258 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské Dále na str. 338—343 otištěno jest „Horenské právo Engelsteinské při městě Bzenci, kteréž v nově přepsáno bylo ke dni sv. Vavřince r. 1735 od Bernarda Jakuba Hofmanna, ten čas syndikusa Bzeneckého,“ o 41 článcích, v nichž ještě více plýtvá se ukrutnými tresty; u některých přestupků jest ustanoveno, že kdo by se jich dopustil, propadne hrdlo, nebo 5 liber masa svého, nebo ruku. Souhlasím s vydavatelem, že sepsání těch artikulů musí býti mnohem starší, než jejich přepsání r. 1735, i mám za to, že pocházejí spíš z 15. než ze 16. století. V prvním článku připomíná se, že „pán náš markrabě, JMt kníže této země, jest pravý pán gruntovní hor v zemi Moravské“. Již ve válkách husitských panství Bzenecké vyšlo z rukou zeměpanských a dostalo se v držení soukromých vrchností. Proč tamější právo horenské (řád vinařský) nazývá se v nadpise svém Engelsteinským, není na jevě; ve výčtu Bzeneckých vrchností, jež Volný v topografii Hradištského kraje str. 78—79 uvádí, nevyskytá se žádný Engelstein. Artikulové toho práva horenského nepochybně nevyšli od vrchnosti, nýbrž vznikli působením soudu horenského, na němž seděl perkmistr s konšely horními; větší polovice všech 41 artikulů mají každý v úvodě formuli: „také oznamujeme,“ v ostatních článcích bývá řečeno: „také hora za právo má,“ „také toto jest zapovězeno,“ nebo „také ohla- šujeme“. 108. 1573, 3. prosince: Jan st. z Žerotína ujišťuje poddané své ze čtyř vsí k Brandýsu nad Orlicí, že z vlastní vůle uvolili se pole dvora Perenského s koňmi obdělávati jen do jeho smrti. Já Jan starší z Žerotína na Náměšti a Brandejse známo činím všem vůbec a zvláště tu, kdež náleží: Jakož jsou lidé poddaní moji ze vsí mých Sulislavě, z Hauczmanicz, Louček a od sv. Jiří*) na žádost mou na ně vzloženou z své svo- bodné a dobré vůle, beze vší povinnosti, z lásky své, kterouž ke mně jakožto ku pánu svému mají, rolí ke dvoru mému Perenskému náležité všelijakými díly kon- skými mimo předešlé povinnosti zdielowati [zdělávati], i hnoje na též rolí vyvážeti každého roku se dobrovolně do živnosti mé uvolili; kteroužto jejich poddanou lásku vděčně od nich jsem přijal a přijímám, a aby oni nebo potomci jich, lidé z týchž vsí, po smrti mé takovýmito dobrovolně uvolenými robotami povinni žádnému ne- byli, a že jejich ke mně náchylnost mně wdiecžkna [vděčná] jest, to poznati mohli: tuto milost jim obzvláštně tímto listem činím a tomu chci, aby dědicové a budoucí moji, držitelé panství Brandejského a dvora Perenského, dotčených lidí poddaných mých z vejše jmenovaných vesnic v nahoře psané mně dobrovolně svolené roboty žádným právem ani jakýmkoli vymyšleným obyčejem, mimo jejich dobrou a svo- bodnou vůli, potahovati nemohli a moci neměli. Tomu na svědomí pečeť svou vlastní k listu tomuto přivěsiti jsem poručil, jenž jest dán a psán na Kralicích ve čtvrtek po sv. Ondřeji, leta Páně tisícího pětistého sedmdesátého třetího. Opis souvěký v archivu zemském v Praze. — *) Všechny čtyři vsi leží jižně od Brandýsa, první dvě jmenují se nyní Sudislav a Oucmanice (v Palackého Popise 156 Valčmanice).