328 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské Týž podruhové, kteří ve vsi jsou, ti předně všickni na díla viničná a jiná panská choditi mají. Jestliže by pak který, majíc své tu obydlí, choditi ani souse- dům z peněz dělati nechtěl, a jinde na grunty odcházel, toho každého rychtář s konšely vzíti má a na zámek postaviti; nebo pán takových na gruntech svých trpěti nechce, nýbrž ze vsi aby se vystěhovali a gruntů panských prázdni byli; to pod nemilostivým trestáním. A poněvadž pak tato dobrá a chvalitebná předložení zřízena jsou z poru- čení milostivého JMti pána, JMt pán ke všem té naděje bejti ráčí, že se v tom ve všem tak a nejináč jakožto věrní poddaní poslušně zachovají; a když tak učiní, JMt pán ráčí jim to svou milostí spomínati a v věcech slušných milostivě nahra- zovati. Kdož by se pak tak nezachoval, jakž tito artikulové vypovídají, ten každý jakožto neposlušný a přestupník toho chvalitebného řádu má skutečně trestán býti, takže se jím jeden každý káti má, ku příkladu jiným. Protož jednomu každému jsouc o tom oznámeno, můž se v tom věděti jak zachovati. Stalo se na zámku Nelahozeveském, v pondělí po novém létě, léta Božího tisícího pětistého osmdesátého osmého [4. ledna 1588]. A tak vzdán soud. 134. 1588: Pravidla cechu řezankářů v Domažlicích. V královském městě Domažlicích byl cech řezankářů aneb slamořezačů, kteří se svými stolicemi stávali na náměstí mezi sloupy pod podloubím blíže děkanského kostela, a z dodané jim slámy dělali hospodářům řezanku pro koně i pro hovězí dobytek, kterou odváděli ve kbelcích; za svou práci dostávali stravu a mzdu. Aby se při tom zamezily šidby, obojí rada města Domažlic roku 1588 ustanovila a obnovila řezankářům jistý řád, jenž zapsán byl do knihy městské pod názvem „nařízení mezi slamořezači.“ Každého roku byl mezi nimi usta- noven starší, a krom toho dvě osoby z obce měly k nim dohlédati. Kdo by odváděl řezanky málo nebo dlouhou, měl býti trestán šatlavou nebo na penězích. Ustanovena byla též určitá mzda, nad kterou nikdo neměl řezankářům platiti. Purkmistr a páni potvrdili také řezankářům pravidla o účastenství při službách božích v neděli a ve svátek i při pohřbích, jež oni sami předložili. Roku 1616 rada městská mzdu dřívější zvýšila, s čímž řezankáři se spokojili. Sla- mořezači přísahali „panu purkmistru, pánům radním a tolikéž pánům starším obecním i vší obci města Domažlic.“ Musili-li řezankáři býti všichni z Domažlic, či měli-li do jejich cechu přístup také obyvatelé okolních vsí, není patrno. Zprávu o tom podal Ivan Kitzberger v Českém Lidu XII. 1903 str. 438. 135. 1589, 29. června: Vrchnost Děčínská pěti vesnicím v rychtářství Liboucheckém odpouští odůmrti za náhradu. Günter z Binova (Bünau) na Schausteině jakožto vrchnost Děčínská vydal 29. června 1589 německý list tohoto smyslu: Jakož jsme s poddanými svými ve vsech řečených Künigswald,