z let 1386—1396. 1406, 2. října: Arcibiskup Pražský Zbyněk Zajíc z Hasenburka slyšev stížnost svých lidí ze vsí Němčic, Měrovic a z Hrušky, náležejících k arcibiskupskému statku Kojetínu na Moravě, že nemohli dělati testamentů, a odúmrti po nich spadaly na komoru arcibiskupskou, a chtěje ten špatný obyčej vykořeniti na statcích svých a dáti příklad jiným obyvatelům své diecese, uděluje lidem z ře- čených vsí tu milost, aby statky své movité i nemovité mohli prodávati, dávati nebo odkazovati za živa i při smrti, a když by někdo zemřel bez testamentu a bez životních dědiců, aby majetek jeho připadl jeho nejbližším příbuzným, a pakli by takových nebylo, potom teprv arcibiskupovi. Privi- legium vydáno se svolením kapituly v Praze 2. října 1406, a táž ustanovení opakována v jiném privilegii daném téhož dne ve prospěch měšťanů městečka Kojetína i veškerých obyvatelů všech vsí náležejících k tomu městečku arcibiskupskému. Tištěno v Cod. dipl. Moraviae XIII. str. 479, 482 č. 439, 440. 1411, 30. března: Vládyka Jan Leskovec svým poddaným v devíti vsech dává právo, aby každý svůj statek movitý i nemovitý mohl za zdraví i v nemoci dáti a odkázati komu koliv; zemře-li kdo bez testamentu, nápad po něm jdi na nejbližší příbuzné. Jména těch vsí jsou: Schrites Střítež, Zdiarec Ždárec, Dobeschaw Dobešov, Schtök Štoky, Scheibendorf Sejdorf, Petrovice, Heroltice, Wo- nyeyaw Zvonějov, Dobronitz Dobrodín. — Dne 4. ledna 1493 potvrdili ten list držitelé statku Stří- težského Mikuláš starší a Mikuláš mladší Trčkové z Lípy a rozšířili jeho platnost na ves Néwhöfen Nové Dvory. — Z originálu v obecní truhlici ve Štokách otiskl Schlesinger v Mittheilungen des Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXII. str. 319—321. Jan biskup Litomyšlský odpustil svým poddaným všecky nápady čili odúmrti listem daným 4. února 1412, jehož český překlad ze 16. věku uveřejnil jsem v Památkách Arch. X. 359. Jest v tom privilegii jmenováno 25 biskupských vesnic, kterých to obdarování se týkalo. Ač statky Litomyšlského biskupství dostaly se potom pod pány světské, ono privilegium zůstalo v platnosti, a v 16. věku všecky vsi toho panství užívaly osvobození od odúmrtí; Tomíček v Českém Lidu VIII. (1899) 154. Také biskup Jan připomíná v tom listě, že kapitula dala mu k tomu svolení své. M. Jan Hus nejspíš r. 1414 napsal traktát ve formě dopisu k zemanovi, v němž vykládá důvody náboženské i jiné na to, že nesluší se, aby páni brali odúmrti po svých poddaných. List byl tištěn Erbenem v Sebraných spisích Husových III. 191-6; správněji podle několika rukopisů vydal jej Flajšhans ve Věstníku Kr. Č. Spol. Náuk 1902 č. V. 8. (1396, 1402): Uročný člověk poddaný aneb šafář nemóže pohnati pána svého. Subditus censualis vel šafář dominum suum citare non potest. Tak zní pravidlo tištěné Jirečkem v Codexu II. 2. str. 265 č. 71 ve staré sbírce pra- videl právních, užívané při soudě zemském, kteráž mívala nápis: Officium circa tabulas terrae. Doba, kdy ta sbírka byla sepsána, jest poněkud naznačena v posledním článku 182 (u Jirečka str. 283), kdež jest zaznamenáno, jaký nález učinili páni po půhonu Perly žida před deseti lety, totiž r. 86 (1386); podle toho by ten závěrečný článek 182 byl psán roku 1396, článek pak 71, o nějž nám jde, mohl vzniknouti před rokem 1396, nikoli však po roce 1396. Když Všehrd roku 1495 začal spisovati své dílo o právích země České, váhal odpo- věděti určitě na otázku, mohou-li či nemohou-li poddaní poháněti pány své na soud zemský; ale při opravě tohoto díla r. 1508 přidal se již na stranu těch, kdož pokládali za neslušné, aby poddaný nebo služebník poháněl pána svého (viz Všehrdovy změny textu ve vydání Jireč- kově str. 148, 150, a úvahy Palackého v Dějinách II. 2. r. 1876 str. 150 pozn. 217). Na pod- poru mínění, že poddaný nemůže poháněti pána svého, Všehrd v obojím vydání díla svého