z let 1544 a 1545. 135 čeledi hospodářské i nádenníkům, a kdo by potom platil výše nade mzdu tak vyměřenou, aby propadl 5 kop gr. č. pokuty, je-li ze stavu panského, rytířského nebo městského, a 2 kopy gr. č., je-li z lidu selského. (Snešení tištěno ve Sněmích I. 635.) Sazba mzdová při tom zamýšlená nepřišla tehdáž k místu, poněvadž prý tomu překážela města a cechové. Král v proposici ke sněmu 23. srpna 1547 znova svolil, aby stavové sepsali si potřebné artikule v příčině neřádův při čeledi a drahoty při řemeslnících v městech i o lidi zběhlé, anebo aby tu práci a moc vznesli na osoby, které by si k tomu zvolili (Sněmy II. 490). — Ten sněm zvolil k tomu 44 osob, a sice z každého kraje (jichž bylo 14) po jednom pánu a jednom rytíři, a 16 osob z Pražan a z ostatních měst krá- lovských; co by tento sněmovní výbor nařídil, to měl král dáti tisknouti k obecnému zachovávání. (Sněmy II. 502.) Dotčené osoby volené sněmem z krajův snesly se r. 1547, že kdož z lidí robotných a sedlských chtěl by se (na cizím panství) dáti najmouti za čeledína přístavního, za úkolníka nebo za nádenníka, má k tomu míti povolení od svého pána dané listem pod pečetí, jejž odevzdá zaměstnavateli, u něhož se najme; a když u něho doslouží, a chtěl by se obrátiti jinam, má od něho dostati list fedrovní a o svém zachování, jejž spolu s listem svolovacím od svého pána odevzdá novému zaměstnavateli na čas nové služby. Bez takových listů nikdo nemá přijímati (cizího poddaného) do služby, sic propadne pokutu 5 kop gr. č., je-li ze stavu panského, rytířského nebo městského nebo prelát, klášter, man, dědinník, svobodník nebo ná- pravník; pakli by sedlák najal takového, zaplatí 2 kopy gr. č. a má seděti 4 neděle ve věži. Mzda nebudiž zadržována. Kdo má poddané, může je a sirotky míti ve své službě za sluš- nou mzdu; pakli by jich sám nepotřeboval, má jim dávati takové listy, aby jinde mohli sobě vysluhovati. Cizozemec, jenž zde v zemi ještě u nikoho nesloužil, může býti přijat do služby bez listu svolovacího. V čas pilných prací na polích, lukách, vinicích a chmelnicích, totiž 1. od sv. Matouše do Všech Svatých, 2. od sv. Matěje do sv. Jiří, 3. od sv. Jana Křtitele do sv. Vavřince, mohou poddaní dělníci pracovati na cizím panství bez listovního povolení svého pána. Kolik mzdy má se platiti dělníkům nádenním pracujícím na poli, ve dvořích a mlat- cům, též tesařům a zedníkům, o tom nebyla ustanovena stejná sazba po celé zemi, nýbrž vždy tři a tři sousední kraje usnesly se mezi sebou na stejných mzdách, jež krom toho mě- nily se dílem podle počasí ročního. Kromě mzdy peněžité dávala se dělníkům obyčejně strava třikrát denně. Zapovězeno bylo pod pokutou 5 kop gr. č. dávati dělníkům mzdu větší, ale byla-li kde obvyklá mzda menší, nežli tuto bylo uloženo, ta se měla platiti i dále. Tři města Pražská uložila při této příležitosti zvláštní řád pracovní a mzdový (beze stravy) kameníkům, zedníkům, pokryvačům, přidavačům, tesařům a drvoštěpům. Obecně bylo ustanoveno, že lidé zběhlí z minulých časů, kteří se nedopustili žádného zločinu, mohou nyní bezpečně vrátiti se ku pánům, a pokoříce se, budou na milost přijati. Toto snešení nebylo vydáno za stálý zákon, nýbrž mělo „trvati a státi od tohoto sv. Martina nejprve příštího za plná tři leta pořád zběhlá“. Přišlo tedy k místu nepochybně nedlouho před 11. listopadem 1547. (Celé tištěno v Sněmích II. 518—524.) Dříve nežli uplynula dvě leta, snešení předešlé bylo opraveno a znova vyhlášeno týmž způsobem, jakým přišlo k místu. Král Ferdinand v instrukci ke sněmu zahájenému 14. února 1549 projevil své podi- vení nad tím, že nařízení o čeledi, dělnících a drahotě, jež předešle podle úrady osob z krajův k tomu vole-