hleděl, pod pokutou desíti sáhů [dříví] udělání. Třicátý první. Cest a stezek přes obilí aneb luka jinším na škodu v nově za- rážeti žádný se dopouštěti nemá; starých pak silnic aneb stezek nehyndrovati, nýbrž časně, kde zapotřebí, napravovati. Třicátý druhý. Souhrady, ploty aneb příkopy, kde se od starodávna dělá- valy, časně propravovati [sic] a vyklízeti, a vody jeden na druhého v rolích vésti nemá, nýbrž kady stoky od starodávna bývaly, tudy ji vyváděti, pod skutečným trestáním. Třicátý třetí. Škodu jakou buď dobytkem aneb jakkoliv jináče udělal-li by jeden druhému, žádný sám sobě napravovati a moci jaké provozovati nemá, nýbrž skrze obecní to obvésti, a právem každý živ býti hleděti má. Třicátý čtvrtý. Když se obecní buď na rathouz aneb v rychtách lidé do hromady obsélají, tehdy k které hodině poručeno by bylo, všichni ouhrnkem se sejděte, a tu, co zapotřebí, všeho společně doslechněte. Podobně na zámek aneb kdekoliv komu dostaviti kdyby poručeno bylo, poslušně jeden každý má se ihned najíti dáti, pod trestáním. Třicátý pátý. Rychtářové a konšelé toho pilni buďte, jestliže by na kterého člověka Pán Bůh těžkou nemoc dopustil, ať o statku svém pořízení učiní, a kdyby kdo umřel, mnoho-li dětí a jakého statku po něm zůstalo, tehdy to všechno ihned na svršcích i jináč abyšte sepsati dali a vrchnosti o tom oznámili, tak aby ti, jimžto přináleží, spravedlivého opatření dosáhnouti mohli. Pokudž by se pak toho nestalo, tehdy k vám a statkům vašim pod dnešní den o to hleděno bude. A jakož jest také veliký neřád téměř již v zvyklost přišel, že konšelé, když tak statky buď sirotčí in- ventovati aneb lidí poddaných šacovati mají, tehdy při vykonání té obojí věci v ve- liký outraty na škodu sirotkův aneb osob, jichž se dotýče, vydávají: protož kde- koliv se taková nemírná outrata od konšelův vynajde, tu takovou outratu konšelé, kteří jsou se jí dopustili, sami zaplatiti, a od vrchnosti další trestání podniknouti musejí. Třicátý šestý. Mnozí jste sobě také za zvyk vzali, že lecjakejmis, časem zby- tečně i nepravdivě, supplikacemi, kdy se vám vidí, zanášeti a v mnohé nejplatnější práci překážku činiti se opovažují; zvláště co se dluhův dotýče, třebas jeden s druhým nepromluví ani rychtáři neřekne, hned s supplikací běží. Protož aby v tom dobrý řád byl, poněvadž rychtáře máte, nechť každý s dlužníkem a věřitelem svým nejprv o to promluviti hledí; nebude-li moci sám se srovnati a dobrovolně chtíti platiti, ať k rychtáři jde a za dopomožení žádá. Pakli by i tu nic nebylo, tehdy teprva rychtář s dlužníkem a věřitelem ať se na zámek postaví, však v jistý den, v středu aneb v sobotu k tomu terminovaný, má se mu náležitě dle možnosti dopo- Archiv Český XXIII. 35

Strana 274
274 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: možení státi. Pokudž by se kdo tak nezachoval a ňákou takovou zbytečnou věcí a k tomu ještě nepravdivě zaneprazdňoval, bude míti záplatu v kruhu sobě vyká- zanou. Však co se jinších věcí dotýče, kdyby se komu jaká křivda stala buď od rychtáře neb jiného, tomu se cesta nezamezuje; avšak v žádný jiný den kromě středy a soboty, leč by právě důležitá a nevyhnutedlná potřeba toho ukazovala, že by odkladu trpěti nemohla. Také ve středu bez napomínání rychtářové a dlužníci všichni peníze k důchodům odvádějte, a v sobotu zápisy, kdo [byl jaké kdy měl, činiti se budou. Třicátý sedmý. Služby aneb mzdy sirotkům a čeládce, jenž by svůj čas vy- sloužila a dobře se chovala, jestliže by kdo při vyjití roku nezaplatil, a na něj vrchnosti by žalováno bylo: ten každý z vězení nevyjde, dokavadž tomu sirotku aneb čeledínu náležitě zaplaceno nebude. Třicátý osmý. Rodičové dítek svých a poručníci sirotkův, bez jistého dovo- lení vrchnosti, jak k manželství tak i ven z panství na službu ani na jaké řemeslo zadávati a povolovati pod skutečným trestáním nemáte. Třicátý devátý. Vdova, sirotek aneb která souseda a sedlská dcera, která by se koliv nepoctivě chovala a kurevství dopustila, též z gruntův zběhlí obojího pohlaví, spravedlnost svou všechnu vrchnosti k ruce propadají a ztratí; a k tomu na poctivosti zmrhaná mistrem popravním ku příkladu jiným podle právního uznání ztrestána býti má. Konšelé pak a rychtářové, dopustila-li by se která takového so- domářství, toho zatajovati nijakž pod skutečným trestáním nemají. Ctyřicátý. Naposledy o nápadech a interesse, který by po takových lidech zmrhalých, zle chovalých, z gruntův zběhlých, aneb po oumrtech na vrchnost jejich dědičnou přicházeti a připadati mělo, co by se takového kdekoliv na kterých gruntech vyhledati mohlo, toho konšelé a rychtářové naproti svým hrozným závazkům zata- jovati, ani komu jinšímu, buď on kdo buď, z nápadníkův aneb věřitelův při kladení peněz za grunty křivdy činiti dopouštěti nemají, pod přísným a neproměnitedlným trestáním; nýbrž co komu spravedlivě náleží, aby to mohl učiniti a spravedlnost svůj průchod míti. Protož všichni slyšíce a vidouce, co se vám tuto z jisté vůle a milostivého i přísného nařízení JExc., vrchnosti vaší dědičné, v těchto artykulích vydaných při- kazuje a poroučí, jsem té naděje k vám, že se tak a ne jinak ve všem to zachovati vynasnažovati budete, pod skutečným trestáním a pokutami při jednom každým artykuli obsaženými; tak aby budoucně žádný slušně nevědomostí jakou, kteráž by sice žádnému nepostačovala, vymlouvati se příčiny neměl. Vepsáno ve sborníku Hradištském v knihovně univ. Pražské XV. E. 16. fol. 40—45. Datum schází, i také určité označení statků, pro které tito artikulové byli vydáni, a kdo byl pánem jich. Tento pán označuje se v artikulích toliko titulem Jeho Excellence; statky jeho ležely u řeky Jizery, o které jsou zmínky v článcích 24. a 25. Podobá se, že tyto artikule soudní vydal hrabě Maximilian z Waldšteina, kterýž také v nadpise řádu

Strana 275
Třicatero artikulů o právu dědickém na panstvích komorních (po 1651). 275 dědického, vydaného 1. února 1651, označen jest titulem JExce; po něm jeho syn Karel Ferdinand, držitel Hradiště, teprv r. 1678 stal se cís. tajným radou a nabyl titulu Excellence. Ježto článek 35. artikulů soudních zmiňuje se o kšaftech poddanských jako o věci, která se rozumí sama sebou, míním, že tito artikulové byli vydáni po 1. únoru 1651, kdy Maximilian z Waldšteina výslovně přiznal svým poddaným právo testamentu (v 23. článku řádu dědického, viz výše str. 256). Hrabě Maximilian podle Riegrova Sl. N. IX. 868b zemřel r. 1654; tedy nejpozději toho roku byli tito soudní artikulové vydáni. K letům 1651—1654 dobře se hodí jejich článek 19, jenž nařizuje o osazování gruntů, „kteří posavád pustí zůstávají,“ jakož celé znění těch artikulů hodí se do času nedlouho po skončené válce třicítileté, nikoli však do ní. 242. (1651—1700): Třicatero artikulův o právu dědickém a o nápadích po poddaných na panstvích komorních v Čechách. V archivě města Prahy v knize patentů č. 636 na listech 231—7 čtou se dolejší arti- kulové, kteříž tam byli vepsáni někdy v 18. věku; opsal je pro mne z velké ochoty dr. Josef Teige. Jest jich 30, a jsou hned v rukopise očíslovány; tři z nich opakují se na konci v ně- meckém překladě. Jednotlivé články jsou rozmanitého původu a stáří; článek 5. sám dovolává se resoluce císaře Rudolfa z roku 1584, ale některá pravidla práva dědického zde vyslovená jsou o mnoho starší; pravidlo, že po rodičích dědí napřed děti nedílné, a když by nedílných nebylo, děti oddělené (čl. 9, 10), jest zděláno podle vzoru privilegia daného králem Vladi- slavem 1497 šlechtě české; výraz jure repraesentationis, užitý v čl. 14, ukazuje, že ten článek byl složen po vydání Obnoveného Zřízení Zemského 1627. Sbírka třicíti článků byla v tento způsob sestavena ve druhé polovici 17. věku, jmenovitě teprv po 17. květnu 1651; neboť konec článku 3. a celé články 23., 25. a 28. vznikly z resoluce komory české, vydané 17. května 1651 především na panství Pardubské, kteráž jest otištěna výše na str. 257—263. Níže otisknou se artikulové, vepsaní r. 1709 do gruntovní knihy vsi Milého na panství Kornhaus- ském, kdež nachází se také 30 artikulů, jež kníže Ferdinand ze Schwarzenberka předepsal svým poddaným z Vídně 17. července 1700, a tyto artikule Schwarzenberské jsou zcela zřejmě zdělány kus za kusem podle vzoru přítomných artikulů komorních; pročež přítomná sbírka 30 artikulů komorních musila býti sestavena před rokem 1700. Opis přítomných artikulů v knize Pražské, z níž se zde podává otisk, jest dosti cha- trný; jsou v něm i chyby, které ruší smysl. Některé chyby vysvětlil jsem v poznámkách, anebo postavil jsem do hranatých závorek [], jak se co má čísti. Některé pochybnosti, jak čemu dlužno rozuměti, odstraní se, srovná-li čtenář kterýkoli přítomný článek se stejným článkem Schwarzenberským od r. 1700, tištěným níže pod rokem 1709. Některé přítomné články nabývají světla z předpisů, na něž v poznámkách odkazuji jakožto na původ. Německý překlad tří článků, jejž otiskuji na konci, nepochybně jest vyňat z úplného překladu všech 30 pravidel komorních o dědickém právě poddaných, jenž nyní není na snadě. Asi sto let po- zději vznikla myšlenka, aby tato pravidla byla vztažena na všechny poddané v Čechách a vyhlášena za zákon zemský, což se však neuskutečnilo; viz návrh takový níže při roce 1756. Artikulové, jak dalece lidé poddaní na panství JMCské [k] dědictví a ná- padům se připouští. 35*

Strana 276
276 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 1. Vdova mající děti neb bratry a sestry, neb která by žádných dětí, bratrův a sester neměla, a zase se vdáti chtěla, manželi svému třetí díl jmění svého, a více věnovati nemůže. 2. Lidé poddaní na panstvích JMCské cizí děti za vlastní své přijímati, a nemajíce svobody na to, kšaftovati, je zapisovati, zadávati, ani muž pojímaje sobě manželku vdovu s dětmi, ty [s] svými v statku svém spolčovati a za vlastní přijí- mati nemůže a nemohou. 3. Kdež od JMCské — vdově věnem neopatřené, kdyžby který muž bez dětí, bratrů a sester neb dětí jich umřel, a nápad na ni jíti měl, z zůstalého statku jejího může při nejmenším třetí díl (ačby dobře hospodařila) vydati, ostatní dva díly do důchodů JMCské ujíti — nejmilostivěji nařízeno jest; při tom se tuto zůstavuje, však na ten a takový způsob: Když by ta pozůstalost od manžela jejího pocházela. Jestliže by pak statek od rodičův týž vdovy právem dědickým neb jinak jak koliv jí spravedlivě přináležel, tedy ona jakožto při svém vlastním [se] zanechává; a to vice versa i o mužském pohlaví rozuměno býti má. *) *) Co jest obsaženo v první polovici článku 3., to nařídil na panstvích komorních již císař Rudolf, jakž vysvítá z Košínova dotazu z r. 1651 č. 1, tištěného výše str. 258; srovnej též komorní instrukci z r. 1615 čl. 47f. v AČ. XXII. str. 393. Druhá pak polovice článku 3. pochází z nařízení komory české z 2. května 1651, tištěného zde str. 263, kteréž pojato bylo též do komorní instrukce 1652—73 čl. 47f v AČ. XXII. str. 393. 4. Který by muž věnem od manželky opatřen byl, i po smrti její toho, nebo pokudž by věnem zaopatřen nebyl, třetího dílu pozůstalosti dosáhne; však k jinšímu věnovanému neb zůstalým dvoum dílům statku práva míti nemůže, nýbrž takový dětem spolu splozeným, a jestli by těch nebylo, přátelům nížepsaným způsobem k rozdělení náležeti; pakliby dětí neb jiných tak blízkých přátel se [nenacházelo, ten všechen nápad na důchod přicházeti bude. Čemuž, jestli smlouva o věno uči- něná k zapsání nepřišla, kdy toliko se podstatně provede, na překážku býti nemá. Nic méně jestli by týž statek z společného za mnoho let hospodaření a rozdělení pocházel, a zůstalá osoba se domnívala tím rozdílem sobě ublíženo býti, bude moci v té příčině při JMCské komoře České se ohlásiti a další resolucí na to očekávati. 5. Pokudžby který poddaný o statku otcovském a mateřském dílný pro- středkem smrti z tohoto světa sešel, a nemaje žádných dětí ani bratří a sester, též dětí jich, po sobě toliko manželku a vlastní matku svou neb otce v živobytí zůstavil: tehdy manželka (ač by věnem opatřena nebyla, z statku jeho na tři díly rozděleno býti má podle nejmilostivější,*) davné a svaté paměti císaře Rudolfa v letu 1584 prošlé**) resolucí) při nejmenším jednoho, otec neb mateř aneb oba spo- lečně druhého dílu užije, a k třetímu důchod JMCé právo míti bude. Pakliby man- želky ani přátel jejích k dědictví připuštěno nebylo, a rodičové neb jeden z nich toliko v živobytu zůstával, tedy třetí díl téhož statku jim propuštěn, a ostatní dva

Strana 277
Třicatero artikulů o právu dědickém na panstvích komorních (po 1651). 277 díly do důchodů obráceny býti mají. Nápodobně když rodičové neb jeden z nich s dětmi, totiž bratry a sestrami, zůstanou, z jmění umrdlého na rodiče díl třetí, a ostatní dva na děti, to jest [na] bratra a sestry z světa sešlými [sešlého] v živo- bytu se nacházející k rozdělení přicházejí. *) Rkp. nejmilostivějšího. — **) Rkp. podle. 6. Kdež vedle JMCské komory české milostivého povolení, když poddaný z světa sejde, a po sobě manželku, bratry a sestry zůstávají [zůstaví], v statku jeho manželce věno neb třetí díl, bratrům pak a sestrám neb dětem jich dva díly se poručuje; podle toho, byť toliko bratr jeden neb jedna sestra se nacházela, pokra- čovati se má. 7. A pokudžby se přitrefilo, že by se po z světa sešlém děti po přeslici, a ne po meči, to jest jednobřišní sice, avšak dvouch otcův zůstali, statek umrlého rovným dílem na vlastní toliko po meči, aneb v nepřítomnosti těch a jinších pravých nápadníkův, po sražení věna neb dílu vdově náležejícího, na důchod JMCské, a ne na děti po přeslici přicházeti, neb oni po otci svém nápadu očekávají; nic méně jedni i druhý, jestli hned první při vdání mateře dílem opatřeni nejsou, v jmění ma- teřském, odkudžkoliv na ni přicházejícím, rovných dílů dosahují. 8. Když který poddaný mužského neb ženského pohlaví prostředkem smrti časné z tohoto světa sejde, a manželky ani žádných jiných k dědictví,*) tehdy statek jeho na čem koliv záležející zcela zouplna v důchod JMCské přichází. *) Zde jest něco vypuštěno. Smysl toho článku jest obsažen také výše v článku 4. i doleji opět v čl. 12. 9. Sice kde děti po z světa sešlém otci zůstanou, předkem nevybytí synové a dcery po něm dědí. 10. Pakli by žádných nevybytých synův a dcer se nenašlo, tehdy nápad po otci [nebo] mateři na dílné syny a dcery aneb děti jejich; nápodobně po bratru dílném a sestře dílné na bratra dílného a sestru dílnou, kteřížby na panství JMCské osedlé byli a tu se nacházeli, nápad jíti má.*) *) Články 9. a 10. srovnej s předpisy č. 47b. a 47c. komorní instrukce z roku 1615 v AČ. XXII. str. 392. 11. Dcera vezmouce od otce, matky aneb bratří věno jinému věnované, přece tím toho další spravedlnosti dědické se nezbavuje, při rozdílu pak naddotčené dědické pozůstalosti, bude-li chtíti s jinými dětmi rovného a jednostejného dílu užiti, povinna bude, co prvé u věně a vejpravě přijala, to na podílu svém pora- ziti; a tož rozuměti se má o synu, k kterémuž při oženění otec díl jistý k živnosti dal a tím ho [z] statku svého nevybyl.*) *) Toto pravidlo jest srozumitelněji vysloveno v Právech Městských Koldínových F. 56. 12. Kde žádných synův a dcer, i tolikéž bratří a sester neb dětí jich,*) ani otce neb mateře před rukami není, tehdy taková odúmrt a nápad, jak již pod artikulem 4. dotknuto, důchodu JMCské, a ne jiným dalším nahoru neb dolů stu- pujícím a postraním přátelům přináleží.

Strana 278
278 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: *) Povšimnutí zasluhuje, že podle článku 12. mohly děditi také děti bratrův a se