50 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské vzal na sirotčí věc, a kdo vzal ne na sirotčí, ale to, což na tom měl; neb se toho dopouští bráti před sirotky pro chudobu člověka toho, kerýž maje tu peníze, žádá jich. It. také při některých sirotcích po rozdílu učiněném u vydání někde na- psáno, že dluhuov po otci jich zuostalých více zaplaceno, než při rozdílu vědomost o tom byla. To se tudy stalo, že věřitel k dluhu tepruov se ohlásil a to svědomím ukázal, že jest dluh spravedlivý; i tak se musil dáti a zaplatiti nad první rozdělení po rovnánie a zapsánie. Protož z toho, nemylě se, muož srozumění vzato býti, když se ti a takoví sirotci tiem zpuosobem sepsaní přečtou od počátku až do konce. Tolik napsáno na jednom listě malého folia v archivě Českého Musea, oddíl Pardubice. 41. 1523, 11. srpna: Rozsudek soudu zemského v Olomouci mezi Jemnickými a jich vrchností. V Časopise Matice Moravské 1904 str. 27—28 dr. Jan Reichert uveřejnil výtah z roz- sudku, jejž na rozkaz královský vynesl soud zemský v Olomouci na den sv. Tiburcí 1523 ve při mezi Arklebem z Boskovic a na Vranově jakožto zápisným držitelem panství Jemnického se strany jedné, a mezi měšťany Jemnickými o některá práva a povinnosti měšťanů Jemnických, nejhlavněji o roboty, jež vrchnost požadovala jednak od měšťan, jednak od obyvatelů předměstí Podolí a dvou vsí poddaných městu Jemnici, řečených Ostejkovice a Baňovice. Dr. Reichert na dotčeném místě vykládá i další spory města Jemnice s vrchností. 42. 1524 ze zřízení o ručnicích, aby s nimi nikdo nechodil. Již ve smlouvě Svatováclavské r. 1517 bylo všeobecně v Čechách zapovězeno, aby nikdo ze tří stavův ani z lidí obecných nikde nechodil nebo nejezdil s ručnicemi, a kdo by při tom postižen byl, k tomu každému aby se hledělo jako k člověku lotrovskému (bez rozdílu stavu). Pro potřebu války však lidé všech stavů mohli v domích svých ručnice chovati. Článek tento čte se v otisku smlouvy Svatováclavské ve Výboru z literatury české II. na sloupci 1235. Při Zřízení Zemském vydaném r. 1530 vytištěna byla také smlouva Svatováclavská z r. 1517, avšak článek její o ručnicích byl při tom z ní vypuštěn, jakž vidí se také v otisku, jejž pořídili r. 1882 bratří Jirečkové v knize: Zřízení Zemská království Českého XVI. věku, na str. 102, kdež mezi články 28 a 29 článek o ručnicích rovněž schází. Vypuštěn byl ten článek r. 1530 proto, že stavové čeští zatím dohodli se o rozsáhlejším zřízení o ručnicích, kteréž bylo vydáno tiskem r. 1524; v dotčeném vydání Zřízení Zemských bratří Jirečků čte se na stranách 105—109. Ve zřízení o ručnicích z r. 1524 podržena byla zásada, že choditi nebo jezditi s ruč- nicí každému a všude se zapovídá, ale při trestání postižených nastal rozdíl: osoby ze tří stavů propadaly 100 kop gr. č. tomu, kdo by je přistihl s ručnicí a na ně to provedl; pakli by postižený neměl tolik statku, měl býti vzat do vězení a nepouštěn z něho do půl leta bez vůle původa. Byl-li poddaný člověk, osedlý nebo neosedlý, postižen kdekoli s ručnicí, měl tomu, kdo jej postihl, dáti pokuty 10 kop gr. č.; neměl-li jich, měl za něho platiti jeho pán nebo ten, na jehož gruntu byl postižen, a též měl jej vydati (k věznění) pánovi toho, kdo jej po- stihl; pakli by nevydal, zaplatil by 50 kop gr. č. pokuty původovi. Bylo však opět vymíněno, že „ručnice všelijaké každý pán a rytířský člověk i města mohou jmíti na zámcích, tvrzech,