s let 1553—1556. 153 nucení pode třemi sty hřivnami groší českých uručiti, že mne za pána dědičného dckami, jakž najprve dcky zemské odevřeny budú, chceš přijíti, tehdy s tebú o to stané právo i o jiné všecky půhony narovnám přátelsky.“ A on Mikoláš Zemánek jest tuto odpověď týmuž panu Hynkovi Pavlovskému dal, že tak učiniti a jemu uručiti, že jej za pána dědičného, jakž dcky zemské nejprve v Olomuci odevřeny budú, dobrovolně dckami přijíti chce. Kdež jest tak hned učinil a jemu přede mnú uručil, a Mikoláše dvořáka Simerského s Jiříkem mlynářem Radkovským prosil, aby za něj pod základem třími sty hřivnami groší českými slíbili, a že jim statek svůj všecek pod tím základem zastavuje, a že jich v tom nikoli zavésti nechce, než že jich chce beze vší škody vyvaditi, a pana Hynka Pavlovského za pána dědičného dckami, jak nejprve v Olomuci odevříny budú, dobrovolně přijíti. Kdež jsú tak učinili a za něj obadva pod tím základem slíbili. Což tuto svědčím, to jest v pravdě tak, to beru k svej víře a duši. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu sekryt svůj vlastní k tomuto listu sem přidávil. Jenž jest dán a psán na Pavlovicích v neděli po sv. Janě 1553 leta. Opsal jsem z originálu papírového, jenž byl majetkem Františka Dvorského, pozdějšího ředitele ar- chivu zemského v Praze. V letopočtu jest poslední číslice opravována, a mohl by se čísti také 1554. V pečeti přitisknuté jest na štítě jakési znamení, jako tućné W. Vzadu poznamenáno touž rukou, která psala originál: „Svědomí Mikuláše dvořáka Simerského proti Matějovi Zemánkovu.“ Matěj Zemánkův byl nejspíš syn nebož- tíka Mikuláše Zemánka, jenž o své svobodství byl připraven, a syn nepochybně chtěl býti svobodným dvo- řákem bez ohledu na ponížení otcovo. Oprostovice, Pavlovice i Simře jsou vsi v Moravě, východně od Pře- rova, jižně od Lipníka; viz o nich ve Volného topografii Přerovska str. 67, 116 —118, 274. 74. 1556, 19. října: Vrchnost Děčínská zapovídá sedlákům na hodinu okolo města Děčína provozovati živnosti městské. Günterovi z Binova (Bünau) na Děčíně a Lauenšteině žalovali měšťané na škody, které se jim dějí při pivě ode mnohých sedláků z této strany Labe (jmenuje se přes třicet sedláků, v Losdorfě, v Starém Městě, na břehu a odjinud); měšťané dokazovali svoje právo psanými privilegiemi, sedláci pak chtěli svoje staré užívání dokázati svědky. Pán rozhodl tu rozepři výrokem, dle něhož 1. sedláci nemají si osobovati žádných živností městských. 2. Na míli okolo města nemá se provozovati žádné řemeslo. 3. Pivo nemají vařiti lidé ve vsech, kromě oněch 30 vyjmenovaných, a tito mohou vařiti pivo toliko od sv. Jana Křtitele až do sv. Jakuba, a to jenom pro sebe a pro čeládku, kterou mají na stravu, a nic více, než kolik v tom čase mohou vypiti, tak aby u nich po tom čase nalezeno nebylo. Kdo by činil přes to, dá pokuty 1 kopu gr., a pivo mu bude vzato a dáno ke špitálu. Také vesničané nemají dělati sladův než ve městě, a má jim býti z jednoho korce ječmene dáno tolik sladu, jako se dává měšťanovi. Měšťané mají vařiti pivo dobré. Když by se tak nezachovali, sedláci mohou žalovati u purkmistra a rady; pakli by vinníci nedošli trestu, může býti žalováno u pána, jenž potom bude věděti kterak radu městskou potrestati. List německý daný v pondělí po sv. Havle 1556 chová se v archivě města Děčína; tento výtah z něho učinil 1840 V. V. Tomek. Archiv Český XXII. 20