142 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: I. 27. Celeď nebo lidi zběhlé z dědin kdo by přechovával a mocí je u sebe držel, glejtem je zastávaje, že mu glejt dal: číž čeledín byl, ten má jemu (pánovi jeho oň posílají- címu?) jej vydati, sice může býti pohnán z 20 kop gr. č. (Srovnej o glejtu nález z r. 1510 zde str. 38 č. 40; ZZ. 1564 M. 27.) I. 28. List krále Vladislava o vydávání lidí zběhlých, daný v Kutné Hoře 20. července 1497, o němž viz výše str. 35 č. 31. (ZZ. 1500 čl. 293, 1564 M. 28.) I. 29. Výrok krále Vladislava (z května 1497) o vydávání lidí a sirotků zběhlých před válkou nebo po válce (1467), oznámen jest šíře výše str. 34 č. 30. (ZZ. 1500 čl. 292, 1564 М. 29.) I. 30. Kdož by čeledínu pryč kázal, nemá naň více sáhati, ani z něho poháněti. (Z r. 1494, viz zde str. 33 č. 21; ZZ. 1500 čl. 296, 1564 M. 30.) I. 31. Kdož by svému člověku kázal prodati (statek svůj jinému), a on jemu člověkem hodným osadil: má jej propustiti, a naň se více táhnouti nemá, ani z něho poháněti. Děti toho člověka, kteréž by neměly 9 let a bydlily při otci, ty mají i s otcem svým po takovém vy- prodání býti svobodny od toho pána; děti starší nad 9 let však zůstanou při svém pánu za dědičné lidi. Pobral-li pán některé děti od jich otce před jich devátým rokem ke své potřebě, nebo je rozdal na služby a na řemesla nebo jinam k vychování: ty nemají po vyprodání otce užiti svobody té, než zůstanou při pánu dědičně. (Začátek toho článku jest z r. 1491, viz zde str. 32 č. 12; ZZ. 1500 čl. 297; celý článek ze ZZ. 1549 I. 31 přešel do ZZ. 1564 M. 31.) I. 32. Nalezne-li někdo svého čeledína u číhož koli člověka (poddaného), má žádati toho člověka, aby se jím ujistil, a pak žádati pána jeho, aby mu jej vydal. Není-li ten člověk hospodář doma, má požádati rychtáře a konšelův, aby se jím (čeledínem) ujistili. Pán, na jehož právě by se to stalo, má toho člověka (čeledína) na požádání vydati jeho pánovi, sic může býti pohnán z pokuty. (Začátek z r. 1488, viz zde str. 32 č. 8; ZZ. 1500 čl. 299; ZZ. 1564 M. 33 přidány jsou nové pokuty a tresty pro neujištění i na rychtáře a konšely.) I. 33. Na statcích královských mají o čeleď a lidi zběhlé býti poháněni úředníci, kteří spravují lidi královské; a zase ti úředníci mohou poháněti jiných (o lidi odběhlé ze statků krá- lovských). Kdo vysoudí člověka s pokutou na tom úředníku, může tohoto k dostiučinění ná- lezu přidržeti listem zatykacím, anebo má-li statek na zemi, může vésti právo pro pokutu na ten statek. (Snad z r. 1500, viz zde str. 37 č. 38; ZZ. 1500 čl. 449, 1564 M. 35.) K. 30. (Taxy při dskách zemských, jdoucí společně nejvyšším úředníkům zemským, totiž nejv. komorníkovi, nejv. sudímu, nejv. písaři.) Když kdo lidem svým úrok neb roboty odpouští dskami: od každého 40 grošů českých. (ZZ. 1564 G. 5.) R. 31. Byl-li poddaný dlužen osobě ze stavů nebo poddanému, aneb postavil-li se za rukojmě (a povinnosti své nedostál), mají páni a města písemně dohlašovati se u pána dlužní- kova a žádati, aby rozkázal na něm spravedlnosti dopomoci. Nedopomůže-li, potom může každý obstavovati lidi toho pána. Předpisy o tom, kterak stavuňk se rozsuzuje. (Tento článek jest ve ZZ. 1564 rozveden ve čtyři S. 1, S. 2, S. 3, S. 4.) R. 36. O mordech opakuje se článek 189 ze ZZho 1530 (tištěný v Jirečkově vydání str. 73—76), jehož obsah, pokud se týče lidí poddaných, podán jest u výtahu zde str. 88 č. 52; byla však v tom článku později pokuta dvojnásobena, tak že když osoba ze tří stavů za- bila poddaného cizího mimo sebeobranu, měla pánovi zamordovaného dáti 300 kop gr. č.;