Osobní nevolnost uzákoněna 1479—1524. 35 VladZZ. č. 292 v AČ. V. 145. Výpověď králova na sněmu v květnu 1497 učiněná čte se též v AČ. V. 471; v Emlerových Reliq. II. str. 489. 31. 1497, 20. července v Kutné Hoře král Vladislav vydal list, kterým vůbec potvr- zuje výpověď svou zde předcházející, dílem však ji mění: Někteří lidé (z vesnic) obrátili se do měst a tam se osadili, gruntové pak (na vesnici), z kterých pošli, jsou osazeni (jinak, třeba otci nebo bratřími jich); takovým bylo by obtížno, kdyby všichni měli býti z měst vydáváni; pročež s dobrovolným povolením pánův a rytířstva a s vůlí stavu městského král tímto listem vypovídá: aby na ty saháno nebylo, kteří vyšli (z vesnic) výše nad 18 let od datum tohoto listu (tedy kteří vyšli před 20. červencem 1479) a v městech na gruntech osazeni jsou; než kteří by od 18 let tak vyšli, na ty může každý sáhnouti, kdo by k nim měl právo jako ke svých lidem. Od nynějška pak kdo by bez listu výhostního ze statků panských nebo zemanských přišel do měst královských nebo do městeček a vsí jim příslušejících, anebo dal-li by který sedlák z panských nebo vládyckých gruntův syna nebo bratra do měst, nebo že by (syn jeho nebo bratr) sám přišel a v městech nebo pod jich panováním býti chtěl, též také jich dcery nebo sestry: takoví nemají býti přijímáni bez listu výhostního vydaného od pána jejich, nýbrž mají býti pánům svým vydáváni, když by tito purkmistra požádali. Pakli by jich kdo z měst nechtěl vydati, mohou úředníci toho města i celá obec býti pohnáni. Pakli by lidé z gruntův měst královských zběhli na statky panské neb vládycké, též mají býti vydáváni, a pro nevy- dání může býti poháněno. List královský z rozkázání soudu zemského byl 3. října 1497 vložen do desk zemských; tištěn byl celý Palackým v AČ. V. 481-2, též pojat do VladZZ. č. 293 v AČ. V. 145-7, kdež str. 146 schází slovo „dal-li by“, kteréž tam přeloženo „migrare dimitteret“. 32. 1498: Kdo má rukojmí za čeledína přístavného do jeho dobytí (že doslouží do lhůty), a ten čeledín by mu ušel: takový nemá o vydání čeledína posílati ani poháněti, nýbrž rukojmí se držeti. VladZZ. 285 v AČ. V. 142; odtud H. Jireček Cod. III. 2. 171. 33. 1499 v červnu na sněmu v Praze usnešeno: Rybnikáři, nádenníci a podruzi všichni mají do sv. Martina (11. listopadu) nejprve příštího dědičné pány míti; když by chtěli na dílo rybnikářské jíti, aby měli list od pána svého, a ve dvou nedělích potom aby na dílo šli, a po dodělání s listem od zaměstnavatele ve dvou nedělích po jeho datum ku pánu svému se vrátili. Kdo přijde na dílo bez listu, anebo kdo by se chtěl povalovati přes dvě neděle po datum listu, takového aby vsadili jako zločince. Kdo by přijal rybnikáře bez listu, propadni 10 kop gr. č. tomu, kdo by to naň usvědčil. Rybnikáři neb nádenníci, kteří by sobě nechtěli bráti pánův dědičných, aby do sv. Martina byli ven ze země. Cizozemci, kteří by chtěli v zemi býti, též mějte pány dědičné, vyjma žence a sekáče. Kdo by dal lotrovi list falešný, nejsa jeho pánem ani zaměstnavatelem, ten má hrdlo i statek ztratiti. Pakli by kdo přišel s listem falešným, k němuž pán by se neznal, má hned oběšen býti. Přístavný čeledín, když doslouží, má od zaměstnavatele dostati plat a list, a potom za dvě neděle opět přistáti (do služby vstoupiti) anebo k svému pánu dědičnému se vrátiti. Kdo by čeledínu nechtěl zaplatiti a list dáti, může býti od nového zaměstnavatele čeledínova obeslán z 10 kop gr. 5*