z let 1464—1467. 21 Celý zápis z 27. února 1467 tištěn v AČ. IV. str. 135, potom znova v AČ. V. str. 367 s mylným datem 24. Sept. 1467. — H. Jireček v Codexu III. 2. str. 82 odjinud otiskuje ten ústupek v tato slova: „Sedláci, dědinníci a měšťané mohou pánům a rytířstvu dědictví svá svobodná bez povolení královského ve dsky klásti.“ — Nejmenovaný vrstevník, z něhož Palacký vytiskl vyňatek v Dějinách IV. 2. str. 376 pozn. 281, zaznamenal novou koncessi královskou v tato slova: Rex .. hanc etiam gratiam omnibus contulit.., ut quotiescunque quis nobilium compararet aliquos agros, singulariter a quocunque agricola, vulgari nostro dédinníka, ut sine requi- sitione regii consensus sibi id intabuletur; quod hactenus nunquam erat. Smysl nového svolení krále Jiřího byl pojímán rozličně, jakž ukazují již uvedená zkrá- cená jeho tlumočení. Dlužno při tom pamatovati, že v českých zemích za onoho věku sedláci také držívali svobodné statečky v deskách zapsané, (viz konec statutu uvedeného výše str. 14), ale šlechta směřovala k tomu, aby takových případů nepřibývalo, nýbrž ubývalo. V deskách Olumuckých, v knihách pana Procka z Kunštatu, jest při roce 1466 mimo- chodem zapsána zmínka, že sedlákům se do desk neklade; psáno tam, že Kateřina z Podhájí přijala svého bratra a jeho dědice do spolku na dědictví svém ve vsi Podhájí, kteréž jí připadlo po smrti otcově; svoloval k tomu spolku její přistojící manžel sedlák, jakýmž prý do desk se neklade: habens maritum laicum seu rusticum, quibus non intabulantur bona. (Mährische Land. tafel, Olmützer Cuda, tištěno v Brně 1856, str. 445 č. 315). Že toto pravidlo neplatilo v Moravě venkoncem, vidí se z Knihy Tovačovské, kdež okolo r. 1480 pan Ctibor Tovačovský z Cimburka vyložil tu věc obšírněji v tato slova: Také kněžím a sedlákům a těm, jenž vládyky nejsú neb panoše, ve dsky se vkládati nemá, leč z příčiny velmi hodné a z milosti pána země zvláštní a s při- volením panským, zvláště zboží znovu koupená; než kteráž prvé ve dskách mají, ta zase vkládána býti mohú. A ti, kdož taková zboží drží, vedle pánuov a zemanuov z nich odbývati mají. A měštěnín aneb sedlák muož prodati své rovni a vložiti; pakli zase v ruce panské neb zemanské vejde, víc sedlákóm vkládáno býti nemá. Také nápadové a poručenství těch zboží ne městským, ale zemským obyčejem spadají, a nižádným poručenstvím, než takovým právem (zemským), spolky a jiným opatřena býti mají, jako jiná pozemská zboží. V Brandlově vydání Knihy Tovačovské str. 64 kap. 106. — Psal o tom již Demuth v Geschichte der mährischen Landtafel (na straně XX.), přidané k tištěným deskám zemským moravským cudy Brněnské. V Čechách byl toho časů tuším asi týž obyčej a právo v té věci, jako na Moravě. Píšeť Všehrd okolo r. 1500 o menších deskách zápisných: Malé dsky jsú pro chudé zemany, kteříž zboží nemají velikých, než dvory a dědiny, a pro dědinníky i jiné všecky lidi chudé, aby ti také mohli své statky malé dskami menšími tak dobře jako bohatí zbožie svá dskami velikými, tak potřebně, tak dostatečně opatrovati. Všehrd VI. 32 ve vydání Jirečkově str. 280. — A dále u Všehrda VIII. 2 str. 352, 353 o témž po- znamenáno: (Páni Čechové) bohaté dskami velikými opatřivše, chudších jsú v zapomenutí zóstaviti nechtěli, než pro zemany nebohaté, pro dědinníky i sedláky dsky zemské menšie jsú vymyslili, aby také i ti o dědinách a statciech svých, ačkoli rovných,*) ale však dědičných a svobodných zřízenie učiniti a je opatrovati mohli beze všie ujmy, též jako páni a zemané bohatí . . . (Desky menší) tím se toliko dělí od velikých desk, že do velikých desk zbožie veliká a statkové znamenití vcházejí, a do malých statkové a dědiny rovné*) a malé se kladú . . do malých desk *) Rovný zde znamená toliko co skrovný. zápisných summa sta kop grošóv výše nevcházie.