Strana I
ARCHIV ČESKY ČIII STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NAKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR. JOSEF KALOUSEK. DÍL XXII Řády selské a instrukce hospodářské 1850—1626. Vydal Josef Kalousek. V PRAZE 1905. Knihtiskárna: Dr. Ed. Grégr a syn. — V kommissi knihkupectví: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 23 dílův I.-XXII. a XXVII. Archivu Českého, sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného v díle VI. str. 3, též v díle VII. str. IV. Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného Františka Palackého v 1. 1840—1872. Počínaje dílem VII. od roku 1887 Archiv Český vychází redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní se vydavatelé mnozí; jména jejich uvedena jsou v tomto přehledu při každém čísle neboli sbírce pramenů v závorkách. A. Psaní poselací všelikého druhu: A. I. Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 . . . . . . . . . . . A. II. Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 . . . . . . . . . . . A. III. Dopisý Zvíkovské z let 1458—1477 . . . . . . . . . . . . . . A. IV. Dopisy bavorské z let 1440—1512 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. V. Dopisy Táborské 1441—1447 . . . A. VI. Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470 . . . . . . . . . . . . A. VII. Dopisy pana Alše Holického ze Šternberka 1436—1451 . . . . . . A. VIII. Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . . . . . . . . . . . A. IXa. Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445—1448 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. IXb. Dopisy Prokopa z Rabšteina 1444—1448 A. X. Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem 1413 . . . . A. XI. Dopisy pana Oldřicha z Rosenberka 1420—1453 . . . . . . . . . . A. XII. Psaní rozličných osob 1396—1440 . . . . . . . . . . . . . . A. XIII. Dopisy rodu Švamberského 1400—1479 . . . . . . . . . . . . . A. XIV. Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . . . . . . . . . . . . . A. XV. Pře Racka Kocovského s Budějovskými 1472—1484 . . . . . . . . A. XVI. Příklady listův holdovních z XV. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. XVII. Dopisy Domažlické 1450—1509 . A. XVIII. Dopisy pánův z Kolovrat 1446—1450 . . . . . . . . . . . . . A. XIX. Dopisy a zápisy pánů z Lobkovic 1433—1458 . . . . . . . . . . A. XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad 1445—1457 . . . . . . . . . . . A. XXI. Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 . . . . . . . . . . . . . A. XXII. Psaní rozličných osob 1471—1475 . . . . . . . . . . . . . . . A. XXIII. Psaní krále Matyáše Korvína do Čech 1469—1487 . . . . . . . A. XXIV. Psaní krále. Vladislava 1471—1483 . . . . . . . . . . . . . . A. XXV. Psaní Hilaria Litoměřického z roku 1467 . . . . . . . . . . . . . A. XXVI. Psaní rozličných osob 1471—1489 . . . . . . . . . . . . . A. XXVII. (Dvorský), Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1508—1520 . . . . . . . . . 1520—1526 1526, 3. bř. až 11. září díl I. I. I. strana 5—51 69—137 227—244 320—338 358—389 485—492 3—46 136—174 407—426 II. 427—443 II. II. 518—531 3—64 III. III. 285—306 368—394 III. 3—33 IV. 64—98 IV. 165—172 IV. 230—235 IV. IV. 386—397 IV. 398—412 V. 267—271b V.- 272b—310 V. 311—361 45—77 VI. 78—107 VI. 108—126 VI. VI. 127—216 1—200 VII. VIII. 161—320 IX. 1—120 1* I. I. I. II. II. A. A.

Strana IV
IV Přehled obsahu dílův I.—XXII. a XXVII. Archivu Ceského. díl strana X. 121—240 A. XXVII. (Dvorský), Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitála 1526—1528 . . . . . 1—120 XI. 1530—1532 . . . . . A. „ „ 112—173 XII. 1532—1535 . . . . . A. „ „ „ „ dodatky 1491—1520 A. 173—189 XII. . VII. 201—400 A. XXVIII. (Rezek), Dopisy rodu Hradeckého a Rosenberského 1450—1470 1—160 VIII. 1470—1475 A. A. 1475—1478 IX. 121—240 „ 1—120 1478—1506 A. X. A. XI. 121—240 1507—1519 1519—1526 A. XII. 1—111 A. XXVIII. (Mareš, Rezek, Kalousek), Dodatek k dopisům rodu Rosenberského . . . . . . . . . . . . . 1411—1526 XIV. 1—323 . VII. 401—426 A. XXIXa. (Köpl), Dopisy úřadu podkomořského Budějovským 1412—1526 . A. XXIXb. (Sedláček), Listy Perchty Lichtenšteinské z Rosenberka 1440—1475 . XI. 241—281 A. XXIXc. (Dvorský), Dopisy farářů Šimona Haberského a Jana Německo- Brodského o víře 1528 . . . . . XIV. 324— 367 . . . . . . . . . . . . . . . 1—170 XV. A. XXX. (Rezek, Mareš, Kalousek), Dopisy rodu Švamberského 1449—1526 . 1—72 A. XXXI (Dvorský), Dopisy pana Viléma z Pernšteina 1480—1520 . . . XVI. A. XXXI. (Dvorský), Dodavek k dopisům Viléma z Pernšteina 1496—1511 . 541—547 XVII. 401—560 XVIII. A. XXXIb. (Schulz), Listy do Kouřimě zaslané 1422—1513 . . . . . . . XXI. 1—185 A. XXXIb. (Schulz), Listy do Kouřimě zaslané 1513—1525 . . . . . . . . 1—276 XX. A. XXXII. (Dvorský), Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1509—1548 A. XXXIIb. (Dvorský), Dodavky k dopisům Jana a Vojtěcha z Pernšteina XX. 526—535 1514—1548 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Schulz), Listy do Budějovic zaslané 1405—1526 . . . . . . . XXI. 186—274 . (Dvorský), Dopisy Karla z Žerotína 1591—1610 1—562 . . . . . XXVII. . (Gross, Antl), Druhý dodavek k dopisům rodu Rosenberského 1409—1528 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XXI. 275—484 A. XXXIIc. A. XXXIII. A. XXXIV. B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. I. B. I. Král Václav a jednota panská 1394—1401 . . . . . . . . . . . 52—68 B. II. Zápisy Pražské obecní 1406—1429 . . . . . . . . . . . . . I. 189—226 I. 245—296 B. III. Sněmovní věci české 1440—1446 . . . . . . . . . . . . . . . 209—313 II. . . . . . . . . . B. IV. Sněmovní věci české 1446—1452 . . . . III. 181—270 B. V. Akta veřejná i sněmovní v Čechách i v Moravě 1414—1428 . . . . . 395—464 III. B. VI. Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1432—1439 . . . . . 99—164 B. VII. Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463—1468 IV. . . . . . IV. 341—385 B. VIII. Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . . . . . . . . 413—525 B. IX. Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453—1490 . . . . . IV. V. B. X. Akta veřejná i sněmovní v království Českém 1466—1500 . . . . . . 362—517 217—394 VI. . . . . B. XI. Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 241—352 X. B. XII. (Kameníček), Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412—1514 1515—1527 B. XII. 282—405 XI. B. XIII. (Rezek), Dopisy nejv. hejtmanů království Českého 1529—1531 . . . XII. 190—410 437—492 XIV. B. XIV. (Tomek), Artikule cechů Pražských 1425—1493 . . . . . . . . . 1—289 B. XV. (Teige), Registra krále Vladislava 1498—1502 . . . . . . . . . . XVIII. XX. 541—563 B. XVI. (Dvorský), Tři vášnivé projevy z války 1467, 1468 a 1469 . . . . C. Listiny soukromé. C. I. Zápisy rodu Šternberského 1386—1432 . . . . . . . . . C. II. Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1454—1488 . . . . . . . . I. 138—158 I. 297—319

Strana V
EEEEEEEETEETIS Přehled obsahu dílův T—XXII. a XXVII. Archivu Českého. XXV. (Dvorský), Listiny pánúv Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548. XX. XXVb. , Dodavky k listinám Jana a Vojtécha z Pernáteina 1511—1546 XX. . XXVI. (Gross), Mikulá$e Slepičky z Nažic závěť a její vykonání 1512. . . XXL . XXVII. (Gross), Mikuláše Petrlíka ze Stradova nadání, závět oc 1508—1525 XXI. . XXVIII. (Gross) Rybničná registra panství Krumlovského 1450—1524 . . XXI díl C. IIL. Zápisy ve vécech selskych 1389—1499 . . . . . ....... . . I. C. IV. Vypisy z desk dvorskych 1884—1456 . , .. . . . « « © © + * + + I. C. V. Výpisy z desk zemských 1391—1456 . e... ee e... ... .. II. C. VI. Zápisy (Jindficho)-Hradecké 13884—1404 . . . . ... . . . +. . II. C. VII. Zápisy Kozelské v Slezeku 1480—1571 . .. . . . . . . + + . + I. C. VII. Zśpisy rozlićnych osob 1398—1498. . , . . . . . . . + + + + II. C. IX. Zápisy klástera Chotééovského 1272—1597 . . . . . . .. .... W. C. X. Zápisy panství Pardubského 1357—1536 .. . .. ... 0. .... IV. C. XI. Zápisy Domażlickć 1404 --1526 . , . . . . . . . + + . + + « .. I. C. XII. Zápisy mésta Horazdéjovie 1417—1503 . . .. ........ . IV. C. XIII. Zápisy české v Uhfích 1445—1490 .. . ... ...... + + + IV. C. XIV. Výpisy z desk zemských 1471—1500 . . . . . SER NÁ С. XV. Zápisy váeliké o vócech soukromych 1404—1439 |, ........ VL C. XVI. (Gelakovskj), Registra hrabat Kladskych 1472—1491 . . . .... VIII. C. XVI. (Čelakovský), Dodatky z register Klad:kych 1493—1497 . . . . . . IX. €. XVII. (Tüscher), Listiny Jindfichohradecké 1388—1484. . . . . . . .. IX. C. XVII. „ ^ » 1482—1508. . . . . . . X. C. XVII. » » » 1809—1529. . . . . . xL C. XVII. » dodatky 1407—1506 ее, XI. C. XVII. (Brandi), Listiny kláštera, Źdńrskóho 1409—1529 . ..... . . TX. U. XIX. (Kalousek), Listiny klášterů Sedleckého a Skalického 1357—1541 . . XIV. O. XX. (Fmler), Listiny archivu nókdy Oleśnickóho 1348—1414 . G... XIV. C. Xx. ^ 1415—1525 . .. ... XV. C. XXI. (Iff alousek), "Listiny Zvíkovské a Orlickć 1357—1549 . . . . . . . XV. C. XXII. (Dvorský), Listiny pana Vilóma z Pernsteina 1304—-1501 . .... XVI C. XXII. » » » » » 1501—1521 . .. . XVII. C. XXII. dodavek. 1472—1518 . . XVII. C. XXIII. (Antl), Listiny kláštera Starocelskóho - 1272—1545 . . . . . . . . XVIII. O. XXIV. (Kollmann), Tistiny Brozanskć 1482—1515 ... .. . . . + + XVIII. C. C. C C C D. Vypisy právni a dájinné. . I. Seznáni svédküv (z desk dvorských) 1453—1456 . ....... . +. I. IL. Nálezy soudu dvorského 1454—-1465 . . . ... .. . . .« . .. m L III. Kniha starého pána z Rosenberka . . . ... .. . . + « « "or I. IV. Řád práva zemského, latině a Gesky . . ... ...... .... II. V. Výpisky právní a soudní z desk zemských 1287—1437 . . ... e II. VI. Pana Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské . . . . . ... . +. . « II. VIL Majestas Carolina, latinć a cesky . . . . . V V000 « .. IL VIII. Výpisky právní a soudní z desk zemských 1321—1466 . . . . . . IIL IX. Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . . . . . . . .. IV. X. Výpisky právní a soudni z desk zemskych 1889—1456 . . . . ... IV. . XI. Zfizeni zemskó króle Vladislava 1500, éesky a latiné . . . . . e. V. XII. (Kalousek), Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464 . VH. . XIII. (Čelakovský), Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . . . . УП. XIII. » » » » » 1482—1487 . . . . VIII XIII. » » » » » 1487—1491 . . . . IX. у strana 339—357 890—427 47—75 314—329 893—406 271—984 34—63 173—229 236—245 246—262 329—340 518—577 451—494 365—395 361—369 241—360 353—440 406—496 497—505 370—454 380—436 493 —560 171—285 286—343 73—560 1—283 548—563 290—308 309—521 277—595 536—540 485 — 504. 505—526 527—546 159—188 498—446 447—484 76—135 330—392 481—517 65—180 307—367 263 — 328 596—560 5—266 497—445 446—568 396—480 465—560 

Strana VI
ses o PHpPEHHPEPHHPEPUHPHEEUUEPEUEDEEEE - HRHHHHHHEESHEH Přehled obsahu dílův I.—XXII. a XXVII. Archivu Českého. dil . XIII. (Čelakovský), Registra soudu komorního, nálezy 1491—1500 . . . . X. XIII. » 1500,16. list. — 1501, 15. list. XI. n n n n XIII. » " » » » 1501, 15, list. —1509, 4. kv. XII. XIII. » n » » üvod vydavatelův ... XIII. XIII. я » » " nálezy 1508—1509 . . . . XIII XIII. » ^ » ^ svédomi 1510, 22. 4n.—20. dub. XIII. XIII. " » » » nálezy 1510, 10.-—20. dubna . XIII. XIII. ^ » » я svédomi 1510, 1. kv.— 16. list. XIII. XIII. » » » n nalezy 1510, 12.—10. listop. XIII. XIII. » » ^ » svědomí 1811, 2.led.—20. list. XIIL XIII. p » » » nálezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. n n » „ dodatky k nálezům 1502—1508 XIX. XIII. p » " svódomi 1512—1513. . . XIX. XIII. » » " ^ svědomí (k soudu dv.) 1488- 1494 XIX. XIII. » » » ^ nalezy soudu komorního 1515 XIX. XIII. ^ » » n nälezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. n n » n stand priva 1518 . . . XIX. XIII. n n " ^ pühony nevyrízené 1513—1518 XIX. XIII. n půhony 1519 . . . . . . . XIX. XIV. (Pater a), Poselství krále Jiřího do Rima k papeźi 1462 . . . . VIII. XIVb. (Brani), Registra ortelü horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514 XII. . XV. (Novdcele), Trutnovské desky manské 1455—1575 . . . . . . .. . XV. XVI. » Výpisy z knih vinničných 1358—1461 . . . . . . . . . XV. XVI. 1461—1583 . . . e. . XVIII . XVII. (Deorskj), Urbs panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360-1506) XVIL . XVIII. Pardubského a Kunétickohorskélho 1:494 . . XVII. n n XIX, n Registra rybniéná na panství Pardubském 149.4—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panstvi BydZovském 1516—1 1518 XVII. XIX. » O cidóni strub 1516—1520 . . . . . . . . . . . . . XVIL . XIX. » Smlouvy o vedeni vody 1517—1519 . . ..... XVIL XX. Z register zápisů selských na Pardubsku 1508 e... . XVIL . XXI. (Čelakovský ý), Knížky nálezů soudu zemského a komorního . ... XIX. . XXII. (Kalousek), Râdy selské a instrukce hospodátskó 1350—1626 . ... XXIL E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. . L Registra zápisü královských i obecnych 1453—1454 . . . . . . . . . L nm, n ^ (pokračování) 1454 . . . . . . . . ... IL IL „ » " (konec) 1454 . 2. 22 224 4 224406 IL . IV. Výtahy z listin rozličných 1371—1471 . . . . . enfe nf II . VI. Pabérky z pisemnostf rozliénych 1401—1420. . . . . . . . . . . . VL VIL , » vselikych 1421—1436 . . . 22 4 4 44 2 06 VI. VIII. Diplomatář Viléma z Perniteina 1804—1519 . . . . . ...... VI. IX. Zápisy o vécech Slikovskych 1480—1497 . . . . . . . . . . . . ‚ VI. X. Výpisy z register královských 1498—1502 . . .... М. XI. (miler), Zlomek register zápisů markrabství Moravského 1459 0.5.5 VIL XI. , Výpisy z českých listin c. k. knihovny Pražské 1391—1477 . VII XII. n 1477—1526 . VIIL XIII. (Tomek), Popis odcizených statků duchovenstva, postoupených komoře královské 1454 . . . . . . . . . . Ce ee 1.0000. XIV. strana 441—560 506—560 463—560 IIL—XXIV. 1—215 216—278 279— 324 325—374 315 —-405 406—545 1—58 53—T2 73—231 232--269 270—301 301—360 360—372 372—496 437—475 321—364 411—462 344—508 509—560 329—400 284—974 375-—458 459—527 521—532 533—534 535—538 539—540 476—651 1—565 498—546 175—208 444—481 465 — 579 5—44 395—450 495—547 548—565 566—591 569—604 605—679 481—566 368—379 

Strana VII
Předmluva. Snůška písemností, jížto část vyplňuje tento svazek, má býti pomůckou k sepsání dějin stavu selského v Čechách. Dílo takové vyvolil jsem si před drahnými lety za hlavní literární cíl života svého. V tom předsevzetí byl jsem utvrzen, když roku 1884 Jeho Jasnost kníže Jiří z Lobkowicz, nejvyšší maršálek zemský království Českého, z vlastního popudu věnoval značnou peněžitou částku Královské České Společnosti Náuk, aby odtud bylo honorováno »pra- gmatické dílo o historickém vývoji práva agrárního a poměrů sociálních oby- vatelstva rolnického v Čechách, počínaje 16. stoletím, až do doby nejnovější,« a dotčená Společnost vznesla na mne úkol tak vytčený. Ale práce, přes všechnu chuť mou a přes povzbuzování od jiných, po- stupuje nade všechno očekávání zdlouhavě a ukazuje se býti nesnadnější, než se každý nadál. Prameny k historii selské jsou mnohonásobné, a příliš roz- drobeny, rozptýleny; sebrání a spracování jich vyžaduje práci velikou. Já pak chtěje nechtěje, musel jsem síly své věnovati také pracem jiným. Vedle úřadu učitelského nejvíce času stála mne redakce Archivu Českého, kterou vedu od roku 1887. Když jsem byl v nejpilnějším sbírání pramenů, z přílišného namo- žení sil přišla na mne roku 1889 nervová nemoc, která úsilnou práci moji na leta zastavila a mně na vždy odňala odvahu, abych, jako dříve jsem činil, se psacím strojem pojížděl po archivech a od rána do večera opisoval si staré písemnosti. Když pomalu vracela se mi způsobilost ku práci, nastala nezbytná potřeba, abych se uskrovnil v prostředcích i abych pokračoval krokem volným; ale také jsem musel podniknouti práci pomocnou, na jakou jsem prvotně ne- myslil. Když jsem látku sebranou rozpisoval na lístky, uznal jsem toho pilnou potřebu, aby byla napřed vydána tiskem aspoň jedna část pramenů, kterou pokládám za nejdůležitější; míním písemná pravidla někdy vydávaná, aby se

Strana VIII
VIII Předmluva. jimi jako platným zákonem spravovalo obyvatelstvo vesnické v obci i v rodině, doma i na poli, nechť ta pravidla přišla k místu nařízením královským, sne- šením sněmovním nebo nálezem soudu zemského s platností pro celou zemi, nebo nařízením vrchnosti pro celé její panství nebo povolením jejím pro jedno- tlivé obce nebo osoby, nebo usnešením sousedstva v obci s platností pro celou obec, nebo smluvami mezi vrchnostmi a poddanými, anebo mezi jednotlivými sousedy obce vesnické. Sbírka moje obsahuje tedy kusy rozmanitého původu a účelu a s roz- dílnými okresy působnosti; všem však jest ta známka společna, že každý z nich v mezích svého působiště měl míti platnost jako zákon. Srovnal jsem je pořádkem časovým. Počátek učinil jsem od zákonníka zemského navrženého Karlem IV. okolo roku 1350; dále nazpět do minulosti sáhati jsem nechtěl, ježto ze starších časů nezachovaly se skoro žádné prameny práva selského, jež by se vztahovaly k celé zemi nebo k rozsáhlému panství, a to, co se za- chovalo, skoro vše vztahuje se k jednotlivým osobám nebo obcem, jest tedy příliš rozdrobené. Zakončiti míním tu snůšku zákony a nařízeními o odstra- nění moci vrchnostenské a o vyvazení půdy z břemen vrchního vlastnictví, kterými uprostřed věku XIX. proměnil se právní stav obyvatelstva vesnického. Větší rozpaky skytala otázka, které meze v ostatních stránkách měl bych své sbírce vytknouti: zdali mám přestati na pomůckách k vylíčení práv- ního a společenského života lidu selského, či mám rovněž přibírati prameny ku poznání technické stránky jeho živnosti zemědělské, v kterémžto případě by badání muselo se vztahovati na polní hospodářství vůbec, tedy také na panské a městské; zdali mám shledávati také prameny objasňující provozo- vání řemesel ve vsech; zdali moje sbírka má do sebe pojmouti také prameny o životě v městečkách, kteráž málo se lišila ode vsí a byla takořka jenom zdokonalenými vesnicemi; zdali při práci své mám přihlížeti jenom k zemi České, či mám rovněž směřovati k historii stavu selského v zemi Moravské? Z těch všech a podobných otázek zůstává mnoho v pochybnosti. Všude samo sebou nabízí se pravidlo: čím širší základ, tím pevnější stavba. Ale měl-li bych tomu svůdnému pravidlu všude povoliti, nedošel bych za svého života k žádnému konci, ani ve sbírání pramenů, neřkuli v jich spracování. Ta úvaha nutila, abych se obmezoval, a nedal lepšímu býti na pře- kážku dobrému. Pročež ve srovnalosti s programem svrchu uvedeným, po- kládám dějiny vývoje práva agrárního a poměrů sociálních obyvatelstva rol- nického v Čechách za svůj úkol, z ostatních pak právě dotčených souvislých

Strana IX
Předmluva. IX oborů a sousedních okrsků míním přibírati na pomoc jenom tolik, kolik jest potřebí ke všestrannému objasnění oboru hlavního, v úkole vytčeného. Podle toho zařídil jsem plán této sbírky. Hledíme-li k původu pravidel a k rozsahu jich působnosti, najdou se v této sbírce rozličné druhy písemností; hraničná čára mezi těmi druhy ne- bývá však určitá; naskytajíť se i předchody mezi nimi, a podřízených odrůd jest veliké množství. Přece však jest možno roztříditi všechnu tu rozmanitost v tyto tři skupiny: I. Přednost před jinými náleží předpisům platným v celé zemi České. Takové hleděl jsem shledati a zaznamenati všecky, nechť vyšly ze společné zákonodárné moci krále a stavův, nebo z pouhé moci královské, nebo z ná- lezův soudů zemských, anebo nastaly pouhým obyčejem, jenž vešel v právo zemské a konečně byl zaznamenán písemně. Takové zákony, nálezy a naří- zení větším dílem byly v novém čase již tiskem vydány a jsou proto dobře přístupny; z těch kladu do této sbírky jen krátké výtahy, a odkazuji k plným textům jinde tištěným; jiné předpisy toho druhu, jež nejsou tak na snadě, otiskuji zde v plném znění. Z Moravy přijímal jsem k tomu hlavně ty zákony, kterými se upravovaly nejdůležitější poměry lidu poddaného, jmenovitě jeho vázanost k půdě a ku pánovi, pak způsob, kterým bylo lze zbaviti se svazku s jistým panstvím, a kterak poddaný mohl s vrchností svou se souditi. Na ukázku vzal jsem také několik předpisů o tom ze Slezska. — Pozdější částce této snůšky všeobecných předpisů o stavu selském podobno jest to, co dr. Karel Grünberg uveřejnil ve svém díle, nadepsaném: Die Bauernbefreiung und die Auflösung des gutsherrlich-bäuerlichen Verhältnisses in Böhmen, Mähren und Schlesien (Leipzig 1893), zvláště v druhém svazku, jehož zvláštní titul jest: Die Regulirung der gutsherrlich-bäuerlichen Verhältnisse von 1680 bis 1848 nach den Akten. Mezi prací Grünbergovou a touto mou sbírkou jsou jak co do doby, ku které se vztahují, tak i jiné značné rozdíly: já podávám všeobecné předpisy celé nebo výtahy z nich z doby půltisícleté, Grünberg dal tisknouti jen výtahy z doby 1680—1848, a to výtahy jak z platných zákonů a nařízení, tak i z akt, dopisů a dobrých zdání, kterými se toliko pracovalo k vydání předpisů, a snažil se přihlížeti při tom jednostejně ke všem třem zemím koruny České, k Čechám, k Moravě i ke Slezsku. II. Nejpřednějším účelem při této sbírce bylo, abych uveřejnil článkovaná pravidla o právech a povinnostech vesničanů, platná na jednotlivém panství anebo jen v jednotlivé vesnici. Takové artikule mívaly dvojí rozdílný původ:

Strana X
X Předmluva. 1. Někde, zvláště za starších časů, sousedé v obci na svém soudě usnesli se o nich a vyhlásili je k obecnému zachovávání; někde domáhali se jich uznání u soudu vyššího, jinde u vrchnosti. Že taková ustanovení vychá- zela zdola od občanů, pro které platila, nazývám je samodílnými; v německých obcích po Čechách i v Moravě nazývali je Rugen, Rügen. Bývalo jich ve sku- tečnosti nepochybně mnohem více, než kolik se jich zachovalo zapsaných v knihách vesnických, jichž jest nyní na snadě málo, anebo v knihách mě- steček a měst. K nejstarším náležejí snešení některých vesnic u města Bělé pod Bezdězem z let 1370—1401, a ruga německé vsi Komořan u Mostu z r. 1479. 2. Mnohem častěji vrchnosti předpisovaly, každá na svém panství, pra- vidla o povinnostech a někdy také o právích poddaných svých; taková pra- vidla pode jmenem artikulů soudních bývala každoročně předčítána na purk- rechtních neboli obecných soudech, při nichž bývali obnovováni rychtářové a konšelé, a platily se splátky na zakoupené nemovitosti selské. To oboje, artikule samodílné i uložené od vrchnosti, jsou řády selské vlastně tak řečené. — Jiná pravidla pode jmenem instrukcí vydávaly vrchnosti svým úředníkům jednak o správě lidu poddaného, jednak o náležitém vedení hospodářství buď v celku nebo v jednotlivých oborech jeho. Nepokládal jsem za vhodné, vy- bírati z takových instrukcí jenom to, co se týče právního a sociálního posta- vení poddaných, nýbrž dal jsem je tisknouti celé, čímž do této sbírky dostalo se mnoho předpisů o technické stránce všeho hospodářství polního i lesního, jak panského tak i poddanského, též leccos o starém průmyslu zemědělském i o účetnictví na velkostatcích. Nejstarší instrukce toho druhu, které se dosud vyskytly v Čechách, byly vydány na panstvích rodu Pernšteinského okolo roku 1525, a rodu Rosenberského roku 1540, načež se rozmáhaly a vcházely v obecný obyčej, jakož současně roku 1540 vyšly také tiskem návody k obec- nému poučení. — Sem by vlastně měly se počítati také urbáře, t. j. seznamy poddaných na jednotlivých panstvích s udáním jich nemovitého majetku i po- vinností k vrchnosti, kteréžto seznamy platily za pravidlo při vymahání platů, dávek i robot; avšak urbáře jsem z této snůšky vyloučil, poněvadž by jimi vzrostla nade všechnu slušnou míru. III. Jsou také drobné prameny práva selského, listy vyšlé od vrchností pode jmenem privilegií, handfeštů a j., nebo smlouvy uzavřené mezi poddanými a vrchnostmi nebo mezi poddanými samými, anebo výpovědi smlouvčí, roz- sudky soudní a rozhodnutí královská i úřadův, kterými upravovaly se některé povinnosti a práva jedné osoby nebo jejího statku, nebo několika sousedů (jako jindy celé vsi nebo celého panství). Předměty, kterých se týkají takové

Strana XI
Předmluva. XI listy, smlouvy nebo rozhodnutí, jsou velice rozmanité, a počet takových nej- drobnějších pramenů práva selského jest téměř nekonečný. Aby všechny byly pojaty do jedné sbírky, to není možné, ani toho není zapotřebí (vyjma pro dobu nejstarší, ze které se tisknou všechny listy a listiny v diplomatářích). Zde vydávám něco takových kusů jenom jako na ukázku; vybral jsem k tomu nejzajímavější z těch, jež se mi naskytaly beze zvláštního hledání. Pojal jsem i něco formulí listů jednacích z roku 1618, jimiž osvětluje se leckterá stránka správy vrchnostenské nad lidem poddaným. O úplnost nejde při tom nikterak. Pročež nepojímal jsem ani regest a odkazů k podobným listům, jež byly již vytištěny v dřívějších dílích Archivu Českého nebo v časopisech. Valný jich počet ze země Moravské uveřejňuje nyní Vincenc Prasek při Selském Archivě, jejž od roku 1902 vydává v Olomouci. Co se týče jazyka, vydávám v této sbírce prameny české i německé bez rozdílu, i co nachází se latinského, když jen obsahem svým se hodí k osvě- tlení minulosti stavu selského v Čechách. Písemnosti dosud netištěné dávám zpravidla tisknouti celé, i když na některých jejich částkách nezáleží při mém účelu. Ale u pramenů jinde již tištěných byl jsem někdy na rozpacích, mám-li je pojmouti celé nebo toliko u výtahu. Rozhodl jsem se někdy tak, někdy onak, řídě se při tom hlavně dvojím zřetelem: jsou-li dosavadní otisky málo rozšířené, tedy málo přístupné, a je-li písemnost svým obsahem důležitá nebo řídká, ty okolnosti přimlouvaly se za otištění celého textu; a naopak, když dosavadní otisk jest dobře pří- stupný, a obsah pramene všední, méně vzácný, nebo vztahuje se ku před- mětům, na kterých při mém účelu méně záleží, tu přestával jsem na pouhém výtahu a na odkaze k staršímu tisku. V některých však případech musel jsem se odchýliti od těchto pravidel a vytisknouti pouhý výtah z rukopisu, kde by bylo lépe uveřejniti celou písemnost; takové případy mohu omluviti jenom tím, že jsem si výtah z rukopisu pořídil již před mnohými lety, kdy jsem ještě nepomýšlel vydati prameny tiskem, než toliko mínil jsem jich užiti ke spracování. To platí také o kusích z archivu Děčínského, které zde uveřejňuji podle výtahů, jež ke svému osobnímu účelu učinil si nestor mezi nynějšími historiky českými, V. V. Tomek, když roku 1840 pořádal archiv hrabat Thunů na Děčíně; výtahy jeho, jež mi laskavě zapůjčil k použití, jsou nejvíce psány česky, ač listiny panské i městské v Děčíně jsou skoro vesměs německé; když mi není možno, abych si opatřil plné opisy z Děčína v původním znění, míním, že lépe jest uveřejniti český výtah nežli nic. II*

Strana XII
XII Předmluva. Také mnozí jiní přátelé byli mi nápomocni při sestavování této sbírky, upozorňujíce mne na kusy do ní se hodící, nebo poskytujíce mi k ní pří- spěvky jimi již připravené v novém opise; jmena jich a způsob pomoci mně prokázané poznamenal jsem při jednotlivých kusích. S velkou ochotou vychá- zeli mi vstříc správcové archivů nebo knihoven, p. t. pánové: † Antonín Gindely, František Dvorský, V. J. Nováček, Václav Schulz, Čeněk Zibrt, † Josef Emler, Jaromír Čelakovský, Josef Teige, Karel Köpl, Isidor Zahradník, Jindřich Skopec, vesměs v Praze, pak † František Tyl na Vorlíku, František Tischer v Jindřichově Hradci, František Mareš v Třeboni, Hynek Gross v Kru- mlově. Jim všem i jiným mnohým, kteří mne v mé snaze přátelsky pod- porovali a bez jichž přispění by tato snůška pramenů nebyla vypadla tak hojná, vzdávám srdečné díky. Přispění právě jmenovaných přátel mimopražských bylo by však bývalo nemožné, a také moje osobní sbírání pramenů bylo by trpělo velkou ujmu, kdyby mně byly zůstaly zavřeny hlavní šlechtické archivy, dobře spořádané, kterými se země Česká může pochlubiti; pročež obzvláštními díky jsem za- vázán vysokorodým vlastníkům a ochrancům jejich, kteří mně velkodušně dali dovolení k jich používání, jmenovitě Jeho Jasnosti knížeti Adolfu Josefovi ze Schwarzenberga vévodovi Krumlovskému, i zvěčnělým již: Jeho Jasnosti kní- žeti Karlovi ze Schwarzenberga na Vorlíku, a Jeho Excellenci hraběti Jaro- mírovi Černínovi z Chudenic vládaři domu Hradeckého a Chudenického. Budiž jim vděk i čest. Práce přibývá pod rukou, sbírka zrostla daleko nad čáku, kterou jsem měl prvotně. Mínilť jsem, že dobře se vejde do jednoho svazku Archivu Če- ského; skutečně však v přítomném svazku XXII. dospěl jsem jenom do roku 1626. Pokračování od vydání Obnoveného Zřízení Zemského 1627 tiskne se ve svazku XXIII., ale počínám již tušiti, že do toho druhého svazku sotva se vejde všechen ostatek až do roku 1850. Také již nyní mám po ruce ně- které kusy starší, jež vročením svým by náležely do přítomného dílu XXII.; ty míním uveřejniti dodavkem na konci. V Praze v dubnu 1905. Josef Kalousek.

Strana 1
D. XXII. ŘÁDY SELSKÉ A INSTRUKCE HOSPODÁŘSKÉ. Vydává Josef Kalousek. 1. (Okolo r. 1350): Z Majestátu Karlova. Karel IV. hleděl království Českému opatřiti psaný zákonník, jehož osnovu hned v prvních letech svého panování sepsal nebo sepsati dal; dostala název Majestas Carolina. Karel sice ten zákonník listem ze 6. října 1355 zase odvolal, tak že zůstal jen návrhem; ale i ten návrh v moc zákona nedospělý požíval v potomních časích nemalé vážnosti a pohlíženo k němu jako k pramenu práva zemského. Tištěn byl Palackým v Archivě Českém III. str. 65—180 latinsky i se starým překladem českým nevalně zdařilým; podruhé Hermenegild Ji- reček vydal Majestát Karlův v Codexu juris Bohemici, tomi II. pars 2. na stranách 100—188, kdež k původnímu textu latinskému přidáno jest kratší přepracování v jazyce českém, nazvané Statuta zemská, kteréž pořízeno bylo nepochybně značně později v okolnostech valně změ- něných, snad teprv za krále Ladislava nebo Jiřího. Ku právním poměrům vesnickým vztahují se v Majestátu Karlově zvláště tyto články: O královských lesích: Hajný ani jiná osoba nekácej a neodvážej z nich stromů, pod ztrátou pravé ruky, vyjma souše a vývraty; nikdo neolupuj stromů lesních, pod trestem odření pravé ruky; kdo by les zapálil, buď upálen do smrti; kdo by vezl nebo plavil dříví odcizené z lesů, tomu má býti utata pravá ruka. V Archivě Českém str. 133—136 čl. 50, 54, 55, 56; u Jirečka str. 146—149 čl. 50, 54, 55, 56. Kterak poddaný člověk ve vsi nebo v městečku panském může se vyhostiti, vyprodati a vystěhovati od svého pána pod jiného pána; pán nemohl odepříti svolení k výhostu, do- stál-li poddaný všemu. V Archivě Českém str. 148 čl. 77; u Jirečka str. 160 čl. 74. Srovnej níže při roce 1460. O moci panské nad poddanými, že král vyhrazuje sobě pravomocnost hrdelní (justitiam personalem), a že pán nemá poddanému vylupovati oči, řezati nos neb utínati ruku nebo nohu. AČ. str. 153 čl. 84—87; u Jirečka str. 164 čl. 79. O měšťanech, kteří by pod nějakým pánem koupili si statek právem zákupným (em- fyteutickým, německým, purkrecht), že mají nésti poddanská břemena toho statku a státi pod

Strana 2
2 mocí pánovou; pakli by nechtěli, mohou se vyprodati; a pán rovněž může takovým měšťanům dáti výpověď, aby v roce se vystěhovali. AČ. str. 157 čl. 93, u Jirečka str. 166 čl. 82. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 2. 1352, 19. listopadu v Kostelci n. O.: Jindřich a Vaněk, synové Mikuláše z Pot- šteina, vyznávají, že jejich ovdovělá matka Alžběta koupila od Mikuláše z Dohalic rychtu jim poddanou v Kostelci nad Orlicí; vypočítávají se vsi pod tu rychtu při- náležité a jich povinnosti k ní. Nos Henricus et Wanco fratres de Potenstein ad universorum noticiam vo- lumus pervenire, quod mater nostra dilecta domina Elizabeth, relicta nostri geni- toris domini Nicolai de Potenstein, rite et racionabiliter aput discretum virum Nicolaum de Dohalicz suamque conthoralem dominam Juditham judicium nostrum in Kostelecz, ubi ad nos jure hereditario habere dinoscitur [sic], libere emit, cum omnibus utilitatibus ac proventibus infra scriptis universis, cui judicio sicut ab an- tiquo tempore est assignatum [sic], videlicet alterum dimidium laneum agrorum et pratorum, cum allodio dicte civitati adjacenti, et duos bancos pannum, singulisque diebus fori a quolibet sutore unum parvum denarium, qui halerz vulgariter nun- cupatur, a quolibet salsatore per unum parvum, singulique institores per unum parvum; cum tercio denario ipsius judicii omnium proventuum ac utilitatum; cum fluminis piscacione ab antiquo ponte usque ad metas fluminis plebani. Quod quilibet hospes in civitate aut apud civitatem Kostelecz in festo Nativitatis Christi ad dictum judicium juxta suam facultatem suo honore tenetur visitare [sic]. Hec sunt ville, que de jure spectant ad judicium prefatum, scilicet Sincow, Dudleb, Ribna, Longa Elhota cum Elhota Minori, Korit, Kozoder, Stradin, cum qualibet judicii utilitate. Ita tamen: quod villa dicta Sincow hominesque ibidem annuatim quolibet judicio arbitrali prandium dare tenentur, cum tercio denario judiciali. Villa Dudleb: qui- libet hospes dare tenetur in festo s. Wenceslay ad dictum judicium unum pullum, et secundum in festo Christi, cum tercio denario judiciali, et de quolibet lanco in festo Pasche XVI ova pullorum. In villa Ribna quilibet hospes in festo s. Wenceslai unum pullum, et secundum in festo Christi, et in Pascha tota villa unam sexagenam ovorum dare tenentur, tercio denario adjungente. Longa Elhota: omni judicio arbi- trali quilibet hospes hostiatim duos parvos, cum tercio denario judiciali. Elhota Minor : quilibet hospes in festo Wenceslai unum pullum, et secundum in festo Christi, ac omnes unam sexagenam ovorum, cum tercio denario. Sed iste ville: Korit, Ko- zoder, Stradin cum tercio denario tantummodo spectant ad judicium prenotatum. Et si alique res furate fuerint recepte, juxta scabinorum abjudicancium et gladiorum eorumdem terciam partem tenetur obtinere, cum tercia culpa judiciali. Damus eciam

Strana 3
z let 1352—1358. 3 predicte matri nostre dilecte prefatum judicium vendendi, dandi et obligandi cui- cunque voluerit libere potestatem, eo salvo jure, quemadmodum ipsa emit. Datum et actum in Kostelecz, presentibus nobilibus viris, dominis domino Benessio de Wartenberk, domino Czencone fratre nostro dilecto eciam de Potenstein, domino Hermano et Ulrico fratribus de Richenberch, et Marzicone de Horek, quorum sigilla ad nostram peticionem cum nostris sigillis de ipsorum certa sciencia omnium prescriptorum in testimonium presentibus sunt appensa. A. Dni. M'CCC°LII° dic sancte Elizabeth vidue. Original pergamenový chová se nyní v museu města Kostelce nad Orlicí; po přivěšených někdy sedmi pečetech zbyly v něm jenom proseknuté dírky pro závěsné řemínky a při jedné dírce přilepený zbytek tako- vého řemínku. Na rubu napsáno rukou z první polovice 16. věku: „Na skaupení rychty a kteří k saudu do Kostelce přísedící sau.“ Sloh té listiny jest na několika místech hrubě vadný, písmo jest však slušné a dobře čitatelné. — Obsah vysvětluje se poněkud výtahem, jejž Zoubek v Pam. arch. VII. 91 uveřejnil z jiného pra- mene, dle něhož Čeněk z Potšteina 24. dubna 1341 prodal rychtu v Kostelci s půldruhým lánem polí Miku- lášovi z Dohalic. Rozumí se, že vrchnostenské právo nad tou rychtou i po prodeji zůstalo při panství Pot- šteinském; když Alžběta z Potšteina, vdova po Mikulášovi (zahynulém r. 1339 na hradě Potšteině, dobytém od markrabí Karla), roku 1352 koupila tu rychtu zpět od Mikuláše z Dohalic, dle slov naší listiny vrchnost nad rychtou náležela již Jindřichovi a Vaňkovi z Potšteina, a jejich bratr Čeněk byl při tom jenom svědkem; mu- selo tedy zatím panství Potšteinské přejíti od Čeňka na Jindřicha a Vaňka. O přítomné listině z roku 1352 Zoubek v Pam. VII. 91 má zvěst docela mylnou, že prý bratří Jetřich a Vaněk z Potšteina tou listinou potvrdili onen prodej rychty Kostelecké z roku 1341, a že se to stalo dne 19. listopadu 1356; z těchto chyb Zoubek ve Vypsání hradu Potšteina str. 10 opravil jen jednu, postaviv na místo mylného jmena Jetřich správné Jindřich; tak přešla ta zvěst do Laškovy monografie okresu Kosteleckého v Hejtmanství Rychnovském str. 221. Leto- počet MCCCLII (1352) jest v originále zcela zřetelný. Jest to nejstarší listina, která se v Kostelci zachovala; listina z roku 1341 nenachází se v tamnějším museu městském, a ovšem ani potvrzení prodeje datované r. 1356, o němž zpráva vznikla jenom několikerým omylem ze zpátečné koupě osvědčené r. 1352. Ves Synkov leží půl hodiny cesty na sever od Kostelce, ves Doudleby skoro 4 kilometry k východu. Rybnou rozumí se nynější ves Suchá Rybná, ležící na výšině 3 km na jihovýchod od Kostelce. Lhot jest ne- daleko Kostelce několik na vybranou; z nich podle nynější rozlohy mohla by se nazvati dlouhou jenom ves Lhota 1 km dlouhá, stojící 2 km jižně od Kostelce; združené názvy Dlouhá Lhota a Menší Lhota v listině-upomí- nají však na nynější Velkou Lhotu a Malou Lhotu, kteréž jsou vzdáleny 8 km na jihovýchod od Kostelce; odtudž přes 3 km na cestě k Rychnovu stojí Lhotka, nyní dvůr poplužní (Kostelecký), rozdílný ode Lhotky, Rychnovského dvora poplužního, vzdáleného málo přes 1 km od Rychnova. Koryta (plural) a Kozodry jsou vsi okolo 3 km na jih od Kostelce. Stradiny byla ves při pravém břehu Orlice jižně od Častolovic a západně od nynějšího Kosteleckého zámeckého parku, kdež dosud slove ve Stradinách a v zemi nacházejí se zbytky staveb. Jako k soudu města Kostelce náležely některé vesnice, tak bylo také při soudě města Bělé pod Bezdězem; k tomu soudu každá ves platila ročně jistou částku peněz, jež sluly peníze popravní, pecunia lictoralis; jejich seznamy z let 1418, 1452 a 1500 čtou se na stranách VI—VIII v „Listinách a zápisích Bělských o věcech městských a sedlských z let 1345—1708“, kteréž vydal jsem r. 1889 nákladem Kr. Č. Společnosti Nauk, stran 154, 4.° 3. 1358: Císař Karel IV. káže zakládati vinice okolo Prahy i jinde po Čechách a před- pisuje řády o tom. 1358, 16. února Karel IV. nařizuje, aby ve třech mílích okolo Prahy dělaly se vi- nice. Vinaři po uplynutí 12 let od založení vinice budou platiti desátek vlastníkovi půdy. Konšelé Staroměstští budou ustanovovati perkmistra hor viničních, trestati pychy a souditi 1*

Strana 4
4 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské rozepře o vinice. — Německý originál tištěn v Čelakovského Privilegiích Pražských str. 107 č. 66, pozdní český překlad tamže str. 110; starší český překlad uveřejnil dr. Nováček v AČ. XV. str. 511 č. 1. Viz též H. Jirečka Codex II. 3 str. 323—330. 1358, 12. května Karel IV. nařizuje po celém království Českém, aby každý, buda vyzván od perkmistra hor viničných, na svých pozemcích dělal vinice anebo právo k tomu postoupil jiné osobě; který vlastník půdy by neuposlechl, ztratí právo k desátku z vinic, jež by založil jiný na jeho pozemcích. — Latinský originál tištěn Pelzelem, Kaiser Karl IV., 2. Theil, Urkundenbuch str. 234 č. 229; též Čelakovský v Privilegiích Pražských str. 113 č. 68, tamže pozdní český překlad str. 115; starší český překlad vytiskl Nováček v AČ. XV. str. 512 mezi Výpisy z knih viničných z let 1358—1461 a 1461—1583, kteréž vyplňují v AČ. XV. str. 509—560 a XVIII. str. 322—400. Takováž práva viničná, jako Praze, byla udělena městu Kadani r. 1374 a 1391, Mostu 1374 a 1416, a Žatci 1499; viz v Čelakovského Privilegiích měst venkovských str. 544-5, 682, 833, 923-6, 1168. 4. 1370—1401: Řády vesnické usnesené nebo vysouzené obcemi samými. Několik takových pravidel, jež si daly obce vesnické, zapsáno jest v knihách města Bělé pod Bezdězem, z nichž jsem je spolu s jinými záznamy vydal tiskem v „Listinách a zá- pisech Bělských“, zmíněných v poznámce k číslu 2. str. 3. Z doby předhusitské jsou tyto: (1370) Z usnešení obce Vrátenské sousedé tamější nemají míti vlastních stád, ale společná stáda tři nebo čtyři. Tištěno na str. 7 č. 13. (1376) Oldřich bývalý purkrabí Bezdězský a Pešík rychtář Bělský přátelsky rozsu- zují rozepři mezi obcemi vsí Ždára a Kruhu a mezi Divišem panošem z Kruhu o údolí mezi Žďárem a Kruhem. Str. 9 č. 18. 1389: V obci Chotětově všichni musejí pásti svůj dobytek společně; zvláště pásti dovoluje se jen tomu, kdo by tam měl 4 lány svobodné, ne úročné. Str. 14 č. 30. 1402, 8. prosince: Rozsudek soudu Nymburského mezi obcí Sudomířskou a Waldekem držitelem polností rychty tamější: kdo drže dva lány svobodné, chce užívati pastev obecních, ať také platí s jinými sousedy osep pastevní. Str. 23 č. 44. Pozdější samodílné řády selské ze vsí v okolí města Bělé viz níže při roce 1501. 5. 1380, 26. července: Nález panský učiněný na Špilberku: aby žádný obyvatel země Moravské nepřijímal u sebe poddaného měšťana nebo sedláka, který by neměl listu zhostného od svého pána; pakli by přijal člověka zběhlého, bude povinen vrátiti jej i s majetkem jeho. Anno Domini millesimo trecentesimo LXXX, in crastino s. Jacobi Majoris in castro Spilberg, serenissimus princeps et dominus d. Jodocus marchio et dominus terre Moravie, nobilis dominus Benessius de Wartenberg ciusdem terre Moravie ca- pitaneus [vyčteno ještě 28 jiných pánů], omnes terre Moravie bonum considerantes, simul unanimiter una voce dictaverunt, et concorditer, non compulsi, sed ex mera

Strana 5
z let 1358—1380. 5 bona et libera sentenciaverunt voluntate, consencientes intabulari: quod nullus in terra Moravie residens, cuiuscunque eminencie seu condicionis fuerit, ab alio in eadem terra Moravie residente, cuiuscunque eciam eminencie vel condicionis extiterit, debet aliquem civem, rusticum acceptare, donec a domino suo literam domini sui sigillo sigillatam iidem cives, rustici apportaverint, eos fore per eundem dominum ipsorum liberos dimissos et solutos. Et si quis horum civium, rusticorum ad aliquem in terra Moravie residentem fugam dederit, idem cum omnibus et singulis bonis, cum quibus effectus est fugitivus, ipsum aut ipsos ei, a quo fugit vel fugierunt, resti- tuere teneatur. Landtafel d. M. Mähren, Brünner Cuda pg. 143 č. 766. Též tištěno v Čas. Č. Musea 1845 str. 704. — Tento zákon platil v Moravě i v pozdějších stoletích. Že člověk zběhlý měl býti vrácen, praví Kniha To- vačovská, vyd. Brandl str. 109 kap. 194; to opakuje Kniha Drnovská, vyd. Brandl str. 97, s doložením, že kdož by zběhlého vydati nechtěl, může býti pohnán z 25 kop gr. č. 6. 1380, 11. listopadu na Polné. Jan Ptáček z Pirkšteina Václavovi Dvořákovi ve vsi Hrbově na panství Polenském dává dva lány se vší zvolí a s příslušenstvím v nápravu s povinností služby se samostřílem na koni a poselstvování, s právem prodeje. My Jan pravený Ptáček z Pirkenstainu známo činíme tímto listem všem, kdož jej čísti aneb čtouce slyšeti bude: že poznajíce a hodné uptání majíce o věrné služby, kteroužto věrný náš a poctivý muž Václav Dvořák z Hrbova nám se jest pozorně zalíbil, a budoucně tím hotově [sic] líbiti se moci bude; pročež s dobrým rozmyslem a zdravou našich věrných radou, mocí naší jakožto pán toho zboží a panství Polnického jemu Václavovi a jeho dědicům a náměstkům budoucím v naší vsi řečené Hrbov dva lány dědiny s rolí ornou i neornou, s křovinami, s lu- kami, se vší zvolí a příslušenstvím, a zvláště s potóčkem od mlejna Hrbovskýho až po Brskovský most, jakož i rybník v tom místě ležící pod dvorem Hrbovským, dali jsme a obdařili, dáváme a obdarujem, usuzujíce tímto listem a chtějíce, aby on Václav a náměstkové jeho budoucí těch dvouch lánův s jejich příslušenstvím nahoře psaným požívajíce, nám a našim budoucím pánům Polnickým v času potřebném s jedním samostřelem věrně sloužili. A jestliže by jim v našich službách nebo poselství neštěstím kůň měl zahynouti, za ten jim podobným zaplacením má učiněno býti [sic]. A kde by se jim v našem poselství událo přes noc zůstati, tak že by ten den, kterýž by posláni byli, vrátiti se nemohli: tehdy od nás anebo od našich budoucích po- dobnou stravou, při kteréž by vyjeti a navrátiti se mohli, mají opatřeni býti. Také nadepsa- nému Václavovi a jeho dědicům a náměstkům budoucím z obzvláštní naší milosti přejem tu již řečenou nápravu, až by jim toho potřebí bylo, v témž právě, jakož sami mají, prodati osobám takovým, jimž by naše služby dotčené v ničem nebyly meškány [sic]. Ty všecky věci psané v tomto listu chceme věčně držány a v celosti zachovány býti Václavovi nadepsanému a jeho dědicům a náměstkům budoucím, a naše budoucí pány Polnické k témuž zavazujíce tímto listem, ku kterémuž na vědomí i na pevnost stálého utvrzení pečeť naši přivěsiti kázali jsme. Jenž psán jest a dán v Polné na den blahoslaveného Martina mučedlníka slavného, letha Páně tisícího třistého osmdesátého. (L. S.)

Strana 6
6 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské List tento s některým obmezením byl potvrzen dne 2. ledna 1782 od tehdejší vrchnosti a do toho potvrzení celý vepsán (viz níže pod tím datem); z toho potvrzení opsali jej p. August Sedlák a dr. Václav Řezníček. Majetník té usedlosti v Hrbově dosud jmenuje se Dvořák, a dle rodinné tradice jest potomkem onoho prvního obdarovaného nápravníka Václava Dvořáka. Český text této listiny jistě není originálem, nýbrž pře- kladem z latiny nemnoho obratným, učiněným nejspíš v 15. století; některé chyby vznikly nepochybně dalším přepisováním až do r. 1782. Zoubek v Památkách arch. IX. 596 píše o Hrbovu, že tu ves pan Ptáček dal za svou duši ke špitálu Polenskému, neudává však kdy a který; na Polné vládli tři Ptáčkové, hořejší Jan od r. 1356, pak 1398—1419 jeho syn Jan, a konečně tohoto syn proslulý Hynce do r. 1444. 7. (1386), 1412: Arcibiskup Pražský a biskup Litomyšlský odřekli se odúmrtí selských na svých statcích. Ve 14. věku právní a hmotné postavení poddaného lidu v Čechách i v Moravě počalo se horšiti tím prostředkem, že vrchnosti, zemřel-li jejich usedlý poddaný bez dětí, chápaly se statku po něm zbylého pode jménem odúmrti a nakládaly s ním podle své vůle. Na Moravě tento obyčej byl šířen i z moci zeměpanské. Markrabí Jan jedním dnem 25. března 1363 devíti nadaným klášterům v zemi Moravské vydal privilegia, kterými ty kláštery a jejich poddané osvobodil od všeliké pravo- mocnosti úředníků zemských, s tím doložením, že nikdo nemá se vkládati do odúmrtí po poddaných jejich, nýbrž ty že mají náležeti klášterům (decernentes virtute presencium, ut de bonis decedencium subditorum vestrorum nullus se presumat intromittere, sed ipsa debent ad vestram disposicionem perpetuo pertinere); takové privilegium dané klášteru Vyzovickému tištěno jest v AČ. XIV. str. 506 č. 15; stejná privilegia klášterů Oslavanského, Starobrněnského P. Marie, Žďárského, Novoříšského, Znojemského sv. Kláry, Velehradského, Zabrdovického a Louckého čtou se v Cod. dipl. Mor. IX. str. 222—228 č. 305 312. Třetí arcibiskup Pražský Jan z Jenšteina pokládal braní odúmrtí poddanských za věc neslušnou a náboženstvím zapovězenou; pročež vymohl si, ač ne bez odporu, svolení kapituly a vydal nařízení svým úředníkům, aby na statcích arcibiskupských odúmrti nebyly brány, nýbrž aby poddaným arcibiskupovým bylo dovoleno činiti pořízení o svých statcích za živa nebo na případ smrti, a když by který zemřel bez dětí a bez poslední vůle, aby jeho statek připadl příbuzným jeho. Nařízení arcibiskupovo, avšak bez datum, zachovalo se v traktátě, kterým je bránil arcibiskupský generální vikář Kuneš z Třebovle proti Vojtěchovi Rankovu z Ježova; výtah z traktátu Kunšova s formulí mandátu arcibiskupského vytiskl Höfler v Geschichtschreiber der husitischen Bewegung II. str. 48; některé Höflerovy chyby ve čtení opravil Loserth v Bei- träge zur Gesch. d. hus. Bewegung II., Archiv f. österr. Gesch. LVII. Bd. pg. 232 nota 3, pg. 241 n. 2. Proti odporu Vojtěcha Rankova také arcibiskup Jan z Jenšteina napsal traktát o odúmrtech, jejž jsem vydal tiskem v Zasedacích Zprávách Kr. Č. Spol. Náuk 1882, 167—186, kdež str. 170 jsem dokázal velkou toho pravděpodobnost, že mandát arcibiskupův o nebraní odúmrtí byl vydán roku 1386. — Srovnej o té věci Palackého Gedenkblätter 95; pojednání H. Jirečka v ČČMus. 1872, 137; Ferd. Tadry v ČČMus. 1879, 564. V listě Olomouckého biskupa Lacka z Kravař z dne 15. dubna 1406 (CDMor. XIII. str. 448 č. 413) dočítáme se určitého vymezení rozsahu odúmrtního práva, že totiž v zemi Moravské vrch- nosti měly obyčej, bráti v odúmrť statek movitý i nemovitý po zemřelém poddaném, který by neza- nechal po sobě manželských životních dědiců, aneb když by děti jeho byly od něho odděleny; na- proti tomu obyčeji, jejž zavrhuje, biskup Lacek udělil svému městečku Modřicům takové privilegium, že statek po poddaném má připadati na syny, dcery, bratry, sestry i jiné další příbuzné, i také tehdáž, když by byli statkem odděleni od zůstavitele.

Strana 7
z let 1386—1396. 1406, 2. října: Arcibiskup Pražský Zbyněk Zajíc z Hasenburka slyšev stížnost svých lidí ze vsí Němčic, Měrovic a z Hrušky, náležejících k arcibiskupskému statku Kojetínu na Moravě, že nemohli dělati testamentů, a odúmrti po nich spadaly na komoru arcibiskupskou, a chtěje ten špatný obyčej vykořeniti na statcích svých a dáti příklad jiným obyvatelům své diecese, uděluje lidem z ře- čených vsí tu milost, aby statky své movité i nemovité mohli prodávati, dávati nebo odkazovati za živa i při smrti, a když by někdo zemřel bez testamentu a bez životních dědiců, aby majetek jeho připadl jeho nejbližším příbuzným, a pakli by takových nebylo, potom teprv arcibiskupovi. Privi- legium vydáno se svolením kapituly v Praze 2. října 1406, a táž ustanovení opakována v jiném privilegii daném téhož dne ve prospěch měšťanů městečka Kojetína i veškerých obyvatelů všech vsí náležejících k tomu městečku arcibiskupskému. Tištěno v Cod. dipl. Moraviae XIII. str. 479, 482 č. 439, 440. 1411, 30. března: Vládyka Jan Leskovec svým poddaným v devíti vsech dává právo, aby každý svůj statek movitý i nemovitý mohl za zdraví i v nemoci dáti a odkázati komu koliv; zemře-li kdo bez testamentu, nápad po něm jdi na nejbližší příbuzné. Jména těch vsí jsou: Schrites Střítež, Zdiarec Ždárec, Dobeschaw Dobešov, Schtök Štoky, Scheibendorf Sejdorf, Petrovice, Heroltice, Wo- nyeyaw Zvonějov, Dobronitz Dobrodín. — Dne 4. ledna 1493 potvrdili ten list držitelé statku Stří- težského Mikuláš starší a Mikuláš mladší Trčkové z Lípy a rozšířili jeho platnost na ves Néwhöfen Nové Dvory. — Z originálu v obecní truhlici ve Štokách otiskl Schlesinger v Mittheilungen des Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXII. str. 319—321. Jan biskup Litomyšlský odpustil svým poddaným všecky nápady čili odúmrti listem daným 4. února 1412, jehož český překlad ze 16. věku uveřejnil jsem v Památkách Arch. X. 359. Jest v tom privilegii jmenováno 25 biskupských vesnic, kterých to obdarování se týkalo. Ač statky Litomyšlského biskupství dostaly se potom pod pány světské, ono privilegium zůstalo v platnosti, a v 16. věku všecky vsi toho panství užívaly osvobození od odúmrtí; Tomíček v Českém Lidu VIII. (1899) 154. Také biskup Jan připomíná v tom listě, že kapitula dala mu k tomu svolení své. M. Jan Hus nejspíš r. 1414 napsal traktát ve formě dopisu k zemanovi, v němž vykládá důvody náboženské i jiné na to, že nesluší se, aby páni brali odúmrti po svých poddaných. List byl tištěn Erbenem v Sebraných spisích Husových III. 191-6; správněji podle několika rukopisů vydal jej Flajšhans ve Věstníku Kr. Č. Spol. Náuk 1902 č. V. 8. (1396, 1402): Uročný člověk poddaný aneb šafář nemóže pohnati pána svého. Subditus censualis vel šafář dominum suum citare non potest. Tak zní pravidlo tištěné Jirečkem v Codexu II. 2. str. 265 č. 71 ve staré sbírce pra- videl právních, užívané při soudě zemském, kteráž mívala nápis: Officium circa tabulas terrae. Doba, kdy ta sbírka byla sepsána, jest poněkud naznačena v posledním článku 182 (u Jirečka str. 283), kdež jest zaznamenáno, jaký nález učinili páni po půhonu Perly žida před deseti lety, totiž r. 86 (1386); podle toho by ten závěrečný článek 182 byl psán roku 1396, článek pak 71, o nějž nám jde, mohl vzniknouti před rokem 1396, nikoli však po roce 1396. Když Všehrd roku 1495 začal spisovati své dílo o právích země České, váhal odpo- věděti určitě na otázku, mohou-li či nemohou-li poddaní poháněti pány své na soud zemský; ale při opravě tohoto díla r. 1508 přidal se již na stranu těch, kdož pokládali za neslušné, aby poddaný nebo služebník poháněl pána svého (viz Všehrdovy změny textu ve vydání Jireč- kově str. 148, 150, a úvahy Palackého v Dějinách II. 2. r. 1876 str. 150 pozn. 217). Na pod- poru mínění, že poddaný nemůže poháněti pána svého, Všehrd v obojím vydání díla svého

Strana 8
8 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské odkazuje k dvěma nálezům (str. 150), že jeden stojí v červených půhonných, kdež Martin z Litovic pohání Viléma ze Žďáru, a druhý v bílých půhonných, kdež Michal Švorcl z Krupky pohání Tiemu z Koldic. Oba nálezy se zachovaly ve výpisích z desk; druhý jest z 15. června 1495, a viz o něm níže při roce 1495. Prvnější nález z Červených půhonných desk, do nichž psalo se v letech 1389—1404, dal vytisknouti Palacký v AČ. IV. str. 503 č. 319 podle rukopisu Talmberského, a znova Emler v Reliq. I. str. 82. Nález není datován, ale podle pořadí, v jakém stojí v rukopise Talmberském, lze souditi, že byl učiněn roku 1402. Jest mu tak rozuměti, že lidé, jichž jmenem Martin z Litovic pohnal Viléma ze Žďára, bývali někdy dříve úročníky a poddanými tohoto Viléma, ale popírali to; tu úředníci větší i menší nalezli za právo, aby pohnaný Vilém dokázal svědectvím nebo dskami, že původové bývali jeho poddanými, a dokáže-li to, k tomu případu dále nalezli, že ti lidé nemohou a nemohli ho poháněti; slovně: Beneficiarii majores et minores invenerunt pro jure, quod dictus citatus debet probare, ipsos actores fuisse homines suos, bono testimonio vel per tabulas; et si probaverit, tunc invenerunt, quod ipsum citare non possunt nec potuerunt. Vilém ze Žďára chtěl dokazovati dskami, že bývali jeho poddanými; ale původové (s Martinem z Litovic) nevyčkavše důkazu odstoupili; tedy bylo po půhonu. Právní pravidlo hořejší, zaznamenané r. 1396 nebo dříve, a nález z roku 1402, jehož se dovolává Všehrd, pocházejí tedy skoro ze stejné doby a jsou si obsahem skoro rovny; ale není to nález jeden, nýbrž nálezy dva; neboť v pravidle zaznamenaném r. 1396 jest zmínka o šafáři, tedy o poddaném služebníku, jenž chtěl poháněti pána svého, ale v nálezu z r. 1402 není žádné stopy toho, že by některý z původů býval dříve šafářem Vilémovým, nýbrž praví se o nich, že byli jeho úročníky, censuales. Tedy již okolo roku 1400 opětovné bylo zvráceno zákonodárné opatření, vymožené Karlem IV. roku 1356 u sněmu českého (jakž s chválou vypravuje Beneš z Weitmile v Pra- menech dějin českých IV. str. 525), aby chudí mohli docházeti spravedlnosti u soudu zemského. 9. 1402: Řád vinařský na vinohradech Židlochovických v Moravě. Původní německý text tištěn pod názvem „Uralte Weinberg-Rechte zu Scelowitz“ v Chlumeckého spise: Einige Dorf-Weisthümer aus Mähren (Archiv f. österr. Geschichte XVII na stranách 85—90. Vydán byl za markrabí Jošta, jenž již r. 1379 k lepšímu řízení vinohradů na svém statku Židlochovickém ustanovil perkmistra a konšely hor viničných; list na to tištěn v Codex dipl. Mor. XI. str. 143 č. 154. Většina článků tohoto řádu se počíná slovy „Wir rugen“, tak jak býval obyčej v snešeních obcí německých; vydavatel rytíř Petr Chlumecký však míní, že řád jest původu rakouského. 10. 1408, 15. srpna v Uštěku: Hlídky lidí ze vsi Srdova u Levína na pozdějším panství Liběšickém mění se v platy a roboty. Já Jindřich z Dubé seděním na Vssczij vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú: že sem [s] svými chudými lidmi

Strana 9
z let 1396—1409. z Srdova učinil úmluvu, a jich jim hlásky zbavuji a v úrok vsazuji, tak že nám i našiem dědicóm mají platiti devět kop gr. střiebrných rázu pražského, a to roz- dielně: puol páty kopy na sv. Jiřie, ještož najprve přijde, a puol páty kopy na sv. Havla potom příštieho. A seno na těch lukách pod Levínem mají rozs]třieti a svézti je tu do Levína, kdež jim ukázáno bude od našěho vládaře; ale to seno shrnovati nemají ani s uotavú co činiti. Také kdyžby byla berně zemská obecná provolána v zemi, mají nám i našim budúcím dáti kopu gr. rázu svrchujmenovaného. A lovy, kteréž jměli od staradávna, těch jich nezbavuji. A toho na svědomie věčné pevnosti i potvrzenie jsem svú pečeť s mú dobrú volí k tomu listu přivěsil. Jenž dán Wssczij leta od narozenie syna božího po tisíc po čtyři stech osmého, ten den na Matku boží na nebesa vzetie. Prof. Jaromír Čelakovský opsal r. 1885 tento list z originálu bez pečeti, kterýž byl tehdáž nabízen ke koupi. Ves Srdov nyní slove německy Zierde. 11. 1409, 14. ledna na Vyšehradě: Probošt Vyšehradský Václav Králík z Buřenic se svolením kapituly dává Rackovi Kobyle pod úrok vinnici, kterou Hašek nedovoleně zdělal na půdě proboštské v Žitenicích, a kterou proboštovi přisoudil soud vsi Žitenic i také odvolací soud na Vyšehradě. Wenceslaus Dei et apostolice sedis gracia patriarcha Anthiocensis, regni Boemie supremus cancellarius, prepositus ecclesie s. Petri Wyssegradensis, notum facimus tenore presencium universis, quod ad noticiam nostri foret deductum, qualiter vinea in Zitonicz prope Luthmierzicz inter vineas prepositure nostre situata et in fundo dominii nostri plantata, quam quidem Hassco, dum adhuc in Zitonicz resideret, in agris prepositure furtive et sine certa prepositorum sciencia, antecessorum nostrorum, excoluerat et plantaverat taliter qualiter de facto et non de iure, sine iusto titulo possedit et occupavit, (prout ex quadam littera, nobis missa per Giram starostam nostrum et incolas eciam iuratos eiusdem ville de Zitonicz, de hiis plenius claret), ad nos tamquam prepositum fuerit ex certis causis legittime devoluta. Nos vero ne notaremur sive vide re mur eidem Hassconi aut cuicunque alteri, precedenti [cti: pretendenti] se ius habere aliquid super vinea eadem, iniuriam velle facere, comisimus certis nostris officialibus eundem Hassconem, et omnes alios in eadem vinea forte aliquid ius habere pretendentis [sic], evocandum ad iudicium coram iudice et consulibus in Zitonicz et ibidem proponendum ac iudicialiter experiendum, an eadem vinea sit legittime ad nos tamquam prepositum devoluta, vel an ad eandem prefato Hassconi aut alteri cuicunque aliquod ius competat. Qui iudex et consules auditis hincinde partibus et per ipsas deductis ac probatis, prefatum Hassconem et 2 Archiv Český XXII.

Strana 10
10 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské quoscunque alios dicta vinea abiudicarunt, et eandem vineam sentencialiter nobis adiudicarunt ex legittima devolucione. A qua quidem sentencia prefatus Hassco ad iudicium Wyssegradense, ubi cause singulis quattuor temporibus per officiales nostros ac nonnullos famosos vasallos nostros et ecclesie Wyssegradensis, cum iudice et consulibus iuratis omnium et singu- lorum sub dicione et dominio ecclesie Wyssegradensis pretacte consistencium, tra- ctantur et iudicantur, appellant [čti: appellavit]. Qui simili modo iuxta deducta et probata sentenciam in Zitonicz promulgatam approbarunt, et declararunt prefatam vineam ad nos legittime fore devolutam. Postremo Hassco prefatus ulterius appel- lare non valens, coram officialibus, iudice et consulibus prenominatis dedit se cum vinea predicta ad graciam nostram. Nos vero vinea huiusmodi sic legittime evicta et obtenta, habuimus in arbi- trio nostro eandem vineam prefato Hasskoni restituendam vel alteri cuicunque do- nandam aut pro nobis reservandam. Tandem deliberacione matura prehabita, atten- dentes ad fidelia servicia famosi Raczkonis dicti Kobyla, burggravii Wyssegradensis, que nobis hactenus fructuose impenditis [sic] et in futurum nobis aut successoribus impendere poteritis, eandem vineam et omne ius, in et ad eandem nobis competens, sibi, heredibus et successoribus suis legittimis donavimus et dedimus ac locavimus, et presentibus damus, donamus et locamus, omneque ius nobis in dicta vinca [com- petens] in ipsum Raczkonem, heredes et successores suos legittimos transfundimus, predictam vineam habendam, tenendam, possidendam, utifruendam, cciam locandaim, exponendam, permutandam et in aliam seu alias personas equalis vel minoris condi- cionis transferendam, dominio tamen nostro et successorum nostrorum semper salvo. Ita tamen, ut ipse Raczko, heredes et successores ipsius legittimi de predicta vinca tenebitur et tenebuntur nobis et successoribus nostris singulis annis perpetue dura- turis et temporibus octo grossos Prag. den. solvere et censuare ... Petentes nichilominus vos, honorabiles dominos vicedecanum et capitulum Wyssegradense, quatinus ad predictam donacionem et locacionem prefato Raczkoni, heredibus et successoribus suis factis [čti: factam] vestrum velitis prebere consensum pariter et assensum. Nos vero Thomas de Radnicz vicedecanus, Nicolaus dictus Czink de Lutho- myssl, Witco de Czrnczicz, Johannes de Dyedibab, Andreas de Jewiczka, Fridricus Wylhelmus de Rosental, Bohunco de Gemyst, Nicolaus Ubaldin, Nicolaus Czeysl- magister, canonici in capitulo generali congregati, volentes ... de prolacione predi- ctarum sentenciarum et modis in iudiciis predictis servatis plenius edoceri, comis- simus quatuor dominis canonicis, videlicet Nicolao dicto Czink, Johanni de Dyedibab, Wylhelmo de Rosental, Nicolao Ubaldin, confratribus nostris carissimis, se a iudice et consulibus Wyssegradensibus, dum in iudicio quatuor temporum, videlicet feria

Strana 11
z let 1409—1437. 11 IIIIa, prout est consuetum, presiderent, de predictis informandum [sic] et nobis refe- rendum. Et quia ex informacione et relacione per prefatos canonicos et confratres nostros nobis factis omnia et singula premissa comperimus veritate fulciri, igitur ad donacionem et locacionem per prefatum reverendum dominum patriarcham dicto Raczkoni, heredibus et successoribus suis factas nostrum prebemus assensum pariter et consensum, sine tamen preiudicio cuiuscunque forte ad dictam vineam preten- dentis se aliquid iuris habere. In cuius rei testimonium sigilla de certa nostra sciencia sunt presentibus appensa. Datum in capitulo nostro anno domini MCCCC nono,... die XIIII“ mensis Januarii. Z archivu města Prahy, kniha č. 992 fol. 68, poskytl mi dr. J. Teige. — V této listině vzácna jest zvláště zmínka o složení a působení vesnického soudu v proboštské vsi Žitenicích a odvolacího soudu nad statky kostela sv. Petra na Vyšehradě. O dědičné rychtě probošta Vyšehradského na Vyšehradě tištěn jest list z r. 1400 v Rufferově Historii Vyšehradské 1861 str. 170. 12. 1426, 8. února: V Korycanech soused poručil polovici svých statků svým vnukům po dceři z prvního manželství, druhou pak polovici své druhé manželce; když tato zemřela bez pořízení, konšelé té vsi přisoudili tu druhou polovici bratrovi druhé manželky, nikoli vnukům první manželky. Rada Staroměstská jako vrchnost potvrdila ten rozsudek dne 8. února 1426. In villa Koryczan accidit et evenit casus talis: Cum*) quidam est mortuus, qui habuit duas uxores, cum prima habens filiam. Eidem de bonis suis iuxta ritum et consvetudinem predicte ville legavit certam partem bonorum. Que habuit pueros. Post quam legacionem superduxit aliam uxorem, legans eidem medietatem bonorum suorum et medietatem nepotibus prescriptis. Et posterior uxor supervivens nulli bona sua donata per maritum legavit et donavit. Pro quorum [quibus?] bonis predicti nepotes et frater secunde uxoris in et super devolucione contenderunt, petentes consules pre- dicte ville, ut super huiusmodi devolucione sentenciam ferrerent [sic], ad quam partem dicta bona iure vero spectare et pertinere deberent. Qui consules pro fratre dicte uxoris secunde dicta bona adiudicaverunt. Quam sentenciam per eosdem factam domini confirmaverunt. Actum in pleno consilio feria VIa post Dorothee, presentibus Jacobo ferratore pro tunc magistro civium, Simone ab Albo Leone, Michaele aurifabro, Zdenkone candelatore et aliis. Z archivu města Prahy, kniha č. 2099 fol. 171a, vypsal dr. J. Teige. — *) Zápis jest psán příliš na spěch; na tomto místě viděti jest písmena Cu se znaménkem skracovacím na u, a není snadno uhodnouti, má-li se čisti cum, colonus, censita, civis, či jak jinak. 13. Roku 1437 za císaře Sigmunda soud zemský nalezl: kteří lidé (poddaní) zběhli s dědin, a jsou v městech nebo jinde, ti aby byli vráceni pánům svým nebo aby 2*

Strana 12
12 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské dědiny opuštěné osadili lidmi jinými hodnými, sic pán může je vzíti kde koli ja- kožto své lidi. Z pohořelých desk zemských IV. Mathiae tištěno H. Jirečkem, Codex III. 2. str. 8. č. 4. 14. 1453 v listopadě sněm český se usnesl, aby žádný žádnému čeledi neodluzoval ani jí proti jeho vůli nepřechovával, ani lidí úročných, leč by se řádně vyhostili; a pa- cholci dělní nebo služební, kteří by se povalovali, aby od popravců byli k tomu přivedeni, aby ve dvou nedělích každý měl pána. Celé snešení tištěno Palackým v Archivě Českém IV. str. 422; výtah s úvahou v Dějinách IV. 1. str. 303. O člověka zběhlého nebo o čeledína nedosloužilého pohánělo se k menšímu soudu zemskému. O tom jest zmínka v nařízení daném r. 1456 nejvyššími úředníky zemskými při dskách menším úředníkům, kteráž se čte v Pozůstatcích desk zemských, vydaných Emlerem 1870 (Reliquiae), I. 143, v tato slova: Kdož na kom právo ustojí, zvlášť z desíti hřiven stříbra, nebo z dluhu malého, nebo pro člověka nebo pro čeledína poháněje: muož-li ho potom z těch nákladuov, což k úřadu po staném právu naloží, jakožto na zvod, na panování neb na odhádání, pohnati čili nic? . . . I má-li z těch nákladuov poháněn býti, račte to opatřiti, čili bez puohonu je puovodovi navrátiti, jako po braní neb po uvázání. Z potřeby takového opatření, k jakému zde byli vybízeni úředníci menší, vyšlo snad ustanovení, ob- sažené v nálezu z 20. března 1487, že odsouzený pro nevydání člověka má zaplatiti pokutu ve dvou nedělích po rozsudku; viz o tom nález ve VladZZých čl. 253 v AČ. V. 134. 15. 1457 v květnu: Slovanský klášter v Novém Městě Pražském snížil ve své poddané vsi Lhotě Sejické úrok z lánu na jeden vor dříví měkkého a jeden vor dříví dubo- vého a na půl kopy gr. Rok 1457 [měsíc květen]. Vaněk rychtář, Pavel, Bohuše, Mašek, Vaněk, Žák, Prošta, Kubín a Havel z Stadické [sic] Lhoty, lidé dědiční kláštera Slovanského, slíbili sú, že nemají nikdy k žádnému jinému zřicti ani sobě koho za pána bráti, kromě kněze opata kláštera Slovanského a pana Václava, správce toho kláštera. Také kněz opat i kněz Václav učinili sú s těmi lidmi svými milost, na úroce že mají dávati a platiti z osmi lánův, z každého lánu po jednom voru, v každém voru po 14 dřeviech, a každé dřevo má býti zdéli dvanácti lokct; a k tomu z každého lánu po jednom voru dřev dubových. A to oboje dříví mají sami na svůj náklad splaviti do črpadel obecních pod klášter Slovanský do Podskalé beze všeho vymlú- vánic i odpornosti. A k tomu 4 kopy gr. úroka peněžitého rozdielně platiti mají každé léto, na sv. Havla 2 kopě gr. a na sv. Jiřie 2 kopě gr.; a ty penieze tudiež v klášteře mají klásti. Z Novoměstské knihy smluv z let 1455—1463 čís. 2085 fol. D. 18 vypsal 1890 prof. Ant. Rezek. — Lhota Stadická v tom zápise psaná jest nepochybně Lhota Stajická, kteráž podle Tomkova Dějepisu Pražského

Strana 13
z let 1453—1460. 13 III. 107 byla od krále Karla darována klášteru Slovanskému. V darovací listině z 3. listopadu 1349, tištěné v Pelzelově životopise Karla IV. (Urk. str. 97 č. 88), prvější ves jmenuje se prostě Lhota beze všeho přídavku; nyní slove Lhota Sejická; stojí u Živhoště opodál levého břehu Vltavy. Lhota Stajická zápisem krále Sigmunda r. 1421 dostala se do světských rukou (Arch. Český II. 452 č. 538; Tomkův Děj. Pražský IX. 144), však ne na dlouho, a r. 1457 bylo panství klášterské nad tou vsí opět utvrzeno též přiznáním vesničanův samých, začež se jim dostalo úlevy v povinnostech. 16. 1459, 27. října Mikuláš z Holkova prodává dvůr svůj dědičný robotnému pod úrok právem kaufrechtním, aby jej mohl prodati, jako jiní lidé purkrechtní v Štěkři. Já Mikuláš z Holkova vyznávám tímto listem obecně přede všemi, jenž jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsem prodal a mocí listu tohoto prodávám dvůr svój dědičný v Štěkři s dědinami ornými i neornými, s lukami i s lesem po stezku klášterskú jdúce od Štěkře až do Třebonínské hory, i s tím vrškem, kterýž leží mezi polmi, v pravé kaufrechtní právo robotnému Linhartovi i jeho dědicóm za čtyřiceti kop a za sedm kop grošóv peněz dobrých, kteréžto od něho vzal jsem plné a docela hotové. Z kteréhožto dvora i z toho, což se svrchu jmenuje, svrchu psaný Linhart, jeho dědici nebo budúcí mají věčně mně, mým dědicóm aneb budúcím dvě kopě platu ročního do roka platiti, a to rozdílně, jednu kopu na svatý Jiří a druhú kopu na svatý Havel. Také svrchu psaný Linhart, jeho dědici a budúcí mají trávy poží- vati v rybníčku i okolo rybníčka pastvú i sečením, jakž se jim líbiti bude, buďto že by rybníček pust stál anebo zastaven byl, beze vší mé a mých dědicóv a budúcích příkazy. A také často psaný Linhart i jeho dědici mohú a moci budú nadepsaný dvůr se vším jeho příslušenstvím svrchu jmenovaným prodati anebo směniti též v kaufrechtní právo, jakožto i jiní purkrechtní lidé tu v Štěkři, bez mé překážky, tudíž i mých dědicóv a budúcích. Tomu na potvrzení, pevnosť a větčí jistotu já svrchu psaný. Mikuláš z Holkova pečeť svú vlastní k tomuto listu přivěsil jsem, a pro další těch věcí svědomí prosil jsem slovutných panoší Jana Rúsa z Čemin, Jana z Bohušic seděním v Čakově a Jana z Hlavatec seděním v Hřímově, že jsú také své pečeti vedle mé na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán a psán léta od narození Syna Božího tisícího čtyřstého padesátého devátého, v sobotu před svatým Šimonem a Júdú apoštoly Božími. Opsal prof. Josef Braniš, jenž poznamenává: Listina psána jest na pergaméně velmi úhledně; pečeti vytisknuty v pouzdrech dřevěných na perg. proužcích přivěšených, tři většinou vydroleny, čtvrtá sice zachovaná, ale prostým okem nečitelna. Majetníkem handfestu toho jest majitel č. 1. v Štěkři u Zlaté Koruny. Statek ten býval tvrzí, nynější velmi zajímavá výstavnost jeho pochází z XVI. stol. 17. (Okolo 1460), 1478: Kterak poddanému v Čechách a v Opavsku lze se vyhostiti. V majetku p. dr. J. Pazaurka, nyní ředitele průmyslové školy v Liberci, nachází se právní rukopis, psaný v Čechách nejspíš za panování krále Ladislava nebo Jiřího (1453—1471).

Strana 14
14 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské Jest v něm opsána také Majestas Carolina. Před tím jest opsáno několik nálezů panských jmenovitě dva z prvních knih Prokopových V. 13 a V. 26 z let 1383 a 1384, jež odjinud otiskl H. Jireček v Codexu juris Bohemici, tomi II. pars 2. str. 33 a 34. Po těchto nálezích zapsána jsou pravidla o tom, kterak poddaný může se vyhostiti; vyslovuje se v nich po česku kratčeji to, co Majestas Carolina o té věci předpisuje ve článku 77 (Jir. 74), o němž stala se zmínka zde výše str. 1 č. 1; co do výrazu srovnávají se ta pravidla se článkem Statutův zemských též tam zpomenutých, kterýžto článek otiskl H. Jireček v Codexu II. 2. str. 161. Text Jirečkův vzat jest z kodexu bibliotheky university Pražské 17. C. 22, jenž byl psán r. 1469, a jest o mnoho správnější, nežli text v rukopise Pazaurkově. Umístění těch pravidel v rukopise Pazaurkově zdá se mi býti důkazem na to, že ještě v třetí čtvrtině 15. věku ta pravidla pokládala se za platná, a tedy že bylo možno ještě vyhostiti se na ten starý způsob, jenž v Majestátu Karlově byl zachycen a utrvalen; na sklonku 15. věku již tomu tak nebylo. Pročež kladu sem článek Statutů zemských podle otisku Jirečkova, a z rukopisu Pazaurkova (P.) přidávám do poznámek odchylná čtení, kteráž ostatně větším dílem jsou chybná. O vyhoštění lidském.1) Vyhostiti chce-li2) se kto za jiného pána, to má uči- niti po svatém3) Martině, i odbuda úrokóv a osadě, vezma otpuštěnie, bez uručenie to muož učiniti.4) Pakli on potom 5) chce se vyhostiti, má svému pánu viny, po- platky,6) úroky zaručiti anebo na svého súkupa skázati a súdóv7) dostáti. A tak nemá jeho žádný pán v právě brániti.8) Leč by který člověk u svého pána vládařem byl, a jemu se nevyčetl snad, nebo jinak co jemu anebo lidem jeho vinen byl: tehdy jej u sebe muož zadržeti.") Pakli by jemu počty učinil, a z vin vyšel, i lidi otbyl, 10) a on jeho vždy přes to za jiného pána nepropustil: tehdy má žádati sudieho dvorského nebo jiných úředníkóv králových, aby před nimi svému pánu dosti učinil. 11) A když to učiní, dále se nemá vyhostiti od něho; leč by jiným lidem vinen byl toho súdu napřed jmenovaného. 12) V kterémž kolivěk času sedlák nebo měštěnín 13) vezma otpuštěnie od svého pána, chtěl by se za nás nebo za jiného pána kterého bráti:14) muož dědiny své purkrechtnie nebo platné 15) prodati, komuž se jemu liebie. Ale má-li dědinu svobodnú, ta má vždy před jeho pány státi svobodna. 16) 1) Místo toho nadpisu stojí v Pazaurkově rukopise: Kto by sě chtěl vyhostiti za ji- ného pána. 2) V P. stojí: chtie-li. 3) V P. psáno: swietiem. 4) V P. psáno nesrozumitelně: bezručně to má učiniti. 5) Slovo „potom“ stojí také v P., a zastupuje původní slova Majestátu Karlova: alio tempore infra annum; mluví se tedy v této větě o tom případě, když by někdo mimo čas sv. Martina v jiném čase chtěl se vyhostiti. 6) V P. stojí mylně: poplatiti. 7) V P. psáno mylně: súsedóv. 8) Na místě „brániti“ stojí v P.: nebrániti jíti. 9) V P. čte se: „neb jinak snad vinen byl, tedy jej má u sebe zadržeti“; slova „lidem jeho“ scházejí. 10) V P. scházejí slova: i lidi otbyl.

Strana 15
z roku 1460 a 1461. 15 11) Ta účelná věta jest v P. vyslovena s přechodníkem: před nimi dosti pánu svému učině. 12) V P. stojí zde nový nadpis: Kterak purkrechtník má sě vyhostiti. 13) Na místě „měštěnín“ psáno v P. miestiak. 14) V P. schází věta: chtěl by se za nás nebo za jiného pána kterého bráti. 15) V P. scházejí slova: nebo platné. 16) V P. psáno: ta má vždy svobodna beiti před jeho pánem. V Moravě mohlo sedlákovi býti vzato odpuštění (t. j. on mohl býti vyproštěn z pod- danství svého pána) i bez pánovy vůle, když se vyhovělo všem požadavkům zákonného obyčeje a opatrnostem, jež do podrobna jsou předepsány v Knize Tovačovské (vyd. Brandl str. 107 až 110 kap. 192—196), a jež vysvětlil Brandl v Glossáři str. 192-4 a v předmluvě ke Knize Drnovské str. LXXV—LXXVIII. V knížetství Opavském způsob, kterým poddaný mohl se vyhostiti z pod svého pána a vystěhovati se pod jiného, byl dosti podoben způsobu moravskému; vysvítá to z usnešení, učiněného sněmem Opavským r. 1478 a uveřejněného V. Praskem v programu českého gymnasia v Opavě 1885 str. 39. Ke srovnání s předpisy Knihy Tovačovské stůj zde celé znění Opav- ského „nálezu o sedlákuom odpuštění braní“ z r. 1478: Paměť věčného knížecího i zemského svolenie. Tak buď kterého koli knížete, zeměnína i městský sedlák, kterémuž kto odpustěnie dá vzieti od druhého, tomu má rychtář od rychtáře na dědině odpuštěnie vzieti takovým obyčejem: Drže jejl za ruku, má takto řéci: „Beru jemu odpuštěnie pod pána svého se vším, což má na zemi i pod zemí.“ A proto z dědiny táhnúti nemá, až prvé sám pánu svému osadí tak dobrým a hodným člověkem, jako sám; a ten má seděti [do] 18 nedělí. A neosadí-li v tom času, jest zase člověk toho pána. A pakli osadí dřieve těch 18 nedělí: když osadí, muož táhnúti. A odpuštěnie nemóž vzieti než jednú. A nebyla-li by jemu vina dána při braní odpuštěnie, tehda odpuštěnie má; pakli by jemu byla vina dána řádná, tehda odpuštěnie nemá, leč tu vinu spraví. A takto jíti má vdově a bezdětkovi, starému i mladému, jednomu i dru- hému; kromě rychtáře, mlynáře, hajnému [sic], rataje, ovčíře, šafáře. A to jsú svolenie kázali vepsati v přednie knihy. A to se svolenie stalo za- Václava [Fulšteina] z Vladěnína komorníka, Jindřicha Donáta z Polomě na Novej Cerekvi sudie, a Vavřince písaře zemského. 18. 1461, 8. října: Opat Zbraslavský panoši Viktorinovi z Litrbach rychtáři Hrušov- skému potvrzuje list hlavní a opakuje staré svobody rychty v Hrušové u Vysokého Mýta. My kněz Jan božím smilováním opat, kněz Bohuslav převor a kněz Jošt klíčník i veškeren konvent kláštera Zbraslavského zákona Cisterckého v arcibiskup- stvie Pražském, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří nebo

Strana 16
16 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské čtouce slyšeti budou, že přistoupiv před nás slovutný panoše Viktorin z Litrbach rychtář Hrušovský, zpravil jest nás, kterak list hlavnie na tu rychtu v Hrussowce od nebožtíka Petra řečeného Hozlar drzewienneho*) rychtáře našeho potw .. zen **) jest. Kteréhožto listu v aktách a v registrách našich vejpis napsanej jsme nalezli. Žádaje při tom a nás s velikou pilností prose, abychom [jejl a jeho dědice a bu- doucí též rychty držitele v budoucích časech při týchž právích, řádích a svobodách ráčili zuostaviti a zachovati vedle listu hlavního, o němž svrchu jest zmienka, od předkuov našich, opatuov někdy? vydaného, od slavných pamětí králuov Českých potvrzeného. Pročež [myl tu a takovou jeho prosbu jakožto hodnú, rozomnú a podobnú se vší pilností váživše, zvláště to, poněvadž předkové naši k těm a k takovým právuom i svobodám a užitkuom té rychty držiteluom sou svolili i jim těch?] byli potvrdili; též i my také ku prosbě a žádosti již psaného Viktorina svolili sme k těm všem právuom i svobodám i užitkuom vedle tréhož] listu hlavního, jakož se níže vypisuje, a jemu jich a jeho dědicuom, budoucím náměstkuom na věky potvrzujem tímto listem: Nejprve puol lánu svobodného s krčmou svobodnou. A tu nemá žádný šen- kovati jiný v té vsi, leč by komu rychtář tu krčmu najal, a na míru měſsta] Vyso- kého Mejta, tak aby se chudému i bohatému spravedlnost stala a dála. Jestližeby kdo usvědčen byl a kam jinam pro pivo chodil svévolně, ten má dáti dčber piva k vobci, a pánu kopu grošuov; a z té kopy má býti třetí groš viny rychtáři. Pak kdyby opět které viny na soudech byly a připadaly, z toho a z těch rychtáři má býti třetí groš, třetí peniez a třetí haléř. Také kdož páfnu úrok platí v té vsi Hrušové, ten má dáti každý po každém úroce peniez smazaného. It. zárožného na škodě zastížené groš, Sputa [z púta?] groš, z kravského pohlaví 2 peníze, z drobného dobytka po haléři, a z huosy peniez. Opět jestliže by kdo pánu úroka nedal na čas určený, a proto jemu byl dobytek zajat: takový má dáti rychtáři viny z každého kravského pohlaví čtyři peníze, a z drobného dobytka po haléři. Také rychtář má loviti v řece sobě k své potřebě v středy a v pátky. Lichtář má a může chovati sobě a k své potřebě dva chrty, dvé vyžlat a krahujce a tenata 3. It. stavného 1 gr., přípovědného peniez, odevzdaného 2 peníze, příjemného 3 haléře, a z těch tří haléřuov třetí haléř k záduoší a kostelu. It. dva zahradníky blíž od mlýna, ti platiti mají na každé leto rychtáři po gr. úroka, o sv. Jiří 1 gr., o sv. Havle 1 gr. A kdyžby rychtář pověděl u večer

Strana 17
z let 1461—1463. 17 a zkázal jim oběma neb jednomu z nich potřebu jich k své potřebě a dílu, tehdy mají nazajtří ráno přijíti dielath z jeho peněz jako k jinému. It. obec, ta má dáti rychtáři dvé kuor o vánocech, a deváté plece, když se pánu vybírají o velice noci. It. jestliže by kdy které svolání bylo té obce pro potřebu panskú neboližto sousedskú, tu se mají sjíti ihned k rychtáři. Pak jestliže by který z nich zanedbal přijíti svévolně, buďto konšel neb obecní, pro takového má hned poslati rychtář jednoho konšela a dva z vobce, aby k rychtáři přiveden byl; ten neb takový má a mají býti trestáni podle práva, jakž sluoší na neposlušného. Toho všeho na potvrzení, pevnost a lepší jistotu my nadepsaný opat a konvent pečeti opatstvie i konventu našeho s naší dobrou volí, vědomiem i s přiznániem dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán leta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého šedesátého prvnieho, ten čtvrtek po sv. Františku. List tento byl někdy okolo r. 1550 vepsán do Litomyšlské městské knihy smluv fol. 47a. pod nad- pisem: „Přípis listu rychtáře Hrušovského na jeho rychtu.“ — *) Tak psáno snad na místo „dřevního“. — **) To slovo nezřetelně psané nelze čísti „potracen“, a „potvrzen“ by se nehodilo do smyslu. 19. (1463) — 1517: Poddaným ve vsech zapovídá se vařiti pivo na prodej. Ve 14. století města královská po Čechách dostávala privilegia od krále, kterými se jim zabezpečovalo právo k vaření piva, a to obyčejně s tím rozšířením, že v míli cesty okolo města nikdo jiný nemá pivo vařiti. Toto poslední ustanovení nebývalo zachováváno, neboť potom také poddaná města a městečka nabývala zhusta od svých vrchností práva k vaření piva, při čemž nevždy ohlíženo se na to, je-li či není-li poddané město více než na míli od města královského vzdáleno, a krom toho vrchnosti samy i také poddaní jich na vesnicích vařívali pivo netoliko pro svou potřebu, ale často i na prodej, zase bez ohledu na vzdálenost od města opatřeného právem mílovým. O tu neshodu nastaly v druhé polovici 15. věku různice mezi stavy. Král Jiří v neznámém roce svého panování (1458—1471) učinil nález, „že sedláci v míli okolo měst jim ke škodě na prodej piv nemají vařiti ani šenkovati“. O tomto nálezu není nám nic více povědomo, nežli tato slova, jež jsou z něho uvedena ve výpovědi krále Vladislava, dané v Praze 22. března 1502 (AČ. VI. str. 255). — Dne 10. února 1464 jsou datovány stížnosti šesti vesnic na škody, které měšťané Budějovičtí jim nadělali, násilím kazíce jejich pivováry a sladovny, ačkoli do té doby v těch vsech vařili sedláci pivo nejen pro sebe, ale i na prodej. Vesnice, ze kterých ty stížnosti a svědectví vycházely, byly Homoly, Plané, Vidov, Boršov, Plava a Kamenný Újezd; leží vesměs od Budějovic na jih, ve vzdálenosti nej- méně 5 kilometrů, a nejvíce (Kam. Újezd) půldeváta kilometru; prvních pět vsí stály v jedné české míli od Budějovic, ale Kamenný Újezd stojí ven z míle, a chovala se tam tradice, že když ta ves se zakládala, byla schválně měřena míle od Budějovic, a kostel založen hned jižně od mílového kamene a celá ves jižně od kostela, aby Budějovické mílové právo na tu Archiv Český XXII. 3

Strana 18
18 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské osadu nedosahovalo (AČ. XXI. 340-1). Budějovští svým pychem sáhli však také na Kamenný Újezd. Kromě vsi Plavy, která náležela klášteru Vyšebrodskému, všecky přepadené vsi byly majetkem pánů z Rosenberka. Stížnosti byly podány ku panu Janovi z Rosenberka, patrně podle jeho přání (AČ. XXI. str. 332—343 č. 119—124). Domnívám se, že právě nález krále Jiřího o platnosti mílového práva byl městu Budějovicům pobudkou, aby obořili se mocí na pivováry vesnické, i soudím dále, že nález onen byl vydán nedlouho před tím násilím, tedy nejspíš roku 1463. V zápise sněmu českého z dne 6. října 1479 praví se ve shodě s dotčeným nálezem krále Jiřího takto (AČ. IV. str. 499): Sedláci aby žádných piv k šenku ani k prodaji ve vsech nevařili, leč by kteří vysazenie měli, aby vařili, a to v míli od každého města královského vedle jeho vysazenie. Pakli by kdo měli vysazenie k vaření piva, aby to okázali o suchých dnech najprv příštích před královskú Mtí a před pány. Též také okolo panských měst, kteráž by města vysazenie měla, aby okolo nich také piva nevařili, než v míli. V Moravě toho času platilo právo tomu podobné; Kniha Tovačovská (vyd. Brandl str. 107 kap. 191) praví o tom: „A v žádných krčmách nemá pivo vařeno býti ve vsech, krom krčem berňových; ani sedlák má piva vařiti, leč který z starodávna na to svobodu má.“ Leckde skutečnost nesrovnávala se s právem vyhlášeným, a co králem i sněmem bylo nařízeno, nebylo ode všech uznáváno za právo. Při sněmu Kutnohorském v březnu 1485 stav rytířský žaloval na města, že v Žateckém kraji (měšťané) poháněli rytířstva, aby sedláci sobě piva nevařili, a ve vsech aby řemeslníkův nebylo, že jest to proti právu. Výpověď rady krá- lovské tehdáž vydaná nedotýká se vaření piva u sedláků, a spor mezi městy a stavy šlechti- ckými vedený o panské pivováry a sladovny odkládala, až by města svou spravedlnost doká- zala. (AČ. V. str. 393, 397. Že to jednání náleží ke sněmu Kutnohorskému v březnu 1485, ukazuje Tomek v Dějepise Pražském X. str. 74 n. 48). Ve výpovědi krále Vladislava z 22. března 1502 jest uvedeno, kterak města vedla si stížnost, že páni a rytíři s některými lidmi svými sedlskými dělají a prodávají slady a vaří i šenkují pivo, ku kterýmžto živnostem města přičítala sobě právo výhradné; měšťané odvo- lávali se při tom na privilegia jednotlivých měst, a též na obecný zákon z knih památných, jejž uváděli v těch slovích, jež nám jsou známa z roku 1479, jen vynechali konec, jenž se týkal měst panských. K tomu odpovídali stavové šlechtičtí, poukazujíce na svou všeobecnou svobodu, a že výsady udělené městům od králů nemohou býti na ujmu svobodným statkům šlechty, (čili že privilegium městské nemá žádného účinku na statku šlechtickém, třeba by ležel v míli městské); též připomněli, že doklad z knih památných zapovídá sedlákům vařiti pivo, ale nikoli pánům a rytířům. Výpověď králova dávala šlechtě za pravdu, řkouc, že nález krále Jiřího předložený od měst (tedy nedělal se rozdíl mezi nálezem krále Jiřího a mezi nálezem sněmovním z r. 1479) to v sobě drží, „že sedláci v míli okolo měst jim ke škodě na prodej piv nemají vařiti, ani šenkovati,“ ale o pánech a rytířích že v něm není zmínky, ty stavy tedy král zůstavuje při jich staré svobodě (AČ. VI. str. 252 - 255). A tím již více nebylo hnuto, jakkoli se města přičiňovala. Smlouva Svatováclavská z r. 1517 spor o vaření piv odložila na šest let k dalšímu vyřízení, ale nedošlo v tom potom k ničemu novému; města i šlechta podrželi právo vaření piva. Výslovně však bylo ve smlouvě

Strana 19
z let 1463 a 1464. 19 Svatováclavské doloženo: „Což se pak lidí obecných sedlských dotýče při piva na prodej va- ření, to stuoj při nálezu krále Jiřího slavné paměti.“ (Zřízení Zemská kr. Č. XVI. věku, vy- dali Jirečkové 1882 str. 102.) Znenáhla to právo nabylo všude platnosti. 20. 1464 Albrecht Kostka z Postupic rychtářovi Janštorfskému uděluje nový list na stará práva neobyčejně hojná. Já Albrecht z Postupic, fojt markrabstvie Lužického a pán na Litomyšli, oznamuji tiemto listem všem vuobec nynějším i budúcího věku, že předstoupil přede mne Kuoba rychtář z Janštorfa, poddaný muoj, a mne jest zpravil, kterak list anebo hamfešt jeho na tu rychtu z Janštorfa časy některé v Litomyšli, když město hořelo, v tý chvíli jemu shořal; a v tom žádostivě prosil jest mne, abych jemu jiný list obnovil, čehož by dobří lidé a starožitní byli svědomi. Jenž k prosbě a žádosti jeho v tom jsem jemu povolil, aby ty lidi starožitné k vyznánie toho přede mne vedl. Kterýžto Kuba jest je přivedl, lidi starožitné víry hodné. A oni jsúce zavázáni pod jich věrou a přísahou, aby věrně a právě, čeho by byli svědomi, pro žádný strach ani pro přízeň ani pro které dary, než aby věrnou pravdu vyznali. Kteřížto lidé všickni jednostejně a pod svými věrami vyznali jsú: It. že tu v Janštorfě rychta svobodná. It. k ní úroku spravedlivého 3 kop. gr., a to rozdílně, puol druhé kopy na sv. Jiřie a puol druhé kopy na sv. Havel. It. vosm prutův rolí svobodných. It. puol vuosma korce ovsa hájového spravedlivého z jeho lidí. It. puol vuosma kuřete v roce. It. kovář, který jest anebo bude, třinácte groší má rychtáři jemu anebo jeho budoucím vydávati v roce; a kuoň jízdný, kterýž rychtář k potřebě panské chovati z práva má, když by vedle soused potřebí bylo, kovář ten kuoň svými podkovami má kovati a od toho nemá nic bráti. It. železa pluožná rychtářovým železem, což do země má jíti, pluoh ostřiti a nadíti, a od toho nemá nic bráti. It. krčmářka, kteráž koli bude, každú neděli rychtáři má dáti k jeho vobědu jednu giscziczi*) piva. A jestliže by krčmářka chtěla krčmu prodati, nejprve má rychtáře na ni pobídnouti; a jestliže by rychtář nechtěl kuopiti, muož vona ji ji- nému prodati. It. pekař který koli bude, třinácte groší do roka rychtáři má dávati, a k tomu každou neděli za peniez chleba. It. švec kterýby byl, třinácte groší do roka aby dával. 3*

Strana 20
20 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské It. po svém a na svém, což by koli rychtář k svému požitku mohl sobě přivésti, aby lov měl, a z toho aby neprodával. A dvě tenatě muože mieti, a dva chrty chovati. It. když by pán kterou daní na sousedy sáhl, aby lidé rychtářovi tú daní byli rychtářovi na pomoc. It. když by které ia .. byly, od sudu třetie peniez aby rychtář bral. It. který by koli byll] posudný, aby jemu pět groší rychtář dal anebo jemu voběd uděl[al]. Tyto kusy a artikule nahoře jmenovité, a vod těch lidí starožitných pod jich přísahou a přísahami vyznání, já Albrecht z Postupic nahouře jmenovitý řečenému rychtáři, jemu a jeho budoucím tiemto listem potvrzuoji a pevno činiem, aby on a jeho budoucí na věčné časy toho požívati mohli, a von rychtář jmenovitý i jseho] budoucí to fojtstvie mohli prodati, změniti [sic] a na svuoj užitek, jak by se jim líbilo, obrátiti bez všelikteraké překážky. Tomu na svědomí, jistotu a pevnost pečeť svú přirozenú k tomuto listu [kálzal jsem přivěsiti. A já Bohuněk z Atrzpachu v ty časy, kdy jsem Litomyšl v drženie od pana Albrechta měl, s páně Albrechtovým rozkázánicm pečeť svou k tomuto listu kázal jsem přivěsiti vedle uptání a svědomí, což jsou ti lidé pod svými věrami pověděti směli. A my purgmistr a konšelé města Litomyšle též k roz- kázánic a vedle uptání těch lidí starožitných pečeť města našeho k němu jsme kázali přivěsiti. Jenž jest dán a psán leta božího tisícího čtyřstého šedesátého čtvrtého. V Litomyšlské městské knize smluv fol. 48b. čte se tento list vepsaný okolo roku 1550, kdež mu dali nadpis: „Přípis hamfeštu rychtáře Janštorfského.“ — *) Jistice = nádoba k pití, v Kottově Slovníku I. 636, VI. 527. 21. 1467, 27. února zapsáno do desk královské svolení, že šlechtici mohou do desk klásti dědiny svobodné, jež by koupili od měštanů, dědinníků a sedláků. Pánové čeští pod jednou, chystajíce se k odboji proti králi Jiřímu, poslali do Prahy ke sněmu, jenž se konal o suchých dnech vánočních dne 19. prosince a v dni následující r. 1465, poselstvo, aby předneslo stížnosti panské; mezi těmi nacházela se také ta žaloba, že král bránil jim kupovati od sedláků svých pole a klásti je sobě do desk bez zvláštního povolení; tak vypravuje Palacký v Dějinách IV. 2. 1860 str. 307. Následkem těch stížností král Jiří později na sněmu znova potvrdil svobody zemské, některé i nově udělil, a kázal o tom zapsati do desk zemských dne 27. února 1467 mezi jiným: O kladenie ve dsky: Jeho Milost toto povolenie učiniti ráčil jest, aby potom páni a rytieřstvo mohli svobodně kupovati všelikteraké dědiny svobodné od měšťan, dědinníkuov a sedlákuov. A ty dědiny, které by tak koupeny byly, mají kladeny ve dsky býti pánóm a rytieřstvu, aniž třeba bude povolenie k tomu žádati Krá- lovy Milosti.

Strana 21
z let 1464—1467. 21 Celý zápis z 27. února 1467 tištěn v AČ. IV. str. 135, potom znova v AČ. V. str. 367 s mylným datem 24. Sept. 1467. — H. Jireček v Codexu III. 2. str. 82 odjinud otiskuje ten ústupek v tato slova: „Sedláci, dědinníci a měšťané mohou pánům a rytířstvu dědictví svá svobodná bez povolení královského ve dsky klásti.“ — Nejmenovaný vrstevník, z něhož Palacký vytiskl vyňatek v Dějinách IV. 2. str. 376 pozn. 281, zaznamenal novou koncessi královskou v tato slova: Rex .. hanc etiam gratiam omnibus contulit.., ut quotiescunque quis nobilium compararet aliquos agros, singulariter a quocunque agricola, vulgari nostro dédinníka, ut sine requi- sitione regii consensus sibi id intabuletur; quod hactenus nunquam erat. Smysl nového svolení krále Jiřího byl pojímán rozličně, jakž ukazují již uvedená zkrá- cená jeho tlumočení. Dlužno při tom pamatovati, že v českých zemích za onoho věku sedláci také držívali svobodné statečky v deskách zapsané, (viz konec statutu uvedeného výše str. 14), ale šlechta směřovala k tomu, aby takových případů nepřibývalo, nýbrž ubývalo. V deskách Olumuckých, v knihách pana Procka z Kunštatu, jest při roce 1466 mimo- chodem zapsána zmínka, že sedlákům se do desk neklade; psáno tam, že Kateřina z Podhájí přijala svého bratra a jeho dědice do spolku na dědictví svém ve vsi Podhájí, kteréž jí připadlo po smrti otcově; svoloval k tomu spolku její přistojící manžel sedlák, jakýmž prý do desk se neklade: habens maritum laicum seu rusticum, quibus non intabulantur bona. (Mährische Land. tafel, Olmützer Cuda, tištěno v Brně 1856, str. 445 č. 315). Že toto pravidlo neplatilo v Moravě venkoncem, vidí se z Knihy Tovačovské, kdež okolo r. 1480 pan Ctibor Tovačovský z Cimburka vyložil tu věc obšírněji v tato slova: Také kněžím a sedlákům a těm, jenž vládyky nejsú neb panoše, ve dsky se vkládati nemá, leč z příčiny velmi hodné a z milosti pána země zvláštní a s při- volením panským, zvláště zboží znovu koupená; než kteráž prvé ve dskách mají, ta zase vkládána býti mohú. A ti, kdož taková zboží drží, vedle pánuov a zemanuov z nich odbývati mají. A měštěnín aneb sedlák muož prodati své rovni a vložiti; pakli zase v ruce panské neb zemanské vejde, víc sedlákóm vkládáno býti nemá. Také nápadové a poručenství těch zboží ne městským, ale zemským obyčejem spadají, a nižádným poručenstvím, než takovým právem (zemským), spolky a jiným opatřena býti mají, jako jiná pozemská zboží. V Brandlově vydání Knihy Tovačovské str. 64 kap. 106. — Psal o tom již Demuth v Geschichte der mährischen Landtafel (na straně XX.), přidané k tištěným deskám zemským moravským cudy Brněnské. V Čechách byl toho časů tuším asi týž obyčej a právo v té věci, jako na Moravě. Píšeť Všehrd okolo r. 1500 o menších deskách zápisných: Malé dsky jsú pro chudé zemany, kteříž zboží nemají velikých, než dvory a dědiny, a pro dědinníky i jiné všecky lidi chudé, aby ti také mohli své statky malé dskami menšími tak dobře jako bohatí zbožie svá dskami velikými, tak potřebně, tak dostatečně opatrovati. Všehrd VI. 32 ve vydání Jirečkově str. 280. — A dále u Všehrda VIII. 2 str. 352, 353 o témž po- znamenáno: (Páni Čechové) bohaté dskami velikými opatřivše, chudších jsú v zapomenutí zóstaviti nechtěli, než pro zemany nebohaté, pro dědinníky i sedláky dsky zemské menšie jsú vymyslili, aby také i ti o dědinách a statciech svých, ačkoli rovných,*) ale však dědičných a svobodných zřízenie učiniti a je opatrovati mohli beze všie ujmy, též jako páni a zemané bohatí . . . (Desky menší) tím se toliko dělí od velikých desk, že do velikých desk zbožie veliká a statkové znamenití vcházejí, a do malých statkové a dědiny rovné*) a malé se kladú . . do malých desk *) Rovný zde znamená toliko co skrovný. zápisných summa sta kop grošóv výše nevcházie.

Strana 22
22 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 1500: Článek 99. VladZZých (AČ. V. str. 52) stanoví, že „všecka dánie krále JMti.. k kosteluom . . i každému duchovenství k obci, ty věci se do žádných desk bez relatora od JMKské nekladou; ini také dědinníkuom.“ Poslední slova Doubravský vyložil obecněji: neque agricultoribus. 22 1472, 10. června v zápise sjezdu Německobrodského mezi stranami králů Vladislava a Matyáše v Čechách ustanoveno k zachování příměří smluveného na jeden rok, aby žádný čeledín nebo člověk, jenž by v tom příměří zběhl, nebyl nikde přijímán ani přechováván; přestupky proti tomu náležely k pravomocnosti opravce toho kraje. Celý zápis tištěn Palackým v Archivě Českém IV. str. 458. Též za příměří zavřeného mezi králi na tři leta stavové krajů Plzenského, Prachenského a Podbrd- ského v Plzni shromáždění usnesli se 12. dubna 1474, aby lidé dědiční, kteří by pánům svým z dědin zběhli, byli jim navracováni; a rovněž tak čeledín služebný, když by odešel nedoslouživ a jinde se zjednal, má býti vydán. AČ. IV. str. 477. 23. 1476, 14. června držitel panství Litomyšlského od svého Kanovnického dvora ve vsi Hrušové prodává Jiříkovi Havránkovi půlosma prutu rolí pod úrok 40 gr. Já Jan Kostka z Postupic a na Litomyšli, hejtman kraje Chrudimského, známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdož jej čísti aneb čtouc slyšeti budú, že sa v mocném držení dvoru Kanovnického ve vsi Hrušový, kterýž jsem kúpil od Vojtěcha Hrušovského, prodal jsem a mocí toho listu prodávám od téhož dvoru puol osma prutu rolí neb dědiny Jiříkovi Havránkovi odtud z Hrušova a Mar- getě ženě a manželce jeho, jich dědicuom a budúcím, a to pod purkrecht, tak aby svrchu psaný Jiřík, Margeta manželka jeho, dědicové i budoucí jich z toho puol osma prutu platili a vydávali mně, dědicuom mým neb budoucím držitelům toho dvoru svrchu dotčeného na každej rok 40 grošuov, a to rozdílně, na sv. Havla 20 gr. a na sv. Jiří také 20 gr., a tak vždy na každý rok ty úroky vydávati a platiti mají. A já napřed psaný Jan slíbil jsem a listem tímto slibuji, že již psanému Jiříkovi Havránkovi, Margetě manželce, ani jich dědicům neb budoucím na těch svrchu dotčených puol osma [sic] žádné překážky činiti nemám já ani moji budoucí; ale on svrchu psaný Jiřík Havránek, Margeta manželka jeho, jich dědicové neb bu- dúcí toho puol osma prutu svrchu dotčeného bude moci držeti, požívati, prodati neb změniti [sic] neb kterak koli k svému užitku přivésti, tak však pod platy a úroky svrchu jmenované. A berni královskú, když by koliv v zemi České šla neb brána byla, tu také dáti mají. Na potvrzení a na budoucí časy zdržení já napřed psaný Jan pečeť mú vlastní přirozenú k tomuto listu přivézti [sic] sem kázal. A pro lepší jistotu prosil

Strana 23
z let 1472—1477. 23 jsem statečného rytíře pana Zdislava z Mečkova a Uherště*), a slovutných panoší Jana Klusáčka ze Zhoře, ty časy hejtmana na Litomyšli, a Vanka [z] Zámrsku, by podle mne na svědomí pečeti své přivézti dali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Litomyšli leta od nar. syna božího 1476, ten pátek po sv. Trojici. V Litomyšlské městské knize smluv fol. 46 b, soudě dle písma, vepsáno okolo r. 1600. — *) Nejspíš má se čísti „na Uherště“; rozumí se ves Uhersko u Vysokého Mýta. 24. 1477, 4. července: Smlouvčí výpověď mezi obcí Todeňskou (u Trhových Svin) a Sigmundem člověkem odtudž o pastvy, žaludy, bukev, cesty, louku, laznu, pastýře a strouhu. Léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého sedmého, ten pátek den sv. Prokopa dědice českého. Urozený panoše Jiřík Višně z Větřnie seděním v Paso- vařiech, a Oldřich Drochovec z Pláně s jedné, a Oldřich ze Dvorce purkrabie té chvíle na Velešíně, a Vojtěch z Jivovice a z Chvalkova s strany druhé, mocní ubr- mané a smlúvce mezi obcí Todeňskú a Sigmundem odtudž z Todně,1) člověkem Mi- kulášovým Šafránovým z Březie, podle jiných dobrých lidí, kteříž jsú osobně tehdáž při té smlúvě byli k srovnánic těch věcí prve namluvených: Tak aby Sigmund člověk Mikulášuov Šafránuov po jich pásl, a Todenští zase po Sigmundově; a na žaludech i na bukvi aby s obú stranú pásli a nesbieral jich žádný; také z vesnic okolních aby nepřijímali v pastvu dobytka cizieho ni- žádného, ani Sigmund, ani obec Todeňská. Item když se žalud a bukev Sigmundovi obrodí, tehda obec Todeňská mají Sigmundovi nahoře psanému dávati z lánu po třech čtvrtniech ovsa, z puollánu po dvú čtvrtní, a ze čtvrti po jedné čtvrtni ovsa, a to k sv. Havlu, a do domu Si- gmundova donésti. Pakli by se žalud obrodil a bukev nic, anebo bukev sě obrodila a žalud nic: tehdy obec Todeňská mají oves dávati tak vždycky na každý rok, jakož se svrchu píše, a to beze všie odpornosti. Pakli by se ani žalud ani bukev neobrodily, který rok, tehdy obec Todeňská ani jich dědici a budúcí nemají ani povinni jsú Sigmundovi nahoře psanému ani jeho dědicóm a budúcím ten rok toho ovsa dávati, jakož sě svrchu jmenuje. Item což se Hroškova dvoru dotýče, když by se žalud neb bukev obrodila, tehda nemá z toho dvoru té čtvrtně ovsa dávati Sigmundovi nahořepsanému ani jeho dědicóm a budúcím, a to proto, že na svém také bukev má. Item Sigmund má obci Todeňské cestu propustiti nad svým senníkem, tak abysta se dva vozy minúti mohla. Item obec Todeňská nemá hájiti Sigmundovi cesty

Strana 24
24 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské podzimním časem do sv. Havla a jeřním časem do sv. Jiří, aby mohl k svému dielu u hrušky jezditi přes záhony a přes jiné diely. Item což se dotýče lúky Sigmundovy v hoře,2) aby jemu obec Todeňská na té lúce nepřekážela ani pásla do sv. Bartoloměje, a Sigmund má ji sobě do toho času posieci a domuov vzieti; pakli by jí neposekl do sv. Bartoloměje, tehda obec Todeňská hned na té lúce po sv. Bartoloměji pásti mají, buď posečena neb nebuď, a to bez překážky Sigmundovy všeliké; pakli by ji posekl Sigmund před sv. Barto- lomějem, tehda hned také na té lúce obec Todeňská pásti budú moci. Item což se lazny3) dotýče, aby Sigmund i obec Todeňská všichni spolu té lazny požívali, a o to se pěkně srovnali. Item tu cestu, kteráž na horu jde, obec Todeňská mají ji opravovati, když by se pokazila; a Sigmund obci vždycky, kdyžby kolivěk potřebie bylo, na pomoc má dáti k opravovánie té cesty jednoho dělníka. Item Sigmund svrchupsaný z svého dvoru pastýři má dávati dvě kopě žita a dvě kopě ovsa, i sutého žita puol čbera, a ovsa puol čbera, a večeře a vozby činiti také má pastýři s jinými súsedy, a toho nemá odpierati. Item což sě stráhy Zigmundovy4) dotýče, kterážby kolivěk strana u té strúhy v přéloziech ležala, té on hájiti nemá ten rok do puol strúhy, než druhú stranu; též i o druhé straně, kdyžby v příloziech ležala, též té hájiti nemá, než druhú s druhé strany. A tak Sigmund svrchupsaný i obec Todeňská konečně smluvili jsú se o všecky věci, o pastvy, o cesty, o žaludy, o lúku, kteráž leží v hoře, o laznu, o pastýře, o stráhu před svrchupsanými dobrými lidmi, a to sobě s obú stranú zdržeti mají a v tom se zachovati časy budúcí. Na svědomie a těch věcí svrchupsaných pamět budúcí my Jiřík z Větřnie seděním v Pasovařiech, Oldřich Drochovec z Pláně, Oldřich ze Dvorce, purkrabě tehdáž na Velešíně, a Vojtěch z Jivovice a z Chval- kova, při tom jsúce s měšťany Krumlovskými pány kruntovními, obcí Todeňskú a Sigmundem z Todně, člověkem Mikulášovým Šafránovým z Březie, k jich prosbě a žádosti sme své pečeti vlastnie dali i kázali přivěsiti k tomuto listu na svědomie, však sobě i svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán léta i dne svrchupsaných. Opsal dr. Jan Peisker z originálu, jejž r. 1882 daroval české universitě v Praze; od něho pocházejí také vysvětlivky v následujících poznámkách: 1) Tento Sigmund byl dvořákem; jeho živnost slove nyní Markovská a nachází se mimo tři strany (obory), v něž polnosti u vsi Todně se dělí. 2) Ta louka jest na kopci, suchá, pročež se z ní klidívá jen jedno seno. 3) Jedna niva u Todně slove Lazina, kterýžto název snad jest utvořen od slova laz = lado. 4) Strouha Markovská jest nyní travnatý úpad bez vody, k němuž od západu přilehají pozemky obce Locenické, od východu pak docházejí k němu dvě strany (dva obory) pozemků Todeňských, mezi nimiž jde cesta kolmo ke směru strouhy. Tím se vysvětluje ustanovení tohoto kusu výpovědi. Přílohy = úhor.

Strana 25
z let 1477—1479. 25 25. 1479—1502: Rybáři usedlí v Komořanech na panství hradu Mostského s přivo- lením pána svého dali si sepsati svoje obecní povinnosti a práva ode dávna obvyklá. (Seeruhe von Kummern.) Mezi městem Mostem (Brüx, Pons), Ervěnicemi (Seestadtl) a Jiřetínem (Georgenthal) prostíralo se před věky jezero, největší v Čechách. Protékala jím řeka Bílina v nejhořejším toku svém, též jiné potoky vlévaly se do něho od severu. Jezero ještě na přechodu ze středo- věku k novému věku poskytovalo hojnost ryb; během času nánosem bahnělo a proměnilo se konečně v louky. Při jižním kraji jezera stojí stará ves Komořany (Kommern, Kummern), kteráž prvotně spolu s jezerem a s okolní krajinou náležela ke hradu Mostskému a s ním ke komoře královské. Ale již král Václav I. r. 1250 daroval polovici rybářů Komořanských klášteru Oseckému, a někteří usedlíci později dostali se k Červenému Hrádku (Rothenhaus); když král Jiří r. 1465 zastavoval hrad Most svým synům, Komořany měly tři vrchnosti nad sebou: krále, klášter Osecký a pány Červenohrádecké. Ta část sousedů Komořanských, kteří zůstávali v pod- danství hradu Mostského, dali sobě roku 1479 sepsati některá pravidla svého obvyklého řádu obecního, a to s přivolením pana Burgharda Fictuma na Novém Šumburku, toho času na hradě Mostském, na něhož snad kníže Jindřich Minsterberský svoje zástavné právo dočasně přenesl. Roku 1480 zástavná držba hradu Mostského přešla od Jindřicha Minsterberského na Beneše z Weitmile; v jeho rodě potom zůstala přes sto let, až totiž r. 1584 panství výplatou dostalo se zpět ke komoře královské. Město Most r. 1595 koupilo od komory hrad Mostský s příslu- šenstvím, k čemuž náležely Komořany s částí jezera; ale r. 1689 město muselo prodati Komo- řany a jiné dvě vsi Ferdinandovi Vilémovi Popelovi hraběti z Lobkovic, načež ty vsi byly spo- jeny s Lobkovickým panstvím Novosedlským (Neundorf), při němž zůstaly až do konce starého zřízení patrimoniálního. V obci Komořanské zachovalo se v pověřeném ale pozdním opise starobylé zřízení, jež sobě sousedé roku 1479 sami pořídili a jež tam zůstalo vždy pode jměnem Seeruhe ve velké a zasloužené vážnosti. Tiskem vydal je dr. Ludvík Schlesinger ve spisku: Geschichte des Kummerner Sees bei Brüx, mit urkundlichen Beilagen. Separatabdruck aus der vom Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen 1871 herausgegebenen Festschrift. Prag 1871, stran 43 vel. 8°. Zřízení Komořanské vytištěno jest v tom zajímavém dílku jako příloha V. na str. 33—36, odkudž text její zde níže se otiskuje. Na počátku té písemnosti stojí rok 1479, na konci 1502. Podle zmínky o panu Benešovi z Weitmile ve článku 17. jest patrno, že ta část byla sepsána po roce 1580. Nejspíš první články byly sepsány r. 1479, a jenom k nim se vztahuje svolení pana Burgharta z Fictum, zmíněné ve starém úvodě; později pak byly nové články připsány nebo opětovně připisovány, naposledy r. 1502. Před starým úvodem nachází se pozdější úvod, a na konci jest přidána žádost k hejtmanovi; tyto dva odstavce, jež v do- lejším otisku odlišují se menším písmem, pocházejí tuším teprva z druhé polovice 17. věku, kdy již Lobkovicové byli pány Komořan. Na konci drobným písmem jest vytištěna kancelářská formule z r. 1817, kteráž svědčí, že staré zřízení Komořanské bylo v nějaké platnosti ještě v 19. století. V prvotním úvodě a pak v článku 11. rybáři v Komořanech, náležející k hradu Most- skému, praví o sobě, že sedí na královské almužně, rozumějíce tím nejspíš: na královské půdě; v článku 11. nazývají sami sebe svobodnými lidmi. Podle článku 2. podobá se, že synové Archiv Český XXII. 4

Strana 26
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 26 jejich po pouhém ohlášení u rychtáře mohli se stěhovati jinam kamkoli. Jakožto poddaní komory královské Komořanští zachovali si z dávných časů větší volnost a menší břemena, než sic po Čechách stalo se pravidlem. Podle článků 1. a 12. neplatili v Komořanech úroku z půdy, nýbrž platili jen z rybaření v jezeře šos, jenž činil jeden peníz týdně po tu část roku, kdy jezero nebylo zamrzlé, a krom toho dávali jiné nevelké dávky a konali jenom drobné vyměřené roboty. Osvobození od berně, o němž mluví článek 12., ovšem sotva dlouho zůstalo v platnosti. Ale z ostatních výhod Komořanští podrželi leccos, i když z poddanosti královské dostali se do poddanosti jiných vrchností. Byloť roku 1780 zjištěno krajským úřadem Žateckým a dosvědčeno vrchností panství Novosedlského, že obec Komořanská neměla do té doby a také příště míti nebude k vrchnosti jiných povinností, nežli za rybolov a za užívání luk, pastev a chrastin v jezeře, platiti 23 zl. 21 kr. 3 d. úroku a pomáhati při 22 honech a lovech v jezeře. V tom čase obec Komořanská, která náležívala před věky třem pánům, jeví se zase sjednocena pod jedním panstvím, a jak se zdá, celá užívala některého zbytku starých práv, jež sobě královští poddaní dali r. 1479 zaznamenati. Anno Christi 1479 verzeichnete Ruhe des Dorfs Kumern, was ihre Gerechtigkeit, Ge- brauch und Gewohnheit belangende, wie sie von den alten ihren Vorfahren gehalten und ge- braucht ist worden, die sie denen anflegen, so oft bei ihnen Recht und Dicht gehalten wird oder sonst die Gerechte bei ihnen verneuert werden, gegen ihren Amtmann zu ruhen und anzubringen, damit sie bei ihren Gerechtigkeiten, Gebräuchen und Gewohnheiten aber erhalten werden möchten, wie denn folget auf der andern Seiten. In nomine Domini im Jahre des Herrn Tausend vier Hundert neun und siebenzig [1479], dieselbe Wochen vor St. Matheä, wir armen Leute zu Kummern, die wir sitzen in den königlichen Allmosen, welche wir zu dem Brüxer Schloss gehörende, haben gespüret, dass die Sinn und Gedächtniss der Menschen kurz sein, risch und vergänglich; darum haben wir uns unter einander betracht und haben gebeten, dem wohlgeborenen Herrn Herrn Burghard von Vietzthumb und auf Neuen-Schönburg, die Zeit auf dem Brüxer Schlosse, unter welchen wir derzeit gehörende, dass er uns gnädiglichen vergönnen wollt unsere Rechte, in welchen wir sitzen, um zeitliches Gedächtniss willen uns zu verzeichnen und beschreiben lassen; und seine Gnad hat uns solches vergönnt. Und dieses sind die unsere Rechte, welche Leute, die da zum Brüxer Schloss gehörig sein, die wir von altersher von unsern Eltern zu halten (gehöret haben) und auf den heutigen Tag halten, wie folget: 1. Item dieses haben wir in unserm Rechte, dass wir die königlichen pro primo aber dem Herrn, welcher das Brüxer Schloss innen hält, keine Zinse geben, nur allein das Schoss, doch in der Gestalt und Meinung: erstlichen wenn der See aufbricht und aufthauet, so sollen etliche Nachbarn aus uns ansag Görlitzer Pfennig gehen. Den dritten Tag darnach, wo aber der See, ehe die 3 Tag vergehen, wieder verfriere, so ist uns nicht vonnöthen, das Schoss zu geben; sondern etliche sollen sich mit dem Pfennig ansagen, dass der See wieder verfroren ist; und also alle

Strana 27
Řád obecní v Komořanech u Mostu 1479. 27 Weg, so oft es vonnöthen thut. Und darnach wann der See aufbricht und so forthin bleibt stehen, also sollen wir in das Schoss treten und so lange das Schoss zahlen und geben, so lang bis der See aber wieder verfrieret; und zu solchen Schoss soll etlicher Gesessene alle Sonntag einen Pfennig niederlegen. Wo aber Gott der Herr über einen mit einer Krankheit verhinge, ist nicht schuldig, das Schoss zu geben, bis er wieder gesund würde; desgleichen eine Wittfrau, der ihr Mann ab- stürbe, die darf auch in einem Jahr kein Schoss geben, die soll solche Freiheit oder Holung haben, und wann das Jahr aus ist, soll sie wieder in den Schoss eintreten und neben den andern auch zahlen ; und auch dieselbige Wittfrau wird nicht schuldig sein neben denen andern Nachbarn das Geschenk den Herrn zu geben, bis das Jahr aus ist. 2. Item die Untersassen, als wie Vater und Sohn das erste Jahr fischen lernet, so soll er kein Schoss schuldig sein zu geben durchs ganze Jahr; und wann das Jahr aus ist, so wird er schuldig zu geben ein halb Schoss, und derselbige soll sich beim Richter mit einem Heller ansagen, dass der Richter von ihm wissen soll, dass er nun in solch halb Schoss eintritt. So aber der Sohn nicht ein Untersass sein wollte und dass er seine Nahrung anderswo besser wüste, wie der bei uns, so soll aber derselbige vor dem Richter treten, und wann er den Heller auflegt, dem Richter soll er sich ansagen, dass der Richter kann dem Herrn ansagen, dass der Heller bei dem Untersass abgehet. 3. Item es sei, wer er sein möchte, in demselbigen Dorf ein Untersass, der da unter cinem andern Herrn gehört, als das Dorf dreier Herrn ist, es sei der Untersass auf welche Güter derselbige gehörig, doch auch zu dem Brüxer Schlosse und zu dem königlichen Gerichte schuldig sein wird ein halbes Schoss zu geben. Wir Gesessene, die wir sind, sollen und werden schuldig sein, alle zu geben und zu zahlen unsern Herrn der Verehrung von rechtswegen, etzlicher aus uns einen Pfennig, die erste Verehrung auf unser Lieben Frauen Tag in der Fasten, die andere auf St. Maria Magdalenetag, die dritte auf den heiligen Abend; wir Gesessene zu Pfennigen, und etzliche Unterlassen sollen darzu geben einen Heller, wer da ver- ehren will. 4. Item wir werden auch schuldig und sollen geben und zahlen alle jahr auf St. Jakobstage drei Vierdung Schwertgroschen, und das heisst St. Jakobs. 5. Item auf St. Michaelstag sollen wir geben und zahlen fünfzeln Schilling Heller einmal in einem Jahr, und darzu geben uns zur Steuer die Nachbarn von Görkau zwölf Schilling Heller, und des Abts von Ossegg arme Leute geben auch dazu von etzlichem Sasse zu 3 Pfennig. 6. Item wir sollen auch geben und zahlen alle Jahr auf St. Martinstag 4

Strana 28
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 28 fünfzehn Schwertgroschen, und Urban Heeger gibt uns darzu 9 Pfennig, und des Abts Unterthan Martin Weinelt gibt uns auch darzu 11 Pfennig. 7. Item wir sollen auch unserm Herrn in einem Jahr drei gute Gejagde thun, wenn der See zum ersten aufbricht, und der jeglichen Jagde soll sein auf ein ehr- liche Schüssel. 8. Item wir auch, die wir zu dem Brüxer Schloss gehören, ein jeglicher aus uns, der gesessen ist, ausgenommen die Wittfrauen, sollen wir unsern Herrn in den Vorbuschen hauen einen halben Tag in einem Jahr. 9. Item auch etzlicher Angesessener aus uns sollen dem Herrn auf die Hasen- jagd gehen, zwar in einem Jahre das einemal auf Weihnachten, das andere auf die Fastnacht ; aber die Wittfrauen sollen damit nichts zu thun haben. 10. Item wir auch, die wir zu dem Brüxer Schloss gehören, sollen frei haben von dem königlichen Walde zu dem Bau, was uns vonnöthen ist, und auch zu dem Brennholz, so viel uns vonnôthen ist, hauen und führen, um dasselbige soll uns nicht verwehret werden; so aber einer hauen will über seine Nothdurft, dass er verkaufen wollte, der soll sich mit dem Heger darum vertragen. 11. Item auch das Marktgeld in der Stadt Brüx, es seie vom Vieh, es seic auch, was es seie, was wir möchten feil haben und verkaufen, sollen wir nicht geben, wie die andern Gewolnheit haben zu geben, und dass wir freie Leut sein und sitzen um der königlichen Allmosen. 12. Item, dass wir nicht von unsern Ackern geben, sondern alleine von dem See die Schoss, also sollen wir auch kein Heerhortgeld, auch keine Berna nicht geben. 13. Item von dem Grötschmen sollen wir.....(?) 14. Item das haben wir auch in unserm Rechte, dass alle, die da sein, dic in dem Wasser in dem See fischen, da wir uns hätten mit einander zu unterreden oder zu handeln oder etliche Verboth, die der Gemeinde möchten Nutzen und Frommen bringen, so sollen alle, die des Sees geniessen und darinnen fischen, die sollen sich lassen finden und zusammen kommen in das königliche Gerichte, und allda um die Sachen allenthalben sich mit einander zu bereden; und auch dergleichen die ganze Gemeinde zu Kummern, wenn sie wollen etwas mit einander handeln um den ge- meinen Nutzen, nemlich um den Hirten und Baadstuben oder um andere Ding halber, was der ganzen Gemeinde zuständig ist, also sollen sie in das königliche Gerichte zusammenkommen und allda um die Sache handeln, nachdem es von- nöthen ist. 15. Item wäre es Sache, dass Jemand gehauen oder verwundet wäre, die zu dem Brüxer Schloss gehörende, haben wir auch kein Recht und sein nicht ver- pflichtet, das Wundgeld auf das Schloss zu geben.

Strana 29
Řád obecní v Komořanech u Mostu 1479. 29 16. Item es ist ein kleines Wiesenfleckel bei dem Dorfe, die da vor Zeiten der Schossen gewesen ist, die ist vor ein Jahr dem Teutzschner ums Bier genommen worden; die sind wir von rechtswegen nicht schuldig zu rechnen, die wird uns wieder gegeben werden und heim kommen. 17. Item diess haben wir auch alle in unserm Gedächtniss, wie dann in unserer Beschreibung geschrieben stehet, dass wir uns sollen zu dem Schlosse an- sagen mit dem Görlitzer Pfennige, der nur vor dem Heller gerechnet wird; und also haben uns unsere Vorfahren Unterricht gegeben, dass sie sich nur mit einem Heller angesagt haben. Oder nun und jetzund, da uns hat gehalten der edle wohlgebo- rene Herr Bönisch von der Waydtemühl, Münzmeister aufn Kuttenberge, Burg- graf aufn Karlstein, hat uns seine Gnade geboten, zu geben vor dem Görlitzer Pfennig einen Böhmischen; also geben wir. Wo aber wäre ein Herr, der das Brüxer Schloss innen hielte, der weiter und höher auf uns greifen wollte, so wären wir verpflichtet, dass wir demselbigen unseren Herrn, so unsere Gerechtigkeit, Gebräuche und Gewohnheit, die unsere Vorfahren gebraucht haben und sind dabei erhalten und auch verblieben, auch zu unterrichten und zu verhören, damit wir nachmals darbei erhalten werden. 18. Item was anbelangt das Kirchspiel und Gotteshaus zu Tschausch, wo etwas davon zu bauen und zu bessern wäre, so wollen die von Triebschitz und Tschausch auf unsere Gemeinde etwas mehreres durch Einschätzung auf die Huf- stätte auflegen, denn von Alters gewesen ist. Solches haben wir auch unserm gnä- digen Herrn zu erkennen gegeben, derhalben uns gnädig bei unsern alten Gerechtig- keiten zu erhalten (zugesaget), und wie sich unsere Vorfahren darinnen verhalten haben (auch dabei bleiben lassen will). Also haben wir uns Richter, Geschöpfen und die ganze Gemeinde einträchtiglich bewilligt und beschlossen, wo etwas an dem ob- benannten Gotteshaus vonnöthen sein wird, zu bauen und zu bessern, so bewilligen wir, das alles darzu zu thun, wie vor Alters unsere Vorfahrer gethan und verhalten haben ; und was die andern, so zum Kirchspiel gehörige, darzu geben, dessen wollen wir uns auch nicht weigern zu geben, und seind nichts mehr verpflichtet zu geben und geben auch nichts mehr. Geschehen und gegeben nach Christi unseres lieben Herrn Geburtstag im tausend fünfhundert und anderten Jahr. [1502.] Beschluss zum Amtmann: Edler ehrenvester Herr Hauptmann, solche unsere itzt an- getragene Ruhe, wie sie dann von unsern Vorfahren ist gehalten worden und nochmals von uns bis auf den heutigen Tag gehalten wird, derohalben euer edlen Ehrenvesten bittende wir Richter, Schöpfen und ganze Gemeinde, alt und jung, arme und reiche, wollet uns mit Hilfe und Rath unseres gnädigen Herrn Herrn schützen und handhaben, auf dass wir bei solchen

Strana 30
30 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: unsern Gerechtigkeiten erhalten und verbleiben möchten, das wollen wir als gehorsame Unter- thanen (wie uns denn geziemet) willig und gerne verdienen. Dass gegenwärtige Copia Copiä mit der in der hiesigen Registratur aufbewahrten diesfalligen Abschrift von Wort zu Wort gleichlautend sei, wird hiemit bestätiget. Direktorialamt Neundorf, am 20. Februar 1817. (Direkt. Sigill.) Anton Frank m. p. Direkt. 26. Osobní nevolnost lidu obecného v Čechách uzákoněna v letech 1479—1524. Zde sestavil jsem pořádkem časovým snešení sněmovní, nálezy soudní a výpovědi krá- lovské, kterými byla uvalena tělesná poroba aneb osobní nevolnost na obyvatelstvo vsí a mě- steček v Čechách. Předpisy tyto, mající platnost zákona, byly již tištěny v Archivě Českém a jinde v plném znění; pročež zde uvádím je toliko pro snadnější přehled u výtahu, jejž hleděl jsem učiniti nynějšímu čtenáři srozumitelnějším, nežli bývá text původní; všude odka- zuji na plné znění, kde jest tištěno. 1. Sněm Svatováclavský 1479 ustanovil: ležáci, kteří by pána neměli, aby ve dvou nedělích jej měli, sic aby byli bráni a dáváni popravcům toho kraje; kdo ležáky přijímá za služebníky, aby je chovali na hradech a tvrzech. Lidé dědiční, kteří bez výhostu by odešli a pánům svým neosadili, nebuďte chováni, nýbrž vracováni. Čeledín toliko má-li od svého pána list, že dosloužil a se vyhostil, může býti jinde přijat do služby; kdo by nedosloužilého přijal a vydati nechtěl, propadne 50 kop gr. Avšak dosloužilého čeledína aby proti jeho vůli nikdo nedržel. Celé snešení tištěno v AČ. IV. 496—499. 2. Z výpovědi krále Vladislava, vydané na sněmě v Kutné Hoře 13.—20. března 1485 ve sporu mezi městy a dvěma stavy šlechtickými: co se týče lidí zběhlých, též kmetičen, si- rotkův nebo služebníkův, ač města tomu počali odpírati, však potom k tomu přistoupili, pročež král při tom zůstavuje, jakž se prvé všickni svolili: kdo by člověka svého nalezl v městě, aby o jeho vydání požádal hospodáře, dále i purkmistra a konšely, a když by ho nevydali, „tehdy aby mohli takoví pohnáni býti podle obecného zuostánie“. Archiv Český V. 397, kdež Palacký vytiskl str. 395—398 výpověď královskou z opisu nedatovaného. Že to není pouhý návrh, ale že král tu výpověď vydal, vysvítá z výpovědi královské r. 1502 učiněné, AČ. VI. str. 250, kteráž se táhne na tuto starší výpověď. Že nedatovaná výpověď Vladislavova náleží ke sněmu, jenž se konal v Kutné Hoře 13.—20. března 1485, to učinil pravděpodobným Tomek v Dějepise Pražském X. str. 74 pozn. 48; Palacký v Dějinách V. 1. (1865) str. 239, 243 kladl ji do roku 1484. 3. Ve smlouvě ujednané mezi stavy moravskými v Brně 21. října 1486 bylo ustano- veno, že v Moravě každý může člověku vzíti odpuštění (vybaviti jej z moci jeho dosavádního pána i bez jeho svolení) buď poklončím anebo listem, a kterak se má při tom zachovati na- proti některým závadám.

Strana 31
Osobní nevolnost uzákoněna 1479—1524. 31 Tištěno Palackým v AČ. V. str. 431; právo na Moravě r. 1380 ustanovené (viz zde str. 4) dočkalo se tou smluvou nového rozvoje. Podrobněji vyložil způsoby a opatrnosti, kterých bylo potřebí šetřiti při moravském braní odpuštění, pan Ctibor Tovačovský v Knize Tovačovské, vyd. Brandl str. 107—110 kap. 192—196, a no- věji Brandl v úvodě ku Knize Drnovské str. LXXV—LXXVIII, též v Glossáři str. 192-4. — V Čechách právní praxis toho času kladla již těžkou překážku, když poddaný chtěl se vyprodati a vystěhovati z panství, že k tomu potřeboval svolení vrchnosti; to zjištěno současně smluvou Jihlavskou: 4. Ve smlouvě uzavřené mezi králi Vladislavem a Matyášem v Jihlavě 10. září 1486 praví se o stěhování poddaných z Čech do Moravy a z Moravy do Čech: „Poněvadž krá- lovstvie České toho obyčeje požívá, že z něho žádný žádnému člověků odpuščenie vzieti ne- móže: aby to při tom zachováno bylo, a také aby žádnému člověku z Moravy do Čech odpu- ščení nemohlo vzato býti, leč s vuolí jeho pána.“ Smlouva Jihlavská tištěna Kameníčkem v AČ. X. 290; výtah v Palackého Dějinách V. 1. str. 268. 5. V Čechách soud zemský r. 1486 učinil rozsudek: kdo by měl pod kým člověka (zběhlého), a právem by nehleděl k tomu, pod kým sedí, ale kázal by jemu nočně se vystě- hovati aneb jak koli by jej přijal na svůj grunt, že propadne pokutu. Vladislavovo Zřízení Zemské čl. 278 v AČ. V. str. 140. Tištěno též H. Jirečkem, Cod. III. 2. str. 93—94. — Že nikdo nemá svého člověka zběhlého mocí bráti, nýbrž právem oň hleděti, na to nález z r. 1487 v AČ. XIX. str. 486 č. 2. 6. Dne 14. března 1487 nález soudu zemského v Čechách vložen byl do desk se svo- lením pánův a vládyk na sněmu, jenž nařizuje: Zběhl-li by čeledín od pána svého ze služby nebo člověk z dědiny a přišel ku komu koli, že takového nemá nikdo přechovávati, nýbrž má jej vydati. Kdo by ho nevydal, může býti pohnán z desíti až do dvacíti hřiven stříbra, nechť jest z pánův, z rytířstva nebo z měšťan. Nález tištěn Palackým v AČ. V. str. 432 č. 34, a pojat do VladZZho čl. 291 (AČ. V. 144). Něco rozhojněný vepsán ten nález též do sněmovního zápisu z 1. října 1487 a tištěn v AČ. IV. str. 522. — Palacký v AČ. V. str. 364—366 dal vytisknouti stručný soupis rozličných žádostí ke králi, kdež na str. 365 výslovně se žádá, když by někdo zběhlého čeledína nechtěl vydati pánovi jeho, aby mohl býti pohnán z 10 až do 20 hřiven stříbra, k čemuž hned jest připojena tato žádost: „A toho svého čeledína, tak od něho zběhlého, vezma jej, má jemu cejch na tváři propáliti a k tomu obě uši uřezati.“ Tento krutý návrh nestal se v Čechách zá- konem nikdy. Od koho a kdy byl učiněn, není určitě povědomo. Onen seznam žádostí šlechtických ke králi není datován; Palacký v AČ. V. str. 364 z dohadu položil jej k roku 1467, potom pak v Dějinách V. 1. str. 262 pozn. 222 uznal to vročení za mylné a mínil, že ten spis náleží k roku 1487 nebo k následujícím. Poněvadž žádosti, aby na nevydání zběhlého čeledína byla ustanovena pokuta od 10 do 20 hřiven, bylo vyhověno již vložením nálezu do desk dne 14. března 1487, nebylo tuším později potřebí takovou žádost předkládati, a do- mnívám se, že onen celý soupis žádostí šlechtických byl sepsán nedlouho před 14. březnem 1487. Některým jiným žádostem, obsaženým v témž soupise, král Vladislav vyhověl novými privilegiemi roku 1497. 7. Dne 20. března 1487 učiněn dodatečný nález, podle něhož kdo by pohnal o zbě- hlého člověka dědičného nebo o čeledína přístavního nebo služebného, nepotřebuje přísahati, dokáže-li jinak, že jest člověk neb čeledín jeho; a „pro takovú věc muož pohnati ze dvaceti hřiven bez lotu s spolupóvodem.“ A pohnaný, když bude odsouzen, „tu pokutu bez odpornosti dáti má a zaplatiti ve dvú neděliech ote dne rozsudku pořád zběhlých.“ VladZZ. č. 253 v AČ. V. str. 133—4 dovolává se desk památných L. 9, což Palacký položil do roku 1487, k němuž hodí se signatura L. 9; takový artikul z 20. března 1487 kratšími slovy jest tištěn v AČ. XIX. str. 487 č. 3 též z desk památných, ale se signaturou K. 17. — V Doubravského latinském překladě článku 253 místo slov „ze dvaceti hřiven bez lotu s spolupóvodem" stoji „pro pena X talentorum argenti sine lotone."

Strana 32
32 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: Pokuta na nevydání člověka zběhlého činila 10 kop gr. č. pro jednoho původa. Soudilyť se rozepře o to na menším soudě zemském; o tom jest zmínka již roku 1456 v nařízení, jež nejvyšší úředníci zemští dali úře- dníkům menším: „pro člověka nebo čeledína poháněje,“ v Emlerových Reliq. I. str. 143. Článek 255 VladZZho ustanovuje vůbec, že k menšímu soudu zemskému lze pohnati z 10 kop gr. č., aneb níž; a podle čl. 266 VladZZho (z roku 1498), kdo by pohnal k menšímu soudu zemskému z větší summy, než z 10 kop grošů, půhon mu byl zdvižen. 8. Roku 1488 nalezeno za právo: Nalezl-li by někdo svého čeledína nebo člověka (zběhlého) u cizího poddaného, má nejprve tohoto žádati, aby se ujistil oním (zběhlým), a pak má žádati pána jeho, aby mu jej (zběhlého) vydal. Pojato do snešení sněmovního r. 1499 v AČ. V. str. 513 (kdež klade se mylně do r. 1489); VladZZ. čl. 299 v AČ. V. 150; odtudž H. Jireček Cod. III. 2. str. 115 a opět str. 117 ve dvou variantech; rozsudek z r. 1488 se všemi podrobnostmi tištěn Emlerem, Reliq. I. 182 č. 126. 9. 1489, 11. března nalezeno: Čeledína (zběhlého) promlčí, kdož věda, kde jest, ne- pohání z něho, až-leta zemská projdou (tři leta a šest neděl). Tento nález nebyl pojat do Vladislavových Zřízení Zemských, ale měl také svou platnost; zachoval se v Knížkách nálezů soudu zemského z první polovice 16. věku, kteréž Jaromír Čelakovský vydal v Archivě Českém XIX; tento nález jest tam tištěn na str. 487 č. 9. 10. 1491 nalezeno: Když by někdo držel cizí statek bezprávně, a propustil z toho statku některé lidi z člověčenství: takové propuštění nemá moci. VladZZ. 258 v AČ. V. 135; dvojí znění toho nálezu u H. Jirečka Cod. III. 2. str. 131. 11. Též r. 1491 nalezeno: Měl-li by někdo cizího člověka osazeného na svém gruntě, a ten člověk že by od něho se vykradl pod svého pána dědičného, může onen, od něhož se vykradl, požádati jeho pána dědičného za výdání takového poddaného, a nevydal-li by ho, může dědičného pána pohnati z pokuty. Než bude-li takový poddaný navrácen tam, odkud se vykradl, pak teprv jeho dědičný pán může k němu hleděti jako k svému člověku dědičnému podle staršího snešení o lidech zběhlých a o pokutách na jich nevydání. VladZZ. 282b v AČ. V. 141; otisk u H. Jirečka Cod. III. 2 str. 131. 12. 1491 nález: Kdož by kázal svému člověku se vyprodati, a on jemu osadí člověkem hodným: nemá se již k němu táhnouti ani z něho poháněti, jako by byl jeho poddaný. Pojato do snešení sněmovních 1499 v AČ. V. str. 513, též do VladZZ. čl. 297 v AČ. V. 149; H. Jireček Cod. III. 2. str. 132; rozsudek z r. 1491 s podrobnostmi otiskl Emler v Reliq. I. str. 213 č. 235. Po- dobný nález ze 17. prosince 1494 v AČ. XIX. str. 487 č. 5. 13. 1492 soud zemský nalezl: Jestliže by kdo ku komu poslal o vydání (zběhlého) čeledína, člověka, služebníka nebo sirotka, a ten, ke komu poslal, by ho nevydal, než až by pohnán byl: původ má vůli, buď přijmouti (zběhlého) anebo držeti se půhonu. VladZZ. č. 259 v AČ. V. 136; dvoje znění u H. Jirečka Cod. III. 2. str. 135; též v AČ. XIX. str. 487 č. 10. 14. 1492, 19. března. S osobní nevolností souvisí čl. 541 VladZZých, jenž předpisuje: Když při veřejném stíhání zločinců pán zajatého zločince by žádal, aby mu byl vydán na jeho soud i aby ten, kdo jej zajal, naň urukoval, a tomuto by se nezdálo uručiti: tehdy opravce rozsuď, má-li býti uručeno. Zajatý má býti odpraven na té popravě, kam byl vydán, a kdož jej dá, zaplatí od něho.

Strana 33
Osobní nevolnost uzákoněna 1479—1524. 33 AČ. V. str. 255. Uručiti na někoho znamená zde nejspíš zaručiti se za útraty, které vzejdou při jeho souzení. Co se týče vzniku tohoto článku, objasňuje se úvodem ke čl. 538 v AČ. V. str. 253, že na sněmu držaném v Praze 1492 v pondělí po suchých dnech postních všichni tři stavové zřídili artikule, kteréž se pak uvádějí, ovšem bez udání, který z nich jest poslední; podobá se, že pod to záhlaví náležejí články 538—543. 15. 1492, 13. června nalezeno: Vysoudí-li kdo na kom člověka (zběhlého), má jemu ten člověk vydán byti i se statkem, s kterým se byl přistěhoval k tomu pánu; ale čeho pod ním nabyl, to ten pán nemusí vydati jeho dědičnému pánovi. VladZZ. č. 260 v AČ. V. 136 klade ten nález do r. 1492; jiný opis v Emlerových Reliq. I. str. 150 č. 21 do června 1492, což otištěno u H. Jirečka Cod. III. 2. str. 134, kdež str. 131 otištěno znění kratší s datem z května 1491; s datem 13. června 1492 čte se v AČ. XIX. str. 488 č. 15. 16. 1493, 17. února menší soud zemský usoudil: Držel-li by někdo cizího člověka u vazbě pro zlý skutek, a pán toho člověka žádal by za vydání jeho jakožto zběhlého, chtě pohnati z pokuty ze 20 hřiven: nemá ho jemu vydávati, nýbrž má se zachovati k němu jako ke zločinci. VladZZ. 261 v AČ. V. 136, kdež v latinském překladě stojí „pro X talentis“ místo 20 hřiven. H. Jireček v Cod. III. 2. str. 140 —1 má tři rozličné texty. Celý nález čte se u Emlera, Reliq. I. str. 149 č. 16, se zmínkou, že beneficiarii minores in pleno judicio invenerunt pro jure. Podobný nález z 5. března 1493 čte se v AČ. XIX. str. 487 č. 8. 17. 1493, 29. května: Kdo chce pohnati z člověka nebo z čeledína (zběhlého), má prvé poslati k tomu pánu, kdož mu jej drží, aby mu ho vydal a vrátil, a teprv nevrátí-li, má pohnati; jinak ztratí půhon. AČ. XIX. str. 486 č. 1. 18. 1493 nález o vydání cizího čeledína, kterého by někdo měl na rukojmích. VladZZ. 284 v AČ. V. 142; u H. Jirečka Cod. III. 2. str. 141. 19. 1493 Služebníka přikázaného, když není čeledín náchlební, a není poplatný, není povinen žádný vydati. H. Jireček, Codex III. 2. str. 140. 20. 1494, 24. února na sněmu v Praze všichni tři stavové snesli se o nových arti- kulích ke stíhání ležákův, loupežníků a jiných zločinců; v tom článek 546 VladZZých před- pisuje: Jestliže rybnikáři dělajíce na rybnících, byli by postíženi v loupežích nebo mordích, a bylo by na ně žádáno práva: ten, u koho dělají, aby je vydal beze vší odpornosti ku po- pravám, anebo se jimi ujisť. AČ. V. str. 257. Kdy a kterak ten článek vznikl, čte se v úvodě ke čl. 544 tamže str. 256. Článek 546 netýká se nijak nevolnosti nebo volnosti rybnikářů, ale dává na srozuměnou, v jaké pověsti byli tehdáž stěhovaví dělníci, kteří pracovali při zakládání nových rybníků, a ukazuje na jednu pohnutku, která vedla k zákonům vydaným r. 1499, kteréž najdou se připomenuty níže. 21. 1494: Kdož by čeledínu preč kázal (jej propustil), že naň nemá více sáhati aneb z něho poháněti. VladZZ. 296 v AČ. V. 149; ten nález pojat byl též do snešení sněmovního r. 1499, AČ. V. 512. Dvojí text u H. Jirečka Cod. III. 2. str. 147; zmínka v AČ. XIX. str. 487 č. 5. Archiv Český XXII. 5

Strana 34
34 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 22. 1494 Pražané a jiná města královská, kteráž mají statky svobodné, mají z nich vydávati lidi zběhlé, sirotky i čeleď, jako páni a rytířstvo jedni druhým vydávají. VladZZ. 282a v AČ. V. 141, odtud u H. Jirečka Cod. III. 2. 146. 23. 1495 nalezeno: Z panského aneb rytířského řádu poboční (nemanželští) synové aneb dcery nemají vydáváni býti jako jiní sirotci, leč by komu dobrovolně slíbili člověčenství (poddanost). VladZZ. č. 280 v AČ. V. 141, odtud H. Jireček Cod. III. 2. str. 156. 24. 1495: Propustil-li by někdo člověka svého komu rukou dáním, má toho ten člověk užiti, jakoby mu list výhostní byl dán. VladZZ. č. 281 v AČ. V. 141, odtud H. Jireček Cod. III. 2. str. 156. 25. 1496: Jestliže by kdo koho žádal, aby mu se čeledínem ujistil (aby uvěznil svého čeledína uběhlého k němu od jiného pána), a on vsadil by jej do vazby, z které by pak če- ledín ušel beze lsti: byl-li by pohnán z té pokuty (pro nevydání čeledína zběhlého), nebude tou pokutou povinen. Vlad. ZZ. č. 263 v AČ. V. 137; odtud H. Jireček Cod. III. 2. str. 158. 26. 1496, 1. října: Kdož na kom žádá, aby jemu čeledína vydal neb člověka, a při tom mluví takto: „aby mu ho vydal nebo se jím ujistil,“ sám sobě zmatek učiní a pokuty neobdrží. II. Jireček Cod. III. 2. str. 158; Čelakovský v AČ. XIX. str. 489 č. 26. 27. 1497: Kmetična (selka), pod kterým pánem ovdoví, bez jeho vůle nemá se vdá- vati na statek jiného pána. VladZZ. č. 257 v AČ. V. 135; pojato do snešení sněmovního 1497, AČ. V. str. 471; u II. Jirečka Cod. III. 2. str. 163. 28. 1497: Jestliže by cizozemec někomu slíbil člověčenství, a potom od něho ušel, ten pán může k němu hleděti tak, jakoby se byl v jeho poddanství narodil. VladZZ. č. 262 v AČ. V. 136; odtud u H. Jirečka Cod. III. 2. str. 168. Český text mluví o případu, když by takový cizozemec ušel ze země a hájil se pak propustným listem z cizí země; latinský překlad naopak míní takového, který by ad alium profugeret hic in regno. 29. 1497: Žádný člověk, maje pána dědičného, nemuože se obdarováním královským, když by mu král erb dáti ráčil, tím erbem od svého pána dědičného vyhostiti a z člověčenství vytrhnúti; než užívej erbu pánu svému bez škody. H. Jireček Cod. III. 2. str. 166 z Nálezů; Čelakovský v AČ. XIX. str. 488 č. 17. 30. 1497 v květnu král Vladislav vypověděl v rozepři mezi stavy šlechtickými a stavem městským o vydávání lidí zběhlých: Kteří lidé nebo sirotci zběhli (déle než rok) před válkou, (která se počala za krále Jiřího 1467), ti mají (mohou) na svých místech zůstati; kteří však zběhli v roce před tou válkou nebo později, ti mají vydáváni býti, když za to požádá jejich pán dědičný skrze dvě zachovalé osoby nebo listem pod pečetí. Kdo by jich nevydal, může býti pohnán z 20 hřiven. Kteří lidé byli vyhnáni pro víru, těch nemá býti vydáváno.

Strana 35
Osobní nevolnost uzákoněna 1479—1524. 35 VladZZ. č. 292 v AČ. V. 145. Výpověď králova na sněmu v květnu 1497 učiněná čte se též v AČ. V. 471; v Emlerových Reliq. II. str. 489. 31. 1497, 20. července v Kutné Hoře král Vladislav vydal list, kterým vůbec potvr- zuje výpověď svou zde předcházející, dílem však ji mění: Někteří lidé (z vesnic) obrátili se do měst a tam se osadili, gruntové pak (na vesnici), z kterých pošli, jsou osazeni (jinak, třeba otci nebo bratřími jich); takovým bylo by obtížno, kdyby všichni měli býti z měst vydáváni; pročež s dobrovolným povolením pánův a rytířstva a s vůlí stavu městského král tímto listem vypovídá: aby na ty saháno nebylo, kteří vyšli (z vesnic) výše nad 18 let od datum tohoto listu (tedy kteří vyšli před 20. červencem 1479) a v městech na gruntech osazeni jsou; než kteří by od 18 let tak vyšli, na ty může každý sáhnouti, kdo by k nim měl právo jako ke svých lidem. Od nynějška pak kdo by bez listu výhostního ze statků panských nebo zemanských přišel do měst královských nebo do městeček a vsí jim příslušejících, anebo dal-li by který sedlák z panských nebo vládyckých gruntův syna nebo bratra do měst, nebo že by (syn jeho nebo bratr) sám přišel a v městech nebo pod jich panováním býti chtěl, též také jich dcery nebo sestry: takoví nemají býti přijímáni bez listu výhostního vydaného od pána jejich, nýbrž mají býti pánům svým vydáváni, když by tito purkmistra požádali. Pakli by jich kdo z měst nechtěl vydati, mohou úředníci toho města i celá obec býti pohnáni. Pakli by lidé z gruntův měst královských zběhli na statky panské neb vládycké, též mají býti vydáváni, a pro nevy- dání může býti poháněno. List královský z rozkázání soudu zemského byl 3. října 1497 vložen do desk zemských; tištěn byl celý Palackým v AČ. V. 481-2, též pojat do VladZZ. č. 293 v AČ. V. 145-7, kdež str. 146 schází slovo „dal-li by“, kteréž tam přeloženo „migrare dimitteret“. 32. 1498: Kdo má rukojmí za čeledína přístavného do jeho dobytí (že doslouží do lhůty), a ten čeledín by mu ušel: takový nemá o vydání čeledína posílati ani poháněti, nýbrž rukojmí se držeti. VladZZ. 285 v AČ. V. 142; odtud H. Jireček Cod. III. 2. 171. 33. 1499 v červnu na sněmu v Praze usnešeno: Rybnikáři, nádenníci a podruzi všichni mají do sv. Martina (11. listopadu) nejprve příštího dědičné pány míti; když by chtěli na dílo rybnikářské jíti, aby měli list od pána svého, a ve dvou nedělích potom aby na dílo šli, a po dodělání s listem od zaměstnavatele ve dvou nedělích po jeho datum ku pánu svému se vrátili. Kdo přijde na dílo bez listu, anebo kdo by se chtěl povalovati přes dvě neděle po datum listu, takového aby vsadili jako zločince. Kdo by přijal rybnikáře bez listu, propadni 10 kop gr. č. tomu, kdo by to naň usvědčil. Rybnikáři neb nádenníci, kteří by sobě nechtěli bráti pánův dědičných, aby do sv. Martina byli ven ze země. Cizozemci, kteří by chtěli v zemi býti, též mějte pány dědičné, vyjma žence a sekáče. Kdo by dal lotrovi list falešný, nejsa jeho pánem ani zaměstnavatelem, ten má hrdlo i statek ztratiti. Pakli by kdo přišel s listem falešným, k němuž pán by se neznal, má hned oběšen býti. Přístavný čeledín, když doslouží, má od zaměstnavatele dostati plat a list, a potom za dvě neděle opět přistáti (do služby vstoupiti) anebo k svému pánu dědičnému se vrátiti. Kdo by čeledínu nechtěl zaplatiti a list dáti, může býti od nového zaměstnavatele čeledínova obeslán z 10 kop gr. 5*

Strana 36
36 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářske: Pastýř ve vsi nemá míti jiného pána, než čí je ves, dokud v ní pase. Nezletilá pacholata a děvčata nemají na cizím panství býti přijímána za drobnou čeleď, pastýřky a j., bez vůle jich starších; pokuta na to 1 kopa gr. Pražané a jiná města nemají chovati cizích podruhův ani nádenníků, kteří by k nim přišli bez listův. A k svým podruhům mají přihlédati, aby se neváleli po domích šenkovních, ale dělali, pod pokutou svrchu psanou. S platností toliko do příštího sv. Martina ustanoveno: Zločinci a zloději, kteří by chtěli zlých skutků zanechati a milosti dosíci, ti mají skrze dobré lidi prositi soud zemský nebo hejtmana (zemského tehdáž na místě králově), na soudě pak nebo před hejtmanem mají slíbiti a rukojmě postaviti, kteří by za ně slíbili pod 50 kopami gr. č., a hned mají sobě pána dědičného jmenovati a vzíti, a pod ním se na gruntě usaditi. Kdo se tak zachová, má jemu milost před se jíti; kdo by se tak nezachoval a potom dostižen byl, má bez milosti na kůl Celé snešení tištěno Palackým v AČ. V. str. 486-9. vstrčen býti. 34. 1499, 30. září: Kdo by o (svého zběhlého) člověka nebo čeledína osobně šel k ně- komu, aby mu jej vydal, a nebude-li mu vydán, když potom požene z pokuty, neobdrží jí, poněvadž měl poslati (pro člověka), a ne sám jíti. AČ. XIX. str. 489 č. 28; H. Jireček, Cod. III. 2. str. 173. 35. 1499 na počátku října všichni tři stavové na sněmu v Praze dohodli se o nové vyhlášení předešlých červnových snešení s některými opravami a doplňky: O rybnikářích opa- kováno snešení předešlé s těmito změnami: Kteří rybnikáři v zemi České zůstati chtějí, aby do nejbližších hromnic vzali sobě pány dědičné. Který pán by (svého) rybnikáře (z díla se vracejícího) přijal domů bez listu (od posledního zaměstnavatele) a jeho skutečně netrestal (vězením jako jiného zločince), ten propadne 10 kop gr. č. pokuty. Všichni sirotci a neženatí lidé ať do nejbližších hromnic navrátí se k pánům svým a přistanou (do služby se dají); kdo by tak neučinil, budiž vzat jako jiný zločinec a popravci oznámen, popravce pak dá znáti pánovi jeho, a byl-li by psanec nebo zloděj, dá jej oběsiti. Čeledína přístavního, když doslouží, aby nikdo proti jeho vůli nedržel, než má jemu zaplatiti a list dáti, s kterým čeledín po dvou nedělích má se vrátiti pod pána svého. Přišel-li by kam čeledín bez listu, má býti rovněž vzat a oznámen popravci; a kdo by neženatého bez listu přijal, propadni popravcovi 5 kop gr. č. Totéž, jako o čeledi, platí o služebnících, kteří nejsou řádu panského nebo rytířského. Kdo by čeledína nebo služebníka, jenž dosloužil, nechtěl propustiti a jemu list dáti, může k tomu býti přiveden popravcem a propadne 5 kop gr. č. O lidech dědičných nebo sirotcích: každý svých užívati má tak, jakož od starodávna bylo, a před popravci nemá z nich odpovídati. Který rybnikář aneb čeledín byl by postížen s listem falešným, ztrať hrdlo. Pastýř v které vsi přistane (se najme) a tu pase, má tu míti obec za pána; o jeho dosloužení, propuštění s listem, útěku atd. platí totéž, co výše ustanoveno o čeledínu a jeho zaměstnavateli. Jestliže by ženatí podruhové kde přistavili (do služby vstoupili), buď se k nim zacho- váno pod těmi pokutami, jako o jiné čeledi. Každý své podruhy opatruj, aby se nepováleli a dělali.

Strana 37
Osobní nevolnost uzákoněna 1479—1524. 37 Podruzi, kteří by se chtěli přistěhovati pod pána nebo pod rytířského člověka nebo do města královského, nemají, býti přijímáni bez listův; pakli by je kdo přijal bez listův a neměl by se k nim vedle pokuty výš ustanovené, ten propadne popravcům 5 kop gr. č. pokuty. Čeledi drobné nikdo aby nepřijímal bez vůle jich rodičů; pakli by přijal, bude po- vinen vrátiti pacholíka nebo děvčičku tomu, komu příleží, a dej kopu gr. č. tomu, čí jest to čeledín. Ženci, sekáči, kopáči, řezci, nechť jsou domácí v zemi nebo cizozemci, když přijdou na dílo, mají býti opatrováni, aby dělali nepoválejíce se; a když žeň nebo seč mine, aby se vrátili, odkud přišli, pod pokutou výše psanou. Kteří cizozemci chtějí ustavičně v zemi České býti, ti mají sobě bráti dědičné pány. Jsou-li kteří neženatí, ti mají přistáti (do služby se najmouti), a platí o nich to, co o čeledi domácí. V sněmovním zápise tištěno Palackým v AC. V. str. 507-9, též v Emlerových Reliq. II. str. 518-19. V předcházejících výtazích ukázáno jest ke všem článkům Vladislavových Zřízení Zemských, jež tý- kají se nevolnosti lidu obecného a o nichž jest dosvědčeno, že vznikly v letech 1486—1499. Dále zde odkazuji ke třem článkům o nevolnosti (č. 36, 37, 38), kteréž roku 1500 byly pojaty do Vladislavových Zřízení Zem- ských, ale neví se, vznikly-li teprv roku 1500 anebo o něco dříve: 36. (1500) Ke článku 253 VladZZých, jejž Palacký položil k roku 1487, jest jako dodavkem přivěšen nález: aby též pro schovance, nájemníky a pro pankarty bylo poháněno, jako o lidi a o čeleď zběhlou. Archiv Český V. str. 134. 37. (1500) Ve VladZZých postaven v článku 286 nález, „že ti páni z panského stavu, kteří sedají v soudu zemském, nemají poháněni býti před menšie úředníky; než toliko z lidí nevydánie, neb o čeledína, podle svolení obecnieho o to poháněni býti mohú.“ Redaktoři Vladislavových Zřízení Zemských poznamenali k tomu článku (AČ. V. str. 143), že nález o tom stojí v deskách primo Procopi S. 19. Palacký k tomu připsal rok 1383, a již dříve v Archivě Českém II. str. 343-4 dal vytisknouti prvotní nález z 15. května 1383 i také přítomný článek 286 z VladZZých, i upo- zornil, že v nálezu z r. 1383 není zmínky o pohánění pro nevydání lidí nebo čeledína; ustanovujef prvotní nález z r. 1383 jenom tolik, že páni, kteří pocházejí z panských rodů, a jmenovitě páni zasedající v soudě zemském, nemají býti poháněni k menším úřadům (rozumí se k soudům krajským tehdáž někde ještě stá- vavším), kromě úřadu Pražského (z něhož vznikl menší soud zemský). Nejspíš teprv redaktoři VladZZých dali nálezu z r. 1383 docela jiný smysl, než prvotně měl. 38. (1500) Článek 449 VladZZých stanoví o případech, když by čeleď z jiných statků zběhla na královské panství, že o to mají býti poháněni úředníci, kteří jsou na královských zámcích a spravují lidi královské, a zase též úředníci (královských statků) mohou o to jiných poháněti, (když by čeleď z královských statků zběhla na jiné statky). AČ. V. str. 216. Přítomný článek 449 jest pokračováním předcházejícího článku 448, jenž předpi- suje, kterak král má býti poháněn na soud a kterak král má poháněti, totiž že v obou případech král jest zastoupen úředníky svými. Připojuji ještě následující nálezy, kteréž též vztahují se k nevolnosti lidu poddaného, a byly učiněny v době Jagellonské po vydání Vladislavových Zřízení Zemských. 39. 1501: Kdo člověka (zběhlého) vysoudí, ale odsouzený by mu ho nevydal, (než jen pokutu zaplatil), onen má vždy pro toho člověka poháněti, dokud mu vydán nebude, a pokutu

Strana 38
38 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské bráti. AČ. XIX. str. 487 č. 4. — O takovém případě jest řeč ve výpovědi krále Vladislava mezi stavy z 22. března 1502 v AČ. VI. str. 259: Když by někdo ani po třetí sirotka ci- zího nevydal, než jen pokutu platil, že se to má vznésti na krále nebo na plný soud zemský. 40. 1510, 16. října: Nikdo ze tří stavů nemá nikoho kázati stíti nebo jinak popraviti za glejtem královským. Kdo glejt ukáže, má toho užiti, „krom lidí obecných panských a ry- tířských, ti proti pánům svým nemají glejtováni býti.“ Poslední slova jsou pozdější (z roku 1510) dodavek ke článku 436 Vladislavových ZZých, jakž poznamenal Palacký v AČ. V. str. 208 v poznámce**; smysl těch slov čte se tam na str. 209 v překladě Doubravského: ex- ceptis plebeis baronum et equestrium, tales non debent salvo conductu frui contra dominos suos. Povšimnutí zasluhuje, že tato nová ujma práv uvaluje se tu jen na poddané pánů a ry- tířů, nikoli na poddané třetího stavu a ústavů církevních. 41. 1517, 4. března: Clověčenství kdo by komu slíbil nedobrovolně, nemá to moci žádné. AČ. XIX. str. 492 č. 49. 42. 1517, 16. prosince: Kdož by ke komu poslal o vydání člověka nebo čeledína, má jej zejmena jmenovati. Pakli by nejmenoval a pohnal z pokuty, neobdrží. AČ. XIX. stř. 490 č. 31. 43. 1517: Kdož by koho pohnal z pokuty pro nevydání člověka, a právo ustál, že ustojí také člověka a obdrží ho právem staným. AČ. XIX. str. 488 č. 19. 44. 1524, 17. února: Pro nevydání čeledína jednou může pohnati z pokuty, a (odsou- zený) toliko pokutu jest povinen dáti, než čeledína není povinen vydati. AČ. XIX. str. 490 č. 34. 45. Roku neudaného soud komorní nalezl: Člověk poplatný sedlský nevyhoštěný žádný nemůže nic dáti ani odkázati bez povolení pána svého. AČ. XIX. str. 489 č. 21. 27. 1480, 9. listopadu: Řád hamerníkův na panství Polenském. Kníže Viktorin Minsterberský k žádosti hamerníkův, usedlých na jeho panstvích Pol- nickém, Ronovském a Přibyslavském, potvrdil jejich starobylá práva a obyčeje, i dopustil jim svobodu vaření piva a mlení i chleba pečení pro jejich potřebu při hamřích, tak jak mu ty kusy a prosby sepsané předložili. Tištěno Stárkem v ČČMus. 1844, 596—601. Viktorinův řád otiskl také dr. Řezníček v Pam. Arch. XV. 96—99, kdež sl. 95 uve- řejněna jsou též některá hamernická pravidla Přibyslavská z r. 1441 a mnohé zprávy o ha- mernících na panství Přibyslavském z 15. věku (94—100, 157—164). Výpisky z urbáře r. 1636 o týchž hamrech uveřejnil Tomíček v Časopise přátel českých starožitností 1900 str. 90. 28. (Okolo 1480): Řád mlynářský platný v markrabství Moravském. Obsahuje 18 článků o vedení vody na mlýn a čištění strouhy, o platech za opravy při mlýně (neřečeno, kdo platí), některá pravidla cechovní, málo o platech za mletí. Datum schází. V úvodě Ctibor z Cimburka a z Tovačova vypravuje, že jmenem všech mlynářův Olomouckého a Brněnského

Strana 39
z let 1480—1492. 39 krajův byly jemu jakožto hejtmanovi zemskému předloženy starodávné zvyklosti, jichž výpis městská rada Brněnská mlynářům vydala s povolením a k žádosti jeho, a že následující artikule obsahují ta jejich práva. Vytištěno v Praskově Selském Archivě, ročník II. v Olomouci 1903 str. 35—37, podle opisu patrně neúplného v městské knize Jevičské fol. 275. 29. 1492, 16. března: Svědectví o řádech rybářských při lovení ryb a při bití bobra v Labi u Kolína. Město Kolín mělo od krále Jana a od pozdějších králů výsadu, že mohou loviti ryby v řece Labi od mlýna Kravarského nahoru až do Starého Kolína k hranicím toho statku. U hořejších končin této opráv- něnosti rybáři Kolínští mívali různice s rybáři sousedních pánů; jmenovitě jim překážel Petr Sak z Bohou- ňovic, když byl držitelem Konarovic (1488—1503); různice obnovila se r. 1505, když na Konarovicích vládl Václav Háša z Újezda. Kolínští měli o to s Hášou sročení dne 5. března 1505 v hradě před svým zápisným pánem (Mikulášem Trčkou), a libovali si, že prý „svědkové Hášovi, které vedl proti nám, všichni svědkové jeho jemu nic nevysvědčili; než nám jest všecko vysvědčeno, že rybáři Kolínští mají loviti sití prostou a udicí s člunuov bez překážky v Labi prostřed toku“. Kolínští tenkrát rozešli se s Hášou z hradu ve hněvu bez konce, ale dali potom hned do pamětné knihy městské (č. I. fol. 17) zaznamenati o této různici, co se v ní posledně dělo, i dali do té paměti tak opsati záznamy ze starších knih (z manuálníku v bílé kůži a z pa- mětné knihy v rudé kůži), co bylo dosvědčeno v dřívější podobné rozepři roku 1492. Svědectví starého rybáře Jana Vrbovského, učiněné 16. března 1492, netýká se mnoho rozepře, ale oznamuje právní zvyky a obvyklé praktiky, kterými se spravovali rybáři v živnosti své u Kolína. Zde následuje napřed úvod, který Kolínští napsali do knihy městské po 5. březnu 1505 o rozepři z roku 1492, potom pak výpisy, jež r. 1505 dali opsati ze starší knihy o témž sporu z roku 1492, v čemž zajímavé svědectví Jana Vrbovského o řádech rybářských dáváme tisknouti větším písmem. O lovenie ryb v Labi Konarovského pána, kterak jsú rybáři zachovávali se od stara- dávna v lásce a v svornosti, jeho rybáři s našiemi, a že pan Petr Sak chtěv naše rybáře od- tavad odtisknúti, nic tomu učiniti nemohl, a že i páni Horníci o též byli se pokusili, kdež o to sjezd měli sme s pány Horníky v Starém Kolíně, vzavše k tomu některé staršie z obce našie; kdež páni Horníci majestáty naše opatřivše a paměť svědkóv starých vybářóv vyslyševše, ty nesnáze hned přetrhli a zastavili, davše vuoli k tomu, aby, jakž za starodávna se zacho- vávali při tom lovenie, tak ještě aby se snášeli, překážek žádných v tom sobě viece nečiníce. O tom lovenie takto jest vysvědčeno. In alba cute in primo manuali habetur pro- scripcio D. XVI. in hac forma, prout hic signatum est de verbo ad verbum. Et idem [sic] proscripcio habetur in libro memoriarum cute rubea in prima litera: Léta božieho tisícieho čtyrstého XC° druhého v pátek po svatém Řehoři [16. března 1492] toto vyznali před purgmistrem a konšely v plné radě jich staří rybáři tito zejména: Vrbovský, rybář starý, Moravec také rybář starý, Jakub Chvor, také Pavel rybář, kmet starý z Kolína Starého, a jiní také rybáři, že v Labi v těch lovích, kteříž Konarovicuom příleží, které nynie toho času pan Petr Sak v drženie má, že časem letniem rybáři Kolínští ze spolka lovili, a rybáři Konarovského pána prvé, než to pan Petr Sak v drženie měl, že žádný jim v tom překážky nižádné nečinil, a že Kolínští rybáři tak se zachovávali a snášeli a rybáři pana Konarovského, a oni zase též s Kolínskými beze všech svárov v lásce; a také zimniem časem žádných odlomkóv dělati nemají ani podledníky loviti; že jsú to tak zachovali od staradávna. A toto jich seznání duší svú vysoce zapečetili, že to jest tak v pravdě a jinak nic. Dálo se na rathúze v Kolíně v radné světnici dne a léta, jakož se nahoře píše. Testis Jo- hannes Zdiarský capitaneus.

Strana 40
40 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské Dále o lovenie v obecniem Labi, pokud právo mají v lovenie, jak se rybáři mají zachovávati v pořádku svém při tom lovenie. Léta b. MCDXCIIho [1492] Jan Vrbovský, rybář starý, toto vyznal v plné radě před konšely a před panem Janem Žďárským, ty časy hejtmanem na Kolíně, z vuole plné všech rybářuov starších, duší svú to zapečetiv, co vysvědčeno jest na- před, i o tomto vysvědčie, což tuto psáno stojí, že jsú se rybáři tak zachovávali v tom řádu od staradávna. [1] Item. Ktož jsú Labe najímali, ti jsú byli za hospodáře a za starší. Ti hned svolali všecky nágrošníky a k niem mluvili, aby se v lásce a při zvyklostech starobylých zachovali, co jest mezi nimi za obyčej a za právo od dávních předkuov i jimi uloženo a ustaveno, tovaryšstva spojujíce, kto by s kým dělati měli. [2] Item. Hospodáři, kteří Labe najali, ti mají napřed všech jezer požívati, a Tišinského břehu: tu nemají nágrošníci chvoróv klásti, a v veřezích ovšem žá- dného lovu nemají mieti. [3] Item. Také nágrošníci nemají nad koly Podhradského mlýna chvoróv klásti, a hospodáři nemají sieťmi loviti s člunuov. [4] Item. Který sobě v kterém jespě výklestek [učinil], buď nágrošník neb hospodář, nemá jemu jiný překážeti na tom místě. A pakli by ten, ktož by sobě místo proklestil, neměl měchu pohotově, tehdy jiný móže měch svój na tom místě postaviti. A kdyby ten, ktož by sobě místo proklestil, měchy stavěti chtěl, má toto znamení učiniti: má měch pověsiti nad tiem místem, a ten, ktož měch prve postavil [v] vodě, hned má sám svuoj měch zdvihnúti, aby tento v prokleštění svém svo- bodu k stavenie měchóv měl. A také nemá žádný měchóv podstavovati jeden dru- hému, na paličku vzdéli a na šieř, který měchy stavějí. Pakli by kto podstavil komu, ješto by mohl měchu paličkú dosíhnúti, tehdy móže ten měch vytiehnúti, aby ploval. [5] Item. Když Labe stane a zamrzne, že mají všickni spolu loviti na pod- ledníky, hospodáři i nágrošníky. Pakli by kto sití neměl, má saně táhnúti a vokno sekati. A žádný nikdyž nágrošník býti nemá, než zde u města Kolína. [6] Item. Co se dotýče bití bobra koši, že jeden sám bez jiných nemá bíti nikdež, než všickni ze spolka. Pakli by kto přestúpil co, má trestán býti, jakž se pánóm a staršiem zdáti bude. A ktož by z našich rybářóv ktežkoli v kterém místě bobra zabil, vocas s nohami mají purgmistru a konšelóm dáti. [7] Item. Ktož by se mladý osaditi chtěl, tehdy hospodáři i nagrošníci mají jemu miesto udělati k jeho živnosti, a také bude moci sobě proklestiti, kdež by mohl. A který by rybář měl syna a chtěl se učiti loviti, má bez placenie puol léta státi mezi rybáři, aby se učil volně loviti. A chtěl-li by druhého puol léta loviti,

Strana 41
z let 1492—1495. 41 má dáti puol ouroka po póli groši. A kdy sití počne loviti, již má platiti, jako jiný nágrošník. [8] Item nemá loviti votec s synem nágrošník žádný, ani přítel s přítelem, ani bratr s bratrem. [9] Item. Více který by nágrošník zachoval se, až zde sestaral, kdyby ne- mohl sití dělati, nemají s něho úroka bráti, aby tak bez platu svú živnosť mieti mezi rybáři mohl. [10] Item. Přihodilo-li by se kdy, že by který nágrošník sám byl a sití dě- lati chtěl, nemaje tovaryše, mají jemu hospodáři tovaryše zjednati, ač by jich za to žádal a prosil, aneb aby jemu tovaryše pójčili. [11] A mají hospodáři nágrošníky obsélati čtyrykrát do roka, na sv. Jiří, na sv. Jakuba, na sv. Havla a na vánoce, aby mezi sebú narovnávali, ač by které ruoznice mezi nimi vzešly. A pakli by prve narovnati mohli a toho byla potřeba, že by jaká ruoznice a nesnáz vznikla, mají se sjíti a to narovnati sami mezi sebú. [12] A také žádný nágrošník s lodí nemá loviti bez vuole hospodářóv. A bylo-li by potřeba lodí nágrošnikóm, mají požádati za to hospodářóv. A hospo- dáři mají lodi puojčeti. Testis Zdiarsky capitaneus, magister civium, et consilium, et sousedsky pi- scator. Anno quo ut supra. Dále v pamětné knize Kolínské následuje svědomí Jana Vajdělka měštěnína starého Kolínského, že před 20 lety Konarovský pán chtěl Kolínským rybářům překážeti loviti v Labi Konarovském, ale nadarmo. O témž svědčil Jan Plch starý rybář Kolínský, a že lovívali od mlýna Kravarského až k Záboří. Jan uhlíř, starý člověk, vyprávěl, že kněz Bedřich (ze Strážnice) v takové různici způsobil smlouvu mezi Kolínskými a Konarovským starým, aby jedni druhé připouštěli ke svým břehům. (Datum 19. února 1505.) — Následuje ještě vyznání Chvorovo, výtahy z majestátů Kolínských, a paměť Šimonova. Konečně zapisovatel sám zazna- menal něco málo o jednání Kolínských s Hášou ve hradě Kolínském dne 5. března 1505. Podle též pamětné knihy Kolínské č. I. f. 16 úředníci královští 5. července 1506 zavřeli smlouvu se čtyřmi rybáři Kolínskými z Miechovic (t. j. ze Zálabského předměstí) o nájem Labe; dva z nich drželi Labe Litecké, platíce z něho králi půlletně 1 kopu 15 gr. č., a druzí dva (jeden se jmenoval Huňáček) drželi Labe Kravarské za 2 kopy 15 gr. půlletního nájmu. A další zápis tamže f. 23 oznamuje dne 28. října 1513, že Matěj Mravný to Labe, jež byl držel Huňáček s tovaryši za 2 kopy 15 gr. č. půlletního platu, má míti v nájmu na týž způsob, a tovaryše si může přibrati, koho by chtěl. Výpisy z pamětné knihy Kolínské poskytl mi prof. J. Čelakovský. 30. 1495—1517: Člověk poddaný nemůže poháněti pána svého na soud zemský nebo komorní, ani jiného šlechtice, ale pán jeho může poháněti na jeho místě. Viz o tom výše při roce 1396 str. 7 pod číslem 8. 1495, 15. června. Platný (úroční) člověk nemůže poháněti svého pána někdejšího, když by pod ním nebyl. Toto pravidlo, tištěné Čelakovským v AČ. XIX. str. 487 č. 7, odvolává se na dva nálezy, jeden v červených půhonných (z roku 1402, jakž jsem ukázal výše str. 8 pod číslem 8), druhý Archiv Český XXII. 6

Strana 42
42 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské v bílých půhonných z 15. června 1495. Právě na ty dva nálezy odkazuje také Všehrd (ve vydání Jirečkově str. 150) jako na důkaz, že poddaný nemůže poháněti pána svého. Nález z 15. června 1495 tištěn jest celý Emlerem v Reliq. I. str. 193 č. 158: Michal Švarcl pohnal Tiemu z Koldic o zaplacení 32 centů cínu, jejž mu prodal na dluh v době, kdy byl jeho poddaným; od té doby Michal nějakou zástavou vyšel z poddanství Tiemova, ale soud zemský uznal, že Tiema není po- vinen odpovídati Michalovi, svému (někdejšímu) člověku dědičnému. 1508, 14. června: Člověk neerbovní (nešlechtic), kterýž má pána (jest poddaný), ne- může z ničeho (sám) poháněti osobu stavu panského nebo rytířského, ale jeho pán má pohnati (na místě svého poddaného v jeho záležitosti). AČ. XIX. str. 491 č. 42. 1509, 14. listopadu: Člověk sedlský maje pána, pohnal-li by koho (šlechtice), bude půhon zdvižen, ale jeho pán má pohnati. AČ. XIX. str. 491 č 35. Celý nález soudu komorního jest tištěn v AČ. XIII. str. 201 č. 1529: Jan příjmím Junek pohnal Alše Zručského z Chřenovic, že drží jeho bratra Václava ve vězení; soud komorní nalezl: poněvadž Jan původ a Václav bratří jsou lidé sedlští a gruntovní páně Trčkovi, a ve dskách nemají, že takoví podle zřízení zemského poháněti nemají. — Totéž právo platilo v Moravě podle zřízení sněmu Moravského r. 1517, tištěného v AČ. XI. str. 302 č. 5, že když šlechtic jest dlužen cizímu poddanému, nemůže od něho býti pro ten dluh poháněn, ale od jeho pána. Též potřeboval-li někdo svědectví člověka poddaného (cizího) na soudě, ten musel pohnati (soudně vyzvati) jeho pána čili vrchnost, aby poddaného svého postavil na soud ke svědectví. O tom mluví r. 1517 Smlouva Svatováclavská ve Výboru z lit. české II. 1231—2; k tomu do- davek ve ZřZ. 1530 vyd. Jireček str. 81 čl. 200. 31. 1496, 24. května: Paměť o pravidlech, která platí při nabývání a užívání jiter (planin) na Třeboňsku. Annorum oc IIIILXXXXVI° f. III. in festo Pentecosten, Makovička a la- zebník z Strakonic, a Hlava té chvíle neb toho času lovčie, zpravili jsú pana Voka z Rozmberka JMt, že za nějakého Bohuslava lovčieho ze všěch jiter na panstvie Třeboňským dali z každého jitra první zákup po 25 gr. pražských; a potom za Wyzu lovčieho, když král Vladislav do Uher jeti ráčil na královstvie,*) že na pomoc toho tažení dali pánu JMti podruhé z každého jitra po 71/2 gr. pražským; a za IIlavy lovčieho, když jest pan Vok z Rozmberka JMt na Třeboň se přistěhovati ráčil,**) dán třetí zákup z každého jitra po 71/2 gr. pražským; a za Václava lovčieho jsú některá jitra od pana Voka z Rozmberka JMti lidem prodána, ješto jsú jim na to listy od JMti dány, a někteří jsú listuov nebrali. Item když by JMt pán ráčil která jitra koupená k potřebě JMti zase vzieti aneb odjíti, tehdy zákupy i koupení, což by v listu světčilo, má JMt zase, komuž by vzata byla, po třikrát na tři verunky navrátiti a zaplatiti.

Strana 43
z let 1495—1497. 43 Item když by JMt pán ráčil která jitra zákupní k JMti potřebě zase odjíti a vzieti, tehdy JMt nahoře psané zákupy těm, komuž by jitra vzata byla, po třikrát po tři verunky zase má navrátiti a zaplatiti. Item kdož by na lúku jitrní kaupenú list měl, nemajíc žádného dědice svého, a tu lúku jitrní že by komu prodal vedle znění listu, a tu lúku jitrní u re- gister jitrních tomu, ktož ji kaupil, by nevzdal, ani mu jí nepřipsal do register, a v tom že by umřel, ktož jest tu lúku prodal: tehda ta lúka jitrní již prodaná má zase na JMt pána spadnúti. Item jestliže by kto umřel, a po sobě žádných dědicuov nepozuostavil, a že by žena sama pozuostala: ta jitra zákupní spadnú polovicí na pána JMt, a druhá polovice na vdovu téhož umrlého. Item jestliže by jitra znova planěná v jednom zákupu komu pán JMt ráčil k své potřebě vzieti a odjíti: tehdá pán JMt jest napřed povinen, ten zákup hned zase navrátiti, komuž by odjata byla; a což by slušného bylo za práci od planění, má pán JMt tomuž, ktož by vyplanil, slušně napraviti. V knížecím archivě Třeboňském IA. 6 G d. 3 psáno na jednotlivém archu. Na jedné polovici archu stojí pravidla zde výše otištěná; na zadní straně jest poznamenáno pozdější rukou ze 17. věku: „NB. strany zákupu jest pozadu poznamenáno, což do urbáře vtáhnouti přijde.“ Na druhé polovici archu jest seznam jiter, jež si zakoupili lidé z Třeboně a z předměstí Třeboňských od vrchnosti nejspíš v první polovici 16. věku. Z toho seznamu učinil jsem si jenom výtah následující: Jitra kteříž k Třeboni drží měšťané z Třeboně: Jitra za Svinským předměstím***) aneb u Vlčího Brodu: Ondra Lukšuov z Třeboně. Štěchovic 4 jitra 2 provazce. Kolman Mikowsku znowa planienin z předměstí Svinského 3 jitra, jsú na nij dva zákupy pr. 7/2 gr. českých z každého jitra. Janek Cihlář krajčí z Třeboně 3 jitra 1 provazec; item vyplaněna a znova vyměřena 2 jitře. Drdovského 51/2 jitra spadla na pána JMt. [U 9 jiných není tak zajímavých poznámek.] Jitra u Vrbí [2 kusy]. — Jitra a laviček u Žáru [1 kus]. — Jitra na Káňově. — Jitra v Zasuticích za příkopem [3 kusy]. — Jitra v Krniem [35 kusů]. — Jitra okolo Širokého Mo- drziczij pod Strzibrczem [12 kusů]. *) To jest r. 1490. — **) Roku 1493. — ***) Předměstí Svinské, kde Vilém z Rosenberka v 2. po- lovici 16. věku zřídil rybník Svět. 32. 1497, 21. července: Král Vladislav vydává zřízení o úřadě a soudě hor viničných v Praze. Potvrzuje Starému Městu Pražskému výsady Karla IV. na hory viničné okolo Prahy, a nařizuje, že vinice se mají zapisovati do knih perkmistrových. Perkmistr má přetrhovati falšování vína, dovoz cizích vin do Prahy v zimě, lapání ptáků ve vinicích. — Tištěno Čela- kovským v Privilegiích Pražských str. 308—310 č. 189. Širší snešení obce Pražské o čepování cizích vin asi z roku 1521 tištěno Nováčkem v AČ. XVIII. str. 383—385. 6*)

Strana 44
44 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 33. 1501—1515: Řády vesnické usnesené nebo vysouzené obcemi samými. Výše str. 4 č. 4 ukázáno jest na čtyři zápisy toho druhu z doby předhusitské, vy- tištěné v „Listinách a zápisích Bělských,“ jež jsem vydal 1889 v rozpravách Kr. Č. Spole- čnosti Náuk. Z počátku 16. věku jsou v též sbírce vytištěny další tři takové kusy, a sice: 1501, 4. ledna: Čtyři pruty polí, jež drží Václav z Doubravice, smluvou vypouštějí se z povinností k obci Vrátenské, ale též pozbývají práva na požitky z občin. Tištěno str. 81 č. 147. 1504, 9. prosince: Zaznamenávají se meze obce Klukovské. Tamže str. 85 č. 151. 1515: Popisují se svobodná draha obce Vrátenské. Str. 87 č. 156. 34. 1504, 24. května: Pan Jindřich z Hradce ustanovil městu Jindřichovu Hradci za právo: jestliže někdo přes půl leta opomíjí platiti splátku za grunt zakoupený, ztratí co zavdal, a grunt připadne dřívějšímu držiteli. Leta božieho M'CCCCC čtvrtého, ten pátek před hodem Svatého Ducha, toto za právo ustanoveno jest pánem naším JMtí: Jakož mnohé nesnáze a ruoznice mezi lidmi bývají a vznikají, co se tkne kruntóv na verunky placení, že mnohé v tom pochybování a neplacení mezi lidem v tom bývalo; gdež pán pan Jindřich, pán náš JMt, ráčil jest to před se vzieti, aby ty róznice mezi lidmi přetrženy byly, JMt ráčil jest to za právo městské ustanoviti a potvrditi: ktož by kolivěk kterých- koli verunkóv placením pochybil vedle verunka určeného, jestliže by ktož kolivčk puol leta a dvě neděli přes verunk pochybil, tehdy aby z toho gruntu právem vy- veden byl, a co jest zavdal, to aby bez toho byl; a ten, číž jest grunt, v krunt se zase uvázal, aby za niem zuostal. A tak který verunkové do roka sú dáni, na ty jest puol leta a dvě neděli přidání; a kteří verunkové do puol leta sú dáni, na to čtvrt leta a jeden týden jest přidáno. Item toto právo ustaveno jest k vě- čnosti pánem JMtí k pevnému držení budúcně, za rychtáře v ty časy Matúše Slavka. Zapsáno na prvním listě gruntovní knihy z roku 1504, kteráž uprostřed 19. věku dostala se k okres- nímu soudu v Jindřichově Hradci. 35. 1505 v říjnu: Mikuláš Trčka mladší z Lípy na Lichtenburce, t. č. zástavný dr- žitel zámku i města Kolína (1502—1506), rozdal polnosti dvora Břístského se- dlákům z Křečhoře, poddaným obce Kolínské; uvádí se A) svědectví Kolínských, že se to stalo s jich vůlí, a B) forma listu, kterým Trčka sedlákům pojistil držbu těch polností pod úrok i právo, aby mohli se vyplatiti z toho úroku a držeti je pak jako svobodné. A (JMst pan Mikuláš Trčka mladší, pán náš, ráčil rozdati dědiny od Břístí lidem našiem.)

Strana 45
z let 1501—1505 45 Urozený pán, pan Mikuláš Trčka mladší z Lípy na Lichtmburce, toho času pán náš, ráčil nás purgmistra a konšel požádati, kdež ráčil rozdati dědiny své od Břístie, dvoru veli- kého, lidem našiem Křečhorským pod plat, abychom JMti list pod pečetí města našeho na svědomie, že lidé naši předepsaní ty dědiny ujali s volí naší. Kdež chtějíce řečí potomniech uvarovati, aby to z nás samých nešlo, obeslali sme na rathúz feria IV. ante Dionisii anno oc 505 [8. října 1505] starší z obce a některé súsedy v počtu nemalém, a jim sme vuoli páně JMti a žádosť jeho na ně vznesli a jim oznámili, co JMst chce a ráčí mieti, i jim toho listu přípis čísti kázali i notuli od JMti zápisu sedlákóm na též dědiny; kdež všickni pánu JMti k tomu povolení dali, a toho listu tenor zní v tato slova: My purgmistr a radda města Nového Kolína nad Labem známo činíme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúci slyšeti budú: Jakož urozený a statečný rytieř pan Mikuláš mladší Trčka z Lípy oc, pán náš JMt toho času, ráčil rozdati dědiny své od dvuoru Bříštie pod úrok sedlákóm z Křečhoře, lidem našiem, že ty dědiny lidé naši ujali jsú s volí a vědomiem našiem, a že JMt pán má lidem našiem na to jistotu dostatečnu učiniti. A na svědomie toho my purgmistr a radda města předepsaného s vědomiem a s volí staršiech z obce pečeť menšie města na- šeho k listu tomuto přitisknúti sme dali v úterý den svatých Šimona a Judy appoštolóv páně [28. října], léta božieho 1505. Item. Tito starší a súsedé při tom byli a k tomu vuoli dali, a my vedle nich též: Mikuláš Bielek, Martin Bukač, Jiřík Halama, Benda krajčí, Thomáš Leska, Václav Hloušek, Pavel krajčí, Jan Vajdělek, Matúš Kolář, Kubík pekař, Matěj pekař, Mikuláš Axamit, Mikuláš kožišník, Jan Hofrit, Zigmund Kasalický, Vávra pekař, Jiřík švec, Holček, Vavřinec Starý, Barthoš Klobúček, Havel Hacák, Dibel pekař, Václav bednář a Krynt. A byli na rathúz po- voláni feria IV. ante Dionisii anno 505 [8. října 1505]. Dále převrha čtyři listy najdeš ceduli vydanú na splacenie těch dědin. Pamětní kniha Kolínská, č. 1. f. 11b. B. (Pan Trčka JMt které dědiny rozdal pod plat od Břístie sedlákóm Křečhorským a jiným okolniem, dal jim vajpis tento, kterak by potomně splatiti se mohli a držali by dě- diny za svobodné, a na to jaká jistota jim udělána býti má, jestliže by kto ty dědiny naříkal aneb se na ně táhl. Václav Bořek z Duhalic oc.) Já Mikuláš Trčka mladší z Lípy na Lichtmburce vyznávám tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúci slyšán bude, že jsem dal a mocí listu tohoto dávám lán dědiny svuojí dědičný od tvrze dvoru Břístvie Janovi oc, dědicóm a bu- dúciem jeho, s kteréhožto lánu on Jan a budúcí jeho i dědicové jeho má a povinen bude platiti mně neb dědicóm a budúciem mým platu a úroku ročnieho tři kopy grošuov českých, a to rozdielně, počnúc na sv. Havla najprve příštieho puol druhé kopy grošuov českých, a na sv. Jiří potom hned budúcieho puol druhé kopy grošuov českých; a tak i jiná léta potomní vždy na každý sv. Havel a sv. Jiří po puol druhé kopě grošuov českých, a to na časy věčné a budúcie. A on Jan, dědicové neb budúcí jeho jmenovaný lán budú moci držeti a jeho užívati, prodati člověku hodnému, směniti, zastaviti, i co se jemu líbí neb líbiti bude, jako s svým vlastniem

Strana 46
46 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské učiniti bez mé, dědicóv a budúciech mých všelijaké překážky, však pod týž plat a úrok, jakž sám drží. Než proto, když by měl on Jan neb dědicové a budúcie jeho lán ten prodati, směniti neb zastaviti, má to na mne neb na dědice a budúcí mé vznésti. Tuto milosť zvláštní jemu, Janovi, dědicóm a budúcím jeho činím i dědicové a budúcí moji učiniti kdyžkoli mají: jestliže by nadepsaný Jan, dědicové a budúcí jeho mně neb dědicóm a budúcím mým kdykoli XX kop grošnov českých dal aneb kopu grošuov platu ročnieho s toho lánu na jistém člověku ukázal, tehdy kopa grošuov platu ročnicho s toho lánu sjíti má, a toliko dvě kopě grošuov platu ročnieho platiti povinen bude. Pak-li by XL kop grošuov českých dal aneb dvě kopě grošuov platu ročnieho na jistém člověku jednom neb dvěma ukázal, tehdy II kopy grošuov českých platu ročnieho jemu na tom lánu sjíti mají, a již toliko s toho lánu I kopu grošuov českých platu ročnieho platiti má, a více nic povinen nebude. Jestliže by pak LX kop grošuov českých dal anebo III kopy grošuov českých platu ročnieho na jistém člověku jemu [?] dvú neb třech ukázal, tehdy já neb dědicové a budúcí moji to od něho přijmúc s úrokem v ty časy přišlém, buď to Svatohavelský neb Svato- jirský, mám jemu Janovi neb jeho dědicóm a budúciem lán ten svoboditi a listem svým dostatečně stvrditi a ujistiti tak, aby on již jmenovaný lán držal, užíval a s něho platu ani všelijaké povinnosti více na časy věčné a budúcí platiti ani či- niti povinen nebyl mně ani dědicóm a budúcím mým ani jinému žádnému, než jej svobodný drže, bude moci prodati, směniti, zastaviti aneb což mu se zdáti bude jako s svým vlastniem dědictvím učiniti, bez mé i dědicóv a budúcích mých i ká- ždého člověka všelijaké překážky. A při každých peněziech, buďto LX kopách grošuov českých dánie neb tří kop grošuov českých na jistých lidech odkázanie, buďto XL kop grošuov českých dánie neb dvú kop grošuov českých odkázanie, neb XX kop grošuov českých danie neb kopy grošuov českých platu ročnieho odkázánie, přijma s úrokem v ty časy přišlým od nadepsaného Jana, dědicóv a budúcích jeho, mám já neb dědicové a budúcí vždy tento list obnoviti podle předepsané milosti. A ktož by tento list měl s jeho Jana, dědicóv a budúciech jeho dobrú a svobodnú volí, ten má i mieti bude túž moc i právo k tomu ke všemu, jako on sám, dědicové a budúcí jeho. Tomu na svědomie pečeť mú vlastní oc. Z pamětní knihy Kolínské č. 1. fol. 15 b poskytl mi prof. J. Čelakovský. 36. (1512, 18. června): Zřízení obecní města Pardubic, k němuž obec svolila a jež pán potvrdil. Tištěno jest Fr. Dvorským v AČ. XVII. str. 158—169 o 78 článcích, jimiž upravují se velmi mnohé stránky správy obecní; k tomu přitištěny jsou na str. 169—171 dodavky da-

Strana 47
z let 1505—1516. 47 tované r. 1514 a 1519. Prvotní zřízení o 78 článcích, vepsané na počátku Pardubské městské knihy barvy rudé, není datováno, avšak čas i způsob jeho vzniku jest určen privilegiem udě- leným od pana Viléma z Pernšteina Pardubským dne 18. června 1512, jež vytištěno jest v AČ. XVII. str. 154—158; tam (str. 157) praví pan Vilém s patrným vztahem ku přítom- nému zřízení městskému: „Což se dotýče těch artikuluov, kteříž jsou sepsáni, jak by týž purkmistr a konšelé města našeho Pardubic na budoucí čas spravovati se měli, jakož pak k těm artikulóm všecka obec svolila jest, a s vědomím a vuolí naší i vší obce ti artikulové zapsáni jsou v knihy městské: těch my jim také potvrzujem tímto listem“; a hned také v témž článku ustanoven jest způsob, kterak by to zřízení městské budoucně mohlo býti mě- něno: „jestliže by týž purkmistr a konšelé i všecka obec nynější neb budoucí co lepšího ob- mysliti mohli, tak aby těch artikuluov bylo přičiněno neb ujato pro lepší toho města: tehda s vuolí a vědomím naším neb budoucích pánuov a držiteluov Pardubských to budou moci uči- niti, co by za lepší schváleno bylo.“ Tedy jako v obmezené jedinovládě zákony, tak i toto zřízení obecní města Pardubic vzniklo a mohlo měněno býti z obapolné vůle obce i pána. V témž článku praví se opětovně, že ti artikulové (zřízení obecní) s obapolnou vůlí byli za- psáni do knih městských; ale nejspíš rozumí se tím jiná kniha, než ta, v které se to zřízení zachovalo. To vysvítá z rýmovaného úvodu, kterýž v Pardubské městské knize rudé barvy jest vepsán před naše zřízení, a jejž Fr. Dvorský otiskl v AČ. XVII. str. 222—223. V tomto úvodě se praví mimo jiné, že v úterý na den sv. Stanislava (8. května) roku 1515 panský úředník obnovil úřad městský, a za těch nových konšelův že byly „knihy městské zpuosobeny, aby se do nich grunty měšťanuom vpisovaly“. Následovně ten rýmovaný úvod i za ním zřízení obecní bylo vepsáno na počátek nové knihy teprva po 8. květnu 1515; jen tam se zachovalo. Že obecní zřízení nebylo vydáno teprva roku 1515, sluší se souditi také z toho, že první do- davek k němu (AČ. XVII. 169) jest datován r. 1514; byl způsoben, jakž se v něm praví, svolením měšťanů Pardubských a stvrzen od pána, tedy přišel k místu řádně podle předpisu privilegia z 18. června 1512. K roku 1515 položil úvod i zřízení prof. Josef Smolík v Pam. Arch. VII. 515—528, kdež vytištěno jest 77 artikulů zřízení Pardubského; schází tam článek 64. o propouštění z obce i dodavky z let 1514—1519. 37. (1514): Zvyklosti, jež biskupské městečko Modřice u Brna samo si ustanovilo. Tištěny ryt. P. Chlumeckým v Einige Dorfweisthümer in Mähren, 1856, Archiv f. österr. Gesch. XVII. str. 91—93; původní nápis: Dy Gewonheit des Marktes Modrycz. Je- dnají o výčepu vína, o vaření piva, o krámech masných, o pekařích chleba, o soudu. 38. 1516, 10. února: Řád vinařský v okolí Pražském. Vydán byl od perkmistra Martina Holce z Květnice a od konšelův hor viničných okolo Prahy, se schválením purkmistrů všech měst Pražských i všech nákladníků; zapsán byl do knih úřadu viničného pod nápisem: „zřízení při horách viničných okolo Prahy“. Uveřejněn dr. Nováčkem v AČ. XVIII. str. 380—383.

Strana 48
48 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 39. 1517: Smlouvy sousedův ve vsi Kornici u Litomyšle o vedení vody k zavlažování, též o dojíždění přes pole. Actum Kornice. Jiřík Dolejník, Mach Lusk učinili smloúvu s Pavlem Dudí- kovým o struhu, kterouž vodu na své přes jeho louku vedou, a to takovou, že nadepsaný Jiřík Dolejník s tovaryši svejmi za to jsou se jemu podvolili plat z sebe platiti, Jiřík Dolejník 61/2 peněz, Víšek 31/2 peníze, Mach Lusk 5 peněz ouroku ročního, kteréhož přijde summa 15 peněz českých. A to rozdílně platiti mají, na sv. Hávla 71/2 pen., a na sv. Jiří tolikéž, a tak každý rok na budoucí a věčné časy vždy platiti mají témuž Pavlovi Dudíkovi a budoucím jeho. A také tu struhu mají a budou moci opravovati sobě, bez překážky téhož Pavla a potomků jeho na časy budoucí a věčné. A tu vodu mají vésti spolu i s Pavlem Dudíkovým, jakž potřeba komu bude. A o to se snášeti mají sousedsky. A jakž jeden vodu držeti bude, tak též druhej až do posledního. Pakli by chtěl kterej víceji držeti, s volí a vědomím nadepsaných aby držal. A jestliže by svévolně kterej chtěl držeti přes tuto smlouvu, v pokutu upadne JMti pánu, do kuchyně panské dáti má bečku soli. A k tomu se dobrovolně poddali. A Jan Smola a Pavel Dudík mají dojížděti na své přes Dolejníkovo a přes Víškovo volně, když jim ukáží, a tak aby cesta byla: jedna koleje po Víškově, a druhá po Dolejníkově rolí, a tak na budoucí věčné časy. Než jiný žádný tou cestou nemají jezditi, nežli oni svrchu psaní Jan Smola a Pavel Dudík. A jakož svrchu psanou struhú topí Janovi Smolovi do jeho louky často psaný Dolejník, Víšek, Mach Lusk, pro potomní nesnáze učinili s ním smlouvu dobrovolnú, a za tu škodu témuž Smolovi dali jsou 31/2 kop gr. m. peněz hotových. A on za to přijal, a jich i s svými budoucími z toho viniti nemá, když by touž vodou jemu topili, jakž bez toho bejti nemůže. Stalo se v neděli po sv. Markétě léta 1517 [19. července). It. jakož Mach Lusk na své vede vodu dvěma brázdama, kteréž nyní udělané jsou: těmi má vésti na časy budoucí bez překážky Dolejníka a budoucích jeho. Než Mach Lusk má cejditi ty dvě brázdy při sv. Jiří v rok jednou. A ssjrzj [z šíři má bejti, co by pata projíti mohla. A těmi brázdami také má Dolejník sobě pod- pouštěti, a Víšek jim také brániti nemá, než jakž uděláno jest, přes čtyry záhony. Actum v sobotu před sv. Vavřincem 1. 1510 [sic, nepochybně má státi 1517, 8. srpna]. Actum Kornice. Jan Tomášů, Ondra Kokegl,*) Beneš, Jan Smola, Pavel Dudík koupili kus louky od Jíry Kulhánka za 5 kop gr. m. k potřebě své, a to takové: že udělali sobě na tom kusu struhu k vedení vody na své, tak aby svrchu psaný Jiřík Kulhánek s budoucími svými v tom jim žádné překážky nečinil. A svrchu psaní soukupové tu struhu cejditi budou moci každej rok. A mají sobě ji pomáhati

Strana 49
z let 1517—1521. 49 opravovati a cejditi. A takto vodu každý na své touž struhou vésti má: Nejprve Pavel Dudík dva dni a dvě noci, Jan Smola dva dni a noci dvě, Beneš dva dni noci dvě, Kokegl dva dni a dvě noci, Jan Tomášů dva dni a noci dvě. A tak pokudž jim bude potřeba, vždy mají počínati od nejdolnějšího až do vrchního. A k té struze k opravě v Kulhánkově stráni bráti mají zemi, což potřebí. A do- cházeti mají volně k té struze. Most přes tu struhu mají dělati, aby mohl Kulhánek jezditi i s budoucími svými. A tento kup vložen jest v knihy pro paměť z rozkázaní pana Jindřicha Špetle z Prudic. A jestliže by z svrchupsaných soukupů v té vodě překážku který činil, buď že by víceji vedl, než což vésti má, v pokutu upadne JMti pánu do ko- mory aby dal bečku soli. A k tomu se sami dobrovolně poddali. Actum dominico ante Laetare anno 1517 [sic; to by bylo 15. března 1517]. Ve smluvní knize města Litomyšle fol. 216 b—217 b byly nepochybně roku 1652 ty zápisy nově ve- psány (před nimi i po nich jsou zápisy z roku 1652), při čemž písař na vysvětlenou poznamenal: „Nížepsané smlouvy o tok vody vepsané se nachází [sic] v knihách nejstarších v deštkách zámku Litomyšlského pod lit. B. 15., a jsou tuto k žádosti nenějších hospodářův do těchto novějších kněh vepsány, jakž následuje.“ Leto- počty nesrovnávají se dobře jeden s druhým. — *) Nejspíš dlužno čísti Kokejl. 40. 1521: Zbytek register sirotčích panství Kunětickohorského a Pardubského. Leta páně tisícého pětistého XXI° registra tato sirotčí panstvie Kuněticko- horského a Pardubského i Královstvie obnovena a spravena sau, co jest sirotkóv prve osiřelých i přibytých, a kerý sirotek při kerém právě má svú spravedlnost, a na kom té spravedlnosti, a po čem se na kerý čas platiti má, všecko pořádně při každé rychtě znamenáno jest. Také toto k správě buď: V každé rychtě zejmena v těchto registřích na- psané při každých sirotcích, kdež zuostávají mimo vydání sirotčí penízi, a mimo osobu napsanú zejmena, u kteréž by se nechalo, že ti penízi na tom právě zuo- stávají těch každých sirotkuov, v tom aby se žádný nemajlil, a neřekl: „Kde sau ti penízi, což jest vyplacených a do leta kteréhož koli mimo vydání zuostalých, poněvadž toho doloženo není, by na právě byli.“ Převrha vyplacení, co jest jeho, a zač vydání, a což p .... .. ni zuostává, a není napsáno, u koho by to bylo: to se má najíti na tom právě v té každé rychtě. It. při sirotcích některých jest napsáno, ač zřídka, že víc vyplaceno, než těm sirotkóm spravedlnosti jich ukazovalo. To jest tudyto, že soukup byv na tom, vy- platil některú kopu, potom ten grunt zas prodal jinému, něco závdavku od něho vzal; a ten opět prodal jinému; a tak se to psáti muselo z této příčiny, sirotkóm v jich spravedlnosti takovým měněním soukupuov aby se ujmy nestalo. Ale když se ti sirotci přečtou od počátku až do konce, tomu se bude vyrozuměti moci, kdo co Archiv Český XXII.

Strana 50
50 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské vzal na sirotčí věc, a kdo vzal ne na sirotčí, ale to, což na tom měl; neb se toho dopouští bráti před sirotky pro chudobu člověka toho, kerýž maje tu peníze, žádá jich. It. také při některých sirotcích po rozdílu učiněném u vydání někde na- psáno, že dluhuov po otci jich zuostalých více zaplaceno, než při rozdílu vědomost o tom byla. To se tudy stalo, že věřitel k dluhu tepruov se ohlásil a to svědomím ukázal, že jest dluh spravedlivý; i tak se musil dáti a zaplatiti nad první rozdělení po rovnánie a zapsánie. Protož z toho, nemylě se, muož srozumění vzato býti, když se ti a takoví sirotci tiem zpuosobem sepsaní přečtou od počátku až do konce. Tolik napsáno na jednom listě malého folia v archivě Českého Musea, oddíl Pardubice. 41. 1523, 11. srpna: Rozsudek soudu zemského v Olomouci mezi Jemnickými a jich vrchností. V Časopise Matice Moravské 1904 str. 27—28 dr. Jan Reichert uveřejnil výtah z roz- sudku, jejž na rozkaz královský vynesl soud zemský v Olomouci na den sv. Tiburcí 1523 ve při mezi Arklebem z Boskovic a na Vranově jakožto zápisným držitelem panství Jemnického se strany jedné, a mezi měšťany Jemnickými o některá práva a povinnosti měšťanů Jemnických, nejhlavněji o roboty, jež vrchnost požadovala jednak od měšťan, jednak od obyvatelů předměstí Podolí a dvou vsí poddaných městu Jemnici, řečených Ostejkovice a Baňovice. Dr. Reichert na dotčeném místě vykládá i další spory města Jemnice s vrchností. 42. 1524 ze zřízení o ručnicích, aby s nimi nikdo nechodil. Již ve smlouvě Svatováclavské r. 1517 bylo všeobecně v Čechách zapovězeno, aby nikdo ze tří stavův ani z lidí obecných nikde nechodil nebo nejezdil s ručnicemi, a kdo by při tom postižen byl, k tomu každému aby se hledělo jako k člověku lotrovskému (bez rozdílu stavu). Pro potřebu války však lidé všech stavů mohli v domích svých ručnice chovati. Článek tento čte se v otisku smlouvy Svatováclavské ve Výboru z literatury české II. na sloupci 1235. Při Zřízení Zemském vydaném r. 1530 vytištěna byla také smlouva Svatováclavská z r. 1517, avšak článek její o ručnicích byl při tom z ní vypuštěn, jakž vidí se také v otisku, jejž pořídili r. 1882 bratří Jirečkové v knize: Zřízení Zemská království Českého XVI. věku, na str. 102, kdež mezi články 28 a 29 článek o ručnicích rovněž schází. Vypuštěn byl ten článek r. 1530 proto, že stavové čeští zatím dohodli se o rozsáhlejším zřízení o ručnicích, kteréž bylo vydáno tiskem r. 1524; v dotčeném vydání Zřízení Zemských bratří Jirečků čte se na stranách 105—109. Ve zřízení o ručnicích z r. 1524 podržena byla zásada, že choditi nebo jezditi s ruč- nicí každému a všude se zapovídá, ale při trestání postižených nastal rozdíl: osoby ze tří stavů propadaly 100 kop gr. č. tomu, kdo by je přistihl s ručnicí a na ně to provedl; pakli by postižený neměl tolik statku, měl býti vzat do vězení a nepouštěn z něho do půl leta bez vůle původa. Byl-li poddaný člověk, osedlý nebo neosedlý, postižen kdekoli s ručnicí, měl tomu, kdo jej postihl, dáti pokuty 10 kop gr. č.; neměl-li jich, měl za něho platiti jeho pán nebo ten, na jehož gruntu byl postižen, a též měl jej vydati (k věznění) pánovi toho, kdo jej po- stihl; pakli by nevydal, zaplatil by 50 kop gr. č. pokuty původovi. Bylo však opět vymíněno, že „ručnice všelijaké každý pán a rytířský člověk i města mohou jmíti na zámcích, tvrzech,

Strana 51
z let 1523—1525. 51 městech, v městečkách i ve vsech svých pro obranu“ nebo k honění zhoubců. (Poddaní nejsou vyslovně jmenováni, že by mohli ručnice v domích svých chovati, ale bylo takové dovolení tuším naznačeno zmínkou o „městečkách i ve vsech,“ ač mluví se při tom jen o osobách ze tří stavů; skutečně osedlí poddaní mívali v 16. a 17. věku doma ručnice i jinou zbraň a zbroj.) 43. 1525, 25. června: Smlouvci vypovídají mezi Wolfem Dobrohostem z Ronšperka a jeho poddanými o 10 stížnostech města Týna Horšova a o 9 stížnostech ves- ničanů. Léta od narození božího 1525 v neděli po svatém Janu Křtiteli stala se jest smlouva dobrovolná a konečná mezi urozeným pánem panem Wolfem Dobro- hostem z Ronšperka a na Tejně z jedné, a mezi moudrými a opatrnými purkmistrem a konšely i vší obcí města Tejna Horšovského a teež také i lidmi veskými k Tejnu příslušejícími z strany druhé, a to o některé svee obtěžování, kteréž sou sobě již psaní Tejnští i také lidee vesští do již psaného pána svého stěžovali, že by se jim přes jejich starodávní vejsady a svobody od něho v dole popsaných artikulech dály. O kterúžto ruoznici s vobou stran k jich obojích žádostech slyšali sme je my teď vdole psaní Jan z Švamberka a na Boru, hajtman kraje Plzeňského, Jan z Raupova a na Raupově, Mikuláš z Švamberka a na Přindě, Jan z Rabšteina a na Hostúni, Petr Cehnice z Říčan a na Přestavlcích, Zdislav Černín z Chudenic a na Březině, Mikuláš Vojslav z Branišova, purkrabě na Domažlicích; a při tom také majíce při sobě několik osob městských k tomu slyšení a rovnání vyslaných od moudrých a opatrných pánuov purkmistruov a raad měst města Plzně a města Domažlic. Kdež pak po vyslyšení tec vší pře o tu všecku při přestali sou na nás nadepsaných smlúvcích již psaný pan Wolf Dobrohost a teež také měšťané Tejnští a všecka obec i lidee vesští k Tejnu příslušející mocně. Kdež my nadepsaní smlouvce nahledše pilně v jich Tejnských obdarování, kteréž také veským lidem k Tejnu zámnku příslušejícím společně s nimi náležejí, jakož pak o tom jich obdarování a svobodách a vejsadách i také na to potvrzování majestátové a listové od vysoce slavné paměti císařuov a králuov, arcibiskupuov v sobě vysvědčují. I takto my nadepsaní smlouvce vo jeden každý artikul zvlášť teď dole psané, kterýž sobě Tejnští i lidee vesští do pána svého obtěžovali, podle jich obojích mocného na nás přestání mocnú tuto vejpověď mezi nimi činíme: Item nejprvní artikul Tejnskejch, kdež sou sobě to do pána svého obtěžo- vali, že raddy svobodné nemají, a to v tom, že když raddu mieti chtí, že prvé vždycky musí tu věc pánu svému anebo rychtáři oznámiti, a bez přítomnosti rychtáře že raddy mieti nesmějí. O tom jich artikuli a v tom jejich obtížnosti mezi již psaným pánem jich a Tejnskými takto vypovídáme: aby oni purkmistr a konšelec 7*

Strana 52
52 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské raddu svou mieti mohli a měli svobodně, když jim toho potřeba jest, bez vznášení o tom na pána a na rychtáře; a rychtář má při tom býti, když jej purkmistr anebo konšelé k tomu zavolají, tak jako v městě Stříbře ten pořad zachovávají bez páně překážky; než pán má toho vůli, když chce, mezi ně do raddy jíti a teež i ouře- dníka svého poslati. Item druhý artikul vod odkazování a dání statku svého za zdraví anebo na smrti, a takee vo prodání a vosazení statku svého a vodstěhování odtud, takto o tom vypovídáme: aby každý měštěnín Tejnský tu svobodu měl, statek svůj za zdraví svého anebo na smrti dáti a odkázati, komu by se jemu líbilo a zdálo; a také který by z již psaných Tejnských tu zuostati nemínil, a prodal a vosadil člověkem, kterýž by se pánu a tee obci hodil, bude se každý z nich moci odtud stěhovati, kdež se jemu líbiti bude, i s dětmi svými, kteří by nebyli na gruntech osedlí, bez překážky a úplatkuov pánu. Item třetí artikul, co se cla v městě Tejně na dláždění dotýče, kdež se Tejnští podle majestátu jim na to daného praví spravedlnost k tomu clu mieti, i takto vo to clo mezi nimi vypovídáme: aby pan Wolf Dobrohost do držení svého zámku a města Tejna toho cla užíval, a když by pán Buoh pana Wolfa smrti ucho- vati neráčil, anebo jestliže by pak za živnosti své Tejn komu jinému vodbyl, tehda to clo hned beze všeho v tom odporu má [na] Tejnské přijíti. Item čtvrtý artikul vo vaření k vobci Tejnské bílých piv, kdež sou sobě oni Tejnští to obtěžovali, že pánu svému z každého věrtele piva dávají dva groše česká a z každého varu dva dčbery mláta; i takto o tom mezi nimi vypovídáme: poněvadž sou oni Tejnští s nebožčíkem starým pánem Dobrohostem tu smlouvu uči- nili, aby ty dva groše české z každého věrtele, a z varu dva děbery mláta dávali, ta se věc při tee smlouvě zůstavuje a nechává; a dokud oni Tejnští ten plat pánu svému platiti budou, nemá jim pán v té varbě žádné překážky činiti. Item pátej artikul, kdež sou sobě Tejnští do pána svého to obtěžovali, že by v dvoře svém mnoho vovec chovati dal, i takto mezi nimi o tom vypovídáme: aby pán jich sám k tomu prohledal a v tom aby tu míru zachovával, aby lidee tím stádem obtěžováni a k škodě strojeni nebyli. Item šestej artikul, kdež sou sobě oni Tejnští bezprávné fůry, kteréž pánu činili, obtěžovali: těmi je pán jich přes jich vejsady a svobody obtěžovati nemá. Item sídmej artikul, kdež sou sobě Tejnští do pána svého obtěžovali, když sobě žence anebo jiné dělníky zjednají a na ně se stravou připraví, na to náklad učiníc, tehda že by jim ty dělníky ouředník bral, a oni že skrze to ke škodě při- cházejí; i takto o tom my vypovídáme: aby jich pán takovou věcí jim ke škodě více neobtěžoval a jim těch zjednaných dělníkuov nebral; než když by pán neb

Strana 53
z roku 1525. 53 ouředník páně dva neb tři dni napřed dal provolati, že žencuov anebo dělníkuov potřebuje, mají pánu k takové potřebě jeho nechati a jich nezjednávati. Item vosmej artikul, kdež sou sobě Tejnští ten plat, kterýž soukenníci každej jeden z nich loketního tři groše české do roku platí, obtěžovali; o tom platu takto vypovídáme: poněvadž jest ten plat od starodávna, ještě má při tom platu tak zuostati, však jeho žádný pán na nich více přičiňovati nemá. Item devátý artikul, kdež sou sobě Tejnští to obtěžovali, že by pán jich spolu s nimi toho důchodu, kterýž od ohledávání vepřuov přichází, užíval, a že by jim to samým náležeti mělo; i takto o tom vypovídáme: poněvadž sou předešlí páni toho důchodu spolu s nimi Tejnskými vždycky prvé užívali, ta věc se při tom ještě nechává, tak aby toho jako i prvé společně užívali. Item desátej artikul, kdež sou sobě Tejnští do pána svého to obtěžovali, že by sirotci a vdovy, když by se vdávati chtěly, od pána svého v tom překážku měly: i toho jim pán brániti nemá, ani překážky činiti, však tak, aby páně grunt pust nezůstal. Item což se veských lidí k Tejnu příslušejících a jich obtížností dotýče, tecž se každej artikul v dole znamenává a též mocná vejpověď vo ně se činí: Item první artikul, kdež sou sobě lidee vesští do pána svého to obtěžovali, že by jim syny a dcery jich bez vůle jich bral, takto o tom vypovídáme: aby pán člověku svému hospodáři tee čeledi, kteréž on doma sám potřebuje a jinde jich nenajímá, nebral; než co se té čeledi, kterúž by jinde lidem z peněz kterej člověk zjednával, dotýče, jestliže by pán kterého z těch za čeledína potřeboval, mají jich pánu příti, však tak, aby jim pán tu mzdu dal, kterúž by jim jiní dávali neb dáti chtěli. Item druhej artikul, kdež sou sobě lidee vesští proti pánu svému to obtěžo- vali, že když jest z nich kterej prodal a grunt svůj vosadil, že jest ho pán bez ouplatku pryč pustiti nechtěl; i takto o tom vypovídáme: poněvadž jim lidem veským k Tejnu příslušejícím svobody a vejsady v tom artikuli spolu s Tejnskými o tom jednostejně svědčí, mají teež té svobody užiti, jakožto Tejnští, bez překážky. Item třetí artikul, kdež sou sobě lidé vesští to do pána svého obtěžovali, že jim toho bez ouplatku nedopouští, aby syny své k řemeslóm dávali; i poněvadž jim veskejm spolu s Tejnskými jich obdarování o tom ukazuje a svědčí, mají při tom též spolu s Tejnskými od pána svého zachováni býti. Item čtvrtej artikul, kdež sou sobě lidee vesští do pána svého nepovinný roboty a podělky obtěžovali, v tom tak vypovídáme, aby jich pán jich mimo jich jemu spravedlivé povinné podělky neobtěžoval. Item pátej artikul, kdež sou sobě teež lidé vesští do pána svého to obtěžo- vali, že z rozkázání jeho anebo ouředníkova musí pánu z peněz jeho žíti a své doma

Strana 54
54 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské vopustiti, vo tom takto mezi nimi vypovídáme: aby pán hospodářuov lidí svých tím neobtěžoval a je k tomu nenutil. Item šístej artikul, kdež sou sobě lidee vesští do pána svého to obtěžovali, že jim syny jich urukuje, i takto o tom vypovídáme: poněvadž všichni páni i rytířstvo i také města krále JMti pro příčiny mnohé lidi své urukují a urukovati musí, teež pan Wolf Dobrohost, když toho příčinu a potřebu slušnú uzná, bude moci to teež činiti. Item sídmej artikul, kdež sou sobě to lidee vesští do pána svého obtěžovali, když který hospodář ve vsi umře, tehda že žena toho mrtvého pánu musí koláč dáti, o tom takto vypovídáme: aby pán takovejch svejch sirejch vdov ani žádných jiných lidí tím neobtěžoval, a takových koláčuov z nich aby nebral. Item vosmej artikul, kdež sou sobě lidee vesští do pána svého to obtěžovali, že by proto pastejřuov mieti nemohli, že každej pastejř pánu musí libru pepře dáti, i takto vo tom vypovídáme: kterej se pastejř pánu dobrovolně přikázati chce, ten se s pánem vo to umluv, co jemu za tu vopravu dáti má; ale pán žádného pastejře proti vuoli jeho k tomu mieti nemá, aby se jemu přikazoval. Item devátej artiku, kdež sou sobě lidee vesští do pána svého to obtěžo- vali, že sou pánu mejtné ptáky dávati musili, takto o tom vypovídáme: kterejž by člověk na ptáky sedal na tom gruntu, z kteréhož pánu poplatky platí, ten nebud povinen pánu svému mejtnejch ptákuov platiti; než jestli že by kterej člověk na páně gruntě, kterýž by nebyl poplatný, sedati chtěl, ten se o tom se pánem umluv. A také vo těch vo všech ruoznicech, kteréž sou skrze tyto nahoře psané obtížené artikule městské i veské, jaká se jest kolivěk věc skrze zasažení těchtlo již psaných obtížných artikuluov buďto od měšťan neb od veských proti pánu zběhla a přišla, toho jim pan Wolf Dobrohost zlejm spomínati nemá; o tom též mocně vypovídáme, aby taková všelijaká městská i veská věc a jich o tom předsevzetí bez všelijaké lechkosti jich na potomní časy byla, neb jest o to o všecko s jich obou stran na nás mocně přestání celá a dokonalá smlouva. A k takovéžto naší v tomto listu sepsané smlouvě a mocné vejpovědi my nahoře psaní smlouvce pro budúcí toho paměť dali sme pečeti své dobrovolně k tomuto listu přivěsiti, však sobě a erbóm svým bez škody. Z originálu chovaného v archivě města Týna Horšova opsal dr. Josef Emler. Pečeti chybí, až na pečet páně Mikulášovu z Švamberka. K Týnu Horšovu náleželo tehdáž asi 30 vsí, jichž jmena uvádí Sedláček ve Hradech IX. 99; tamže psal Sedláček, jakož i Kolář v Pam. Arch. VIII. 489, více o Wolfovi Dobrohostovi a jeho příbuzných, v jichž jednání bylo mnoho krutosti. Avšak Wolfův otec Dobrohost r. 1502 městu Ronš- perku udělil značné výsady, jmenovitě aby mohli volně se stěhovati z města, o statku svém říditi, a úřed- níci panští aby nemohli násilně vdávati jejich dcer, sirotků a vdov (Rybička v Pam. III. 285).

Strana 55
z roku 1525. 55 44. 1525: Železná kráva zřizuje se závětí Ptáčkové ze vsi Cestic k záduší Kosteleckému nad Orlicí. (Kšaft nebohy Ptáčkové z Cziesticz.) Leta oc XXV. Jiřík Valentuo ty časy starší oznámil před úřadem, že jest táž Ptáčková nadepsaná poručila 1 krávu k zá- duší [v] Kostelci, a ta kráva má se najíti*) u Prokopových synuov v Česticích na takový spuosob, aby nesešla nikdy, aby vlád jako swow [svou], i k prodaji. Než IIII gr. české každý rok k témuž záduší aby platili. A mají tu krávu do vuole své chovati. A když by ji chtěli poručníkovi nadepsanému anebo komuž kolivěk na- jíti,*) staré a sešlé krávy dáti nemají, než dobrú aby na to miesto vosazením do- chovali. A pakliby Buoh smrtí poručníka zachvátil, konšelé mají to opatřiti a po- ručníku jinému to v moc dáti, aby s volí konšel to spravoval. Zapsáno v městské knize Lev Žlutý od roku 1524 fol. 1.b, chované v museu města Kostelce nad Orlicí. — Poručníkem testamentu byl nejspíš Jiřík Valentův, jmenovaný na počátku, toho času obecní starší. — *) Najíti, pronajmouti někomu, v nájem dáti. 45. 1525: Zřízení, jež moravská obec Loučany sama si dala. Uveřejněno V. Houdkem v Časopise Matice Moravské 1878, 162—168. Ves Loučany leží u Náměště blíže Olomouce; v letech 1406—1719 náležela kartouzskému klášteru na před- hradí Olomouckém. V úvodě datovaném 1525 se připomíná, že toto „ustanovení a zřízení,“ jež má býti při každém soudě čítáno, stalo se za Pavla převora kartouzského v ty časy dě- dičného pána, ale o jeho svolení nebo potvrzení není zmínky. Většina artikulů jest takovéhož obsahu, jaký vrchnosti pojímaly do artikulů soudních, jež v 16. věku dávaly svým poddaným. Pamětihodný jest článek na str. 166, kterýmž snad prvotně to zřízení se končilo: Což by koli fojt, konšelé i všecka obec mezi sebú našli a za dobré a dě- dině užitečné schválili a vuole vší obce byla, takového schválení a obecního dobrého aby žádný nerušil, než všickni podle takového jednostejného schválení a obecního dobrého se zachovali. Na str. 167 následují ještě články snad později přidané pod zvláštními nadpisy o la- zebníkovi, o mlynáři a o pastýři; a dále na str. 168 dva varianty o volbě fojta a konšelů, z kterých však nevysvítá, náleží-li z nich některý ke zřízení z r. 1525, či jsou-li oba původu pozdějšího, (ale poslední článek o přísaze fojtově zmiňuje se rovněž o Pavlovi převorovi kar- touzském). Podle prvního variantu „staří konšelé, kteříž toho roku v úřadě seděli, jmenovati mají osoby hodné, a ty osoby tak jmenované mají od pána povoláni býti a k úřadu svému přísahu učiniti“; a fojt „se takto podle obyčeje dědiny tejto volí, že obec všecka mají vysta- viti a pánu ukázati čtyři muže hodné,“ a pán z nich zvolí za fojta toho, kdo má nejvíce hlasů, anebo podle své vůle jiného. Podle druhého variantu odstupující konšelé spolu s fojtem „přistoupíce ku pánu, jmenují tajně osoby čtyři, a ti se potom pánem všem vuobec vyhlásí“ za konšely; fojta pak může pán buď sám ustanoviti, anebo podá na obec, aby mu navrhli tři osoby, z nichž jednu si vybéře.

Strana 56
56 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 46. Zřízení předepsané Vojtěchem z Pernšteina o správě panství Potšteinského a Litického (okolo 1525). Hrad Potštein nad Orlicí, jenž ve 14. století býval královský a v 15. století zápisný, dostal se okolo roku 1495 v držení znamenitého v onom čase pána Viléma z Pernšteina zá- roveň s Liticemi a s jinými statky v okolí; pan Vilém získal je od synův krále Jiřího, a při- koupil k nim r. 1497 také Rychnov nad Kněžnou. Vilém z Pernšteina vládl mnohými panstvími v Moravě i v Čechách, a maje dva syny, rozdělil r. 1507 své držebnosti na dvě polovice, českou a moravskou (AČ. XVII. str. 71—77). Po smrti Vilémově (8. dubna 1521) česká po- lovice připadla mladšímu jeho synovi Vojtěchovi; ten v sousedství Liticka přikoupil statek Žampach r. 1521 jmenem zástavy.*) S hradu Potšteina byl tehdáž spravován jeden valný shluk statků Pernšteinských, totiž netoliko panství Potšteinské s městečkem Kostelcem, ale i panství Litické s městečkem Týništěm a s polovicí městečka Žamberka, Žampašské s druhou polovicí městečka Žamberka, i Rychnovské; svědčí o tom článek 35 a 36 následujícího zřízení. Palacký uveřejnil toto zřízení v Časopise Českého Musea 1835 str. 269—291, vynechal však některé články, (totiž naše články 60-65, 71 část, 72, 76-89, 91-93, 96, 99, 100, 108, 109). Našel to zřízení, jakž v úvodě se zmiňuje, v archivě panství Pardubského v starém sou- věkém přepise. Jako mnoho jiných archiválií, jež se chovaly na zámku Pardubském, tento starý rukopis Palackým užitý tam nyní schází, a vyskytl se před několika lety v Golčově Jeníkově u bývalého četnického strážmistra Jana Kyselky, od té doby již zemřelého; přijde nyní do archivu Českého Musea v Praze. Jest to zřízení napsáno v sešitě foliovém na 32 stranách, ně- kolika rukami, nejméně čtyřmi; sešit jest bez obálky, a byl nepochybně vždy bez tuhých deštěk; ukazuje k tomu jeho porouchanost v tom místě, kde by jej člověk levou rukou držel, kdyby jej stoje předčítal: první list v těch místech, kam by přišel palec, jest prodrán, až i kousky papíru scházejí, též poslední list má tam díru, a vůbec všechny listy jsou v těch místech zpro- hýbané a zvetšelé, a inkoust jest tam od vlhkých prstů poněkud otřený a rozetřený. Patrně bylo toho exempláře často a dlouho užíváno. Která slova a písmena v prvním listě vypadla, ta doplnil Palacký z domyslu; v našem otisku jsou taková místa postavena do závorek [ ]. Starý rukopis není datován. Palacký mínil, že to zřízení bylo vydáno okolo roku 1525. Také já soudím, že Vojtěch z Pernšteina vydal tato pravidla spíše při začátku svého panování brzo po smrti otcově (1521), nežli na sklonku svého života († 17. března 1534), poněvadž noví páni rádi zavádívají nové pořádky. Určitěji k tomu vede také ta okolnost, že Jan Okrouhlický, jenž dle našich článků 102 a 104 byl purkrabím na Potšteině a k němuž výslovně se vztahují *) Více o tom o všem psal Sedláček v Hradech II., a sice o Potšteině str. 16, o Liticích 83, o Žam- pachu 128, o Rychnově 184. K samému panství Potšteinskému náležela r. 1497 jen dvě městečka, Potšteinek a Kostelec nad Orlicí, a 13 vesnic, jež jsou vyčteny v Arch. Českém V. 561.

Strana 57
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 57 četné články tohoto zřízení, nejspíš již roku 1526 nebyl ve službě Pernšteinské, neboť toho roku počal kupovati ve Vysokém Mýtě rozličné usedlosti, a roku 1529 byl již mrtev.*) Prvním úředníkem na Potšteině, jakému na jiných panstvích tehdáž již také říkali hejtman nebo regent, byl Albrecht Sudlička z Borovnice; jest to viděti ze seznamu platů ve článku 104. Tomuto Albrechtovi Sudličkovi svědčí úvod, v němž Vojtěch z Pernšteina jemu jakožto úředníkovi poroučí vrchní dozor nade všemi zřízenci svými na Potšteině. Albrecht Su- dlička musí se rozuměti tou osobou, kterou pan Vojtěch oslovuje také v mnohých jiných článcích, jako v čl. 19, že zastupuje panství a poddané naproti sousedům. Pročež jest věc podivná a těžko vysvětlitelná, že v čl. 18. mluví se o Albrechtovi „Sudličkovi jako o osobě třetí, roz- dílné od úředníka i od purkrabího, neboť tam pan Vojtěch předpisuje, když by úředník i pur- krabí zároveň měli z hradu odejeti, tu že Albrecht Sudlička má býti obeslán a na jich místě zůstávati na hradě, a úředník má Albrechtovi ukázati, co by měl dělati. Nemohu si to vy- světliti leč domněnkou, buďto že do toho článku dostalo se jmeno Albrechta Sudličky omylem na místě jiného jmena, anebo že článek 18. (snad s některými jinými) předepsán byl již dříve, dokud Albrecht Sudlička ještě nebyl prvním úředníkem na Potšteině, i že byl do tohoto zřízení potom bez náležité opravy opsán. Albrecht Sudlička vytrval ve službě Pernšteinské déle a byl panu Vojtěchovi služebníkem milým; když Vojtěch z Pernšteina dělal poslední vůli 22. listopadu 1531, a v ní odměňoval také některé ze svých služebníků, ustanovil pro Albrechta Sudličku 250 kop gr. č. (Arch. Č. XX. 365.) Zde otiskuje se celé zřízení Potšteinské, při čemž starý rukopis byl srovnán s otiskem Palackého, a obdržel ovšem přednost, kde otisk od něho se uchyloval. Číslování článků při- činil jsem já. Kromě tohoto zřízení, kteréž svědčí hospodářským úředníkům, pan Vojtěch z Pern- šteina předepsal také jiné zřízení pro poddané, kteréž se čítalo při soudech vesnických; vy- svítá to z článků 28, 30, 32; více se o něm neví. *) Smolík v Památkách arch. IX. 512. Srv. rodokmen vládyk Okrouhlických z Kněnic v Sedláčkových Hradech II. 30. Zřízení o zámcích. Vojtěch z Pernšteina oc. Albrechte milý! Teď zřízení toto dávám tobě pro pamět budúcí; při kterémžto zřízení konečná vuole má jest, aby jse tak zachoval ke mně v službě své, nižádným zpuosobem z něho nevystupuje bez oznámení od tebe mně a ode mne tobě zvláštnieho povolení zoustně aneb psaním mým. Neb mi jse tak zdá v pravdě, že té práci a službě, kterúž mi podle tohoto zřízení budeš micti činiti, odoláš [psáno: od wolass] snažně a dosti učiníš; však proto tak a na ten konec, aby ty jakožto úředník ode mne ustanovený všecky zpravoval a k niem do- hlédal, a při komž by koli jaký neřád seznal, aby jeho žádnému netrpěl. 1. Item úředník všecky lidi zpravuoj, a k tomu pilně dohlédaj, jak při svých živnostech sedí; a jestliže by který v spravedlnosti svej potřeboval proti komuž koli opatření, toho každého bez dlúhých v tom prótahuo a jeho mnohých prací opatř.

Strana 58
58 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 2. It. o stavení na zámku a okolo zámku, kteráž mnou rozkázána a pro- jednána s mým povolením budú, a též při rybnících, při haltéřích, při dvoře, při mlýních po panství, při krámích masných, pivovářích, šlejfernách nožieřských, val- chovních v městečkách, a tak při rozličných dílích po panství, aby opatroval a k nim přihlédal, aby jse při nich všecken pořádek zachovával, jedno aby na nich dělníci dělajíc nezaháleli, a druhé aby je tak ta díla dělali, jakž slušně náleží, aby stálá býti mohla. A kdež koli nádenní dělníky budeš jmíti, při těch vždycky někoho nech, komuž by věřil, že jim zaháleti nedopustí; a k úkolníkuom nechť jest často dohlédáno, aby oni pro svuoj zisk pospiechajíce, mně v tom, což dělati budou, škody neučinili. 3. It. o zámek pilnú pléči] měj, aby jse ve dne i v noci opatroval a tak choval, aby bezpečen [býti] mohl. Jakož Jan Vokrúhlický při odmykání a zamykání s holom[ky a] s jinou čeledí některú vždycky má bývati. Avšak proto ty sám při tom tu péči a pilnost zachovaj, aby jse všecko tak dílo, jakž jse díti má. A schá- zelo-li by kým koli z služebníkuov i ze vší čeledi, kteráž jest na Pottnšteině při [této věci],*) toho ty žádnému nesmlčuoj ani netrp, než každého k [tomu přidrž jakožto] úředník ode mne nad nimi postavený, ať každý té práci [dosti činí], kteráž k němu příleží. *) Zde jest více místa vypadlého a vybledlého, než by zaujala poslední dvě slova Palackým tištěná. 4. It. zámek když [se] má zamykati, všickni holomci k vratuom jděte, také i k odmykání; a jeden [vždyl před zamykáním a odmykáním, buď Jan Vokrúhlický neb úředník, bývaj; a jestliže který holomek zmešká zamykání neb odmykání, jsa nahoře, [ulo žiti pokuty lopatky. 5. It. když jse zámek odmykati má, zavolati na hlásné dolní, aby zvohlidovali všudy], i holomci s nimi, kteříž dolě léhají, a vohledajíc velmi pilně, tepruov na- horu zvolati, aby se zámek odmykal. A když by kto z služebníkuov zmeškal, že by jse již zámek zamekl, zámku pro toho neodmykati, leč by v tom vzláštnie potřeba JMti páně byla: ale v tom tak první pořádek zachovati má jse; tehdy úředník pošli jednoho k nim, aby ještě jednú zvohledovali, a ten když jse vrátí nahoru, tepruov ať jse zámek odmyká. 6. It. holomkuov vedle položení těch ustavně aby držáno bylo XII; jestliže by který dosloužil, na to místo hned jiný aby zjednán byl. 7. It. z těch XII holomkuov aby byla přidána dva k fišmajstrovi, což jemu potřeba k rybníkuom, ty aby on sobě vedl při rybnících. 8. It. k řekám dva holomci aby byla přidána, aby bili pilni pstruhuov lovením, kdy by JMt pán ráčil rozkázati, a také aby jse v řekách nekradlo; však tak, kdy by měli jíti lovit neb k řekám, úředník o nich věz, a na to jse pilně zeptaj, co jsou jednali, a k jich útratám přihledni, aby v krčmách ležíce, na pána JMt bezpotřebně neutráceli.

Strana 59
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 59 9. Ještě zuostane ustavně VIII holomkuov na zámku; ti bez vědomí a do- tazu úředníkova doluov nechoďte nikam. Též o písařích: chceš-li kto doluov jíti, úředníka jse dotažte; též i čeleď dělná. 10. It. z těch VIII holomkuov úředník k tomu je sobě stroj při najmenším dva: jarním časem která pláň kde v stráni jest, aby ji štěpovali, štěpy staré ty aby proklešťovali, překáží-li kde která dříví kterému dříví štěpu, ta [sic] aby čistě obroubali. To pán JMt předkem přikazovati ráčí, aby úředník o tom pilnost a dba- livost konečnú měl. 11. It. čeleď kteráž dolě léhá na příhrádku, toho býti velmi pilnu při každém zamykání, aby ta čeleď důle nezuostávala, než každý aby ležel na svém místě, kdež ležeti má; a jestliže by jse který našel, v tom moha jse neuchoſval], trastati [sic] jej hned věží. 12. It. vohňuov těch velmi pilnu býti a s světly žádnými v noci nechoditi na zámku do komor; a ani dělná čeleď na příhrádku, ani ve dvoře do maštalí. A jak jse v jistbách s ohněm obierají, úředník k [tomu přijhlédaj, aby jse škody nestalo, a viděl-li by jaký nezpuosob, toho hnejd netrpěti a z toho trestati ty, od kterýchž by jse ten nezpuosob] činil. Než laterny ať mají a v nich světla sobě ať nesou do maštalí, do komor, a jináče ať jse nečiní. 13. It. pověžný nebo pozedný ten aby velmi pilen byl toho, okolo zámku vždy aby šel, a vzláště při obědě a večeři, tu jest potřebí pilnosti. 14. It. hradský pilnost aby o tom měl, když hlásní chodí v noci po zdích hlásajíce, na ně zvolával; a úředník je k tomu přidrž, aby oni toho pilni byli a zámku hlédali dbalivě pánu svému JMti. 15. It. vyprosí-li jse který holomek doluov, neb čeleď dělná, a i jiný slu- žebník, pro kterú koli potřebu, na to pomněti, do které jse chvíle vyprosil, aby jse zase vrátil na tu chvíli; a jestliže by jse nevrátil na tu chvíli, úředník jej věží tresci. 16. It. lidí žádných nahoru nepouštěti, ani jich nahoře slyšeti, než v svě- tnici u dolních vrat, a tam k nim scházeti, leč kterého rychtáře neb hajného, že by nesli peníze, toho pustiti samého aneb sama druhého, a víc nic. 17. It. na zámek žádného nepouštěti, buď ktož koli, buď jakž koli známý, by pak byl i z služebníkuov páně, než ať jse prvé opoví úředníku, a úředník jest-li tiem dobře jist, že ten ještě jest u pána, a byla by toho potřeba páně, ten jse může pustiti. S rozšafností v tom jse zachovati, a jináč nic. 18. It. úředník a purgrabie oba spolu z zámku nesjíždějte, než jeden z nich vždy na zámku aby ostal. Pakli by toho byla pilná potřeba, že by bez ní býti nemohlo, jestliže by oba měla s zámku sjeti, tehdá k tomu obeslati] Albrechta Sudličku, ten na zámku na místě jich ostaň a k potřebám dohlédaj; a ty dva po potřebě panské jeďte; a pakli mohl tu věc Albrecht způso[biti], to jemu úředník 8*

Strana 60
60 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ukaž, co zjednati má. A holomci, kteří jsú nahoře, ješto zuostanú mimo potřebu ro- zesláním na zámku, ti buďte poslušni toho, komuž by na zámku úředníkem poručilo se, a bez vědomí jeho nikam nechoďte. Tak jse zachovajte, jak jse napřed píše. 19. It. co jse psaní souseduom dotýče o lidi, to ty od sebe čiň a odpovědi zase přijímaj. Též byli-li by jací potřební sjezdové s súsedy aneb jednání o lidské spravedlnosti, buďto v městech aneb jinde, tu ty sám osobně, vezma s sebú Jana Vokrúhlického a podle toho, kohož by jse zdálo a v tom jeho užiti mohl, s lidmi mými bývaj; a pokudž by čí spravedlnost znal, v té jeho neopouštěj; toliko častých stávání o jednu věc což můžeš nedopouštěj jse pro žádné prázdnění své v mých potřebách, též i lidské v jich živnostech; avšak než by měl oč často stávati a ne- moci toho zjednati, radše mi tu věc psaním, jak jest sama v sobě, oznam, a jakť o tom rozkáži, tak jse zachováš. Alě prvé pilně vždycky rozvaž spravedlivost kaž- dého člověka, jaká jest a můžeš-li ji obdržeti, a potom tepruo k soudu, nemohlo-li by jináč srovnáno býti, přistup. 20. It. lidi slyš s Janem Vokrúhlickým všecky v světnici u dolnieho mostu, a konce lidem v jich spravedlnostech čiňte brzké mne dle, aby oni častých schůzí na zámek od svých živností nečinili. 21. It. Jana Vokrúhlického vysélaj často, ať k lidem dohlédá a je k tomu přidrží, aby živností svých hleděli a stavení aby opravovali. Však ty všecky jízdy i jeho opatrování ať jest s tvú vědomostí, a ty aby o tom o všem věděl, s čímž jej k opatrování pošleš mezi lidi, tak-li jest to vykonal či jinak. A jestliže by kte- rého v nedbalivosti aneb v jakém lotrovském běhu člověka seznal, aneb živnosti své nechcztěl hleděti a grunt opouštěl: toho nechť uručí, aby jse před tebú na zámku stavěl, a tu ty vyrozuměje, jak jest ta věc sama v sobě, vezmi tu věc ro- zumně před sebe, potřebuje-li zústnieho trestání aneb věží aneb z gruntu vyprodání; pokudž uznáš, tak jse k němu zachovaj. 22. It. lidi k tomu dostatečně přidrž, aby stavení na gruntích neopouštěli, alě je opravovali, a kterýž by zanedbal opraviti moha, toho na ruokojmě vzíti, aby do času určitého grunt osadil aneb to, což jest potřebného a ty jemu oznámíš, opravil; však proto v tom na lidskú možnost rozumně vhlédaj, co můž učiniti po- jednú a co pomalu. 23. It. selští synové kteříž by na panství byli a při otcích svých živnosti nehleděli, ty na zámek za holomky aneb k jiné práci, k čemuž by jse který tre- fiti mohl, obracej, a služba nechť jse jim též platí, jako jiným. Pakli kterého k vo- ženění a k osazení můžeš přivésti, také tak učiň. 24. It. pojezdný ten aby jse zjednal, a ten po panství jeď a k každému sedláku aby dohlédal, a jest-li jaká potřeba jemu opraviti stavení neb plotuo, to podle možnosti jeho k tomu jej přidrž, do času jmenovitého aby opravil; a pakli

Strana 61
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 61 by neopravil, pojezdný to na úředníka vznes, a úředník jej k tomu přidrž věží, ať jse tak stane. Též také rolí opouštěl-li by který, též jej k tomu přidržeti, aby klučil a rolí sobě nezapouštěl, alě přidělával a oséval, takž jakž na to přísluší. 25. Týž pojezdný na to jse také vyptávaj na jiných lidech postranních, jak jse který hajný zachovává nebo rychtář k lidem, činí-li jim jaké křivdy; než jest- liže by jim hromady činil jaké pro své požitky šenkovní, to vše pojezdný úředníku oznam. A nalezl-[l]i by jse který takový buď hajný, že by JMti pánu nesloužil tak, jakž na to sluší, neb rychtář že by činil lidem křivdu: toho úředník tresci podle zasloužení jeho. 26. It. co jse krčem po všem panství ve vsech dotýče, poněvadž jimi není než záhuba lidem, o tom jse takto chovati: aby v žádné vsi více přes jednu krčmu nebylo, leč by ves byla taková, že by úředník znal, že pro lidi druhá krčma býti musí, to ať jest. A ktož by šenkoval piva kromě krčem uložených kde jinde, ten každý pokuty pánu JMti daj 1 kopu gr. A rychtář s konšely toho buďte pilni, aby toho šenku nebylo neřádného, i jiných neřáduov; pakli toho rychtář s konšely za- nedbali by, a činil jse neřád, nadepsanou summou povinni budou a trestáni býti mají. 27. It. co jse piv Hradeckých dotýče, těch hned všudy na panství brániti a nedati jich šenkovati; a ktož by je šenkovali, ten každý pokuty pánu JMti aby dal 1 kopu gr., a ty pokuty aby byly ukazovány pánu JMti při počtu každém. A to šenkování pokoutné neb zjevné by bylo, na to jse pilně vyptávati, a těch pokut nepromíjeti v tom bez povolení pána JMti. 28. It. zřízení, kteráž jse při sázení konšel každého roku čtou jim, v prvním artikuli jest, aby každý rychtáře poslušen byl; a pakli by nebyl poslušen, hned jej trestati, což by komu rozkazoval slovem panským; a pakli by co rychtář jiného rozkazoval a toho zanedbával, což jemu úředník rozkáže, toho trestati touže než jiného. 29. It. jestliže by jse který nevolný trefil a rychtáře uposlechnúti nechcztiel, tu komuž rychtář rozkáže, ten toho svévolného nahoru ať vede; a jestliže by ten toho neučinil, komuž jest rozkázáno, toho také tresci, a toho jemu nepromíjej. Pakli by toho rychtář zanedbal, toho jemu nelehčiti, ale o to jej trestati. 30. It. jestliže by který člověk dělati nechcztiel a krčmování hleděl, a také byly-li by jaké hry u kterého neb od kterého člověka: rychtář toho pilen buď a toho tresci každého, kto by to činil. A byl-li by při tom rychtář aneb konšel i který obecný, a toho naň zatajil a na něj nepověděl: ten každý tu pokutu trpěti má, jakž toho ukazuje zřízení, kteréž jse čítává při každých soudích, a k tomu trestán aby byl. 31. It. rychtářové poplatky panské ať vybierají, a vybera na zámek písaři důchodniemu ať nesou. Pakli by který nechcztiel dáti poplatku panského rychtáři svévolně i pro svú nedbalivost, a v tom jse jemu protivil: nemohl-[lli by sám s něho

Strana 62
62 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: rychtář býti, tehdy komuž koli rychtář rozkáže, ten ať jej nahoru vede. A nezacho- val-li by jse rychtář i ti, komuž by poručil, ty trestati a o to k nim hleděti, a toho jináč neměniti. 32. It. našel-li by sě člověk který, an vystupuje z toho zřízení a z toho pořádku, kterýž jim bývá čten při sázenie konšel: tu když pojezdný pojede po panstvie, ty nepořádky, kterýž by se činily, ať je sobě spisuje, a úředníku hned o tom ať oznamuje, a na rukojmě takoví ať jse berou pojezdným: a bude-li tre- stání hoden, úředník jeho tresci hned. A pakli jse uzná, aby vinu trpěl, to úředník u sebe rozvaž, a s pánem JMtí aneb s výžšiem úředníkem dotaaz o tom vezma, tu pokutu, kteráž na kterú věc uložena v zřízení, kteréž se čítá při soudích, jest, vezmi. 33. It. těch vin žádným obyčejem neodpouštěti: kdož by piva Hradecká šenkovali mimo zápověď, kto koho zbil, kto by hrál, který by hru viděl a nepo- věděl, též se k němu zachovati jako k hráči. Než byly-li by jaké jiné viny, těch nebrati, než ať jse to na pána JMt vznese, a napsané při počtu ukázati: tu pán JMt káže-li vzíti, ať jse vezmú. 34. It. byla-li by jaká žaloba před úředníkem o škody pastev, o přeorování mezí, neb o kterú jinú věc domovitú, to konšeluom a rychtáři přikázati přísně, aby to mezi stranami rovnali a pilni toho byli; a jestliže by toho rychtář s kon- šely zanedbával, o tu věc je trestati; a pakli by ty strany na nich toho přestati nechcztieli, což vyřčeno rychtářem a konšely podlě uznání, ježto by mohly ty strany na tom přestati: tu úředník obě straně dostatečně tresci; však tak toho pilně pozorovati, aby rychtář s konšely skrze ňákou vzláštní věc, od strany odjímajíc, straně druhé nepřidávali, ješto by ta strana z té příčiny na nich toho přestati nechcztiela; a o tom rychtář s konšely i z stranami zaměstnání bezpotřebnicho nečiňte úředníkovi. Než jiných žádných věcí rychtář s konšely rovnati ani s nimi co činiti mějte v tom bez vědomí úředníkova. 35. It. majtaa kteráž jsou na panství v Kostelci, v Týništi, v Potenšteinu, v Žamberku, pod Žampachem, k těm majtuom vybieráním osoby, kteréž jse k tomu uznají, vybrati a to jim poručiti, závazek učiníc, aby jse v tom pánu JMti svému spravedlivě zachovávali; a úředník proto k těm vybieráním majt rozšafně k tomu přihlédaj podle rozumu svého, aby v tom pánu JMti věc škodná nebývala. 36. It. viny z soukenníkuov v Rychnově kteréž sou, i v městečkách jiných po panství, o těch jse nemůž spravedlivěji vypátrati, než obdarování, kteráž mají na ty viny, tu aby jse vhledlo v ta obdarování, jak v nich a co JMti pánu náleží, a co obci při městečkách. 37. It. sladové kteříž přicházejí po várkách na mlýních v městečkách po panství, o těch pilnost jmíti a k nim dohlédati, tak-li jse nachází na mlýních podle várek, jakž který purgmistr dává zapisovati do důchoduov za jeho čtyři neděle na

Strana 63
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 63 zámku písaři. Pakli by jse trefilo, že by jse více sladuov našlo na mlýních, než registra od důchodnieho písaře ukazují, na to jse pilně zeptaj, proč a jak jest ta věc přišla. A též kdyby jse nenacházelo sladuo podle várek sepsaných, to což by jse nalézti mělo, též jse o tom zeptávati, kudy jest to. Protož ať jse v každém městečku obéře k tomu člověk jeden osedlý, kterýž by jse zdál víry hodný, a poruč jemu, ať takové slady po várkách v jisté místo přijímá, a tobě ať z nich počet činí, abych já takových mně škodných omyluov tudy budoucích ujíti mohl. 38. It. obielee u dvoru Potenšteinského a Litického kteráž jse sejí, toho pilnu býti, co kterého obiele mandel jse z toho vysetí najde, na to hned rejstřík vzláštní udělati, a které obiele co z mandele dává, to zapsati a zkusiti toho, hned jakž jse obiele do stodoly svezou, omlátiti každého obiele mandele dva neb tři, a tak hned zapsati podle zkušení summu každého obiele, aby jse vědělo, co jse má nalézti kterého obiele v té stodole podle svezení obiele v mandelích do ní. Nebo já již více nedopustiem z důchoduov obiele k útratám bráti, než ze dvoruo, a což dvorové nepostačí, na toť peníze ukáži na skoupení ostatka obielee k týmž útratám, poněvadž v tom v každém počtu sobě škodný zpletek znám, když obiele z důchoduov k útratám jse béře. A toho nálezu ať mi jse registřík posélává. 39. It. sení vobielné na zimu i z jara, což jse kterého obiele u těch dvoruo vyseje, jakž jse to segee [ta seje?] vykoná, tak mi hned na registříku vypsanou summu vysetí toho obiele pošli. 40. It. při mlácení těch obielije v týchž dvořích tento pořádek ať jse za- chovává: mlatci ti ať jsou jednáni mlácením na štrychy; a který týden co jse kte- rého obiele vymlátí a naměří, to hned ať jse v registra příjmová zapíše, kolik korcuov a jakého obiele namláceno jest, a kterými mlatci zejmena, a po čem od korce jim jse vydává na penězích. A to obiele hned ať jse na zámek sveze. A Zayssek šafář ten při míře vždycky toho obiele ať jest, a ráno stodolu mlatcuom ať odmyká, a večer po vyjití mlatcuov z stodoly ven ať stodolu zamyká; a ve dne k mlatcuom ať vždycky dohlédá, aby dobře vymlacovali, a obiele aby nekradli. A ta obiele aby byla všecka vymlácena do sv. Jiří. A od mlácení toho obiele ať písař důchodní platí, a do register at zapisuje zejmena, co kterému mlatci od kolika korcuov po čem od korce vydá. 41. It. mléčné ze dvoruov v registra nechť jse zapisuje, každý týden co jse másla, sýra udělá v kterémž dvoře; a z toho co jse vezme k útratám na zámky másla, sýra, volnov, krav, telat, vepřuov, prasat, slepic, vajec, ať na to jsou registra vzláštní, co jse čeho který týden utratí na kterém zámku; a to proto takovú věc chci míti, abych tomu mohl vyrozuměti, jaký užitek těch dvoruo mám. 42. It. k chlebu a k pivu, i také k vovsu vydáváním vedle položení v zří- zení toho pilnu býti a v té míře státi a z toho nevystupovati, než tak jse chovati,

Strana 64
64 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jakž jse v zřízení ukazuje. Pakli by mimo to zřízení jse co více utratilo, ješto by bez toho býti nemohlo, to rozumně pánu JMti ukázati, proč jse to jest stalo. 43. It. z kuchyně, z schlebnice ani z pivnice doluov aby jse nic nenosilo z zámku, než což jse komu dáti má, aby jse dalo nahoře k snědění aneb k vypití. Pakli by jse co doluov dávalo, ješto bez toho býti by nemohlo, v tom slušnú míru jmíti, a tak podle miery dáti, a více nic. 44. It. chleb k snídaní a k svačni [swacznij] čeledi aby dáván byl po pec- níku, a u stolu, co jeho může sniesti. Než čeledi, kteráž jest při zámku hodná, těm dva i tři pecníky chleba, chcztiel-liby, dáti jse má. 45. It. kuchyně, pekárně, špižírně, pivnice, obročnice, to aby jse opatrovalo, a k těm věcem pilně aby jse prohlédalo, aby jse při nich všecek pořádek slušný zachovával, a v registra, kteráž na ty věci jsou, aby jse to vše zapisovalo, a to každú v sobotu, jak jse čeho utratí, chleba, masa, pšenice na koláče a na krupici, ječmene na kroupy i jinak, sýruov, másla, sádla, slanin, slepic, vajec, ovsa na koně i na jiný dobytek. 46. It. jestliže by která kolivěk čeleď po páně potřebě šla aneb jela, té aby jídlo schováno bylo, a kuchmistr toho při stoliech pilen buď, které by čeledi za stolem nebylo, na toho aby jse dotázal, a jestliže by který po panské potřebě byl, aby tomu jísti schoval. A čeleď bez tvé vědomosti hned nikam z zámku aby nechodila. 47. It. pivo při snídaní a při svačině aby jse čeledi dávalo, to což by za- dosti bylo, aby jse při pivnici napili, doluov nenosíc. 48. It. pocet peněžitých žádných s lidí aby jse nebralo, ani jiných, to jse pod milostí přikazuje. Než jestliže by co nahoru přinesli lidé, ješto by to k jídlu bylo, slepice nebo vejce neb což kolivěk od jídla, to aby vzato bylo a do kuchyně dáno k outratě čeledi panské. 49. It. na zámku k zasekávání do kuchyně, k vydávání chleba a piva a jiných potřebných věcí, ty ať jse vydávají pořádkem, tak aby čeleď křiku žádného nečinila, nouze a nedostatku netrpíce, a také zbytečnosti přílišné aby nebylo. 50. It. což jse vydávání dotýče uzed, šlí neb jakých jiných koli potřeb vozkuom nebo vozatajuom, o tom také Jan Vokrúhlický věz. 51. It. obrokové kteříž jse nahoru přijímají, na to vzláštní registra ať jsou, od koho co jse přijme, ať jse vymazuje aneb vpisuje, a šafář z každého téhodne ať počet dělává, komu a čemu a kde z toho příjmu co vydává, to též v registra psáti proti příjmu za vydání. 52. It. Jan Vokrúhlický ke dvoru přihlédaj a tento zpuosob zachovávaj, aby toho pilně šetřil, co jse robot dotýče orních, vláčebných, ženných, sečných, hrabniech na lukách i jinak, aby jse toho, což jse může najméně vypotřebovalo, o tom o všem pilnú péči měj.

Strana 65
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 65 53. It. toho také pilně šetřiti, mohou-li kde jaké láky býti, aby lidé ujímali v jitra aneb na pruty, to dáti lidem pod plat, při čemž by mohli spravedlivě zuostati. 54. It. o lukách, kteréž jse lidem za peníze prodávají, o těch Jan Vokrú- hlický věz, kto je drží aneb jak jse prodávají, aby uměl pána JMti aneb úředníka toho všeho zpraviti. 55. It. Jan Vokrúhlický aby k hajným přihlédal, jak jse kde majtí, vždy co může nejčastěji na mýtech bývaj, maje registra před sebú, každého hajného vedle těch register vyptávati jse, kdež jest to majto, kteréž jsi prodal tomuto, z register menujíce jeho, tu ať tě hajný na to zvede. 56. It. což jse řeky dotýče pod Litici, tu úředník Potnštaynský dobře opa- truoj, aby v ní žádných krádeží nebylo ani žádného lovení od žádného, ani od Li- tické čeledi, což jse pstruhuov, lipenuov, střevlí dotýče, těmi hned nehýbati, než jelce ty honiti sobě může úředník Litický, však tak, vznesa to na úředníka Potn- štajnského; ale jiných žádných ryb nebrati. 57. It. mlynář Záchlumský pstruhuov aby nehonil v ředce [sic] neb v strúze. A pakli by v tom byl postížen aneb usvědčen, an to činí, a ryby zápovědní lapal by, o tom pánu JMti oznámiti, co JMt ráčí rozkázati činiti s tiem. 58. It. o dílích, kteráž bývají po panství činěna nákladem JMti páně při rybnících, haltéřích, pivovářích, mlajních, krámuov masných, valchovních, šlejfernách nožieřských po městečkách, i jiných díl neb oprávek, bez kterýchžť býti jse nemůže po panství a v městečkách a při zámku: což pak by bylo potřebie, ješto na ta díla neb oprávky s volí pána JMti z důchoduov, z kterýchž JMt ráčí rozkázati, penízi jse vyzdvihovati musejí, jakož pak, jak jse uzná, vzíti peněz co na jaké dílo podle projednaných úkoluov. 59. It. při těch dílích co sě dotýče přědávání, to hned pán JMt přikázati ráčí, aby toho nebylo; by bylo pak o kopu anebo o dvě, ať se nepředává, leč pánu JMti ta věc oznámena bude. A jestliže pán JMt ráčí rozkázati, aby co přědáno bylo přěs to, což od pána JMti přijato jest peněz, tak nechť sě učiní a jináče nic, aneb jakž JMt pán ráčí o ty věci rozkázati, tak ať se zachovává. Než jestliže by pak kdo v tom sě nezachovával, a přěs to rozkázání JMti páně vystupoval přědá- váním i jiným během, již by pán JMt tím povinen neráčil býti, než sám ten každý sebú vinen aby byl. 60.*) It. útraty tvé, Jana Okrúhlického, fišmejstra i písařův pojezdných a ho- lomcích [sic] každú sobotu nebo neděli ať jsú při tvé přítomnosti v rejstra dů- chodního písaře ty útraty zapisovány, a to dopisováno zejmena, kdo je kde pro jakú potřebu chodil nebo jezdil, a kolik jest dní a nocí tam byl. A již ty tomu *) Odtud psala druhá ruka.

Strana 66
66 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: vyrozuměje, platné-li jest to chození nebo jízdy či neužitečné, aby mi o tom uměl správu vydávati při činění počtů tvých. 61. It. co jse útraty dotýče, kteráž jse za peníze kupuje, v tom jse takto zachovati, a vzláště masa pán JMt kdež již na puol leta dávati ráčí, a to hned pojednú dobytka kúpiti po vesnicích, kdež koli bude moci, můž-li ten dobytek držán býti pastvú při zámku, to dobře. A na kterémž by mohl z těch dobytčat který groš přijíti, to prodati a na to místo jiné kúpiti, a tak tím zpuosobem koštovati, bude-li moci maso vystačovati. Pakli by to nemohlo, pánu JMti oznámiti o tom. Nebyl-li by toho úředník pilen a toho tak nechtěl zsskosstowatij [zkoštovati], již by pán JMt rozuměl, že to nedbalstvím úředníka schází. 62. It. jiné věci, na kteréž jse peníze dávají též k outratě, to takto před se vzíti: každú neděli v to úředník nahledni a na tom s písařen poseď, co se jest nač dalo podle zřízení, a na to hned zvláštní registra hleď udělati, a do nich hned nic jiného nepsati, než tu outratu, kteráž se za peníze kupuje, každý artikul vzlášť, jakž zřízení ukazuje. 63. It. z těch peněz, kteréž se na útratu dávají, za ně nic jiného nekupo- vati, ani jich kam obraceti, příď jakž potřeba příď, než na to vedle artikule v řízení položených. Pakli by to jináče změnil, v hněv JMti pánu upadneš. 64. It. což se peněz dotýče, kteréž jse JMtí pánem z důchodův dávají na dílo při zámku a útraty, a na díla po panství i na jiné potřeby, ti penízi na žádnú věc jinú aby se neobraceli, než tak se na tu věc vydávali, na kterú jse příjmú podle listu JMti páně do rejstr těm penězům vydání náležitém [sic]. 65. It. takto jse na díla při zámku, útraty a díla po panství penízi přijí- mati od JMti pána mají: Díla kteráž by byla aneb budú roku kterého potřeba po panství, tu sepsati zejmena každú věc, na kterém rybníku co a víc [sic] sě peněz potřebuje, též při městečkách, jakž potřeba jse kde uznává při čem, pivovářích, krámích masných, valchovních, šlejfernách, toho hned rejstřík udělati, a tak všecky věci potřebné na něm sepsati, zejmena dostavujíc, kde se co dělati má, a co se peněz potřebuje na to dílo, a to JMti pánu poslati. Tu JMt ten rejstřík přehlídna, podle toho sepsání na něm tak peníze ráčí ukázati na každú věc. 66. It. při dílích tatko [sic] se úředník chovaj: Díla, kteráž by byla úkolní nebo nádenní po panství neb při zámcích, při těch vždycky jednoho z holomkův, kohož se jemu zdáti bude, aby míval, a nádoby, kteréž sú, aby vydával k těm dílům, jako kolečka, lopaty, kratce, špice, došláky [Durchschlag?], feyle, fimale, i jiné jakéž pak koli nádoby. A ten holomek aby o tom pilnost měl, aby se ty nádoby po stranách nerozcházely, než tak kslizely [sklízely] v místo jich. A jestliže by se které kolečko zlámalo neb jiná věc, to schovati, tím aby se jiné opravilo k potřebám.

Strana 67
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 67 67.*) It. důchodové běžní kteříž jsú, ti všickni nechť jsú zapisováni v rajstra písaře důchodního, zejmena každá věc po různém, co a zač od koho se přijme, ne summami. *) Odtud psala třetí ruka. 68. It. kdež se uhází s lidmi o placení dluhův na roky, o tom péče aby byla, aby se jim toho na holá slova jich nevěřilo, než aby to urukovali. Neb ten každý uteka, schudna neb umra, tudy mi hned ten dluh zaplatí, kdo toho neuručí. 69. It. co sě odpouštění poplatkův lidem mým pro chudobu dotýče, toho nechť se nečiní bez mého povolení v tom. 70. It. co sě dotýče dluhův, kteříž se při pottsstich [= při počtích] ukazují na lidech, a též se ukazuje, že se s některých pro chudobu nemohú vybírati: protož když se již co s lidí vyupomíná do počtu, v tom pilnost míti, aby se to nezdržovalo na lidech, než hned po počtu aby se supomínalo. A jestli pak že by co na lidech bezelstně s kohož již nemohlo dobýti se pro chudobu, tehdy aby se to pánu JMti oznámilo v čas, že pán JMt radši úředníku ráčí peněz dáti něco, aby sě za ně za- platilo, jedné aby se tudy cesta jiným k tomu nedávala, aby sě na též nebezpečili, aby jim mělo odpuštěno býti. Však proto s rozšafností a s rozumem k tomu při- hlédati, kde můž neb nemůž co dobyto býti. 71. It. co sě důchodův dotýče, ty pán JMt takto míti a vyzdvihovati ráčí: Svatojirské důchody ty pán JMt ráčí vyzdvihnouti ten týden po Svatém Duše, a Svato- havelské důchody ten týden po sv. Martině. A protož k tomu času tak každé dů- chody s pilností aby se shromažďovaly, a to beze všech ocasů; a to nikterakž jináč aby se neměnilo bez vzláštního páně JMti rozkázání a povolení, leč by pán JMt ráčil k čemu povolení a list na to pod sekretem dáti. Pak když by úředník hodnú pří- činu toho pánu JMti oznámil, aby tím prodlíno bylo, uzná-li pán JMt hodnú příčinu a ráčí k tomu svoliti i dá list na to, že k tomu svoluje. Ale se toho pilně varo- vati, aby toho nebylo. 72. It. jakož jsú truhly na všěch zámcích zpravené, kdež se penízi chovati mají; od kteréž truhly úředník má jeden klíč a písař druhý. Při chování peněz těch tento pořad aby zachován byl: Což sě jakýchkoli důchodův přijme, pisař to vyčtúc, hned aby do tej truhlice schoval s úředníkem; a s tím aby se neprodlévalo. Než měl-li by úředník jaké zaneprázdnění, že by ten den toho schovati nemohl, ale druhý den konečně, aneb nejdéle do třetího dne aby schovány byly. A úředník aby o to péči a pilnost měl; neb písař proto toliko má klíč od tej truhly, aby věděl, co tam vloží, a aby neřekl, že by mu sě co v tom sě [sic] úředníkem ukracovalo. 73. It. penězi důchodními aby se nehýbalo bez vzláštního pána JMti rozká- zání v tom; nebo JMt ráčí-li jakými penězi hýbati anebo nač vydávati, na to JMt list pod sekretem svým ráčí dáti, aby to hnutí mohl písař okázati, že jest nešlo

Strana 68
68 jinak, než z vůle a rozkázání JMti páně. Pakli by písař aneb kdož kolivěk jakým jiným zpuosobem tu věc přůstupoval a podle své vuole činil, to JMt pán tak ráčí vážiti, jako by JMti kradl, a k němu se tak míti ráčí a jej trestati. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: O rybnících. 74. It. o rybnících o všech, velikých i malých, též o všech struhách a vodo- tečinách na témž všem panství, jakž k zprávě náleží, pilnú péči měj, aby mi se buďto případními vodami anebo tvým zanedbáním oprav podle vší možnosti v tom škod uvarovalo, a plodové vejtažní i též také i tříletí, kterýmiž se má i na ryby saditi, aby časně se a dobrým hospodářským pořádkem zpuosobovali a řídili, tak aby v nich ten dostatek nalezen býti mohl, kteréhož ti rybníci k násadám potřebují; ne aby potřeby v čas, když se saditi má rybník aneb rybníci, mně oznámeno bylo, že není čím; než vždycky taková věc a potřeba aby se v čas náležitý k vopatření předcházelo, jako vslušná místa na tření kaprův, k sázení a potom též na vejtahy rozsazením; a tak aby se doma dostatek plodův bez skupování nacházeti mohl. A pakli by vždy jakžkoli bezelstně v čem jaký nedostatek sě nalezl, ten aby mi byl před časem oznámen; ale toho sě pilně varovati, aby potřeba nebyla. 75*) It. rybníkóv co jse dotýče, násadami jakž jse dosadí, hned na rejstříku ty násady, co jse do kterého rybníku vsadí na ryby, buď na jedno nebo dvě teple, pošli; a u vajtažních plodích i kapřích na tření též se zachovaj fišmajstr a mně na rejstříku sepsané posílaj, abych věděl, co se kde vsadí. A když se rybníci doloví, buď na podzim neb z jara, nečekajíc s tím počtu, hned mi oznam, cos v kterém rybníce našel a z něho vylovil, buď kapruov, štik, drůbeže aneb ploduov. *) Odtud psala čtvrtá ruka. 76. It. tento způsob při prodaji kapruov zachovati: Když se kapři prodávají na čbery, tu ať se ví, co do kterého čberu vchází kapruov s kterýho rybníku, a po čem, to hned zapsati k pravení při počtu podle zapsání v rejstřích rybních. 77. It. násady na ryby, kteréž jse činí do rybníkuov, hned ať se při prvním nasazování, jakž se počne k slovení, dosazují končitě, leč by beze lsti nemohl se který rybník dosaditi pojednú, to by již tak musilo býti, a potom se dosaditi; ale toho jse nedopúštěti. 78. It. při nasazování rybníkuov rybních i plodových, toho před se fišmajstr nebeř, aby měl násady jaké činiti bez vědomí a dotazu v tom úředníkova, než to všecko činiti, vezma od něho dotaz a vuoli. 79. It. při lovení těch rybníkuov takto se fišmajstr zachovávaj: Ryb žádných žádnému, buď otci nebo bratru neb komuož kolivěk, nedávaj, leč by měl rozkázání od úředníka, tu dáti muož, však tak, když v tom uznaná věc bude, ku potřebě JMti páně že jse bude moci trefiti. Též i s své strany úředník taky se tak chovaj.

Strana 69
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 69 80. It. tento zpuosob fišmajstr drž: Co se do kterého rybníku vsadí, na to zvláštní rejstřík měj; a též zase co se vyloví, na kopy počítaj, do čberuov jak vchází, za ty kopy co učiní čberuov, to JMti pánu oznam. Též také zvláštním pořadlem [čti: pořádkem] při tom štiky sčítati na kopy, jaká se jich summa bude nalézati k prodaji, aby se vědělo. A drůbež na čbery neb na škopky změřiti, když se má rozvézti. 81. It. co jse truhlice dotýče, do kteréž se penízi kladú, za který se ryby na porůzno] prodávají, to úředník způsob takto: Když se ryby prodávají na čber, to nagidij [nejdi?] v žádný prodaj na poruozno, než odbudúc čberuov, fišmajstr k sobě truhlici vezmi, a peníze do ní klaď, a písař piš, zač kto koupil. A z těch dvú holomkuov předepsaných jednoho sobě veď, aby prodával na poruozno, aneb sám fišmajstr prodávaj, a jeden z těch holomkuov truhlici chovaj, kterému fišmajstr káže. A od té truhlice písař měj klíč jeden a úředník druhý. 82. It. písař každého dne prodaj, kterýž jde na porůzno, summuj sobě, a toho fišmajstruo neoznamuj. A to čiň úredník s písařem, hned přijedúce s ry- bníkuo, co jest v truhlici peněz, za kteréž jsou se ryby vyprodaly poruozno. A potom, když jse truhlice otevře, toho pilně šetřiti, tak-li se peněžitá summa najde, jakž se položila jest písařem při úředníkovi; a vyčtúce při přítomnosti fišmajstra, v rejstra rybní hned zapsati, ač by byl příjem za kapry, za štiky, za drůbež, obzvláště každú vec [sic] dostavíce. 83. It. vzláštní péči fišmajstr měj, když se ryby na čber prodávají, fišmajstr hned zvolaj na písaře a jmenuj jemu toho, komuož chceš prodada měřiti, aneb měřil by; a písař toho velmi poslúchaj pilně, koho fišmajstr jemu jmenuje, aby tomu napsal, a jinému nic, než komu se prodá, aby zmatkuov žádných nebylo o takové veci. A při tom také prodaji k nalezené summě, co se do haltéřuov sveze kapruo, štik i drů- beže nebo do rybníkuov, to též psáti, aby se ukazovalo, kam se obrátí co, pro shle- dání summy podle násady. 84. It. by měl úředník při každém lovení a prodaji býti sám, toť jest wecz nemožná. Než proto k každému rybníku úředník dohledni; a pozná-li, an z čeho fišmajstr vychází, fišmajstra tresci. A také fišmajstr žádných ryb sám neprosazuj na čbery tu, leč jest přítomnost úředníka. A nebyl-li by fišmajstr pilen kterýchž koliv nádob a škorní aneb jakýchž koliv nádob, v tom jej úředník tresci, ať se v tom hospodářsky má. 85. It. co jse vazeb dotýče, o tom fišmajstr péči měj, buď tvrzení aneb nové vazby. Čehož by sám fišmajstr opraviti nemohl by, to ať se úředníku oznámí, a na- hořě holomci ať to udělají a opraví. 86. It. co jse dotýče nevoduov i jiných vazeb, též škorní i jiných potřeb, to aby chováno a opatrováno bylo fišmajstrem, tak jakž na to sluší, aby se nic ne-

Strana 70
70 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: opatrností nešeredilo. A jestliže by toho on zanedbal, toho ty jemu netrp, ale o to jej napomínaj, aby toho hledal, tak jak má hleděti, a též jiného, což k jeho práci náleží. 87.*) It. prodaj rybní, ten ať se prodává po summě, což bude moci nejvyšší, na zpuosob tento: Což kolivěk komu prodáno bude na čbery, aby od každého ce- dule nebo list, tak jakž jest obyčej o to, kdož to kupuje aneb slibuje o tu věc, kteráž se prodává, vzat byl; a v tom listu neb ceduli aby dostaveno bylo, co a zač byre [bere] a do kterého času zaplatiti má. A ti listové neb cedule kladeni ať jsú písařem rybním při přítomnosti tvé a písaře důchodního do vzláštní truhlice v sklepě, a do druhé truhlice v témž sklepě penízi za ryby vyčteni od rybního písaře spolu z důchodním písařem, a při tvé přítomnosti aby kladeni byli. A od těch dvú truhlic, listovní a peněžní, mějte klíče všickni tři, od každé truhlice ty jeden, písař důchodní a rybní po jednom klíči, a tak aby jeden bez druhého pro všelijaký v tom omyl anebo jakú výmluvu do té žádné truhlice nemohl. A ti listové neb cedule ať nejsú vydáváni žadnému, leč se ti penízi, kteříž jsú v nich zapsáni, přijmú. *) Odtud psala třetí ruka. 88. It. prodaj po různém, který de přes celý rok za peníze hotové, ty ať jsú přijímány do pušky zamčité, a jinde nic; a táž puška nechť jest tak vopatřena, aby se z ní penízi bez odemknutí trúsiti nemohli. A od pušky ať má písař důchodní klíč; a pušku ve dne v své moci písař rybní, a na noc s penězi ať jest tobě dána. A co nejčastěji bude moci, ať jse z ní penízi písařem rybním a důchodním při tvé přítomnosti vyčítají; a což jse jich koli vyčte který čas, ty všecky zúplna ať jsú zapsáni v troje rejstra, v tvá, písaře důchodního a rybního; a hned při všech tří přítomnosti ať jsou do truhlice penízi k jiným rybním vloženi. 89. It. co se koliv kaprův na čbery aneb štik na kopy i drůbeže na vědra neb na škopky rozprodá, to můž-li býti každý den, pakli nemůž, ale konečně v každú sobotu ať se tím způsobem všecko, kdož jest co zejmena dlužen, ve všecka troje registra zapíše, nebezpeče se v tom na samy listy aneb cedule, kteréž od kupcův budete míti; než ať jsú registra troje, též i ti listové aneb cedule, před rukama. A pakli by se co i za hotové peníze na znamenitější summě prodalo, ješto by do pušky nenáleželo, jako za kapry, kteří se na čbery prodávají, aneb za štiky, kteréž sě též na kopy prodávají, také v registra troje hned každý den, aneb což můž nejspíš, zapište, a vyčtúc peníze, do truhlice vložte, a zase ze všech trojích registr, jakž rybní písař rybních co peněz přinese a vy je do truhlice vložíte, hned vymažte pro potomní omyl. 90. It. vzláštní péči fišmajstr měj každého roku díla všecka, kteráž by byla potřebná na panství při rybnících, splavích, trubách, čbelích, hrázech, tarasích i všech struhách vodotečných, ať jsú fišmejstrem úředníku oznamována; a tu úředníkem aby

Strana 71
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 71 se ta každá věc rozvažovala a mně v podzimní čas oznamovala. A k čemuž po- volím a rozkáži, aby ta díla a potřeby se dělala, jako dříví, kámen i jiný věci, aby se v čas zimní to schystávalo, aby časem letním při živnosti lidské od potřeb jich pilných hýbáno nebylo. 91. It. také fišmejstr péči o rybnících majíc, oprávky kdy které jsú, čehož by nemohl vopraviti s těma dvěma pacholkoma, kteříž k rybníkům přidáni, to na úředníka vznes takovú nemožnost, a úředník tu opravu pánu JMti oznam, tak jakž jse předpisuje. 92. It. kdyby vody velký byly, v tom znamenitú pilnost fišmejstr měj, aby se škoda nestala, buď oprávkami v chobotích anebo v splavích, tak aby se rybníci nestrhali, ani aby ryby vyjíti mohly. Ješto kdyby se to stalo, byla by známá věc, že nedbalstvím fišmejstrovým, a i mohlo by býti, i úředníkovým to sešlo. 93. It. což se oprav rybničných, mlýnských, pivovarských i jiných na panství dotýče, ty oprávky některé skrze projednání úkolem aby každé vzláště psány byly, a počet dělán z každých věcí aby byl, a jiných díl v taková ani ta v jiná díla ne- plésti, než na ta díla registra vzláštní ať jsou. 94. It. což se pak dotýče fuor rybních, rozvažování ryb a plodův, na ty pán JMt ráčí ukazovati časem podzimním X kop, a na fůry jarním časem VIII kop, aby se lidem při každým polúletí podle ukázání od fůr rybních, plodových, pod- zimních i jarních, tam hned při rybnících platilo, aby se lidmi netrmalo na zámek, aby neobmeškávali svejch živností. Pakli by nevystačilo to ukázání, pánu JMti to v čas oznámiti; tu JMt pán také ráčí dokázati doplacení lidem. A již při počtu Svatohavelským a Svatojirským s polúletních s příjmův aby se počet dělával s těch fuor při každém počtu. 95. It. což pak kdyby se lidem rozkázalo svážeti les k tarasu neb i jiné věci k potřebě rybničné neb jakéž koli, tu ať jse jim od těch fuor nebo díl, vezma dotaz od JMti pána, když JMt pán ráčí na ty věci peníze ukázati, platí, aby lidé také skrze takovú věc pánu JMti poplatkův dosta [dostavovati; Palacký čte: do- stačovati] mohli. 96. It. dluhové, kteří za ryby pánu JMti zůstanú na lidech, písař rybní ať po těch dluzích jede [gedie] a penieze za též dluhy ať přijímá od lidí; a jakž domů přijede a peníze kteréž přinese, ať je s písařem důchodním hned vyčte, a při tvé přítomnosti a písaře důchodního ať je k penězům jiným rybním do truhlice vloží, a po komorách ať jich nechová. Trefilo-li by se pak, že by kde velikú summu peněz písař vyzdvihovati měl, tehdy pro nebezpečenství s ním někoho pošli aneb sám dojeď. 97. It. úředník Litický ten aby lidí nerovnal o nic, ani jich slyšal, ani jim co rozkazoval, leč by jemu vzláštně poručeno bylo od úředníka Potnšeinského, to aby jednal, a víc nic. A byl-li by v tom nalezen, an jaký přísivky činí na lidských

Strana 72
72 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: rolích jinam, než k ruce JMti páně: to jest pán JMt ráčil přísně rozkázati, aby se toho netrpělo žádným obyčejem; a o to hned úředník Potnšteinský vzláštnie péči měj. 98. It. úředník Potnšteinský proto čeleď Litickú opatruj, aby proto núze ne- trpěla od ryb; a mají-li jakú řeku, oni té užívejte, pstruhův neberúc. 99. It. zřízení toto purkrabie často čítaj, aneb sobě z něho notuli beř, z arti- kulův předepsaných, a podle nich lidi slyš a zpravuj, a z toho žádným obyčejem nevystupuj. 100. It. ty artikule předepsané aby je tak držal, však tak: byloli by co potřebného, že by bez toho bejti nemohlo, mohl by v tom z dotazem úředníka [ne- dokončená věta]. 101. It. úředník aneb který kolivěk jede z zámku pro panskú potřebu, toho pilně šetřiti, aby dole žádný neostával, leč by toho znamenitá potřeba kázala a že by toho dne k zámku přijeti nemohl; než porozuměl-li by, že toho dne přijeti by nemohl, to oznam, aby ho s zámkem nečekali. 102. It. Jan Okrúhlitský purkrabie a i Sudlička oba spolu mezi sebú roz- jímejta každú neděli, aby tito artikulové v tomto zřízení sepsaní všickni tak stálí a držíni byli, to sobě rozvážíc: „ty toto učiň, k tomuto přihlídni, a já taky učiním,“ a v tom se snášeli. Žádný na svým rozumu nezavazuj, než poví-li jeden druhému lepší rozum, toho se držeti a při tom státi. 103. It. těchto všech artikulův předepsaných, kteří se v tomto zřízení po- kládají, toho všeho úředník pilen buď a je tak zachovávej, jakž který artikul ukazuje; neb jestliže by z nich vystupoval, již by tu známo bylo, že by úředníkovým ned- balstvím to se nalézalo. A také jestliže by tuto co bylo položeno k nemožnému zachování, to oznámiti JMti pánu, a to změniti s volí JMti. Než jedné při tom pilnost ať jest, na to se vyptávati, v rejstra důchodní, v útratní, v oukolní i v jiná přihlédati; a již o všech věcech vědomost míti. A jestliže by kdo koliv z toho vy- stupoval, jakž v artikulích dotčeno, v tom hned úředník žádnému prominuté věci nečiň, než každého, kdo by se čeho dopustil, věží, ne bitím, tresci. A jináč toho neměň ani čiň pod rozhněváním pána JMti na se. Následuje půldruhé strany prázdné; pak od začátku strany 22 opět psáno: Celed služebná na zámcích Pottnštayně a Liticích službou roční i polúletní. 104. Služba roční. Zámek Pottnštein: Panu Albrechtovi Sudličkovi XL kop. Panu Janovi Okrúhlitskému purkrabí XX kop. Faltovi polesnému XII kop. Pavlišovi písaři rybnímu VII kop.

Strana 73
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 73 Vodičkovi písaři pojezdnému po lidech VIII kop. Vaňkovi hradskému VI kop. Matyášovi písaři důchodnímu VIII kop. Duškovi holomku IIII kopy. Martincovi při rybnících V kop. Mikšovi při rybnících V kop. Vondráčkovi při rybnících V kop. Bendovi holomku IIII kopy. Vavřincovi pekaři a holomku VI kop. Vaňkovi Přestavlckému holomku a při rybnících bývá, V kop. Jeništovi holomku IIII kopy. Kubovi Záchlumskému nádvorníku IIII kopy. Poláčkovi holomku, a jede, kdež se rozkáže, 41/2*) kopy. Martinovi bezrukému holomku 4 kopy. Martinovi kováři a holomku 7 kop. Jakubovi kuchmistrovi 5 kop. Mareškovi kuchařovi 5 kop. Jírovi řezníkovi a holomku 5 kop. Zeyškovi šafářovi 6 kop. Vařěčkovi povoznému 41/2 kopy. Prokopovi vozkovi 41/2 kopy. Jírovi vozkovi 41/2 kopy. Svíralovi povoznému 41/2 kopy. Hanušovi Němci, který hlídá koní pojezdných, 41/2 kopy. Petrovi vrátnému dolnímu 3 kopy. Prostřednímu vrátnému a hlásnému 4 kopy. Točíkovi hornímu vrátnému hlásnému 31/2 kopy. Bryndovi hlásnému 4 kopy. Strejcovi hlásnému 4 kopy. Jakubovi Poláčkovi hlásnému 4 kopy. Pavlovi pozednému hlásnému 2 kopy. Markétě šafářce 2 kopy 18 gr. Martě dívce 2 kopy 18 gr. Aničce dívce 2 kopy 18 gr. Matějkovi skotáku a pacholku při dvoře 3 kopy. Pikhartovi sviňáčeti 3 kopy. Vaňkovi kuchtičovi 2 kopy. *) V rukopise jsou cifry římské venkoncem; vydavatel odtud proměnil je v cifry arabské.

Strana 74
74 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Jindřichovi, kterého pán ráčil dáti, aby se vedl, k čemuž by se obrátil, aby se k tomu hoditi mohl, na potřeby, co se jemu vydává, 4 kopy. Summa služby roční 245 kop 24 gr. Na straně 24 pod nadpisem „Služba polouletní na témž zámku“ následuje týž seznam čeledi s polo- vičními obnosy služného; též summa služby polouletní 1221/2 kopy 12 gr. srovnává se s polovičkou předešlé summy celoroční. Pročež tento seznam vynechávám. 105. Čeleď na zámku Liticích. Služba roční. Zámek Litice. Zichovi kterému poručeno 7 kop. Jírovi šafářovi a holomku 5 kop. Matúšovi Petrlovi holomku 4 kopy. Blažkovi holomku 4 kopy. Jírovi Továrkovi holomku 4 kopy. Jírovi Prchalovi kuchmistrovi 4 kopy. Jankovi holomku a nádvorníku 4 kopy. Krčmovi kuchařovi kuchařovi*) 3 kopy. Vanclovi vozkovi 4 kopy. Moravcovi Jakubovi povoznému 4 kopy. Lickovi pozednému hlásnému 31/2 kopy. Němcovi dolnímu vrátnému a ješto pomáhá kovati u výhni 31/2 kopy 10 gr. Vanclové šafářce 2 kopy 8 gr. Martě dívce 2 kopy 8 gr. Barboře pastvici 2 kopy 8 gr. Jankovi sviňáčeti 2 kopy. Summa služby roční 58%/2 kopy 4 gr. Na str. 27 následuje „Služba polouletní na témž zámku,“ kdež při týchž jmenech stojí poloviční obnosy, a summa služby polouletní 29 kop 17 gr. 106. Tímto zámek Pottnštein, které se věci za peníze kupují, každého půl leta vychovati může se: It. hovad 15 po 11/2 kopě 10 gr. činí . . . . . . . . . 25 kop pepře 2 libře po 40 gr. činí . . . . . . . . . . . . 1 kopu 20 gr. šafránu 5 lotů po 6 gr. činí . . . . 1/2 kopy . . . . 24 gr. 5 kop. soli 6 beček po 54 gr. činí . . . . . . . 28 gr. chmele 31/2 korcův k pivu vaření po 8 gr. činí. . . . 50 gr. Na dvě nová polouvozí . . . . . . . . . 6 gr. Od zdělání 11/2 kůže na šle a na uzdy po 24 gr. činí . . . 1/2 kopy a za ty kůže pokládá se . . . . . 1/2 kopy 6 gr. *) Také v půlletním seznamu psáno to slovo dvakrát.

Strana 75
Zřízení o správě panství Potšteinského a Litického (1525). 75 Za provazy a za prostranky k vozům, a bednáři za dělání potřeb při zámku, na to . . . . . . . . . . . Od pletí máku, mrkve, v zelí na zahradách, na to nic pánem není položeno, a proto se vydávati musí Na železo a na ocel při zámku k dílům . . . . 8 kop Na jízdy a na posly úředníkovi . . . 5 kop . . 1/2 kopy Na papír . . . . . . . . . . Jestliže by jaká potřeba zjednala se, ješto by tuto v tomto zřízení položeno nebylo a bez ní že by býti nemohlo, to pánu JMti oznámiti, z které příčiny to se zjednati musilo; a pán JMt hned při každém počtu zaplatiti ráčí bez ponucení. Než jedné aby se na to myslilo, při čemž by zůstati mohlo. Summa peněžité útraty polúletní 491/2 kopy 14 gr. 11/2 kopy 107. Utrata na témž zámku, kteráž se za peníze nekupuje, jak která věc můž vystačiti za puol leta: It. žita na chleb 901/2 korce, za týden po 31/2 korci, jeden korec po 14 gr., činí . . . . . . . . . . . . . 21 kopu 7 gr. . . . . . . 18 kop Sladův vyvaření k pivu 6 po 3 kopách, činí Vepřův na slaniny dva a na sádlo dva po 40 gr. činí . . . 21/2 k. 10 gr. Ječmene na kroupy 21/2 korce 1 věrtel po 7 gr. činí 19 gr. 31/2 hal. . . Hrachu 61/2 korce po 12 gr. činí . 1 kopu 18 gr. . . . . . . . 24 gr. Krupice 1 korec, činí Krup pohanských 2 korce, musí býti na ně po 14 gr., činí 28 gr. Ječmene na tluč pro vomastky dobytkům 171/2 korce po 7 gr., činí 2 k. 21/2 gr. 41/2 kop Ryb tři čbery po 11/2 kopě, činí . . . . . . Bielij [t. j. bělic] aneb drůbeže jeden čber, za něj . . . 1 kopu . Ovsa na dvoje vozníky, každý týden na každé po 21/2 korci, činí 130 korcův po 6 gr., činí za něj . . . . . . Na jeden kuoň Okrúhlitského na týden po 3 věrtelích 181/2 . . . . . . . korce po 6 gr. činí . . . Na dva koně písařská za týden po 5 věrtelích 321/2 korce po 6 gr. činí . . . . . . . . . . . . . . . Na kuoň fišmejstru za týden po 1/2 korci, 13 korcův po 6 gr. činí Na dva koně úředníkova za týden po 11/2 korci, 39 korcův po 6 gr. činí. . . . . . . . Na kury a na husi do dvora za týden po 1/2 korci, 13 korcův . . . . . . . . . . po 6 gr. činí. . 31/2 k. 24 gr. 1 kopu 18 gr. 13 kop 11/2 k. 21 gr. 3 kopy 15 gr. 1 kopu 18 gr. 10*

Strana 76
76 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Žencův musí býti, když žeň jest, každý den 160 žence, každému za jeden den po 3 gr. činí . . . . . . . . . . . 8 kop.*) Mléčné, slepice, husi, to se bráti může ze dvora k outratě do kuchyně na a i toho se něco bude moci mimo potřebu prodati. zámek, Vzláště mimo toto zřízení pán JMt ráčí dávati holomkům, kteří na zajíc chodí, jednou do roka 1 kopu. Také kteří pstruhy lapají, ráčí dávati každému sukna s sukni a s nohavice, a škorně k lovení k pstruhům do roka. Summa za ty útraty peněz 85 kop 241/2 gr. 31/2 hal.**) 108. Tímto zámek Litice, které se věci za peníze kupují, každého puol leta vychovati může se: It. hovad 6ro po 1 kopě 10gr, činí. . . 7 kop . . . . 31/2 k. 6 gr. K tomu na pomoc kůže a telata ze dvora, za to . . . . . Pepře 1/2 libry a 1 čtvrt po 40 gr. činí . . . . . . . . 1/2 kopy 12 gr. Šafránu 2 loty po 6 gr., činí . . . . . . . . . . . Soli 2 bečky po 54 gr., činí . . . . . . . . . . 18 gr. . 11/2 k. 10 gr. . . . . . Za hrnce a za nádoby do dvora.. . . Za železo, za kola k vozům . . . . . . 2 kopě 15 gr. Za kolomaz mazati vozy . Za šle a za uzdy, za prostranky i provazy . 1 kopu Od pletí máku, mrkve, zelí na zahradách, na to není nic pánem položeno, a proto se vydávati musí. Jestliže by pak jaká potřeba zjednala se víc, než tuto položeno v zřízení, a také ješto by položena nebyla ta věc v něm, a bez toho že by býti nemohlo: to oznámiti pánu JMti, proč se předati musilo aneb ta věc nepoložená zjednati musila; tomu JMt porozuměje, ráčí za to zaplatiti hned při počtu. Summa peněžité útraty polouletní 161/2 kopy 1 gr. 109. Utrata na témž zámku, která se za peníze nekupuje, jak která věc můž vystačiti za puol leta: It. žita na chlíb za týden víc než po 11/2 korci, 40 korcův po 14 gr. činí . . . . 9 kop 20 gr. Sladův na vaření piv 2/2 sladu 3 korce, slad po 3 kopách činí 8 kop 15 gr.***) *) Tedy 8 kop za den, nikoli za celou žeň. — **) Skutečně byly půlletní útraty větší, ježto v letě trvaly žně déle než jeden den, a šaty lapačům pstruhů zůstaly v tom rozpočtě neoceněny. —***) Podle toho slad se počítal roven 12 korcům, a korec byl po 15 gr.; 21/2 sladu + 3 korce = 33korců, korec po 15 gr., učiní 8 kop 15 gr.

Strana 77
Zřízení o správě panství Pardubického (1525). 77 Vepř jeden na polty, a na sádlo dva po 40 gr. činí . . . . Ryb kaprův 1 kopu, za ní . . . . . . . . . . . . . Drůbeže 1 čber, za něj . . . . . . . . . . . Hrachu 11/2 korce po 20 gr. činí . . . . . . Krup ječmenných 1 korec, činí . . Pšenice na krupici 1/2 korce . . . Chmele k pivům 11/2 korce 1 věrtel po 8 gr. [činí] Sejr i máslo, to ze dvora bráti k outratě na zámek do kuchyně, . . . za to . . . 11/2 k. 14 gr. . Konopí seti tím víc, aby se voleje dostávati mohlo, nekupujíce se jeho [sic], za to . . . 2 kopě 10 gr. . Oves na 4 vozní koně za týden po 21/2 korcích, 65 korcův po 6 gr. činí . . . 61/2 kopy . . . . Na kuoň úředníku ovsa 7 korcův po 6 gr. činí 42 gr. Na husi a na slepice do dvora 121/2 korce ovsa po 6 gr. činí 1 kopu 15 gr. Summa za ty útraty peněz polouletní 351/2 kopy. Touž rukou připsáno na str. 32 bez označení, náleží-li to k Potšteinu či k Liticům: Pán JMt ráčil ukázati na měsíc vosmi vohařům aby dáváno bylo na chleb žita 3 věrtele, 41/2 korce za 1/2 leta po 14 gr. . . . . . - . . . . činí . . . . . A ovsa na tluč za měsíc po 1 korci, 61/2 korce po 6 gr. [činí] 2 kopě 11/2 kopy 1 kopu 1/2 kopy 8 gr. 12 gr. 14 gr. 1 kopu 3 gr. 1/2 k. 9 gr. 47. Zřízení vydané Vojtěchem z Pernšteina o správě panství Pardubického (okolo 1525). Nedatované toto zřízení vyšlo od Vojtěcha z Pernšteina, když po smrti otcově panoval nad zděděnými statky v Čechách, tedy mezi lety 1521—1534. Nevyšlo hned při samém začátku jeho vlády, neboť v článku 1. připomíná pan Vojtěch, že již dříve vydal obšírnější zřízení hejtmanovi Pardubskému, kteréž i nadále má zůstati v platnosti, a toto přítomné zřízení bylo snad výtahem z onoho většího. Svědčilo přítomné zřízení nově dosazenému úředníkovi čili hej- tmanovi Pardubskému, jenž se tu nejmenuje jmenem; rozumí se snad Beneš Bukovský z Hu- stiřan, jenž v letech 1525—1535 byl hejtmanem na Pardubicku; před ním vystřídali se tam v krátkosti dva hejtmané, Václav Chrústenský z Malovar 1520—2 a Bruckner z Bruckensteina 1523. Vedle nejmenovaného prvního úředníka aneb hejtmana jmenuje se v přítomném zřízení jakožto jeho hlavní pomocník při správě panství Pavel Vániš, kterýž nejspíš byl purkrabím,

Strana 78
78 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ač ten název výslovně nedává se mu v našem zřízení; Pavel Vániš z Bohdanče vyskytá se mezi úředníky panství Pardubského již r. 1509.*) Ze článků 37 a 39 dovídáme se, že při výročních soudech na Pardubsku čítaly se lidem jiné artikule, jež předepsal též pan Vojtěch z Pernšteina o povinnostech poddanských; znění jejich není povědomo. Přítomné zřízení Pardubské nachází se psáno v sešitě nevysokého folia o šesti listech z nichž poslední zůstal nepopsán; jest celé psáno jednou rukou, dosti úhlednou, kteráž se hlásí do první polovice 16. věku. Rukopis tento sdílel osudy s oním rukopisem, ve kterém jest psáno zřízení Potšteinské zde str. 57—77 otištěné. Palacký našel oba rukopisy v archivě panství Pardubského, a při zřízení Potšteinském v Časopise Č. Musea 1835 str. 287—8 otiskl také sedm článků ze zřízení Pardubského, a sice články dle našeho číslování 31, 33, 34, 37, 26, 28, 29. Z Pardubic dostal se také tento rukopis do Golčova Jeníkova neznámým spůsobem, odtamtud do Prahy, a přijde do archivu Českého Musea. Zde podává se otisk celého zřízení Pardubského, tak jak v rukopise se nachází. Pravý okraj rukopisu jest odrolen a zvetšelý, čímž ztratily se částky slov, jež z domyslu doplňujeme v závorkách hranatých. Číslování článků přidal přítomný vydavatel. *) Jmena hejtmanů a jiných úředníků panství Pardubského uveřejnili Smolík v Památkách IX. 559, a Rybička tamže X. 178. — Když Vojtěch z Pernšteina 22. listopadu 1531 dělal poslední pořízení, pamatoval také na služebníky své Pardubské Pavla a Jiříka Vániše bratří ze Ždanic, jimž odkázal 300 kop gr. č. (viz AČ. XX. 365). 1. Vojtěch z Pernštaina oc. Úředníče Pardubskaj milý! Zřízení mé předešle haj[tmanu] Pardubskému sepsané a pro pamět, jak jest se měl v službě své ke mně zacho[vati], jemu ode mne vydané, toho při tom nechávám, neb v něm neznám, aby co [mělo] psáno býti ke škodě mé; při kterémž konečná vůlě má jest, tak jako i prve. A tobě [je] nechávám pro zprávu v něm sepsanú úřadu tvému užitečnou, aby ty se v službě s[vé] ke mně podlí něho zachoval. Ale že to zřízení jest obšírně sepsané a k častnému [?] přeſčtení] obtížné, a všeho v paměti obdržeti nemožné: protož tobě kratší sepsání po artykulích [dá]vám, při čemž také konečná vůle má jest, aby se v službě své ke mně tak zachoval, a častěji u sebe chovaje, přečítal je a sobě ku paměti přivodil. V čemž by pak který artykul dolě psaný byfl] krátce napsán k nesrozumění tobě, o to v řízení předešlé šíře na ten každý artykul sepsané vzhledni, a tu zprávu o tom o všem najdeš, jak se při které věci zacho- vati máš. Pakli by tu nemohl dostatečné zprávy najíti, ode mne radu beř, na mne vznesa, čemu by nedorozumíval. Což se pak toho artykulě v zřízení předešlém za- psaného, kterajž se vstahoval na ty osoby, kteréž sem byl na svém místě ustanovil, dotýče: poněvadž z toho sešlo, a všecko já k sobě přijímám, protož i takové věci, což se na ty osoby vztahovalo a v něktejrých artykulích v tom zřízení vztahuje, se mnou raddu beř a na mne vznášej. 2. Úředníkem tě ustanovuji zámku Pardubic, panství a statku Pardubského a Kunětickohorského [se vším] a všelijakým jich příslušenstvím k spravování, k opa-

Strana 79
Zřízení o správě panství Pardubického (1525). 79 trovánie, a všecky lidi [poddané mé tajchž panství, i také důchody všelijaké mé těch panství tobě svěřuji, aby se v tom [ke] mně a k poddaným mým, jakž na dobrýho náleží, zachoval. 3. Najprve tomu aby na odpor stál, což by bylo proti pánu Bohu všemo- houcímu. Zřetelných neřádů] žádnému nepřetrpůj, zvlášť při služebnících mých i při čelědi, kteříž se koli tebou sprajvovati mají; též v městě, v městečkách i ve vsech všudy hleď, kde [můžeš] zlé rušiti a dobrému zhůru pomáhati. A pokudž by sám nestačil, to na mne vznášej. 4. Zámek Pardubice ve dne i v noci aby opatrován byl a tak chován, aby neopatrností v žíadném] nebezpečenství a neřádu nestál; toho ty pilen buď s Pavlem Vánišem, pokudž naj[více býti] může. 5. Při zamykání i odmykání zámku Pavel Vániš aby býval, a klíče od zámku sám chovati [ve] dne i v noci má; a toto za práci míti má: o čeledi na zámku o vší aby věděl a ji zpravoval, a v potřebách majch jiem aby svobodně rozka- zoval, i k tomu je, čehož kdo hleděti má, aby hleděl [sic]. Též také při kuchyni v špížnici při] zasekávání masa do kuchyně aby býval, a při tom aby žádnému neřádu se nedíval. Též při pivnicích, při pekárně a pivováru, což by uznati mohl kde nepořádného, aby žádnému netrpěl. A nemoh-liby sám čeho zastaviti a na tebe by vznesl, ty podlě ouřadu svýho hned to sám přetrhni; nebť já na tom nejsem, abych více měl jakých neřáduov dopouštěti. A kdož by pak nechtěl v tom státi, což bych sobě dobře zřídil, radše bych, aby se vší služby zbavil; nebť žádnému z čeledi své trpěti neřáduov nemíním; to ať všickni vědí. 6. Item čeleď, holomci, hlásní i jiná aby známá jednána byla tebou a Pavlem Vánišem na zámek i do dvoruov. 7. It. vždycky vědomost mějte s Pavlem Vánišem o vší čeledi, bajvají-li tu ve dne i v noci všickni, kdež bývati mají na svých místech; a což by kde nebylo, to k nápravě veď a nad tím spolu s Pavlem Vánišem ruku držte, žádnému neřádu nepřetrpujíc. 8. Žádnaj na žádného na zámku mém nemá mocí sáhati, ale mají se všickni služebníci moji, vyžší i nižší, i všecka čeleď ve všem pokoj [sic] zachovati. Kdož by se pak čeho dopustil, buď na koho mocí sáhl aneb pobídku učinil, žádnému toho netrp, ale podlí uznání buď závazkem neb věží takovou věc opatř a hned na mne vznes. 9. It. což se města Pardubic dotýče, o tom zvláštní pilnost měj, aby měšťané Pardubští, která mají zřízení otcem majm a mnou způsobená, těch ať nepřestupují, k tomu je drž a netrp jim žádného neřádu. 10. It. stala-liby se jaká bitva od stavu panského neb rytířského v městě Pardubicích, aneb v kterém jiném městečku pod správú tvou, v tom se tak zachovej, jakž v řízení předešlém vypsáno.

Strana 80
80 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 11. It. což se mých důchodů všelijakých na těch panství[ch] dotýče, tobě všecky k dohlídání a k opatrování poroučím, aby vědomost dostatečnú měl, jak kteraj důchod a v jakém způsobu a opatření stojí. Též také věz o všech lidech, kteříž se auřadnou [sic] povinností rozličných důchoduov mých dotýkají, majíc je sobě svěřené, jako purkmistři, celní, hajní, rychtářové i jiní, jak se při tom ke mně v povinnosti zachovávají. Nad to vajše nespolehajíc na žádného, sám jeď, sám o všem věz, na větším dílě při těch věcech sám bývaj. Kterak se kerá věc má říditi, v zřízení máš šíře o každé zvláště napsáno. 12. O těch důchodích všech a všelijakých má každé čtyry neděle vždycky z důchodním písařem sečtení býti, co jich v tom času přijme, stálých i běžných. A ty při takovém sčítání sám buď a k němu dohlídej, najvíc proto, aby mi každaj důchod v času náležitém vycházel, na dluzích] nezuostával; neb sem já již pro takové nepilné upomínání o několiko set přišel. Jáť sem pánem Pardubic, a žádnému skrze tu mou škodu, rozumím tomu, že se k živnosti nepſomojhlo; nebť ktož chce lotrem býti a své živnosti nehleděti, najspíšeť pánu nemožnost ukazuje, aby mu od- pouštěl; pak již bych nerad svývolně toho se dopouštěl, aby mne měli moji pod- daní v tom oklamávati. Protož ty mne v tom opatruj, a přes vůli mou žádnému přes čas přišlaj poplatku nepromíjej, zvláště nedbalcuom, hráčuom a krčemníkuom]; leč by na kom bezelstnou nemožnost k dání poznával, a ten že by živnaj byl, tu se zpravuj zřízením šíře psaným. 13. It. ty jedna registra důchoduov běžných míti máš, a písař důchodní druhá, a z těch obojích sčítání] čtyřnedělní ať se dělá. A což mi které čtyry nedělě peněz důchodních příde, [vždy]cky po každém sečtení ať se do truhly v sklěpě vloží, a jeden klíč Petr písař, druhaj důchodní písař ať má; neb z těch ze všech důcho- duov ty mně povilnen si počty řádné činiti každého polouletí, jeden svatojirskaj a druhý sva to]havelský. 14. Což se přijímání důchoduov dotýče, toho sem neporučil žádnému, aby kdo důchody mé měl přijímati, a neporoučím, než písaři důchodnímu na Pardubicích, aby on je přijímal. A tobě o tom zvlášť poroučím, kdož je dávati mají, ať všickni na zá mek] nesou úroky za lesy, za trávy, od mlynářuov, od rybářuov, tak naprosto všecko ať jest] nahoru neseno a písaři důchodnímu dáváno. Však v tom tu opa- trnost zachovej, ať mi se na těch osobách, což může nejčastěji, dobývá, poněvažd po malých sum[mách] neplatí, aby se pro neupomínání na některém mnoho neza- držalo, že bych potom k své mu] snad s těžkostí přišel, čehož se, bude-li opatrnost a pilnost tvá při tom, bude [možno] uvarovati. A s důchody běžnými se všemi z městeček i ze vsí vždycky každé nedělě purgmistři a rychtářové ať bývají nahoře; též i hajní pro zaplacení] ať přicházejí. A kdyžby kteří nebyli, hned ať sou obe-

Strana 81
Zřízení o správě panství Pardubického (1525). 81 sláni pojezdn[ajm, abyl přišli; a jestliže sou svévolně prodlili, nechť sou o to po- trestáni, [jak] by uznal vinu. 15. It. peníze za ryby, ty také upomínány býti mají osobou tou, kteráž k tomu obrácena jest, [za to služ]bu jí dávám; ten peníze ty přijímati má a z nich počet mně též čifniti po]vinen jest. A také každé čtyry nědělě [sic] sčítání s ním činěno býti má; a ty osobě té buď ku pomoci, kdyžby on sám nemohl kde dluhu nějfa- kého] dobýti a vznesl by to na tebe, aby o takovou věc psal, buď doma] neb kdežkoli, tak učiň, jak potřebu mou v tom najlép seznáš, aby mi dluhové ti dobý- váni byli. Tak i jinak v té věci což by na tě vznesl a potřeboval, jemu pomoc čiň, poněvažd jest to také jeden z důchoduov mých, a já sobě na něm nemálo zakládám; protož ať mi tak, jak má býti, vychází. 16. It. což se vydávání peněz mých z důchoduov dotýče, těmi ať není hý- báno ani jedním penízem bez povolení mého. Jestli že bych pak povolil co vy- zdvihnúti neb vydati, na tu sumu já list od sebe tobě s písařem důchodním dám pod sekretem svým s podpisem ruky své ku počtu; než jinak nic ať není, o tom zvláště přikazuji, aby se ke mně tak zachoval. Také bude-li mi z peněz rybních jaké sumy potřebí vyzdvihnúti, tomu, kdož ty peníze přijímá, také já od sebe listy dávati budu jemu ku počtu pod sekretem svým s podpisem ruky své. 17. It. všecka díla a opravy tobě k opatrování a k spravování poroučím po panství Pardubském a Kunětickohorském, buď při mlýních, při stavích, při splavích, i okolo města při stavidlech, šlajfernách, valchách oc, tak jakž v zřízení předešlém šíře jest artykulem obsaženo, aby ty taková díla a opravy časně jednal neprodlévaje, kde by krošem nebo dvěma mohlo býti opraveno, aby potom skrze prodlívání desaternásob nemusilo naloženo býti; čehož bych snésti nemohl, aby mi takovejm způsobem měli penízi v stranu jíti. Ač znám, že se vše na náklad peněz opraviti musí, ale kdyby pro obmeškání a v čas neopravenie opravy přibylo, tuť by jako darmo penízi moji preč dáváni byli; protož toho ať není. 18. It. vzhlídaj v zřízení fišmajstrům Pardubským ode mne vydaná, a což se koli v nich na tebe vztahuje, toho neopouštěj a k nim i ke všem služebníkuom majm, kteříž se věcí majch pod správou tvou na Pardubicích dotýkají, pro každý neřád uznalaj a škodu mou dostatečně promluv, a oni v tom ať sou tebou napra- veni. Pakli by kteraj co vajtržně před sebe bráti chtěl se škodou mou, na mne to vznes. 19. It. každou něděli toto zachovej: Povolaj k sobě fišmajstruov i jinajch všech služebníkuov, kteříž mají ode mne poručení při věcech majch, a tu s nimi spolu rozmluvenie měj o potřebách mých, co který z nich ten týden dělati při dílích i majch všech opravách mají. A bez vědomosti tvé a rozvážení společního ať se žádná nová díla nedělají, též i opravy, kteréžby velikého nákladu potřebovaly. 11

Strana 82
82 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 20. It. každý rok vždycky to přichází, že se někteří rybníci na tom panství suší. Pak chci tomu, aby na těch rybnících k ruce mé bývala seta vobilí jará i se- mena k volejuom, což by za potřebu mou k outratě dosti uznal; potom tepruv hajným poroučej, rozvážíce potřebu mou, ať lidé na]jímají, jakž prvé se při tom zachovávali; nebo já jináč nedržím, než když se k to[mu pil]něji bude přihlédati, nežli leta předešlá, a k ruce mé vosívati, že já toho užitek zname]nitý poznám při domácí potřebě. 21. It. což se zvěři honění dotýče, větší i menší, v tom hlěď mé vůlě a do- tazuj se mne. A [tam] najprv hlěď rozkázati hony dělati, a odkudž by se najvíc obával sousedských chfrtů], aby se prv nevyhonilo. A v kterých já místech sobě chovám pro pilnou potřebu], tu ať žádný nehoní. 22. It. každou sobotu má zapisována býti outrata téhodní, co se čeho ten tajden utratilo i co [se] koupilo buď do kuchyně neb k hradským potřebám, též kde jaké dílo se dělá [neb] opravuje ten tajden, co toho týhodne úkolníkuom, náden- níkuom i od fur sečteno, [teh dáž aby se zapisovalo všecko, též útraty tvé a po- jezdných i jiných oc. Pak [při] tom zápisu sám bajvaj vždycky, a s těmi, ktož při tom také bývati budou, po[řádně] každou věc rozvažte, nežli v legistra zapsána bude, poněvažd ty o dílech a opravách věděti máš i o jiném. A když se má zapsati za novou věc, vždycky] na starou se vyptaj, a ti zápisové ať se rozvažují a zapi- sují bez mé škody; [po]něvažd skrze ty zápisy sobotní mnoho peněz každaj rok vydám, protož tobě s jinejmi poroučím, abyste mne v tom opatřili, ať jich darmo nedávám. 23. It. na útraty sobotní peníze já listy svými pod sekretem svým s pod- pisem ruky mé [dálvati budu k vyzdvižení, odku[d]ž mi se zdáti bude, aneb na hotových sumách [dálvati; a ty peníze vyzdvižené Petr písař chovati má. A což kterou s[obotu] útraty téhodní se zběhne, tu summu on Petr vždycky písaři outrat nímu vydávati má podlí cedulě, na kteréž rozpisováno býti má, co nač ten [týden] útraty jest poruozno podlě prvního způsobu. Též také Petr písař sčíſtaj v den] nedělní z důchodním písařem, též i s tím, ktož peníze za ryby vybírá, [též k písaři dů- chodnímu dohliedati má. Registra prodaje ryb panství Pardu[bského] třetí míti má, a každaj tajden do nich s fišmajstry prodaje ryb zapis[ovati], co se ten týden jakých ryb komu a zač prodá, a to bez omyluov. Při [počtech] sobotních aby bajval vždycky s jinajmi na vobilnici, k vobilníku aby [přihlédal a] o všech obilích aby věďal, příjmu i také zase vydání všelijaké ho o]bilí aby pilně zapisoval, tak aby řádné počty od něho mně z těch [věcí] činěny byly. A což by kdy buď sčítání čtyrnedělní aneb jinak s/vědčilo], že by odkud jaká vobilí dána a svezena býti měla, buď ouroční, kupovaná, od mlynářuov, ze dvoruov, pastevní i jiná jakážkoli, o tom má tobě připo- menúti; a ty na žádném nezdržuj těch vobilí, než když dána býti mají, rozkaž, ať

Strana 83
Zřízení o správě panství Pardubického (1525). 83 se dávají. A šetrnost při těch vobilích na vobilnicích aby byla, jakž nejlépe muož býti, aby mi se nekazily, sám ty také k tomu i Pavel Vániš časně dohlídejte. Také ouročních slepic a vajec Petr má míti vajpis, co jich se odkud sjíti [má], kteréž se [k újtratám na [Par]dubice o[bra]cejí; a když [se] jemu od tebe neb od Pavla Vá- niše oznámí, že by potřebí bylo slepic neb vajec na zámek, aby on z svého vejpisu vypsal, kde by se mělo poslati pro to. A když se co přinese, má Petr vždycky za- psati, odkud co přijme, aby lidé o to těžkostí neměli ani žádných omyluov. 24. It. dvory Hradiškaj a Pardubskaj ty sám opatrovati máš, a ku pomoci máš v Hradišti šafáře a druhého, kterýž ke všemu dohlídáti] má z poručení a z roz- kázaní tvého. Však proto ty na ně nevzpolíhej, tak aby oni ovšem [čti: o své] ujmě co činiti měli, než sám vždycky, což najčastěji můžeš, k nim dohlídaj i do dvoruov ke všemu a jak se čeleď všecka, co kterým jest poručeno, zachovávají, to přezvězuj jak můžeš; a což by se doptal neřádného, žádnému netrp. Též k šafáři jako k jinému o každou škodu mou promluv a potresci, jak potřebu uznáš. A také k tomu ať jest pilně dohlídáno, aby šetrnost při světlách měli i jináč při ohni; šafář k tomu ať pilně dohlídá, a sám šafář anebo šafářka, a jiný žádný, ať [s] světly do chlívuov, do maštalí, když by byla potřeba, chodí, a ať lucerny dobře ohrazeny mají. Mlácení vobilí mlatcuov ať se projednává na korce, a každý týden co se vy- mlátí kterého vobilí, ať se vyčistí a na Pardubice každou sobotu doveze. A k těm mlatcuom ať šafář pilně dohlídá, aby mi nic v stranu nešlo krádežem i jinak. Při klizení s polí vobilí, trav, tu šafář a ten druhaj tobě přidaný vždycky aby bývali, a ty sám také; a ten pořádek ať zachován jest, aby se to tak klidilo, aby se škodou mou potom nebylo, ale hospodářsky a s užitkem mým. Také k tomu klizení máš roboty obrácené, žeť zžíti i ssíci mají všecko; jedné ať při těch robotách rozšafnost se zachovává, o to zvláštní pilnost měj, aby jich nebylo více utráceno, nežli by slušná potřeba ukázala. Což se zahradních věcí dotýče, řepy, mrkve, cibulě i jiného, což k outratám na zámek i do dvoruov mnoho se potřebuje, ty ať také časem svým se sejí, což by za potřebu dosti uznal; a v tom ať není žádného nedostatku žádný rok; neb kdybych měl za takové věci peníze dávati, jinému bych nerozuměl, než že je darmo dávám. 25. It. lidi mé všecky z městeček i ze vsí toho panství k spravování a k opa- trování to[bě] svěřuji, aby je v jich spravedlnostech opatroval, je slyšal, rovnal, rozeznával, jim konce v jich spravedlnostech spravedlivé a brzké činil, a proti vo- kolním cizím lidem, sousedům i proti každému v jich spravedlnosti aby je opatroval, jich neopouštěl, a to chudého jako bohatého, sprostného jako opatrného, o ně aby, kdež by toho potřeba byla, i také s nimi potřebí stával [sic], a potřeby jejich jednal, spravedlnosti jejich jim dobýval, o uznalou a zřetedlnou křivou věc se ne-

Strana 84
84 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: zastavujíc. Čehož by pak koli sám nemohl dovésti, to na mne vznes. A ku pomoci lidí slyšení i také k nim dohlídání přidávámť tobě] Jana. 26. It. lidi všecky hleď sobě uvésti v pořádnie poslušenství, aby v potřebu, když by jsimi] hnúti chtěl, našel je bez průtahu na tom místě, kdež by jim roz- kázal, buďto z rozkazu mého aneb z potřeby honění nějakých lotruov. 27. It. lidi mé neposlušné, svévolné, zahaleče, povalěče, vožralce, hráče, ne- dbalce, svad[livé] i jiné zcestné lidi treskci, jim jich neřáduov nedopouštěj užívati, a pokudž nějak] můžeš, jich zpuosobuom takovým nedaj se rozmáhati, ale zastavuj. 28. It. což se lotruov, zlodějuov dotýče i všech jiných lidí, kteříž jsou šajdem živi, na lidské] neštěstí očekávajíc: ti ať žádného místa ani stavunkuov ani fedrunkuov na mlých] kruntích nemívají. A kdež by o nich přezvěděl, na ty posílaj a vyzdvihuj, aby se lotrovství nerozmáhalo; a kdež by se poznal který člověk muoj, že by stavunkem neb fedrunkem aneb spolkem těch lotruov užíval, též s týmiž lotry ať jest vzat. 29. It. lidi všecky mé k tomu měj, ať jsou kruntuov mých pilni, aby mi se zlodějsky z[vějři ani ptactva nekradlo, a [s] chrty a s jestřáby žádný na mých kruntech zvo[li] aby nemíval, leč bych komu odpustil; i ten ať ví, pokud vyjí- žděti má. 30. It. lidé všickni v městečkách i ve vsech na těch panstvích živnosti své ať spravedlivě [vedou], a pilně k tomu je přidrž a často k nim sám dohlídej, a jinou stranou pojeda], posílaj; a časem i polěsnaymi hnouti můžeš k takové věci, kdyby při zvláštních prodajích nebyli. A taky k hajným jeda, může na cestě, druhdy málo zajeda, vždy něco pilného zjednati. A tak ty o všech lidech skrze ně aby mohl vědomost míti, jak svý živnosti hledí a jak opravují v statcích, na střechách, na stavení, na plotích, a jak sobě rolí zdělávají i dobytky jaké mají, na čemž jest jich nejvěčí živnost. A kteříž by pak zoumyslní nedbalci byli a svévolně svých živností hlěděti nechtěli, k těm se tak zachovej, jakž napřed máš artikul o takových. 31. It. všecky poustky na panství hlěď zvosazovati lidmi hodnými, aby mi na nich povinnosti zapsané nescházely. A také vždycky před časem to na péči měj, kdež toho příčinu poznáš, že by se který člověk můj k tomu měl, a krunt spustiti nedopouštěj. 32. It. závadných lidí v poddanost mou nepřijímaj, a při osazování kruntuov hlěď lidí zachovalých a živných, ale lotruov a lidí zcestných nepřijímej. 33. It. robotami ani daněmi žádnými, mimo povinnost spravedlivou registry hlavními zapsanou, lidí poddaných mých neobtěžuj a jich v ně nepotahuj žádným zpuosobem. A poct žádných aby od nich bráno nebylo od žádného. 34. It. soudové obecní ať jsou držáni každaj rok při vánocích; a po těch soudech ty jeď, vezmúc s sebú písaře, kterajž k tomu náleží. A tu ať jest slušný

Strana 85
Zřízení o správě panství Pardubického (1525). 85 obyčej zachován, aby každaj k své spravedlnosti mohl slušný přístup míti bez vše- lijakých poct a poplatků i odkladuov. 35. It. při těch soudech o peníze sirotčí všecky a všelijaké ať jsou zřízení taková: Kdež jsou na kruntích, aby se skládaly na časy v registrách zapsané; ktož pak nedal, ručiti na hotové peníze k dání brzkému. Jsou-li pak kteří na dluzích aneb na jakých spletcích, ať se vyhledá a hned to vykoná, aby shromáždíni byli. A ty, kteréž jsou hotové, ať jsou v truhlici; neb já chci, což může býti nejvíc, [abyl ti penízi se shromažďovali a skládali, pohotově byli. Než zvláštní o tom po- ručení činím: ať jest z těch peněz pilně napomínáno, neb já se obávám, že jsou velmi roztrhány; a já tak pravím, že bych radší sám v některé věci hynul, nežli bych se měl toho dopustiti, aby skrze neopatrnost mou nebo tvou sirotkuom co ubývati a jich spravedlnosti se tratiti mělo. Protož toho pilen buď, pokudž tvá [mo]žnost postačí. 36. It. peněz sirotčích žádnému sirotku neosedlému nepouštěj, než ať sobě sirotci vydělávají a vysluhují. Vosadil-li by se pak kteraj sirotek a živnosti své by hlěděti chtěl, a k té živnosti peněz svých žádal: podlí potřeby jeho, kterouž uznáš, pustiti jemu budeš moci. Než takové propuštění peněz jemu ať jest s jeho užitkem, neb do statku za to ať sobě něco zjedná] aneb za krunt dá. Tak je v bázni měj, aťby někteří svých otcuov nachování] a těžce dobytí marně neutráceli. 37. It. sirotci všickni te[ď] se lidem stavějí při vánocích na Pardubicích; také ty toho neopouštěj, než přistavuj je na slušné mzdě, aby sirotkuom křivda nebyla, ale s obojí stírany] spravedlivě, což kde zasloužiti mohl by. A bez vědomí tvého žádný žádného sifrotlka přistavovati nemá nikdyž; pakli by kdo přistavil, to po soudích jeda zvěz, a kdež by se který nalezl, tak se k němu zachovej, jakž ode mne rozkájzaní jest sepsané, kteréž při soudích lidem se čísti má. 38. It. synové sedlcztj, ti kteří by mohli živnosti hlěděti, ti aby se zženili a na gruntích osazovali. A kteříž by byli nedbalci, zahalěči a krčemníci, ty vy- zdvihuj a dejl je v trestání, ať oni slouží u lidí aneb u mne, bylo-li by potřebí. A hned zahálčti nedaj, a nic takového jim netrp. 39. It. artikulě ty při soudech, kteréž se lidem čtou z rozkázání mého, při kterajch jest ko[nečná] vůlě má, aby se tak zachovávaly, jakž napsány jsou: tebe za to žádám i [z] ouřadu tvého napomínám, aby k tomu lidi přísně měl, aby se podlí [nich] zachovávali v městečkách i ve vsech. A ktož by se proti tomu čeho [dopou]štěl, žádnému nepřetrpuj, treksci každého, jakž o kterou věc jest zapsáno trestafti], buďto pokutá aneb vězení. A tak nad nimi ruku drž, aby lidé toho za to [ne]vzali sobě, že to, což ty jim ode mne oznamuješ, žertem jest; neb jsou oni tajkového zpuosobu, kdyžť se jim málo co lechce položí, ostatkuť sobě nic nevá]ží. Protož žádným vymyšleným obyčejem nevpouštěj jich v to, poněvadž] se jim to

Strana 86
86 nejednomu a ne dvěma ani třem, ale tehdáž všem oznamuje a [vši]ckni slyší, i ať se učí toho, jsouc pod tvou bázní, zachovávati; všfak] se jim tak mnoho pro jich dobré a užitečné mluví, jako pro mé. A také podlě těch artikuluov i ty mnohé správy k ouřadu svému můžeš sobě ku paměti vzíti, jak se k lidem budeš míti chovati, nebudou-li jich vyplňovati. D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 48. 1526: Řád poddanský na panství Velhartickém. Z dopisu pana Zdeňka Lva z Rožmitála daného 20. února 1526, jenž jest tištěn Fr. Dvorským v AČ. VIII. str. 299—301, jest znamenati, že purkrabí toho pána na Velharticích, jmenem Jiřík z Maličína, k jeho nařízení vypracoval artikule o řádech, jež by se měly naříditi při lidech, kteréž panu Lvovi dobře se líbily, zejmena o sirotcích, aby byli v patrnosti; chtěl však, aby sepsaly se také artikule kostelníkům, kterak mají spravovati důchody a jiné věci kostelní, pak o myslivosti, pokud se dovoluje a pokud se zapovídá (sedlákům zapovídala se docela), o potocích, aby nikdo v nich nelovil bez vůle pánovy; aby poddaný oséval pozemky druhého s jeho svolením a za náhradu, toho Lev nechtěl zúplna zapověděti, nýbrž v některých případech mínil to dopouštěti. 49. 1528, 19. května: Jan z Rožmberka vsi Koječínu na panství Helfenburském dává právo pořizovati o majetku, však bez drobení statku, s výkladem o právě dědickém, i jak mají testament dělati. My Jan z Rožmberka oc mistr převorství Českého, jmenem svým i všechněch budoucích našich oznamujem tímto listem všem vůbec a přede všemi, kdož jej uzří a čísti neb čtouce slyšeti budou, že jsou před nás předstoupili rychtář a sousedé jmenem vší obce vsi naší Koycžina, poddaní naši věrní milí na panství Helfen- burském, a prosili nás prosbami svými snažnými, abychom k nim se tak milostivě ukázati a obtížení odoumrtního práva, v kterém jsou až posavád podrobeni byli, z nich sníti ráčili. K kteréžto ponížené a pokorné prozbě nakloněni jsouce, a také na užitek a prospěch poddaných našich Koyčzinských budoucně prohledajíce, dobrým úmyslem a jistým naším vědomím, i také dospělou radou věrných našich a jakožto starší a správce rodu našeho Rožmberského, dali jsme všechněm napřed psaným obyvatelům vsi naší Koyčzina mužského i ženského pohlaví, nynějším i budoucím, takovouto milost a svobodu, a mocí tohoto listu dáváme, aby obyvatelé v též vsi Koyčzinie z obojího pohlaví své všeckno a všelijaké zboží mohovité i nemohovité, kterýmž by to kolivěk jmenem jmenováno bylo, mohli dáti a odkázati, buďto za zdravého ži- vota aneb na smrtedlné posteli komužkolivěk a když kolivěk bude se jednomu kaž- dému z nich i jich budoucím, obyvatelům též vsi Koyčzina, zdáti a líbiti, podle vůle své, bez naší i budoucích našich překážky a odporu všelikterakých.

Strana 87
z let 1526—1529. 87 Však s touto znamenitou vejminkou: aby žádný gruntův, luk a dědin různo neodkazoval a jedněch od druhých neodcizoval, aby skrze to i grunty a sídla nepustly. A komu by koliv takové grunty dány aneb odkazovány byly, ten má a bude povinen je hodným člověkem, který by se nám i obci líbil, osaditi. Pakliby který člověk, muž neb žena, z často psané vsi Koyčzina umřel bez dědicův, a kšaftu aneb rozkázání by neučinil, tehdy to všeckno zboží mohovité i nemohovité na nás i naše budoucí tak jak prve má přicházeti a připadnouti bez všelijaké odpornosti. Jestliže by pak se přihodilo, že by který člověk neb obyvatel z často psané vsi Koyčzina umřel a po sobě dítky pozůstavil, a k letům svým nedošly, tehdy veškeren statek těch sirotkův po jich otci má v knihy sirotčí popsán býti; a přá- telé neb poručníci těch sirotkův, když by se v jich statek uvázati měli, mají ten statek poručiti podle obyčeje, aby sirotkům s pilností zachován bez umenšení byl. A umřel-lji by který sirotek, tehdy jeho díl na živé pozůstalé spadnouti má. Pakli by všichni sirotci zemřeli, nežli by let rozumných a dospělých došly, tehdy všecek jich statek, jaký v knihách sirotčích bude vedle odkázání otce jich, (ač by odkázal), má spadnouti na toho aneb na ty osoby, komuž by odkázal: však kteří by byli na panstvích našich toliko, a ne jinde. K němu my ani naši budoucí žádného práva míti nemůžeme, kromě toliko, jestliže by žádného pořízení a kšaftu, tak jakž svrchu dotčeno jest, neudělal: tehdy takový statek na nás a na naše budoucí jakožto na pány dědičné svrchu psané vsi Koyčzina připadnouti má. Pakli by kdo kšaft z mužského i ženského pohlaví činiti chtěl, má býti ouředník aneb písař náš Helfenburský nynější aneb budoucí a dva konšelé anebo sousedé z Koyčzina přítomni, a to pro uvarování budoucích zmatkův aneb soudův všelijakých. Kterýžto ouředník aneb písař Helfenburský a ti dva konšelé anebo sousedé Koyčzinští, když by kolivěk od kterého obyvatele Kojčínského, muže neb ženy, požádáni byli, zvláště na smrtedlné posteli, aby k němu jeli aneb přišli, že kšaft a pořízení činiti chce: mají a povinni jsou tak učiniti, a k jednomu každému člověku bez prodlení jeti a dáti se najíti, nyní i] v časích budoucích. Tomu na svědomí pečeť naši vlastní přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu. Dán na Krumlově v outerý po neděli, jenž slove Vocem jucunditatis, leta od na- rození syna božího tisícího pětistého dvadcátého osmého. Originál perg. v archivě Českého Musea. Z visuté pečeti zbyla jen páska pergamenová. 50. 1529: V královských městech nemají býti trpěni židé, kteří by byli poddanými jiných vrchností, kromě krále. Hejtmané království Českého psali 5. zaří 1530 Žateckým, že král Ferdinand komoře české „o všech židech, kteříž v JKMti městech bydlí, psaní a poručení před rokem učin ti

Strana 88
88 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské ráčil, aby týmž židům oznámili, kteří pány jiné mají a v JMti městech bydlí, aby od pánův svých odpuštění brali a od nich se vysvobodili; pakli by toho který učiniti nechtěl, jsa k tomu napomenut, tehdy aby v městech JMti déle trpín nebyl.“ AČ. XII. 374 č. 290. — Vypadá to, jakoby král zákony o nepřijímání poddaných nevyhoštěných byl vztáhl také na židy; ale mělo to nařízení nejspíš jiné pohnutky a účely. 51. 1530, 24. dubna: Komora česká má souditi stížnosti zápisných držitelů a správců na statcích komorních proti poddaným, a naopak poddaných proti zápisným pánům a úředníkům. Und nachdem unser Rete mit der Zeit von unsern Pfandherrn, Pflegern und Amtleuten, und sonderlich von Perkleuten, Perkmeistern oder Richtern allerlei Be- schwerd uber und wider unsere und andere Unterthanen, oder von denselben Unter- thanen wider und uber gemelt Pfandherrn, Pfleger, Amtleut und Perkwerchofficier und Amtleut, die unser Rent, Zinsgulten, Fron und Kammerguet beruren, fur- khennenn [fürkommen?] mochten: sollen unser Kammerret solch Supplicationsschriften und Beschwerden allezeit unvorzigenlich furnemen und beratslagen, auch dermassen, nach Gedacht und Gelegenheit einer jeden Sach dasjenig, so unser Notdurft und die Pillichkeit erfordert, handeln, und die Parteien nicht aufhalten, sondern furderlichen abfertigen. Z instrukce dané králem Ferdinandem komoře české, opis v archivě zemském v Praze. Výklad Čela- kovského: Úřad podkomořský v Čechách 1881 str. 50. 52. 1530: Zřízení Zemská o lidech poddaných. Roku 1530 byla vydána revidovaná Zřízení zemská, ale necelá; bratří Jirečkové r. 1882 znova je vy- tiskli ve sbírce: „Zřízení zemská království Českého XVI. věku,“ na stranách 1—128, kdež články označeny jsou čísly 1—211. Lidí selských týkají se tam články nemnohé, jmenovitě: O mordech. Byl-li člověk selský zamordován, pán jeho může pohnati pachatele, je-li šlechtic, na soud zemský, a je-li stavu městského, na soud městský. Jestliže obviněný nedokáže, že dopustil se mordu bezelstně, z nutné sebeobrany, jest povinen dáti pánovi zamordovaného 150 kop gr. č.; z té summy pán má dáti dva díly (100 k.) dětem nebo manželce zabitého, a třetí díl nechá sobě. Neměl-li by zamordovaný dětí nebo manželky, polovice celé pokuty náleží nejbližším přátelům jeho, kteří by žili na gruntích téhož pána. Pakli by pán tu pokutu u sebe zdržoval a nechtěl z ní dáti dětem, manželce a přátelům zabitého, „tehdy tudy již jsou tíž lidé svobodni a budou moci sobě za pána, kohož chtí, vzíti. A ten pán o tu i o jinou kterú koli spravedlnost těm lidem náležitou bude moci hleděti a jí dobývati právem jim k ruce.“ Toliko shledá-li soud „při tom mordu jakou nešlechetnost,“ může obviněného trestati na hrdle. — Jestliže by selští lidé jeden druhého zamordovali, pán mordéře má se jím ujistiti a dáti jej k soudu svému nebo k nejbližšímu. Pakli by pán se jím neujistil, a on utekl, tehdy každý, zvláště pán zabitého, může mordéře vzíti a na hrdle jej trestati atd. (Článek 189 str. 73—76).

Strana 89
z let 1530—1536. 89 O čeledi sběhlé zůstaveno při stařším zřízení, když by někdo ze stavu panského, ry- tířského nebo městského zdržoval u sebe čeledína zběhlého a ho vydati nechtěl. Přidáno však nové ustanovení o čeledi, která by utekla od sedláka k sedláku nebo od jiných lidí poplatných (poddaných) pryč: že žádný (poddaný) takového zběhlého čeledína nemá vědomě přijímati do služby, pod pokutou jedné kopy gr. č.; pakli by jej přijal nevěda, a bylo k němu o zběhlého čeledína posláno, a on by ho vydati nechtěl, tehdy propadne dvě kopy gr. č. pokuty tomu, číž by to čeledín byl (od koho utekl). A pán toho člověka (poddaného, jenž přijal čeledína zběhlého) má těch pokut dopomoci ve dvou nedělích, „anebo toho člověka svého, kterýž jest tu pokutu propadl, v té pokutě jemu tak jako dlužníka vydati.“ Osoby všech tří stavů, chtějí-li svému poddanému dopustiti, aby šel z jich gruntů a jinde hleděl služby, mají mu na to dá- vati listy pod pečetí (dle formule do roka). Kdo by neměl takového listu, nemá od žádného ze tří stavův býti přijímán do služby, a bylo by proti němu podezření. (Čl. 201 a 202 str. 82.) 53. 1531, 11. června: Šlechta pod obojí nemá překážeti svým poddaným ve studiích na utrakvistické kněžství nebo mistrství. Osobní nevolnost byla synům lidí poddaných velkou překážkou při studiích, ježto k nim potřebovali svolení pánova, a studoval-li z nich kdo bez takového svolení nebo bez výhostu, býval pánem od studií odvoláván. Proti tomu universita Pražská vymohla si r. 1516 od krále Vladislava dekret, kterýž však zůstal bez účinku (Tomek v Gesch. d. Prager Universität 148). — Poněvadž strana pod obojí z této i z jiných příčin měla obzvlášť velký nedostatek kněžstva, stavové pod obojí z království Českého usnesli se na sjezdu v Praze 11. června 1531 na tomto artikuli: Poněvadž potřebujeme úřadu kněžského, a někdy mládenci dávají se v učení Pražské, ale někteří z nás stavu panského a rytířského tomu překážku činí, že je z učení berou: toho aby z nás žádný nečinil a jim v tom nepřekážel, než aby se učili, a obrátil-li by se který k duchovnímu úřadu anebo k důstojenství mistrskému k straně naší, toho abychom jemu přáli; pakli by več jiného vjíti chtěl, mimo to, což jest [tuto] položeno: to učiň s volí pána svého. Král Ferdinand k žádosti stavův podobojích potvrdil artikule na tom sjezdu usnesené, a psal také na Moravu, aby tamější stavové podobojí rovněž se spravovali těmi snešeními. — Tištěno Borovým v Dopisech konsistoře utrakvistické str. 62; týž text jest také ve Sněmích I. 351, a tamže str. 337—8 stojí text o něco širší, avšak s chybným datem 19. června 1530. 54. 1536: Samodílný řád obce Prahelské (die Ruge von Pröhl). Německá ves Prahly (Pröhl) stojí u Kadaně na východ, opodál řeky Ohře k severu; byla součástkou statku královského města Kadaně. Občané Prahelští s vědomím této vrchnosti roku 1536 sepsali si svoje vesnické řády a zvyklosti (unsere Dorfsgewohnheit, auch Gerechtigkeit), kteréž prý drželi již jejich předkové. Artikulů těch jest 62; vyslovují několikeré díky, vy- měřují dávky a povinnosti k vrchnosti, za výhost dvě kuřata; ve vsi má se vše rovnati, co

Strana 90
90 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: se netýče cti, dobrého jmena a poranění; o dávání piva v šestinedělí, o volném odprodávání dědin, o testamentě a dědění ze zákona, o cestách a vodotečinách, o pastvách, o právích k řece Ohři a k jejímu břehu, o plotech v polích, a kdo kde spravuje zděnou ohradu okolo vsi a vrata v ní. — Tento řád zapsán r. 1536 na začátek pozemkové knihy vesnice Roztyl (Rostial), a vytištěn L. Schlesingerem 1876—7 v Mitthlgn d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XV. 178—183. 55. Zřízení dané Janem z Pernšteina moravskému městečku Nedvědicům roku 1588. V archivě Českého Musea chová se kvartový sešit o 13 listech; na přední straně prv- ního listu čte se prvotní nápis „Zrzizenij Nedwiediczky 1538“; písmo na ostatních 12 listech hlásí se také asi do té doby. Jest to nepochybně prvopis, jenž ještě od původce svého byl měněn; v několika totiž článcích jmenuje se v čele městečka purkmistr, ale to slovo větším dílem jest vyškrtnuto, a nad ním napsán hospodář městečka nebo rychtář; v článcích 5. a 6. prvotně napsána byla větší čísla, ta však jsou přeškrtnuta a nad nimi menší čísla připsána; v následujícím otisku postavena jsou mezi křížky ta slova, jež v rukopise jsou přetržena, a zase mezi hvězdičky ta slova, která jsou nově připsána. Tento řád nebyl sice vydán českým vesnicím, nýbrž městečku, a to v Moravě, ale přece zdálo se mi býti záhodno, výjimkou položiti jej sem v plném znění; neboť co se v něm předpisuje o vaření piva v městečku, dává domysliti se o způsobích i nezpůsobích, jaké bývaly i v některých vsech po Čechách, kde sedláci vařili pivo na prodej; valná pak většina ostat- ních článků hodila se vůbec do všech vesnic, a ukazuje, jaký pořádek Pernšteinové přáli si míti u poddaných na svých panstvích. Městečko Nedvědice stojí u hradu Pernšteina. Zřízení Jana z Pernšteina zůstalo v Nedvědicích dlouho v platnosti; v Jungmannově Historii literatury V. 618 děje se zmínka o rukopise o 16 listech, jenž obsahuje „Zřízení Nedvědické někdy Jana z Pernšteina, obnovené r. 1660,“ ale není připomenuto, kde se nachází. Nejspíš během času bývalo to zřízení rozhojňováno novými články; jakož již článek 52. v našem otisku byl psán o něco později, než r. 1538, ale přece před rokem 1563, kdy někdo začal připisovati nové pravidlo, ale nedokončil. Číslování článků v tomto otisku přidal vydavatel. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc. Nedvědičtí věrní milí! Poněvadž znám, že těchto časů předešlých v obci tý ve všech nepořádcích se staly, a tak ti hospo- dáři i auřad majíce k takovým věcem dohlídati, takové věci ste zanechali na prů- tazích, a nýbrž toho ničehéhož ste se nedotýkali. A pod tím vaším zahálením a ne- dbalivostí chudí lidi moji sau hynuli; neb vy majíce k tomu dohlídnúti, poněvadž jest vám svěřeno v té obci, mnohokrát nejednú věc majíce na místě a konci posta- viti, odkládáte na úředníky mé; ješto jest u mne, kdyby to úředníci měli zpravo-

Strana 91
Jana z Pernšteina zřízení Nedvědické 1538. 91 vati, což vám náleží, že by nebylo mně potřebí, v té obci úřadu saditi. A protož vám teď sepsané artikule posílám a toto zřízení vydávám, abyšte vy se podlí toho všeho tak zachovali. Tobě hospodáři městečka †s purgmistrem† přístně poraučím, abyšte vy k tomu ke všemu dohlídali, nad tím ruku drželi, aby ty všecky věci níže položený se vykonávaly. Neb jestliže by v čem pominuty byly, a při čemž jest vůle má, ta aby se nevykonávala: k jinému žádnému o takovau věc hledíno nemá býti, nežli k vám. A pro takovau nedbalivost vaši konečně vám oznamuji, že vás o to těžce trestati káži. A protož takový věci poraučím úředníku mému Pernšteinskýmu, aby k vám což nejčastěji můž dohlídal, a o tom aby vědomost měl, jak a pokud vy se v tom podlí rozkázání mýho zachováváte. Avšak že byšte več v to trefiti nemohli a co na omylu měli, máte úředníka mýho Pernšteinskýho, k němu se o ta- kovau věc utéci a o to o všecko s ním radu vzíti. 1. Nejprve vám přístně přikazuji a tak míti chci: neřádové a nešlechetnosti všecky, keréž by byly proti věčnému Pánu Bohu, o těch vám přístně poraučím ho- spodáři městečka †a purgmistru† i vší radě, abyšte jich nedopauščeli, je přetrho- vali; a zvláště zjevného cizoložstva i jiných nešlechetností, keréž by proti věčnému Pánu Bohu byly, toho abyšte [k] nápravě přivedli. A čehož byšte sami nemohli pře- trhnauti, hned nemeškejte toho úředníku mému Pernšteinskému oznámiti, neb on o takovej neřád a nešlechetnosti je [sic]; zatajili, nikoli ta věc vám nemůž promi- nuta býti; neb jest jemu ode mne poručeno, jak on k jednomu každému v takovej věci se zachovati má. 2. It. Poněvadž znám, že při každým mým městečku živnosti vaše sau nej- přednější piv vaření: a protož vám o tom tak poraučím a tak míti chci, abyšte tím spůsobem dole psaným slady sobě dali dělati a piva vařiti, tak jak dole v arti- kulích pořád psáno stojí. 3. It. Najprve to tak míti chci, aby ty hospodáři městečka a rychtáři i s au- řadem k tomu dohlídl, aby kdož piva vaří a slady dadí sobě dělati, aby měli sla- dovníky dobré, muže k tomu vybrané, aby na jich sladovních jim slady dělali; a mimo ty sladovníky aby žádnej sobě sám sladu nedělal, ani jinému poraučel; a jestliže by naň to uznáno bylo, ať mi propadne 1 kopu gr. a k obci 1/2 kopy gr. 4. It. což se pak vozdu a lis při týchž sladovních dotýče, ty aby byly zpraveny podlí uznání těch sladovníků, kde a v kerý sladovni by v tom nedostatek byl; a toho aby se žádnej nebránil, než na náklad svůj to zpravil. 5. It. takto a takovou míru tak míti chci, aby jedna každá osoba slad sobě kázala dělati, a politi má na slad †XX† *XVti* měři]c, a z toho udělati sladu †XXII† *XVI* mc, a vejše nad to nic žádným obyčejem, aby jiného obilí k sladu nepřidával, kromě pšenice, pod pokutou vejš v předním artikuli dotčenau u dělání sladu u jiného obilí v tom artikuli postaveným.

Strana 92
92 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 6. It. z †XXIIti† *XVti* měřic sladu takto má piva vzíti, aby vyšlo †XIII† *XI* sudů od spilky, a k vystavení aby přišlo †XII† *X* sudů, a mimo to chyba džberu míně nebo více aby žádnej nebral žádným vymyšleným obyčejem pod po- kutau na to uloženau. 7. It. jestliže by pak kdo chtěl po půl varu vařiti, teda aby žádný víc ne- dal po VII1/2 mc, než V1/2 sudu, a k vystavení u sudu pakli by vo půl džberu míně nebo více vzal, to neškodí. 8. It. což se těch piv vaření dotýče, ty aby byly takto v pořádek uvedeny: kteříž piva vařiti budau chtíti, — a byl bych toho vděčen, poněvadž znám, že při tom a v tom městečku mimo jiná má městečka piva dobrá se vařiti mohau, — abyšte všickni vařili, a to pořádně, keří pivovary svý mají, aby mimo jiné se nevytrhali. A tobě hospodáři městečka i s auřadem poraučím, abyšte vy ten pořádek mezi nimi uvá- žili, aby jeden mimo druhý várkau se nevytrhoval, než jak od vás uloženo bude. 9. It. což se dotýče sudův: poněvadž v prvním artikuli stojí, kolik sudů má vzato býti, že X sudů se vystaviti má, aby tíž sudové k tomu srovnáni byli k hamu Mezříckýmu, tak aby čtyry vědra každý držel a míně nic. Pakli by u koho uznáno bylo, pod pokutau mně 1/2 kopy gr. č. a k obci XV gr. č. aby povinen byl dáti. A keříž by pak sudové nyní na tento čas menší nalezeni byli, ty konečně hned zkaziti dejte. A k těm sudóm při tom aby se k tomu dohlídalo; ty hospodáři a rychtáři, jak k jiným artikulóm, taky k tomu dohlídati máte. 10. It. pakli by se přihodilo komu, že by pivo zlé udělal, o tom ten pivo- varník aby zprávu učinil tobě hospodáři s auřadem, jak jest ta věc přišla; a vy tu věc hned k nápravě přivésti nemeškajte, neb na tom mnoho záleží, aby piva dobrá vařena byla a nekazila se oc. A přišla-li jest ta věc skrze slad, že jest byl zlej: od kteréhož jest koliv sladovníka byl, abyšte vy to přezvěděli na tom sla- dovníku, a tomu abyšte vyrozuměli, jakým jest to spůsobem přišlo. Neb vy vyptajíc se na to, můžte tomu sladovníku vyrozuměti, co jest za člověka, a z kerý příčiny jest to udělal; a jak to uznáte, hned to k nápravě přiveďte: to míti chci. 11. It. pakli by to sešlo mlynářem, vy tomu vyrozumějte, jak jest mlynářem sešlo; toho hned dostatečně trescete, uznajíc ho vinného, a pokuty na to, keréž sau uloženy, těch niakz [nijakž] nepromíjejte. 12. It. a pakli by ta věc sešla pivovarníkem, a on z nedbalství svýho ná- kladníku škodu učinil: o tu ať se s ním smluví. Neb mnohej pivovarník sauc vo- žralec, opí se pivy hotovými, než nového navaří. 13. It. pakliby ta věc hospodářem sešla, jeho nedbalivostí a neopatřením, že by se pivo zkazilo: pokuty ať sau z něho dvě vzaty, mně 1 kopa gr., a obci 1/2 kopy gr. A ta piva ať se vyhledají, tak jak na to záleží. Neb některé ženy vaše nedadí se pivu vykvasiti, aby ho více zůstalo.

Strana 93
Jana z Pernšteina zřízení Nedvědické 1538. 93 14. It. jestliže by kdo piva falšoval a lil patoky mezi přední pivo, a v tom kdož by koliv postížen byl, aby dal mně 1/2 kopy gr. a obci XV gr. č. Neb jest u mne, že jest málo lípe, než by do něho jedu nalil, a skrze to i lidi k nezdraví přicházejí. 15. It. míry na kádech v pivovářích, ty ať sau vámi staršími zpraveny, a vajše nad ty míry aby se nic nedělalo. A jestliže by se kdo tak nezachoval, tedy pokutu vajš položenú aby dal. A jak jeden při míře se zachovati má, tolikéž i druhej. Ale u mne jest, že jest to všecko nejvíc na domácím vyhlídání. Však nerozumí-li kdo čemu, nic se za to nestyděti, a druhýho sauseda, kdo tomu rozumí, aby se ho optal. Taky toto připomínám a tak míti chci, abyšte vy do pivnic do všech dohlí- dali, aby v bečkách piva více se nenašlo, než v pivováře uděláno. 16. It. piva do vsí aby se na slušné míře vystavovaly, při čemž by vámi a jak uváženo bylo [sic]. A více jednomu formanu aby nebyla věřína než jedna fůra, a když podruhé přijede, aby za tu dal. Neb znám na tom škodu svau, škodu lickau, i zahynutí vaše; protož toho míti nechci. A kolikrát koli toho potřebu uznáte, ty piva suďte, aby chudí lidi moji mohli je na slušnosti píti i bráti, a tolikýž taky aby nákladníci z práce svý užitky spravedlivé mohli míti. Avšak se vám to všecko k spravedlivému rozvážení poraučí. 17. It. varčí aby žádnému mimo toto nařízení mý žádným vymyšleným oby- čejem více piva nebrali z žádných darů ani z žádné žádosti a prosby, než jak na- hoře v artikuli postaveno jest. A jestliže by kterej varčí z žádosti neb z auplatku více vzal, má pokuty mně propadnúti 1 kopu gr. a obci 1/2 kopy gr. A taky jestliže by kerej saused kerýho varčího za to žádal mimo tu míru, nemá na něj toho za- tajiti, ale hned vám to oznámiti; a jestliže vy uznáte, že jest toho žádal mimo toto mý nařízení, a před vámi naň to ukázáno bude, tedy ať mi propadne pokutu, keráž nahoře položena stojí. 18. It. což se mlynářů sladu mletí dotýče, ti se mají takto při sladu zacho- vati: od žádný měřice žádný hrsti ani žádnýho zrna nemá vzíti; a jestliže by kdo vzal kromě peněz, keréž sau na to uloženy, má propadnúti mně pokuty 1/2 kopy grošů. 19. It. k takovému pořádku sepsanému tobě hospodáři městečka i s auřa- dem poraučím, aby k tomu dohlídáno bylo, poněvadž vás několik v auřadě, abyšte každaj tejden buď jedna osoba nebo všichni k sladovníkóm a na všecky sladovni aby dohlídali; též k pivovarníkóm, k nákladníkóm do pivnic, jak sau piva vyhlí- dali; k vystavení tolikéž, i k mlynářóm, jak se mlejnů slady vydávají, spravedlivě-li či jináč. A jestliže by kdo z takovýho pořádku vystaupil a jím se spravovati ne- chtěl, tedy takovýho hned trescete a k slušné a spravedlivé nápravě jej přiveďte.

Strana 94
94 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 20. It. poněvadž znám, že při mlynářích jest ten nezpůsob a nerozvážlivost jak lidem mají spravedlivě ze mlýna vydávati, než jak se jim líbí a zdá, tak oni to činí, tak že ledva lidem pytle a něco v nich zase vracují; a taková věc nepři- chází nežli vámi auřadem. Neb poněvadž jest vám ode mne obec svěřena, ste po- vinni ke všem věcem takovým přihlídati, aby na slušné a spravedlivé míře to při- cházelo. Neb když mlynáři nespravedlivě pekaře drau, nemohau pekaři lidem mým chudým na slušnosti dávati; a ta věc nepřichází nežli vámi auřadem, že k tomu nedohlídáte. A protož vám o tom takto poraučím a míti chci, abyšte vy hned vez- mauc korec neb měřici žita, sauc při tom sami, vezmauc od něho mírku, to semleti dali, a což se tu spravedlivě namyle [sic], aby mlynáři lidem dávali takovauž míru. Ač proto i v takové věci mohli byšte od mlynářů sklamáni býti, když byšte mlíti dali, že by vám mlejnu nespravili, a tak by se ne- mohlo dobře zdělati; protož jest v tom vám potřebí rozumu užívati. A jestliže by kerej mlynář mimo toto nařízení lidi dřel a nespravedlivě by lidem dával, ať propadne mi 1 kopu gr., a vám k obci 1/2 kopy gr. Neb mlynář více vzíti nemá, než mírku sobě uloženou, a z vostatku což můž nejvíce semleti má. Neb kdy vy k tomu dohlídnete, tedy chudí lidé moji budou moci za peníze své robotné dosti chleba míti. 21. It. také vám poraučím a tak míti chci, poněvadž tuto vaším dohlídnutím při mlynářích má se spravedlivě díti, též abyšte k pekařóm dohlídli, aby na spra- vedlnosti lidem chleby prodávali, neb z nedohlídání vašeho nebejvají prodajové v chlebích v rovnosti; neb někdy jest žito drahé, a potom bude laciné, a proto pekaři jednostejně na jednu míru prodávají chlíb; a protož to tak chci o tom míti, abyšte vy kolikrátkoli toho potřebu uznáte, chleby sadili, když jest žito lacinější, aby chléb větší pekli, a lidé moji chudí aby potřebu na slušnosti mohli míti. Též zase kdyby žito draho bylo, aby zase chlíb posazen byl, aby pekaři a nákladníci mohli z práce svý užitky slušné a spravedlivé míti. Ale však proto vám se to všecko poraučí, abyšte v to spravedlivě nahlídli, a kolikrát koli toho potřebu uznáte v roce, abyšte tím hajbali. 22. It. řezníci, koláři, tkadlci, bednáři, kováři, zámečníci i jiná řemesla, která cechu nemají, k těm ať jest od vás dohlídáno, aby na spravedlnosti lidem se dělalo, a masa aby se prodávaly spravedlivě. A protož se vám poraučí, abyšte k ta- kovým věcem dohlídali často. A keráž koli řemesla cechy mají, ty jim hned obnovte. 23. It. vína, keráž se u vás načínají, ta aby vámi byla sázena tak, aby lidi je na slušnosti píti mohli, a kdož je šenkují, aby na tom škody neměli. A jestliže by kdo víno bez vás načal, a vy ho nesadili, tedy aby JMti pánu propadl 1/2 kopy gr. a k obci XV gr. A pokudž za spravedlivé uznáte, tak je saďte; neb se trefuje, že někdy sázeno víno bejvá po osobách a po přátelství; protož toho míti nechci, než spravedlivě v tom abyšte se chovali.

Strana 95
Jana z Pernšteina zřízení Nedvědické 1538. 95 24. It. krajčí aby na spravedlnosti a na slušnosti dělali, a podle cechu svého se zachovali. 25. It. ševci též na slušnosti aby lidem obuv dělali, při čem by zůstati mohli. Cechmistři ať sau k tomu vybráni, keříž by byli lidé k tomu hodni, aby uměli spravedlivě uvážiti, což by lidem bylo za spravedlivé i řemeslu, ti ať závazky k tomu mají. 26. It. podruhů a lidí přespolních aby žádnej saused jich nepřijímal bez uvážení vás †purkmistra† rychtáře a starších. Neb v takovej věci přicházejí lidi k těžkostem skrze přijímání takových lidí. A protož kdož by koho bez vůle vaší přijal, ten aby mi propadl 1 kopu gr. a k obci 1/2 kopy gr. 27. It. ohňové ti aby opatrováni byli vámi †purkmistrem† rychtářem a star- šími každé čtyři neděle, abyšte věděli, jak u koho topí, jaké komíny mají, a jak sau je sobě zpravili. A u kohož by bylo uznáno, že by komín byl zlej, ten aby ne- topil, až se to opraví. A když by větrové [psáno: wietrowy] byli, aby žádnej pivo- varník nezaněcoval bez povolení †purkmistra† a hospodáře městečka; pakli by za- nítil bez povolení vašeho, a jestliže by to svývolně učinil, tedy ať propadne k obci X gr. 28. It. hospodář každej v domě svém oheň pilně opatruj, a s světlem ven z domu do chlívů, do maštalí žádnej nedaj bez lucerny choditi. Pakli se to u koho nejde, a on jináče s světlem chodí, ten hospodář ať jest dostatečně trestán, a po- kutu ať mně dá 1/2 kopy gr. 29. It. což se lnův a konopí v domích vašich dotýče, v světnicích neb v jízbách aby žádný nesušil, leč taková věc bude uvážena purkmistrem a staršími, a k čemuž vy povolíte, ten každaj aby se tak zachoval; a kdož by se tak neza- choval, ten ať mně propadne 1/2 kopy gr. a vám k úbci XV gr. 30. It. hosté u kohož stávají, ten každaj hospodář aby to tak opatroval, aby v tom šetrnost byla, a zvláště v maštalích, když odjedau, aby světla tam ne- zůstalo; a žádnému do maštale žádný hospodář aby jíti nedal bez lucerny; a jestliže by dopustil, a to naň bylo uznáno, aby mi propadl 1 kopu gr. a obci XV gr. č. 31. It. při domích vašich každaj aby žebřík měl dlauhý, k tomu háků, což můžte nejvíc, a před každým domem aby nádoba vody stála vždycky, jestliže by pán Bůh voheň dopustiti ráčil, majíce takový opatření, aby se to zlé přetrhnauti mohlo. A přístně vám přikazuji, při jarmarcích vašich abyšte bedlivost měli, a před domy vašimi což mohau největší nádoby vody vod ať sau, pod pokutau mně XV gr. č. 32. It. míry spravedlivé pivné, kteréž v městečku vydáváte i do vsí cejcho- vané, ty aby byly spravedlivé; též obilné míry, solné, na semena všelijaká, na oleje, k tomu ke všemu vy purgmistře dohlídejte a starší, když toho čas jest, to opatrujte.

Strana 96
96 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: A při komž by se koli míra nespravedlivá našla, ten trestán buď, a pokutu mně XV gr. a k obci X gr. aby dal. 33. It. sedání nočního aby nebylo, než do čtyř hodin na noc; a po IIII ho- dinách rychtář aby chodil, a u kohož koliv nejde po IIII. hodině, aby je i s hospo- dářem do šatlavy vehnal. 34. It. her žádných žádný v svém domě aby nedopauščel, a zvlášč s sedlákem aneb čeledínům; a pakli kdo dopustí, ten hospodář ti [?] dej 1/2 kopy gr. mně, a ten, kdož hrál, XV gr. obci. Žádný aby z vězení nebyl púščen, leč tu pokutu dá. Protož vám přístně poraučím, abyšte to přetrhovali; neb se snad někdy trefí, že majíc rychtář tu věc přetrhati, dá se sám v to, a vy z auřadu tolikéž to činíte. Pak jestliže by rychtář byl usvědčen neb kdo z úřadu vás, aby hrál v jakauž koliv hru, ten jedna každá osoba aby mi propadl 1 kopu gr. a obci 1/2 kopy gr 35. It. jestliže by kdo jakau bitvu učinil a právem živ býti nechtěl, takový aby trestán byl; a dobyl-li by tesáku, šavle neb meče, a koho ranil, ten [s] statkem i s hrdlem na milosti mé buď; pakli by neranil a kordu dobyl, ten mně dej 1 kopu gr. a k ůbci 1/2 kopy gr. Neb můžte znáti, takovej neřádnej člověk pokusí se o někoho lehkýho, a potom by se snad mohl pokusiti o někoho dosti hlavatýho. 36. It. jestliže by kdo komu pohlavek dal aneb za vrch uhodil, ten každaj dej k obci X gr. pokuty; hospodář toho každýho hned purgmistru oznam; pakli by toho zamlčel, hospodář sám tu pokutu daj. 37. It. domácí žádnej aby s tesákem nechodil, ani s žádnau braní v mě- stečku; a týž přespolní přídauc, aby braně svý dávali hospodáři schovati. A pakli by kdo přes to nedal, aby mu braň vzata byla, ten aby pokuty k úbci dal X gr. 38. It. tyto všecky pokuty a viny, kterýž k úbci náležejí, aby brány byly hned; než keréž pokuty sau mně, ty aby byly urukovány až do druhého saudu, a každej hospodář městečka aby tu pokutu dal zapsati do rejster. 39. It. toto vám taky poraučím a tak míti chci, abyšte v městečku k domóm k stavení dohlídali, aby opuštěno nebylo, a [k] kterémuž gruntu jaké dědiny, lúky neb někerý rybníček jest, aby od toho gruntu nic neodprodával bez vůle úředníka mého Pernšteinskýho. Neb znám při tom zahynutí těch gruntů, a to z příčiny tý, že někdy se trefí na grunt hospodář mladej, sauc vožralcem a nedbalcem, což dědin neb jiného k tomu náleží, to pomalu roztrhá, a na tom domu neb gruntu ostane stavení nákladné a veliké; pak když k tomu užitku nemá, tedy to paustkau zůstati musí. A někdy se může trefiti, že i platové na tom domě zůstanau, a on nemajíce užitku k domu, nemůže těch povinností vykonati. Nad čímž já i vy těžkost míváte. A protož nikoli k takový věci žádnému nepovolujte, aby kdo od kerého gruntu co odprodávati měl. Než kerej grunt s jakau dědinau neb rybníkem, lúkau jest, aby to vcele zůstalo. Neb úředník můj Pernšteinský, jak jest jemu o tom ode mne po-

Strana 97
Jana z Pernšteina zřízení Nedvědické 1538. 97 ručeno, v řízení mém ode mne jemu vydaném jest mu oznámeno, při čem se v té věci zachovati má, a jináč nic nemá povoliti. 40. It. také toho míti nechci a hned vám o tom přístně poraučím, abyšte žádných peněz gruntovních při městečku žádnému nedopauščeli skupovati. Neb znám na tom znamenité zavedení poddaných svých, že někdo někdy se při některým kvasu i vožrání, zavede se trhem prodáním] peněz; a vy někerý osoby majíce před ru- kama nějakau summu peněz, hledíte je o to připraviti; a tak z poddaných mých, keříž majíc na statcích peníze, od nich je kupujete, a kaupíc od nich, i o to je připraví, což by někerej poddaný můj, do let svých berauc, z toho statku živnost svau mohl by míti, a tak mi z nich žebráků naděláte. A protož toho míti nechci, a tobě hospodáři městečka poraučím, abyšte žádnému žádných peněz na gruntích nedopauščeli. [prodávati] bez uvážení úřadníka mýho Pernšteinskýho spolu s vámi. 41. It. frejmarkův žádných o statky žádnému nedopauščejte bez uvážení a povolení úředníka mýho Pernšteinskýho. Neb mezi vámi bejvají frejmarkové při večeru vožralém, že někdo nejsa při rozumu svém, statek svůj profrejmarčí, ješto na tom znamenitú škodu má, a někerý i o živnost svau příde. Protož vám o tom přístně přikazuji, abyšte takové věci nedopauščeli; neb jestliže byšte v tom komu povolovali mimo tuto vůli mau, že byšte ode mne nikoli trestání ujiti nemohli. 42. It. což se pak peněz sirotčích dotýče [nic více o tom zde není řečeno; srovnej článek 48]. 43. Při poručenství u vás takto poraučím a to míti chci: jestliže by kdo požádal a poručenství učiniti chtěl, tedy aby bylo od něho posláno †k purmistrut, a ty †purmistře *k hospodáři*, vezma s sebau dva konšely a písaře městckého, abyšte k němu šli. Pakli by †purmistr† *hospodář* nemohl, tedy na místě svým jednomu z auřadu poruč, a druhého z úřadu s ním vyšli. A když by k tomu přišli, kdož by chtěl poručenství činiti, nemají ty osoby jemu k poručenství žádné rady dávati, než při čemž jest vůle jeho sama vlastní, a což on rozkáže, to ty osoby od úřadu vyslané mají rozkázati písaři městečka zapsati, tak a jak při čemž jest vůle toho, kdož poručenství činil, a výše nic. Avšak se vám o tom zvlášč poraučí, při tom abyšte rozumu užívali: byl-li by ten, kdož poručenství činí, při dobrém rozumu a paměti, ten kšaft aby byl pořádně zapsaný; pakli byšte to uvážili, že by paměti neměl, tedy ten kšaft aby nevšel v knihy městcké bez uvážení toho dalšího, ani tvrzen byl. 44. It. při tom poručenství, při kerémž byšte vy vysláni byli, kdo by chtěl poručenství činiti, aby žádnej nebejval z přátel jeho, kromě ty †purgmistře *hospo- dáři* a osoby z vás vyslaných. 45. It. jestliže by toho Bůh neuchoval smrti, kdož poručenství učinil, tedy to poručenství, keréž jest učiněno od toho, kdo jest je učinil, nemá od vás osob

Strana 98
98 D. XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: vyslaných žádnému oznámeno býti, ani od tebe tpurmistře *hospodáři*, nežli ve IIII nedělích od smrti toho nebožtíka, který poručenství činil, však když ti toho žádati budau, komuž to náleží. Avšak jestliže byšte v tom v těch IIII nedělích uznali potřebu toho slušnau, toho statku opatření a jednomu náleželé kšaftem opa- tření, tedy tomu můžte opatrovati statek poručiti. Než kšaft ať není čten niakž než ve čtyrech nedělích. Pakli by se kšaft dotýkal několika osobám [sic], tedy náleží do čtyř neděl vám †purgmistru† *hospodáři a rychtáři* a starším takovau věc opa- třiti, a zvláště někdo, kdo by sauc daleko kšaftu, k tomu postačiti nemohl; ale ta všecka věc v tom poručenství tobě †purkmistře *hospodáři* i s auřadem se po- raučí a svěřuje, abyšte v tý věci spravedlivě se zachovali k jednomu každému, ne- uchylujíc se k žádné straně; než pokudž přísahám a úřadu taková věc náleží, tak se zachovejte, nejináč. 46. It. jestliže by kdo bez poručenství umřel a dítek po sobě nechal, to vám †purkmistru† *hospodáři* a starším přístně poraučím, abyšte vy ten statek bez prodlívání hned opatřili, aby sirotek neb sirotci aneb ten, komuž by náleželo, toho škody neměl. Pakli by to vaší nedbalivostí opatřeno nebylo, tedy těm, komuž by ten statek náležel, jakožto sirotkóm, ne k jinému nežli k vám, kteří byšte na ten čas na úřadě byli, o tu škodu hledíno by bylo. Avšakž když by se taková věc kdy trefila, a maje kdo dítky po sobě, i umřel a kšaftu neučinil, hned takovau věc vzneste na úředníka mého Pernšteinskýho, a pokudž on uváží s vámi spolu za spra- vedlivé těch sirotků, aby tak opatřeni byli. 47. It. taky vám o tom to přístně poraučím a tak míti chci, keříž to po- ručníci od koho učiněni sau a nad kerými sirotky, aby ten spůsob tak zachovali: hned po smrti toho nebožtíka, kdož jest jim dítek svejch i statku svýho svěřil, aby ten statek, kerýž jest po tom nebožtíku pozůstal, hned s vámi spolu ti poručníci písaři městckému hned ten statek zapsati dajte, co jakýho statku jest, buď na domě, na dědinách, na lukách i na rybnících, i na hotových penězích i na všelijakých svršcích. A vám, tobě hospodáři městečka s †purgmistrem† †*rychtářem*† i s rych- tářem přístně o tom poraučím, abyšte vy k těm poručníkóm ke všem dohlídali a o tom dokonalou vědomost měli, jak ti poručníci ten statek spravují; a nýbrž to tak míti chci, abyšte každýho čtvrt líta o tom věděli a k těm poručníkóm přihlí- dali, jak statek sirotčí opatrují, k užitku-li sirotčímu čili svýmu. Neb tomu snadně vyrozuměti můžte, jestliže v tom jich spravování přibejvá-li sirotkóm či nic. Pakli byšte to uznali, že poručníci více svýho opatření v tom hledí, než užitku sirotčího, nikoli jim toho netrpte, než v takový věci je k nápravě přiveďte, aby sirotci v tom nehynuli. Neb poněvadž jest jim věc svěřena i před Bohem spravedliva, aby v tom sirotčího dobrýho hleděli, ne užitků svých statkem sirotčím.

Strana 99
Jana z Pernšteina zřízení Nedvědické 1538. 99 48. A protož to tak míti chci, poněvadž ode mne vajš v tom poručení máte, jak se v takové věci zachovati máte, abyšte dali udělati truhlici k penězům chování sirotčím, a ta truhlice aby byla při vás chována. A všickni poručníci pe- níze sirotčí, kerýž hotovy sau, poněvadž o nich vědomost míti máte, ať je před vámi položí, a do té truhlice ať je schovají; a těmi penězi poručníci bez povolení vašeho ať nikam nehajbí, leč by vám to poručníci ukázali, že pro sirotčí dobrý a k užitku sirotkům je vyzdvihnúti chtí, a vy uvážíce to, že jest v tom sirotčí dobré a užitečný, tedy můžte k tomu povoliti. Však se vám všecko poraučí k rozvážení vašemu spravedlivému, aby v tom dobrý sirotčí bylo. Neb jestliže bych to uznal, a vy abyste se v tom jak na žádost lickau mimo toto mé rozkázání zachovali, můžte znáti, že by mi ta věc trpěliva ani snesitelna nebyla. A protož vědauc v tom vůli mau, nejináč než tak se zachovejte. 49. It. což se pak dotýče užitků obecních, keréž vy zpravovati máte, znám při tom, aby mělo [sic] opatřením vaším užitky k obci přivozovány býti, že nad tím ve- likú nedbalivost máte. A protož vám o tom přístně poraučím a tak míti chci: po- něvadž někeří znamenití důchodové vám přicházejí, keříž k obci náležejí, abyšte nad tím bedlivost měli a je abyšte bedlivě opatrovali, aby k upomínání summám jistým přicházeli; a když budete míti summy zupomínané, a před rukama hotové peníze budau, sauce nad tím hospodáři obecního dobrýho, můžete to obmysliti, aby někerá kaupě, na keréž by se těmiž penězi vydělati něco mohlo, aby kaupena byla, aby obci radčí důchodu přibejvalo nežli ubejvalo. 50. It. taky toto míti chci a vám přístně poraučím, abyšte zbytečných autrat na obecní groš se vystříhali, a jich nikoli nedopauščeli. Neb sem já úředníku svému Pernšteinskému poručil, jak on od vás počty přijíti má. Neb jestliže u vás pozná co nepořádného, jest jemu ode mne poručeno, jak se v takový věci k vám zacho- vati má. A protož k takovým důchodům obecním poručil sem jemu, abyšte k tomu dohlídali a důchody obecní opatrovali, aby jich radčie přibejvalo než ubejvalo. 51. It. tito artikulové všickni nahoře psaní, keříž vám ode mne vydáni sau, chci aby vykonáváni byli; tobě hospodáři městečka †s purgmistrem† i vší radě přístně poraučím, abyšte k tomu dohlídali a nad tím ruku drželi, aby se to všecko vykonávalo. Neb jestliže by v takové věci nedbalivostí vaší to scházelo, při čem jest vůle má, aby se vykonati neměla: můžete znáti, že bych vám toho lehce vážiti ne- mohl, ale o to vás dostatečně trestati bych kázal. Kdež pak úředníku svému Pern- šteinskému sem poručil, aby on k vám a k těm věcem, keréž ode mne sau vydány vám, dohlídal, a dokonalou vědomost o tom měl, aby se to tak, pokudž jest vůle má, vykonávalo. A jestliže by v tom uznal nedbalivost vaši, jest jemu ode mne po- ručeno, jak a pokud v té věci se k vám zachovati má. Protož v tom vědauc vůli mau, nejinak než tak se zachovajte oc.

Strana 100
100 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Jinou rukou řídčeji psáno: 52. It. což se pak vás desátníků dotýče, vy abyšte každý dohlídali k de- sátku svému, zbroje keréž koli na koho uloženy sau, těch aby šetřili a je čistotně chovali, a žádným prodajem ani frejmarkem neodbývali ani nezastavovali, žádným vymyšleným obyčejem z toho gruntu toho neprodávali, ani tím hýbali. A jestliže by se který čeho dopustil a čeho svévolně odbyl proti řádu mnú ustanovenému, toho hned rychtář s konšely, když o tom vědomost míti budete, od setníků aneb desát- níků hned na zámek Pernštein muoj před úředníka mého postavte; neb úředník muoj dále poručeno má, jak k jednomu každému se zachovati má. Zase jiná ruka začala psáti: Leta 1563 v auterý po svatým Duše stalo se jest [nic více nepsáno]. 56. 1539 obecní řád vsi Georgswalde u Sluknova. Podle Schlesingerovy zmínky v Mitthlgn d. Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XV. 175 tištěn jest ten řád pod jmenem Ordnung von Georgswalde v Lahmerových Gedenk- blätter von Georgswalde, str. 4, ale vadně. 57. Artikulové vydaní rychtářům a poddaným na panstvích Rosenberských roku 1540. V knížecím archivě Třeboňském (IB. 5AU. 82) nachází se rukopis těchto artikulů, v jehož čele stojí vročení 1540; písmo ukazuje asi k též době. Byly tedy vydány za vládaření pana Petra z Rosenberka přijmím Kulhavého, jenž po smrti svého staršího bratra Jošta († 15. října 1539) spravoval statky rodu Rosenberského († 5. list. 1545); o jich nařízení a vyhlášení zmi- ňuje se Březan v krátké kronice Rosenberské (ČČMus. 1828, IV. str. 79). Týkají se věcí velmi rozmanitých; místy jest znamenati snahu, aby články obsahem příbuzné stály pohromadě, avšak žádné takové rozvržení není provedeno veskrz. Původní číslování článků jde jenom do 10; k ostatním článkům přidal čísla nynější vydavatel. Naproti jiným sbírkám předpisův pro poddané tito artikulové vyznamenávají se tím, že v nich učiněn pokus, aby působnost rych- tářská a konšelská rozlišila se v oddíly dva, v jednom aby byla vypočtena působnost samo- statná, a v druhém taková, v které rychtáři a konšelé byli jenom pomocnými ústroji úřadu panského. V článcích 1—30, jakž úvod k nim určitě naznačuje, jedná se o takových věcech, které bez vůle panské nemohly býti vyřízeny ani úmluvou mezi poddanými ani mocí rychtářů nebo konšelů; článek 31. jest úvodem k oddílu o věcech, ve kterých rychtáři a konšelé mohli jednati samostatně; jde ten oddíl až do čl. 50. Tyto dvě skupiny artikulů (1—30, 31—50)

Strana 101
Artikulové rychtářů a poddaných na panstvích Rosenberských 1540. 101 byly tuším sestaveny podle jednotného plánu, ač ten plán nebyl proveden důsledně. Ostatní články 51—85 zdají se býti připsány anebo spíš při nahodilých příležitostech připisovány bez rozvrhu a bez plánu jednotného. Tyto artikule platily na všech panstvích rodu Rosenberského; rukopis jejich zachoval se v Třeboni, ale článek 85. mluví o vězení Krumlovském, a článek 14. zavazuje netoliko lidi všude na vlastních panstvích rodu Rosenberského, nýbrž i poddané klášterův a duchovních beneficií, která se nacházela pod vrchním panstvím pánův z Rosenberka. V 16. věku byla to panství velmi rozsáhlá v jižních končinách země České. Když Jošta z Rosenberka syn Vilém dospěv k 17. roku, uvazoval se r. 1551 ve vládařství, byly mu od poručníků postoupeny statky Krumlovský, Třeboňský, Novohradský, Rosenberský, Helfenburský, Choustnický, Milčínský, město Prachatice s vesnicemi, potom statky duchovenské klášterův Vyšebrodského, Korunského, Třeboňského, Borovanského, panenského v Krumlově a fary Krumlovské. (Březan v Životě p. Viléma z Rosenberka str. 40.) Další vývoj těchto artikulů na panstvích Rosenberských viz níže při letech 1560 a 1580, kdež nabývají světla také ty články, jež v tomto prvním sepsání jsou poněkud ne- srozumitelné. Anno Domini sesquimillesimo quadragesimo. Těchto artikuluov dole psaných žádný rychtář ani konšelé bez vůle panské nesmlúvejte, ani se komu smluviti dopouštějte nižádným vymyšleným obyčejem, pod pokutú hrdla ztracení, kdož by se toho dopustil, buď rychtář neb konšelé v kderým ouřadu koli, než takovú věc na pána neb auřadníky [sic] aby znesli a toho neza- mlčovali. První artikul: Kdož by koho zamordoval aneb zranil, to má rychtář tak opatřiti: hned toho vsaď do vězení, kdož by se takové věci dopustil, dobře jeho vězením opatřiti, aby neušel, a to ku pánu oznámiti neb ouřadníku. A jakž se o tom rychtáři poruočí, tak se zachovaj, a to jináče nečiň pod hrdlem ztracení. A konšelé i všecka obec to rychtáři dopomáhajte; a kdož by se v tom neuchoval a rychtáři ani konšeluom na takového nepomohl na mordéře aneb zloděje, a na kohož by rychtář vedle ouřadu aneb panského rozkazu sáhnúti chtěl, bude trestán vedle zaslúžení a proviſnějní jeho dostatečně. Druhej artikul: Pokradl-[lJi by kdo něco někomu, aneb někoho že by zlo- dějsky zlúpil: toho každého hned rychtář vezmi s pomocí konšeluov i vší obce, a jeho do vězení panského dodajte; jináče nečiň pod hrdlem ztracení; a pánu neb ouřadníku o tom hned oznam. Třetí artikul: Spálil-[lji by kdo komu jaké stavení, toho hned vezma, pánu do vězení dodajte rychtář s pomocí konšel i obce, v kterým by se ouřadu - přiho- dilo, aneb kdež by takový koli na panství postížen byl; jináče nečiň pod hrdlem ztracení. Čtvrtý artikul: Propadl-[Ili by kdo pánu jaké pokuty neb záruky, to pánu neb ouřadníku oznamte rychtáři i konšelé, ať to hned zapíše, co propadl a proč; a kdo s to, ať pánu netají pod hrdlem ztracení.

Strana 102
102 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Pátý artikul: Spáchal-[lji*) by kdo jakú hanebnú věc a nešlechetnú, to rych- tář na pána neb ouřadníka hned vznes, aneb byl-[lji by kdo v cizoložství pochycen; jináče nečině pod hrdlem ztracení. *) V rukopise psáno stále: spachali, místo spáchal-li, a tomu podobně, což dále již neoznačuji. Šístý artikul: Nalezl-li by kdo jaký poklad neb peníze, málo neb mnoho, to rychtář a konšelé pánu oznamte neb ouřadníku pod nemilostí panskou a sku- tečným trestáním na hrdlech. Sedmej artikul: Lovil-li by kdo v rybnících neb v potocích, aneb bez vůle panské střelbá po lesích neb zajíce a zvěř jakú koli střílel aneb jaké léči dělal, to hned rychtář neb konšelé oznamte pánu, ouřadníku, pod trestáním na hrdlech. Osmej artikul: Zhaněl-li by kdo koho v jakém koliv zlodějstvu aneb v kde- rým koli artikulu nahoře psaným, neb v jakém nešlechetenstvím, toho rychtář ani konšelé umlúvati se bez vůle panské nedopouštějte pod trestáním na hrdlech. Devátej artikul: Aby rychtář a konšelé žádnému po vsech neb městečkách, lečby kde měli jaké vejsady na to, toho nedopouštěli, aby jaké dědiny jeden dru- hému neb louky od svého gruntu prodávati aneb zastavovati bez vůle panské měl, pod trestáním ukrutným. Desátej artikul: Žádný žádného rybníčku bez vůle panské nedělaj. Kdož by se v tom neuchoval, rychtář s konšely pánu oznam. [11] Item trhové noční a při vožralým času, ti se zapovídají a v nic obra- cují, totiž o krunty, lúky a jakýž koli dobytek. Než což se ráno a ve dne a před rychtářem a konšely tak pořádně strží, to má držáno býti. [12] Item peněz svejch kdož by kde na kterým kruntu měl, žádný jeden druhému bez povolení panského neprodávaj; než když ode pána vůli míti budete, ta věc svůj průchod míti bude. Pakliby se kdo v tom neuchoval, to rychtář s kon- šely pánu oznam neb ouřadníku. [13] Item všelijakého ládování a překupování po vsech každej zanechaj, jako všelijakého obilí, sýru, másla, slepic, vlny, chmele, husí, medu, konopí, vajec. Ale kdož co toho prodati má, ten nes a vez takovú každú věc k svobodnému trhu do měst. A kdož by se v tom tak neuchoval, prodával i kupoval, tomu a těmi se ta- ková koupě pánu k ruce vzíti má skrze rychtáře a konšely. [14] A lidé všudy po panství panuu z Rozmberka, buď klášterů neb ka- planích, kdež koli na panství, mají se v těchto ve všech artikulech tak zachovati, jako jiní též panštie. [15] Item piva vaření na šenk aneb na prodaj žádnej nevař, leč by na to jaký vejsady měli, to pokaž před pánem. Než k svému trunku [s] svú čeledí sobě kdo co chce může navařiti; ale z toho nešenkuj ani prodávaj. A kdož by se v tom tak

Strana 103
Artikulové rychtářů a poddaných na panstvích Rosenberských 1540. 103 nezachoval, rychtář s konšely pánu to oznam neb ouřadníku; a co pán s tím roz- kázati ráčí, tak se rychtář zachovaj. [16] Item umřel-li by kde kderý hospodář, hned rychtář s konšely neme- škaje, nebyl-li by rychtář doma, ale konšelé mají sami ten statek toho umrlého hned vopatřiti a zamknúti, písaři důchodnímu, toho panství ouřadníku, o tom ozná- miti; a na to mají vyjeti, ten statek spravedlivě pošacovati, to zapsati v knihy si- rotčí neb [o]dúmrtní, což komu z toho přijífti] má. A komuž by ten statek v ruce puštěn byl, ať jemu jest uloženo, po čem má z toho statku verunky klásti každý rok, buď pánu odúmrť neb sirotkóm jich duočastek. A to ať bez prodlévání kla- deno každý rok do truhlice sirotčí, peníze hned při každým času, ať na krunt se nic nezadržuje sirotčího, než vždy ať kladú do truhlice pořád. [17] Item umřel-li by kdo a maje toho moc a za právo vedle obdaření pá- nuov, že by kšaft učinil: tu rychtář i konšelé to pilně slyše, co je kšaftoval, s tím neprodlévaje. [18] Item každé rychtářství ať mají z ůbce svú truhlici při důchodním pí- saři, a ta truhlice ať má dva zámky; od jednoho zámku ať má klíč písař důchodní, a druhý rychtář; a tu ať se peníze sirotčí do té truhlice z toho rychtářství kladou. A bez vůle panské žádnému nevydávaj ani půjčuj. 19. Item rychtáře a konšely v poctivosti mějte a jim [sic] poslušni buďte. [20] Item jestliby kdo jaké koli viny propadl jakým koli obyčejem, to rychtář daj duochodnímu písaři zapsati, a toho nezamlčuj, pod nemilostí a trestáním příkrým. [21] Item ať po vsech a po městečkách aby nehráli v kostky ani v karty. A kdož by přestoupil, ten daj pánu 2 kopy; hospodář, kderý u sebe hráti dopustí, daj pánu 4 kopy. Zví-li rychtář neb konšelé, an někdeří v tom rychtářství hráli, to zamlčeli a pánu nevoznámili neb ouředníku: ten každý pánu daj 4 kopy. [22] Item držel-li by rychtář neb kdož koli jinej jaké panské oužitky, ten od toho pust, ať se to ku páně ruce užívá, což by kde bez vůle panské užíval a z toho neplatil. Pánu pakliby kdo o tom věda, pánu nepověděl, ten bude na mi- losti panské s hrdlem i statkem. [23] Item kderý by hospodář zle hospodařil a stavení opustil, tomu rychtář i konšelé toho netrpte a jej trescete; a nebude-li za [sic] to dbáti, oznamte pánu neb ouřadníku, ať jest trestán, aneb aby prodal dobrému hospodáři. [24] Item aby žádnej dobytkuov z panství neprodávali malého ani velikého. Pakliby se kdo tomu uchovati nechtěl a svú vůli provozoval, ten tu kúpi neb prodaj pánu propadne, a rychtář to pánu k ruce vezmi. A kdož sobě co na pánu vyjedná, že by jemu bylo co dopuštěno dobytka z panství ven prodati, to bude míti svůj pruochod bez trestání.

Strana 104
104 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [25] Item před vohni se opatrujte pilně, aby se nevypalovali neb lesů. A od koho by voheň vyšel, to rychtář pánu neb ouřadníku oznam; pán takového trestati ráčí podle své vůle; a daj 2 kopy gr. č. A dělajte sobě v ůbci nějakú jízbu, a tu konopí a lín sušte. [26] Item žádný jeden druhému plotu do jeho kruntu nepřestavuj, ani cest novejch nedělaj, ani hranic přesazuj, ani žádné vody starého vodotoku jinému ke škodě nevyvozuj, pod pokutami vedle vůle panské 2 kop. [27] Item když by rychtář obeslal pro panskú věc aneb probeczni [= pro obecní] do hromady, a kdo by svévolně nepřišel: daj k ůbci 4 gr., a pánu po- kuty 10 gr. [28] Dá-li jeden druhému pohlavek jakž koli v svádě, rychtář toho vsaď, a on daj pánu pokuty 30 gr. [29] Item přesekal-li jeden druhému v lese, aneb na louce aneb v úbilí přežal neb plotem na cizí přestavil: komuž to učinil, s tím se umluv, a pánu propad 1 kopu. [30] Item přihodil-li se kde mord neb zranění u kderého hospodáře: ten to opatř, aby ten mordéř neušel, takovej svévolník. [31] Item také vy rychtáři i konšelé o tyto věci jednajte mezi lidmi a umlú- vajte; toho před pána neb ouředníka netřeba dopúštěti k žalobám o tyto dole psané věci, sami čiňte spravedlivé konce. Pakliby vy v tom spravedlivosti užívati nechtěli, nepomníce na své přísahy, budete trestáni hanebně bez milosti. [32] Item bude-li žalovati o jaký koli dluh kderému rychtáři, ten rychtář hned obešli toho, na něho[ž] by někdo žaloval. Přizná-li se dlužník k dluhu, že tomu žalobníku dlužen jest: hned ty rychtáři dlužníka k tomu přidrž vedle práva ať jemu žalujícímu zaplatí aneb se s ním podle vůle jeho umluví. Jináče ty rychtáři nečiň, by pak ten dlužník tvůj přítel byl; pomni ty na spravedlivost. A mezi pan- skými lidmi stavunku nepřijímaj, než přidrž, ať platí bez stavunku. [33] Item pakliby kdo žaloval na koho v tvém rychtářství, a ty toho jistého obeslal jako dlužníka, a ten na něho by někdo žalobu vedl o jakýž koli dluh, a ten, na něhož by žaloba šla, pravil odpíraje, že tomu, kdož na něho žaluje, nic dlužen není, anebo že by tolik jemu dlužen nebyl: tehdy ty rychtáři, přivezma k sobě někderého konšela, slož jim o to rok a je vyslyš. Kdo svú při lépe hodným svědomím prokáže, tomu daj za právo; a půkudž k tvému ouřadu náleží, přidrž křivého, ať jest spravedlivému práv bez odtahuov; nemá-li peněz, ale ať jemu práv jest, čímž má. [34] Item přihodilo-li by se, že by někdo listem žaloval a na osobu kderúž koli do tvého ouřadu: přizná-li se ten, na kohož žaloba de, k dluhu, přidrž jeho vedle práva, ať tomu zaplatí aneb se s ním umluví. Pakliť by ten odepřel dluhu,

Strana 105
Artikulové rychtářů a poddaných na panstvích Rosenberských 1540. 105 že by dlužen nebyl: odpiš onomu, jenž žaluje, že tento tomu dluhu jakž koli odpírá, a polož jemu rok před sebe, den jemu jmenuj, i druhej straně; a připiš jemu, že chceš od něho spravedlivě učiniti. A toho nezanedbávaj, aby snad o to obstavunci nepřišli, a skrz rychtáře nedbalého aby lidé páně ke škodám nepřišli, jenž by tím rychtář vinen býti mušel. Protož se toho nedopúštěti nikoli, aby sebe i lidí pod ouřadem tvým nezavedl, pilně pomni to zachovati. Stane-liť: vyslyše je vedle prvního pořadu, učiň jim spravedlnost. A pakliby žalobník nestál a přes to obstavil: sám ty škody platiti bude, poněvadž po žalobě k roku položenému nedostál, a ty že jemu chtěl spravedlivě učiniti o[d] dlužníka. [35] Přihodí-li se, že by někdo maje platlce býti, a sa podle práva při- držán, peněz hotových neměl: nechť platí, čímž má, jako femberty; ten kdož dlužen, polož neb postav fembert, jakýž koli máš, před rychtářem svým neb kdež by obstaven byl; tu rychtář s konšely neb sobě přísedícími pilně ohledajíc, zač by ten fember stál, tak šacujíc, co spravedlivého po zeznání pořádného. [36] A pakliby dlužník neměl čím placze [platce] beyti, vznes to na pána ty rychtáři, a snad pán káže toho dlužníka vydati tomu, komuž on dlužen jest, a nemá čím zaplatiti, aby snad jiní poddaní skrz něho ke škodám nepřišli, kdyby kdo pro něho obstavunky činil. [37] Žádnej prve pro žádnú věc nestavuj, leč žaloby prve předejdú, a tobě aby vůli dal k stavování, sic trestán budeš, budeš-li bez vůle pána obstavovati, a škodu vezmeš, když by kdo bez žaloby obstavil. [38] Rychtáři zlolaykóm lání zastavujte, slovy i trestáním kládú, daj 4 gr. Vožralce nezbedného potresciž slovy; neposlechne-liť, vsaď jeho do klády, až vy- čerství a střízliv bude. [39] Item zhaní-li jedna souseda druhú pro kurevství neb svévolně, rychtář to umluv mezi nimi, a buď jaké jiné svárčivé věci; chyba čárů neb nějakého mordu dětí neb trávení neb zlodějstva: ty věci na pána mají vznešeny bejti od rychtáře. O jiné věci umlúvati rychtář může. A křiva kderá zuostane, daj pánu pytel pokuty v puol druhého džberu velký, a muž daj pánu 30 gr. pokuty. [40] Svůře-li jeden druhému meze, neb že by svévolně ploty zbořil: tresci jeho rychtář a konšelé kládou, a pokuty pánu 1 kopa. [41] Pobral-li by jeden druhému v lese drva, ať jemu zaplatí; a ty rychtáři jeho tresci, ať cizího nechá s pokojem, vsaď jeho, a pánu ať dá 1 kopu. [42] Item udělá-li kde jeden druhému jakú škodu v úbilí neb v lukách, neb na štěpích, neb na dobytku: ten, jemuž se škoda stane, sám se nemsti, ani laj han- livě, ani nebí žádného, ani čeledína komu ani dobytka, kterýmž by se škoda tobě stala. Učiň takto: zajmi ten dobytek jakýž koli, buď husí neb jiný, přižeň k rych- táři aneb konšelu, a zavři to u něho. A hned ať rychtář s konšely a staršími na

Strana 106
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 106 tu škodu wydau [vyjdou], to spravedlivě povážíce, co má vinnej za tu škodu dáti jemu, to rychtář oznam, a on se tak zachovaj, jakž jemu od starších povědíno bude a rozeznáno. A pakli by kderá strana jináče v tom ve všem artikuli své vůle uží- vala, toho tresci ty rychtáři kládú, ať tomu obyknú obě straně, což jest uznáno takovým pořadem mezi nimi. A kdož by tomu obyknúti nechtěl, daj pánu pokuty 1 kopu. [43] Item žádnej sirotczi [sirotcí] ani žádnej synů svejch nedávaj bez vůle panské na žádné řemeslo. Pakli kdo přes to půjde k řemeslu [rzemeslvi]: vy otcové neb přátelé mušíte jeho hledati a pánu postaviti; a rychtář té věci pánu nijak netaj, než oznam to pod trestáním. A kdož na řemeslo se dá bez vůle panské, propadne pánu duočastek svůj, a bude za neposlušného. [44] Item rychtáři, přivezma k sobě někderého z konšeluov, všudy pod tvém rychtářství u každého zvěz, kolik kderý synů má, chyba dětí, malejch pacholat. kderým už by nebylo let patnácti, těch netřeba oznamovati, až by starší byli; ale což od patnácti let stáří, ty při každým sv. Jiří, když ouroky dáváte, písaři oznam, kolik jich kderej synů má, ať to písař zapíše, a kde kerý u koho slúží. A tak každý rok vždy. Pak-li by kderý umřel, taký se to oznámiti má, písař zapíše pro paměť. [45] A žádnej žádného sirotka ani syna svého na žádné řemeslo nedávaj bez vůle panské, pod pokutú 10 kop propadení, kdož se nezachová. [46] Item o sirotcích. Když kdo kde umře, při kšaftích aneb při šacování statku a při zápisu těch kšaftů neb šacunku statku pozuostalého, mají se všickni sirotci zapsati zejména, jak kderému říkají, a kolik jest jich pozuostalo po jich otci. A ti sirotci když dorostú, aby jen mohli u lidí sloužiti, hned je rychtář s kon- šely u lidí jednajte, aneb dobrému jich příteli poručte, ať vědí, z čeho u lidí slouží, a jim křivda aby se nedála. [47] Umřel-li by v tvém rychtářství kderý sirotek, to vždy písaři duochod- nímu oznam při každým sv. Jiří při ourocích, ať se to zapíše v knihy sirotčí, kdež šacunci neb kšafti zapsáni sou i sirotci pro paměť. [48] Item žádnej rychtář od žadného žádné pocty nebeř, nežli právo rych- tařské vedle žalob neb přípovědí aneb obstavuonkuo, to rychtáři náleží. [49] Item v žádném rychtářství, buď v městečku neb ve vsi, nevydávajte bez vůle panské listu zachovacího žádné osobě. [50] Přestúpí-li rychtář neb konšelé v těchto artikulech nahoře psaných kderú věc, bude trestán vedle vůle panské pod trestáním panským, kdož se toho dopustí. Neradímť. [51] Item myslivosti s ručnicemi a s kušemi zanechajte, zajíců ani zvěři žádnej nestřílejte, lesu v myslivosti prázdni buďte, a ptactva velikého nestřílejte,

Strana 107
Artikulové rychtářů a poddaných na panstvích Rosenberských 1540. 107 pod těžkým trestáním, ani husí ani kačic na rybnících. Kdož bude usvě[d]čen, vis neb se vyplať. Ani vajec husích ani kačičích nezbírajte. [52] Item kdož se kde s volí panskú na jakú myslivost wmieyti [sic] v le- sích, ten toho bude moci užiti vedle vůle panské. Ale proto když kunu chytíš, přines pánu a prodaj JMti; nezapomínaj doma dobré, a zlé nenos; protož každou okaž, kderú chytíš, ač nechceš trestán bejti. [53] Item jam na vlky žádnej bez vůle panské nedělaj, a kdeří je mají, je zasypte hned. [54] Item zastřelí-li kdo lišku, vlka [z] svého stavení, přines a prodaj pánu. Zajíců nestřílej ani [z] svého stavení. [55] Item povalečuov netrpte a zlodějů, ani jich v krčmách nefidrujte, než na zámek oznamte, ať sú pobráni i trestáni; a to pod hrdlem. [56] Item kderý by hospodář v krčmách noc neb více sedal, toho trestati kládú. Rychtář s konšely přihlédaj, ať stavení opravují. [57] Item krčmáři aby žádnému po vsech i městečkách přes noc u sebe se- děti nedali, žádnému sousedu ani jinému, pod 1 kopou propadení. A přes 3 gr. žád- nému vejš nevěř za pivo. [58] Item gruntuov ani luk ani trávy žádnej neprodávej od gruntuov bez vůle panské, pod pokutú 30 gr.; a ten kdož koupí, jemu zase darmo vzato bude, aneb by půjčil na ty grunty; a k tomu týden u věži seděti má. [59] Item zapálil-li by kdo lesy pansky, všichni hasiti běžte; a ten kdož za- pálí, s hrdlem i statkem na páně milosti bude. [60] Item zapálí-li soused jeden druhému porostliny, škodu zaplať, a pán ráčí k němu přistúpiti jako ku paliči jinému. [61] Item poyczaru [poyzaru? požárů] nepalte, pod trestáním skutečným vedle vůle páně JMsti. [62] Item rychtář s konšely aby na to hleděli, aby každý své dědiny osíval, porostliny planil, a stavení opravoval. Pokuty na to uložiti, ať staví. [63] Item kdož by jeden druhému mezník vyvrátil aneb vykopal, to naň usvěčeno bylo, propadne pánu JMsti 10 kop gr. č. [64. Item kdož mají jaké pruohony hraditi, jako súhrady, a že by tuhdy [sic] se měla škoda sousedóm díti, a rychtář kázal zahraditi do téhodne, a ten, komuž by bylo rozkázáno, nezahradil by, propadne 1 kopu. [65] Item kdož by komu jel přes pole seté neb louku, maje cestú sprave- dlivú jeti, ten seď u věži dvě neděli. [66] Item zajal-li by jeden druhému jaký dobytek v svej škodě, a hnal jej k rychtáři, a někdo mu jej odjal mocí: ten buď trestán za tři neděle, a škody přece zaplať, co dobytek tvůj učinil.

Strana 108
108 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [67] Item žádný za žádného na jiné panství neslibuj. Pakliby tě co zašlo, sám vypravuj, a k tomu trestán budeš. [68] Item kuroptví žádnej nevnaď ani na ně nelícej, pod trestáním. [69] Item dobytky aby sobě lidé přisazovali, krávy, voly, ovce, pro ourok. [70] herky, kdo s to bejti může, ať chová; jest to dobrá živnost sedlská. [71] Zeptati se na všecky věci sirotčí i jich statky i peníze, aby se toho nic nezatajilo jim ke škodě. A jestliže by se co uptal, tehdy rychtář i konšeli tre- stáni budete, nejde-li se co nepořádného v tom. [72] Všickni sirotci a lidé sběhlí, na ně se vyptati, aby všickni z každého ouřadu byli zapsáni zejmena, a kde by se kderý najíti měl. [73] Item záplaty ouroční na penězích, ty ať jsou dávány dvě neděli před sv. Jiřím. [74] všichni ospové aby dáni byli do sv. Martina, prve nežli by se lidé z úbilí vyprodali. A kdo by nedal, ten daj ospu třetinú vejše. [75] Jestliže by kdo v jakú pokutu upad, a rychtář a konšelé to zamlčeli pánu, neoznamy [snad: neoznámili ani] ouřadníku, ti učiní [? by uczini] proti své přísaze, budú trestáni. Takto ty rychtáři učiň: Kdož v jakú pokutu proti pánu upadne, udělaj s tím vrub, kdož by propadl, a nařež na tom vrubu tu sumu té pokuty, což jest propadl; nechajž jemu jednoho vrubu, a sám schovaj druhý. A když deš ku písaři duochodnímu, kaž státi těm všem, kdož by vruby měli; sám svůj taky přines, a daj každého zapsati zejmena vedle vrubu, což kdo zač a proč tu pokutu propadl. [76] Jestliže by se kdy přihodilo, že by střídú pásli, a že by se škoda stala od zvěři na dobytku, a bude-li to dokázáno skrze někderé osoby, že by to ten, kdož pase, svévolně zanedbal a pro jeho nedbalivost se škoda stala: ten se s tím, komuž se škoda stala, umluv o to. A pakliby se škoda stala mocí od zvěři, že by tomu ten, kdož pase, odolati nemohl: tuhdy komuž by se škoda stala, ten tu škodu sám nes. [77] A na mlázích v lesích panských dobytka velikého ani malého nepas. A kdož by se v tom nezachoval, dajž pánu 5 kop; a pakliby škodu věčí udělal, tu zaplať a trestán budeš. [78] Item v městečkách a ve vsech žádnejch podruhů nechovajte, leč by se na místě páně rychtář přikázal do toho času, duokuod na zboží páně JMsti bejti chce, též pastéři, a to pod pokutú 2 kop, u koho by ten podruh byl. [79] Což se poustek dotýče, na ty se rychtáři zeptati, v kderé vsi kderá poustka jest, a kejm by mohla osazena bejti. Sedlák bohatej, maje syny, ten pousku ujmi a ji ustav, a syna aneb sám se tu osaď. [80] Do měst kdož má syna řemeslníka, zvláště soukeníka, a otec moha s to bejti, kup synu dům v městě a pomoz jemu vedle možnosti své, ať tu řemeslo dělá a se živí, a město se rozmáhá.

Strana 109
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 109 [81] Psy na řetězích mějte, aneb nohu zadní jednu utni jemu, neb klapet uvaž jemu na loket vzdejli na hrdlo a jako ruka stlúštie. A kdož by se v tom tak nezachoval, a pes tak svobodně běhal: kolikrát koli toho psa rychtář neb kon- šelé uhlédají bez toho, ten, čí jest pes, tolikrát vždy pánu 4 gr. propadne; a to na vrub rychtář nařezuj, a to každý rok, počna o středopostí až do sv. Havla, čiňte a tak se zachovajte. A omešká-li to rychtář svévolně, ten daj za jiné za všecky. [82] Kdož by včely našel, daj pánu o nich věděti; tehdy bude jeho puol a panských puol; a pakliby kdo zamlčel, tehdy mu je pán vezme, a k tomu trestán bude. [83] Jitra kdož drží, aby nepřeměřoval bez vůle lovčího. Pakliby lovčí k tomu vůli dal, to aby se přeměřilo a [v] vejplatu vešlo. Pakliby se kdo v tom neuchoval, jitra budú jemu pobrány, a k tomu trestán bude.*) *) Srv. art. 73 r. 1560. [84] Lesuov panských aby sobě k vůbci [kwubczi] nepřeplaňovali ani jich poklešťovali bez vůle a vědomí panského neb ouředníků, jakož pak tak podlesáci dělají, že se toho neuchovají. Pak kdož by se neb kderá obec toho dopustila neb osoba, bude jim pobráno, škodu páně vedle vůle panské zaplatí a trestáni [budou], jakž pán rozkázati ráčí. [85] [Jinou, ale souvěkou rukou:] Item kdež by pokřik zešel, že by lotři něakú škodu někomu učinili: takového všickni honite [nebo: hointe], popadnouci do vězení na Krumlov dodejlte. Povalečuov vyzdvihujte, a stanoví žádného jim ne- dávejte mezi sebou [moczy sobau]; jestliže by pak kdo takového fedoroval a lotruov nehonil, bude trestán podle vuole pána JMti. Souvěký opis v knížecím archivě v Třeboni IB 5 AU. 82. 58. Jana Brtvína z Ploskovic návod úředníkům panským o správě lidu poddaného, tištěný roku 1540. Roku 1540 vyšla v Praze kniha formátu malé osmerky, kteráž v titulním dřevorytu, představujícím Boha Otce, ukřižování Kristovo a význaky čtyř evangelistův, má tento nápis: Knížka tato dvě stránky v sobě drží: v přední stránce jest o způsobu a životu kře- sťanském, kterak by člověk sám sebe, při tom i jiné, vésti měl, zvláště pak kteří v světě nad jinejmi panují; v druhé stránce o pořádku slušně a užitečně z strany hospodářství kratičce shledáno.

Strana 110
110 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Hned na druhé straně titulního listu uvádí spisovatel sám sebe těmito slovy: „Já Jan Brtvín z Ploskovic žádost spasitedlného dobrého při duších i tělech vinšujíc vzkazuji“. Jinak o spisovateli nic se nedovídáme ni v této knize ni odjinud. Předmluva zaujímá sedm stran. Na jejím konci jest vytištěno vročení: „Letha MDXXXX“, t. j. 1540; poslední švaba- chové z jest zalito, a kdo si nevšimne dole malého ohonku, může to písmeno čísti mylně za v = 5, a obdrží tak letopočet 1535, kterýž tou mýlkou přišel do Jungmannovy Historie literatury české IV. 858 a odtud do Jirečkovy Rukověti; že domnělé vydání z roku 1535 nikde se nenachází, poznamenal již Rezek v Dějinách Čech a Moravy nové doby II. 257. Není pochyby, že vydání z roku 1540 jest první, a Jungmann jen omylem měl je za druhé. Také Veleslavina, když roku 1587 knihu Brtvínovu znova vydával, poznamenal na titule, že byla „vydána vuobec před lety XLVII“, znal tedy jen vydání z roku 1540. Na konci knihy Brtvínovy z roku 1540 jest označena tiskárna: Imp. in Min. civ. Pragen. per Barth. Netolic. Kniha jest ozdobena několika obrázky, z nichž dva mají v dřevorytu nápisy německé, dosti chybné, totiž zdrželivost die Mesikait, a spravedlnost die Gerechkit. Obrázky tedy Pražský knihtiskař dostal nejspíš z Němec, ale chyba bylo by souditi, že by kniha Brtvínova byla překladem z němčiny; k tomu nic v ní neukazuje, ani jazyk, ani nějaké narážky nebo okolnosti popisované. Nepochybuji, že máme před sebou spis dosti původní, sepsaný v zemi České od Čecha, nábožného křesťana a zkušeného hospodáře. Spisovatel dává znáti na rozličných místech, že kniha jeho jest vlastní jeho pokus. Takž v titule nahoře uvedeném poslední slovo shledáno znamená nejspíš tolik co skompilováno, což se tam vztahuje ke druhé stránce, kdež jsou vytištěny některé formule a předpisy, jež nepochybně po panstvích byly v užívání již dříve, jakož ovšem i později. K celé knize, obzvláště však k první její části čili stránce vztahují se tato slova předmluvy Brtvínovy: „A pro rozmnožení cti a slávy boží od těch, kdož statky a zboží a nad jinými u vyvejšení v správách od pána Boha svého po- staveni jsú, knížku tuto, díl i z písem svatých podle sprostnosti své jako v tom nezvyklý vyhledav, sem sepsal a na světlo k vytištění vydal, práce v tom pro dobré a užitečné jed- noho každého nelitujíc“. Na několika místech připomíná, že některé způsoby při hospodářství v rozličných krajinách země České jsou rozličné a mohou tak zůstati. Pročež co Brtvín píše o hospodářství na panském statku i o správě lidu poddaného, to s důvěrou můžeme při- jmouti, ne sice za zákon nepřekročitelný, ale za vzor abstrahovaný spisovatelem z dobrých skutečných příkladů i také potom následovaný na mnohých statcích po Čechách, arciť měrou nestejnou, tu více, onde méně, podle větší nebo menší pořádnosti a spravedlivosti pánův i úředníkův jejich. I jest tento vzor dosti potěšitelný. Vysvítá sice i ze slov Brtvínových, že vyskytaly se nechvalné odchylky od toho vzoru, ale spisovatel všude hledí přesvědčiti, že kdo se přidrží jeho dobrých rad, ten dočká se užitku hmotného, i že jest to také náboženskou povinností pánův a správcův, aby s lidmi zacházeli milosrdně. Vydání knihy Brtvínovy z roku 1540 není stránkováno. První část čili stránka za- ujímá 43 listy, což jest menší polovice celé knihy. Ohlavení její stojí hned za předmluvou a zní takto: Stránka přední drží v sobě rozdíly čtyři: — První rozdíl, ktož by chtěl v jaké hospodářství se dáti, nejlép aby takový manželku měl, a majíc dítky, jak je spravovati mají. — Druhý: Statek komu Buoh dáti ráčil, jak ho k spasení svému užívati má. — Třetí: Kdož pozemské zboží mají, kterak se to pobožně řéditi má podle čtyř ctností hlavních. — Čtvrtý rozdíl: Rada Šalamúnova kratičce sepsaná k tomu přidána. Obsah této stránky přední, jakož i předcházející předmluvy, jest všeobecné napomí-

Strana 111
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 111 nání ku křesťanskému životu, s četnými doklady citovanými z písma svatého, dílem i ze starověkých spisovatelů světských. Všude jeví se upřímný křesťanský názor na svět; kterého vyznání nebo sekty by byl spisovatel, neznamená se. Spisovatel hledí povzbuditi pány a jich úředníky ku křesťanské praxi mezi jiným také těmito slovy (v rozdíle třetím o ctnosti zdr- želivosti): Běda člověku, skrze kohož pohoršení příde. Ale u nás křesťanův všecko jest to ničímž váženo. A tak ten a takový pán nebo ouředník ne jednoho duši, ale sám svú i jiné mnohé k zavedení by přivedl. Neníť na tom na samém, aby se toliko důchodové, rybníky a dvory nebo jiné užitky opatrovaly a vybíraly, ale z prvu počátku Bohem všemohúcím bylo jest vyměřeno, aby se páni a ouředníci jich o lidi a o jich duše starali víc, nežli o důchody. Něž těchto časóv, jakž jiné věci, tak i toto také všecko naopak se řídí. Snad by tomu někdo věřiti nechtěl, že jakž za pány, tak i za sedláky Kristus pán jest umřel a krví svú předrahú nás všecky společně vykúpil. A bude-li se více důchodův nežli lidí šetřiti, aby rozpustilostí se jim dopouštělo, a skrze tvou nedbanlivost aby k zahynutí lidé šli: chceš-li tomu věřiti, požádá-li Bůh krve jich z rukou tvých, to každej sám u sebe rozvaž. Než kdybychom nejprv hledali království božího a spravedlnosti jeho, a k tomu víru abychom přiložili: jistě by žádnému na důchodích ani při hospodářství nemnoho scházelo, ba i čeládka by poslušnější bejvala. Stránka druhá zaujímá 69 listů, a dělí se v šest rozdílů. Nadpisy těch rozdílů tištěny jsou pohromadě před počátkem druhé stránky, ale potom v textě se neopakují všechny tam, kde by každý měl státi před rozdílem k němu náležitým. Uvádím zde ty nadpisy, a při nich několika svými slovy označím blíže obsah každého rozdílu. „První rozdíl: Kterak pán hejtmana neb jiné ouředníky v panství své uvozovati má.“ V předmluvě mluví se o potřebě úředníků na panství; hejtman neboli „vrchní ouředník má čísti i psáti uměti, a počet klásti také rozuměti; byla-li by pak toho potřeba, i písaře má k němu pán přidati“. Pán má nového hejtmana na zámku nebo na zámcích představiti poddaným lidem k tomu svolaným, a připomenouti jim obapolné povinnosti. „Druhý rozdíl: Hejtman nad jinými ouředníky postavený co na práci míti má, nebo regenti“. Má nejprve popsati zámek a panství se všemi jeho přináležitostmi a důchody v re- gistřích hlavních neboli správních, jež slovou také ložní; svršky pak sepíší se v cedulích řeza- ných, z nichž jednu bude míti pán nebo hejtman, a druhou úředník nebo služebník, jenž ty svršky opatruje. Jest tu také návod, jak se píší registra hlavní, a vysvětluje se na příkladech (bez definic), co se má psáti mezi důchody dědičné neboli stálé a co mezi důchody běžné čili nestálé; při důchodech dědičných jest naučení o privilegiích městeček a vesnic, kteréž níže otiskneme doslovně. Následuje o registřích gruntovních, o registru sirotčím a o záduší kostelním, což též níže otiskneme celé. Rozdíl ten končí se ještě některými naučeními pro hejtmana, jmenovitě o dělání účtů. „Třetí: Ouředník jak zámek se vší čeládkú i jiné věci, což ouřadu jeho náleží, opa- trovati má“. Úředníkem rozumí se zde purkrabí (tak řečený v 16. století a později), jenž na nevelkém panství býval úředníkem vrchním, na velkých pak panstvích úředníkem druhým, jenž stál pod hejtmanem a měl na starosti zvláště zásoby věcných potřeb. Brtvín zde píše o kuchyni a čeládce kuchynské i o zásobách potravin pro potřebu panskou, o fišmejstrovi a rybnících, o správě dvora poplužního, o dobytku panském. „Čtvrtý: Ouředník zvlášť k lidem jak dohlédati, soudy a posudky mezi nimi držeti má“. Rozdíl tento otiskneme níže celý. Již Vocel v Časopise Českého Musea 1845, 105—110 otiskl z něho některou částku, a sice podle Veleslavínova otisku z roku 1587.

Strana 112
112 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: „Pátý: Opačení krátce ouředníku, kterak ke všemu dohlédati má“. Také tento rozdíl dole otiskujeme celý, poněvadž v krátkosti připomíná vše, co obšírně vykládá se v rozdíle třetím námi vynechaném, a vůbec naznačuje Brtvínův ideál panského úředníka. „Šestý a poslední rozdíl: Pán připomenutí má o všech věcech jemu potřebných, jak také sám časem svým přihlédati má, ač chce-li pořádek jaký s užitkem míti“. Obsah tohoto kratičkého rozdílu jest velmi všeobecný, a týká se nejvíce poměru pána k úředníkům, nikoli k lidu poddanému. Z Brtvínovy stránky druhé, z rozdílu druhého. V návodě, jak se spisují registra hlavní neboli urbáře, a co náleží klásti mezi platy dědičné, nachází se toto naučení pro hejtmana: Měli-li by pak v městečku nebo v které vesnici nač jaké vejsady nebo ob- darování na jakých listech od předkův toho pána, to nechť by vokázali, a byli-li by žádostivi při tom zachováni býti, toho jim nerušiti, než raději se k tomu přičiniti, aby při tom zachováni byli, a toho od pána aby se jim potvrdilo. A tak ti i jiní lidé lepší chuť k osazování a živnosti hledění pod týmž pánem budou míti, nežli jinde, kdež toho není. V témž druhém rozdíle když se vypsalo, co má hejtman dělati ve správě panství ku potřebě pána a úředníků jeho, následuje toto naučení, co má hejtman dělati ve správě lidu poddaného na panství: Hejtman spravě panské věci, má potom o lidi i o jich spravedlnosti se postarati, aby se žádnému v ničemž neubližovalo, zvláště pak sirotkuom a vdovám. Protož kdo by jaké spravedlnosti kde měli, zvláště na gruntích, není lépe než pro paměť aby se do registr všecko zapisovalo, a to tímto pořádkem: O registřích gruntovních. Což také nejprv mohú hejtman s ouředníkem, k tomu aby se přičinili a re- gistra gruntovní zřídili. Ale tomu lepšího času není, nežli v zimě, neb tu tak veliké práce lidé nemají, jako v letě. I svolajíc lidi na zámek, tím pořádkem jako o dů- chodích, jakž kdo pořád sedí, ptáti se, každej-li má svůj grunt zaplacený neb oči- štěný. Pakli by kdo neměl, vyzvěděti, co by ještě dopláceti měl, a ty peníze komu náležejí, a po čem se v roce platí, to ať se pořád v ta registra píše, ač jestli starých prvé žádných registr nemají; pakli by měli, a pořádně sepsány byly, tehdy se těmi muož spravovati. Než kdo by za spravování tvého grunt koupil kde, tehdy to psáti, kdo jest od koho a zač nebo s jakými svršky koupil, a po čem placení každého roku, předkem jakej zavdavek, a komu ty peníze jíti mají až do vyplnění té summy.

Strana 113
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 113 To se zdá za slušné, aby každý ouředník za spravování svého nová registra gruntovní i jiná měl, a ty věci, kteréž náležejí, do nich zapisovati dal; a to proto: byl-li by v prvních nějaký neřád neb spletkové, aby to tobě přičítáno nebylo. Než k tomu, by pak prvé toho obyčeje tu nebývalo, přiveď, aby ty peníze gruntovní při přítomnosti ouředníka při posudku na právě kladeny jedni druhým bejvaly; a proto rabuše ať mezi sebou mívají. Také tu hned při tom rozkázati všem lidem a jim oznámiti, jakž již v registru ložním sepsáno, každého gruntu kdo s čím drží, jest, aby žádný bez páně povolení ničímž nehejbal, aniž od svého gruntu neodprodával ani zastavoval, pod nemilostí a skutečným od pána trestáním. O registru sirotčím. Má také hejtman o sirotky a vdovy se starati a nad nimi ruku držeti, aby se jim v ničemž od žádného neubližovalo. Neb jest o tom zvláštní vůle boží (Ekkle- siastikus 35). Poněvadž sirotci rodičův a vdovy manželův nemají, k komu se tehdy v potřebách svých utiekati mají, nežli ku pánu svému nebo k ouředníkuom jeho? I jestiť slušné a spravedlivé, aby zvláštní bedlivost nad takovými byla, a bez ná- tiskův všelijakých aby se opatrovali. Protož káže nová registra k tomu udělati, takto sirotčí věci ať se zapisují, z každé vsi zvlášť: „Leta a dne man*) Petr neb Havel umřel, a těchto dětí po sobě zůstavil. I pišiž je po starších, syny napřed a potom dcery, každého zejmena, a v kolika letech který, předkem mateř postavíc. „A statku na rovný díl tohoto jim všem i s mateří nechal.“ I přivésti k tomu, ať se ten grunt hned s koňmi i s dobytky, též s jinými nábytky, shledajíc všecko všudy, spravedlivě šacuje. Však proto do registr ať se prvé od největšího až do najmenšího všecko spíše, což v tom anebo k tomu gruntu se najde, dluhy též, jsou-li jací u koho k vyupomínání. Zase proti tomu byl-li co nebožtík komu dlužen, aby se sepsalo a porovnalo. A pořídě toho, rozkaž poručníkuom, jestli ten nebožtík jaké zřídil; pakli nezřídil, tehdy ouředník ať poručníky ustaví, rozkáže jim, jak oni ten statek do dalšího opatření opatrovati mají, aby se odtad nikam nic neztratilo. I nechť se tu mátě s dětmi, jsú-li malí, do vdání živí. Pakli se vdá, zdá-li [se] muži jejímu, nechť ten statek koupí; a po- ručníci ať s rychtářem a s konšely se k tomu přičiní, aby na obě straně, tomu jistému i sirotkuom, dobře býti mohlo. A jsú-li kteří, že by sobě zasluhovati mohli, nechť u lidí slouží. Chtěl-li by pak který sirotek dorostlý tu hospodářovati, má se s ním o to také jináč, nežli s jiným, uhoditi. Než podle pořádku pro jiné sirotky nechť by se to poujistilo, a s mrtvého na živé ať vždy spadá. *) Veleslavina ve svém vydání knihy Brtvinovy str. 91 vynechal slovo man, ježto nejspíš jen na- mátkou se dostalo sem, a postavil na to místo skratek oc.

Strana 114
114 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Než pro ty a takové peníze sirotčí aby zvláštní truhlice při každé rychtě byla, a tam ty peníze sirotčí, což by se jich při posudku na právě kladlo, aby se schovávaly, cedulky k každým vážíc, čí by které byly. A někdo hodnověrný touž truhlici aby u sebe mieval, a jiný klíček od ní choval, a zámek ouředník sekretem svým aby zapečeťoval; a bez vědomosti a povolení ouředníkova ať jí žádný neod- myká. A když by který sirotek co peněz na díl svůj potřeboval a žádal, má se to uvážiti, má-li se mu co dáti čili nic, aby jich marně neutratil. Jsou-li pak jaké předešlé věci a spravedlnosti sirotčí závadné, tehdy se s pilností ptáti po tom, a to takto: Dávno-li jich otec umřel, a mnoho-li jim po sobě nechal, a v čem je to všecko šacováno bylo, a bylo-li co peněz hotových? Při tom se doptati, kdo jsú nad tím poručníci byli, a jak jsú tím šafovali. Na to na vše po paměti lidské muož se vyptati, aby se sirotkuom žádným křivda nestala. A čeho by se hejtman nebo ouředník doptati kde mohl, to aby se z každé vsi zvláště zapisovalo, a z starých registr také bedlivě vyhledávalo. To také rychtářuom a konšeluom ať se všudy přikáže, jakž by kde který soused zahynul, aby hned ouředníku oznámeno bylo; a ouředník věda o tom, s pí- sařem hned ať tam jedou, a podle pořádku výš oznámeného ať se všecko spíše a šacuje; a jsou-li jaké peníze, ty ať se před rychtářem neb jinými vyčtou, zapíší a do truhlice schovají. A což by pak více za potřebné mimo tuto od hejtmana neb ouředníka sirotkuom a vdovám uznáno bylo, mají to řéditi a opatrovati, aby se jim žádné ujmy na ničemž nedálo. O záduší kostelním. Hejtman i ouředník každý tomu může rozuměti, že při tom nejchudším záduší klínotky nějaké mají. Protož kdež jest podací páně, k tomu sluší také při- hlednúti a to opatřiti, aby za tvého ouřadu škoda se tu také nejaká nestala. A pak tímto pořádkem se k tomu přistúpiti má: Nejprv na kostelníky se poptati a na nich zvěděti, mají-li všecky klenoty i jiné věci kostelní sepsány. Jestliže mají, to dobře; pakli by neměli, i dáti pořádně, počnouc od předních až do nejmenších věcí, v kostele všecko sepsati. Při tom jsou-li jací důchodové nebo dluhové na komž koli, také jsú-li jaké rolí nebo louky, lesy, též rybníky, to v registra zádušní pořádně ať se spíše, jak se to zpeněžuje, a co se toho všeho zbíhá, a tíž kostelníci jak to opatrují a k tomu dohlédají. Oznámiti také kostelníkuom, aby se oni při tom bedlivě měli a z počtu vyjíti mohli, aby v starost nevešli. Registra zádušní při jiných na zámku pro zprávu aby se chovaly, nebo v truhlici, kde peníze sirotčí jsú. A což by kostelníci nač k témuž záduší peněz

Strana 115
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 115 vydávali, nechť by na to registřík měli, aby jim písař nahoře to zapisoval, poněvadž při posudku z toho počet činiti povinni budou. A při témž času mají se také ko- stelníci obnovovati, jakž i prvé bejvalo. A pan farář na čemž jest od starodávna bejval, aby ten tak na tom přestal. Lidé a osadní aby ho šanovali jako správce duší svých, v ničemž mu křivdy nečiníc. A což mu kdo spravedlivě kdy dáti [povinen], aby mu bez hadruňkův dávali. Pakli by mu kdo v čem ubližoval, tehdy to na kostelníky vznésti má, s žádným se o nic nehadruje, neb na kněze nesluší; oni mu to s rychtářem a konšely k nápravě při- vésti mají. Pakli by kostelníci nedbali, tehdy vznes na ouředníka. A kdož by vinen byl, buď kostelníci pro neopatření, nebo onen, tehdy ať jsú trestáni podle provinění. A tak se všech stran pokoj mívati budeš. Pakli by také kněz zoumyslně z glejchu vystupoval, zvlášť proti pánu Bohu, a lidem zlý příklad na sobě dával: má pěkně jednou i druhé od ouředníka napomenut býti, aby toho zanechal. Pakli by nechtěl, vznes to na pána, a pán bedlivě to před sebe vezmúc, v glejch křesťanský uveď, a to tak, aby kněz životu příkladného byl; jinakž raději ho pod sebú netrpěti. Bedlivost zvláštní hejtmanova. Jest také za slušné, aby hejtman s ouředníkem tím častěji o spravování lidí, o hospodářování i o rybnících, a tak o jiných všech věcech rozmlouval, a dotázku naň činil, jak se kde co opatruje. A druhdy se sám hejtman mezi lidi má projeti a pohleděti, jak se živí, neb jak grunty opravují; a byl-li by který člověk na kterém gruntu spustilém, rád se živiti chtěje, důkladu k tomu nemajíc: na to pomysliti, aby se založil, on s dítkami aby tu živnost míti mohl, poplatek aby vycházel, a grunt pomalu aby se opravoval. Také má na rybníky a do dvorův zjeti časem a pohleděti, dějí-li se kde na čem jaké škody, neb hospodářuje-li se tak, jakž by náleželo. Též hejtman s ouřed- níkem hned s počátku na tom spolu poseděti mají, vědouc a vypsáno majíc, kde jaká čeládka jest, a na tom spolu zůstanouc, kde kdo sedati má, co se jim také jisti a kolik jakých krmí dávati má, aby se jim potom vždycky tak dávalo, buď nahoře čeledi neb ze dvora; a tak zví se, co chleba, masa neb vaření všelijakého každého téhodne utráceti se bude, a do roka čím se ta čeládka všecka vydržeti může. O prebendách, kde jsú jaké, též je zprobovati; však proto všecko s páně vědomostí a volí ať se to děje. Další text týká se již jen hospodářství panského, jmenovitě účtů mezi pánem a jeho úředníky.

Strana 116
116 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Rozdíl čtvrtý. Ouředník k lidem pod správá svá jak dohlédati a je opatrovati má. Předkem má je ke cti a chvále boží vésti, poněvadž k tomu a ne k jinému všickni od pána Boha stvořeni jsme, a ode všech neřádův pěkně pomalu je odvo- zovati. Pakli by který, tak zúfalý sa, přestati nechtěl, tresci je; pakli by takový vždy na svém stál a lotrovství přestati nechtěl, raději s volí páně takové z gruntův vybývej. A když se k tomu dobrému statečně srdcem upřímným přičiněti budeš, tehdy Bůh všemohúcí ráčí pomoc dávati, a tak všecky jiné věci hned snadněji pod ruku půjdou, jakž o tom v stránce přední něco obšírněji položeno jest; zase jich v ničemž, pokudž za spravedlivé, neopouštěti, než podle nich jakž náleží státi. Dále pak pro nepořádné a lehkomyslné, kteří od sebe spravedlivě činiti nechtí, podle starobylé navyklosti tento pořádek mezi nimi se zřídí: Item při času masopustním, poněvadž tehdy lidé jako nejmen na práci mívají, ke dni určitému rozkázati, k které rychtě právo cele náleží, ať se všickni sejdú, pustě před tím II neb tři neděle hlas, že soud držán bude, jestli by kto při tom soudu co činiti měli, aby se najíti dali. A když na ten den uložený pohromadě všickni k tomu náležející budou, přijeda ouředník mezi ně, rozkaž konšeluom všem XII do lavic sednouti, a rozkaž písaři, ať soud těmito slovy zahájí, ať všickni poslúchají, roz- právek nechajíc: Zahájení soudu. „Já tento soud hájím buoží mocí, jeho milosti pána našeho mocí, pana ouředníka mocí, rychtářskú i konšelskú mocí, a k tomuto ctnému soudu připovídám všecku uctivost a spravedlivost. A kdož by koli chtěl před toto ctné právo o potřebu svú předstúpiti, přistup s odpuštěním a odstup zase s odpuštěním. A také žádný s žádnú braní před toto ctné právo aby nepředstupoval, a ktož by se tak nezachoval, bez viny nebude. A ktož by jeden druhému před tímto ctným právem v řeč vska- kuje, překážku činil, bez pokuty nebude; než aby jeden druhého vyslyše, každý svú potřebu volně a svobodně zpraviti mohl. A ktož by koli před tímto ctným právem co přemluvil, pokutu trpěti a na právu učiniti, pokudž mu soudem nalezeno bude, má. Jestliže by pak kdo na koho mocí před tímto ctným právem sáhl, ten hrdlo ztratiti má. A kdož by koli co skrze toto ctný právo vysoudil, buď jemu to tak pevné, vážné a stálé, jako by na svobodném trhu za hotové peníze koupil. A ktož by koli skrze toto ctné právo co prosoudil, buď jemu to tak pevno a vážno, jako by na svobodném trhu za hotové peníze prodal“. Pak dej naučení rychtáři, ať on sudí slove; a když se sudím jmenovati bude a dotázka naň jaká od koho činiti, ať odpovídá. I promluvě k němu řka: „Pane

Strana 117
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 117 sudí, podej na pány konšely, dosti-li se jest soudu zahájení stalo, či-li podle práv vašich potřebí co opraviti.“ Potom sudí do třetice tu sedíc zavolati neb promluviti má po malé chvilce jedno po druhém takto: „Má-li kto co před tímto ctným právem činiti, aby přistupovali, že páni konšelé proto sedí, chtíc jednomu každému za spra- vedlivé učiniti.“ Po druhé opět tolikéž že již čas a hodina jest, též i potřetí oc. A kteříž by předstupovati chtěli, po jednom ať přistupují, prvé se dotazujíc, jest-li právo při pokoji; dále potom: přeje-li právo přistúpiti, přeje-li potřebu pověděti? Pak když potřebu oznámí, tehdy opět ať se ptá: Přeje-li právo zase odstúpiti? A sudí na každé povědění konšelů ať se dotazuje, a zase tomu, ktož ku právu přistupuje, odpovědi ať dává. Jestli by pak kdo toho pořádku chybil, tehdy pokuta podle starobylého po- řádku, neb jakž konšelé uznají, aby od takového hned propadená položena na stůl konšeluom byla. A což by koli takových pokut bylo, to konšelé, nač se jim zdáti bude, i s rychtářem obrátiti mají. Konšelé pak počnúc od předního až do zadního, což na ně přijde, ať na to se dobře uradíc, rozvážně a pěkně každému odpovědi dávají, každej z nich zvlášť. Pakli by který pro zvláštní příčinu odpovědi dávati nemohl, tehdy přední ať za něj poví. Konšelé při soudu jak se chovati mají. A když by kterej konšel z lavice pro potřebu vstáti chtěl, tehdy se staršímu opověz, a hned zase na to místo své se navrať; pakli by zoumyslně tam prodléval, an mu toho potřeba nebyla, tehdy pokutu ať položí, tak jakž sami mezi sebú na se vloží. Jestli by pak pře jaká před ně přišla, tehdy všickni konšelé pilně ať poslú- chají; a když by k rozvažování přišlo žaloby, odporu při líčení i svědkův vedení, to pilně každý, na svou duši pamatuje, ať váží; a nedorozuomívali-li by čemu, tehdy ouředníka nechť se dotazují, kterýž tu při nich za druhým stolem s písařem seděti má. Tehdy ouředník vážně a spravedlivě má jim ke všemu radu dávati, aby vejpo- vědi spravedlivé každému a to rozumně činiti mohli. Byli-li by konšelé tak prostí, že by žádný z nich vejpovědi vynésti neuměl, tehdy mají žádost na ouředníka před stranami vložiti, aby on za ně vejpověď učinil; a když vypoví, i dotaž se jich, tak-li mu poručili oznámiti, a oni se k tomu přiznati mají. Pakli by co nesnadného bylo a zvláštní toho potřeba byla, nech by se to do posudku, totiž do dvou neděl pořád zběhlých, odložilo a stranám oznámilo, aby se v též místo zase najíti dali. Item mohlo-li by se pak co bez soudu srovnati, k tomu ouředník neb rychtá- řové ať se přičinějí; jest jistě za slušné, neb co se přátelsky narovná, o to starosti a soudu netřeba. Pakli by toho potřeba kázala a kdo žádostiv byl, nerci-li tehdy

Strana 118
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 118 ale i jindy, kolikrát by toho potřeba byla, soud se má osazovat, což by přátelsky srovnáno býti nemohlo. Item jestli by pak k volání sudího žádný se k soudu neohlašoval, tehdy sudí ať na konšely dotázku učiní: Byl-li by čas soudu odhájiti? A když by konšelé oznámili, nemajíc co činiti, že jest čas soudu a hodina odhájiti, tehdy písař nebo sudí muož promluviti takto: „Poněvadž žádný před tímto ctným právem činiti nemá, jak už mocí tento soud jest zahájen, touž mocí se zase odhajuje; protož kdož nic zde činiti nemá, muož v pokoji odjíti.“ A to před polednem řéditi se má. Při tomto soudu nejvíc o gruntovní věci se řídívá; protož má tu s sebou písař registra gruntovní i sirotčí míti, jestli by kdo peníze jaké jedni druhým kladli, aby se jim zapisovalo; pak-li by nekladli, přísně jim přikázati, aby při posudku, kterýž ve dvou nedělích po témž soudu vždycky držeti se má, pod skutečným tre- stáním kladli, a jináč jim toho nepromíjeti, aby zmatků a zpletkův skrze to při gruntích nebejvalo, a gruntové aby se čistili, peníze sirotkuom také aby se schle- dávaly [sic], a do registr pořádně to aby se zapisovalo. Item jestli by pak pro příčinu hodnú pře jaké do posudku odloženo bylo, tehdy rady obnovení do téhož posudku má zanecháno býti, až by se to prvé vy- koncžovalo.*) *) Veleslavina str. 161 opravil: vykonalo. Rady obnovení. Při tom také jest potřebí ouředníku pilnost míti, když by se rada obnoviti měla, aby lidi bohobojné, hodnověrné a ty, kteříž pravdu mluviti smějí, k tomu vyhledal, ne mordéře, loupežníky nebo jiný cizoložníky, kteříž duší svých jako nic sobě váží; neb takový, poněvadž duše své zatratiti se opovážil, což tehdy přísahu mu vydati platné jest, aň dobrovolně beze všeho přimučování takový zoumyslně třebas stokrát v hodině přísahu učiní beze vší příčiny. Důvěř se pak takovému, což na něm jest, žeť soudem svým za spravedlivé učiní, a zvlášť k komuž by nechuť jakú prvé měl. Pak pán nebo ouředník, kdož radu obnovuje, sluší mu jistě na to mysliti, aby ty vyhledal osoby, rychtáře neb konšely, tak dobře ve vsi jako v městě neb městečku, kteří by se k tomu hoditi mohli. Neb víš-li o kterým takovým ne- vážným a lehkomyslným, a dáš jej v ouřad, a on komu křivdu soudem svým učiní: tehdy rovně jako by ji sám činil, a poněvadž to skrze tebe, žes jej na ten ouřad dal, jde, musíš za to, ač nepokáješ-li se, těžký počet pánu Bohu činiti. Kde jest městečko a jest v něm lidí neb sousedův k tomu dosti, tu rychtáře i všech XII konšelův vybeř; pakli by dosti nebylo, tehdy přidej k nim některú ves- nici blíž přísedící, a tu z každé asi po II neb III konšelích vybeř, a rychtáře v každé vsi jednoho usaď; týmž způsobem při každé rychtě se zachovaje.

Strana 119
Brtvínův návod o správě lidů poddaného 1540. 119 A když se již ke dni uloženému všickni sejdú, rozkaž konšeluom starým do lavic sésti. A po soudu zahájení neohlašoval-li by se žádný k soudu, propusť je z toho ouřadu, i rychtáře také; však mají-li k tomu rozom, prve na ouředníka žádosť vložiti by měli, aby z té práce propuštěni byli. A když propuštěni budou, nechť jdou mezi obec. Tu hned ke všem učiň řeč, prve než by se rada obnovila, měl-li by kdo oč s kterou osobú s konšelů starých činiti, aby před tebú oznamovali, že slyšeti chce. Bylo-li by co takového, srovnej je. Potom předpověz všem, kdožkoli k kterému ouřadu zavolán bude, ať na svá místa jdou, žádný ničímž se nevymlúvaje, neb ta výmluva platna nebude. I rozkaž je písaři pořád čísti, najprv konšely, potom rychtáře; a hned přísaha ať se všem společně rychtářuom i konšeluom vydá v tato slova, rozkáže jim vstáti a každému dva prsty zdvihnúti: Přísaha konšelská. Přísahám pánu Bohu Stvořiteli svému a jeho milosti pánu svému i od jeho milosti ouředníku nad námi postavenému, že v tomto ouřadě (konšelé ať jmenují konšelském, a rychtáři rychtářském) jsa, ve všech věcech a k každému chci se spra- vedlivě chovati, zoumyslně žádnému svejm vědomím křivdy nečiniti, a to pro přízeň ani pro nepřízeň, pro dar ani pro nedar; při tom dobré velebiti, cti a chvály boží hleděti, a jiné k tomu vésti, zlé tupiti, totiž neřády rušiti, a v ničemž zlému prů- chodu nedávati. Tak mi pán Bůh pomahej i všickni svatí. Oznámení zvláštní rychtářuom a konšeluom, jak by se oni při týchž úřadích svých chovati měli. Dej jim naučení a rozkaž, jak se chovati mají, jiným příklad dobrý na sohě dávajíc: v krčmách, což nejméň mohú, aby bejvali, leč by toho potřeba zvláštní ká- zala; her, tancův i jiných neřádův, což by proti pánu Bohu bylo, aby nechali, a ra- ději z takových věcí jiné trestali a toho jim nedopúštěli. A kde by byly mezi lidmi jaké nesnáze nebo různice, to rychtář s konšely aby rovnali a lidi mieřili. Což sami srovnati mohú, k tomu ať se přičinějí, aby, což nejméň mohú, pánu nebo ouředníku tím zanepráždnění činili. Leč by čemu sami za dost učiniti nemohli, nebo že by kdo na nich čeho zoumyslně přestati nechtěl a před pána neb ouředníka se volal, toho žádnému aby nehájili. Také rychtářové k sousedóm, zvlášť mrhačóm nedbanlivým, aby dohlédali, je k hospodaření napomínali, a nekdy, kdož by poslechnúti nechtěl, i potrestali; kterýž by pak takový mrhač na žádné trestání nedbal, takového každého ouředníku aby oznamovali. Na sirotky a vdovy žádné těžkosti mimo spravedlivost, leč by se kto zoumyslně več dal, aby nedopouštěli, v ničemž jim křivdy nečiníc. Na žádného také aby nekříkali, než s každejm pěkně o všecko aby rozmlouvali; by pak někdo jim dosti veliké protivenství činil, žádného aby nebili, než raději do trestání

Strana 120
120 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: dali, a na radu, več by sami trefiti nemohli, k ouředníku se utíkali]. Pakli by který z vás tak se nechoval, jakž již oznámeno, buď rychtář nebo konšel, své vůle v tom užívati chtějíc, skutečného trestání vejš nad jiné takový neujde; neb úřadové ti vám jsú pro řád dobrej a ne pro neřád dáni, aby jiní z vás sobě příklad dobrej berúc, tak také činili. Item když by kolivěč rychtář pro kterého z konšelův [poslal], hned každý všeho na straně nechajíc, jíti má; neb žádný neví, jaká kdy čeho potřeba přijde, panská-li, čili vobecní neb jaká jiná, ježto někdy skrze tvé nejití spěšné mohlo by se mnoho zlého zběhnouti, a to by potom všecko na tvú hlavu přijíti mohlo, čehož se každý snadně uvarovati muože a tudy i těžkého trestání ujíti. Item zase také když by kdo pro rychtáře z příčiny ouřadu jeho pro potřebu vobecní nebo svou poslal, žádaje, aby hned šel, a on by toho zanedbal, a skrze to něco by se těžkého zběhlo, tehdy rychtář znamenitého trestání by neušel; nebo jakž k sobě, tak zase i od sebe podle povinnosti ouřadu svého každý rychtář činiti má. Protož což se vám tuto koli oznamuje a nad to více, čehož by kdy potřeba byla, pamatujíc podle přísahy vám vydané jeden každý z vás na své duše, že se tak všickni poslušně, což komu podle ouřadu jeho náleží, chovati budete, abyšte skrze to raději od pána Buoha všemohúcího odplatu dobrú vzali a jeho milostí pána svého na sebe laskavějšího nežli zuřivějšího měli, při tom mne také. Item dále pak i při soudu, jestli by kdy držán byl, jak by se chovati měli, při zahájení soudu jest o tom něco oznámeno napřed, což se jim také bedlivě pře- čísti a známiti má. Zápověď neřádův všem v vuobec a jak by se řádně chovati měli. Předkem pána Buoha aby se báli, přikázání jeho svatá plníce, ke cti a chvále jeho milosti svaté živi jsúc; čeládku svú každý k tomu aby vedli, všech neřádův, kteříž by proti pánu Buohu všemohúcímu byli, aby se vystříhali; jinému žádnému toho také nedopouštějíc, zvláště v den sváteční, jako v neděli svatú, krčmování abyšte nechali, než raději každý doma s čeládkú svú dobrodiní bož[s]ká, kteráž se nám všem skrze syna božího stala, sobě rozjímali; neb proto den sedmej k svěcení, to jest ne- děle svatá zapovědína, ne abyšte vejdúc do krčmy, tam se užrali, potom co psi za vlasy smejkali neb jinak prali nebo tancovali a hráli i jiné neřády v ten deň pro- vozovali; ježto proto pán Bůh se na nás všecky velmi hněvá i ujmu velikou při živnosti pro hříchy naše nám činiti ráčí, a tak mnozí skrze ty neřády při hospo- dářství svém štěstí žádného nemají, by pak nejvíce dělali; neb poněvadž vy za [sic] Buoha všemohúcího a za přikázání jeho svatá, jsúc stvoření jeho, málo a nic dbáte a na stvořitele svého často zapomínáte, on také se nad vámi zapomínati ráčí, a tak ani čeládky poslušné skrze to míti nemůžete.

Strana 121
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 121 Item k jeho milosti pánu svému i také ku panu ouředníku abyšte se po- slušně a poddaně chovali, v ničemž se neprotivíc. A poplatky kdy jaké spravedlivě při kterém času dávati máte, ty abyšte dávali, toho sobě do jiného času neodklá- dajíc. Rychtářové všickni vždycky tejden před svatým Jiřím neb před svatým Havlem se všemi lidmi, každý s sebú ourok majíc, abyšte nahoře bejvali, ourok dávali, ni- čímž se na ten čas vymlouvajíc [sic]; pakli by se toho nestávalo, tehdy předkem rychtář, potom jiní takoví neposlušní skutečně trestáni bejvati budou. Item rychtáře i konšelův abyšte poslušni byli, uctivě se k nim zachovali. Zvláště se vám pak přikazuje, když by se dohromady volalo, všeho na straně ne- chajíc, hned abyšte se scházeli, a tu sejdúc se, což potřebného jest, abyšte jednali a rovnali, vád a hadrunkův mezi sebú nechajíc. Pakli by kto vejtržnej se takovej mezi vámi nacházel, do hromady že by choditi zanedbával, než když by se mu zdálo, anebo rozbroje mezi vámi činíval, takového rychtáři hned treskci; pakli by na tvé trestání málo dbal, tehdy panu ouředníku ať jest ten hned oznámen, přiveda jej, ry- chtáři, nahoru s sebú. Item viděl-li by ktožkoli z vás, že by se od kohožkoli jeho milosti pánu škoda jaká dála při rybnících na rybách, na poli při vobilí, buď také na lesích, při řece, též na potocích, neb kdežkoli jinde na něčem jiném, a toho by ten vida za- mlčel, škodě panské se dívaje též i sousedské, a pokřiku by neudělal, nebo panu ouředníku, byl-li by ten zloděj domácí, jeho neoznámil neb rychtáři: tehdy takovému přičteno to bude, jako by též krádež sám činil, a skrze to velikého trestání každý takový neujde. Item pošel-li by kdy jaký pokřik, že by jaké lotry honili, tehdy každý všeho nechaje, hned hoň; neb kdyby kdo zoumyslně doma zůstal a honiti nechtěl, mohla by na takového těžkost znamenitá podlezř ízení zemského přijíti, kteréž by se nenadál. Item každý kdož na gruntu sedí, živnosti hleď, jakž na to náleží, aby ne- mrhal, jako koní neb klisen, mimo potřebu svú, též dobytka žádného, buď vobilí neb čehožkoli jiného aby nerozprodával; rolí nebo luk bez povolení pana ouředníka žádný neprodávej ani rozízlastavuj, a to proto, tím gruntové aby nehynuli a poplat- kové jeho milosti pánu aby vycházeti mohli; rychtář i konšelé v každé vsi toho pilně abyšte šetřili, jestli by který takový mrhač a nedbanlivý mezi vámi byl, kaž- dého hned panu ouředníku abyšte oznamovali, a žádnému takového mrhání abyšte nedopouštěli, ač chcete se skrze to trestání uvarovati, než raději k tomu je napo- mínati, grunty ať opravují, rolí, když čemu čas, ať voří, a v čas, co na kterú stranu sluší, zasívají, koní neb klisen ať nehuntují, a dobytků což nejvíc mohú ať přisazují a chovají. Sen ani votav neprodávejte, též píce jiné, ale raději tím víc dobytků cho- vajte, neb lepší užitek míti toho budete. A tak při všem hospodářství se správně mějte, a to pod pokutú a skutečným trestáním.

Strana 122
122 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Item konopí nebo lnu, to se vám přísně přikazuje, abyšte žádný doma ne- sušili, než někde při lázni raději sobě připravě, tam to sušte vně a ne doma. Item též také doma toho šetřte a vohně pilni buďte, abyšte sobě sami škody tím ani jiným nečinili, neb skrze to i vo hrdlo mohl by někdo přijíti. Item mezníky žádný, kdež který od starodávna jest, nehýbej, to se pod hrdlem přikazuje. Item stezek neb cest neobyčejných přes pole ani přes louky neb jinde, což by na škodu druhému býti mělo, sobě nezarážejte. Item psy kteří chováte, ty ve dne vždycky važte, a to pro příhody roz- ličné, zvláště po polích a lesích aby neběhali a škody jeho milosti pánu na zvěři tím nečinili. Item myslivosti všelijaké všem se také zapovídají, a to pod hrdla ztracením. Item bez povolení pana ouředníka žádný za žádného, zvlášť na cizí panství, v sliby a v rukojemství aby se nedávali, pro záhubu svou i dítek svých, neb skrze to mnozí o živnost přichází [sic]. Item dlužníci všichni, co kdo komu dlužen jest, dluhy plaťte, a v čas se na- rovnávejte; neb půjdú-li žaloby skrze ty a takové dluhy na koho, trestáni a věři- teluom svejm vydáváni budete, neb na jiné skrze takové těžkosti se dopouštěti nebudou. Item jestli by kdo clo, kde se vybírá, zoumyslně projel, a celnej pokřik aneb kdo jinej skrze to učinil, tehdy hned všeho na straně nechajíc, hoňte, a takového každého i s nákladem na právo přiveďte, a rychtář nahoru hned věděti dej. Item peníze gruntovní nebo sirotčí kdož klásti mají, při posudku konečně všickni na právě abyšte kladli, to se vám skutečně přikazuje; pakli toho kdo ne- učiní, bez milosti hned takový trestán bude, a proto bez odtahu položiti musí; toho se jináč nenadějte. Což se krčem dotýče. Tu se pak obzvláštně a přísně každému krčmáři přikazuje, abyšte ctnostně živi byli a čeládku svú k témuž vedli, a neřádův bez vejminky žádných abyšte u sebe nedopouštěli. Neb krčmář žádný na tom se nezastavuj a víry té neměj, aby skrze neřády, jako hry, tanec, freje neb jiné rozpustilosti kdo sobě statek měl jaký dobyti, poněvadž Bůh toho nenávidí; a tomu se na mnohých rozuměti muože, kteří takovým způsobem chtějí obohatnúti, že spíš nic než něco mívají, a někdy také od pána Boha k velikému trestání přicházejí, že toho, což tak hamižně na lidech do- bývají, málem požívají. Protož žen běhlejch nebo neřádných takových abyšte u sebe nechovali ani jich trpěli. Též také zlodějstva ani povalečův žádných u sebe netrpte, ani jich čím, jako jídlem neb pitím, fedrujte, neb ty a takový ženy i muži k veliké záhubě jiným a k škodě nenabyté všudy bejvají. Nechtějí-li rukama svýma živnosti

Strana 123
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 123 sobě dobývati, nechť jinde, tu kde jich trpěti chtějí, živnosti své svým nekřesťan- ským způsobem sobě dobývají. Než z vás žádný s nimi, což nejméň můžte, činiti mějte. Pakli by kto proti této vůli jeho milosti páně se jináč choval, bude se tomu moci rozuměti, že jich nekřesťanskému obcování jest náchylen, ježto takovému každému k jeho veliké těžkosti bejti muože, když se to na něj zví. Item za piva se u sladovníkův mnoho nedlužte, abyšte skrze to k těžkosti a k trestání nepřicházeli. Item také žádnému piva ven z domu ani v domě nevěřte. Rychtářuom se rozkazuje, jestli by krčmáři nebo krčmářky takovým způsobem na koho žalovali, aby na žádným nic dopomáháno nebylo, a k tomu ještě krčmář skrze takové ne- poslušenství od rychtáře aby trestán byl. Však proto krčmář muož šenk vésti, jiným křivdy tím nečině a při tom se spravedlivě chovaje, ač bude-li se pána Boha báti, přikázání jeho svaté hleděti ostříhati; neb pán Buch takového každého, kdož se ho bojí, spíš hledí živností opatřiti, nežli toho, který zaň nic netbá, ktož tu víru k jeho milosti svaté má. A tak každý z vás hleďte dobře živi na světě bejti, jeden druhému v ničemž křivdy ani protivenství žádného zoumyslně nečiniti, ač chcete-li se předkem od pána Boha všemohúcího skrze jeho milosti pána svého ouředníky jeho trestání i rozličných těžkostí vyvarovati, a potom na onom světě věčně za to neodbývati. Však tomu všickni rozuomíte, že vůle tato jeho milosti pána a tyto zápovědi pro nic jiného se nedělají, nežli pro vaše dobré, aby jeho milosti pánu ku potěšení a vám ke všemu dobrému rozmnožení, na potomní časy i vašim dětem býti mohlo. O posudku, kterýž se po soudu ve dvou nedělích držeti má. Když čas přijde, a posudek se držeti má, tu, co jest se při soudu nedo- rovnalo, ať se rovnává, jako nejvíc o peníze gruntovní a sirotčí, na tom aby se pilně posedalo a do registr, kdo co komu a zač klade, aby se pořádně zapisovalo, aby o to mezi lidmi na potomní časy žádných hadrunkův nebývalo. A jak se co komu zapíše, tak se jim to hned zase přečítá, aby lidé věděli, co tam zapsáno mají. Však proto rabuše mezi sebú nechť mívají, a když kdo co komu dá, to hned před ouředníkem ať sobě zase zřezají, aby rabuše se s registry trefovati mohly. Item peníze sirotčí všecky, jakž o tom v zprávě hejtmanově jest oznámeno, ať se hned do truhlice schovávají, a potom zas zapečetují. Kostelníkuov obnovení. Při tom času při posudku mají se i kostelníci obnoviti, a k tomu vybrati ty osoby s radou osadních, kteříž by se hoditi mohli a klenotův těch aby se jim duověřilo, a tak tím pořádkem to zřéditi, jakž o tom v zprávě hejtmanově napřed

Strana 124
124 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jest již oznámeno. A tím způsobem i přísaha kostelníkuom jako konšeluom vydati se muože, jedno ouřad kostelnickej ať se jmenuje; leč by z konšelův kostelníky vybrati chtěli neb vybrali, těm toliko oznámiti, že se jim toho ouřadu na přísahu jich, kteréž k ouřadu konšelskému učinili, svěřuje. Item prvé než se kostelníci obnoví, pořádně od starých ať se počet přijme. Nejprv klenoty jaké k sobě přijali, ty zase novým kostelníkuom aby postoupili; a jiné přijmy a vydání peněžité ať ukáží, co jsú od koho aneb zač přijímali, a zase komu zač jsú vydávali. Zůstane-li co za nimi, to hned ať položí, a do jiného času ať neodkládají. Rozdíl pátý. Opačení krátce ouřadu*), jak všudy ke všemu dohlédati má. Předkem kráčeje ve všech ctnostech, má ku příkladu všem jiným býti, aby někdo neřekl: ouředník chce mně [sic] z toho trestati a sám to činí. Protož v přední stránce maje připomenutí dosti potřebné, muož z toho, kdo by chtěl křesťanem býti a ouředníkem, jakž by náleželo, naučení vzíti, a kohož by koli pod svú správú měl, k témuž vésti, ač nebude-li chtieti těžkého počtu pánu Bohu z toho činiti a potom věčně, ač nepokál-li by se za to, odbývati. Při tom bedlivosť míti, aby správce du- chovní ti, kteříž by křesťanského obcování byli,**) lidu v pravdě slovo boží v místech těch, kdež od starodávna vyměřeno a ustaveno, oznamovali a po cestě upřímně k spasení je vedli; neb jest křesťanuom toho nejpotřebněji, abychom přede všemi věcmi nejprv hledali království božího a spravedlnosti jeho, chceme-li, aby nám všecky jiné věci od pána Boha byly přidány. Potom pak teprv k čeládce na zámku, jako do spižírny, do kuchyně, do pekárny, do kovárny i do sladovny dohlédati, a na vobročníka, řezníka i myslivce, též na ponocné a vrátné a tak i na jiné nezapomínati. Též také do dvorův tím častěji k šafáři, k šafářce i k jiné všelijaké čeládce všudy a ke všemu přihlédati, aby čeho hleděti a co dělati mají, dělali, daremných věcí a vád mezi sebú nechajíc, aby se jim, kdož se k dílu zjednali, daremně jísti, píti, peněz také nedávalo, než aby každý své mzdy, jakž na to sluší, zasluhoval, nikdyž nic zoumyslně nezane- dbával; a byl-li by kde v čem jaký nedostatek v kuchyni, v špižírnách, ve sklepích neb ve dvořích, kdež kdo čím vládne, ať v čas oznamují, aby potřeby ty jednal, aby nikdá o nic křiku nebejvalo, a komu kde jak sluší jísti a jakž náleží v čas uložený, aby při tom zůstati mohli, ať se dává píti také podle náležitosti; zvlášť časem letním aby se všecko časně jedno za druhým řídilo a jednalo, raději aby se *) Lépe by bylo: ouředníku, jakž stojí v nadpise rozdílu pátého při počátku druhé stránky. — **) Zde v prvním tisku následuje spojka a, která vadí.

Strana 125
Brtvínův návod o správě lidu poddaného 1540. 125 jim pivo a ne vocet dávalo. A když čeládka oupravu svú, zvláště dělná, míti bude, tehdy se jim také volněji rozkazovati muože. Potom přihlédati k nim podle uložení, pacholci koňuom tažným nebo klisnám tak-li vobrok dávají a jich hlédají, jakž na to náleží; též šafářka s dívkami dobytku všelijakému aby oupravu činila, pokudž kde potřeba káže, buď o mléčném neb jiných věcech, ať toho pilna jest, a neřádův žádných dívkám ať nedopouští, nad tím ať zvláštní pilnost má. Více šafář, když sena neb votavy, buď všecka obilí s polí se klidí, ať toho pilen jest, aby se klidilo, jakž na to náleží, a škoda žádná ať se na tom nedělá. Též do stodol když se klidí, pacholci koňuom ať snopův ne- roznášejí a škody na tom nedělají, poněvadž jim co jiného dávati mají. Též také podle předního oznámení ať všecko všudy zapisovati dadí, aby potom šafář z ni- čehož vejmluvy neměl, kdyby se jaká škoda na čem stala. Vozy, pluhy, brány i jiné potřebné věci, když se toho čeho nepotřebuje, ať se pěkně do sucha schovává; však to všecko šafář ať sepsané má. Hnojové také v čas ať na pole ven [se] vozí, a od koní i od dobytka ať se také často kydá. Dříví ku palivu zimním časem aby se ho s potřebu navožovalo. Byla-li by toho také zvláštní potřeba, bez čehož by býti nemohlo, aby se kde, buď na zámku neb ve dvoře, stavení opatrovati mělo nebo co znovu staveti, všelijaké potřeby, což k tomu by náleželo, aby se v zimě všeho navezlo koňmi domácími, lidé těmi věcmi aby obtěžováni nebyli; neb jest to veliká nespravedlnost, leč by na kom dobrovolně co obdržeti mohl. Pak-li by kdo z peněz forovati chtěl, tehdy což slušného, smluvě s ním, zaplať mu, sic jináč budeš těžce proti pánu Bohu hřešiti. Byla-li by také kde místa jaká k vinici, štěpnici nebo šafránici, a toho by prvé kde při kterém zámku nebylo, tehdy zjednaje k tomu ty lidi, kdož s tím za- cházeti umějí, nechť se pomalu rozdělává. O rybnících sluší také bedlivost a péči zvláštní míti, aby se [nedála] nikdež žádná škoda na rybnících, na hrázích, na splavích neb jinde, a zvlášť také na rybách buď vodami velikými, a ryby proti vodě ven aby nešly, buď také někdo aby jich ne- kradl, zvlášť v letě, když [k] krajům jdou aneb se trou; též také na vazbách nebo jiném nádobí rybničném, toho všeho ať se šetří, zvlášť když se pak loví, jest o tom napřed dosti oznámeno, ježto se jím, kdož chce bedlivejm bejti, má zpraviti. A tak ouředník maje již čeládku po své vůli zpravenú a navedenú, na zámku i ve dvoře, a zdáloť by se, že již jako po šnóře všudy všecko jde a dobře se spra- vuje: proto ty v tom gruntovně na žádného nespoléhej, byť pak třebas někdy bratr tvůj za tebe dohlédal, poněvadž ty pánu svému z toho ze všeho, a ne jiný za tebe, počet činiti máš; ale když můžeš sám, což nejčastěji dohlédati a všudy do všech koutův přihlédej, aby na to leže na luoži, nemyslil, všudy-li se tak dělá a opatruje, jakž na to náleží, čili nic. Než dohlédna sám, aby potom volněji mohl spáti; neb

Strana 126
126 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: žádný nevěří leč ten, kdož toho prvé skussil, jak jest těžká věc z toho ze všeho kdož čím vládne, počet pánu svému činiti, a zvlášť když se počtové rozumně a be- dlivě přijímají. Ještě na lidi poddané také nesluší zapomínati, ale k nim a mezi ně tím častěji dohlédati, jsú-li kde mezi nimi jací hospodáři nedbanlivý, mrhači, vožralci, hráči, lotři nebo lotrův fedrovníci, krčmáři neřády u sebe dopouštějíce, živnosti své pro lotrovství opouštějíce, těm a takovým toho nijakž netrpěti, ale je trestati, jakž na to náleží, nechtěl-li by po přátelském napomínání sám toho dobrovolně takový přestati, a raději s volí páně pomalu takových vybývati. Rychtářuom o tom poručiti, aby bedlivost zvláštní měli, a takové pěknú řečí od takových věcí odvozovali. Ne- chtěli-li by uposlechnouti, ať o tom oznamují. Také vád a nevolí mezi sousedy, též ženami jich ať nebývá; pakli by kdo takový byl, ať se trescí, v ničemž neslušném aby se jim vůle nepouštěla. Peníze ouroční neb jiné poplatky, když čas přijde, ať nahoru nesú a dávají, a což muožeš, dluhův na nich nenechávej, neb jest to ku veliké škodě pánu i lidem; nebo kdyžť tehdy málo dáti nemuož, kterak potom víc dá? Leč by toho nějaká příčina zvláštní byla. A byť se pak všecko mělo tuto opakovati, jakž toho potřeba káže, mně se zdá, že by zbyteční věc byla, poněvadž napřed všecko obšírněji máš. Jestliť by se pak čeho tuto nedostávalo nebo napřed, věřímť, že mi za zlé míti nebudeš, poněvadž se knížka tato jakž za gruntovní zprávu těch věcí nepsala, než toliko o těch věcech za připomenutí; neb kdož se smí v takovú práci a v ten ouřad dáti, musíť mnohem víc o těch všech věcech v hlavě míti, než se tuto píše a připomíná. Nebo čeho hospodářství kde jaké a ouřad ten potřebuje, kdo o tom vypsati muože? 59. Mistra Mikuláše Černobýle krátká naučení o správě lidu poddaného na panstvích, sepsaná okolo roku 1540, tištěná 1587. Roku 1587 vyšla v Praze v tiskárně Veleslavinově kniha formátu osmerkového, kteráž má tento krátký a dlouhý titul: Hospodář. Knížka velmi užitečná, zavírajíc v sobě předně navedení života křestan- ského, jak by ti, kteříž v světě nad jinými panují, sami sebe i sobě poddané spravovati měli; potom gruntovní správu a pořádek všelijakého hospodářství, zvláště při panstvích a zbožích; potřebná pánům, kteříž veliké statky na zemi mají; vydaná vuobec před lety XLVII, a nyní

Strana 127
Mikuláše Cernobýle naučení o správě lidu poddaného 1540. 127 opět, s přidáním jiné kratší správy o témž, znovu vytlačená od M. Daniele Adama z Veleslavína. Leta Páně MDLXXXVII. Za titulním listem následuje na 9 nestránkovaných listech Veleslavinův přípis „Uro- zenému panu Janovi Labounskému z Labouně a na Klášteře Hradišti nad Jizerou, pánu a příteli mému zvláště milému.“ Jest to zároveň předmluva, ve kteréž Veleslavina zahrnuje polní hospodářství chvalami snešenými z bible a z klassiků starověkých; datována jest v Praze v pondělí den sv. Medarda „památný pro velikost vody na řece Vltavě“ (8. června) 1587, a podepsána M. Danielem Adamem z Veleslavína. K vlastnímu obsahu knihy vztahuje se v dedikační předmluvě odstavec předposlední, jenž zní takto: Za tou tedy příčinou já v této knížce spojil jsem a vydal dva traktáty o též věci, sepsaná někdy od učených a v hospodářství zběhlých mužův. První od Jana Brtvína z Ploskovic, kterýž také před lety XLVII vytištěn byl v Menším Městě Pražském skrze Bartoloměje Netolického, ale do toho času od žádného nikdá obnoven není, a lidem téměř v zapomenutí přišel. Druhý od Mistra Mikuláše Černobýle měštěnína města Žatče, kterýž, jak se mně vidí, ještě prvé nežli Brtvín některému dobrému pánu a příteli svému sepsal, ale nikdá vuobec skrze tlačení na jevo nevyšel, až teď nyní. Pán Bůh rač dáti šťastně, aby sloužil mnohým k užitku a prospěchu. Na následujících stranách 1—188 jest otištěn spis Brtvínův celý ten, z něhož čtou se vyňatky zde výše na stranách 109—126, kdež popsal jsem první vydání toho spisu z roku 1540. Otisk Veleslavinův neliší se od prvního vydání nikterak věcně, než jen slovesnými opravami a lepší úpravou typografickou; Veleslavina opravil pravopis, setřel archaismy, a některé méně podařené věty opravil slohově. Na stranách 190-259 Veleslavina otiskl spis Cernobýlův, kterýmž budeme se zabývati níže místněji. Konečně na stranách 261—270 Veleslavina otiskl traktát Husův o brání odúmrtí, týž, k jehož novějším vydáním ukázal jsem již na str. 7 při roce 1414; jest to vlastně dopis, kterýmž Hus odpovídá nejmenovanému tazateli na otázku, může-li pán bez hříchu bráti odúmrť čili statek po poddaném svém, jenž by zemřel bez posledního pořízení a bez nejbližších pří- buzných, kteří by po něm mohli děditi. Hus k té otázce odpovídá záporně, že není radno bráti odúmrti, neb jest to nebezpečné spáse duše; též radil Hus, když pán soudí nad pod- danými, aby jim neukládal pokut ve svůj prospěch. Veleslavina dal tomu dopisu nápis: „Traktát o odúmrtí, písmo přivodí Mistr Jan. Hus.“ Při tom obnovil jazyk Husův a uniformoval pra- vopis na ten spůsob, jaký vůbec nachází se v českých knihách vydávaných Veleslavinou. — Pod traktátem Husovým Veleslavína oznámil opět svou tiskařskou firmu s letopočtem 1587, a na následujícím posledním listě vytiskl svůj znak, na němž se spatřuje Pegasus. Zde nám jde jenom o Černobýlův spis, jejž Veleslavina vytiskl na druhém místě celé sbírky, kteréž dal krátký název Hospodář. Celý nadpis díla Černobýlova, tištěný na straně 190, zní takto: Jiná kratší správa, jednomu každému pánu velmi užitečná, kterak statek svůj i úře- dníky své říditi, spravovati a k nim dohlédati má; též také úředník, počnouc od hejtmana, kterýž k úředníkům dohlédá, purkrabě, podpurkrabě, písař, kuchmistr, klíčník, šafář, a tak všelijací úředníci, kteříž co na práci a v moci své mají, kterak se jeden každý při svém úřadě zachovati má, a jak k takovým menším úředníkům i k lidem po panství a k sirotkům vyšší z povinnosti dohlédati mají. To vše pořád v této knížce sepsáno najdeš. Sepsaná někdy od Mikuláše Cernobýle, měštěnína a senatora města Žatče.

Strana 128
128 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Mikuláš Černobýl, jenž po latinsku psal se Artemisius, narodil se v Žatči r. 1495 nebo 1496; studoval v cizině, nejspíš ve Wittenberce; vrátiv se s titulem mistrským domů, vyučoval mládež; potom oženiv se bohatě, stal se ve své otčině Žatči písařem radním, později konšelem i primatorem, a zemřel v Žatči 14. února 1556. Co ví se o běhu jeho života, sebral posledně Jireček a vytiskl v Rukověti I. 138 i s odkazy na prameny; nověji ve Win- terově Kulturním obraze měst II. 717 k tomu přibyla zpráva o vystoupení Černobýlově z kon- šelství 1533. Pešina (Phosph. sept. 674) měl u sebe nějaké historické dílo, psané vlastní rukou Černobýlovou roku 1538, o němž od té doby se neví. Kdy Černobýl psal o hospo- dářství, nedovídáme se odnikud na jisto. Veleslavina vydávaje r. 1587 to dílko poprvé z ru- kopisu, vyslovil zdání, že Černobýl psal je dříve (ještě prvé) nežli Brtvín, tedy před rokem 1540, kdy spis Brtvínův vyšel na světlo tiskem. Na čem Veleslavina toto mínění své zakládal, nepověděl. Přítomné vyňatky ze spisu Černobýlova klademe nikoli před Brtvína, nýbrž po Brtvínovi, jednak proto, abychom setrvali při pořádku, jehož se přidržel Veleslavina ve svém vydání obou hospodářských knih, jednak také proto, že spisek Černobýlův nezachoval se nám ve své prvotní spůsobě, jak vyšel z péra svého původce, nýbrž toliko v otisku Veleslavinově z roku 1587, tedy v podobě obnovené. Neníť pochyby, že Veleslavina opravil spis Černobýlův pro svou tiskárnu podobně, jak jsme to shledali při jeho vydání spisu Brtvínova i traktátu Husova. Srovnáváme-li oba hospodářské spisy mezi sebou, shledáme, že Černobýl psal o témž, o čem i Brtvín, ale způsob Černobýlův jest vesměs kratší, než Brtvínův, a nenalezáme u něho žádného křesťanského napomínání k životu pobožnému a cnostnému, jemuž Brtvín věnoval přední stránku svého díla i leckterý odstavec ve stránce druhé. Na místě toho jsou u Černo- býle jen nemnohé krátké předpisy a rady o vlastnostech potřebných hospodářovi, čerpané hlavně z rozumu a z praktické zkušenosti. Postup a rozvržení jest u Černobýle skoro takové, jako u Brtvína: oba píší, co má činiti pán, pak co hejtman, dále co purkrabí a jiní nižší úředníci a služebníci panští při hospodářství panském i při správě lidu poddaného; rady je- dnoho i druhého ve všech těch směrech mají asi týž smysl. Podoba jest taková, že láká po- kládati spis Černobýlův za volný výtah ze spisu Brtvínova, čemuž však na odpor se staví ne- dostatek shod slovných. Černobýl a Brtvín, i když vyslovují stejnou radu, činí to každý ji- nými slovy. Shody věcné mezi nimi mají nejspíš původ svůj v tom, že oba abstrahovali svoje pravidla ze skutečného hospodářského života, tak jak za jejich času v Čechách opravdu byl a jak oni oba dva to vše ze své zkušenosti znali. Černobýl seznámil se s obvyklým hospo- dařením na velkých statcích nepochybně jakožto primator města Žatče; neboť dle obyčeje v 16. století primator čili první konšel, jenž po dosazení nové rady byl první měsíc purk- mistrem, podržel hospodářskou správu města v rukou svých po celý rok, co ostatní konšelé střídali se po něm v purkmistrovství; a obec Žatecká za jeho věku vládla mnohými vesnicemi a dvory, o něž ovšem roku 1547 zase přišla (Rezkův výčet jich čte se v Památkách arch. X. 457, XII. 170). Dlužno však pamatovati, že předpisy Černobýlovy, tak jako ani Brtvínovy, nejsou prostým věrným popisem řádů platných na jednom určitém panství, nýbrž jsou toliko průřezným obrazem toho, co na panstvích v Čechách vůbec platilo za pravidlo anebo dle mí- nění dobrých hospodářů platiti mělo. Jedinou podrobnost jsem našel, ve které rada Černobýlova nesrovnává se s radou Brtvínovou a jí přímo odporuje. Jest ta neshoda nemálo charakteristická, ale osvětluje více rozdílné povahy těch dvou mužů, nežli skutečný obyčej tehdáž v Čechách panující. Brtvín hned v prvním rozdíle přední své stránky dovozuje obšírně důvody náboženskými, že kaž-

Strana 129
Mikuláše Černobýle naučení o správě lidu poddaného 1540. 129 dému, kdožkoli by chtěl v jaké hospodářství se dáti (a rozumí to na pána i na úředníky), jest nejlépe, aby manželku měl. Černobýl však, kdež začíná vykládati o žádoucích vlastnostech úředníka (str. 201), především upozorňuje na mnohý zisk, jenž pánovi z toho pojde, když úředník jeho bude samoten, to jest neženatý, i vypočítává několikerou škodu, kterou pánovi způsobuje žena úředníkova. Podobá se, že Černobýl držel se v tom tvrdé zásady, kterou Brtvín z důvodů náboženských zavrhoval, jakoby správa panství měla se nésti výhradně za jediným účelem, aby totiž panství vyneslo pánovi co nejvíce důchodů. V tom ohledu Černobýl nestál na stanovisku tak ušlechtilém, jako jeho vrstevník Brtvín, u něhož všude proráží oprav- dové křesťanské přesvědčení. Ke cti Černobýlově možno však uvésti, že i on radí zacházeti s lidmi milosrdně, především z rozumného sobectví, ale také z čáky pomoci boží (str. 192). K označení obsahu spisu Černobýlova uvedu nadpisy všech článků, které se v něm nacházejí. Jsou tyto: Pánu toto náleží (str. 191, t. j. o vlastnostech, jaké má míti pán, a co má dělati), počet s úředníky (str. 194), úředník jaký (býti má, str. 201), kupování s užitkem (205, kdy kde co má se kupovati pro hospodářství panské), správa hejtmanova (208, co má hejtman dělati), správa purkrabí, co v svém úřadě za práci má (216), o podací kostelním (224), o lesích, mýtech aneb clu (224), o pustotinách (225), o rybnících (226), dobytkové (228), obilé (229), obuv čeledi panské (230), hospodařování (230), o registřích sirotčích (231), písařova správa (232), správa šafářova (236), úřad kuchmistra (240), správa kuchařova (241), klíčník (242), pekař (243), sladovník (243), obročník (244), správa fišmeistrova (245), správa velmi užitečná (250, kterak volové, ovce i jiný dobytek a drůbež má se kupovati, krmiti a speněžo- vati), víno ke dvoru (259 k potřebě v domácnosti panské). Na konci stojí poznámka Vele- slavinova: „Až potud správa o hospodářství od M. Mikuláše Černobýle sepsaná.“ Otiskujeme zde ty částky, které se týkají panské správy lidu poddaného, a ne toliko úředníků a hospodářství panského. Správa hejtmanova. Ve vydání Veleslavinově stojí na stranách 208—216. [Str. 209] Hejtman všecky lidi po všem panství a zboží má řéditi, k zámkům i ke všemu dohlédati a všudy všecky nedostatky opatřiti a zahnati, lidi souditi, je- jich dvory kmecí po všech zbožích spraviti, obchody a živnosti jich přehlednouti, a kterýž se pro hloupost živiti nemůže aneb neumí, toho naučiti, navésti a založiti. Má se také pilně ptáti na grunty pusté, kudy to přišlo, že jsou spustly, že snad na purgkrechtu závady, aneb lepší louky a dědiny odprodány, a na horších celý úrok zůstal, aneb snad sirotci někteří odtud někde těží, aneb sedlák zběhl a za jiným pánem se osadil. Na to na všecko má se gruntovně zeptati, proč to jest, a kudy ti nedostatkové přišli, sobě zaznamenati, a na to bedlivě mysliti, kterak by ten nedostatek napraven býti mohl. [210] Též vidí-li hejtman, ano sedlák stavení opouští, má ho zavolati a vy- rozuměti z jeho zprávy, z neumění-li aneb hlouposti čili z nedbanlivosti se to děje: a jakž tomu vyrozumí, tak se k němu zachovej. Jestli z neumění a hlúposti zle hospodaří, naprav ho pěknou řečí; pakli z nedostatku, nakup ovec a dej mu z po-

Strana 130
130 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: lovice chovati, on sobě pomuože, a tak na obě straně zisk a užitek toho míti budete; aneb pusť mu krávu z užitku, aneb tele též z užitku, a tak mu se pomuože. A toť jest i záduší veliké: neb oni nás živí, a my zase též je věrně a spravedlivě, křivdy jim nečiníc, spravovati máme. Neb i taková nepravost vždycky na pomstu volá. Krčmy ve vsech, kdež bez nich býti muože, ať nejsou. Neb to jest chudých lidí lichva i vepsení, a tudy mnozí gruntové scházejí, když to, což by spravedlivě pánu dáti měli, krčmáři z nich vydrou a to jim poberou. [211] Též má hejtman všecka sirotčí registra v své moci míti. A když kdo z poddaných umře, nechť dá všecken statek jeho sepsati, i všecky nábytky a svršky, i také dluhy, a kdo jsou ti sirotci a jací jsú, kterak jim říkají a kde přebývají. A to ať jest pořádně z každé vsi obzvláštně popsáno. Také jest-li jim kdo co dlužen, a vezme-li se co odtud na zámek k ruce pánu, ježto by to potomně pán zaplatiti měl, to vše pořádně pro budoucí věci a paměť zapisovati, aby těm sirotkům, když by k letům přišli, nic neušlo; jakož se to obšírněji v správě purkrabově položí, jak se sirotčí věci a sirotci řéditi a opatrovati mají. Má také hejtman každého sirotka, když by toho potřeba byla, dobývati, buď on kdežkoli; pakli by sám toho dovésti nemohl, má to na pána vznésti a pánu o všem oznámiti, aby pán o něho stál. [212] Všecky grunty hejtman měj v registřích popsané, na kterém gruntu kdo sedí, a od koho jaký zmatek. Neb se gruntové prodávají na roky, a zase na roky se platí. A protož takové placení má býti před purkrabím aneb před hejt- manem, tak aby panští gruntové vždycky svobodni byli. [213] Hejtman lidem páně proti lidem z cizího panství má hřbet držeti podle jejich spravedlnosti, a v ničemž jich neopouštěti, ale jim všeho spravedlivého dopomáhati; též ode všech lidí pře jejich vésti, rukojemství i všecky vězně k ruce páně přijí- mati, i všecku popravu nad vězni mocí páně rozkázati činiti, jakožto držitel místa panského. [215] Přinesl-li by kdo jaké pocty purkrabí aneb jinému, takové pocty má hejtman pánu donésti: nebo lidé nedávají poct, než pro přímluvu ku pánu. A protož mají se úředníci přimlouvati, i pocty bez škody pána svého, však k ruce panské, přijímati. Nebo druhdy pocta nestane za zlatý, avšak když se na ni úředník neroz- myslně utrhne, muože pánu znamenitě uškoditi. Pročež sluší tuto více na svou dobrou čest pomněti, nežli na ten malý zisk mysliti: nebo sobě tím málo pomůžeš, a pánu převelmi uškodíš. Ani hejtman tedy ani purkrabě ani úředník nemají od lidí sobě k ruce poct přijímati, ani k svému užitku bez páně vuole obraceti. Pakli by kdo bral a pánu o tom neoznámil, rovně jest, jakoby to ukradl.

Strana 131
Mikuláše Černobýle naučení o správě lidu poddaného 1540. 131. Správa purkrabí, co v svém úřadě za práci má. Ve vydání Veleslavinově na str. 216—223. [221] Purkrabě, což bude moci nejdříve po uvázání se v úřad, aby s písařem po všem panství sjeli, a kterak kdo z lidí a kde sedí, opatřili, a opouští-li který stavení, aby mu cíl a čas, jakž by uznáno bylo, uložili, v tom času aby to opravil. Pakli by toho zúmyslně zanedbal, ať jest ihned skutečně trestán, a na to třebas aby se registřík udělal. [222] Jestliže by který dědinu opouštěl a oulehlí ležeti nechal, aneb louky sobě zarosťovati dal a za času neklidil, každého takového hned trestati; nechtěl-li by se polepšiti, nechť prodá a grunt lepším hospodářem osadí, aby podlé sebe jiných nekazil. Též také kdož by mohli více dobytka chovati, než ho prvé mají, aby sobě přikupovali a osazovali pod trestáním. Potom po čtvrti letě, nebylo-li by prvé, opět mezi ně jeti, a v těch výš psaných věcech je přehlédnouti, a kdož by se podlé uložení a rozkázání v které věci tak nezachoval, toho žádnému netrpěti, než vazbou a trochu hladem (lépe mi se zdá, nežli jakou jinou pokutou) potrestati, a pánu o tom o všem zprávu učiniti a ukázati, jaks nařídil. Sluší se i na to s pilností ptáti, zastavil-li jest kdo cožkoli komužkoli od gruntu svého, buď louku aneb dědinu, aby v času uloženém vyplatil; a hned tu přísně přikázati, aby žádný nic nezastavoval ani od gruntu neodprodával bez vůle páně pod trestáním. Pakli by kdo, věda o té zápovědi, komu co nač půjčil, ten aby bez toho byl, a k tomu trestán. Neb tudy gruntové pustnou a lidé chudnou. [223] Krčmáři aby u sebe žádných neřádův nedopouštěli, ani hry přes zá- pověď, zlodějstva aby nepřechovávali, a zvláště od čeledi panské i od jiných aby kradených věcí nepřijímali, a ničímž lotrův nefedrovali. Také od koho by jaká piva brali, aby platili, dluhův na sobě nezadržovali, aby jiní pro ně hyndrováni nebyli. Ano i do měst aby se psalo, aby takovým zvlášť nedbanlivým přes jednu kopu grošů více nic nevěřili. Pakli by kdo více věřil, to na své právo a na svou škodu čiň. Lidem bez odtahu konce spravedlivě ať činí, aby lidé skrze odkládání ne- chudli a svého nemeškali. Purgkrabě od lidí poct žádných nebeř, jakž o tom v hejtmanově zprávě šíř oznámeno. Též viny aneb pokuty, jestli by se od koho vzaly, ty aby se při počtu jmenovaly a pánu ukázaly. Lidí žádných z gruntův bez vuole páně aby nepropouštěl ani vyhošťoval: neb to samému pánu náleží. Též trhův ani frejmarkův bez vuole páně nedopouštěj.

Strana 132
132 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské O podací kostelním. [224] Kdež by podací kostelní bylo, pánu náležející, k tomu úředník aby dohlédal, a počet od kostelníkův přijímal; a jestliže by platové jacížkoli kostelní nevycházeli a se zadržovali, k tomu aby jim dopomáhal. Bylo-li by potřebí kostelníky změniti, s radou osadních a faráře aby změnil. Kostelův aby neopouštěli ani far také. A zvláště k klenotům kostelním sluší pilně přihlédati, aby se nedbanlivostí nic neztratilo; pakli by co kostelníky aneb farářem scházelo, zvlášť kdyby farář ožralec, frejíř aneb jinak neřádný byl a tudy osadním něco obmeškával, to na pána vznášeti jest věc pobožná. O lesích a mýtech aneb clu. Krátký předpis o dozoru ku panským lesům a mýtům jest ve vydání Veleslavinově na str. 224. K tomu při- pojeno jest naučení o cestách: [225] Kdež by zlé cesty byly, kudy formané s náklady jedou, ty sluší v čas opravovati, poněvadž se odtud béře, aby lidé skrze to škod nebrali. Neb i spíše tudy lidé pojedou, když cesta spravena bude, ano i lepší užitek pán z toho míti bude. Protož sluší na to úředníku pamatovati, aby pán jeho skrze to posměchu a po- mlúvání po straně od lidí neměl. O pustotinách. [225] Kdež se koli louky i po pustotinách prodávají, i na ty sluší vyjížděti, jestliže kde co potřebí vyplaniti, rozšířiti, ohraditi, struhy vymetati oc, a může-li i dráže prodati a užiti. [226] Též také i dědiny po pustinách mohly-li by se osazovati, aby se na to lidem lhůty dávaly, a pomoci něco k živnosti přidadouc, i dříví k stavení dáti se jim má. I také kterak se najímá, všecko to aby se opatřilo a k užitku přivedlo. [231] Když by který sirotek dorostl, aby o něm vědomost byla, kde jest. A když by se on osaditi chtěl a ona vdáti, tedy s volí pána, pokudž by co na téhož sirotka přišlo, aby se vyhledalo a vydalo. A tak se panství bude moci osazovati, když se sirotci nerozběhnou a statkův jim nerozberou. I stane se jim dobře, že se to opatřilo. Než v každé rychtě ať truhlici obecní k chování sirotčích peněz mají, a touž truhlici ať má někdo hodnověrný, a klíček od ní někdo jiný ať chová, a úředník ať ji svým sekrétem pečetí, a bez jeho vědomosti žádný neotvírá. [232] Jestliže by také jaké odúmrti na pána připadly, ty se také najdou, aneb k záduší obrátí, však vždy s dožádáním vuole páně. A tak konečně ta opa- trnost bude pobožná i prospěšná, když se všecko takovými pamětmi říditi bude.

Strana 133
z let 1540—1543. 133 Což se pak koli při kterém úřadu kdy zřídí, potom úředník s písařem s těmi registry ku pánu přijdouc, zpraví pána o tom o všem, dadouc mu registra hlavní i správní sirotčí, kteráž o toho času jsú udělána k zapisování takových sirotčích věcí; a ta při pánu býti mají. Písařova správa. [233] Uroci také aneb jiní platové ať se na zámku aneb v místě slušném vybírají, ne aby se přijdouc prvé sedláci zpili, než by úrok dali, aneb snad někteří peníze prohráli. Písař při placení a při vybírání důchodův k lidem pěkně se chovej a na ně se neokřikuj: neb mu to nenáleží k lidem ukrutnou aneb zlou mysl ukazovati. Pře- činil-li mu kdo z lidí aneb z čeledi co, jest od toho purkrabě k napravení. Také od psaní listů lidí neobtěžuj v jejich potřebách, neb od toho službu má: lečby co podle slušnosti a na kom dle potřeby uznal. Správa šafářova. Ve vydání Veleslavinové na str. 236—240; týká se povinností šafářových ve dvoře panském. [239] Kdyby se kterého času čeledi nedostalo, tedy sirotci ti, kteříž jinde u lidí slouží, ať se berou, a služba ať se jim jako jiným dává, a v ničemž křivda nečiní, aby k hanbě a lehkosti aneb o poctivost, zvláště dívky, nepřicházeli. Nad tím také šafář zvláštní bedlivost a péči nésti má. 60. 1543, 6. srpna: Král Ferdinand Oldřichovi Španovskému z Lisova dává dědin- níka ve vsi Skalici za poddaného. (Voldřichovi Španovskému člověk svobodný za dědičného dán.) My Ferdinand oc oznamujem tímto listem všem, že jest nás prosil statečný Voldřich Španovský z Lisova na Selci,*) věrný náš milý, oznamujíc, kterak by ve vsi jeho dědičné jménem Skalici seděl člověk dědinník, řečený Martin Šuna, na gruntu svobodném od starodávna vysazeném, a člověčenstvím nám poddaný, abychom jemu téhož člo- věka milostivě dáti a propustiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce, a pro jeho služby, které jest nám činil a činiti má, s dobrým rozmyslem, naším jistým vě- domím a s radú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách téhož dědinníka Martina Šunu jemu Voldřichovi Španovskému i jeho dědicuom dáti a propustiti jsme ráčili, dáváme a propouštíme jeho tímto listem, tak a na ten zpuosob, že on, Martin Šuna, poddaný jeho i dědicuov jeho býti a k němu ve všech potřebách jako ku pánu svému dědičnému útočiště míti má. Proti tomu on, Voldřich Španovský, i jeho dědicové mají a povinni budú jeho, Martina Šunu, i toho každého, kdož by

Strana 134
134 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské tak na tom svobodství seděl, při jich starobylých vejsadách a obdarováních zacho- vati, a mimo to neobtěžovati, takž jak jest nám to i připověděl. Tomu na svědomí sekret náš královský k listu tomuto rozkázali jsme přitisknúti. Dán na hradě Pražském v pondělí den svatého Sixta, léta páně tisícího pětistého čtyřicátého tře- tího, a království našich Římského třináctého a jiných sedmnáctého. Archiv místodrž. v Praze, Majestáty 1543—50, sv. 27 fol. 24 v. — *) Čti: na Želči. Vládyka Oldřich Španovský z Lisova držel po svém otci tvrz Želeč (jižně od města Tábora) s vesnicemi; roku 1550 prodal to zboží sirotkům Rožmberským, při čemž jmenuje se též ves Skalice (Sedláčkovy Hrady VII. 79). Tato ves Ska- lice stojí na levém břehu řeky Lužnice severně od města Soběslavě. 61. 1544: Samodílný řád vsi Cernovic u Chomutova. Článků jest v něm 51; v prvních 6 jsou jen díky; dále určují se povinnosti občanů k faráři a ke kostelu Spořickému, farář jest povinen držeti si koně na cesty k nemocným; o cestách, o plotech mezi polemi, o dohlídce k ohniskům, o studni obecní; povinnosti k vrch- nosti; o pastvách, o lázni, o volbě rychtáře a konšelů, o dědickém právě; o dávce úředníkovi, když drží soud; o dávání piva v šestinedělí, o odprodávání dědin, o kupování obecního piva třikrát do roka, o lese obecním, o podruzích a j. v. — Tištěno 1847 Röslerem, Ueber die Be- deutung und Behandlung der Rechtsgeschichte in Oesterreich, strana XXI; správněji 1884 L. Schlesingerem v Mitthlgn d. V. f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXII. 289—295. 62. 1545, 7. ledna sněm český nařizuje o mravopočestnosti lidu selského. Snešením sněmovním nařízeno: Kdo ze selských lidí byl by postižen v konkubinatě nebo ve dvojženství, toho vrchnost trestej pranýřem, šilinkem a cejchem. Nesmírného pití a ožírání nemá býti mezi stavy, a u poddaných budiž přetrhováno. „Posvícení sedlská aby za- stavena byla,“ krom pobožností v kostelích; rovněž zapovídají se piva kolední neboli obecní,*) ku kterým selští lidé se skládají; která vrchnost by dopouštěla takových posvícení a schůzek, může od kohokoli býti pohnána z 10 kop gr. č. před menší soud zemský. Vrchnosti nechť zastavují přástky a hry, z příčiny oplzlostí při nich páchaných. Rovněž nemají dopouštěti poddaným svým obojího pohlaví, aby chodili v příliš pyšných šatech. — Plné znění tištěno v Sněmích českých I. 611. *) Co se tím rozumělo, vysvítá také ze 46. článku zmíněného právě selského řádu Černovického z roku 1544: Wir haben im Jahr von rechtswegen zu kaufen Gemeinbier dreimal, zur Fassnacht, auf heiligen Worleichnamstag und zu Weihnachten. 63. 1545—1557: Zřízení vydané v Čechách o poddaných, kteří slouží na jiném pan- ství jako čeleď přístavná, úkolníci i nádenníci, i jaká mzda má se dávati jim a některým řemeslníkům; pokuty na přijímání čeledínů a dělníků zběhlých. Sněm počatý 17. srpna 1545 usnesl se s královským svolením, aby sjezdové krajští o nejbližším sv. Šimoniši a Judě (28. října) ustanovili, jaká v kterém kraji mzda má se dávati

Strana 135
z let 1544 a 1545. 135 čeledi hospodářské i nádenníkům, a kdo by potom platil výše nade mzdu tak vyměřenou, aby propadl 5 kop gr. č. pokuty, je-li ze stavu panského, rytířského nebo městského, a 2 kopy gr. č., je-li z lidu selského. (Snešení tištěno ve Sněmích I. 635.) Sazba mzdová při tom zamýšlená nepřišla tehdáž k místu, poněvadž prý tomu překážela města a cechové. Král v proposici ke sněmu 23. srpna 1547 znova svolil, aby stavové sepsali si potřebné artikule v příčině neřádův při čeledi a drahoty při řemeslnících v městech i o lidi zběhlé, anebo aby tu práci a moc vznesli na osoby, které by si k tomu zvolili (Sněmy II. 490). — Ten sněm zvolil k tomu 44 osob, a sice z každého kraje (jichž bylo 14) po jednom pánu a jednom rytíři, a 16 osob z Pražan a z ostatních měst krá- lovských; co by tento sněmovní výbor nařídil, to měl král dáti tisknouti k obecnému zachovávání. (Sněmy II. 502.) Dotčené osoby volené sněmem z krajův snesly se r. 1547, že kdož z lidí robotných a sedlských chtěl by se (na cizím panství) dáti najmouti za čeledína přístavního, za úkolníka nebo za nádenníka, má k tomu míti povolení od svého pána dané listem pod pečetí, jejž odevzdá zaměstnavateli, u něhož se najme; a když u něho doslouží, a chtěl by se obrátiti jinam, má od něho dostati list fedrovní a o svém zachování, jejž spolu s listem svolovacím od svého pána odevzdá novému zaměstnavateli na čas nové služby. Bez takových listů nikdo nemá přijímati (cizího poddaného) do služby, sic propadne pokutu 5 kop gr. č., je-li ze stavu panského, rytířského nebo městského nebo prelát, klášter, man, dědinník, svobodník nebo ná- pravník; pakli by sedlák najal takového, zaplatí 2 kopy gr. č. a má seděti 4 neděle ve věži. Mzda nebudiž zadržována. Kdo má poddané, může je a sirotky míti ve své službě za sluš- nou mzdu; pakli by jich sám nepotřeboval, má jim dávati takové listy, aby jinde mohli sobě vysluhovati. Cizozemec, jenž zde v zemi ještě u nikoho nesloužil, může býti přijat do služby bez listu svolovacího. V čas pilných prací na polích, lukách, vinicích a chmelnicích, totiž 1. od sv. Matouše do Všech Svatých, 2. od sv. Matěje do sv. Jiří, 3. od sv. Jana Křtitele do sv. Vavřince, mohou poddaní dělníci pracovati na cizím panství bez listovního povolení svého pána. Kolik mzdy má se platiti dělníkům nádenním pracujícím na poli, ve dvořích a mlat- cům, též tesařům a zedníkům, o tom nebyla ustanovena stejná sazba po celé zemi, nýbrž vždy tři a tři sousední kraje usnesly se mezi sebou na stejných mzdách, jež krom toho mě- nily se dílem podle počasí ročního. Kromě mzdy peněžité dávala se dělníkům obyčejně strava třikrát denně. Zapovězeno bylo pod pokutou 5 kop gr. č. dávati dělníkům mzdu větší, ale byla-li kde obvyklá mzda menší, nežli tuto bylo uloženo, ta se měla platiti i dále. Tři města Pražská uložila při této příležitosti zvláštní řád pracovní a mzdový (beze stravy) kameníkům, zedníkům, pokryvačům, přidavačům, tesařům a drvoštěpům. Obecně bylo ustanoveno, že lidé zběhlí z minulých časů, kteří se nedopustili žádného zločinu, mohou nyní bezpečně vrátiti se ku pánům, a pokoříce se, budou na milost přijati. Toto snešení nebylo vydáno za stálý zákon, nýbrž mělo „trvati a státi od tohoto sv. Martina nejprve příštího za plná tři leta pořád zběhlá“. Přišlo tedy k místu nepochybně nedlouho před 11. listopadem 1547. (Celé tištěno v Sněmích II. 518—524.) Dříve nežli uplynula dvě leta, snešení předešlé bylo opraveno a znova vyhlášeno týmž způsobem, jakým přišlo k místu. Král Ferdinand v instrukci ke sněmu zahájenému 14. února 1549 projevil své podi- vení nad tím, že nařízení o čeledi, dělnících a drahotě, jež předešle podle úrady osob z krajův k tomu vole-

Strana 136
136 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské ných ustanovil a tisknouti dal, jest opovrženo, i že „stavové toho dopouštějí, což na sněmích jednou svoleno, zavříno a snešeno bývá, že se z toho od některých vykročuje“; zároveň projevil k tomu ochotu, poněvadž „na větším díle osoby z stavův při těch artikulích poněkud těžkost nesly,“ aby ti artikulové se napravily. Sněm opět zvolil 44 osob ze všech tří stavů podle krajů, aby je král svolal k neděli provodní (28. dubna 1549, „což se dotýče čeledi a řemeslníkův, drahot a nádenníkův“. (Sněmy II. 571). Výbor stavovský zasedal potom u přítomnosti kommissařův královských, předešlé nářízení dílem beze změny obnovil, dílem proměnil přidáním i ubráním, a vydal je tiskem pod datum v sobotu po sv. Žofii čili 18. května 1549; nově jest tištěno ve Sněmích II. 589—600: Napřed opakují se dřívější výminky, pod kterými poddaný člověk s listem povolovacím od svého pána může sloužiti na cizím panství; byla však zvýšena pokuta, když by kdo přijal cizího poddaného do služby nebo do práce bez takového listu, aby příště zaplatil 10 kop gr. č., je-li osoba stavovská nebo jiná svobodná, a 3 kopy gr. č., je-li ten zaměstnavatel osoba selská; též přidáno, když by zaměstnavatel zanedbával platiti mzdu čeledínovi nebo dělníkovi, že může tento obrátiti se o pomoc v tom netoliko ku pánu svému, jakož již dříve mohl, nýbrž i ku komu koli jinému ze stavův v tom kraji, a ten má dobývati mzdy zadržalé. V čas nejpil- nějších prací od sv. Jana Křt. do sv. Vavřince každý člověk, buď cizozemec nebo domácí, kteříž by již jinak nebyli zjednáni, měli tu svobodu, že bez listův od pánů svých mohli se dávati za nádenníky u kohokolivěk. Mzdová sazba byla nařízena podle vzoru předlonské, po- ložky její největším dílem zůstaly nezměněny, zřídka která položka o málo se zvýšila nebo snížila; hlavní rozdíl nastal ten, že sazba r. 1549 jest úplnější, má více rozmanitých položek, než sazba r. 1547. O lidech zběhlých nařízeno, že každý až do sv. Vavřince nejprve příštího může se vrátiti k svému pánovi, a zaručuje se mu beztrestnost, nedopustil-li se zločinu. Čeleď všeliká, kteráž jednala se na rok, ale v rozmanitých lhůtách, měla příště všechna nastupovati do služby o sv. Martině. Řemeslníci i také lidé robotní po nedělích a někdy i po svátcích přidávali si druhý den k zahálení: to se zapovídá, a páni, rytíři i města mají to trestati vě- zením. Přidán řád, když by zaměstnavatel ze stavův zadržoval mzdu, kterak na něm má se vymáhati pokuta 10 kop gr. č. před hejtmany krajskými; pakli by selský člověk zadržoval mzdu, může na něm býti vymahána pokuta 3 kop gr. č., a to tak, že vymahatel napřed má žalovati pánovi jeho a žádati ho za dopomožení, a když by pán nedopomohl, „každý vůli měj právem stavným toho na témž člověku aneb na jiných lidech téhož pána té pokuty propa- dené dobývati.“ Platnost těch nařízení nebyla obmezena žádnou lhůtou. (Sněmy II. 589—600). Brzo shledáno, že „pro malost pokuty“ na to uložené lidé přijímali i dále do služby cizí poddané bez listův od jich pánů; pročež sněm zahájený 27. srpna 1554 zvýšil pokuty, ustanoviv, že pán poddaného, jenž by bez listu povolovacího odešel do cizí služby, může viniti zaměstnavatele, který ho tak přijal, z pokuty 15 kop gr. č., je-li ten zaměstnavatel ze stavův nebo hejtmanem na statku královském, anebo ze 3 kop gr. č., je-li člověkem poddaným. „A taková věc má se počíti při dosloužení jedné každé čeledi, buďto při sv. Martině neb při vánocech, a sladovníci při sv. Jakubě, jakž jest se kde která čeleď zjednala“; tedy se již za- pomnělo, že před pěti lety byly zapovězeny všechny ostatní lhůty, a čeleď měla vesměs na- stupovati při sv. Martině. (Sněmy II. 669). Sněm počatý 22. března 1557 zvýšil tu pokutu také u lidí selských, tak že kdoby z nich příště přijal čeledína zběhlého, má propadnouti 5 kop gr. č. pokuty. (Sněmy II. 806.)

Strana 137
z let 1545 a 1546. 137 64. 1546, 23. dubna: Vrchnost Litomyšlská vzdává se práva výkupu dvora Štantejchu, držiteli jeho odnímá užitek z lidí v Abštorfě, zbavuje ho povinnosti opatrování ně- kterých rybníkův, a ukládá mu úrok 30 gr. č. (Hamfešt Hanauska z Štanteychu.) Já Bohuše Kostka z Postupic a na Lito- myšli známo činím tímto listem přede všemi, kdež čten aneb čtouci slyšán bude: Jakož sem měl vejplatu na dvoře Stantýchu se vším jeho příslušenstvím i s těmi lidmi v Abštorfé, kteréž Hanousek k tému dvoru držel, jakž hanfešt předkův mých na to daný vztahoval se, tak že sem týž dvůr s jeho příslušenstvím mohl stem a třidceti zlatými uherskými vyplatiti a s ním učiniti, jako s svým vlastním. Z čehož byla ta jeho povinnost dohlídati ke všem těm rybníkům na té straně, zejména k těmto: Štantýchu, Vidlatému, Novému, Černému, Zichovci, Hanáskovi (Hanou- skovi?), a je opatrovati v zimě i v létě, jakž hanfešt jeho, kterýž na to od předkův mých měl, šíře ukazoval. A témuž Hanouskovi učinil sem a tímto listem činím tuto milost, že jej a dědice a budoucí jeho z tej vejplaty a některých rybníkův opatro- vání připustil [čti: propustil] sem a tímto listem propouštím. Však na tento spůsob: že on Hanousek všech těch lidi v Abštorfě, kteréž, jakž svrchu dotčeno, k témuž dvoru držel, se všemi jich platy a důchody i robotami, jakž jich sám užíval, mně jest postúpil a od nich pustil, a již na časy budoucí on ani dědicové a budoucí jeho jich k témuž dvoru užívati nemají, než toliko rolí, lesů, louky, jiných paloučin, kteréž prvě k tomu dvoru byly a jich v užívání byl, co se jich rybníkem zatopiti nebude moci. A já nebo moji budoucí budem moci rybník Štantých držeti vodou výše nebo níže beze vší překážky Hanouska, i jeho pustiti, komuž budem chtíti. A z toho dvoru, což k němu příleží, on Hanousek i budoucí jeho, držitelé toho dvoru, mně, dědicům a budoucím mým povinni budou platiti platu ročního 30 grošů českých, rozdílně, při každém sv. Jiří 15 gr. č. a při každém sv. Havle tolikéž. A jestli by kdy na tom gruntě pivo šenkováno bylo, též povinni budou dá- vati a platiti z každé bečky piva vyšenkované po půl groši č. A výše tato jeho a budoucím držitelům téhož gruntu povinnost býti na [čti: má], rybník Štantých i s haltéři pod ním, též i rybník Nový spravovati a opatro- vati, i v zimě na nich prorubovati a při lovení jich pomáhati, a tak to vše opatro- vati, jakž potřeba toho káže. Však když by toho nějaká potřeba nastala, což by sám osobú svú opatřiti mohl [čti: nemohl], mají jemu to lidé, kteříž k tomu dvoru prvé drženi byli, nápomocni bejti. A tak on Hanousek a dědici [s dědici] a budoucími svými s těmi právy a povinnostmi svrchu psaný dvůr ten Štantých s jeho příslušenstvím budú držeti dědičně a jeho užívati, a s týmiž právy, povinnostmi a příležitostmi budú jej moci

Strana 138
138 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské prodati, dáti, na smrtelné posteli poručiti a jakž koli jináč hodným člověkem s vůlí mou a mých budoucích osaditi bez překážky. Na jistotu a utvrzení toho všeho svou vlastní pečeť s jistým mým vědomím a vůlí rozkázal sem k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán na Litomyšli v pátek den sv. Jiří leta Páně 1546. Tento list byl asi okolo r. 1600 vepsán do Litomyšlské knihy smluv fol. 45b, nyní v museu Lito- myšlském, z kteréžto kopie učiněn tento otisk. Ona kopie jest místy vadná. Jmeno Štanteich psáno v ní jako Stauteich. Onoho jmena rybník leží pod Abštorfem; založen byl po roce 1372 od Litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka a nazván podle jeho znaku a přídomku Sternteich (Nejedlý, Dějiny m. Litomyšle I. str. 163, 366), a tak jmenuje se dosud v německých spisích. Čechové to jmeno záhy proměnili si v Štantejch, což však ne- vniklo do českých knih; toliko v poštovském slovníku vedle Sternteichu poznamenán také Stanteich. Kde říčka Třebovka vytéká z toho rybníka, tam pod hrází stojí německá víska řečená též Sternteich, Štantejch, a v ní dvůr poplužní, jenž slove Stern, Sternhof i Sterner Hof; jest tuším totožný s dvorem Šternteichem, jenž se při- pomíná r. 1398 jakožto majetek biskupa Litomyšlského (Nejedlý I. 366), a snad i totožný s dvorem Štantýchem Hanouskovým, jehož se týče přítomná listina. Ke dvoru Sternhofu nyní patří 96 hektarů pozemků. 65. V instrukci dané komoře české králem Ferdinandem ve Vídni 8. srpna 1548 jest tento předpis proti utiskování poddaných na statcích komorních: Und nachdem je zuzeiten unsere Underthanen durch unsere Hauptleut, Burg- grafen auch andere Amtleut u. furgesezte Oberkeit wider die Billichkeit beschwert werden möchten, daraus aber erfolgt, dass die Underthanen erarmen, Zins, Steuer u. andere billiche Herrnforderung nit reichen od. geben können, u. zuletzt auch von den Gütern entweichen u. laufen, dargegen aber aus solcher Beschwerung Niemand gerne an die Statt zeucht, u. also die Grund u. Güter öd liegen u. ver- derben müssen: So ist demnach unser Willen, Meinung u. Befelch, dass unsere Kammerät, auch die, so die Herrschaften bereiten,*) mit allem Fleiss Aufsehen, auch Erkundigung u. Nachfrag haben, auf dass bemelte unsere Unterthanen wider die Billichkeit nit beschwert. Wo aber unserer Untrthanen Einer od. mehr zu unsern Kammerräthen u. denen, so die Herrschaften bereiten, kommen u. Beschwerung wider unsere Amt- leut zu habenverm einen u. anbringen wurden, der od. dieselbigen [sollen] guetlich verhört, u. darumben nicht übl gehalten, sunder dargegen von denen, darüber sie sich be- schweren, Bericht genommen; u. wo befunden, dass einer unserer Amtleut, wer der sei, den Unterthan wider die Billichkeit beschwert, dasselbig abgestellt, u. ob es ein Amtmann zuviel machen wollt, derselbig darumben gestraft od. wir der Sachen bericht werden. Ob aber ein Unterthan sich unbillichen beschweret, soll derselb auch abgewiesen, u. was zu der Sachen dienstlichen ist, ihme angezeiget werden. Wo aber je ein Unterthan so muetwillich u. sich keiner billigen Handlung benuegen lassen

Strana 139
z let 1546—1549. 139 wollte, mugen unsere Kammerräth zu Erhaltung billiger Gehorsam nach Gelegenheit desselben Verhandlung gegen ihm mit Straf verfahren. Opis komorní instrukce z r. 1548 půjčil mi r. 1891 tehdejší kollega dr. A. Rezek. — *) K ohledá- vání komorních statků bývali vysíláni čas po čase od komory české znalcové hospodářství polního a účetnictví. 66. 1548: Řád lázeňský nařízený lazebníkovi od konšelů nejmenovaného města, snad pod pány z Pernšteina- nebo z Dubé, uveřejnil Antonín Rybička v Památkách Arch. IX. 315—317, o 13 článcích. La- zebník netrp, co by bylo proti mravopočestnosti; měj dostatek čeledi i nádob; lázeň mužská i ženská mají každý týden nejméně jednou býti topeny; rektor nebo kantor každou sobotu do- hlížej na pacholátka v lázni. Kolik lazebník z každého topení má platiti hospodářům (k městu), a kolik od koho může vybírati za koupel, též od pouštění baněk. 67. 1549, 11. března: Král Ferdinand vydal instrukci Pražskému perkmistrovi a úřadu hor viničných. Ferdinand I. dilem podržel a rozšířil řády nařízené Karlem IV. a králem Vladislavem o horách viničných okolo Prahy, jmenovitě aby komora královská dostávala z nich náležité důchody, dílem však je změnil, vyhradiv králi samému právo dosazovati perkmistra a ze 16 osob perkmistrem navržených jmenovati 8 konšelův k úřadu perkmistrskému. — Celá instrukce jest tištěna Nováčkem v AČ. XVIII. str. 389—394. 1598, 16. října císař Rudolf obnovil některá ustanovení této instrukce. List jeho čte se v Čelakovského Privilegiích Pražských str. 488—492. 68. Ze Zřízení Zemských království Českého vydaných r. 1549. Stavu selského a poddaných týkají se zvláště tyto články: C. 13. Když někdo jsa obeslán, aby postavil poddaného svého na soud zemský, nepo- staví ho a neoznámí slušné toho příčiny, a původ pro to obdrží za právo stané, i jda po ško- dách, zatykač vezme na obeslaného a jej zatkne: když by obeslaný teprv potom postavil poddaného, nebude již svého zatčení prázden, jakž se stávalo, nýbrž má původovi zaplatiti škody i od toho zatčení, podle uznání menších úředníků zemských. (S tím se srovnává ZZ. 1564 B. 36.) D. 29. Požene-li kdo před menší soud zemský pro nevydání člověka nebo čeledína ze summy větší, než ze dvaceti hřiven: ten půhon bude zdvižen. (ZZ. 1564 C. 47.) 12*

Strana 140
140 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: E. 15. Žádný služebník nemůže očistníkem býti pána svého podle práva zemského. E. 16. Krčmy po Čechách, jichž třicítileté trvání se dokáže výsadou nebo svědectvím, mají při tom zůstati. Byla-li v těch 30 letech některá krčma svedena (přestala), ta má na jiný purkrecht (jinou usedlost) převedena býti od pána gruntovního v též vsi. Kdo by držel ne- spravedlivou krčmu, kteráž by nebyla v užívání třicet let: komu by škodila, ten soused (pán) může jemu (pánovi) dáti věděti 4 neděle napřed, aby tu krčmu zastavil. Nezastaví-li, může jej (pána) pohnati ze 20 kop gr. č. (na soud zemský). — (ZZ. 1564 T. 8.) E. 21. Kdo by druhému (pán pánovi) mesníky vymetal nebo přesadil bez jeho vůle, propadni jemu 20 kop gr. č., a o tu pokutu může viněn býti z jednoho každého mezníku před větším soudem zemským. Udělal-li by to poddaný nebo služebník bez vůle pána svého, ten má propadnouti 10 kop gr. č., a z těch má býti poháněno před větší soud zemský; pakli by člověk, na němž ta pokuta byla přisouzena, neměl statku za tolik, má jeho pán vydati jej tomu, komu mezníky vymetal nebo přesadil, aby u něho tu pokutu oddělal nebo odsloužil. (ZZ. 1564 L. 45.) G. 3. Všecka dání a milosti krále JMti k duchovenství a k obcím nekladou se do žádných desk bez relatora od krále, ani také dědinníkům. Než s strany dědinníkův, komu by král poručil skrze relací psanou, ten bude moci k takovému vkladu povoliti na místě JMKské; a takové relací z kanceláří JMKské těm lidem darmo vycházeti mají. (Srv. zde str. 20—22 č. 21; ZZ. 1500 čl. 99, 1530 čl. 97, 1564 A. 31.) H. 40. Před soud zemský menší můž pohnati z dluhu do sta kop gr. č. a též pro nevydání lidí a čeledí zběhlých, bez spolupůvoda každý ze 20 kop gr. č. bude moci pohnati. A původ k vyhlášení půhonův má osobně státi. A po vyhlášení půhonův budou moci strany poručníky dskami udělati. A ti půhonové vyhlašovati se mají v outerý před suchými dny postními, a v středu o suchých dnech letničných, a na den sv. Jeronyma. (Srv. ZZ. 1500 čl. 255, 1530 čl. 162, 1564 M. 1.) I. 10. O lidi dědičné zběhlé a o čeleď má se poháněti před soud zemský menší pro nevydání ze 20 kop gr. č. pokuty. Provedl-li původ před soudem zemským menším, že jest člověk neb čeledín jeho: takový nemá dále ku přísaze připuštěn býti, ale má jemu původovi za právo dáno býti. Odsouzený má tu pokutu zaplatiti i člověka toho nebo čeledína vydati ode dne rozsudku ve dvou nedělích. (Z roku 1487, viz zde str. 31 č. 7; ZZ. 1500 čl. 253, 1564 М. 11.) I. 11. Žádná kmetična, kdyby za kterým pánem ovdověla, nemá se vdáti na jiné grunty bez vůle svého pána; o to má poháněno býti před menší soud zemský. (Z r. 1497, viz zde str. 34 č. 27; ZZ. 1500 čl. 257, 1564 M. 12.) I. 12. Též pro schovance, nájemníky a pro pankarty, od kohož by ušli, aby bylo po- háněno jako o jiné lidi. Než měl-li by kdo schovance svého, kteréhož by pán nebo rytíř sám, nalezna jej, dal chovati, nebo pankarta svého vlastního, a ti že by od něho zběhli: u koho- koliv by se jich doptal, bude moci o ně k němu hleděti. (Srv. zde str. 37 č. 36; ZZ. 1500 čl. 253, 1564 M. 13.) I. 13. Kdož by držel čí dědiny, práva k nim nemaje, a propustil by z toho zboží některé lidi z člověčenství: to propuštění nemá moci, a to souditi mají úředníci menší. (Z r. 1491, viz zde str. 32 č. 10; ZZ. 1500 čl. 258, 1564 M. 14.)

Strana 141
Zřízení zemská království Českého 1549. 141 I. 14. Poslal-li by kdo ke komu o vydání člověka nebo čeledína, a ten by ho nevydal, než teprva po půhonu by jej chtěl vydati: tehdy původ má vůli jej přijmouti anebo půhonu se držeti. (Z r. 1492, viz zde str. 32 č. 13; ZZ. 1500 čl. 259, 1564 M. 15.) I. 15. Když kdo na někom vysoudí člověka, tento má jemu vydán býti s tím statkem, s nímž se k odsouzenému přibral; než což statku pod ním nabyl, o to má hleděti k milosti toho pána, jenž má vůli ten statek jemu propustiti nebo nechati (nepropustiti). (Z r. 1492, viz zde str. 33 č. 15; ZZ. 1500 čl. 260, 1564 M. 16.) I. 16. Když někdo drží čího člověka ve vazbě pro mord nebo jiný zlý skutek, a pán jeho poslal by k němu o něho jako o člověka zběhlého, nemá mu jeho vydati, ale má se za- chovati k tomu člověku jako k jinému zločinci. (Z r. 1493, viz zde str. 33 č. 16; ZZ. 1500 čl. 261, 1564 M. 17.) I. 17. Cizozemec slíbí-li komu člověčenství, a potom by ušel k jinému v zemi: tento má jej onomu vydati, jako by jeho rodilý byl, a nemá ho zastírati listem propuštním z cizí země. (Z r. 1497, viz zde str. 34 č. 28; ZZ. 1500 čl. 262, 1564 M. 18.) I. 18. Požádal-li kdo koho, aby se mu čeledínem ujistil, a on by ho vsadil, a čele- dín by ušel z vazby beze lsti: byl-li by pohnán z pokuty, nebude jí povinen. (Z r. 1496, viz zde str. 34 č. 25; ZZ. 1500 čl. 263, 1564 M. 19.) I. 19. Má-li kdo pod kým svého člověka, a neposlal by oň i nehleděl o něho právem, nýbrž kázal by mu se vystěhovati nočně: takový propadne pokutu. (Z r. 1486, viz zde str. 31 č. 5; ZZ. 1500 čl. 278, 1564 M. 20.) I. 20. Z panského nebo zrytířského řádu poboční synové a dcery nemají býti vydáváni, jako jiní sirotci, leč by komu dobrovolně slíbil člověčenství; než mají v moci otce svého býti až do jeho smrti; a po smrti otce svého mohou sobě teprva vzíti za pána, koho chtí, anebo v svobodě zůstati. (Z r. 1495, viz zde str. 34 č. 23; ZZ. 1500 čl. 280, 1564 M. 21.) I. 21. Propustí-li kdo komu člověka svého rukou dáním, ten člověk má toho užiti, jako by mu byl dán list výhostní. (Z r. 1495, viz zde str. 34 č. 24; ZZ. 1500 čl. 281, 1564 M. 22.) I. 22. Města královská, měšťané a osoby, kteréž mají grunty svobodné, mají z nich vydávati lidi zběhlé, sirotky i čeleď, jako páni nebo rytířstvo jedni druhým vydávají. (Z r. 1494, viz zde str. 34 č. 22; ZZ. 1500 čl. 282a, 1564 M. 23.) I. 23. Měl-li by kdo člověka čího na gruntu svém osazeného, a ten člověk vykradl by se pod svého pána dědičného: pošle-li onen k jeho pánu dědičnému o jeho vydání, a tento by ho nevydal, onen může jej pohnati z pokuty pro to nevydání. Než když bude ten člověk od svého pána dědičného navrácen tam, odkud se vykradl, jeho pán dědičný bude moci zase oň hleděti podle práva. (Z r. 1491, viz zde str. 32 č. 11; ZZ. 1500 čl. 282b, 1564 M. 24.) I. 24. Když by kdo cizího čeledína nebo služebníka měl na rukojmích (řízení spletité o postavení a o vydání jeho). (Z r. 1493, viz zde str. 33 č. 18; ZZ. 1500 čl. 284, 1564 M. 25.) I. 25. Kdo by měl rukojmě za čeledína do jeho dobytí (dosloužení), a ten čeledín by ušel, a onen by se nedržel rukojmí, nýbrž poslal by pro toho čeledína, a pro jeho nevydání by pohnal: ten půhon bude zdvižen, a původ neobdrží pokutu, poněvadž tomu čeledínu bez rukojmí věřiti nechtěl. (Z r. 1498, viz zde str. 35 č. 32; ZZ. 1500 čl. 285, 1564 M. 26.) I. 26. Ti páni z panského stavu, kteříž sedají v soudu zemském, nemají poháněni býti před menší úředníky, než toliko z lidí nevydání nebo o čeledína. (Snad z r. 1500, viz zde str. 37 č. 37; ZZ. 1500 čl. 286.)

Strana 142
142 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: I. 27. Celeď nebo lidi zběhlé z dědin kdo by přechovával a mocí je u sebe držel, glejtem je zastávaje, že mu glejt dal: číž čeledín byl, ten má jemu (pánovi jeho oň posílají- címu?) jej vydati, sice může býti pohnán z 20 kop gr. č. (Srovnej o glejtu nález z r. 1510 zde str. 38 č. 40; ZZ. 1564 M. 27.) I. 28. List krále Vladislava o vydávání lidí zběhlých, daný v Kutné Hoře 20. července 1497, o němž viz výše str. 35 č. 31. (ZZ. 1500 čl. 293, 1564 M. 28.) I. 29. Výrok krále Vladislava (z května 1497) o vydávání lidí a sirotků zběhlých před válkou nebo po válce (1467), oznámen jest šíře výše str. 34 č. 30. (ZZ. 1500 čl. 292, 1564 М. 29.) I. 30. Kdož by čeledínu pryč kázal, nemá naň více sáhati, ani z něho poháněti. (Z r. 1494, viz zde str. 33 č. 21; ZZ. 1500 čl. 296, 1564 M. 30.) I. 31. Kdož by svému člověku kázal prodati (statek svůj jinému), a on jemu člověkem hodným osadil: má jej propustiti, a naň se více táhnouti nemá, ani z něho poháněti. Děti toho člověka, kteréž by neměly 9 let a bydlily při otci, ty mají i s otcem svým po takovém vy- prodání býti svobodny od toho pána; děti starší nad 9 let však zůstanou při svém pánu za dědičné lidi. Pobral-li pán některé děti od jich otce před jich devátým rokem ke své potřebě, nebo je rozdal na služby a na řemesla nebo jinam k vychování: ty nemají po vyprodání otce užiti svobody té, než zůstanou při pánu dědičně. (Začátek toho článku jest z r. 1491, viz zde str. 32 č. 12; ZZ. 1500 čl. 297; celý článek ze ZZ. 1549 I. 31 přešel do ZZ. 1564 M. 31.) I. 32. Nalezne-li někdo svého čeledína u číhož koli člověka (poddaného), má žádati toho člověka, aby se jím ujistil, a pak žádati pána jeho, aby mu jej vydal. Není-li ten člověk hospodář doma, má požádati rychtáře a konšelův, aby se jím (čeledínem) ujistili. Pán, na jehož právě by se to stalo, má toho člověka (čeledína) na požádání vydati jeho pánovi, sic může býti pohnán z pokuty. (Začátek z r. 1488, viz zde str. 32 č. 8; ZZ. 1500 čl. 299; ZZ. 1564 M. 33 přidány jsou nové pokuty a tresty pro neujištění i na rychtáře a konšely.) I. 33. Na statcích královských mají o čeleď a lidi zběhlé býti poháněni úředníci, kteří spravují lidi královské; a zase ti úředníci mohou poháněti jiných (o lidi odběhlé ze statků krá- lovských). Kdo vysoudí člověka s pokutou na tom úředníku, může tohoto k dostiučinění ná- lezu přidržeti listem zatykacím, anebo má-li statek na zemi, může vésti právo pro pokutu na ten statek. (Snad z r. 1500, viz zde str. 37 č. 38; ZZ. 1500 čl. 449, 1564 M. 35.) K. 30. (Taxy při dskách zemských, jdoucí společně nejvyšším úředníkům zemským, totiž nejv. komorníkovi, nejv. sudímu, nejv. písaři.) Když kdo lidem svým úrok neb roboty odpouští dskami: od každého 40 grošů českých. (ZZ. 1564 G. 5.) R. 31. Byl-li poddaný dlužen osobě ze stavů nebo poddanému, aneb postavil-li se za rukojmě (a povinnosti své nedostál), mají páni a města písemně dohlašovati se u pána dlužní- kova a žádati, aby rozkázal na něm spravedlnosti dopomoci. Nedopomůže-li, potom může každý obstavovati lidi toho pána. Předpisy o tom, kterak stavuňk se rozsuzuje. (Tento článek jest ve ZZ. 1564 rozveden ve čtyři S. 1, S. 2, S. 3, S. 4.) R. 36. O mordech opakuje se článek 189 ze ZZho 1530 (tištěný v Jirečkově vydání str. 73—76), jehož obsah, pokud se týče lidí poddaných, podán jest u výtahu zde str. 88 č. 52; byla však v tom článku později pokuta dvojnásobena, tak že když osoba ze tří stavů za- bila poddaného cizího mimo sebeobranu, měla pánovi zamordovaného dáti 300 kop gr. č.;

Strana 143
Zřízení zemská království Českého 1549. 143 z nichž dvě třetiny připadly pozůstalým zabitého a jedna třetina pánovi jeho. (Přešlo do ZZ. 1564 K. 35.) R. 40. Kdo (ze stavů nebo svobodný) měl svědčiti na soudě zemském, tomu s půhonem o to musela býti dodána cedule zapečetěná s oznámením, co má svědčiti. To však neplatilo při lidech selských a poddaných, než těm na všelikém soudě měla býti dána ústní zpráva od toho, kdo je vedl, a cedule jim měla býti dána před přísahou; a při výslechu takového svědka neměl býti přítomen ten, proti komu měl svědčiti. (Z toho článku učiněny jsou v ZZ. 1564 články tři P. 4, P. 5, P. 6, třetí týká se lidí selských.) S. 1. Kdo chce lidi robotné sedlské vésti k svědectví na soud města královského, pan- ského nebo rytířského, má tomu, proti komu je vede, týden napřed oznámiti, aby mohl, chce-li, při tom býti nebo na svém místě poslati. (ZZ. 1530 čl. 200, 1564 P. 15.) S. 19. Písař má svědomí každého svědka zapisovati tak, jak slyší z jeho úst, ne jak svědčil svědek dřívější. „A kdež nejsou města a městečka hrazená a dskami neb jinak vý- sadná, v těch od lidí sedlských ani od jiných svědomí přijímána býti nemají, než toliko v mě- stech a městečkách výsadných a hrazených královských, panských, rytířských, městských neb duchovních, kdež písaři jsou pořádní a přísežní“. (ZZ. 1564 P. 22.) T. 17. Žádný z stavův tohoto království aby neměl moci dávati a nedával glejtův žádnému z lidí poddaných proti pánům jich v tomto království. (Srv. zde str. 38 č. 40. Člá- nek tento přešel do ZZ. 1564 S. 9.) T. 37. Když by k šturmu zvoněno bylo a pokřik by zšel, anebo že by věděti dáno bylo: kdož by to kolivěk z sedlských lidí uslyšel, a těch zhoubcí zemských neb zlodějův ne- honil, ten má před hejtmany toho kraje postaven býti, a bude-li to naň uvedeno, že jest své- volně nehonil, tehdy má bez milosti oběšen býti. (I osoby stavovské byly povinny honiti zhoubce pod trestem na hrdle). — (ZZ. 1564 L. 18. přidána k tomu zápověď, aby nikdo ani selským lidem nevytýkal toho za něco nepočestného, když pomohli zajmouti zločince.) U. 2. Nikdo ze tří stavův aby nekázal učiniti smrt žádnému, kdo by měl glejt od krále; „kromě lidí obecných, panských a rytířských, ti proti pánům svým nemají glejtováni býti.“ (Viz zde str. 38 č. 40; 1545 Sněmy I. 617; ZZ. 1564 L. 23.) U. 8. Což se sedlských lidí dotýče, v městech a v městečkách, ve vsech, žádných po- valečův aby nebylo trpěno, a zvláště neženatých, a podružství aby jim nebylo dáno, ani v krč- mách aby se nepováleli, než přistávali a sloužili, a tudy aby čeledi dosti bylo; leč by kteří neženatí pro starost a pro nemoc sloužiti nemohli a dělati, těm má podružství dáno býti. Nikdo na svém panství nemá povaleče trpěti. Každý, kdo chce, může povaleče vyzdvihnouti. Pakli by sedlští lidé bránili povalečův vyzdvihovati, pán těch lidí má býti obeslán před hejt- many krajské, aby ty lidi postavil před hejtmany, kdež budou souzeni i trestáni. (ZZ. 1564 L. 29.) V. 1. Když by se lidé poddaní pánu svému sprotivili a statek jemu odjali v mírné a pokojné zemi, buďte ti lidé dědiční, neb zápisní a zástavní, by pak jemu statku neodjali, než jakžkoli se proti pánu svému vyzdvihli, chtíce jemu škodu neb něco zle učiniti: takoví aby byli podle jich zasloužení, jak by uznáno bylo, skutečně trestáni, i s tím, kdož by jim k tomu radil a při od nich vedl atd. Tento článek byl dělán podle nálezu soudu zemského, kterým byl rytíř Dalibor z Kozojed 13. března 1498 odsouzen hrdla; nález ten tištěn Palackým v Děj. V. 1. (1865) str. 393; Emlerem v Reliq. II. 499, tamže str. 494 výtah s rokem 1497 pochází ze snešení sněmovního 1499 v AČ. V. 514 nebo ze ZZho 1500 č. 415, a

Strana 144
144 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: mylný rok 1497 vznikl jen mylným citátem z knihy Hyndrákovy C. 5 místo E. 5. — Ze ZZ. 1549 V. 1. přešel do ZZ. 1564 K. 52. V. 11. Když by rybnikáři, dělajíce na rybnících, byli postiženi v loupežích a mordích a někdo by na ně žádal práva u toho, u kohož dělají, tento je má vydati. Pakli by nevydal, každý je může pobrati, a ten, u kohož dělali, má při tom býti nápomocen pod trestem vězení. (ZZ. 1564 K. 62.) V. 12. Rybnikáři mají míti listy fedrovní neb zachovací, jako jiní obecní lidé; bez takového listu nikdo nemá rybnikáře přijímati. (ZZ. 1564 K. 63.) V. 21. Obyvatelé království Českého jeden druhému na grunty s myslivostí žádnou nejezděte a nechoďte od Květné neděle do sv. Jiljí (1. září), a to z té příčiny, aby jedni dru- hým nečinili škody v obilí; kdo by se toho dopustil, může býti pohnán z 10 kop gr. č., je-li ze tří stavův; pakli by byl člověk selský nebo z města obyvatel, ale neosedlý, ten může od pána těch gruntů, kde myslivost vedl, býti vzat a bude povinen dáti jemu 2 kopy gr. č. anebo 4 neděle u vazbě seděti; a nebyl-li postižen, ale provozování myslivosti na cizích gruntech by se mu dokázalo, tehdy té pokuty nebo toho trestání má na něm dopomoci pán jeho nebo město, v němž by bydlel. (ZZ. 1530 čl. 207, 1564 T. 1.) V. 22. (Větší tresty ustanovují se na to, když by kdo provozoval myslivost na stat- cích královských). Také od sedlákův ani od žádného z lidí ze všech stavův aby jam na svěř velikou i malou žádných na pomezích a při pomezích a lesích německých, buď na gruntech královských i jiných gruntech, v království Českém děláno nebylo, leč by kdo na to řádné vejsady měli. A ty, které jsou zdělané, aby zametány a zadělány byly. Než na vlky a lišky jámy každý dělati na svých gruntech bude moci. (ZZ. 1530 čl. 206, 1564 T. 2.) V. 23. Aby sedláci neměli tenat svých k užitku svému, ani na gruntech pánů svých aby bez vůle jich nehonili, leč by kteří na to vejsady měli. Pakli by sedlák měl tenata, pán jeho aby kázal je dáti tomu, kdo by to naň usvědčil, sice by pán mohl býti pohnán z 20 kop gr. č. (ZZ. 1564 T. 3.) V. 25. Sedláci žádné myslivosti vésti nemají na gruntech svých i cizích s ručnicemi, kušemi, tenaty, jamami, pod trestem vězení dvounedělního. Než páni, rytířstvo i města, každý svého gruntu užívej, jak umí. Než na ptáky s síťkami na čihadlech, s sklony, se lpem, tu myslivost vésti mohou s volí pánův těch, čí jsou gruntové. (ZZ. 1564 T. 5.) V. 29. Byl-li by poddaný člověk postižen s ručnicí, a nechtěl-li by jeho pán zaň dáti pokutu (10 kop gr. č.), má jej vydati pánovi toho, kdo jej postihl s ručnicí, a ten pán má jej držeti půl leta ve vězení, leč by se v tom čase smluvil s původem o pokutu. (Srv. zde str. 50 č. 42.) V. 30. Obecní lidé sedlští, ve vesnicích osedlí i neosedlí, i v městech neosedlí a v městečkách řemeslníci, i čeleď, ti s ručnicemi nemají jezditi, choditi, a nikterak jich nemají užívati v nižádném místě. Kdo by takového s ní postihl, může jej vzíti, anebo má poslati k jeho pánovi nebo k tomu, na jehož gruntě byl zastižen, aby se jím ujistil a jemu (půvo- dovi) dal pokuty 10 kop gr. č.; nedal-li by ten pán, má postiženého vydati původovi, pod propadením 50 kop gr. č. (ZZ. 1564 S. 15. vztahuje se také na svobodníky; obyvatelé měst neosedlí jsou z něho vypuštěni, a pojati do čl. S. 14.) X. 3. Na sněmu 1541 zřízeno: Aby pro potřebu svou jeden každý (osoba stavovská) i s čeládkou svou, cestou s ručnicemi jezditi a choditi svobodně mohli; než lid obecný

Strana 145
Jana Dobřenského kniha o hospodářství panském i o řízení poddaných (1550). 145 sedlský s nimi choditi ani jezditi nemají. — (V podobný smysl ale jinými vždy slovy bylo nařízeno v článku X.4 z roku 1544, v článku X.5 z r. 1545 i v článku X.6 z r. 1547, kterýmž posledním artikulem byla obnovována pokuta, kterou sněm 1524 uložil na nošení ručnic lidmi selskými a neosedlými obyvateli měst; srovnej zde str. 50 č. 42.) 69. Jana Dobřenského z Dobřenic kniha o hospodářství panském i o řízení poddaných (z roku 1550?). Kněz Jan Stárek, professor na bohosloveckém ústavě v Hradci Králové, uveřejnil v Časopise Českého Musea 1843 na dvou místech (str. 426—433, 499—511) vyňatky z ruko- pisné knihy o věcech hospodářských, a pod čárou přidal zprávy o té knize, jinak neznámé. Stárek ji nazývá starým přepisem, a praví, že chovala se tehdáž „v bibliothece p. Sch-a v Kralohradecku.“ Titul v ní byl napsán „novější rukou samého majitele“ v tato slova: „Kniha moudrosti: o hospodářských potřebách, sepsaná od urozeného a statečného rytíře pana Jana Dobřenského na Dobřenici a Březnici leta Páně 1550.“ Podle popisu Stárkova kniha byla pa- pírová o 310 listech formátu kvartového, a dělila se ve dva díly (nejspíš každý měl svou pa- ginaci), oba pak díly obsahovaly mnohé kusy, jichž nadpisy Stárek uvádí. Díl první dával radu pánům, kterak mají se chovati k služebníkům, a zase služeb- níkům, jak se mají chovati k pánům; obsahoval naučení hejtmanovi, purkrabímu a jiným úřed- níkům hospodářským, jací mají býti a co mají dělati, též o řízení poddaných a sirotkův, dále o rozmanitých registřích, co kterak mají úředníci zapisovati; byly tam i formule přísah a arti- kule, kteréž se čítaly každoročně při držení soudův ve vesnicích. Na ukázku Stárek v Musej- níku 1843 (str. 426—433) otiskl z toho kapitolu, kteráž jest nadepsána: „Naučení urozeného a statečného rytíře, pana Jana Dobřenského, hejtmanům dané o řízení poddaných a sirotkův“ tuto kapitolu zde přetiskuji. V prvním díle byl také obsažen kalendář roční ku potřebám ho- spodářským sestavený, jenž zaujímal 286 stran, a na konci se nacházela i „všecka svatá v roce čtení, která se čtou v den nedělní.“ O druhém díle Stárek oznámil (str. 427) nápis opsaný, jak se podobá, z onoho ruko- pisu: „Tuto dáleji některé věci neb zprávy z knihy, jenž slove Hippotrophia, o dobytku koňském se položí,“ i uvádí nadpisy devíti kapitol o chovu koní, z nichž potom sedm bylo rovněž péčí Stárkovou vytištěno v Musejníku 1843 (str. 499—511). Tomuto druhému vyňatku Stárek dal společný nadpis: „Zpráva o dobytku koňském, sepsaná statečným rytířem Janem Dobřenským, pánem na Dobřenici a Březnici.“ Pod čárou opět dává zprávy o tom rukopise; zejména uvádí, že prý neznámý jeho přepisovatel toto poznamenal: „A aby mohlo jak do- brému hospodáři, tak nemocným koňům zpomoženo býti, nemohlo se pominouti proti takovým rozličným nemocem tuto knížku zhotoviti, kteráž od narození Syna božího 1550 až do 1. 1580 sepsána byla od urozeného a statečného rytíře p. Jana Dobřenského. V knížce té mnoho vzácných pánův, jak stavu panského, rytířského, městského, sedlského zkušení pod některými

Strana 146
146 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: recepty poznamenány se najdou. Ale poněvadž taková knížka až posavád v skrytosti a ve tmě mezi lidmi zůstávala, a jeden druhému k přepisování ji toliko půjčoval: nemohl jsem nežli k dobrému jednomu každému hospodáři, přidadouc z mnohých jiných autorův též zkušení ny- nější, některých pánův rytířův, ano také konířův receptův sepsati a k této knize na světlo vydati.“ Recepty počínaly se v rukopise na str. 243, a Stárek uvádí řadu jmen šlechticů i ne- šlechticů, kteří byli poznamenáni pod recepty jakožto autorové jich; pokud zběžným ohledáním lze zjistiti, náležejí ta šlechtická jmena hlavně do druhé polovice 16. věku. Na konci té zprávy (str. 500) poznamenal Stárek: „Autor náš, sám koní hojič na slovo vzatý, i otec jeho jmenem též Jan Dobřenský tudy se vyznamenal, měl bratra Zdeňka seděním na Veselí, strejce Zdi- slava Dobřenského na Kratonohách, ujce Václava Valkouna z Sudlaru (čti z Adlaru), švagry Hanuše Maura z Rendlíku a Václava Karla z Svarova na Suchomastích.“ Antonín Rybička (Pam. Arch. IX. 436) a Josef Jireček (Rukověť I. 162) podle zpráv Stárkových i jiných sestavili životopisná data hospodářského spisovatele Jana Dobřenského z Dobřenic v ten způsob, že byl syn soujmenného otce Jana, držitele Dobřenic, kterýž zemřel r. 1580, načež uvázal se v ten statek náš spisovatel Jan mladší, jenž zemřel 27. dubna 1593. Oba byli dobří hospodáři, a Jan mladší za živobytí svého otce Jana staršího, dle Rybičky v letech 1550—1580, spravoval jako regent statky některých pánův jiných, zejména Trčkův a Smiřických. Sedláček v historii tvrze Dobřenické (Hrady V. 349, 350) jmenuje větší počet členů rodu Dobřenských; klade regentství našeho spisovatele Jana též do let 1550—1580 a smrt jeho k 27. dubnu 1593, ale pokládá ho za syna Mikuláše Dobřenského a Markéty z Mečkova, kteráž r. 1544 již jako vdova koupila statek Dobřenický. Že by spisovatel Jan byl synem těchto rodičů, nesrovnává se s jiným udajem Sedláčkovým, doloženým z desk, podle něhož sy- nové Mikuláše Dobřenského a Markéty z Mečkova teprv roku 1557 dosáhli let svých, a Jan byl by tedy r. 1550 ještě nedospělý. Spisovatel Jan Dobřenský byl spíš synem onoho Jana staršího Dobřenského na Dobře- nicích, který dle Sedláčka měl za manželku Annu Malovcovu z Chýnova, roku 1542 byl již mrtev, a zůstali po něm synové Jan, Zdislav a Zdeněk. Vedou k tomu poznámky Stárkovy (jsou-li správné), že spisovatele Jana otec jmenoval se též Jan, a že spisovatel Jan měl bratra Zdeňka na Veselí. K tomu se hodí vědomost, zaznamenaná Sedláčkem (Hrady I. 206), že r. 1555 Zdeněk starší Dobřenský koupil tvrz Veselí Odrané u Choltic. Ježto pak tři synové Jana staršího Dobřenského a Anny Malovcovy, jmenem Jan, Zdislav a Zdeněk, roku 1544 prodali Dobřenice Markétě z Mečkova ovdovělé Dobřenské, dostal se ten statek do jiné linie Dobřenských, a podobá se tudy, že spisovatel Jan mladší Dobřenský po roce 1544 nevládl na Dobřenicích, i že majetník rukopisu se zmýlil, když jej psal „na Dobřenici a Březnici.“ Zlou záhadu chová v sobě také sám hospodářský spis Jana Dobřenského; nevíme o něm nic jiného, než co o něm a z něho uveřejnil Stárek; při tom spoléhal na správnost všeho, co do rukopisu poznamenali starý neznámý přepisovatel jeho i současný majetník ruko- pisu, jejž Stárek označil toliko „p. Sch. v Kralohradecku“; Rybička (Pam. IX. 436) pozna- menal r. 1871, že ten rukopis 1843 choval se „u jednoho souseda Královéhradeckého, nyní prý však není ho tam více nalézti.“ Srovnáme-li předpisy Dobřenského o spravování lidí poddaných a sirotků s instrukcí dávanou v 17. století hejtmanům na statcích komorních v Čechách, shle- dáme, že všechny artikule Dobřenského nacházejí se také v oné instrukci komorní, větším dílem slovo za slovem stejně, některé ovšem také se změnami nebo přídavky. Stejnost textů jest taková, že nemůže se vysvětliti jinak, než buďto že jedny artikule jsou opisovány z dru-

Strana 147
Jana Dobřenského kniha o hospodářství panském i o řízení poddaných (1550). 147 hých, anebo že oboje artikule pocházejí z pramene jiného, třetího. Kdyby bylo jisté, co po- znamenal majitel rukopisu v době Stárkově, že Dobřenský psal svou knihu r. 1550, soudili bychom najisto, že skladatel instrukce v komoře české pro hejtmany roku 1603 užíval arti- kulů Dobřenského. Ale při třech artikulích Dobřenského, dle našeho číslování při článcích 13, 14 a 15, nachází se ta okolnost podezřelá, že ty články nenacházejí se v instrukci komorní z roku 1603 a 1604, nýbrž teprv v instrukci z roku asi 1615 a 1616. Jestliže shody artikulů mají se vysvětlovati tím, že v komoře opisovali z Dobřenského, museli bychom přijmouti, že opisovali z ní dvakrát, jednou při prvotním skládání instrukce r. 1603, a podruhé při doplňování jejím asi r. 1615, a to se nepodobá pravdě. Tím jsme vedeni k domněnce, že artikule Jana Dobřenského nejsou psány roku 1550, nýbrž že někdo teprv asi roku 1615 nebo brzo potom vytáhl ty artikule z instrukce, kterou komora vydávala hejtmanům na statcích královských. Záhada tak nastalá snad by se rozluštila, kdyby se našel onen velký rukopis Hra- decký, o kterém jsme zpraveni od Stárka. Možná, že zevrubným ohledáním toho rukopisu by se shledalo, že to byla sbírka učiněná teprv v 17. věku, a že do ní byly od pilného přepiso- vače pojaty spisy rozličných původců a z rozličných časů, pocházející namnoze ze 16. století, a dílem právě také od Jana Dobřenského. Otiskuji zde menším písmem pravidla o spravování lidu poddaného z Musejníka 1843 str. 426—433; zjinačil jsem však rozdělení v odstavce, články tak vyniklé označil jsem čísly 1—28, a na konci každého článku postavil jsem do závorek číslo souhlasného článku instrukce, kterou komora česká v 17. věku dávala hejtmanům a která se najde otištěná doleji k roku 1603. Tak usnadní se srovnávání artikulů připisovaných Janovi Dobřenskému s instrukcí na statcích komorních. 1: Dále pak tento řád při spravování lidí pod- daných hejtman na pozoru, jakž podotknuto, jmíti má: když hospodář některý osedlý z tohoto světa prostředkem smrti vykročí, že ihned potom statek jeho, na čem ten koliv, buďto na mále neb na mnoze pozůstane, pořádně zinventován, a v obzvláštní k tomu založená registra specifice vepsán býti má; s tím při tom doložením, jak mnoho sirotkův z muž- ského i ženského pohlaví, většího aneb menšího zrostu se k tomu nachází, a kterak kterému říkají; tak aby každá vrchnost na každý čas o týchž si- rotcích jistou vědomost jmíti mohla, a jiní také, když k letům přijdou, kde spravedlnosti hledati věděli. (V komorní instrukci jest to článek 36.) 2. A poněvadž mnoho na tom záleží, aby mlá- dež hned od dětinství v bázni boží odchována byla: protož hejtman obzvláštní a přední pozor na to míti má, aby matky samotné v stavu svém vdovském po- božně a poctivě živi jsouce, podle toho i dítky své ke všemu dobrému vedly, jim v rozpustilosti a za- hálce růsti nedaly, anobrž hned z mládí k pracem, seč kteří jsou, přivyknouti naučily. Nic méně má se k tomu dohlídati a to tak naříditi, aby sirotci menší podle matek svých až do většího vzrostu náležitě opatřeni byli, a vychování své tu, kdež jsou osiřeli, míti mohli. (Kom. čl. 37.) 3. Kteří pak sirotci již větší a vyrostlejší jsou, jichž by se doma nepotřebovalo, ty k službám obrá- titi, aneb jiným lidem poddaným, pobožným a zpráv- ným hospodářům v službu propůjčiti se mají. Aby tím lepší pozor na sirotky i vdovy býti mohl, protož má se každého při témž času, když čeládka doslu- huje, podle přiležitosti obyčeje téhož kraje všecky sirotky k jistému dni před sebe obeslati, a tu s pil- ností na to se vyptati, kterak jsou se předešlého roku, buďto doma nebo jinde, chovali, a zase proti tomu od hospodářů svých chováni a opatrováni byli, a jak jim službu jejich podle předešlého projednání zaplatili. A maje hejtman ty všecky sirotky před sebou, tu opět toho s pilností šetřiti má, jestli by se kteří sirotci ostřejšího vtipu mezi sebou našli, vezmouce od jejich přátel zprávu, aby ti mimo jiné fedrováni, na díle k liternímu umění aneb na ře- mesla, pro rozličné potřeby panství, oddáni byli. (Kom. čl. 38.) 4. Jiné pak sirotky, mužského i ženského po- hlaví, k hmotným pracem mají obrátiti, a z těch před- kem pro potřebu dvorův a jiných hospodářských 19*

Strana 148
148 věcí opatřiti, a je faké tak chovati, aby raději -při dvořích, nežli někomu jinému sloužili. Kterýchž by se pak nepotřebovalo, ti se mají lidem poddaným a bohabojným hospodářům v službu projednávati, a jim jisté mzdy, co by který zasloužiti mohl, naříditi. (Kom. čl. 39.) 5. A aby na každý čas se věděti mohlo, kde který sirotek zůstává a z čeho slouží, protož ta- kové přistavování a projednávání sirotkův každého roku v obzvláštní k.tomu připravená registra zcela a zouplna, na jakých penězích aneb jiných přímen- cích [sic] který u koho smluven jest, se vší pilností specifice poznamenáno býti má. (Kom. cl. 40.) 6. Jestli by pak kteří sirotci bázní bfti, & v těch místech, kdež poddáni jsou, zůstávati nechtěli; a bez vědomí vrchnosti dříve roku pryć tli, ti mají zase hledáni, mírně potre- stáni, a v ta místa, odkudž jsou vyšli, postaveni býti. (Kom. čl. 41.) 7. Pakli by kteii tak daleko zaśli, żeby nalezeni: a postaveni byti nemohli, a żeby se ani sami ve třech letech pořád zběhlých nenavrátili, a obmeškání své náležitým poslušenstvím a pilnějšími službami zase vynahrazovati nehleděli: těch spravedlnost má se k ruce vrchnosti vyzdvihnouti, a žádnému bez jistého povolení zase nevydávati. (Ičom. čl. 42.) 8. Pakli by kteří hospodářové, jimžby sirotci v službu podáni byli, nekřesťansky s nimi nakládali, je podle náležitosti stravou a záplatou neopatrovali, a tak zúmyslně komu příčinu dali; žeby čeladka sobě zoufala a pryč ušla: ti a takoví hospodáři ne- toliko povinni [budou], takové od nich ušlé sirotky na svůj náklad zase hledati a před hejtmanem po- staviti, ale maji jeśtć k tomu jiným ku příkladu trestáni býti. (Kom. čl. 43.) 9. Sirotkům dříve zrostu jich, a prvé nežliby sobě zakoupení učinili; spravedlnosti jich pod ni- žádným vymyšleným způsobem na marné věci vy- dávány býti nemají. Než jestli by pán Bůh na ně- kterého dlouhou nemoc neb jiný těžký pád dopu- stiti ráčil, tak žeby bezelstně pracovati a sobě živ- nosti dobyvati nemohl, těm se podle potřebnosti, spravedlnosti: jejich v mírnosti až do nabývání zase lepšího zdraví propustiti moci budou. (Kom. čl. 44.) 10. Jestliby také který poddaný bez dědicův z mužského neb ženského pohlaví prostředkem smrti z tohoto světa sešel, a také manželky ani jiných blízkých krevních přátel po sobě nepozůstavil, tedy statek jeho, na čem ten koliv nalezen bude, docela a zouplna na vrchnost připadne. (Kom. čl. 45.) pod náležitou: D. XXII. Řády selské a instrukce. hospodářské : 11. Pakliby manželka, vlastní bratří a sestry nevybyty po kom zůstaly, tedy to při tom zůstaň, jakž dále každá vrchnost při svých hejtmaních na- řídí. (Kom čl. 46.) 12. Kteří by pak lidé poddaní aneb sirotci pro své zlé chování poctivosti své potratili, vrchností se zpravovati nechtěli, aneb z gruntu zběhli: ti netoliko „žádného nápadu, ale ani svých vlastních spravedl- ností užiti nemají. Než co by se toho koliv čeho a po kom na díl jich dostati jmělo, to se vše vrch- nosti k ruce má vyzdvihnouti a obrátiti. (Kom. článek 47.) 13. Jací pak nápadové po lidech z světa sešlých, obojího pohlaví, vrchnosti k ruce důchodův náležeti a přijímáni býti mají, a zase kteřížby jak daleko přátelům krevním propouštěni býti, nicméně jakých by milostí v tom lidé v forštu sedící užiti měli; to jedné každé vrchnosti v bedlivém uvážení, v moci jich.se pozüstavuje. (Kom. čl. 47a.) 14. Má se také šetřiti a na to pilný pozor míti, aby čeládka při stavení [přístavní] do dvorův poplu- žních, poněvadž z poddaných a sirotkův na panství se k službě berou, dáleji tří, čtyř let, jak se toho po- třeba ukazuje, při službě mimo vůli svou držáni ne- byli, a žádnému pacholku k ženční, ani děvečce k vdávání povoleno nebylo, leč by taková uložená léta každý z nich v kterém koliv dvoře, kdežby po- třeba byla, proti nařízené záplatě se vysloužil. Však jestliže by v tom času těch uložených let kterého pacholka neb děvečky dobrá příležitost k ženční neb k vdávání potkávala, o tom hejtmanu vědomost dána bfti má. (Kom. cl. 44a.) 15. Kdež také ten způsob a neiád na někte- rých panstvích zůstává, že jsou hejtmani, písaři dů- chodní a sirotčí rozdílně od zápisu, penčz skládání i propouštění, z každé kopy jistou sumu osobčili [osobili?], a na veliké skrácení chudých lidí a zvláště sirotkův brali: pročež takové brání peněz aneb zskládání podle nařízení jedné každé vrchnosti má pozůstaveno býti, a tu hejtman, písař mají na další nařízení vrchnosti očekávati. (Kom. čl. 44b.) 16. A poněvadž. hříchové a rozličné nepravosti na všecky strany mezi lidmi již se velmi rozmohli, a čím dále více se rozmáhají: protož hejtman má sena ty lidi, kteřížby tak hanebně proti pánu Bohu živi byli, a přikázání jeho svatá buďto láním, pří- saháním, kouzlův provozováním, vraždou, cizolož- stvem, krádeží, oklamáním, falší a jinými k tomu podobnými nešlechetnostmi a zlým obcováním pře- stupovali, a dobrým lidem tudy netoliko na škodu, ale i ke zlému příkladu býti chtěli, se vší pilností 

Strana 149
Jana Dobřenského kniha o hospodářství panském i o řízení poddaných (1550). 149 vyptávati, takové neřády skutečným trestáním, bez šanování osob, časně přetrhovati. (Kom..čl. 7.) 17. Soudové a posudkové v městech, městečkách a vesnicích každého: roku, zimního hned po novém létě toho času, když lidé poddaní lépe se k tomu uprazdňovati mohou, skrze hejtmana a písaře sirot- čího, a kde se jeho nechová, písaře důchodního, v přítomnosti rychtářův a konšelův pořádně býti držáni mají. Při kterýchž se toho spilností šetřiti má, aby předkem na úřady lidé bohabojní, zprávní a rozumní voleni byli. (Kom. čl. 10.) 18. Kdekoli pak soudové v které rychtě budou míti drZáni bfti, to se má lidem poddanfm nejméné dvě nedéle pied tím, ahy se penézi gruntovními i jinými spravedlnostmi svfmi k tomu časně jak při- hotoviti věděli; oznámiti. Jakby pak takové soudy držány býti měly, zpráva panu hejtmanovi dále jest položena. Peníze pak gruntovní ne jiným časem, nežli tu při registřích purkrechtních skládány, zapsány, a těm lidem, kteříž k nim přednost a lepší spravedlnost ukáží, propuštěny býti mají. (Kom. čl. 11.) 19. A co se při které rychtě kterým sirotkům aneb jiným neosedlým lidem peněz gruntovních složí, a tu hned nepropustí, ty mají též v registřích purk- rechtních s pilností, od koho a kdy složeny jsou, poznamenány, od písaře sirotčího za příjem uvedeny 2 v piítomnosti hejtmana do truhel sirotéích scho- vány býti. (Kom. čl. 12.) 20. Sklep pak sirotčí a truhly, v nichž peníze sirotčí se skládají, mají železnými dveřmi a dobrými zámky tak opatřeny býti, aby se ohněm ani vylou- páním téhož sklepu a z truhel na penězích sirot- čích nižádná škoda státi nemohla. Nicméně od téhož sklepu hejtman a písař sirotčí klíč' v rozdílnosti míti, a při sobě tak chovati mají, aby jeden bez dru- hého v nižádné potřebě k týmž penězům sám přijíti a jich se dotýkati nemohl, (Kom. čl. 18.) 21. Po vydržení pak všech soudův a posudkův, kteříž nejdéle do času památky veliké noci zcela a zúplna zavírání a na místě postavení býti mají, má ihned register purkrechtních pořádný výtah, co při které rychtě peněz gruntovních téhož léta složeno, zase propuštěno, a mimo to do truhlic na hotově schováno jest, udélin a vrchnosti odeslán býti. (Kom. čl. 15.) 22. Nicméně hejtman v přítomnosti purkrabího a jiných úředních [sic] služebníkův každého roku před vánoci, toho času, když toho lepší prázdnost jest a prvé mežli se zase soudové držeti počnou, počet si- rotčího písaře již minulého roku se vší pilností pře- hlídnouti a toho všeliiak při tom šetřiti má, aby netoliko ty peníze, kteréž toho roku do truhel sirot- čích již složeny jsou, ihned tu po zavření toho počtu sirotčího zcela a zouplna od písaře sirotčího podle předešlého restu se vykázaly, ale i dluhy do téhož počtu náležitě, bez dalšího koho v tom šanování, zvyupomínány a k jiným penězům do týchž truhel uloženy byly. (Kom. čl. 16.) 23. Avšak hejtman každého roku, prvé nežli podle jiných služebníkův na týž počet sirotčí za- sedne, vrchnosti den k témuž počtu sirotčímu obraný časně v známost uvésti, a tu vyrozuměti má, zdali by vrchnost kdy, z které potřeby, pro lepší vyroz- umění tomu, co setu řídí a kde co složených peněz zůstane, k témuž počtu též vypraviti chtěla. A buď- to vrchnost k tomu času a k též potřebě odešle neb neodešle, tedy nicméně hejtman s jinými slu- žebníky každého roku týž počet sirotčí na místě postaviti, a ihned potom, nejdéle ve dvou nedělích pořád zběhlých, výtah toho všeho počtu sirotčího vrchnosti odeslati mají. (Kom. čl. 17.) 24. Jesliže by mezi tím časem jakých od- oumrtních, odběžných aneb jiných peněz na vrchnost spravedlivě připadlo, takové peníze mají ihned při počtu sirotčím z truhel sirotčích vyzdvihnouti a pí- saři důchodnímu mezi jiné důchody, s partikulárem od hejtmana podepsaným, od koho přijato jest, od- vésti. (Kom. čl. 18.) 25. Peníze sirotčí bez poručení a povolení vrchnosti lidem z truhlice rozpůjčovány aneb jinak za lidmi zanechány býti nemají. A jestližeby i kdy komu pro škody vzaté, s vědomím a povolením tóž vrchnosti, co peněz sirotčích do kterého času za- půjčeno býti mělo, to se též jinak státi nemá, nežli proti dostatečnému zaručení, tak aby sirotci dorostlí včas potřeby spravedlnosti své kde v jistotě hledati a ji najíti věděli. (Kom. čl. 19.) 26. Peněz purkrechtních hejtman ani kdo jiný z služebníkův [zde vypadla slova: našich na grun- tech našich] kmecích sobě k ruce pod nižádným vymyšleným způsobem skupovati, neb kterak jinak na sebe převozovati nemají. . Než jestli by kdo pro chudobu, neb jakou koliv jinou příčinou, jaké peníze gruntovní kdy a kde prodati chtél, to hejtman[u] má oznámiti, a on tak to opatřiti, aby takové peníze ra- ději k ruce některých chudých sirotkův, jichžto pe- níze by v truhlách ležely, aneb k některému záduší na gruntech, tu kde se to dobře trefiti a bez ublí- žení obojí strany státi může, za mírné peníze, začby slušně stály, skoupeny byly. (Kom. él. 20.) 27. Lidi poddané má hejtman po všecky časy k tomu napomínati i skutečně přidržeti, aby šle- 

Strana 150
150 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské chetný a poctivý i křesťanský život vedouce, mezi sebou svorní, a všickni živnůstek svých pilni byli. — (Kom. čl. 21.) 28. Co se pak dotýče zlých a nedbanlivých ho- spodářů, kteřížby více v krčmách ležeti, nežli v poli opravovati, neb pilnější karet býti, nežli živnůstek svých hleděti, a tak svým zlým příkladem i jiných po sobě potáhnouti chtěli: k těm hejtman a purk- hrabě pilně a často, jak se každého času při ho- spodářství opravují, dohlížeti a zvláště pak na to, jak kteří rolí své osívají, po všecky časy veliký po- zor míti mají; a pokudžby jakou nedbanlivost a zlého hospodářství příčiny při kom shledali, anebo žeby dědiny, jakž dotčeno, náležitě od koho osety a zdě- lány nebyly: tu předkem týž lidi hejtman k tomu, aby gruntův svých nespouštěli, anobrž časně zase opravovati hleděli, přísnými slovy napomenouti má. A jestližeby kdo po takovém napomenutí ještě vždy toho co k napravení přivésti obmeškával, tomu [čti: to má] dále hejtman vězením i na rukojmě bráním při týchž lidech časně přetrhnouti. Pakli by i to při kom žádné platnosti míti nechtělo, tedy hejtman již dáleji má míti moc, toho každého, by i dobro- volně prodati nechtěl, z gruntu vybýti, a takové grunty lepším hospodářem osaditi. (Kom. čl. 31.) 70. (Okolo 1550) Smržické právo horenské. Pod tím jmenem prof. Fr. J. Rypáček vydal v Časopise Matice Moravské 1892 str. 35—39 a 115—120 samodílný řád vinařský, jenž býval čítán na soudě vinařském neboli horenském vsi Smržic na Hané u Prostějova. Prvotní název toho řádu zněl: „Artikulové práv horenských.“ Všech článků jest 39. Že si ty články zdělali sami přísedící soudu horenského a držitelé vinic, vidí se z výrazů, jež se opakují ve mnohých článcích: Toto ustanovujeme, nařizujeme, zapovídáme ajv., a v článku 39: také jest všech pánů nákladníků jednomyslné snešení. Vydavatel Rypáček klade rukopis, z něhož ten řád vydal, do prostřed 16. věku; na tu nebo ještě na starší dobu ukazuje článek 1., podle něhož „Jeho Milost královská, kníže a pán pan markrabě Moravské tejto země i hor vlastní a dědičný pán bejti ráčí.“ 71. (Okolo 1550) Artikule, které sobě poddaní augustinianského kláštera v Pivoni vymínili, aby jimi obtěžováni nebyli. Přípis artikulův, které sobě poddaní kláštera Pivonského vymínili, aby jimi stěžováni nebyli, a ty jim provincial i volený převor stvrdil. 1. Aby každý z lidí poddaných konventních správu buoží činil podle své vůle. 2. Aby nebyli povinni, čeledi a dětí při sv. Martině před pánem stavěti, kromě sirotkův, kteří poručníky mají. 3. V žádné forování a neobyčejné roboty aby nebyly potahováni, kromě co by bylo potřebí k stavení. 4. K stavení co by lesů potřebovali, pan převor aby jim dávati byl darmo povinen. 5. Poddaných svých v žádnou aby službu nepodroboval. 6. Louky, kteréž lidi Michovští posícti, trávu usušiti, seno do kláštera svésti

Strana 151
z let 1550 a 1551. 151 jsou povinni, té svobody se jim propouští: Každý když sekáčům svým snídaní buď sám nese aneb pošle, břemeno trávy aby sobě nabral a domů odnesl; a když seno do kláštera vezou, pán má jim sejra, chleba i piva dáti. 7. Kdo by z poddaných umřel bez dědicův, nápad na přátely, buď na grun- tech klášterských aneb jiných cizích, a ne na klášter jíti má. 8. Z krav kostelních k záduší 1 libru vosku a nic více aby dáváno nebylo. 9. Šestinedělka do šesti neděl aby piva odkud chce brala a šenkovala. 10. Krčmář za všeckna počepní po celý rok převorovi víceji aby nedával, než toliko jednu prostici soli, a k tomu převorovi v nedělní dni, když by k němu do krčmy přišel, jest povinen na jeho toliko osobu svačinu dáti; však pivo zapla- tiſti], co propije, jest povinen. 11. Každý grunt svůj, kdykoli chce, aby prodal a jiným osadil, kde se mu koli zdáti bude, se vystěhoval, dadouce převorovi 3 gr. míš; nemá ho převor dáleji zdržovati, ale vejhost mu dáti, a mimo ty 3 gr. víceji od něho nebrati. 12. Všecky vsi a poddané konventní při jejich starobylých zvyklostech a po- řádcích aby zanechal. Confirmatum per provincialem et per priorem. — Na kopii zemského archivu v Praze poznamenáno: Arcib. archiv v Praze, Miscellanea IV. Orig. Úředník archivu zemského Julius Pažout připsal: Dle písma asi z polovice 16. století. — Klášter obutých augustiniánů v Pivoni neboli v Pivoňce, něm. Stockau (u Ronšperka za Horšovým Týnem), zrušený r. 1787, měl posledně 13 vesnic, jichž výčet čte se v Palackého Popise str. 376. Nejspíš těch všech vsí týkají se pří- tomné požadavky; ves Mnichov, zmíněná v čl. 6, jest nepochybně nynější Münchsdorf. Obyvatelstvo v těch vsech jest nyní německé. Fary tam měl klášter tři: v Šitboři, ve Valtířově a v Rokošíně (St. Georgen); srov. Bílek, Statky klášterů zrušených str. 159. 72. 1551, 22. června: Vilém z Rožmberka dospěv k letům a uvazuje se ve správu statků, oznamuje poddaným na Třeboňsku, že v Krumlově ustanovil čtyři rady na svém místě. Vilím z Rožmberka oc, správce a vládař domu našeho Rožmberského, mou- drým a opatrným purgmistróm a raddám, rychtářóm v městech, městečkách, vesni- cích i všem poddaným našim na panství Třeboňským, věrným milým, přízeň svú i všecko dobré vzkazujíce, tímto listem oznamujem: Jakož poněkud vám vědomo, že z příčin některých ještě bytu našeho ustavičně doma býti nemuože; i poznáva- jíce toho býti velikú potřebu, aby osoby na Krumlově zřízeny byly, k kterým by všickni poddaní naši zření — kdyby kterému z poddaných našich k osobě naší potřeba pilná ujíti se nastala, oč by svými úředníky narovnáni býti nemohli — jako k osobě naší vlastní míti měli, aby žádný z poddaných našich v své sprave- dlivosti a potřebě obmeškán nebyl: zřídili jsme na místě našem za raddy a správce

Strana 152
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské 152 na Krumlově urozené vládyky: Adama Sudka z Dlúhé, Jindřicha Vojíře z Protivce, Mikuláše Humpolce z Tuchoraze a Václava Albína z Helfenburka kanclíře, věrné naše milé, aby oni v nepřítomnosti naší všickni spolu, aneb kdyby který z nich z potřeby odjel, ti, kteří by doma zuostali, moc měli, jednoho každého na místě našem vyslyšeti, před sebe sročiti, uvážiti a jednomu každému za spravedlivé uči- niti, jakobychom sami osobně přítomni byli; jakož jim toho dobře věříme, že se oni ve všem k jednomu každému tak, jakž jsme jim o tom dostatečně poručili a jim toho svěřili, spravedlivě zachovají. A vám také všem vuobec i jednomu každému zvláště poroučíme, když by kterému co takového nastalo, ješto by k naší vlastní osobě příslušelo, a že by co úředníku jeho rovnati aneb k místu vésti nenáleželo, abyšte se k výš jmenovaným osobám, raddám našim zřízeným věrným milým, o to ucházeli, jimi se v takových potřebách spravovali a na nich přestávali, jináče ne- činíce. Dán pod naším vlastním sekretem na Krumlově v pondělí před slavností svatého Jana Křtitele Božieho leta Páně XVCLI°. Přitištěn sekret Vilémův. — Z orig. pap. v kníž. archivě Krumlovském IIA.8B. 34 opsal H. Gross. — Na rubu písmem Březanovým poznamenáno: „D. Vilhelmi 1551 nařízení vrchních správců 24. Junii. Po ujití panství JMt pan vládař nařídil osoby do kanceláře. Jest slovo od slova přepsáno.“ V. Březan v Životě Vi- léma z Rosenberka uvádí na str. 41 totéž nařízení, ale ve znění pro všecka panství Rožmberská. 73. 1553, 25. června: Hynek Pavlovský z Widbachu na Pavlovicích přiměl Miku- láše Zemánka, svobodného dvořáka v Oprostovicích, že slíbil zapsati se dskami jemu za dědičného poddaného. Já Hynek Posadovský z Posadova oc známo činím tímto listem přede všemi, kdež čten aneb čtúci slyšán bude, že sem žádán za svědomí od Mikoláše dvořáka Simerského svobodného, což jest mi o tom vědomo, když jest Zemánek svobodný dvořák Oprostovský ve štvrtek před sv. Martinem pana Hynka Pavlovského z Wid- bachu za pána dědičného vzíti dskami řekl dobrovolně beze všeho přinucení. I tu jest pan Oneš ješče k němu řeč učinil: „Zemánku, ne aby řekl, aby tě pan ujec k tomu přinutil; než ty toho dobrú vůli máš.“ A on jest přede mnú a před svrchu psaným panem Onšem z Zástřizl pověděl, že „dobrovolně pana Hynka za pána dědičného beru;“ a panu Hynkovi jest hned uručil, a jeho Mikoláše Si- merského dvořáka jest prosil, aby za něj s Jiříkem mlynářem Radkovským slíbil. I toto jest mi o tom vědomo a v dobrej paměti mám, že když jsem já u ujce svého pana Hynka, u fojta v Pavlovicích byl, tu jest týž Mikoláš Zemánek neboštík k němu přišel; a on pan Hynek jest k němu tuto řeč učinil: „Mikoláši Zemánku, o tom dobře víš, že sem na tebe stané právo dal, a tebe ke škodě bych připraviti, kdybych chtěl, mohl. Pak jestliže mi chceš dobrovolně beze všeho při-

Strana 153
s let 1553—1556. 153 nucení pode třemi sty hřivnami groší českých uručiti, že mne za pána dědičného dckami, jakž najprve dcky zemské odevřeny budú, chceš přijíti, tehdy s tebú o to stané právo i o jiné všecky půhony narovnám přátelsky.“ A on Mikoláš Zemánek jest tuto odpověď týmuž panu Hynkovi Pavlovskému dal, že tak učiniti a jemu uručiti, že jej za pána dědičného, jakž dcky zemské nejprve v Olomuci odevřeny budú, dobrovolně dckami přijíti chce. Kdež jest tak hned učinil a jemu přede mnú uručil, a Mikoláše dvořáka Simerského s Jiříkem mlynářem Radkovským prosil, aby za něj pod základem třími sty hřivnami groší českými slíbili, a že jim statek svůj všecek pod tím základem zastavuje, a že jich v tom nikoli zavésti nechce, než že jich chce beze vší škody vyvaditi, a pana Hynka Pavlovského za pána dědičného dckami, jak nejprve v Olomuci odevříny budú, dobrovolně přijíti. Kdež jsú tak učinili a za něj obadva pod tím základem slíbili. Což tuto svědčím, to jest v pravdě tak, to beru k svej víře a duši. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu sekryt svůj vlastní k tomuto listu sem přidávil. Jenž jest dán a psán na Pavlovicích v neděli po sv. Janě 1553 leta. Opsal jsem z originálu papírového, jenž byl majetkem Františka Dvorského, pozdějšího ředitele ar- chivu zemského v Praze. V letopočtu jest poslední číslice opravována, a mohl by se čísti také 1554. V pečeti přitisknuté jest na štítě jakési znamení, jako tućné W. Vzadu poznamenáno touž rukou, která psala originál: „Svědomí Mikuláše dvořáka Simerského proti Matějovi Zemánkovu.“ Matěj Zemánkův byl nejspíš syn nebož- tíka Mikuláše Zemánka, jenž o své svobodství byl připraven, a syn nepochybně chtěl býti svobodným dvo- řákem bez ohledu na ponížení otcovo. Oprostovice, Pavlovice i Simře jsou vsi v Moravě, východně od Pře- rova, jižně od Lipníka; viz o nich ve Volného topografii Přerovska str. 67, 116 —118, 274. 74. 1556, 19. října: Vrchnost Děčínská zapovídá sedlákům na hodinu okolo města Děčína provozovati živnosti městské. Günterovi z Binova (Bünau) na Děčíně a Lauenšteině žalovali měšťané na škody, které se jim dějí při pivě ode mnohých sedláků z této strany Labe (jmenuje se přes třicet sedláků, v Losdorfě, v Starém Městě, na břehu a odjinud); měšťané dokazovali svoje právo psanými privilegiemi, sedláci pak chtěli svoje staré užívání dokázati svědky. Pán rozhodl tu rozepři výrokem, dle něhož 1. sedláci nemají si osobovati žádných živností městských. 2. Na míli okolo města nemá se provozovati žádné řemeslo. 3. Pivo nemají vařiti lidé ve vsech, kromě oněch 30 vyjmenovaných, a tito mohou vařiti pivo toliko od sv. Jana Křtitele až do sv. Jakuba, a to jenom pro sebe a pro čeládku, kterou mají na stravu, a nic více, než kolik v tom čase mohou vypiti, tak aby u nich po tom čase nalezeno nebylo. Kdo by činil přes to, dá pokuty 1 kopu gr., a pivo mu bude vzato a dáno ke špitálu. Také vesničané nemají dělati sladův než ve městě, a má jim býti z jednoho korce ječmene dáno tolik sladu, jako se dává měšťanovi. Měšťané mají vařiti pivo dobré. Když by se tak nezachovali, sedláci mohou žalovati u purkmistra a rady; pakli by vinníci nedošli trestu, může býti žalováno u pána, jenž potom bude věděti kterak radu městskou potrestati. List německý daný v pondělí po sv. Havle 1556 chová se v archivě města Děčína; tento výtah z něho učinil 1840 V. V. Tomek. Archiv Český XXII. 20

Strana 154
154 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: JUDr. Jan Kapras opatřil mi nyní 1904 kopii celého listu, kterou ochotně zhotovil zřízenec městského archivu Děčínského; jest sice neúplná, poněvadž originál má díry, a někde také chybně čtena, zvláště v první polovici, přece však pro zajímavost obsahu ji otiskuji, a to se všemi podivnostmi neustáleného pravopisu; jen velká písmena a interpunkci učinil jsem podle nynějšího obyčeje, a do závorek postavil jsem své domněnky, jak se má rozuměti některým slovům. Demnach und alles [als?] kegenn [gegen] mir Günternn von Bunaw auf Tetzschen unnd Lawenstein meinner Underthane unnd liebe Getrawen Bürgermeyster und Radt der Statt Tetzschen sich offtmals beklaget, Vir Iinnen [wie ihnen?] und gemeyner Stadtt zum Schadenn hochstenn Vaters Unnder gennek [?], alles zuenntkegen irenn altt Herkommen, Privilegienn, Freyheiten, Statuts-Rechtenn unnd Gerechtig- keitenn sich die Pauersleutte auff denn Dörffern bürgerliche Hantirungs mit Kauffen und Verkauffen, mit Melzenn, Brauenn, Schencken auch Hanntwergen zu treiben unnderständen; wellches hirnennlichen [fürnehmlichen] der Römischen Künniglichn Mayestätt ann Ihrer Mayestät Tranksteuer, mir als ihrenn Hernn, auch denn ge- meynen Einkommen der Stadtt ann den gebürennden Gescheft, Zinnsen, Renntn unnd Gerechtigkeit innerklichen [merklichen?] Appruch gebürenn thett, unnd sonn- derlich der arme unnd gemeyne Man in der Stadtt, welcher alle bürgerlichen Ords wegenn musste dodurch in Armut gefüget werdn. Darumb ich in gemeynne allen meynenn Underthanen auff denn Dörfern gegen Tetzschen gehorigk obvermelte bürger- liche Hannttirung fernner nicht zu gebrauchen gennzlichn apgeschafft. Edoch mitt dieser Bescheidenheit: welche unnder den Pauersleuttn vermuete zu Recht genueg- sam zu bescheinen, das [dass] sie solches ihres Vernemmens befugett, .. sol dann damitt gehortt werden, unnd wer Gerechtigkeit weitter genissen und gebrauchen... Veil aber sich darauff hernnach benannte Personnen auff dieser Seitte der Elbenn, da die Statt Wirt, nemtlich Steffan Nitzsche, Gutt Jerge, Thomas Hieke zum Gom- plitz,1) George Teufen zu Arnstorff,2) Guctt [?] . .,3) Gutt Brosi, Mertten Teuffel, Chrsijstoff Vogell zum Falkenner, 4) Anntonius Philp, Mertten Laube, Urbann Por- sche, Urbann Windrich inn der Altstadtt, 5) Anntonius Jone auf Schlawick, 6) Hanns Wunderlich auffn Ufer,7) Melcher Richter, Valtin Meisner, Mattes Richter, Jokof Weigell, Anntonnius Weigell, Wenzel Meisner, Veit Balzer, Mertten Nitzschner, Brosi Barttell, George Rennelt, George Seiffert, Paull Grünzner zu Krischwicz,") George Klemmannel, 9) .. Anntonnius Behme, Steffann Richter, Veitt Holmik, Simmon Grammer, Hanns Balzer, Veit Hora, Verner Benndix zu Poltitz, 10) Hanns Walter, HIanns Krombholz, Hanns Seidel, Steffann Jennik, Petter Neumann, Urbann Dvtzessa zu Neschwitz, 11) das Malzen unnd Brauen ungemeltt über mein Gebott angemasst unnd dasselbe zu beweisen understanden: habe ich heut tato Bürgermeister, Ratt, Eldeste der Gemeine unnd wir [vier?] Meister der Hanntwerke meyner Satt Tetzschen ..., unnd opbennante Pauerspersonnen anders Theils zu güttlicher Hannde- lunng zuvor bescheiden, unnd neben Verlasunge der Statt Privileges aus der Bürger-

Strana 155
v míli okolo Děčína živnosti městské zapověseny 1556. 155 meister und Ratts Verbrauche; auch auff der Pauern darauff gethann Anntwurt sovill vermacht unnd befunden, dasfs] die Pauern was .. . zu Recht gennugsamm Schein gehabt. Unnd op sie all die Pauernn keine Privilegien unnd schriftliche Freyheit vorzulegen gehabt unnd allein denn Gebrauch zu beweisen zeigen foren [Zeugen führen] wollen. Dakegen doch die Bürger, das[s] derselbe allewege gefochten unnd inen ir Vernehmen gewährett werden zu bescheinen, wie ich verpotten; doraus dann vill Genauliekeit der fielen Schadenn, ma[n]che Unnkostenn, lannger Verzurk unnd allerley Beschwerunge erfolget wern: hab ich sie mitt beider Part guttwilliger Verwilligniss unnd mechtigen Hinstellens folgennder Gestaltt güttlichen verglichen unnd vertragenn, dergestaltt unnd also: Zum erstenn sollen die Pauern sich aller bürgerlich mitt Kauffen unnd Ver- kauffen, wie es benannt unnd Namen haben mack, gennzlichen enthalden, unnd immer der Statt zum Schaden, wider [weder] heimlich noch offentlich inn zumall keinerley Weise nichts vernehmen, bey Vermeidunng meyner schweren Straffe. Zum anndern soll gleicher Gestaltt auff keinnen Dorffe inn der Meyll Weges gar kein Hanntwerk, wie es Namen haben mack, gearbeit oder getrieben werden, weder von denn Einwonern der Dorffschaften, noch von Frembden. Wehr aber denno zuenntkegen etwas vornehme, soll gestrafft werden. Zum dritten soll denn Pauern das Brauen und Melzen gentzlichenn apgeschafft unnd verbott sein. Idoch haben die Bürger mir zu unnderthanigen Gehorsam be- williget, unnd den Pauern, so in diesen Vertrage benennet, aus nachparlichen Willen vergünstigt, doch unnschedlich unnd ann Appruch der Statt Privilegien, Freyheit unnd Gerechtigkeit, das[s] opbemelte Pauern unnd ire Nachkommende, so künftig auff iren itzigen Gütern wonen werden, alle Jahr von Johannis Bapt. bis uff Jacobi, alleine vor sich, ir Gesinnde unnd Arbeitter, denen sie die Kost geben, gerings Trinnken oder Kessemet 12) brauen sollen unnd mögen, aber nicht mehr, dann sie in dieser Zeitt austrinken können; unnd sollen ir Brauen dahin richtn, dasſs] nach Jacobi kein Trinken, so sie gebrauen haben, bey inen gefunden werde. Welcher aber mehr brauen werde, den [= als] er inn dieser Zeit, als von Johannis bis auff Jacobi, in seinem Hause austrinkt, oder von demselbigenn einnen seiner Nachbaren oder Imannts andern ettwas verkauffte oder verliege [verliehe], der ider soll mir ein Schock Groschen zur Straffe gebenn, so offte es geschicht, unnd inn [ihm] das Bir mit meinen Verwissenn genommen unnd inn das Spitall geanntwurt werden. Sollen auch sich des Malzes an keinen andern Ortte den[n] zu Tetzschen erholen. Da aber selbst ein Pauer melzen lassenn will, soll im frey stehen, idoch das bemelte Malz zu Tetzschen gemacht werden, dauon sie nicht muhs [mehr?] dan ein Bürger zu geben schuldigkt ; soll auch innen so vill Malz noch einen Scheffell Gerste, wie einen Bürger,

Strana 156
156 XXII. Rády selské a instrukce hospodářské: geanttwurtt werden. Edoch sollen die andern Pauern, auff welchen Dörffern dieser seitt der Elben in der Meill Weges gelegen sie wonen, so alhier mit Namen nicht be- nennet, inn diesen Vertrack gar nicht gezogen, sondern inen über das ganze Jahr das Brauen verbotten und apgeschafft sein. Da aber einer sich das anmessen und understelin, auch der opgeschriebene einer vor Johannis Baptista, desgleichen nach Jacobi brauen werde, soll in opbenannte Straffe gefallen sein. Darkeg sollen Bürger- meister unnd Ratt auch die Bestellunge machn, dasſs] die Pauern mit eigeliche Bire und Geringtrinkn zu iderzeit notturfftig versorget, auch damit nicht überteuert werden, sondern sollen allewege nach Gelegenheit der Käuffe des Hopff und Malzes billiche und gleichmessige Kauffe ordenen und setzen, wie man das Bir und den Kofent 12) zaln soll; auch es in der Statt dahin richtn, das[s] die Pauern bey den Hantwergsleut gefordert [gefördert], mit tegelicher Arbeitt versorgt, und uber gebür- liche Zalunge wider die Billikeit nicht übersetzett werdn, damit sie sich des nicht zu beschweren. Da aber die Pauern mit Bire und Kosent 12) nicht versorget, von den Hantwerksleutt nicht gefordert, oder wider die Billickeit mit der Zalunge ge- schezet und überteuert werden: soln sie es dem Bürgermeister vermeld, welcher die Brüchige darumb straff und die Beschwerunge ändern soll. Ap es aber vum Burger- meister und Ratt nicht geschecht, den Pauern ire Beschwerunge auch nicht ge- wandelt, und sie sich des keg mir berilag [beklagen] werdn: wil ich mich mit ge- brdelicher [gebührlicher] Straffe keg dem Ratt auch zu eigen [zeigen?] wissen. Des zu Urkunt stetter und vester Haltung ist dieser Vertrak, welcher mit meynen angebornen Innsigil bekrefftigt, gezwefache, der eine der Ratt, den andern die Pauern entpfang. Geschen und geben zu Tetzschen Montag nach Galli, nach Cristi Geburtt ein Tausend fünf Hundert und im sechs und fünffzigstn Jare. 1) Všechna místa v listině jmenovaná nacházejí se na pravém čili východním břehu Labském, v ne- velké vzdálenosti od řeky. Gomplitz jest nyní poplužní dvůr, stojí východně od Děčína; česky slulo toto místo Kumpoltice. — 2) Arnsdorf, česky někdy Arnoltice. Leží severně od Děčína a náležela ta ves posledně k pan- ství Binsdorfskému. — 3) Podobá se, že v originále na tomto místě vypadlo jmeno vsi Loosdorfa, ježto Tomek ve svém výtahu uvádí Losdorf na prvním místě, před Starým Městem. Loosdorf, neboli Ludvikovice, stojí severovýchodně od Děčína. — 4) Falkenner jest nepochybně nynější Falkendorf, česky někdy Folknáře, vý- chodně od Děčína. — 5) Altstadt, Staré Město, ves jižně od Děčína. — 6) Schlawick, někdy po česku Slavíkov, nyní dvůr poplužní Mirabell, jižně od Děčína; již na mapě Müllerově 1720 slove to místo Mirabell. — 7) Ufer slove dosud (a také na mapě Müllerově) samota západně od Mirabella, severně od Křesic. — 8) Krischwitz, po česku za starodávna Křesice, jižně od Mirabella. — 2) Klemannl dosud píše se hospoda západně od Bo- letic. — 10) Ves Poltitz jmenuje se tak ještě na mapě Müllerově, nyní Politz, Steinpolitz, česky Boletice, jižně od Křesic. — 11) Neschwitz jsou staré české Nebočady, jižně od Boletic. — 12) To slovo přichází v listině třikrát, v přítomné kopii píše se Kessemett, Kofent, Kosent; správné jest Kofent, a znamená řídké pivo, patoky.

Strana 157
Instrukce Viléma z Rožmberka purkrabímu Krumlovskému 1556. 157 75. Instrukce pana Viléma z Rožmberka purkrabímu Krumlovskému daná 28. listopadu 1556. Uveřejnil ji Hynek Gross, adjunkt knížecího archivu Krumlovského, v Nedělních Li- stech Hlasu Národa 1903 ve 4 číslích od 28. června do 19. července, i ve zvláštním otisku na 17 stranách. Odtud učiněn tento přetisk, k němuž přičinil jsem číslování článků. Ode mne Vilíma z Rožmberka oc, instrukcí purkrabí mému Krumlovskému, na ten čas Ruprechtovi Altenštanarovi*) vydaná, jak se má v úřadě svém řéditi a spravovati a toho žádným spuosobem nikterakž nepřestupovati. 1. Předkem a nejprv poroučí se purkrabí zámek, dvory, mlejn, sladovna, pivováry i všecka čeleď, kteráž na zámku i při zámku i při dvořích jest, jakožto pěší, dělniční, hlásní, vrátní, pekaři, sládci, řezník, mlynáři, pivovárník, pacholci, a tak všecka čeládka, žádného nevymiňujíc, kromě osob stavu panského a ry- tířského. 2. Item purkrabí aby každý den ráno ve čtyřech hodinách zimního času, a letního ve třech, při otvírání zámku bejval, mosty při zámku aby opatroval a vrátnými osazoval. Též také při zavírání purkrabie aby bejval a hlásnými pilně opatroval, zimního času v osm hodin, když by žádných hostí nebylo, aby zámek zavíral a klíče k sobě bral, a letního pak času vo devíti hodinách. 3. Nad mostem prostředním tu někde blízko aby hlásnýho osadil, aby mohl slyšeti, kdyby kdo nočním časem v potřebě pilné přijel, aby se mohl dovolati. 4. Co se vrátných u všech mostuov dotýče, o tom takto poroučím, aby u prostředního mostu ve dne byli dva vrátní, u předního aby byl jeden od chudých stolů; a ti vrátní u prostředního mostu aby na zámek žádných lidí neznámých ani sedlských, ani posluov nepouštěli, nežli aby je nejprve purkrabí neb v kanceláři opověděli. 5. Ráno pak purkrabie, jakž zámek otevře, aby s šafářem čeleď, která by k jakému dílu jíti měla, ze zámku vypravil, potom k jiné čeládce, která co při zámku na práci má, aby dohlídl, a tak do všech koutuov, kde potřebí jest, aby dohlídal. A při kom by jaký neřád shledal, aneb že by se kdy při tom, jakž mu poručeno jest, nezachoval, takového každého aby podle náležitosti trestal. A pakli by se našlo, že by na kterým čeledínu trestání platno nebylo, na to místo aby se jiná osoba hodná obmyslila, a potom tomu nedbanlivému aby bylo odpuštění dáno. *) Altensteiner; zemřel brzy potom na mor.

Strana 158
158 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 6. Item čeleď všecka, která nočně na zámku zuostávati má, aby každého dne časně před zavíráním zámku nahoře bývala i také líhala, pro opatření zámku i pro voheň. Item na zámku aby přes devět hodin čeledi ve velké světnici i jinde sedati, a zvláště pak se světly zacházeti a pod krovy s nimi choditi nedopouštěl, a který by tak v tom postižen byl, ať jest od purkrabí trestán. 7. Item, poněvadž se k stolu na každý den v určitú hodinu zvoniti bude, tu ať purkrabie do veliké světnice najíti se dá, a k stolu ať nesedí, než po svět- nici chodí, ať ke všem stoluom dohlídá, a tak aby čeleď tiše a řádně bez křiku jídala. Item žádný aby hostí k stolu nevedl, a našel-li by purkrabie kterého ne- známého, aby se po něm ptal a vo to aby se domlúval. 8. Item aby na to pozor měl, jak se které čeládce ouprava v jídle děje. Našel-li by při tom co neslušného, aby se vo to ke kuchmistru domluvil. 9. Item připíjení všelikého, lání, hanebného mluvení aby jim nedopouštěl. Item chleba, kor, masa ani nic takového, což by při stole snísti nemohli, aby jim doluov s sebú nositi nedopouštěl; a kdož by se tak toho dopustil, strestaje jej věží, aby mně oznámil. 10. Item zámek aby se čistotně metením i jináče choval, povykuov, křikuov ve veliké světnici, na dláždění před kuchyní, před maštalemi aby nebývalo. Item veliká světnice ať jest čistotně držána, a každého dne ráno ať jest metena, neb sice veliký smrad a nečistota v ní jest. 11. Item šafář, který při zámku jest, na purkrabí ať zření má, což by jemu poručil, to aby tak vykonával; pakli by v čem nepilným nalezen byl, aby věží trestán byl. 12. Item chlebného ať k tomu má, aby se v ubrusích, talířích, lžících čistotně choval, neb takovým zanečištěním ubrusuov více se jich shnojí, nežli užíváním. Item chlebný ať se purkrabím] při vydávání chleba spravuje. 13. Item chlebný aby čeládce na stuol chleba prve nekladl, až se sejde a jídlo na stole bude, a když seděti bude za stolem, aby teprva každému z nich po pořádku dva bochníky chleba dal a více nic. A na tom každý povinen bude přestati. Kromě na stuol starších, tu aby dal chleb hned, jakž na stuol přikryje, jakž prve bývalo. 14. Dále při vydávání chleba takto se chovati má: Item před vobědem a ráno, též také po obědích mezi jídly ani po večeři žádného chleba ať žádnému nevydává, leč s obzvláštním vědomím purkrabie nebo kuchmistra, kromě do frauci- moru Její Milosti paní neb pannám. 15. Item chlebný aby každého dne purkrabí počet řádný učinil podle vru- buov, který s pekařem míti má, co kde a komu toho dne chlebuov vydal, tak aby i o tom mně purkrabie, co jest kdy kterého dne utraceno, oznámil.

Strana 159
Instrukce Viléma z Rožmberka purkrabímu Krumlovskému 1556. 159 16. Pekař. Item purkrabie ať také každého dne k pekaři dohlídne, kterak se co při pečení chleba zachovává, a to proto, neb v tom takový řád míti chci: Předkem a nejprve ať mi z jednoho džberu 4 kopy 25 pecníků z přední mouky bochníků napeče. A což tak a po kolika čbeřích napeče, aby hned chlebnému jej všecek, když mu vystydne, vydal, a s ním aby vruby měl a navruboval, tak aby každého dne chlebný purkrabí řádnej počet udělati mohl, tak jakž nahoře vo chleb- ným jest dotčeno. Item pekař ať žádnému chleba žádného po ruoznu nevydává, než chlebnému toliko na vruby. 17. Item opatřiti to, aby se žemle také nahoře pekly, nebo by spořeji bylo, sice se množství kop za žemle vydává. 18. Pivovár. Item purkrabie ať též každého dne, kterak se vaří a pivo vy- čišťuje, dohlídá, a to ať se pořádně do pivnic spravuje. Item mláto ať se pořádně do dvorů vozí. 19. Item při chmele braní k pivu vaření ať purkrabie s pilností dohlídá, aby se v tom míra, řád a upřímnost zachovávala, aby mi také každého času o tom zprávu dáti mohl. 20. Bárta nápravník. Item k nápravníku purkrabie má každého dne přihlí- dati, aby na potřebách k vozuom i k jiným potřebám nescházelo, a suchým lesem aby se k takovým věcem časně přihotovil a zásobil. 21. Item k hlásným a dělničním, kteříž při zámku dělají, k těm, aby neza- háleli, a každého dne ráno hned k dílu je měl, tak jakž nahoře o tom dolo- ženo jest. 22. O dříví k zámku. Item, poněvadž se toho veliký počet na kuchyni, k pivováru, sladovně, pekárně i k votopu potřebovati musí, to se tímto spuosobem opatrovati a říditi má: Item, když toho čas z jara, když den dlúhý, tehdy purk- rabic s lovčím a s šafářem i s fišmeistrem vyjede, a podle uznání na pivovár, pe- kárnu, sladovnu, kuchyni i ke všem votopuom, což by za potřebu bylo, aby objeli a což by robotou takového lesu spraviti se mohlo, aby to obmyslili a nařídili, a vždy jeden z nich aby při těch robotířích byl, aby s pilností i také pořádně a hospodářsky se sekalo, tak aby zimního času formané volně k tomu lesu přijížděti i také na vozy bráti mohli. A což by mimo robotíře lesu zapotřebí bylo sekati, to aby objednali buď na vochoze aneb jakž by se jim nejsnáze zjednati vidělo. A o tom o všem, jak to vykonají, aby mi každého času zpráva dávána byla. 23. Záškodnice. Item, když se ráno čeleď po otevření zámku na dílo vy- praví, i také když na zámku purkrabie, když náleží, k jaké čeládce dohlídne, tehdy aby šel doluov do dvoru hned a dohlídl, kterak jest čeleď k svým pracem ze dvora od šafáře vypravena.

Strana 160
160 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 24. Takto se v záškodnici chovati mají: Item, kteříž k záškodnici náležejí, aby žádných tam ani mužuov ani žen nevodili a nepouštěli, zvláště pak přes noc ne- přechovávali. Item pacholci aby nočním časem při koních líhali a od nich neodcházeli. 25. Item ráno šafář ve čtyřech hodinách aby je do lesuov, aneb kdež by potřeba kázala, vypravoval. 26. Item, kdož by se před osmou hodinou z té čeledi, kteráž do záškodnice náleží, s večera najíti nedal, žádného nevymiňujíc, tehdy, jakž osm hodin udeří, ať jest dvuor zavřín, a žádný ať tam puoštěn není. A když purkrabie ráno dolů sejde, ať hned na šafáři přezví, všecka-li čeleď doma byla; a kdož by se našel, že jest doma neležel, aby věží potrestán byl. 27. Item v záškodnici ať žádných her nebývá, ani ve dne ani v noci; neb sedláci ve dne přivezúc desátek, hrají, pijí a kvasí tam, a čeleď též v noci tolikéž činí, a tak se koňóm ouprava neděje. A skrze takové jich vožírání mohla by se škoda státi. 28. Item v záškodnici světla nočního času ať bedlivě šetří, a hned po osmé hodině záškodník aby spat nechodil, až všecka světla nejprve uhasí. 29. Item, což se vopalování ovsuov koňóm dotýče, aby purkrabie opatřil nádobu, do které by se ovsové vopalovali, aby se toho po zemi netrousilo. A co se tak toho ovsa vypálá, to se muože psuom na tluč dáti; a tak by se ten oves za- choval, který se nyní psuom na to vydává. 30. Item trusy senný aby se pěkně klidily a [do] dvora Kvítkova dobytku aby se braly. 31. Item, svině žádný aby se do dvora nepouštěly, neb jich tam veliký zástup bývá; a sousedóm aby se oznámilo, aby je zavírali a do dvora jich nepou- štěli, neb která se koli ve dvoře zastihne, dá se do špitála. 32. Item vozuov panských v noci aby žádných na ulici před záškodnicí stá- vati nenechávali, neb se v noci ledacos jim od provazů, zákolníků, plechů i jiných potřeb tratiti muože. 33. Item, jakž se smrkati počíná, aby vrata veliká hned zavřína byla; kromě dvéřec malých, ty aby do osmi hodin otevřeny bývaly, však proto na kliku při- vříny; než jakž osm hodin udeří, aby také zavřieny byly. A dále, jakž nahoře po- loženo jest, aby se purkrabie s šafářem zachovávali. 34. Sladovna. Item purkrabie ráno do sladovny dohlídati má, vo kteréžto takto poroučím: Předkem sládek starší sám aby pilen byl a tovaryše své k dílu měl. 35. Item slady aby dobře vydělávali a na hvozdě je dodržívali, aby potom pivo čisté bylo. 36. Item žádného do sladovny mužského ani ženského pohlaví i sice, kdož tam nenáleží, ve dne ani v noci aby nepouštěli, neb to s žádným užitkem není.

Strana 161
Instrukce Viléma z Rožmberka purkrabímu Krumlovskému 1556. 161 37. Item aby žádnému sladuov ani z peněz ani darmo na mé sladovně nedělali. 38. Item opatřiti to, jak se polívá, též i co přírostu, a kam se splavky podívají. 39. Item do sladovny sládkóm aby se dávalo na dvě osobě za den i za noc tři pinty piva; kromě za stolem aby se jim dalo, což mohou vypiti, a to dotudž, dokudž na sladovně dílo míti budou. Než když se slady zdělají a sládci se vybu- dou, tehdy aby se sládkóm doluov nic nedávalo, jakž i jinému čeledínu. 40. Mlejn. Item purkrabě aby každého dne ke mlejnu dohlídl. 41. Item mlynář aby ve mlýně nebýval nežli sám druhý. 42. Item mlynář, což se panského mlení dotýče, v tom aby se věrně za- chovával, a každého dne purkrabí aby zprávu dával, co kterého dne na zámek se smíle, a co cizího tolikéž. 43. Item co se vejmelnýho od lidí beře, k tomu aby truhla k zamykání udělána byla, purkrabie aby od ní klíče měl. Item každú sobotu aby se vejmelný přeměřilo a v jisté místo se ssejpalo, aby se mezi Jeho Mti páně obilí nemísilo, tak aby purkrabie každého dne mně při jiných věcech zprávu dáti mohl. 44. Item ve mlejně každého dne aby se prachy tím častěji smítaly a v jisté místo, lepší zvláště a horší též zvláště, skládaly a chovaly, a každú sobotu též aby se v přítomnosti purkrabie vyměřovaly, buď jich málo nebo mnoho, a o tom též aby mne purkrabie zpravoval. 45. Item, co se sladuov mlení dotýče, kteréž spolu s volařem mieli [t. j. melí], purkrabie ať ví, co při každém mlení sladu přibude. 46. Vo krmení vepřuov. Item, co krmení vepřuov dotýče, aby to při mlýně se dálo, a volař s mlynářem aby je krmili, a každého čtvrt leta šest zusadili, ne- muože-li viece býti. 47. Item k vodě, která jde na ten mlejn, aby purkrabie s šafářem dohlídal, aby spravována byla, tak aby skrze ni mlejn nestál aneb nesvětil. Bylo-li by kde co na žlebích potřebí opraviti aneb jinde, aby to časně opatřeno bylo. 48. Item votruby též ať se změří každého téhodne v přítomnosti purkrabí, a na krmení sviň a vepřuov ať obracejí. 49. O formanech. Item tři potahové k zámku, pokudž by vždy méně na tento čas býti nemohlo, v záškodnici se zanechávají. 50. Item na ty formany i také na čeleď aby tak, jakž nahoře dotčeno, časem a ranním vypravováním i jináče dohlídal, poněvadž pod správu jeho náleží. 51. Item formany na lovy, po ryby, po vína i v jiných potřebách mých, proč a pokud toho potřebí bude a ode mne se jemu poroučí, zříditi má, a mimo mé zvláštní poručení žádných formanuov ani for nejednati.

Strana 162
162 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 52. Item k tenatóm všelikým, aby se pořádně chovaly, tak aby dříve času se neshnojila, také dohlídati má; což lovčí, jakž z lovu přijedou, hned opatrovati mají, a od purkrabie k tomu přidržáni býti 53. Item k řezníkóm ať se dohlídne, když práce dobytka bitím neb skupo- váním nemají, aby také k nějaké práci obracováni byli, zvláště pak času postního, když nic činiti nemají. 54. Item na volaře péči míti, aby voluov pilen byl a sena darmo neroztru- šoval. Item volař aby k lukám, když toho čas jest, přihlídal, aby se na nich škoda nedála. A což jemu dále o mlení sladu poručeno, ať s pilností vykoná. 55. Tesaři. Item, když by koli jaká potřeba při zámku neb při dvořích aneb kdežkoli jinde byla, že by se tesaři jednati měli, ti se beze stravy jednati mají. A to se tak obmysliti má, aby se taková veliká díla vždy času letního, když den dlouhý jest, jednala. V letě mistru aby se na den platilo od sv. Jiří do sv. Havla po 7 groších míšenských, a tovaryšům po 6 groších míšenských; a v zimě od sv. Havla až do sv. Jiří mistru aby se na den platilo po 6 gr., a tovaryšóm po 5 gr. míš. 56. Bednář. Item bednář má též beze stravy zjednán býti, a od obručuov se jemu platiti bude, jakž se od starodávna platilo. 57. Item bez purkrabie aby žádný bednáři nic dělati nedal, než aby vždy to purkrabie nejprve shlídl a spatřil, co jest potřebí. Přišla-li by pak náhlá potřeba, že by který šenk pro bednáře poslati musel, proto má to potom purkrabie, že toho potřeba byla, okázati. 58. Item všickni a všelijací řemeslníci, jaká by koli díla měli dělati na zámek, poněvadž se jim od toho platí, aby žádný stravy nahoře nemíval, nad to pak dolů aby se nedávala. 59. Item pěší po jich myslivostech i jiná čeleď ať bez vuole purkrabovy ne- chodí. A tak všelijaká čeládka, kteráž tu koli jmenována jest aneb není, purkrabí se k spravování poroučí, byly-li by nějaké lovy aneb jiné potřeby, aby s nimi volně rozkazoval, a kdož by mu se poslušně nezachoval, toho aby ztrestal buďto věží aneb žilou, jakž by provinění okázalo. 60. Item, poněvadž veliká vydávání obecně se skrze Mikuláše písaře dějí, a mnoho toho na rozkaz purkrabuov: i když počet každú sobotu činiti bude, purk- rabie aby také vždy při jeho počtu býval. 61. Kvítků dvůr.*) Item v Kvítkově dvoře co se děje, o tom purkrabie aby každého dne věděl, neřádu žádného mezi čeledí nedopouštěl, čeledi zbytečnic, byla-li by která, aby ji odbyl, než kterýž by k dobytku, mlácení a k potřebám duoležitým potřeboval, tu toliko aby zanechal. *) Kvítkův dvůr, také Starým nazývaný, jest nynější dvůr Favoritský nad zámkem; připomíná se již r. 1347.

Strana 163
Instrukce Viléma z Rožmberka purkrabímu Krumlovskému 1556. 163 62. Item na čeleď do dvora aby se dávalo chleba z chlebnice z zámku od sv. Havla do sv. Jiří zimního času každý den na každú osobu šest bochníků chleba, a od sv. Jiří do sv. Havla letního času též na každú osobu po osmi bochnících; a k tomu aby purkrabie dohlídal, aby se více nedávalo, nežli kolik jest osob ve dvoře. 63. Item piva ať se v sudech do dvora na čeleď více nedává, než ať se každý den, dokudž mlatci jsou, jedno vědro na ně vydává. 64. Item zimního času šafář s svou čeládkú aby vstávali ve tři hodiny; a kteří vyjeti mají, aby vyjížděli ve čtyry hodiny; jiní pak, kteří doma zůstávají, aby dělali, což na ně vloženo bude, a což by bylo potřebí k hospodářství, též také u večer, když domuov přijedou, aby nezaháleli. 65. Item šafář ať sám dělá, což k hospodářství všelijakému náleží od vo- zuov, plechuov, bran, řebřin, náprav i jiného všelijakého hospodářství; a měl-li by nedostatek v nádobí, nebozezech, struzích, což k tomu náleží, to aby mu se kou- pilo, a což se mu toho koupí, aby mu se do inventáře zapsalo. A neuměl-li by takových potřeb dělati, aby mu se odpuštění dalo, jiný aby se zjednal, 66. Item šafářka aby děvečkám rozpustilosti a neřáduov žádných nedopou- štěla, sama při mléčným aby se čistotně a řádně spravovala, což každého téhodne udělá a kam se obrátí, aby purkrabí pořádný počet učinila, a netoliko v témž dni, ale každú chůzi, co jest ho každého dne přibylo neb ubylo, aby purkrabí oznámila. 67. Item děvečky co dělati mají, aby je šafářka k tomu měla, u večer, kdy dobytka poklidí, aby předly a jistý počet potáčuov aby vydávaly, a jak jest prve bejvalo, že tři potáče každého večera každá napředla, ať do fraucimoru dodávají. 68. A tak sumou při této instrukcí aby se purkrabie každého dne zachoval dohlídáním a často čeládce na voko bejval, a z této mé instrukcí aby žádným oby- čejem nevystupoval. Poznal-li by pak kde mimo tuto mú instrukcí co k mému do- brému aneb ke škodě býti, toho aby přede mnú netajil, a každého dne mezi sed- mou a vosmou hodinou k večeru aby se u mne najíti dal, a o všech věcech a o každým místě obzvláště, a jak jest se podle této mé instrukcí toho dne puo- sobilo, ať mi ústní zprávu dá; a v mým doma nebytí osobám, kterýmž ode mne poručeno jest, každého dne před obědem, kdež se oni najíti dadí, též jako i mně, aby o všech věcech zprávu dal, puokudžby v čem jaký nedostatek měl, od nich jemu radda dána bude. 69. Toto sobě pozuostavuji, puokudž bych co k svému dobrému k této in- strukcí přidati aneb ujíti chtěl, že toho moc míti budu na každý čas. Na utvrzení toho rozkázal jsem tuto instrukcí svou vlastní pečetí spečetiti. Datum v sobotu Vilém z Rozmberka rukú v. po sv. Kateřině léta Páně 1556. Originál papírový s přitištěnou pečetí chová se v knížecím archivě Krumlovském pod signat. I. 8B. 1.

Strana 164
164 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské O dvě leta později, dne 8. ledna 1558 radové Viléma z Rožmberka Melichar Stolinský z Kopist hofmistr, a Václav Albín z Helfenburka kancléř, s uvážením a pomocí Adama a Jindřicha Sudkův z Dlouhé a purkrabího Jana z Doudleb, jsouce vysláni od pána s instrukcí, nařídili při zámku Krumlově do vůle a dalšího poručení JMti páně o čeládce některé artikule. jež Hynek Gross uveřejnil v Českých Listech Hospodářských 1903 str. 337—339, pod názvem „Instrukce purkrabí Krumlovskému Janu Doudlebskému.“ Jsou to stručná pravidla o povin- nostech zahradníků, šafáře, vrátného, pekaře, mlynáře, sládků, řezníka, o konských potazích při zámku a ve dvoře, o záškodnici čili konírně, o kuchyni a stravování čeládky a j. v., nad čímž větším dílem měl dozor purkrabí. Tato instrukce nese na sobě známky prozatímnosti a chvatu, i jest místy nedosti srozumitelná. 76. 1556, 3. prosince: Instrukce o správě obročnic v C. Krumlově. V Češkých Listech Hospodářských, věstníku ústřední Společnosti Hospodářské pro království České, 1902 str. 127—8, Hynek Gross uveřejnil instrukci, kterou pan Vilém z Rožm- berka vydal Janovi Doudlebskému, jemuž poručil všecky „obročnice zdejší při zámku, v La- tráně i ve mlýně k spravování a dohlídání,“ aby se jí řídil při přijímání a vydávání všelikého obilí na obročnicích. Jan Doudlebský nejmenuje se v ní písařem obročním ani se mu nedává jiný nějaký název úřední; měl k ruce své, kromě dvou pacholků, Mikuláše písaře porybného, jenž měl všechny příjmy všelikého obilí i také zase vydávání zapisovati do register. Obilí přicházelo do obročnic namnoze pode jmenem desátečného ospu od poddaných z vesnic. O dvě leta později byl Jan Doudlebský purkrabím na Krumlově. 77. 1558: Pravidla o vzdělávání vinic a chování vína. Jedenáct praktických pravidel vytaženo z knihy: „Vinice v jakém položení má býti oc“, tištěné v Praze 1558 (viz Jungmannovu Literaturu IV. 865), a znova tištěno v knize Josefa Šimáčka: „Důležitější listiny a zápisky pořádku vinařského m. Mělníka a zprávy o schůzích vinařského spolku okolí Mělníka,“ na Mělníku 1877, na stranách 72—76. 78. 1559 a 1568: Řád města Veliké Byteše nařízený od vrchnosti. Roku 1559 dne 7. března nařídil pan Oldřich z Lomnice a na Náměšti řád pod nad- pisem: „Zřízení panské obecním konšelům města Veliké Byteše vydané, kterak se v ouřadu svém chovati mají“, o 15 artikulích; týkají se měr a váh, dohlídky k řemeslům, prodavačům, k trhům, k bezpečnosti proti ohni a ke škodám. Uveřejnil ten řád Jan Tiray v Časopise Ma- tice Moravské 1897 str. 277—8. Roku 1568 tento řád města Veliké Byteše obnovil a rozmnožil nový držitel panství Náměštského pan Jan starší z Žerotína; těmi artikuly, jichž jest 46, řídila se potom Velká Byteš přes půldruha sta let. Uveřejnil je Tiray ve svých Dějinách města Veliké Byteše I. str. 123—125.

Strana 165
z let 1556—1559. 165 79. 1559, 6. listopadu: Město Soběslav žádá Viléma z Rožmberka, aby bylo zbaveno placení posudného k vrchnosti, když panské vsi již nebudou odbírati pivo z toho města; další osudy pravovarečnictví v městech Rožmberských do 1596. Některé vsi Rožmberské v okolí města Soběslavě byly povinny nekupovati pivo odjinud než z města Soběslavě, jež bylo též Rožmberské, začež pravovárečníci Soběslavští museli vrchnosti odváděti poplatek pode jménem posudného. Roku 1550 byl statek Želeč na blízku Soběslavě přikoupen k panství Rožmberskému (Sedláčkovy Hrady VII. 79), a po devíti letech počalo se v Želči vařiti pivo panské, jež museli odbírati pod- daní Rožmberští v okolních vsech. Z té příčiny Soběslavští poslali své vrchnosti toto prosebné psaní: Vys. Uroz. p. p. Vilémovi z Rožmberka a na Krumlově, JMsti pánu našemu milostivému ... Psaní, kteréž jest nám od VMsti milostivě učiněno, kteréhož datum ve čtvrtek den slavného hodu Těla Božího leta tohoto [25. května 1559], v kte- rémž mil. dopisovati ráčíte, že zase v pivováře Želčském k ruce VMsti piva vařiti dáti ráčíte, a když se tam na Želči vaření piva začne, že nás milostivě z posud- ného propustiti ráčíte; kteréžto psaní ve vší obci přečísti jsme dali. Jakž pak všecka obec z toho velice se ulekla a zarmoutila, že tu v témž pivováře zas va- řeno bude, obávajíce se té těžkosti a soužení, kteréhož jsme okusili prvý. Jakž pak což jest tu v též obci natizieno [sic] bylo, toho všeho kruntovní zpráva skrze psaní VMsti jest dána. I milostivý pane! Když se teď zase znovu na Želči piva vařiti začalo, hned sousedé naši posudnieho jsou se dávati zdálili, tím se vymlúvajíc, že jsou psaní ve vší obci od VMsti slyšeli, v kterémžto že jest doloženo: když se na Želči pivo vařiti začne, že z posudního milostivě propustiti ráčíte. A nyní pak Jan písař duo- chodní panství Chousnicského na to nastupuje, chtíc, aby přece posudní dáváno bylo. I milostivý pane! VMsti pokorně a poníženě prosíme: poněvadž se již na Želči piva vaří, a my již nesmíme puditi a nutiti lidí vesnickejch, aby k nám pro pivo jezdili, tak podlí instrukcí, kteráž jest nám předešle od VMsti vydána byla, že nás již milostivě z takového posudního propustiti ráčíte. Taky, milostivý pane, Jan písař toho potahuje, abychom z sladů, kteréž se ven z města prodávají, posudní dávali. Ješto, milostivý pane, nikdá aniž pamětníků není, aby kdy z takových sladů, které se ven z města prodávají, jaké posudní dá- váno býti mělo. Aniž instrukcí, kteráž jest nám od VMsti vydána byla, toho v sobě neobsahuje, aby z těch sladů, které se ven prodávají, posudní dáváno býti mělo. Nebo, milostivý pane! kdyby s těch sladů posudní se dávati mělo, zdražiti by se mušely, tak že by formané pro drahotu jich nebrali, ale majíc toho vůli a plnou svobodu, do jiných měst by se obrátili; jakož i tak činí, že nemalej díl sladuov z Benešova, z Tábora a jiných měst a městeček berou, a tak kdež seznají, že by

Strana 166
166 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: lacinější trh vzíti mohli, tu se obrátí. Taky, milostivý pane! ta obilí, z kterýchž se sladové na formany dělají, z jiného panství ode dvou ode tří míl i z dále k nám do města vezena bejvají; ješto kdyby z toho obilí sladové neměli se ven prodá- vati, i to by k spuštění přijíti mušelo. VMsti pokorně a poníženě prosíme, že milo- stivou ruku a otcovskou ochranu nad námi jakožto nad poddanejmi VMsti milo- stivě držeti, a při starobylém obyčeji a pořadu že nám všem toho handle v těch sladech, ač jest velmi skrovnej, příti ráčíte. V Soběslavi v pondělí před sv. Mar- tinem 1559. Purkmistr a rada i starší a obec všecka města Soběslavě. Na zadní straně poznamenáno: „Od Soběslavských 1559. Při zase bohdá stastném navrácení JMsti páně domuov bude jim odpověď dána.“ — Orig. knížecího archivu Třeboňského I A. 6 G ß. 7. Při téže signatuře jsou pozdější opisy písemností, z nichž jde na jevo, že pan Vilém z Rožmberka několika svým městům odňal právo vaření piva, a že jeho bratr a nástupce pan Petr Vok zase jim to právo vrátil pod jistými výminkami. Z privilegia, jež Petr Vok z Rožmberka o tom roku 1596 dal městu Lomnici nad Zlatou stokou, čte se tam tento výňatek: A obzvláštně co se vaření piv pšeničných a ječných dotýče: poněvadž ta- kovou živnost na onen čas k libosti a na milostivou [žádost] dobré a hodné pa- měti panu Vilémovi z Rožmberka, panu bratru našemu nejmilejšímu, do vůle páně jsou pustili, v tu je zase uvozujeme, a z milostivé své k témuž městu náklonnosti obyvatelům v něm toho propůjčujeme a tu moc dáváme, aby nyní i na budoucí časy piva pšeničná i ječná, tak jakož jsou toho předešle užívali, vařiti, ty buď doma v městě neb na předměstí mezi sebou vybejvati, aneb kde koliv jinam, krom krčem a gruntův našich dědičných, bez všelijaké překážky šenkovati a odbej- vati mohli. Podobného smyslu výsadu udělil Petr Vok roku 1596 také městům Třeboni, Soběslavi, Veselí nad Lužnicí, též městečkům Mezimostí a Ledenicům. Z privilegia Třeboňských poznamenal jsem si výminku, že pivo městské nemají prodávati do vsí panských, a že z každého věrtele mají platiti vrchnosti po 6 groších míš. (V Antlově Popsání starých písemností města Třeboně, 1901 str. 26, ve výtahu z privilegia Petra Voka daného 11. ledna 1596 čte se, že Třeboňským byl vrácen „obecní pivovar, který jim byl p. Vilém z Rožm- berka na jistou dobu odňal.“) — Všem zde jmenovaným městům a městečkům potvrdil toto a jiná privilegia cisař Ferdinand III. roku 1638. 80. 1559: Samodílný řád městečka Drahotouše u Hranic na Moravě. Chová se v starém kodexu toho městečka, opis z něho v zemském archivě v Brně. Zmínku o něm činí rytíř Petr Chlumecký ve spise: Einige Dorfweisthümer aus Mähren, v do- davku str. 112. Při jednotlivých ustanoveních jest udáno, kdy které bylo učiněno radou městečka, i z jakých pohnutek.

Strana 167
Artikulové rychtárům a poddaným na panstvích Rožmberských (1560). 167 81. Artikulové vydaní rychtářům a poddaným na panstvích Rožmberských (nejpozději r. 1560). Tyto artikule jsou opraveným vydáním artikulů vyhlášených roku 1540, jež otištěny jsou výše str. 100—109; srovnání s nimi ukazuje, že mnohé články byly při tom přejaty doslovně, některé byly opraveny, jmenovitě rozmnoženy, některé byly nově uvedeny, jiné zase vypuštěny. Rok, kdy toto přepracování starších předpisů se stalo, není nikde poznamenán; z článku 80. toliko se dovídáme, že to bylo za vládařství pana Viléma z Rosenberka. Tento předposlední Rosenberk uvázal se v panství roku 1551, kdež mu byly odevzdány zděděné statky od jeho poručníků (Březan v Životě Viléma str. 40); v březnu roku 1560 stal se nej- vyšším komorníkem zemským (tamže 139), a roku 1570 dosáhl nejvyššího purkrabství Praž- ského, v kterémžto úřadě setrval do smrti. V připomenutém článku 80. nedává se mu žádný takový titul. Pročež soudím, že přítomné artikule byly vydány mezi lety 1551—1560, dříve než pan Vilém stal se komorníkem; k označení jich volím nejpozdější možný letopočet 1560, že jest okrouhlý. Na pozdější původ nelze mysliti také proto, že z času purkrabství Vilémova jest třetí vydání těch artikulů, jež naproti tomuto jest značně rozmnožené, což ukazuje na delší dobu mezi nimi prošlou. Z článku 23. dovídáme se, že tito artikulové platili nejen na vlastních statcích pánův z Rosenberka, nýbrž i na statcích klášterů a beneficií duchovních, nad kterými ten rod pro- vozoval právo vrchnostenské. Naproti stavu, jaký byl roku 1540, nastala v tom za vládaření Vilémova ta změna, že kláštery řeholních kanovníků sv. Augustina v Třeboni (1566) a v Bo- rovanech (1564) byly docela zrušeny a statky jejich přivtěleny ku panství Třeboňskému (viz moji zprávu O Hrdličkově rukopisné kronice kláštera Třeboňského ve Věstníku Kr. Č. Spol. Náuk 1893 č. VIII. str. 2 a 6). Přítomné artikule nacházejí se v starém rukopise archivu Třeboňského (IB. 5AU. 82); jest to opis dosti nedbale pořízený a na mnohých místech chybný; některý článek jest tak zkomolen, že nabývá světla teprv srovnáním s podobným článkem artikulův z r. 1540 nebo 1580. Na konci jest datum vynecháno. Začátek jest utržen, tak že tam schází 19 článků ce- lých a začátek článku 20. Ostatní články jsou číslovány až do 80; co dále následuje, bylo snad přidáno dodavkem. Skoro každý článek počíná se nadpisem, v němž kratince se udává jeho obsah. Tyto nadpisy jsou na konci rukopisu po artikulích sestaveny v rejstřík, takže lze tam v krátkosti přehlédnouti obsah všech článků od 1. do 80. Z toho rejstříku uvádím níže nadpisy článků 1—20, aby byly částečnou náhradou za ztracenou první čtvrtinu artikulů. 1. Artikul o mordu a sekání. 2. Pokradl-li by kdo co komu. 3. Jestliže by kdo komu jaké stavení popálil. 4. O pokutě, propadl-li by kdo jakou JMsti páně. 5. Dopustil-li by se kdo co hanebného neb cizoložstva.

Strana 168
168 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: žádnej neb na 6. O pokladu, našel-li by kdo jaký. 7. O lovení v rybnících. 8. O zhanění v jakéž koli věci. 9. O odprodávání dědin a luk od gruntův. 10. Aby žádný na svém gruntě rybníků nedělal. 11. Prodaje a trhové večerní aby se vyzdvihovali. 12. Prodaj gruntu do knih aby zapsán byl, též aby bez vůle JMsti páně stavu rytířskému gruntu aneb domu neprodával. 13. Kdoby komu v trhu zadost učiniti nechtěl. 14. Jestliže by který otec synu svému grunt prodati chtěl, neb na polovici třetinu přijal. 15. Na jiná zboží aby žádnej dcer svých nedával [t. j. nevdával]. 16. Aby též sirotkův na jiná panství nedávali. 17. O pojímání manželek z cizího panství. 18. O projednávání a přistavování čeledi. 19. Manželek aby sobě nekradli. 20. Jak se mnoho přihází, že otec ženíce syna neb dceru, aneb že k sobě přijímá, jak se má v tom chovati. (Dotud tištěno z pouhého rejstříku.) [20] . . . Jsmlouvy svadební takové aby se hned na JMst pána aneb ouřed- níka vznesly a oznámily, bude-li slušné, tehdy aby se hned do kněh obzvláštních na to zřízených od důchodního písaře zapsaly. A pakliby toho neučinili a JMsti pánu aneb ouředníku ve třech měsících od svadby vykonalé pořád zběhlých neozná- mili: tehdy takové smlouvy svého průchodu míti nebudou, než to bude při uvážení a rozeznání JMsti páně. 21. O prodaji peněz na gruntu. Item jaké peníze na kterém gruntu na ve- runcích měli, těch žádnej jinému jich bez jistého dovolení JMsti Páně neprodávej; než když sobě povolení objedná, tehdy bude moci prodati, však poddanému JMsti páně, než z panství ven nic cizím lidem. 22. O překupování po vsech. Item rychtář a konšelé mají na to pozor míti, aby po vsech nedopouštěli žádného ládování a kupování obilí, sýra, másla, slepic, vlny, husí, chmele, medův, konopí, vajec, ani žádných věcí, nežli aby každý takovú věc vezl k trhu svobodnému. Pakliby se v tom kdo nezachoval, ve vsi prodával neb kupoval, to aby mu k ruce JMsti páně skrze rychtáře neb konšely pobráno bylo; a jestliže by to rychtář neb konšelé přehlídnouti chtěli, mají skutečně trestáni bejti. 23. Item lidé poplatní [psáno: poplatných] klášterům, farářům, kaplanům a jiným duchovním lidem, náležející pod vrchností JMsti páně z Rozmberka, aby se v tom ve všem pořádku zachovali, jakožto i jiní poddaní JMsti páně.

Strana 169
Artikulové rychtářům a poddaným na panstvích Rožmberských (1560). 169 24. Rychtářové [sic] a konšely aby v poctivosti měli. Item rychtářové a kon- šelé, v poctivosti je mějte a jiní [čti: jich] poslušni buďte ve všem, což by jim od nich poručeno bude [sic], zvláště pak na rozkaz JMsti páně aneb úředníka. Kdož by se pak jim zpřel a zprotivil, ten každý skutečně i na hrdle podle uznání pro- vinění trestán bude. 25. Hry všecky se zapovídají. Item v městečkách a ve vsech hry všecky v karty i v kostky se zapovídají. Kdož by se pak toho dopustil, ten ať pokuty JMsti pánu propadne 2 kopy míš., a hospodář, kterýž by v svém domu hráti do- pustil, též 2 kopy m.; a rychtář neb konšelé, věda o tom, neoznámil toho kdež náleží, aby 4 kopy m. propadl; a byl-li by konšel neb rychtář hospodář, aneb hrál-li by též, propadne dvýnásob, totiž 4 kopy m. 26. Item jestliže by rychtář aneb kdožkoli držel jaké užitky JMsti páně ználežité, ať hned od toho pustí a úředníku JMsti páně oznamují, aby to k ruce JMsti páně obráceno bylo. Pakliby kdo o tom věda, neoznámil, ten upadne v ne- milost JMsti páně s hrdlem i statkem. 27. O zlých hospodářích. Item jestli který člověk zle hospodařil na stavení a opouštěl, gruntův neosíval: takového rychtář neb konšelé mají hned úředníku JMsti páně oznámiti; úředník má ho hned zaručiti, aby osíval, hospodařil a stavěl; a byl-li by tedy nedbanlivým nalezen, tehdy aby jinému hospodáři prodal. 28. Dobytkův aby neprodávali z panství. Item dobytkův žádných, velikých ani malých, aby žádný ven z panství neprodával, na to mají rychtářové a konšelé pozor míti; a pakli by se kdo toho dopustil a co takového z panství prodal, ten takový dobytek aneb peníze, co by za ně vzal neb jakž by prodal, JMsti pánu propadne. A jestliže by to rychtář neb konšelé zamlčeli a úředníku toho neozná- mili, tehdy rychtář a konšelé trestáni budou a sami takovou pokutu povinni budou dáti. Než kdož by sobě co toho u JMsti pána objednal, ten toho bez trestu užive. 29. Z strany ohně opatrování. Item jeden každý hospodář aby byl pilen i hospodyně, aby se před ohněm opatrovali, sami sobě ani sousedům vypalováním buďto stavení neb lesu škody nedělali. Rychtář a konšelé mají každého čtvrt leta u všech sousedův opatrovati: bylo-li by u koho jaké nebezpečenství pro voheň, toho aby hned zaručili, aby do jistého času opravil. Pakliby od koho voheň pro ne- opatrnost jeho vyšel, ten upadne JMsti pánu v trestání a pokutu 10 kop míš., aneb jakž by mu od JMsti pána uloženo bylo. 30. O lnu a konopích, aby jich nesušili v domích. Item konopí a lnu ať žádný v svém domu neb jizbě nesuší pod skutečným trestáním a propadení JMsti pánu pokuty pěti kop m.; než mějte při každém městečku neb vsi konopnici. 31. O plotech a meznících. Item aby žádnej jeden druhému plotu do jeho gruntu nepřestavoval, ani také žádnému vody z starých struh neb potokův nevy-

Strana 170
170 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: vozoval, ani cest nových nedělal, ani hranic neb mezníkův nepřesazoval, pod poku- tou 5 kop m. a trestáním podle vůle JMsti páně. [Kdo byl mezníky vykopával, aneb hranic, buďto duby, sosny, jaké]ž koli mezníky posekal neb popálil, takový má pokuty 10 kop propadnouti a proto i do trestání JMsti vsazen býti. 32. Kdož by jsouc obeslán od rychtáře, nepřišel. Item kdyby rychtář pro JMsti páně potřebu, aneb pro obecní, obec do hromady obeslal, někdo svévolně ne- přišel, tehdy ať dá pokuty obci 10 gr., JMsti pánu 30 gr. m. 33. Dal-li by kdo jeden druhému pohlavek. Item dá-li jeden druhému pohlavek, tehdy ať rychtář toho do klády vsadí a tiesscze [sic] JMsti pánu ať dá pokuty 30 gr. m. 34. Kdo by komu v lese přesekal neb obilí přesekl. Item kdyby jeden dru- hému v lese přesekával, neb na louce přesekl, aneb obilí přežal: ten, kdož by to učinil, s druhým jest povinen se na rozeznání rychtáře a konšelův o tu škodu, kterúž by mu učinil, smluviti a zaplatiti, a JMsti pánu pokuty jednu kopu grošův míš. dáti. 35. O žalobě pro dluhy. Item kdyby kdo rychtáři žaloval pro nějaký dluh, buď on domácí neb cizí člověk, tehdy hned rychtář má obeslati toho dlužníka, na kterého jest věřitel žaloval: přizná-li se k dluhu, tehdy vedle práva rychtář má přidržeti, aby žalujícímu ve dvú nedělích pořád zběhlých zaplatil. A zastavunkův mezi lidmi JMsti páně [abyl poddanými nedopouštěli, nežli v tom aby se rychtář k jednomu každému zachoval spravedlivě, neohlédaje se na přátelství nebo nepřá- telství. A jestliže by pak rychtář podle práva na žalobníka, byl-li by dluh sprave- dlivý, nedopomohl, tehdy žalobník bude moci na jiným právě, však poddaným JMsti páně, nejinde nežli na panství obstaviti pro rychtáře nedopomožení práva; a rychtář [aby] nečekával [sic] psaní neb poručení od JMsti pána neb z kanceláře aneb od úředníkův. 36. O odepření dluhu. Item jestliže by pak obžalovaný dluhu odpíral aneb pravil, že tolik není dlužen, tehdy rychtář má jim o to rok složiti, přijma k sobě některé konšely neb starší, a je vyslyšeti. Powiedieli [provede-li žalující dluh, tehdy obžalovaného přidržeti má vedle práva ve dvouch nedělích k zaplacení. A nebyl-li by obžalovaný osedlý, tehdy jeho zaruč, ať tomu zadost učiní: a od práva jeho nevy- pouštěj rychtář, potom aby sám, nemoha ho míti, nemusel svého za něho dáti. 37. O žalobě listem pro dluh. Item jestliže by kdo listem rychtáři žaloval, tehdy hned rychtář, jakž ho list dojde, obešli obžalovaného, a jemu to oznámí. Bude-li se k dluhu znáti, tehdy k tomu přidrž, aby ve dvú nedělích [sic).*) Žalu- jícímu odpiš listem, co obžalovaný k tomu říká, [nedávaje] dvú neděl projíti. A polož jim rok před sebe a jmenuj den, kdy by měli s potřebami a svědomím před tebou

Strana 171
Artikulové rychtářům a poddaným na panstvích Rožmberských (1560). 171 státi, že chceš, co se ukáže za spravedlivé, učiniti, aby ten, kdož žaluje, kdyby dvě neděle po žalobě vyšly, obstavunkův pro rychtáře nedopomožení práva neučinil; sice aby rychtář byl povinen, sám takový dluh vypraviti a zaplatiti, a tomu obsta- venému škody, kteréž by skrze to vzal, pro jeho zanedbání, jenž aby se prokázati mohlo, nahraditi. A jestliže by pak žalobník na den položený skrze rychtáře po své žalobě nestál, tehdy žalobník sám bude povinen těmi škodami, poněvadž po své ža- lobě nešel a k roku položenému nestál. *) Doplň z art. 30. roku 1580. 38. Neměl-li dlužník čím dluhu platiti. Item jestliže by se přihodilo obžalo- vanému, že by peněz, jsa dlužen, neměl, aby dluh zaplatil: tehdy rychtář přidrž ho hned, ať platí, čím má, jakožto femberky, jakéž koli by měl, ty ať rychtáři položí aneb postaví. A rychtář s konšely mají spravedlivě takové femberky, což by stály, šacovati, a zač by šacovány byly, na tom obě dvě strany mají přestati; a tak vě- řitel tím femberkem, pokudž by za dluh jeho [sic], zaplacen býti má. Pakli by co víc, nežli jest obžalovaný dlužen, stál, tehdy aby mu žalující věřitel podle uznání rychtáře a přísedících vydal. 39. Jak se má zachovati, kdož by neměl čím dluhu platiti? Item jestliže by pak dlužník obžalovaný neměl čím žalujícímu platiti, tehdy rychtář podle práva dej ho do vězení, a v tom ho věřiteli žalujícímu drž. Však žalující má ho potravou opatrovati. A hned má to rychtář vznésti na JMst pána aneb ouředníka. Bude-li pak poručeno rychtáři, aby ho věřiteli vydal, a na jaký spůsob, to bude při vůli a uvážení JMsti páně aneb ouředníka. Tak aby jiní poddaní nebyli skrze ty sta- vunky hyndrováni. 40. Bez žaloby prve nemá obstavovati. Item žádný nemá prve obstavovati pořádného [sic], leč by prve na něho k rychtáři žaloba přišla; leč by dlužník jistec sám byl někde postižen, a nebyl dobře usedlý, že by se z dluhův věřitelům ukrýval, na takového jestliže by kdo rychtáře za ujištění žádal, tehdy má a povinen jest rychtář takovým se ujistiti a k zaplacení jeho dodržeti. Pakliby mu dluhu odpíral, tehdy rychtář nicméně toho obstaveného přece dodrž, žalujícího taky zaruč, a hned rok polož, aby na obstaveného takový dluh prokázal.*) Tehdy ať JMti pánu záruku 5 kop m. propadne a škody obstavenému nahradí. *) Co zde schází, čte se v art. 33. roku 1580. 41. Ženy kdyby jedna druhou zhaněla. Item kdyby souseda jedna druhou zhaněla kurevstvím, a ta zhaněná rychtáři žalovala, a neprokázala toho, čímž ji ha- něla, tehdy [abyl ji ta, která haněla, před rychtářem odprosila, jakž za právo jest, a JMti pánu aby 3 pytle k nejbližšímu pivováru JMti páně propadla. Pakli by muž zhaněl, též má odprositi, a JMti pánu 1 kopu gr. dáti.

Strana 172
172 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 42. Zhanění pro kouzla, mord a trávení. Item však kdyby se ženy haněly pro kouzla, mordu dětí a trávení aneb pro zlodějství, to má rychtář na JMst pána aneb úředníka vznésti, a bez jistého dovolení jich nesmlouvati. 43. O nesnázích a nevolích mezi sousedy zběhlých. Item jestliže by se mezi sousedy nějaké nevole a nesnáze zběhly, ty má rychtář s konšely urovnati a své- volné trestati, kromě těch věcí nahoře zapověděných, aby při těch se tak, jakž o tom vyměřeno jest, zachovalo. 44. O lání, hromování a oplzlostech. Item lání, hromování i všelijaké ha- nebné mluvení, což by proti pánu Bohu bylo, se zapovídá, a rychtář a konšelé ne- mají toho žádnýmu trpěti, ale podle uznání jich jim to buď slovy aneb trestáním mírným zastavovati. A pakli by sa vožralej, nechtěl přestati, dáti ho do klády a ne- chati ho tam, až by dobře vystřízlivěl. 45. O převorání mezí a plotův boření. Item zvoral-li by jeden druhému meze aneb svévolně ploty bořil, komuž by se to přihodilo, má to rychtářem a star- šími obvésti, a rychtář toho, kdož by se toho dopustil, má do trestání vzíti, a pokuty na něho JMsti pánu k dodání 1 kopu uložiti. 46. O pobrání dříví jeden druhému v lese. Item pobral-li by jeden druhému v lese dříví a odvezl, a naň to shledáno bylo: rychtář toho, jenž jest to dříví pobral, má do trestání vzíti a jeho k tomu přidržeti, aby tomu, komuž pobral, podle uznání rychtáře s konšely k zaplacení přidržel, JMsti pánu aby 1 kopu gr. pokuty dal, tak aby cizího s pokojem zanechal. 47. Udělal-li by jeden druhému škodu. Item udělal-li by jeden druhému jakou škodu, buďto v vobilí, na lukách, na zahradách, štěpích neb na dobytku, nemá sobě sám nápravy činiti, ani láním, ani bitím žádným obyčejem, než učině tak [sic] a zajmi ten dobytek jakýžkoli, kterýž by tu škodu udělal, a takovou škodu jimi obveď. A rychtář s konšely jsou povinni, hned na tu škodu vyjíti a ohledati, a to spravedlivě povážiti, co by mu ten, číž by dobytek škodu udělal, povinen byl dáti a ji nahraditi. A ten, číž by dobytek škodu udělal, což by mu tak od rychtáře aneb staršími nalezeno bylo, bude povinovat tomu, kdož by škodu vzal, zadosti učiniti. Pakli by která strana nechtěla na vejpovědi rychtářově přestal [sic], toho rychtář vezmi do trestání a přidrž, ať JMsti pánu dá pokuty 1 kopu gr. českých. 48. Na řemeslo aby nedávali sirotkův ani synův svých. Item žádní sirotci ani žádný otec synův svých na žádné řemeslo bez vůle JMsti páně nedávej. Rychtář ani konšelé toho nemají dopouštěti. A jestliže by se který na řemeslo dal bez ji- stého dovolení JMsti páně, pod skutečným trestáním voznámiti. A kdož by se toho dopustil a po řemesle šel, tehdy otcové jich povinni budou hledati a JMsti pánu postaviti pod propadením JMsti pánu 666 [?], kterýž by na něho přijíti měl; a kterýž

Strana 173
Artikulové rychtářům a poddaným na panstvích Rožmberských (1560). 173 by otec dal syna svého na řemeslo bez vůle, ten ať propadne JMsti pánu 5 kop *) Srv. art. 43. r. 1540 výše str. 106; r. 1580 ten článek schází. gr. českých.*) 49. Umřel-li by který hospodář. Item když který soused umře, tehdy rychtář ihned oznam důchodnímu písaři o jeho smrti aneb konšelé; a to, což po něm po- zůstalo, ať se opatří, až by důchodní písař k šacunku přijel, a sirotky, kteréž by po něm zuostali, byl aby [sic], což by mohl nejvejše pošacován bejti, aneb kdož by jej ujíti měl, prodán, tak aby se sirotkům neublížilo. A verunci aby se při knihách sirotčích každého roku kladli a na gruntech nižádným obyčejem nezanechávali, aby sirotci, kdy k místu přicházeli, nežli k živnosti své peníze hotové míti.*) *) Srovnej art. 41. r. 1580. 50. Item byl-li by pak ten soused ve vsi neb v městečkách, kdež práva mají a nápady, a udělal-li by kšaft před lidmi hodnověrnými, aneb poslal-li by po rychtáře a konšely, a před nimi by poručení udělal: tehdy mají hned k sirotčím knihám k důchodnímu písaři ti, kteříž při kšaftu byli, před písařem, aby zapsán byl, vysvědčiti, a to po smrti kšaftujícího] do čtyr neděl pořád zběhlých. 51. O sirotcích malých. Item sirotci pak byli]-li by malí, mají skrze přátely opatřeni býti, a který by sloužiti mohli, to aby se projednávali u lidí, a u písaře aby na čem se zjednají, zapisováni byli. Neb se to trefuje, že nezjednaný sirotek bude sloužiti několik let, a potom dá jemu, co chce; bývají o to soudové a nesnáze. Sirotci před úředníkem aby se postavovali. Item rychtář každý má své si- rotky při času sv. Martina, aneb když se čeládka jedná, u úředníka postaviti, a to pod propadením svého důčastku, kterého času čeládka jedná.*) *) Srv. art. 43. r. 1580. 52. Umře-li by který sirotek. Item umřel-li by který sirotek v kterém ouřadě, to ať se hned po smrti jeho písaři důchodnímu skrze rychtáře oznámí, aby se to při šacunku neb kšaftu zapsalo. 53. O poctách přijímání. Item žádný rychtář aby od žádného pocty nepři- jímal, nežli právo, což rychtáři vedlí žalob neb přípovědí aneb obstavunkův náležitě [čti: náleží, to] rychtáři vezmi a za spravedlivé udělej. 54. O listech zachovacích. Item listův zachovacích v městečkách aby bez vůle JMsti páně žádným nevydávali pod skutečným trestáním. 55. O jamách na vlky a na zajíce. Item jam na vlky žádný nedělej bez vůle JMsti páně, neb do nich i zajíce chytají. Nežli na vlky a lišky u svých domův stříleti mohou; však což by takového zastřelil, to aby JMsti pánu přinesl: může-li od něho koupiti, bude mu zaplaceno. Než po lesích myslivosti neprovozuj pod tre- stáním na hrdle. 56. O povalečích a neznámých lidech. Item povalečův a neznámých lidí žádnej do svého domu nepřijímej a jich nefedruj. Než jestliže by neznámý člověk

Strana 174
174 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: do třetího dne v krčmě se poválel, tehdy oznam ho rychtáři, a rychtář ať hned se jím ujistí a úřadníku ho oznámí; a což mu poručeno, rychtář ať se tak zachová. 57. Aby nesedali přes 3 hodiny v krčmách a domích šenkovních. Item aby krčmáři nedopouštěli v krčmách přes tři hodiny na noc zimním časem nedo- pouštěli sedati, a letním časem přes jednu hodinu, pod pokutou JMsti pánu 30 gr. toho krčmáře propadení. 58. Do jaké sumy má na řád věřeno býti. Item krčmáři aby žádnému na řád přes 4 gr. míš. piva nevěřili. Bude-li pak přes to vejše věřiti, žádný rychtář Viz níže str. 176 čl. 79. ani úředník nedopomáhej, nechť sobě upomíná, jak chce. 59. Kdoby z hospodářů v krčmě seděl přes noc, hrál neb pil. Item kdyby hospodář neb konšel přes celú noc v krčmě seděl, toho rychtář do trestání vezmi; a krčmář dej JMsti pánu pokuty půl kopy gr. č., a ten, kterýž seděl, tolikéž. 60. O cizí čeledi projednávat. Item poněvadž jest pokuta zřízením zemským uložena: kdož by cizího člověka sobě bez vůle jeho pána za čeledína jiného pána aneb za děvečku zjednal, ať se toho každý varuje, a čeledína jiného pána aby sobě nejednal, ani jakž ho fedroval, aby toho nejednal [sic], těžkostí neměl a po- kuty jeho pánu dáti nemusel podle vyměření zemského, i tak trestání JMsti páně skutečné. 61. Trav, sena, slámy z gruntu aby neprodávali. Item žádný od gruntu trav, ani sena, slámy neprodávej pod pokutou 1 kopu gr. A tomu, kterýž koupí, darmo k ruce JMsti páně vzato bude. Však zjedná-li sobě povolení, může toho užiti. 62. Kdož by oheň vynesl. Item jestliže by kdo oheň vynesl a lesy JMsti pánu zapálil: ten bude na milosti JMsti páně s hrdlem i statkem. 63. O spálení porostlin. Item zapálil-li by jeden druhému jaké porostliny, ten bude škodu povinen zaplatiti, a on bude do trestání vzat jako jiný žhář a palič. 64. O požhářích. Item žádný požhářův nepal pod skutečným trestáním, neb se od toho veliké škody stávají. 65. O průhoních a souhradách. Item kdož mají jaké průhony koliv hraditi aneb jaké] souhrady, jestli by se tudy sousedům škoda stala: tehdy rychtář má tomu sousedu, kterýž by měl hraditi, rozkázati, aby do třetího dne konečně za- hradil. A jestli by toho nevykonal, tehdy propadne JMsti pánu 1 kopu m., a tu má hned rychtář důchodnímu písaři, aby ji zapsal, oznámiti. 66. O jízdách přes pole, louky neb obilí. Item jestliže by kdo komu svévolně jel přes obilí seté aneb přes louku, maje sice cestu spravedlivú, moha ní jeti: ten má dvě neděle u věži trestán býti a vo škodu se smluviti podle rychtářového a kon- šelského uznání.

Strana 175
Artikulové rychtářům a poddaným na panstvích Rožmberských (1560). 175 67. O zájmích dobytkův na škodách. Item jestliže by jeden druhému jaký dobytek na své škodě zajal, a hnal jej k rychtáři, a jiný mu jej odjal mocí: ten, kdož by mu jej odjal, bude trestán za tři neděle věží: aniž míně, co by uznáno bylo skrze rychtáře a přísežné za tu škodu, číž jest dobytek udělal, zaplatiti má. 68. O rukojemství na jiná panství. Item aby žádný z poddaných našich JMsti páně za žádného na jiné panství nesliboval, pod skutečným trestáním, kdož by se toho dopustil. A pakli by který to učinil, nebude mu z toho nijakž pomaháno, nežli musí to sám vypravovati. 69. Item jestliže by se kdy přitrefilo, že by [v] některý obci pastýře neměli a střídú pásli po pořádku, jestliže by se škoda stala na čím dobytku, a bylo to dokázáno na toho, kdož jest tehdáž pásl, že jest svévolně pro jeho nedbanlivost zmrhal: s tím, komuž se škoda stala, o tu škodu bude povinen se smluviti. Než jestliže by ten, kdož pásl, zvěři odolati nemohli, tehdy ten, komuž se ta škoda stala, sám tu škodu nésti musí. 70. O pastvách v lesích mladých. Item v lesích na mládí JMsti páně žádného dobytka aby paseno nebylo. A pakli by se kdo v tom neuchoval, dobytek do lesu na mládí pásli, ten propadne JMsti pánu pokuty 5 kop m., a pakliby vejše škodu udělal, bude jí povinen zaplatiti, a k tomu trestán bude. 71. O psích. Item kdo chová jakého psa v svém dvoře pro stráž, ten má chovati na řetěze, aneb aby mu jednu zadní nohu utal, aneb klapet tři čtvrti lokte na zdýlí na hrdlo přivázal. Kdožby pak tak se nezachoval, a nechtěl aneb nohy jedné utíti, ten, číž by to pes byl, bude trestán a JMsti pánu pokuty dáti musí 1 kopu gr., kolikrát koli by to bylo naň shledáno. A rychtář a konšelé mají na to pozor míti, a to vše písaři důchodnímu k zapsání a dobývati [sic] té pokuty oznámiti: a zamlčel-li by to který z nich, a bylo to naň shledáno: sám bude trestán a pokutu dáti musí. 72. O nalezení včel v lesích. Item jestliže by kdo kde jaké včely nalezl, ten to hned ouředníku JMsti páně má oznámiti, a budou jich polovice jeho, kdož by je nalezl, a druhá polovice JMsti páně. Pakliby kdo toho zamlčel, a bylo to naň zjeveno: tehdy včely budou JMsti páně, a on, že jest neoznámil, trestán bude. 73. O jitrách. Item kdo jaká jitra drží, ten aby nemejtil se dále bez jistého dovolení, nežli s vůlí úředníka, a to aby mu bylo poručeno [sic]. Pakliby se kdo bez vůle a poměření dále mejtil, budou jemu jitra pobrána, a on bude trestán.*) *) Srv. art. 83 r. 1540. V Březanově Životě Viléma z Rosenberka jsou záznamy o tom z let 1570 a 1579 str. 198, 237, 239, 240 oc, že jitra byla lidem přeměřována a shledáno jich více, než z kolika lidé do té doby platili, i musili si je koupiti a zvětšený roční plat z nich platiti. 74. O nepřeplaňování v lesích. Item lesův JMsti páně aby sobě k žádné obci nepřeplaňovali, ani jich nepodklesávali bez vůle, vědomosti JMsti páně aneb

Strana 176
176 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: úředníka. Pakliby se která obec toho dopustila, budou trestáni a pokutováni vedle vůle JMsti páně. 75. O škůdcích a zhoubcích. Item když by pokřik vzešel, že by lotři někomu škodu kdež koli učinili: takového aby všickni veřejně honili, a popadnouce, do vě- zení k úředníku, aby dobře opatřen byl, dodali. A kdož honiti nechtěl, trestán bude podle poručení JMsti páně.*) *) Zde se končí artikulové roku 1540 sepsaní, viz výše str. 100-9. 76. O gruntech zastavených. Item co se zastavených gruntův od jedněch dvorův k druhým dotýče, jakž bylo od starodávna, kdož pokázal, že do tří neb 30 let,*) že má zůstati při tom gruntu, jakž zastiženo jest. Než když by pokázal pod 30 let, a ve 30 letech že to k jeho gruntu náleží, ten můž k svému gruntu vyplaniti, a dá se připojiti, avšak s vědomím dostatečným podle práva. *) Snad má se čísti: že drží 30 let. 77. O ručnicích. Item poněvadž jest zřízením zemským vyměřeno, aby žádný sedlský člověk s ručnicemi nechodil ani nejezdil: přísně se poroučí, aby žádný sedlský člověk s ní nechodil pod propadením ručnice a JMsti pánu do komory 20 kop m. a skutečného trestání; a ručnice tomu, kdož by ho s ní postihl. Leč by potřeba ta kázala, že by zločince honili, anebo po potřebách JMsti páně posláni byli, aneb myslivci JMsti páně. Však ovšem aby listy měli od JMti pána aneb od úředníka. Měšťané ovšem osedlí a obchodníci, ti svou cestou po potřebách a živno- stech s ručnicemi mohou jezditi aneb choditi pro obranu před zhoubci a loupežníky životův a statkův svých; listy, že jde anebo jede s ní po živnosti své [sic]. Než myslivosti všelikterak s nimi mají prázdni býti. 78. O šenku vína po vesnicích. Item JMst pán ráčí zapověděti, aby po vesnicích žádnej vína nešenkoval; a rychtáři mají toho nikoli nedopouštěti pod skutečným trestáním a takového vína JMsti propadením. 79. Item šenkýřky a krčmářky aby žádnému přes 5 gr. m. na řád piva ne- věřila. Uvěří-li pak více, rychtář ať není povinovat vejše nad 5 gr. m. dopomáhati, než krčmářka neb šenkýřka upomínej ho sobě, jak ví.*) *) Srv. výše str. 174 čl. 58, pak art. 51. r. 1580. 80. Item jestliže by se pak co takového mezi lidmi aneb [sic] připadlo, ješto by v těchto artikulích obsaženo nebylo, a ješto by jich rozum postačiti nemohl: JMst vysoce urozený pán, pan Vilém z Rožmberka rychtářům a konšelům poroučeti ráčí, aby to JMsti aneb k úředníkům svým na radu se ušli, že jim zpráva dána bude, kterak byšte v tom se zachovati měli. 81. O pannách a vdovách neřádných. Poněvadž mnoho neřádův jest mezi lidmi, takoví, že mnohé děvečky i vdovy dopustíc se neřádu, a obtíženy jsou, a potom potracují děti a hubí je tejně: protož jest JMsti páně poručení, aby

Strana 177
Artikulové rychtářům a poddaným na panstvích Rožmberských (1560). 177 rychtář každý to opatřil, aby skrze rozumné ženy každého čtvrt leta při suchých dnech všecky děvečky a dívky bývaly skrze rozumné ženy opatrovány, jest-li která těhotna. 82. Při tom i sobě to JMst pán, i dědicům a budoucím, pozůstaviti a vy- mieniti ráčil: když by koli pro dobrého řádu na panství JMsti páně zachování se vidělo, v těchto artikulích změniti, opraviti, přivésti, obnoviti neb umenšiti, že toho ráčí vůli míti. A rychtářům i konšelům i všem poddaným svým přísně poroučeti a přikazovati ráčí, aby při těchto artikulích tak vcele a neporušitedlně zachovali a toho pilně ostříhali, aby se z nich nevystupovalo. Jenž jsou JMsti páně vlastní pečetí stvrzeni a po panstvích a rychtářstvích rozesláni. Stalo se ... Ostatek schází v souvěkém opise knížecího archivu v Třeboni IB. 5AU. 82. 82. 1560, 12. března: Císař Ferdinand ku prosbě poddaných na statku Dívčicích dává jednati o to, aby Václav Kunáš z Machovic přičinil svou pečet na list, kterým ti lidé od dřívějšího pána byli osvobozeni od odúmrtí. Prosba Dívčických jest zajímava tím, že ukazuje, kterak páni užívali práva odúmrt- ního; ale zmínky v ní o osobách nejsou snadné k porozumění. Podle Sedláčka (Hrady VII. 173) statek Dívčický u Hluboké v Čechách v 15. a v první polovici 16. století drželi vlády- kové ze Sudoměře, kterýžto rod též vládl na Sudoměři, Řepicích a Machovicích, vše v kra- jině mezi Budějovici a Strakonici. Roku 1437 dva bratří ze Sudoměře na Dívčicích učinili dědičný spolek se svými strýci Řepickým a Machovským; a Hynek ze Sudoměře na Dívčicích posledním pořízením 6. dubna 1548 zřídil svěřenství netoliko pro své mužské potomstvo, ale i pro jiné mužské příbuzné; snad následkem takových zřízení bylo potřebí pečeti Václava Kunáše z Machovic na list, o němž jedná se v přítomné supplikaci a v nařízení Ferdinan- dově. Roku 1528 žili tři dílní bratří ze Sudoměře, totiž Hynek na Dívčicích, Adam na Řepicích, a Ctibor po odprodání Dobevi též na Dívčicích na nové tvrzi. Z nich prostřední Adam na Řepicích čili Řepický přečkav své dva bratry, roku 1550 jako poručník jich sirotkův prodal jejich statky Dívčice, Novosedly, Hořejší a Dolejší Nakří, Prašivou Lhotu i jiné králi Ferdinandovi, ten pak již r. 1551 zastavil to zboží Oldřichovi Ungnadovi ze Suneku k panství Hlubockému, jež tento již držel. Podle přítomné suppliky některé vsi od zboží Dívčického koupili Malovec a Kořenský, a bylo tedy potřebí také pečetí těchto šlechticů na list, měl-li platiti na podílech jimi koupených. Tři pečeti, o nichž se zmiňuje supplika, že byly na tom listě, byly patrně Adama Řepického jakožto prodávajícího poručníka, a nejspíš vedle něho vládyk Španovského a Sádla jakožto kommissařů od zeměsprávce arciknížete Ferdinanda vy- slaných ke koupi Dívčic pro krále, při čemž list Adama Repického na osvobození od odúmrtí byl snad zároveň roku 1550 vydán. Zda-li zakročení císaře Ferdinanda roku 1560 pomohlo poddanným Dívčickým k tomu, oč se ucházeli, nedovídáme se z těchto písemností. [Supplika Dívčických k císaři Ferdinandovi] . . Euer Röm. kais. Mt geben wir arme Unterthanen, Witben und Waisen der Herrschaft Diewtschicz ganz unter- thänigste zu vernehmen: Nachdem uns unsere Herrn selige, Herr Hynek, Herr Zybor Archiv Český XXII.

Strana 178
178 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: und Herr Adam die [der?] Rzepiczky .. ein Brief hier beiliegend uns armen Witben und Waisen mitgetheilet und gegeben haben, und von einem Herrn auf den andern gefallen, bis zuletz auf den Herrn Adam selichen, der das Guet Diewtschicz anstatt der Erben als Gerhab verkauft hat, und solichen Brief beiliegend jener Bewilligung, wie oben fürgehalten, und gepeten durch die Edelleut und Herrn Malowecz und Korzenzky, die etlich Dörfer von dem Gut kauft haben, uns arme elende Witben und Waisen bei dem Brief handhaben und bleiben lassen. Und ist uns solicher Brief von Herrn Adam Rzepiczky seligen anstatt seiner Brüder, wie oben, in Bei- sein der Commissari, als Herrn Spanovsky und Satlo, als verordnet von der Fürstl. Dſurchlaucht] und derselbigen Rathe zu dem Kauf, auch umliegende Herrn und Edelleut, so darbei gewesen und gehört, dass uns Herr Adam seliger den Brief uberantbort, und gepeten durch Gottes Willen die Commissari, Herrn und Edelleut, so von diesem Gut kauft haben, anstatt seiner Brüder seligen uns bei diesem Brief handhaben und bleiben lassen. Und allda keine Widerrede von Niemand gewesen ist. In dem ist uns der Brief nur mit dreien Sigillen verfertiget worden. Und Herr Waczlaw Kunass, der nun auch in dem Brief verschrieben, sein Sigille auch zu- trucken solle, bisher nicht beschehen. Und Herr Adam seliger in das Welische Land gereist und allda verschieden. Seit hat uns der Khunass je und allbege mit dem Sigille aufgehalten und Ausflucht gesucht, und uns arme Witben und Waisen in grossen Unkosten gesmit[?], unangesehen ERKMt gegebenen Befelch, so uns EKMt Augspurck und Prag auch Wien geben, verachtlich hält, und nit zu bewirken will. Gleich wohl eher [= er] von uns armen Leuten, des wir nit vermögen, begehrt hat 40 Klaftern Stein zu führen und ein neuen Wagen sollen wirn beschlagen lassen, so welle eher uns das Petschaft fürtrucken. Soliches Begehren vermögen wir arme Leut nit, sein unser wohl 40, die weder Ross noch Khie vermögen noch haben. Nachdem eher auch albege aiss [?] jede gefürcht hat, wie ihme Herr Malobecz und Korsenzky ineren [?erinnern?], dass er das Sigille nit fürtrucken dorff, sie würden ihnen beklagen. Nun ist uns armen Leuten von ERKMt an die Edelleut und an den Herrn von Rosenberg als Commissari wirklich erfolget, und die Edelleut zu sich geladen, und uns arme Leut mit dem auch und genugsamlich verhört. Nun hat der Korsenzky den Willen darzu geben wollen. Allein der Malobecz hält hart noch darob. Es ist gleich nit vor ubel zu haben, dass eher darob hält; denn neulicher Zeit ist ein Pauer gestorben, da hat er der armen Witfrauen ein Ross per 24 Taller genommen, und hat ihme so[?] Taller Bargeld geben müssen. So bitten wir arme elende betrübte Witben und Waisen ERKMt durch Gott und des jüngsten Gerichts Willen, als ein Liebhaber der Gerechtigkeit, der je und albegen der armen Leut ein Beschützer gewesen ist, uns diesen Brief mit der Confirmation und Majestat be- kräftigen, auch den Edelleuten wiederum und dem wohlgeb. Herrn H. von Rosen-

Strana 179
Výtah z instrukce arciknížete Ferdinanda hejtmanovi Chomoutovskému 1561. 179 berg wiederumben Befelch geben, [da]mit eher anstatt ERKMt schaffe mit der Ku- nass sein Sigille Fürdrück. Denn kann ers umb der Gaben willen thuen, so mage ers uns sonst [umsonst] auch thuen . . . Unterthänigste gehorsame arme elende Witben und Waisen der Herrschaft Diewtschitz. (Urozenému Vilémovi z Rosenberka na Českém Krumlově, věrnému našemu milému.) Ferdinand z boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a Uherský, Český oc král. Urozený věrný náš milý! Jakož jsme předešlého času o lidi chudé k zboží Dívčickému náležející psaní učinili, a tobě, aby Václava Kunáše před sebe obeslal a s ním jednal, aby svú pečeť k listu, kterýž od někdy Adama Repického, předešlého držitele jich, na odúmrť sobě daný mají, přitiskl, mi- lostivě poručiti ráčili, jakž též psaní naše šířeji v sobě obsahuje a zavírá. I zprávu jsou nám tíž chudí lidé skrze přiležící supplikací dali, že jsi se tak poslušně za- choval, a Václava Kunáše, aby pečeť svú k tomu listu přitiskl, tolikéž Václava Ma- lovce a Mikuláše Kořenského, jakožto držitele některých vesnic toho zboží, aby k tomu své povolení dali, před sebe obeslal a s nimi o to jednal. Ale však že jest se tehdáž nic smluviti nemohlo, nás v tom tíž chudí lidé k tobě ještě za připsání se vší ponížeností prosíc. I nemohouc my prosby jich odepříti, ještěť milostivě po- roučeti ráčíme, aby téhož Kunáše, Mikuláše Kořenského a Václava Malovce před sebe obeslal, na místě našem na ně žádost vložil a s nimi jednal, aby ta věc mohla těm lidem k dobrému na konci postavena býti. Jakž pak jim o to také psaní činiti ráčíme, aby se před tebú, když jim oznámíš, postavili, a na milostivú žádost naši povolně se v tom najíti dali. O čemž pochybovati neráčíme, nežli že se tak zacho- vají. A též listy potomně, když svú chvíli uhlídáš, budeš moci jim odeslati. Na tom milostivú vuoli naši císařskú naplníš; my tobě to milostivě zpomínati ráčíme. Dán v Vídni v outerý po neděli postní Reminiscere leta oc LX°, a království našich Římského XXX', a jiných XXXIIII°. Ferdinand mp. Joachim de Nova Domo, S. R. Bohemie cancellarius mp. Orig. archivu Ilubockého I A. 6 G ß. 1. 83. Výtah z instrukce dané arciknížetem Ferdinandem hejt- manovi panství Chomoutovského dne 14. února 1561. Ferdinand oc. Instruction, welcher Gestalt der ehrenfest unser Truchsäss und getreuer lieber Wenczl Auliczka, so wir zu unserm Haubtmann auf unser Herrschaft

Strana 180
180 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Comothaw auf ein Jahr lang, und nach Ausgang desselben bis auf unser und sein Wohlgefallen bestellt und aufgenumben haben, dieselb Haubtmannschaft verwalten, handln und verrichten solle. [1] Vom Schloss Comathaw. Má v něm bydleti, inventář držeti, střechu spravovati, 2 Holunken ať také hlídají pro případ ohně. (O pevnostenském účelu nic.) [2] Vom.Gesindt. U zámku a u dvora Otvického (zu Ottwitz, nyní Udwitz) přihlížeti, aby pracovali; u dvora a na vinici někdy je potřebí dělníků více, ale ať jich není nad potřebu, a strava v zámku i ve dvoře ať není nadbytečná. Damit er auch das Gesind in desto merer Sorg und Gehorsamb erhalten müge, solle er daselb Gesind und Dienstleut alle aufm Schloss, Meyerhof und Scheferei anzunemben, und nach irer Verwirkung oder der Sachen Gelegenheit nach zu strafen oder gar zu enturlauben Macht und Gewalt haben, ausser des Ambtsschreibers und Oberförsters ; doch wo sich derselben einer in seinem Dienst also unfleissig und verdechtig ver- hielte, solle er dasselb mit seinem Bericht und Guetbedunken an uns gelangen lassen. Und solle das Gesind ohne Erlaubnuss und sondere Notdurft nicht vom Schloss in die Stadt gehen lassen. [3] Von den Burgern und Underthanen im Gemeine. Poněvadž tam dosud vždy byla víra katolická, ať hejtman nedopouští žádných jiných sekt neb kazatelů; v postě ať od faráře vyžádá seznam přifařených a též seznam těch, kdož se zpo- vídali, a jej pošle arciknížeti. Mravopočestnost ať se zachovává. [4] Desgleichen solle er Haubtmann aufsehen, dass die Unterthanen ire Nahrung und Hauswirthschaften fleissig auswarten, und die Gründ nit verwüst und öd werden, damit sich unsere Zins und Einkumben daraus durch pöse Wirthschaft und Verschwendung nicht schmelern, sonder vilmer pessern, und allwegen zue rechter Zeit und für voll gereicht werden. Wo aber ein solicher unwirthlicher ver- theischer [vortheilischer] Underthan verhaden, und kein Vermahnen und Straf an ime helfen wollte: solle er zu verkaufen gehalten, und seine Grund mit einem andern tauglichen und wirthlichen beseczt werden. [5] Kein Geldstraf solle er von unsern Burgern und Underthanen in der Stadt, noch aufm Land, für sich selbst und ausser unsers Vorwissens nicht nemben. Wurde es aber einer also verschulden, dass er an Geld oder Guet pillich gestraft werden sollte und möchte, solle er uns der Sach jederzeit neben seinem Rath und Guetbedunken eigentlichen berichten, und sich darauf unsers weitern Bescheids ver- halten, auch dasselb Strafgeld uns zu verreiten schuldig sein. [6] Item er solle die Burger und Underthanen über ihr ausgesetzte und von alters hergebrachte Zins, Roboten und andere schuldige Dienstparkeiten weiter nicht beschweren.

Strana 181
Výtah z instrukce arciknížete Ferdinanda hejtmanovi Chomoutovskému 1561. 181 [7] Item er solle alle Wochen zum wenigisten ein benannten gewissen Tag halten, und daran die Burger und Underthanen in iren Beschwerungen und Klagen, so ins Ambt für ine gehören und kumben, verhören, und iren Beschwerungen abhelfen, und Niemanden kein Unrecht nit geschehen lassen; auch darmit der Underthanen übrigen Unkosten und Zerung und Versaumbnuss irer Narung und Wirthschaften sovil müglich verhüeten. Und in dem und andern fürfallenden Sachen mag er des magistri Ciriaken Heldners von der Bernkler Hilf und Rath gebrauchen, welchen wir denn derhalben auch insonderheit durch unser Schreiber genedigst ersuecht haben. Aber keinen Underthan solle er schlagen, sonder sie insonst in zimblicher und geburlicher Forcht halten, und mit vernünftiger Bescheidenheit re- gieren. Da ime auch was beschwerlichs oder bedenklichs furfiele, das er für sich selbst nit verrichten kündte, solle er dasselb allwegen an uns mit guetem Bericht und angehengten seinem Rath und Guetbedunken gelangen lassen, und unsers Be- scheides und Befehls darüber erwarten. [8] Waisen und ungesessene Leut. Item nachdem bei Zeiten der von der Weitmühl Inhabung dieser Herrschaft in unser Stadt Comathaw ein Rath, wie wir bericht, diese Ordnung gehalten, dass die verlassnen Waisen mit getreuen, versten- digen und tauglichen Vormunden versehen worden, die auch irer Administration, Einnembens und Ausgebens lautere und geburliche Reitung thuen mussen, und der Waisen Geld, Hab und Güeter one der hohen Obrigkeit und eines Haubtmanns Vorwissen nicht ausleihen, noch verändern dürfen, auch zue solchen Sachen und Händeln ein sonderlich Waisenbuch, daraus man der Obrigkeit, so oft es begehrt, gueten Bericht geben mag, gehalten werden: sollichen Gebrauch und Ordnung lassen wir uns auch also genedigst gefallen, und solle unser Haubtmann ferer auch darob Hand halten und aufschen, damit dasselb hinfüran gehörter massen beschehe und vollzogen werde. [9] Aber der Waisen aufm Land halber solle er bei den Gerichten daselbst auch verordnen und darob sein, damit ihnen das Irig nicht entzogen, noch zu Ab- pruch und Schaden gehandelt, sonder alles fleissig erhalten, aufgehoben und verwart, und ir Pargeld auf Zins ausgelichen und gemert werde, bis sie zue iren vogtbaren Jaren kumben. Es solle unser Haubtmann auch durch den Ambtschreiber ein eigen Waisenbuch darzue halten, und darein ir Gerechtigkeit, Habe und Gueter beschrei- ben lassen; und was etwo nicht mit Gelegenheit auf Zins ausgeliehen werden möchte, dasselb aufm Schloss an einem sondern verwarten Ort aufbehalten. Und solle die Waisen zum Dienen bei eherlichen gueten Leuten und anderm eherlichen Thuen oder Lernung halten, und sie nicht müessig umbgehen und das Irig unnuczlich verthun lassen. [10] Desgleichen solle er auf die Taglöhner, Arbeiter und dergleichen un- gesessene Leut sein fleissige Achtung haben, auf dass sie sich mit irer Arbeit und

Strana 182
182 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ehrlichen Handtirung ernähren, und ihnen Feyern und Müssiggang, daraus andere Laster gemainclich erfolgen, keinerlei Weis gestatten, sonder do solche Leut und Personen, die nur zeren und nicht arbeiten, vorhanden, sie mit Verpietung und Wegschaffung von unsern Gründen, oder in andere gebührliche Weg nach Gelegen- heit strafen. [11] Von Wülden. Hejtman přihlížej, aby se zachovával řád lesní, Wald- ordnung, daný dem Oberförster. [12] Von Teichten. Má je zvelebiti a z nich těžiti. [13] Vom Fuerwerch [t. j. Vorwerk, dvůr poplužní] zu Ottwicz. Je tam šafář, k němu dohlížet. Desgleichen soll zur Zeit der Ernt der Haubtmann und Schaffer Schnitter und Mahder umb ein zimblichen Lohn der Notdurft bestellen, und das Getreid zeitlich und fürsichtiglich, ehe pose Regenwetter fürfallen, ein- fechsnen, und alle Mandel abzählen und durch den Kornschreiber beschreiben lassen; und wanns nun in die Städl eingeführt oder in Schöber gericht, Aufachtung haben, damit es von Vögeln, Vich, Regen oder anderer Gestalt kein Schaden nembe. Der Haubtmann solle auch bei dem Schaffer des Fuerwerchs verordnen, damit allda neben dem Getreid auch Kraut, Rueben, Zwifin und anderes geseet und zu täglicher Notdurft und Gebrauch auf das Schloss und ins Fuerwerch verhanden sei, welchs man sonst Pargeld erkaufen müesste. O dobytku ve dvoře. V zimě ať aspoň štípou dříví. [14] Vom Pierprewen und Maltzhaus... Damit man auch desto mehr Pier vnwerde [sic] und desto grössere Nutzung darvon einkumbe, solle der Haubtmann allen Krätschmern und Pierschenken in den Dörfern auf dieser unserer Herrschaft bei der Straf ernstlich befelhen, umdert anderstwo, als vom Schloss, das Bier zu nemben. Und die Treber sollen ins Fuerwerch aufs Vich, auch Mestung der Ochsen, wann wir derselben etwo dahin erkaufen und verordnen, gegeben werden. [15] Vom Ambtschreiber. Má o všem věděti, přijímá a vydává peníze, při příjmu musí býti hejtman nebo jiná přísežná osoba, zapisuje platy stálé i nestálé do knihy na každý rok zvlášť, a hejtman má k tomu Gegenregister; od truhly s penězi má jeden klíč písař a jiný hejtman, aby jeden bez druhého nemohl k pe- nězům; na týdenní výdaj má písař několik tolarů mimo hlavní truhlu. Týdenní vý- daje též u přítomnosti hejtmana nebo přísežné osoby, a zapisují se do týdenního rejstříka, jejž v neděli hejtman prohlídne a podepíše. Summa týdenního výdaje tak potvrzená vpíše se do hlavního registru. Též do hlavního registru zapisuje se o každé várce. Und der Haubtmann oder Ambtschreiber solle [jedes] Quartal mit der Rei- tung hieher erscheinen, und dieselb vor unsern Räthen und den Personen, so wir jederzeit darzue verordnen werden, thuen. [16] Vom Kornschreiber. Vedle hejtmana přihlíží k lidem v zámku a při hospodářství. Při žních zapisuje, co se sklidilo in die Städl, darvon auch der

Strana 183
Výtah z instrukce arcikníšete Ferdinanda hejtmanovi Chomoutovskému 1561. 183 Schaffer Kerbhölzer halten und mit ihme ubereinstimmen solle. Und wie es am nuczlichsten befunden wirdet, dass man das Treid nach dem Taglohn ausdreschen lassen, oder von Strich bezahlen solle, darbei soll es gehalten werden. Obročni kontroluje při mlácení, opatruje obilí, vydává z něho Korn zum Protpacken, Gersten zum Pierprewen, Habern auf die Ross, ostatek prodává, peníze odvede písaři úřed- nímu. Též vede rejstřík o dobytku a o užitku z něho; účtuje též, co se dává do kuchyně. [17] Item der Haubtmann, Ambt- und Kornschreiber und andere Diener allda sollen mit Auf- und Furkaufung des Getreids, Vichs und anderer Sachen keinen Handel nit treiben, noch Vich under unserm oder unserer Underthanen Vich halten, sonder sich an ihre Besöldigungen benüegen lassen, damit on allen Verdacht und Argwoln sein mögen. [18] Von Pergwerchen. S. Sebastianberg [chválí se] a jinde. [19] Von Gränitzen. At se zachovají. Item er solle unsern Underthanen, die mit anderer umbgesessnen Herrn Underthanen Gründe gränitzen, bei Leibstraf ver- pieten, dass sie umb die Gründe keinen Tausch, Freimarkh oder Verkauf nicht thun oder furnemben sollen, es beschehe dann solchs mit sonderlichen und augen- scheinlichen Nutz und zuetreglichen Gelegenheit unserer Herrschaft, auch mit unserm oder unsers Haubtmanns Vorwissen und Bewilligung. Staří ať ukazují hranice mla- dým. Dopadený při rušení hranic buď zavřen. Pevně a opatrně obzvláště naproti poddaným kurfirsta Saského. [20] Von Weg- und Lediglassung der Underthanen. Item der Haubtmann soll keinen gesessnen oder ungesessnen Underthanen oder Waisen, es sei Manns- oder Weibsperson, für sich selbst on unser Wissen, weder mundlich noch durch Briefe, der Leibeigenschaft erlassen und ledig zählen. Do er auch einen derselben also ledig zählte, solle es kein Kraft noch Macht haben; sonder wo einer solcher Leibeigenschaft ledig zu werden begehrte, soll das erstlich bei uns gesucht werden, und da wir darein bewilligen und dem Haubtmann derhalben schriftlichen Befehl thun, alsdann soll und mag er demselben Underthanen an unser Statt einen Ledig- lasz-Brief, so man beheimisch vejhost nennt, geben und verfertigen. Do sich aber sonst andere wohlverhaltene und freie Leut auf unser Herrschaft auf öde oder ledige Grund setzen oder pawen wollte, mag solchs unser Haubtmann an unsern statt und mit unserm und der Herrschaft Nutz zulassen. Vůbec starej se hejtman o dobré vrchnosti, doch one Beschwerd der Under- thanen, oc. Geben zu Prag den 14. Tag des Monats Februarii anno im 61. Z místodržitelského archivu Inšpruckého opis v archivě zemském v Praze. — Arcikníže Ferdinand roku 1560 koupil si panství Chomutovské od Jana z Weitmile, ale zbavil se ho již r. 1571 prodejem.

Strana 184
184 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 84. 1561, 22. června: Vilím z Rosenberka, koupiv hrad Rabí, zapovídá lidem na tom panství myslivost, a nařizuje, aby odvedli zbraň na zámek a utali psům přední nohu. Vilím z Rosenberka a na Krumlově, správce a vládař domu Rosenberského, najv. komorník království Českého oc, opatrným rychtářóm, konšelóm, hajným i všem poddaným mým na panství Rabském, v městečkách i vesnicích, věrným milým přízeň svú zvkazuji. Při tom oznamuji, že jistú toho vědomost mám, že na panství mém mnozí s ručnicemi i s kušemi po lesích i polích mých chodí a střílejí zajíce, ptactvo, srny, i jiná zvěř před nimi ostáti nemohou, ale s čím se koli potkají, všecko hubí, tak že již lesové skůro pustí jsou, a po polích přede psy ani zajícové pokoje nemají. A protož všem vůbec přikazuji přístně a poroučím, aby žádný s ručnicemi ani s kušemi po lesích a po polích nechodil a nestřílel, a zvláště lidé vesní; ale všickni, kdož koli jakúž koli střelbu mají, buďto ručnice nebo kuše, ty aby všecky na zámek Rabí snesli k úředníku mému, bude jim pokoj jeden ukázán, kdeby se chovati měly, aby když potřeba toho bude, zase vzíti mohli. A doma po vesnicích aby žádný střelby nechovali, tak dobře lidé knězští jako i jiní. A k tomu jeden každý hospodář po vsech, kteří psy chovají, aby dal svému psu jednu nohu přední dobře vysoko utíti. A to vše aby se vykonalo od datum listu tohoto ve dvú ne- dělích pořád zběhlých. Též také všecka tenata, kdožby koli jaká měl v městečkách neb ve vsech, aby je také na Rabí dali. A vám rychtářóm, konšelóm a hajným přístně poroučím, abyšte to hned opatrovali, aby se to tak v těch dvú nedělích pořád zběhlých vykonalo. A kdož by koli po těch dvú nedělích s kuší neb s ruč- nicí jdúci postižen a usvědčen byl, aneb že by doma je měl, též i tenata, ten aby tomu, kdož by ho postihl aneb naň osvědčil, deset kop grošuov českých propadl. A rychtář, hajný neb konšel, který by to přehlídl jinému aneb sám se toho do- pustil, to dvé [sic], a tomu žádnému odpuštěno nebude, nežli tomu, kdož by jej postihl, dáti musí bez milosti, a k tomu i trestán bude. Též také kdo by psu svému nedal přední nohy utíti, ten aby propadl pět kop gr. č. týmž spůsobem, jako i vo ručnicích. A rychtářové, konšelé neb hajní, jestliže by to přehledli, budou povinni též to dvé dáti. I věda v tom jistú vuoli mou a rozkaz, tak se chovejte, jináče nečiníce; neb také úředníku mému na Rabí jsem poručil, aby na to bedlivost měl a zření, aby se tomuto mému rozkazu zadosti stalo. Dán na Krumlově ve čtvrtek oktav slavného hodu božího na nebesa Vstoupení leta páně 1561. Orig. v knížecím archivě Třeboňském II. 261. 1; na pečeti jest růže a Ursinské pruhy šikmé. — lanství Rabské koupil Vilém z Rosenberka od Diviše Malovce z Libějovic roku 1559, ale prodal je zase roku 1565.

Strana 185
Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího 1561. 185 85. Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího, tištěný r. 1561. Zvláštním oborem polního hospodářství, jenž před věky býval více rozšířen než nyní, byl chov dobytka ovčího. O služebných poměrech ovčáků, jež byly valně jiné, než u ostatní čeládky nebo u dělníků hospodářských, poučuje nařízení, jež r. 1549 učinili stavovští zástupci tří krajů českých, Plzeňského, Podbrdského a Rakovnického; tištěno jest ve Sněmích II. str. 593—4. Podle toho ve stádě sedmá ovce měla býti vlastnictvím mistra ovčáka, pro kaž- dého pacholka mělo se chovati 46 ovec, a deputát byl pro každého mistra ovčáka ustanoven, větší neb menší podle toho, měl-li tři pacholky nebo méně. Zde otiskujeme poučení o chovu ovčího dobytka ze starého tiskopisu. V knihovně Českého Musea (36. A. 15) chová se tištěná knížka o 72 stranách prvotně nečíslovaných ma- lého kvartu. Na první straně čte se titul: Regiment zprávy ovčího dobytku, ve dvoje knihy rozdělený. První, kderak jej hospodář nový a nezvyklý rozšafně zpravovati i v dobrém zdraví zachovávati má. Druhé, přišly-li by na něj jaké nemoci nebo mor, čím jej má a jakým způsobem hojiti. Pod tím titulem jest hezká dřevorytina, na níž spatřuje se ovčín s ohradou vodorovně pletenou, v předu několik ovec, ovčák jednu ohledává a pán k tomu přihlíží. Na druhé straně opakuje se nadpis skoro v táž slova, a spisovatel přihlašuje se s kratinkou dedikací: „Vydané k poctivosti a k potřebě urozenému a statečnému rytíři panu Voldřichovi Dubanskému z Duban a na Libišicích, králové Její Milosti slavné paměti podkomořího měst v království Českém oc, od urozeného Alše Knoblocha z Pirnsdorfu a v Litoměřicích. Leta M DLXI°.“ Letopočet 1561 nachází se také na titulní straně pod obrázkem, i na poslední potištěné straně 71, kdež knih- tiskař ohlašuje: „Vytištěno v Menším Městě Pražském u Bartoloměje Netolického, ten outerej po Početí Panny Marie leta páně tisícího pětistého šedesátého prvního.“ Impressor Bartoloměj Netolický oznamuje (str. 2) také o svém privilegii císařském k tištění knih, a v předmluvě k čtenáři (str. 3—5) vychvaluje přítomnou knihu i děkuje „tomuto autoru a zkladateli této knihy, kterúž jest s pilností a pracně složil a spisoval, urozenému vládyce panu Alšovi Knoblochovi z Pirnsdorfu.“ Spisovatel Knobloch, jak se podobá, byl z erbovní rodiny v Litoměřicích usedlé. Ne- víme o něm než z tohoto spisu jeho. V předmluvě k rytíři Oldřichovi Dubanskému z Duban (str. 5—8) vypravuje, že „dobré paměti někdy pan otec váš Karel Dubanský z Duban a na Libišicích k osobě mé obzvláštní přízeň a náchylnost jest po vše časy zachovával. Nic méně i od vás, pána a přítele mého zvláště milého, vejše než od pětimezcítma let jsem dobrú přízeň a lásku poznával.“ A poněvadž prý Oldřich Dubanský „v Libišicích, v Drahobuzi, v Bičkovicích a snad i v Wernieřiczých městečku*)“ všelikého dobytka měl hojnost, a přítomnou knihu může potřebovati každý hospodář, proto Knobloch umínil si ji vydati ku poctivosti jeho. Co se týče svých vlastních zkušeností hospodářských, Knobloch odvolává se na to, co spatřil, čemu při- vykl a se vynaučil při „panu Jiříkovi-Šlejnicovi při zámku a panství Ruonberském, Šlaknovském, Thollšteinském, nic méně i Lovosickém, tu kdež jsem jedný chvíle úředníkem byl,“ kdež prý

Strana 186
186 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: JMt pán dobře okolo 12 i 14 tisíc ovec na všech panstvích chová. Též Knobloch odvolává se na to, co shlídl „v mladistvých letech, v Míšenský, v Durinský, v Pomorynský, v Pruský i v Slezský zemi mezi Vratislaví a blíž k Svidnici u někdejšího pána mého Wilkenauera, a též předešlého pána mého pana Šalndorfa při Bunclavi;“ obzvláště prý o chovu a léčbě ovec došel mnohého poučení, „drže statek Kostelecký**) koupením od pánův bratří Holanuov vlastních (jakožto hospodář), zkušením a užíváním, i také mnohým na rozličné strany s mno- hými hospodáři a ovčáky umělými o to rozmlouváním.“ Též z knih se učil. Napsal prý tu knihu „na častou žádost a napomínání, pokudž se tak v krátkosti času a na pospěch u mne prostého snášelo, nápodobně jako vonen pekař žemličky čerstvé do teplé peci sázeje.“ Býval prý o to žádán ode mnohých z pánů, z rytířstva i z měšťanů, i žádá jich, že „na tento čas v tak pospěšném z hlavy a od ruky čerstvém sepsání zavděk ode mne jakožto od staro- dávního i vždy budoucího služebníka a přítele mile a vděčně přijmete.“ Po této předmluvě jest na stranách 8—26 obsažena první kniha o spravování ovčího dobytka, kteráž zde níže se otiskuje. Druhá kniha zaujímá strany 27—71; dělí se v několik kapitol, z nichž uvedu toliko nadpisy; následují v ní takto po sobě: O nemocech dobytku ovčího a jim pomahání z nemoci k novému zdraví (str. 27), kderak ovčí dobytek před neduhem máš časně opatrovati, aby se lehce neporušily na zdraví svém (30), neduhy a nemoci jakým způsobem nebo předcházeti nebo náležitě hojiti (33), pro kašel a dušnotu (39), o moru ovčím, přišel-li by na ně, jak se mají lékařstvím opatrovati (40), ovce prašivé hojiti (43), škrkavky a hlísty hojiti (44), játra nakažená a porušená v ovcích hojiti (45), krtice, vředy a červy zlé hojiti (47), otok hlavy a hrdla hojiti (49), flus neb ozhřivici hojiti (53), ouplavici a červenou nemoc (54), o jehňatech mladejch a také již dále odrostlých (55), nemoc červenou hojiti (58), zatvrzení v životě (59), proti červům a škrkavkám (61); na straně 65 bez obzvláštního nad- pisu začíná Knobloch mluviti proti čarodějnictví při chovu i léčení dobytka ovčího i jiného, a horlí až do konce knihy proti těm pověrám, že se protiví víře křesťanské. Léčení, kteréž Knobloch doporoučí v rozličných nemocech ovčích, skoro vždy bralo na pomoc rozmanité byliny, kteréž dávaly se dobytku buď utlučené na prach, anebo odvar z nich, jedno i druhé s pří- davkem soli kuchynské. Sůl radí dávati Knobloch všem ovcím nejméně ve čtyřech nedělích jednou, sice že by měly málo vlny. *) Knobloch opětovně píše Libišice, ale nerozumí se tu ves Libišice u Žatče, nýbrž Liběšice ve směru od Úštěka k Litoměřicům, kdež blíže k Litoměřicům stojí také Býčkovice, Drahobuz ve směru od Liběšic na jih k Hoštce, a Verneřice (Wernstadtl) od Liběšic na sever k Benešovu. Podle Sedláčkova Slovníku mistopisného Karel z Duban skoupil Liběšice, Býčkovice i Drahobuz od jiných držitelů, a po jeho smrti r. 1542 zdědil je syn jeho Oldřich z Duban; tento byl podkomořím nad věnnými městy v letech 1552—1569. **) Tímto Kostelcem rozumí se někdejší dvůr a tvrz nad Tupadly, severovýchodně od Liběchova, kdež Veith zakládal Slavín; ves se tam nikdy nepřipomíná. Podle Sedláčkova Slovníka str. 439 tento Kostelec do r. 1547 patřil Holanům z Jiljova, a v letech 1547- 1549 Alšovi Knoblochovi z Pirnsdorfu, načež koupen byl k Liběchovu. - Zasluhuje povšimnutí, že Knobloch pocházel z Litoměřic, za mladých let poznal Slezsko a severnější okolní krajiny, potom byl zaměstnán při hospodářství na panstvích Šlejnických v nejsever- nějších Čechách a v Lovosicích, též při svém dvoře Kosteleckém v severních Čechách, ale nejvíce chválí ovce v krajích Hradeckém a Plzenském, tedy ve východních a západních Čechách. První kniha regimentu o všelikderakém zpravování dobytku ovčího. Předkem a nejprvé, kderýby hospodář ovčí dobytek chtěl chovati, ten a ta- kovej šetř toho s pilností, na čemž nemálo z strany zdraví jejich náleží: kdyžby

Strana 187
Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího 1561. 187 měl ovčín stavěti, aby ho při dole, kdež jest mokro nebo vlhko a povětří mdlejší i porušenější, nikoliv nestavěl, lečby způsobnější místa na svém gruntu jinde míti nemohl. Nebťby ovce pro nízkost položení, vlhkosti, zvláště pak přívalní a deštěm náplavní, kdyžby se země porušila i zahříla, nic méně pro měkkost povětří z té parnosti pošlého, těžce trvati nebo dobře státi mohly, bez pohoršení zdraví svého. Leč by to bylo, snad jsa hospodář nebohatý jonák anebo nemaje při svém panství (jakž předpovédíno) žádného prostranství zbytečného, že by mohl volení za dělení míti, a nemaje vomanu zbytkuov v úpasku svém nebo v měchýři, to změniti, polepšiti a jináč zvolněji učiniti. Ten a takový (podle onoho přísloví starého) musil by učiniti, jak by mohl a trefiti se chtělo, a ne jak by chtěl. Však kdožby s to mohl býti a měl prostranství k tomu, hleď vždycky raději při vrchu anebo zemi rovné, tu kdež slunce jadrně sem i tam prochází i hojněji se dostává, a povětří čerstvější i zdra- vější jest, ovčín svůj založiti i jej stavěti. Druhé, aby vždy toho šetřil (pokudž možné), vrata a vokna ovčínu stavením svejm i také dvéře v krově vykyřuov svejch pro zachování sena před porušením dáti udělati k povětří čerstvému, lepšímu i zdravému, obrátiti i postaviti. Ale pro hospodáře sprostnější, nové mladé a nezvyklejší potřebí jest tuto řeč mou povyjádřiti, aby i oni mohli odevřeněji vyrozuměti, kdeby se to zdravější povětří rozuměti mohlo nebo mělo, anebo také v kderé položení ze čtyř stran světa. Totiž nejprvé k vejchodu slunci, odkavádž nejspanilejší i nejzdravější povětří (jakž Plinius Natu- ralium a Veliký Albrecht v knihách Metheorum vypisují) pochází a odtavád věje. Anebo mezi vejchodem a polednem, při nejméně pak mezi půlnocí a vejchodem, pro čerstvější, zdravější a silnější povětří. Od těch dvou stran světa, totiž od půl- noci až k vejchodu, a od vejchodu slunce až blíž k poledni větším dílem pohodlnější a ušlechtilejší i bezpečnější povětří i přirozeným i případným během pochází a věje. Než k západu slunci a mezi západem a polednem, odkavádž nejměkčejší, nejkalnější v létě, a nejporušenější povětří pocházejíc věje, a netoliko dobytek ovčí, ale také i lidské pokolení nakažujíc vrazí, neradím žádnému hospodáři, ani věrnému příteli, vrat, voken a vikýřův ovčínu v tu stranu kderou obraceti a stavěti. Nebo podle uvážení i kněhami před několika drahně sty lety prvé jmenovaných osob i mnoho jiných filosofův a rad zdrávých utvrzení: že nejmdlejší a nejporušenější povětří mezi polednem, západem a menším dílem půlnoci, od těch položení blíž k západu patřících, ku pohoršení všelikderakého zdraví pochází; a to jde z příčiny, (jakž to všichni lékaři starožitní, Hypokras, Galenus, Avicena, Averroys [Averrhoes], i věku nynějšího lékaři a doktoři na tom jednosvorně snášejí), že v těch měrách a polo- ženích drakové, baziliškové, valní hadové a štírové, i jiní jedovatí zeměplazové je- zerními vodami shnilými (nejvíce pak z jara, neb se tehdáž pojímají), nic méně časy svými z běhův nebeských pošlými hejbíce kalí a porušují povětří odtavád po-

Strana 188
188 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: cházející. Jako pak to nejednou, ale bez počtukrát od učených a rozumných mužův očitě spatřováno i mnohokrát vzprobováno jest, a člověk hospodář pilný neb roz- šafný časy potomními, že to v pravdě tak jest, bude moci zřetedlností svou toho pokusiti, ovšem i jistotu vyšpehovati. Třetí, maje ovčín řádně postavený, vraty, vokny a vikýři k povětří zdravému obrácený, i na místo jsouc hotový: tehdy měj péči o to ihned, aby sobě dobytek ovčí zprávný a k plemenu i k užitku hodný do něho hleděl skoupiti. Obzvláště pak toho pilnost měj, aby ten byl zdravý, čerstvý, očí jasných, veselých, nenakažený a neposkvrněný, tak aby se jím ponejprvé jakožto nemocným (což se jest nejednou hospodáři nezvyklému přiházelo) neznámostí toho nezavedl, škody, starosti i posměchu místo užitku a potěšení z neumění těch věcí nedošel. I dobře bude tehdy náležeti, aby někderého přítele dobrého a v těch věcech rozumného sobě k radě a ku po- moci v skupování dobytku ihned ponejprvé požádal, anebo někderého ovčáka umělého a zkušeného k tomu povolal, by pak jemu dobré spropití za radu věrnou a práci dáti jměl; vždyť jest lepší škoda, nežli pomluva, posměch i škoda. Při skupování pak dobytku toho šetřiti, aby ten byl mocný, vyrostlý a obzvyšní, k plemenu i k užitku dobře hodný, jakož ten a takový v Plzenským nebo Hradeckém kraji mimo jiné kraje zpuosobilejší i mocnější mívají. Však Polského, Slezského, Lužického, Srbského, Mareckého nebo Bavorského, pokuď můžeš, hleď se vystříhati; leč by toliko vod nouze a na krátký čas jedné přes léto chtěl, pro sehnání užitku vln i dojiva a nadělání hnoje nebo vystávání dědiny, jich na krátko pochovati, nemoha jiného prvé hodnějšího míti. Nebo z těch stran a zemí jmenovaných, pro řídkost země lehké a písčité, i dobytek všelijaký, obzvláště pak ovčí, lehký, skrovný a hrubé vlny bývá, totiž malý, krátký a zakrsalý, nicméně také řídkorounný; a nevšudy mi ve všech místech on zde rád v Čechách a zvláště ponejprvé dobře stojí, což ne- jednou a ne na jednom místě pokoštováno jest. Protož hleď sobě ihned s počátku dobytek, jak vyrostlý tak také i dobrovlnný skoupiti, nebo z vyrostlého a většího dobytku více budeš vlny míti, a jedno rouno dobrovlnné budeť tak mnoho platiti, jako tyto dvě hrubovlnné. A vždy budeš míti dva, tři i čtyři kupce za jednoho, na vlnu rouna dobrého, a netřebať ji bude křivdářům na Vše Svatý rozvěřovati, vlčí srsti vlnu obhroubní pro neodbytnost její odpolu dáti i rozvěřiti musí. Dobrovlné pak ovce a vyrostlé v Plzenště ne na jednom místě nejdeš, anobrž větším dílem blíže sem od Bavor ku Praze na vše strany, avšak v jednom místě hodnější i způsobnější, nežli v druhém. V Hradečtě však okolo Hořic, Kopidlna, Veselí, Bydžova, Třebechovic, obyčejně vy- rostlé a dobrovlnné ovce mívají, odkavádžto jich sobě k plemenu prvotně nakoupě, budeš moci potomně více rozplemeniti. Také i toho nepomíjeti, aby hleděl sobě ne rozličných barev ovcí, ale dvojí barvy toliko, bílé totiž a černé, pro odbytnost a zvyhlásilou prodejnost, však dobrovlnné vše a což nejpřednějšího rouna býti může,

Strana 189
Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího 1561. 189 skúpiti. Nebo vlna s ovcí šedivých, strakatých, ryšlavých, psí a kozí srsti, hrubo- vlnných nikdá není tak odbytná a platná ani prodejná, jako sama bílá a černá, lečby rudá přednorounná vedlí toho byla. Pakliby se kdy přihodilo (jakož se i to stává), že by musil jedny s druhými kúpiti, a nechtí-liť jedněch bez druhých pro- dati, tehdy mysl je co nejdřív z stáda svého vyciziti, a díl řezníkům zase sprodati, a druhý pak díl šafáři na šlachtatu odmísiti, anby jináče musil v městě v krámích čeledi maso za peníze kupovati; i to k tomu výborně sloužiti bude pro rozple- menění stáda dobrého. Aby pilnost měl plemenáče, jinak berany, vyrostlé, mocné co největší, vlny bílé a černé, co nejlepšího rouna předního k ovcím vyhledati a spůsobiti. Čtvrté, když již budeš míti dobytek ovčí tak skoupený a v hromadu shle- daný, tehdy neprodlívej, (ač nemůže-li býti dříve), o vovčáka pilného, střízlivého, rozšafného, obzvláště pak umělého i zkušeného se záhé postarati, s přátely dobrými nebo ovčáky v tom řemesle rozumnými se raditi, i vyptávati. A nevaž sobě toho, umělému a skušenému ovčáku více nežli jinému na službě něco přidati. Neboť není jeden druhému v opatrování dobytku rovnej, anobrž jeden druhého tři i čtyřikrát prospěšnější a užitečnější jest; a což kolivěk dospělému a zvyklému mimo jiného služby přiopravíš, neboť se to dílem na dobytku a dílem na užitku několikokrát více nahradí s jiné strany. Při tom hleď vždy ovčáka raději na pátej díl ovec zjednati, přidada jemu obilí k poživení a něco peněz podle slušnosti, nic méně i vovsa pro tluč, a chleby věžníkuom, nežli by jej na stravě své a na penězích měl hotových chovati. Neboť on nikdá tak věren ani ovšem pilen cizího nebude, jsa toliko ze stravy a z peněz nájemníkem do někderého času, a vezma odpuštění, vyvstana oukradně uteče, jako tento ovčák věrnější bude, maje svých vlastních ovec pátej díl při všem a mezi vším stádem tvým. Páté, ať hledí ovčák ihned s počátku sobě ovce pořádně z nejedné příčiny ani ze dvou pěkně na tré rozděliti: totiž ovce plodné jinak dojné v jedno stádo obzvláště, a ovce jalové, skopce a berany v stádo druhé též obzvláště, jehňata pak v třetí stádo odmiesiti, i každé rozdílně ponarůzno pásti a v hromadu jich nemísiti. Tolikéž i do ovčínu na noc (ač chce-li pořádným a rozšafným hospodářem nalezen býti), poruč je každé stádo tak zprávně rozdělené na tré obzvláštně zpřehrazovati, aby se vesměs nemíchali. Avšak někdeří hospodáři, ano i sami ovčáci jinej a jinej obyčej v tom zachovávají, že všechny vesměs bez rozdílu pasou, tolikéž i v ovčín stavějí; ale já vejše a více chválím vobyčej starozvyklej jeho milosti pána mého, že je rozdílně a rozšafně i pásti na různo i do ovčínův obzvláštně stavěti dá. Nebo jestliže budeš ham tam i s voskem všechny tři stáda tak neřádně v hromadu chtíti spustiti, a je (jakož mnozí mladí a nezvyklí hospodáři činívají) všechny houfem pospolitě v hromadu pásti, tolikéž i do ovčínu šmahem zavírati: tehdy záhé věz to hospodáři, že dvůj i tvůj neřád nechvalitebný i neužitečný sobě uděláš;

Strana 190
190 jedno, že jehňata již vyrostlá budou mateře větším dílem táhnouti a sáti, překá- žejíce jim pastvin užívati, mnohdykrát a zvláště churavé nebo nečerstvé až do zemdlení je často durmati, žádné lítosti nad nimi v tom nemajíce; samy pak jehňata jsouce již povyrostly, budou pastvy své obmeškávati, durmání samého pilňujíce, a mohouce se daleko lépe samy vypásti, i nerovně zdravější a dobřejší býti, nežli durmajíc bez přítrží od mateří churavých a nemocných; i mateře by se také jich, překážky nemajíce v pastvinách, pohodlněji a důbřeji vypásly a měly, i v svých churavostech a nedostatcích tudy silnější a zdravější byly. Také by ovce dojné zdravé a čerstvé jsúci, kdyby se dvý nebo trý jehňat vyrostlých na pastvách u jedné ovce dojením neřádně nezavěšovaly; buď při poledni, ráno neb na večír nerovně a více dojiva ovčího k dojivu kravskému pro opravení sejra na pomoc přidávaly. A nic míně nemohly by jich jakožto mladistvých, choulostivých a outlých, berani, ovce a skopce (jakž na oko často jest vídáno) od jeslí sena pryč odháněti, ani jich hlavami od všelijakého požívání jídla pryč odštosovati. A by pak chtěl vyrostlým jehňatuom (jakož hospodářský obyčej všude jest) pro posilnění a zmocnění trochu vovsa přidávati, nebudeš moci toho tak dobře a volně vykonati; neboť je berani, ovce a skopci jakožto mocnější od ovsa odtrkají, rovně jako kotě mladé od mléka odstrčí. Šesté, což se pastev a shromažďování sen nebo votav pro všechen trůj neb čtverej dobytek ovčí dotýče, tu jesti pilně potřebí, na čemž zdraví jejich dílem jedním nemálo záleží, aby jim hleděl s pilností buď sena nebo pastviny suché, krom močidla, bahnišť, a vždy raději při vrších a horách voliti a vybierati. Ale dolejších sen nebo pastev, kdež jsou pomokliny, náplavy, vlhkosti, louže, jezera, zá- toky, vody stojaté a shnilé, těch se (pokudž jen možné) všemi obyčeji vystříhati máš. Nebo jakž z hořejších suchých a zprávných sen i pastev ovce čerstvé i zdravé větším dílem bývají: tak také z sen a z pastev níže vzrostlých, vlhkejch a poru- šených dobytek se nakažuje a porušuje, a s přimíšením povětří nezdravého i mor na ně přichází až k smrtedlnosti. Z kterýchžto příčin hospodáři, šafáři i ovčáci umělí a zvyklí, když se k pod- zimku zchyluje a rosy jizvivé z kalného povětří porušeného na traviny spadají, tehdy oni s vajhonem ovčím před vajchodem slunce nezvláštně pospíchají, až prvé rosy takové jizvové a nakažené na pastvinách trochu pooschnou. Časem pak jiným jarním neb podzimním, když jest povětří zdravější a nebe jasné, jakž se nebe za- rdívati a než dobře slunce z hory vycházeti počne, ovčáci pilní a rozšafní k vrchuom a hájuom pro jiné rosy libé, chutné a zdravé, častně vyháněti usilují. Však lépe jest ovce do lesuov již po poledni aneb do hájuov, kdož je má, na vřesy a jiné traviny proháněti, nežli by je měl při dolinách, místech nízkých, povětří mdlejšího, tu kdež vlhkosti se vztahují i zůstávají, pastvinami zdržovati; nebo summou zavírajíc, ovčímu D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:

Strana 191
Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího 1561. 191 dobytku prvním dílem nic škodlivějšího nemůž býti, jako nízké při dolích a mo- křinách, obzvláště pak shnilých, stojatých vodách, buďto sena nebo pastviny. Zase na druhou stranu nic pohodlnějšího a užitečnějšího ovcím není, jako pastvami je opatrovati, při místech vyšších (kdož je míti může) buďto hornatých, nebo ro- vinách. A vždy jsou ovce důbřejší i lépe se na těle mají, a více jim k duhu jdou sena a pastviny polní, sluncem i povětřím vyčištěné, nežli pastviny lesní nebo há- jové, a zvláště sena v dolinách mezi horami, tu kdež slunce nemnoho dochází; z pří- činy, že traviny a sena polní obyčejně jsou jim lahodnější a zažitnější; ale kyselejší jsou hájové nebo lesní, a zvláště podolní pastviny i sena, málo slunce spatřující, nežli pole čirého. A kdož by tomu z nerozšafných ovčákuov nebo šafářuov věřiti nechtěl a z ne- zvyklých hospodářuov místa dáti nemínil: ten toho pokoštuj níže položeným zpuo- sobem: Vezmi dobré trávy z pastvin krejských, a daj ji do hor na traviny i sena lesní oudolinné: tu poznáš ve čtvrti nebo puol létě, přechátrají-li se čili nic, a mno- ho-li budou proti prvnímu krejskému dojiva dávati. Tu ihned zprobuješ a jistotu toho přezvíš, kdyžť prvního roku, než při horách kyselejším pastvinám přivyknou, že sotva polovici dojiva dávati budou, což jsou prvé při pastvinách lahodnějších v kraji obyčejně dávaly. Anobrž i všelikderaký dobytek horní i lesní, příčinou past- vinami kyselými, neslunečními, jinak na slunci nezrostlými, všeckeren drobnější a za- krsalejší jest, nežli ten, kderýž se v kraji rodí, na lahodnějších travinách se pásá, a ustavičněji na slunci a povětří libém v pastvách chodí i přebejvá. A pakli mi nechceš hospodáři ani tomu příkladu věřiti, chciť dáti druhé podobenství, aby vždy mohl netoliko rozumem dosáhnouti, ale také rty svými zprobovati hmotně i sku- tečně. Vezmiž jahody nebo jabka lesní štípence, a jabko krejské nebo jahody, kte- réžto obé na spanilosti slunce stojí; pokoštuj obojího rty svými, a rozsuzuj zdravě. Tu vyšpehuješ jistotu, jak jesti jedno druhého pochopnější neb příjemnější. Což se pak sen obzvláštnosti nebo votav dotejče, obyčejně jsouc z míst a luk vyžších dobytku všelikderakému pohodlnější a užitečnější, nežli ty, kteréž rostou při dolinách mezi horami a vrchy, na lukách vlhkých a při místech mokrých. Též také sena drobnější a listnatější jsou ovcím i jehňatuom lepší a zažitnější, nežli sena hrubých travin křovatých, kteráž lépe kravám nebo telatuom (ač nemají-li telata v otavách dostatku), jakožto dobytku hmotnějšímu nežli dobytku ovčímu, náležící [čti: náležejí]. Také hospodáři rozšafní se vší pilností toho šetří (pokudž možné jest), ne- dati se travinám podkaliti: z příčiny, aby sena pražná nebyla, a ovce po nich potom nekašlaly, ale raději volné a zdravé duchy zachovaly. A když již traviny dorostú, souce na té době posekány (však to rozdílně bývá, že dříve v kraji, nežli v lesích, v horách a v hájích), tehdy hospodářové ihned po svatém Janě, a raději

Strana 192
192 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: nežli před ním, traviny sekati dají, a praví je býti některým vprobováním ovcím, anobrž kravám, telatóm i koňóm zažitnější. Jiní pak ihned po svaté Trojici traviny podtínají, jakž rané léto neb vyrostlé traviny se ukazují. Však to všecko sám čas, totiž rannost a zdarnost podletí vlhkého a léta teplého, přináší i vyučuje, jak by se člověk hospodář při tom nebo jiném (rozumem a pilností zpravujíc) měl náležitě zachovati, kdy začíti nebo posečkati. A když jsou již sena nebo votavy posekané, zobracované a dobře vyschlé budou, aby neplesnivěly i k porušení nepřišly: tehdy je raději po poledni v slunce jasné na ovčíny domů svoziti, nebo po nešpořích, nežli by je ráno za rosy v povětří kalné a za vlhkosti měl z luk domuov svozovati. Však toho ihned po svezení a na hromadu složení se vší pilností šetřiti, aby na to seno neb otavu kočky a psi nechodili ani na něm nelíhali, aby toho neporušili; a tolikéž aby nad ním slepice, kuřata, pávi nebo holubi nesedali a řádův sobě ne- dělali; neboť by se nečistotami jejich sena i votavy porušily, prašné a škodlivé byly. Od kterýchžto sen a votav tak prašných mohly by se ovce velmi lehce nakaziti (jakož jest ten dobytek z přirození outlý), potomně z toho kašlati i též dušný býti; což jest ovcím k nemalému stížení, jejich i jehňatuom v životě k zemdlení. Protož bude dobře náležité i pilná potřeba, žeby seno zachoval, i votavy a jich ostříhal záhé před porušením, aby dvíře a vokenice přivíral v vikýřích ustavičně, anebo v oknách, dvířcích a v poklopích mříže sobě dal záhé zdělati a jimi opatřiti, tak žeby tam ani vrabci, ani holubi, netoliko pávi nebo slepice, lítati a hnízditi se ani seděti mohli. A tou pak měrou a rozšafností zachováš sena i votavy spolu i ovčí dobytek před porušením v požívání sena a votav mnohým i všelijakým dobytkům. Jestliže pak sen ani votav zbytkuov nemáš, jakož ne všudy a ne všichni ho- spodáři toho zvláštní hojnost míti mohou: tehdy šetř času jarního, aby sobě tím více hráchu po jedné brázdě nebo vikve, obzvláště pak sočky pro jehňata, jinak šocovice, místo sen a votav s potřebu přisíval. Neboť ta píce všemu čtverýmu do- bytku ovčímu silnější i zdravější jest. A co pak nebo oč spořejší, to může každaj prostým rozumem dosáhnouti. I budeš moci tou měrou a spůsobem, dávaje dobytku jalovému až do vánoc hrachoviny, vikviny a šocoviny jehňatuom, nemálo sena sobě tudy k jaru, když se ho již při hromicech a k postu nedostává, budeš moci při- spořiti, a do jarních pastev tím volněji povydržeti. Však i toho rozšafně s pilností šetřiti, když se ovcím buď sena, hrachoviny, neb šocovice dobytkuom dávají, což- kolivěk toho hrubšího z objedkuov za jeslemi nebo pod jeslemi dole bude zbejvati, ne aby se to hned ovcemi nebo jehňaty vyrostlejšími pošlapalo a v niveč obrátiti mělo, ale kaž to ovčáku (ač nevtípí-li se toho sám od sebe udělati) nebo ovčačce, nebo pacholkuom jich, nic méně i svým, pěkně hraběmi shrabati i v hromadu skli- diti, a na loub, jinak podlahu, místo suché, ať by provětralo, vynositi. A když by již prově- třelo i proschlo, což tak raději požívati budou, budeš míti spořením tímto píci pohodlnú,

Strana 193
Alše Knoblocha z Pirnsdorfu návod k chovu dobytka ovčího 1561. 193 kravám i telatům co za jesle obzvláště přidávat, nic méně dobytku jalovému, ač bude-li co toho zbejvati nebo potřeba nastávati; ježto by sice pro nedostatek sen a votav v mnohých místech na holé slámě přestávati musily. A nedbánlivý hospodář, i léniví a nevěrní ovčáci nevšudy této regule a tohoto regimentu šetří, anobrž řídcí s pilností šetří nebo zachovávají. Na čemž jest pak netoliko dobytku většímu rohatému pohodlí, nebo telatům, ale také i hospodáři pochází z toho z jedné strany sporota, aby je k jaru (jakž povědíno) tím volněji bez zahubení, tudy spoříc, povydržeti mohl. Sedmé, chceš-li aťby se ovce pořádně bahnily, jinak s jehňaty v zimě, jedny po druhých zprávně kladly, a ne jedny mimo druhé, mnohem posléze, teprva snad v osmi v desíti nedělích, a mnohdykráte ve dvanácti, což jesti věc jak starostlivá, neřádná i nepohodlná, tak také škodlivá i nehospodářská: tehdy toho tím roz- dělením ovcí ve tři stáda dovedeš, jakžť jsem o tom při počátku regimentu vypsal a naučení o tom dosti zdravé předložil. Protož mnozí hospodáři rozšafní, jako ti obzvláště, kteří jsou k vejchodu slunci nebo k západu, zase také blíž ku poledni, jako Uhři, nebo ku puol noci, jako Lužičané a Markarové, jiný a jiný v tom způsob zachovávají; totiž že plemenáče a jinák berany o tejden, nebo dvě, tři i čtyři ne- děle, jakž teplejší nebo chladnější krajův svých položení mají, tak také podlé povah a příčin, dříve nebo poslíz k ovcím plemenáče v pospolitost podle rozumu, obyčeje, a zvyklosti připouštějí. A ranějí-li je nebo dříve bez uvážení smyslného v hromadu spustíš, anebo je bez rozdělení opatrného ve tři stáda (jakž prvé předpsáno) ham tam i s voskem pásti a spouštěti budeš, dříveť se také nejednostajně, anobrž ne- pořádně bahniti budou, jedny druhých o několik neděl drahně prvé nebo posléze se položí. A protož nepilný a neopatrný buď hospodář, šafář nebo ovčák, takovým neřádem před sebe vzatým musí o několik vozův drahně, zvláště na veliký počet ovcí, více sena, více hrachovin i sočky nebo vikve míti, kderouž oni nejraději hryzou i nejzažitnější jim jest; i drahně také sobě pro nepořádné bahnění starosti i práce více přidá; čehožby mohl rozdělením ve tři stáda ovec dobře umenšiti. Z kterýchžto příčin, chceš-li v slušnou míru a v pořádnost toho všeho trefiti, ať by se ovce nepříliš ráno ani také brzy pro spoření sena bahnily, ani také vrto- hlavé (jakož se nerozšafným přihází) ovce jich byly, nebo hlavy pohoršení mívaly: tehdy šetř, když již větší díl kanikule, horka velikého, těch psích dnuov trochu pomine, kdež a v kterýchžto i lidé, mdlejší hlavice, pitelní a nešetrní se někdy na mysli požertují nebo fantují i blázní, a staré přísloví jest, že naděláš co beran v horko: tím na srozumění příslovím dávajíce, že jest čas kanikule, čas k tomu nezpuosobný. Však zejména čas k tomu vejbornější po svatém Jakubě Velikém, při svatém Petru v vuokovách, buď dřív nebo posléz, jakž kraj teplejší nebo chladnější jest, a položení sídla, jinak obydlí tvého ukazuje. A tak summou mezi jmenovanými svátky, pro pamět přidada prvé po vypasení beranuom k víčerýmu někde obzvláště

Strana 194
194 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské vovsa, budeš moci plemenáče a berany k ovcím pořádně chladnějším časem k víče- rýmu připouštěti. Někteří pak hospodáři mohoutnější, pro posilnění, zprávnost a ztužení plemenáčův, den, dva i tři před spuštěním jich jedněch k druhým v po- spolitost, odsadíce je do krmníku, obzvláště ovsa trochu jim každého dne na noc přidávati obyčej mají pro zdarnější jehňata. A když se již ovce buď na podzim nebo v zimě klásti počnou, a již jehňata vydávati budou, tehdy ovčák ihned pilnej ovci obahněnou spolu s jehnětem, ať by ho staré neušlapaly, ani nezemdlely, na stranu obzvláště ven z stáda poodsaditi má, a to tímto způsobem: Maje prvé plotce nebo žebříčky záhé a za času sobě k tomu připravené, jakž zvící nebo prostranství jest ovčinčí, na půldruhého lokte, by pak na dva vzdýlí, přinajmeň aťby se ovce i s jehnětem mezi plotci mohla obraceti. A hleď jich senem dobrým za žebřinky pilnu býti, a někdy i hrstkou vovsa (ač máš-li dostatky jeho), aťby ovce po porodu se sílily, dojiva pro mladé hojněji měly, a jehňátka tím spěšněji, zdravěji i mocněji odrostaly, přidávati. Pakli by které jehně ven z žebřínkuov se dobylo a do ovčínu vylezlo, anebo je hospodyně, též i šafářka z rozkazu paní své (jakož se jest mnohdykrát to stá- valo) z příčiny, když jest jehně bělostné, nebo jako havránek černé a hladké, že by je do světnice nebo do ratejny vzaly, a s ním se buď sama paní nebo děti pi- chlaly a je všelikderak zmačkaly, anebo se o jinou ovci durmajíc o ni otíralo: tehdy mátě jeho k tomu žádnému se pojednou zase nepřizná a jemu k sobě nedá, ale je bude od sebe preč honiti, i hlavou na stranu strkati. A tolikéž mu i jiná ovce udělá, že se k němu nepřizná. Kdežby tou měrou jehňata musily zemdleti, chrnúti, naposledy i zemříti. I takovému každému tímto způsobem máš záhé, nežli by hladem zemřelo, pomáhati: totiž vezma jehně, hlavu mu nejprve, potom hřbet i bočky, ob- zvláštně pak po levé straně, o mateř nebo ovci jeho ošoustati a otříti. A hned se k němu mátě jeho zase přizná, a bude je jako kdy prvé znovu milovati i krmiti. Však toho musíš obzvláštně pilen bejti, pro jiné ovce, kteréž se po nich tepruv bahní, když se ovce k němu již dobře přizná a je zamiluje i také krmiti bude, aby ji nemeškaje i s jehnětem spolu jinam na stranu ven z toho krmníku obzvláštně vysadil, tak aby jiné ovce obahněné posléz spolu s jehňaty svými do jejich krmníčkuov pro předřečenou příčinu mohly přicházeti. A když již jehňata větší odrostou, že je dojivem již ostavíš a na stranu pryč odsadíš, pro opravování sejra kravského: tehdy dávaje jim drobnější seno listnaté za jich žebřiny, musíš jim také každého dne šrotuov votrubných z pšenice i také po troše ovsa přidávati, chceš-li, ať by se lépe sílily a dříve mocnily i spěš- něji odrostaly. I budeš je moci (jakž prvé povědíno) každého dne na pastviny i do zahrad, na lúky jalové nebo palouky, i jiná místa suchá a jim pohodlná, samy ob-

Strana 195
z let 1561 a 1562. 195 zvláštně proháněti, tak aťby se hned pásti z jara za mládí učily, a napaseny jsouce, tím ochotněji odrostaly. Amen. Konec první knihy. 86. 1562: Jednání o výkup z vrchnostenského práva k odúmrtem na panství Krumlovském. Pan Vilém z Rosenberka dal r. 1562 písemným okružníkem ohlásiti svým poddaným na panství Krumlovském, že které vesnice zůstávají pod právem odúmrtným, (t. j. kde pod- daní nemají práva pořizovati testamentem o majetku svém, a v nedostatku synův statek spadal na vrchnost), tam by chtěl odříci se práva odúmrtného a vydati na to každé vsi privilegium, jakého měšťané v městech a v městečkách skoro všude již užívali; požadoval však za to, aby úrok peněžitý, jejž poddaní pravidelně ze svých nemovitostí platili vrchnosti, se zdvojnásobil, anebo aby poddaní uvolili se k novým robotám. Poddaní po panství Krumlovském jsouce o to tázáni, odpovídali větším dílem, že nemohou na sebe přijmouti požadované zvýšení úroku, ježto by jim bylo větším břemenem, nežli právo odúmrtné; někteří však byli ochotni při- jmouti nabídku vrchnostenskou. Jaký výsledek toto jednání mělo, nevidí se sice z přítomných písemností, ale jednání samo jest také poučné. V urbáři panství Krumlovského z roku 1585 jest zaznamenáno 231 poddaných osad a samot, z těch pak tehdáž bylo 75 prostých břemena odúmrtného, ostatní zůstávaly pod odúmrtí. Přehled jedenáctera rychtářství, v která se roku 1541 panství Krumlovské dělilo, se jmeny českými i německými jest tištěn v Památkách arch. X. 345—347. 1. Provolání k poddaným panství Krumlovského, že by vrchnost odpustila všem odúmrti za ná- hradu buď zdvojnásobenými úroky nebo novou robotou. — (V Krumlově 1562 před 26. pros.) Jeho Milost pán jakožto dobrotivej a milostivej otec poddaných svých ob- mýšleje dobré a užitečné, aby v časném zboží a statcích svých se rozmahali, tak aby jedni po druhých, zvláště přátelé krevní a příbuzní, nápaduov užiti na panstvích JMti, aneb o svých statcích řéditi a kšaftovati mohli, tak jakž v městech a ně- kterých městečkách i v vesnicích toho užívají; Na tento spůsob ráčil by všem poddaným svým na tomto panství Kru- mlovským odúmrti odpustiti a právo městské [sic] jim dáti, i to také listy a pečetí svú každému městečku a vsi, kdež práva nemají, stvrditi, aby mohli o svých statcích řéditi, kšaftovati a odkazovati, však na panství JMti páně, kteréž na tento čas míti ráčí aneb na potomní časy míti bude, a nikam jinam. A kdož by kšaftu aneb poří- zení o svém statku neučinil, aby jeho statek na nejbližšího přítele krevního aneb příbuzného připadl, též na mém panství. Však aby také JMt pán dokonce o své důchody, kteréž tak úmrtním právem na JMt připadají, neráčil přijíti, což na tento čas úrokuov v které vesnici neb městečku platí na groš míšenský, aby platili na

Strana 196
196 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské groš český, totiž ještě jednou k tomu. Ačkoli odúmrtí více na JMt připadá každého roku, nežli by se na těchto úrocích sbíhalo: však proto JMt i toho by se opovážiti ráčil pro jich dobré a užitečné; neb i toho zprávu míti ráčí, že jsou některé vesnice týmž spuosobem od předkuov JMti takové svobody dosáhly, a pak i jinde v tomto království Českém sobě takových svobod a práv dosahují. Kdež pak ráčí JMt tu zprávu míti, že poddaní pánuov z Plavna za takovúž svobodu a práva podvolili se každý, jakž kdo sedí pod nimi, každého roku čtyři dni roboty ženné a čtyři dni vorné. I chtěli-li by též učiniti a v to se podvoliti, snad by JMt i to od nich přijíti ráčil, však tak, což by se takových robot nedodělalo, aby to penězi doplatili. Protož aby se na to rozmyslili a sousedóm svým ve známost to uvedli, a zase aby se v sobotu na den sv. Štěpána v tom místě s odpovědí najíti dali; a na to aby dobře pomyslili, což se jim nyní od JMti pána podává, aby sobě toho nezmrhali, moha toho na tento čas dosáhnouti, potom aby se JMt neráčil jináče rozmysliti. Koncept bez data z archivu Krumlovského; opsal p. Hynek Gross a vydal v Budivoji 18. ledna 1901, odkudž tento otisk učiněn jest. Datum vysvítá ze srovnání s kusem následujícím. 2. Záznam o odpovědech poddaných z jednotlivých rychtářství na panství Krumlovském na dotaz, zdali by za propuštění z práva odúmrtného přijali na sebe nové břemeno. — B. m. 26. pros. 1562. Od městečka Plané: ze vsí někteří prosí, aby zuostali při prvním spuosobu, že by nemohli s to býti, aby větší plat na sebe přijali. Nežli v tom rychtářství tito svolili, že by to přijíti chtěli: Dva sousedé Pairiš, Haidl, ti svolili; v Glashutten ten by také svolil; Paule im Althutten ten svoluje; jediný sám Welffl v Rindles jediný sám svoluje, Kharlashoff na samotě ten svoluje, Hinderhamr, ti svolují. Plané městečko. Ze vsí od Plané městečka málo kteří povolili, jakž mi rychtář po- znamenání dal. I dal jsem jim na rozmyšlení ještě do pondělího příštího, aby mi odpověď dali. Volary: pokázali listy pana Petra z Rozmberka na odúmrt, který vyšel leta 1503 v pondělí den sv. Brikcí, a JMt pán ráčil jej potvrditi leta 1551 v pondělí den povýšení sv. Kříže. (Při tom jest huť, říkají u sv. Maří Mandaleny. Jest v jich gruntech, ač není jmenována v listu, však dávají zprávu, že jsou vždy předkové JMti při nich v té svobodě zachovávali. Dává každého úroku po 30 g. míš., a tak do roka učini toho 1 f míš., a list se vztahuje na obyvatele v městečku.) V Polenském rychtářství dali se slyšetí prosíc, aby při starým spuosobu zachováni byli, že dávají veliký platy prve, veliké desátky, že by nemohli s to býti. Chrobolští sami v té vsi, ti by se chtěli podvoliti se dvěma mlýny a dvory v dvojnásobný plat; než jiné vsi k tomu rychtářství prosí, aby při prvním spůsobu zuostali, že sice mají veliký nedostatky a zřídka se obilí u nich rodí.

Strana 197
z roku 1562. 197 Smědečské aneb Ktišské rychtářství, 13 vsí, žádají při starobylým spuosobu zůstaveni býti; kromě Jiřík Ebrhart v Smědči, ten chce rád se poddati v dvoj- násobný plat, aby svobodu měl. Pašičtí okázali svuoj list na práva městská. Frantalští ti prosí, aby při prvním spuosobu zuostaveni byli, že jsou toliko čtyři vísky, a chudý že jsou. Zelnavští, Sunberk, Parkfrid, Hintring a Schenaw, ti se podrobují v tom rychtářství, též i dva mlynáři, kteří k tomu rychtářství náležejí, ti by učiniti chtěli a přijíti. Oznámeno jest jim, že se mlynáři na ten čas v to nepojímají. Vltavští mají právo; než v Rotšlogu a Ekhetšlogu, kteří k tomu rychtářství náležejí, prosí též při prvním spuosobu zachováni býti. Czellinger v Eckhetšlogu, jinak v Bližné, má taky on sám na svuoj dvuor právo. Mokerské*) rychtářství žádají při prvním spuosobu zachováni býti. Mokharaw, Schlaken und Hubene v tom rychtářství, a samotný dvuor, ti žádají při starobylým spuosobu zachováni býti. *) Mokrá, něm. Mugrau, ves mezi Hořici a Horní Planou. Ssworzpach tolikéž. Sworzpach že nemohou s to býti, že prve mají na sobě veliký platy; prosí, aby při prvním zachováni byli. Sverazské rychtářství tolikéž, pravíc, že by některých dvoruov darmo, aby měli platy spravovati, nevzali. Čakovští a Jankov pokázali list na právo. Zbitinští, ti ujímají to vděčně, prosíc toliko, aby jim lesy prodávány byly, že nemají stavení čím krýti. Jsou nedaleko Prachatic. Jedné aby při tom zachováni byli, jakž prve od předkuov Jich Mtí páně z strany lesuov. Stráženští prosí zachováni býti při prvním spuosobu; ač jsou některé osoby, kteří by ujíti chtěli, ale nebyli zde, mají v pondělí odpověď dáti. Hašlovští neb v Lužné, (Hašlovský rychtářství v Lužném), to rychtářství prosí, aby byli při prvním spuosobu zachováni, že mají s prvními platy dosti činiti. Záhorští za Smědčí též žádají při starobylým spuosobu zachováni býti; kromě samého rychtáře, ten se podvoluje, prosíc, aby mu byl list dán. Z Husineckého zboží Zábrdští okázali list někdy pana Mikuláše z Wintrberka na Štěkni, že jim prodává dědiny v plat, ale žádného práva jim nedává. Datum toho listu 1390 na den sv. Ondřeje. Raveňský [Rovně] úřad prosí též při prvním zachován býti, že mají malé grunty, a s úroky i berně nemohou bývati; musejí se zajímati. Z Oujezda [Kamenného] k Budějovicem též prosí při prvním zuostaveni býti. Z Třebonínského úřadu též žádají zuostaveni býti při starodávném spuosobu. Z Třísovského úřadu tolikéž.

Strana 198
198 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Z Přídolského úřadu okázali list na právo na městečko Přídolí a vsi Lově- šice, Spolé, Malčice, Osek, Zahořanky a Rovný, i potvrzení na to od JMti pána leta 1555. I jsou tyto vsi k tomu rychtářství, kteréž nejsou na ten list pojaty: Chabičovice, Machovice a Dubová. Ty žádají při starodávním spuosobu zuostaveny býti, že sice mají s jinými platy a daněmi dosti činiti. Plástovští okázali list na právo a potvrzení JMti páně leta 1553. Maſcſhovští okázali list na právo od JMti pana Vilíma z Rožmberka jim vydaný leta 1554, kterýž i v kanceláři registrován. Lheničtí žádají při prvním spuosobu zachováni býti, ale neokázali nic, aby měli co na odúmrt, aby jí povinni nebyli. Hned jest jim oznámeno, aby věděli, že jim odúmrt odpuštěna nebude. Jestliže jsou první páni jim ji odpouštěli, činili do své vuole, i JMt pán tolikéž, ale muože na to nastúpiti, když koli ráčí. Než Vad- kovští a Vodičští, ti by chtěli jeden úrok duplovati. Střítežské rychtářství prosí za první spuosob. Podvorské rychtářství, rycht. v Dobrkově též žádá zuostati podle staroby- lého spuosobu beze všeho hájemství. Novosedla, ti přijímají vděčně, též i dva mlynáři k tomu příslušející, též i Rodlmilner, který k faře Kájovské náleží. Žabovřeští okázali list na právo (pana Jana z Rožmberka leta 1527 v pon- dělí po Všech Sv.) Stanar gericht jinak v Polenským úřadě žádají při prvním spuosobu zno- stati. V pondělí na Mlaďátka [28. pros. 1562]. Brlohští mají právo, a čtyři Novovesští s nimi; než jiní by rádi také právo měli, ale praví, kdyby měli dvojnásobný plat dávati, že by museli snad gruntův pustejch nechati. Než chtěli by za peníze kúpiti. — Ondra na Hrbkovu mlýně sa- motný chtěl by také právo koupiti, než s úrok dvojnásobný že nemůž býti. Z Plané České rychtář nebyl, musel na Nové Hrady jíti; Radošovskej též, přijímají, prosíc za list. Z Netolického rychtářství všickni prosí při prvním spuosobu zachováni býti, kromě Hrbovští, ti chtějí přijíti. Z Fefršlogu u Prachatic ti ujímají, než poněvadž jedné dobytky sedí a lesem se živí, prosí také, aby jim v lese milost dána byla. I po vyslyšení toho všeho, maje zprávu od pana Káby, že by někteří páni v Čechách i dobří lidé sice na poddaný svý ukládali platy, kdež se na míšensko platí, že musejí na česko platiti, a proto v odúmrti zuostávají a z toho nejsou propuštěni, obšírně jim to v přítomnosti pana místokomorníka česky i německy předloživše, aby se ještě doma súsedóm to předložilo, že JMt pán neráčí na ně toho darmo vzkládati, ale proti tomu odúmrť odpouštěti; puokudž čas mají a té

Strana 199
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 199 vuole JMt býti ráčí, aby to raději přijali, nežli by se JMt ráčil jináče rozmysliti. I dal jsem jim ještě na rozmyšlení do pondělího na Mlaďátka [28. pros. 1562], aby mi oznámili, kdo by chtěli to ještě přijíti, nežli by se JMt ráčil rozmysliti; a někteří, kteří jsou blíže Prachatic, mají ke mně v středu [30. pros. 1562] do Prachatic přijíti. Actum v sobotu na den sv. Štěpána, leta Páně 1562. Koncept a přepis 16. století v kníž. archivě panství Kruml. I. 5 AU. 1b., 87. Krále Maximiliana instrukce daná hejtmanovi panství Pardubského dne 15. října 1563. Král Maximilian za vlády otce svého císaře Ferdinanda roku 1560 koupil panství Par- dubské od věřitelů pana Jaroslava z Pernšteina, jehož děd Vilém z Pernšteina skoupením a sjednocením mnohých statků velice to panství byl rozmnožil. Od časů Maximiliánových pan- ství Pardubské počítalo se ku královským statkům komorním. Instrukcí, jakým spuosobem slovutný Jiřík Adelspach z Damsdorfu, kteréhož jsme za hejtmana na zámek a panství naše Pardubský přijíti a ustanoviti ráčili, týž zámek a to všecko panství a hospodářství i jiné užitky naše s osobami jemu přidanými říditi a spravovati má. [1] O zámku. Předkem zámek sobě svěřenej a poručenej se vším, což při něm jest, i se všemi svrchky a nábytky, což v kterých pokojích jest vedle inventáře, má s pilností opatrovati; on hejtman a Burian Svítkovský i taky purkrabě vždycky na zámku v noci léhati mají, leč by toho zvláštní potřeba a bezelstná příčina [byla], že by některý z nich jinde zuostati musil; však jiní na zámku zuostaňte, a s zám- kem ať se na žádného nečeká, než podlí nařízení časně zavírá i otvírá. A kdež by buď na krovích buď jinde jaké správy potřebí bylo, to časně prve, než by se na tom větší škoda skrz neopatření stala, opravovati dáti; též i na svrchky péči míti, aby se neroznášely a z pokojův netratily, a protož tím častěji do inventáře na- hlídati, buď kdež by se čeho nedostávalo, kam jest se to podělo, aneb že by čeho přibylo, na to se ptáti má. Než stavení nového nemá začínati ani projednávati bez vůle, vědomí a dotazu našeho aneb na místě našem těch osob, kterýž jemu obzvláště psaním svejm, zejména ke komu útočiště a na radu buď v soudnejch, hospodářskejch aneb jinejch jakejchž koli případnejch potřebách a věcech se utíkati bude, my ti oznámiti ráčíme. Pakli by se co z novu stavěti mělo aneb musilo, to má každého

Strana 200
200 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: času nám oznamovati, a my o tom, jak by to stavení před se vzato bejti mělo, naříditi poručiti ráčíme. [2] O čeledi. Item služebníky a jinú čeleď jak při zámku tak ve dvořích, pokud vyměřena jest aneb každého času bude, co jí na zámku a v kterém místě chovati mají, tudíž ve mlejních, a summou kde která jest, k tomu vésti, přidržeti a říditi i sám osobou svou dohlídati, aby jeden každý, k jakéž koli práci zjednán jest, podle povolání svého, tak jakž býti má, na věrného a pilného služebníka a čeledína náleží, činil, a zahálky jim dopouštěti nemá. Což by pak služebníků a čeledi při tom zámku i jinde ve dvořích chovati se mělo, poněvadž ta v jedno- stejnosti nezůstává, než že jí časem víc a časem méně, jak kdy díla jsou, bejti musí: protož o tom nadepsaný hejtman, co by jaké čeledi, ač by mu skrze kom- missaře naše vyměřené nepostačilo, chovati měl, na místě, tak jakž napřed artikul o tom poznamenanej jest, k osobám těm od nás nařízeným útočiště svý v tom míti a se radou jich, kteráž od nich jemu dána bude, spraviti má, a sám toho, aby se žádná zbyteční čeleď při zámku neb ve dvořích i jinde nedržela, zvláště šetřiti má. A tak tu všecku čeleď při zámku neb ve dvořích i jinde, kterouž týž hejtman pod správou svou míti bude, má stravou, jak by na kterou osobu náleželo, opatřovati. A jakož jest v nově, že se čeledi v páteční a postní dni na zámku i jinde k večeři po kusu kapru dávalo: i poněvadž to prvý nebývalo, ani také na jiných zámcích předních v království Českém toho obyčeje není: proto aby se to již složilo; než jakž obyčej pivo a chlíb podlí náležitosti ať se jim dává, a žád- ných zbytečných outrat jak na kuchyni tak i při pivnici aby nečinil, ale raději aby při dvořích, aby kuchyně pokudž nejvejš možné dobytkem a omastem domácím, tak aby nevždycky za takové věci hotových peněz vydávati potřebí bylo, fedrována bejti mohla, jako dobrej hospodář obmejšleti má. [3] Čeleď na zámku ať bejvá, v noci líhá a bez odpuštění hejtmana neb purkrabě dolův ať bezpotřebně nechodí a v noci dole nezůstává. Též hlásní svých hlásek a ohně ať pilni jsou, aby se ohněm žádná škoda nestala. [4] O mlejních. Což se mlejnů na tom panství Pardubském dotýče, na kterejchž při tom zámku nemálo ale znamenitě záleží, předkem hejtman má toho, aby na nich, jakž na zámku, buď skrze oheň nebo nečasné oprávky žádná škoda se nestala, pilen býti, a rozšafně a bedlivě mlynáře objednávati a je k tomu míti, však nic méně sám dohlídajíc, aby ohně se vší pilností střežili [?], a všelijaké po- třebné oprávky, kterejchž by koli tak na malých jako velkých potřebí bylo, hejt- manu časně oznamovali, napraviti má; a po oznámení on hejtman, co by koli opraviti potřebí bylo, toho dále pro uvarování budoucí škody, kterážby snad skrze nečasnou opravu na týž mlejn přijíti mohla, neodkládajíce, ihned má opraviti dáti.

Strana 201
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 201 [5] Než což se důchodův z těch mlejnův, jakožto pšenice, žita, měřičného, sladu, vejmelných prachův půdních a zemních, krup, jahel, tluči, votrubův, halšpanův a voděrkův dotejče, to všecko má se jednoho každého týhodne skrze obzvláštní osobu Mikuláše Romana od mlynáře tomu, kdož obilné věci přijímá, měřiti a na vruby svroubiti a na obilnici, kdež toho místo jest, ssouti. Pšenice pak a žito nemá se nikam jinam než na speněžení, a prachové, též tluč a votruby, halšpany, voděrky a vopišky na vykrmení vepřů, kterýchž se co nejvíc možné vykrmiti a pro- dati má, obraceti. Jestliže by pak z toho nad potřebu domácí zbejvalo, to ať se nemrhá, ale raději za hotové peníze, co by se nejdráž a nedříve zpeněžiti mohlo, prodá, tak aby nám nahoře dotčení užitkové mlejnští nehynuli, ale tím hojněji přicházeti mohli. Má hejtman všem lidem na panství našem Pardubském přísně pod pokutou skutečného trestání, aby do žádného cizího mlejna, kromě mlejnův našich, k melivu nevozili, přikázati. Však i to pilně opatrovati se má: poněvadž ne všichni mlejnové na témž panství jsou náchlební, než někteří nájemní, aby se co nejdráže mohou najímali, a co z těch nájmův přijde, aby se zpeněžovalo nám k ruce; a žád- ných mlejnů na témž panství v nově stavěti bez jistýho povolení našeho aneb osob od nás k tomu nařízených, kteříž by k nemalé škodě a ujmě mlejnům našim ná- chlebním i poplatným býti musili, dopouštěti nemá. [6] O lidech osedlých. Což se pak lidí na tom panství osedlých tak měst- ských jako vesních dotejče, ty všecky má jmenovaný hejtman tak říditi a spravo- vati, aby napřed ctnostně, šlechetně a křesťansky živi byli, sám na sobě spolu s služebníky svými a čeládkou pod svou správou mající dobrej příklad dávajíc, zlolání a plzkých mluvení, tudíž cizoložstva a smilstva i jiných nenáležitostí, kteréž by proti Pánu Bohu všemohoucímu byly, tak starým jak mladým všudy, zvláště pak před pannami a osobami ženskými i před mládeží pod pokutou vězení a skutečného trestání nedopouštěti. Při tom živností svých hospodářských hledíc, gruntův aby ne- opouštěli, ale je opatrovali, tak aby nám se důchodové všelijací skrze neopatrování a spuštění gruntův na lidech neumenšovali, ale raději zvětšovali, a zouplna a časně vycházeti mohli. [7] Jestliže by pak kteří neřádně živi jsouc, statky své svévolně buď časným a nemírným krčmováním aneb hraním, i tudíž jiná svá nenáležitá a nepořádná před- sevzetí provozovali, ním sic] nám na škodu a sám sobě na záhubu statky mrhati a grunty vopouštěti chtěli: na takové hejtman, aby jim to trpíno nebylo, zvláštní pozor a zření své míti, a nepostačí-li napomenutím, ale vazbami a urukováním, na- posledy pak z gruntu vyprodáním a jiným hodným a živným člověkem osazením je trestati má. Trefilo-li by se pak, že by takový vypověděnec kupce na statek maje, a jej by slušně prodati mohl a svévolně nechtěl, tehdy hejtman jej k tomu skutečně přidržeti má, aby hodnejm člověkem týž statek vosadil. Než pokut peněžitých neb

Strana 202
202 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: jakejchž koli pod uvarováním nemilosti naší od žádného z lidu a poddanejch našich k dotčenému zámku příslušejících, leč by kdo toho hodně, aby na penězích neb statku trestán byl, zasloužil, však ani od takového bez poručení a dotazu našeho aneb osob od nás nařízených, pokut žádných bráti nemá, ani též lidí a poddaných našich mimo platy a roboty spravedlivy žádnejmi fůrami a pomocmi, a summou ni- čímž mimo slušný nemá obtěžován býti [spíš: obtěžovati], ani žádného nebiti, než ve všem je vážně pod bázní rozumnou a rozšafnou míti má, však aby se žádnému v ni- čemž, pokud možné, proti spravedlivosti křivda nestala. Čemuž by pak sám do- rozuměti nemohl, na nás neb osoby od nás nařízené vznášeti má a v tom naučení očekávati. [8] Má také jistej den k slyšení lidí uloženej míti, aby lidé o své potřeby přicházejíce hejtmana nacházeli a se v živnostech svých nemeškali. [9] Taky se i to přihází, že v městečkách a ve vsech jedni druhým dědiny a louky a jakýž koli grunty prozastavují a někdy dokonce vodprodají, a tak když jeden živnej a zásobnej hospodář mezi jinejmi marnotratnejmi a nedbanlivejmi jest, tehdy tím spůsobem dědin, luk i jiných gruntův užívá, a ouroci, roboty i jiný po- platky na domích a chalupách přece vostanou, a tudy lidé chudí a nedbanliví vo živnosti a domy, a chalupy k spuštění přicházejí. A protož ať se to hned po ten den zapoví a žádnému nedopouští. Než jestliže jsou někteří tak nedbanliví, k tomu ať se přidrží, nechtějí-li se živiti, ti aby téměř všecken grunt pospolu prodali. [10] It. vejš psaný hejtman náš Pardubskej má na to zvláštní pamět míti a purkrabí a písaři, kterejž po vesnicích jezdí a k lidem přihlídá, s pilností poru- čiti, aby na to zření měli i také zvláštní registra k tomu založili, a rychtáři a kon- šelům po všech vesnicích přísně poručili: kterejž by koli hospodář neb na gruntu vosedlý umřel, aby ihned to všecko, což po něm by vostalo, neměl-li by synův do- rostlých, to opatřeno bylo, a nejdáleji do tří dní aby to hejtmanu na Pardubice se oznámilo, buďto žeby manželky a dítek let nemajících na gruntu nechal aneb jináč o statku svým pořádného pořízení učinil neb neučinil, aneb připadlo-li jest co na nás nebo nic, to všecko aby každýho času k jistýmu a spravedlivýmu rozvážení, po- znamenání i také opatření přivedeno bylo. [11] O sirotcích a lidech neosedlých. Co se pak sirotkův i jiných neosedlých lidí, kteříž službami a nádenním dílem živnost svou provozují, avšak proto poddaní naši k tomu panství jsou, dotejče, o tom má také hejtman svou zvláštní péči míti. aby sirotci i jich spravedlnosti vyhledávány, a v obzvláštní k tomu zřízená registra zapisovány byly. Také ti sirotci obojího pohlaví mají u dobrých hospodářův sloužiti a na slušné mzdě podle hodnosti jednoho každého zjednáni bejti, tak aby ne zahá- lení, ale dílu zvykali a svých spravedlností nemrhali, než potomně jsouc sami svoji

Strana 203
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 203 hospodáři při cizím zvykší a naučivše se, své vlastní tím lépe spravovati a živnost provozovati uměli. [12] A když by tíž sirotci, jakož při sv. Martině ten obyčej jest dosluhovati, do téhož sv. Martina dosloužili, tehdy takoví sirotci obojího pohlaví mají a povinni budou každého roku při dotčeném času před hejtmanem na zámku se stavěti; kte- réžto hejtman při tom stavunku každého roku zregistrovati, k dobrým hospodářům zase projednávati, a jak kdo na čem a k komu zjednán bude, poznamenati má; tak aby se vědělo, co těch sirotkův jest. A jestliže by pak kterého neb které mezi nimi nedbanlivé a neposlušné shledal, takové podle náležitosti, nejvíc pak pro vejstupek z neposlušenství, trestati má. A tak aby se často psaní sirotci s vědomím a vůlí hejtmana v slušná místa a k dobrým hospodářům zase v službu projednávali, tak také i jiní neosedlí lidé, kteříž by sloužiti a dělati mohouc, v krčmách se poválejíc, svévolně sloužiti nechtěli, takové má hejtman vyzdvihovati, buď napomenutím neb vazbou k dílu aneb k službě přidržeti. Takoví pak lidé a sirotci mají se při soudech, kteréž každého roku po týchž panstvích od hejtmana a těch osob a pomocníkův jemu přidanejch při časích náležitých v městečkách i ve vsech pro kladení sirotčích peněz a očisťování, odevzdávání gruntův držívají, vyhledávati; a kteříž by z nich na zámek neb do dvorů domácích k službám hoditi se mohli, ti aby se mimo jiných pánův lidí v slušné mzdě, což by jinde vysloužiti mohli, přijímali, a tak raději oni jakožto domácí nežli cizí aby se chovali. [13] Jestliže by pak kteří sirotci zhynuli, a jaké spravedlnosti po nich zů- staly, a žádný, ježto by takovým jich statkem po smrti jich spravedlivě děditi mohl, že by se nenalézal: tehdy hejtman má takového spravedlnost bedlivě bez ublížení každého člověka vyhledati, a nám k ruce jakožto pánu gruntovnímu ujíti, a do ko- mory naší podle jiných důchodův téhož panství každého času spraviti. Však při držení svrch psaných soudův registra dostatečná správní z strany očišťování gruntův a peněz sirotčích kladení aby byla bez omylu, v kteréž položení i zase vyzdvižení peněz po- řádně zapisovati se má, aby žádných zmatkův mezi našimi i cizími poddanými o spravedlnost jednoho každého nebylo. [14] O lesích. Což se pak prodávání a mejcení lesů na témž panství našem Pardubském dotejče, mají hejtman, Burian polesnej, přijmouc k sobě některý osoby, při času sv. Václava s forštmistrem na ta místa, kdežby se toho roku prodávati mělo, do všech hájemství vyjeti a na tom se společně snýsti mají, v kterých místech by se toho roku (pokudž obyčej jest lesů prodávati) mejtiti a prodávati mělo, kde a v kterým místě by se zvěři bez škody lesu smejtiti a uprodati mohlo, kde a v kterým místě [sic]. A při těch prodajích na všech hájemstvích polesnej sám s hej- nými bývati, a co se komu zač a pokud prodá, v registra svá zaznamenati, a hejní tolikéž sobě do svých register zapisovati dáti mají. A mimo to jich vyměření ne-

Strana 204
204 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: mají se v žádných jiných místech lesové buď na kusy, provazce, ani dříví žádným vymyšleným spůsobem prodávati, ani na to cedule od hejtmana a forštmeistra vy- cházeti nemají. Než jestliže by toho potřeba nastala, že by se lesu více uprodati mělo, mají se vejš psaný osoby zase shledati a to rozvážiti; poznají-li toho potřebu, mají zase místa podlí náležitosti toho vyměřiti. Avšak polesnej ani forštmistr peněz sobě za lesy, co se jich prodá, k sobě přijímati, než písař důchodní; on toliko foršt- meistr a polesnej toho šetřiti mají, což se kde prodá, aby pěkně pořádně sekali a mejta vyklizovali, a potom po těch mýtech aby zase lesové růsti mohli, pásti ne- dopouštěli. Taky na cizí panství lesu žádnýho na roky prodávati se nemá, než za hotové peníze. [15] O rybnících. Co se pak rybníků velikých i malých, poněvadž z nich na tom panství nemalý a přední oužitek se schází, dotejče, těch má hejtman s fiš- meistry a s písaři rybničnými a jinými k tomu přísežnými osobami, jakožto holomky, pilen býti, a k nim často, a zvláště když velicí přívalové jsou neb sic potoci a vody se rozvodní, dohlídati, a lidem všudy po vsech zvlášť bližším o tom oznámiti, když by takové potřeby nastávaly, aby k šturmu udeříc, ihned každej ničímž se nezane- prazdňujíc, pro uvarování škod pod pokutou skutečného trestání běžel, a v tom, co by potřebí dělati bylo, beze všeho lenování povolně a poslušně najíti se dal a činil. Také aby skrze nečasné dohlídání velikostí vod rybníci se nepotrhali, též hráze a tarasy aby se vlnami nepodbíjely a nevyzdvihovaly. Též splavné trouby, stavidla, ploty zespod i s vrchu, aby ryby ucházeti nemohly, a summou všecko jiné, což by kde a při kterém rybníce buď znovu udělati anebo opatrovati potřebí bylo, má hejtman a fišmeistři, tak aby se nám škoda nestala, v čas udělati a opraviti dáti. [16] Toho pak hejtman i fišmeistři šetřiti a opatrovati mají, aby k nasazo- vání rybníků domácích plodů dostatek se míti mohlo a toho jinde kupovati potřebí nebylo; jakož pak to zvláště, kdy se jeden rybník k druhému a rok k roku hodluje [sic], a tak rozvrže, kterej rybník na trdlo a vejtah anebo na vejrost, a jakým plodem nasazen býti má, dobře bejti může. Mají se také rybníci, do kterejchž by na vejrost vsazeno bejti mělo, dobrými třmi letými plody a mírně, co do kterýho náleží, aby tím lépe růsti a zase prodati se mohly, nasazovati, a plody do voznic na čerstvé vody sázeti. A když se do rybníků sázeti budou, mají vozeb neb košů dostatek míti, a plody čerstvé pilně vydržujíc, aby při kajích [krajích? nezůstávaly, ale na hlubiny šly, sázeti, k tomu také místa přináležitého a ne bahnitého šetřiti. [17] Kdež pak písaři rybničtí ihned při nasazování každého rybníku mají registra jmíti, a do nich násady kolikoletního plodu koli, a co kterého dne a odkud ten plod vzat jest, zapsati, tak aby potomně při lovení, oč by se násada s vylo- vením nesrovnávala, porozuměti se mohlo.

Strana 205
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 205 [18] Při lovení pak rybníků nadepsaný hejtman a fišmeistři aby času hleděli a při tom i věděli, jak dlouho kterej rybník, když se spustí, než k lovení přijde, téci musí, tak aby v tom snad zmejleni jsouc, mrazové a jiné neřesti, kteréž časy svými přicházejí, nepřispěly a lovení na překážku a ke škodě nebyly. A když se kde kterej rybník loviti jmíti bude, má se předkem vůbec rozhlásiti, a potom při tom lovení sám hejtman, a kdyby on nemohl, ale Burian při fišmeistřích bejti a lidi, jak by při lovení se chovati měli, napravovati, a toho, aby ryby kradeny a nic rozdávány nebyly, pilně šetřiti; byl-li by pak kdo z těch dvou kusů v jednom po- stižen, ten má skutečně k vejstraze a ku příkladu jiných trestán býti. [19] Též dotčený hejtman a fišmeistři a písaři mají jmíti při lovení jednoho každého rybníka obzvláště truhlu s rozdělenými příhradami a děrami u vrchu a se dvěma visutými zámky, do kteréž se peníze za ryby, buď za kapry neb za štiky, vokouny, líně a jinou drůbež, na džbery neb od ruky za hotové peníze prodané, klásti mají, od nížto sám hejtman aneb Burian jeden klíč, a písaři druhej, tak aby jeden bez druhýho otevříti nemohl, jmíti mají. [20] Toho také hejtman aneb Burian má obzvláště šetřiti, aby někdo ryb koupíc a snad zaplatíc, a někdo jiný než hejtman aneb písař porybný od takového peníze přijmouc, spíše do své tobolky nežli do truhlice je schoval; což, kdež šetr- nosti není, často se přihází. A protož při lovení rybníků a všelijakých buď na džbery neb porůznu od ruky za hotové peníze prodaných ryb hejtman spolu s pí- sařem tento níže psanej pořádek zachovati a držeti mají: [21] Předkem, kterého času a dne který rybník loviti se začne, a když se doloví, a co by se v něm jakejch koli ryb při lovení našlo a vylovilo, ty písař ryb- ničnej beze všeho fortele, což by se jich za hotové peníze neb na roky prodalo, neboližto na haltýře svezlo neb pro kuchyni ssadilo, i jinak při lovení rybníka stráveno neb jinam obráceno bylo, to vše do rejstr svých, do kterýchž rybničné násady zapisuje, ihned pod týmiž násadami pilně a rozdílně doložíc, co kaprů neb štik na džber vcházelo, a k tomu zejména co se prodalo, zapisovati má, tak aby se to, v čemž by se vylovení s násadami nesrovnávalo, z tejchž registr při počtu vyhledati mohlo. [22] Než co se přijímání peněz za ryby na rybnících prodané dotýče, těch žádný jiný od nižádného za žádné ryby přijímati nemá, než písař porybnej; však takové písařem porybným přijaté a zapsané peníze ihned do truhlice, kdež náleží, a nikam jinam, vloženy a schovány býti nemají. Však jestliže by kdo za jaké koli ryby peníze od koho koliv bez vědomí a poručení hejtmana k sobě přijal, ten každý má trestán, a takový příjem nejináč než za krádež počten býti. Ta pak vejš jmeno- vaná truhlice dotud, dokudž by jeden každý rybník dokonale doloven nebyl, odví- rána býti nemá; ale když se rybník doloví, tehdy ihned písař rybničnej má registr

Strana 206
206 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: hejtmanu podati, a on jej přijmouc, pilně přehlídnouti, a přehlídnouc truhlici, v níž peníze za ryby jsou, otevříti, a ty spolu s písařem přečísti, a přečtouc s týmiž pí- sařovými registry, pokudž se na hotové peníze, ježto by v též truhlici najíti se měly, vztahují, srovnati, a naposledy rukou svou podepsati, a těch písaři důchodním spolu s hotovejmi penězi, aby to všecko, což v nich jest, v příjem v registra svá zapsal, podati má; a on písař důchodní taková registra vypíšíc, má schovati, potom je při registřích hlavních ku počtu položiti. [23] Co se pak ryb, kteréž na džbery lidem a k čekání prodávají, dotejče, toho hejtman s písařem pilně šetřiti mají, aby lidem možným, víry hodným, známým a těm, s kterýmiž by se o záplatu souditi potřebí nebylo, a kteříž by za sebe rukojmě dostatečné postavili, do jistých, pokudž možné nejkratších časů věřili; a což by se tak komuž koli při kterém lovení a do kterého času věřilo, má hejtman s písařem cedule řezané neb zápisy s lidmi udělati, kteréž se, že jest na místě našem od nich uvěřeno, na nás vztahovati mají; a když by čas zaplatiti přišel, má písař důchodní ty dluhy vyupomínati, a hejtman mu toho připsáním neb jináč, jak by toho potřeba ukazovala, pomocen bejti, a peníze rentmistru našemu donášeti má. [24] Rybníkův žádných nemají sušiti ani osívati žádným obilím bez vůle a vědomí našeho, nám ani sobě k ruce, poněvadž to škodný jest. [25] O dvořích. It. také hejtman a purkrabě má do všech dvorův, kterýž k zámku našemu Pardubskému náležejí, k šafářům i jiné čeledi pilně a často do- hlídati, aby předkem sám šafář pilen toho jsouc šetřil a tak opatroval, aby koni i čeládka daremně a zbytečně nezahálela, ale dědiny dobře hospodářsky a časně jakž náleží aby se dělaly, a vzdělajíc dobrým zrnem všelijakého obilí, zvláště pak pšenice pro vaření piva, osily, a na osení od žádného škody žádné aby se nedály. [26] Též při času žně mají hejtman, purkrabě a šafář ženců a sekáčů v slušné mzdě dostatek zjednati, a obilé z pole před zlými povětřími, kteréž toho času rádo přichází, skliditi, mandele všelijakých obilí sčítati a [v] registra ob- zvláště zapisovati, a sklidíc pořádně do stodol neb do stohův to opatřiti, aby se na něm buď od ptactva, neb dobytkem, deštěm aneb jinak žádná škoda nedála. [27] A kdyby se jakého obilí buď zase k setí neb k prodaji i jiným domácím potřebám vymlátiti dáti mělo, toho hejtman a purkrabě má pilen bejti a o tom s šafářem poručiti, aby se na mlácení všelijakého obilí mlatci ne na den, ale na korce z hodných příčin najímali; zvláště pak proto, aby se registra obročníkova s registry a placením písaře důchodního tím lépe, než jest předešle bejvalo, srovná- vala, a co které obilí vynášeti bude, toho zkusiti na mandelích mají. Ale však když při takovém mlácení pilného a častého dohlídání nebejvá, tchdy mlatci zrno z slámy, jedny aby každého dne tím více korců namlátiti mohli, z polovice vy- mlacují; protož k takovému mlácení aby hejtman, purkrabě i šafář pilně a často,

Strana 207
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 207 aby zrno z slámy bez fortele dojista vymlacovali, přihlídali; a což se pak kte- rého obilé namlátí, při míře aby purkrabě sám vždycky bejval; potom aby se to obročníku, než by se na obročnici svezlo, v registra zapisovalo; a když se zapíše, má se ihned na obročnici svézti a obročníkovi vyměřiti; kdež pak obročník to tak, aby z toho pořádný počet zase učiniti mohl, v příjem svůj přijímati a bedlivě opatrovati má. [28] Také hejtman a purkrabě mají obmejšleti a při šafářích dvorských jako dobří hospodáři naříditi: poněvadž nemálo, ale mnoho na zámku i ve dvořích če- ládky na stravě se drží, aby se každého roku všelijakého vaření, jako hrachu, zelí, řepy, cibule i jiných, nasilo, tak aby se vždycky za všecko zvláště, což se doma jako darmo míti může, hotových peněz potřebí dávati nebylo. [29] Také šafářky ať dobytka tak malého jako velikého pilny jšou, toho hladem nemoří, ale slušně v čas opatrují, aby jich nedbanlivostí nehynuly, ale raději se rozmáhaly, oužitek vomastkův, totiž másla i sýrův, přinášely, tak aby toho ne- toliko pro samu domácí potřebu, ale i k prodaji s potřebu nachovaly, což dobrého [dobře?], zvlášť kdež pilnost jest a mnoho dobytků se chová, bejti může. [30] Vedle toho má šafářka sama s dívkami zimního času i jindy, když dobytku poklidí, přediva pilna bejti, a při každém počtu každého roku, co jest plátna přibylo a se udělalo, má se ukázati. [31] Také hejtman a purkrabě mají na šafáře i všecku jinou čeládku času zimního, když koli díla na poli nejsou, své vlastní zření míti a je k dílu přidržeti, aby aspoň, nebylo-li by kterého času jiného díla, do lesa jdouc, dříví, nemohli-li by k zámku postačiti, ale sami sobě do dvorů nasekali a přivezli; neb od toho každého roku nemálo dáváno bejvalo, což, když pilnost hospodáře bude, dobře přispořeno bejti může. [32] Nicméně má také hejtman dohlídati, aby šafářové všelijaké staré věci, jakožto pluhy, vozy atd., časně, když potřeba jest, prve než do ostatku se zlámalo a v zkázu přišlo, to opatrovati dali a opatrovali, aniž jaké nové věci, leč prve stará přednesena byla a mohla-li by, opravíc se, trvati, ohledána bude, kupovati má. [33] Má také purkrabě k mlatcům ve dvořích, aby dobře vymlacovali, při- hlídati, a při míře, když by se obilí z stodoly měřilo, vždycky bejvati, též ve žni mandele na poli vyčítati a zapisovati, aby se mohlo věděti, co obilí sklizeného jest a jak mandele vynášejí. [34] O pivováru a sladovni. Což se pak sladovny a pivováru Dašického dotejče, k tomu také hejtman pilně dohlídati má a to obmejšleti, aby vždycky na sladovni pšenice, sladu, chmele dostatek bylo, tak aby někdy, moha se pivo vařiti a dobře lidem odbýti, a skrze nedostatek a nečasné opatření se škodou se nepo- míjelo a nenechávalo. Protož se to tak opatrovati má, aby pšenic, sladu a chmele

Strana 208
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 208 vždycky netoliko s potřebu, ale i nad potřebu před rukama bylo, aby piva pořádně vařiti a odbejvati se mohla. Též pivovár ať dostatečně jest dřívím a hvozdovým fedrován i podkotelním, a kotel, kádě, koryta i jiné pivovarné věci ať se časně, což by potřebí bylo, opraviti aneb znovu udělati pro uvarování škody dávají. Také aby nám užitkové pivovarští neucházeli, ale piva aby tím častěji se vařiti a odbejvati mohla, hejtman všem krčmářům na panství našem Pardubském, kteříž k témuž pivováru náležejí, aby odnikadž jinad kromě z tého pivováru našeho Dašického žádných piv k šenkování pod pokutou skutečného trestání nebrali, přístně poručiti. Mláto pak aby daremně necháno nebylo, ale k užitku přijíti mohlo, má se každého roku tím, což nejvíce bejti může, volů vykrmiti; čehož hejtman šetřiti má, aby se volové v času příhodném, kdyby lacino bylo, kupovali, pilně krmili, a dobře vykrmíc, užitečně prodávali. [35] O písaři důchodním. Písař pak důchodní má při všelikých jednáních, kterýž by se v potřebách toho panství skrze hejtmana řídily, zvláště pak při při- jímání a zase vydávání peněz bejvati, a o tom o všem vědomost míti. Kdež pak v při- jímání a zase vydávání peněz dotčený hejtman s písařem důchodním ten pořádek držeti a zachovávati mají: [36] Předkem on písař má míti jedna registra svázaná, do nichž všechny důchody, tak běžné jako stálé, nepeněžité jako peněžité, nic ovšem nevypouštějíc, však běžné důchody zvlášť a stálé také zvlášť, pořádně beze všeho makulování zapisovati, a času, od koho co přijme na kterej den, dokládati má; a přijmouc jakéž koli peníze, má je ihned při přijímání do registr hlavních v příjem, kdež náležité bude, zapsati, a zapíšíc do truhlice obzvláště dobře opatřené schovati; při níž dva zámky býti mají: k jednomu zámku má hejtman, a k druhému písař klíče míti, tak aby písař bez hejtmana a hejtman bez písaře k penězům nemohli; kterážto truhlice v sklepě hejtmanově aneb jiném bezpečném místě chována býti má. [37] I poněvadž každého téhodne rozličná vydání ve všelijakých potřebách činiti se musí, protož hejtman má písaři každý tejden na taková vydání po několika kopách groších, jak by kdy potřebu toho uznali, že by do týhodne postačiti mohlo, jemu nechávati aneb z truhlice vydávati. Kdež pak písař též peníze přijmouc, v obzvláštní truhlici v svém opatrování jmíti a chovati, a všelijak těch peněz bez přítomnosti hejtmana aneb při nejmenším bez vědomí jeho žádnému nic vydávati nemá. A když se tak, jako nyní dotčeno, při přítomnosti hejtmana vydá, tu takové vydání má ihned [v] zvláštní registra, kteréž týhodních outrat registra slouti mají, zapsati; a když by tejden vyšel a neděle přišla, tehdy písař týhodních outrat registra hejtmanu k přehlídnutí a k podpisu přednésti dáti má; a hejtman to přehlednouc a v nich žádného omylu, než že to všecko, což v nich poznamenáno a za vydání položeno jest, s vědomím a vůlí jeho činěno jest, se nejde [sic], tehdy má pod ně,

Strana 209
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 209 však prve peníze, kteréž za písařem mimo jmenované téhodní vydání v truhlici zůstati měly, přečtouce, svou vlastní rukou celými slovy bez makulování summu téhodního vydání a jmeno své podepsati, a to písaři důchodnímu zase dáti, aby on všecka v nich položená vydání do registru hlavního, kdež jedna každá věc náleží, vepsal. Však proto nic méně, když by hejtman s písařem od nás neb osob od nás nařízených ku počtu obesláni byli, táž téhodních outrat registra s sebou přinésti a při registřích hlavních, aby jedna proti druhým rovnána byla, položiti mají. [38] Což by pak z rozkazu našeho neb osob od nás nařízených buď osobám obzvláštně, jimž by na důchody naše o záplatu nějakou ukázáno bylo, anebo rent- mistru našemu že by vydáváno bylo, na to mají listovní poručení naše, tudíž i kvi- tance pořádne od týchž osob, což by komu a nač dáno bylo, míti, tak aby to, což jest vydáno, že jest se to z rozkazu našeho stalo, při činění počtu ukázati, neb jináč takovému vydání místa dáti by se nemohlo. [39] Také hejtman mezi lidmi obzvláštní nařízenost učiniti má, aby jeden každý z lidí, co kdo k tomu dávati a platiti povinen jest, na čas uložený, jakožto úrok svatojirský při sv. Jiří, úrok svatohavelský při sv. Havle, i jiné všelijaké platy a důchody, jakž čas vyměřuje, dával a platil, tak aby v roztržitém přijímání peněz žádná mejlka v penězích se nestala a dluhové na lidech nezůstávali. Protož hejtman a purkrabě má toho pilen bejti, aby se lidem, zvláště těm, kteří úroky své dobře a časně spraviti mohou, žádného sčekání nečinilo. [40] Týž písař polesnej, vobilnej, listovní a sirotčí, k čemuž jeden každej z nich povolán jest, ať toho hledí s pilností, nezaneprazdňujíc se kvasy ani žádnejmi jinejmi věcmi. [41] Item Pavel a Václav písaři, kterejmž pivovár Dašický k spravování poručen jest, ten důchod pivovarnej spravovati mají, tak aby toho neobmeškávali, ale kolik koliv varů kterého týhodne se vaří, do registr hlavních v příjem toho do- ložíc, kolik sudů po kterým varu a po čem sud se vystaví, týž i řídkých piv, což by se jich vystavilo a prodávalo, do tejchž registr zapisovati; a když by k počtu obesláni byli, má podle poznamenání registr, že tolik varův jest svařeno a tolik sudů piva vystaveno, položiti. Též co jaké pšenice buď osepní koupeno [sic] neb z domácí ourody na sladovnu se sveze, a co se z té zase sladu udělá a vyvaří, na to tíž písaři svrchu psaní registra obzvláštní držeti a z toho počet činiti mají. [42] O písařích rybničných. Což se pak písařův rybničných dotejče, jakou správu a práci při rybnících na témž panství míti mají, o tom jest napřed dosti obšírně položeno, což tuto opakovati potřebí není. A když by práce jich při lovení rybníka pominula, tehdy vejš psaní písaři rybniční nemají zaháleti, než v jinejch potřebách při hejtmanu bejvati mají.

Strana 210
210 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [43] Než co se písaře outratního Mikuláše Romana dotejče, ten tuto práci míti má; aby všecky ospy, což se jich na tom panství schází, též všelijakých obilí z domácí ourody prvotně, což by se kterého buď jarého neb zimního při kterémž koli dvoře silo, a potomně toho zase z pole v mandelích shromáždíc vymlátilo, pilně zapisoval, a toho při každém mlácení, z kolika mandelův a kolik strychův se vy- mlátí, aby dokládal; tak aby to, což se do stodol sveze, při mlácení najíti se mohlo. Též důchody mlejnské, totiž pšenice a žito měřičné, prachy půdní a zemní, kroupy, jáhly, tluč, votruby, halšpany a voděrky, k sobě na obilnice každého týhodne, jakž o tom napřed při artikuli mlejnským dotčeno, přijímati, a do registr pořádných za- pisovati má; a což by koli zase pšenice, ječmene na sladovni a žita na chleby, ovsa na koně, otrub a prachu oc na krmné vepře, a krup neb jahel do kuchyně vydal, to vše s pilností zapisovati. A co tak každého téhodne kteréhož koli obilí a nač, však s vědomím a vůlí hejtmana, vydá neb prodá, takové vydání má hejt- man ihned, když by tejden vyšel a cedule pořádně sepsané, neslušného a zbyteč- ného ne nejda [sic], jmenem svým vlastní rukou podepsati má. Když pak písař ta- kové již od hejtmana vezmouce a v registra svá k tomu zřízená, kde jedna každá věc podle pořádku svého náležeti bude, zapíšíc, zase hejtmanu vrátiti má. A hejt- man má ty cedule pilně chovati a při registrách obročníkových každého času ku počtu položiti, tak aby se vydání v těch registřích zapsanému tím lépe místo dáti mohlo. [44] Co se pak vydání buď žita na chleby, ovsa na koně, a jiných věcí každého téhodne dotejče, poněvadž čeládky, koní i jiného dobytka jednoho času méně než druhého bejvá, v tom se my hejtmanu, že se v tom rozšafně, pokudž náleží, chovati a zbytečnosti u vydání jedné i druhé věci jako dobrý hospodář cho- vati [sic] bude, důvěřujem. [45] Týž písař má obzvláštní registra držeti a do nich všelijaký dobytek dvorský, co toho kdy přibude a zase buď na kuchyni zbije [se] neb za peníze prodá, tudíž i zemře i jinam obrátí, zapisovati a z toho pořádnej počet činiti. Též co se a kterého času vomastkův, totiž másla i sýrův, udělá a kde se obráti, to též týž písař, aby se od něho pořádnej počet učinil, opatrovati má. A když se jaký dobytek bude míti na kuchyni zabiti a ze dvorův vzíti, má se předkem od kuch- mistra neb hejtmana, zač by spravedlivě stálo, pošacovati, a písaři důchodnímu, aby on ten do registr při svých outratách kuchynných pro lepší a dokonalejší vy- rozumění a vyhledání týchž outrat napsal, oznámiti; a také při jiných věcech do- mácích, kteréž se ke stravě vezmou a peněz se žádných za ně nedá, ten pořádek se zachovati má. Také aby hejtman dotčené písaře k tomu přidržel, aby důchody stálé i běžné řádně a zouplna se vybíraly, a tak aby čas od času každého půl leta dotčené důchody vycházeti mohly.

Strana 211
Instrukce krále Maximiliana hejtmanovi panství Pardubského 1563. 211 [46] It. hejtman, purkrabě, písař ani jiní služebníci na tom zámku nemají žádných handlů a překupování od poddaných našich vobilí, dobytků, hříbat ani ji- ných věcí míti, ani dobytkův svých mezi našimi neb poddaných našich nemívati, ani rybníkův mimo vůli naši neb osob od nás zřízených nerušiti a neosívati, ale na službách, které se jim dávají, přestávati, aby tudy všelijakého podezření ujíti mohli. [47] O mezech. Toto také má hejtman znamenitě na paměti míti a opatro- vati, aby žádnému z okolních sousedův, buďto osobám stavu panského, rytířského neb městského i lidem sedlským, gruntův našich pod jakýmž koliv obmyslem neb spůsobem odcizovati nedopouštěli, a lidem, kteříž se s jiných pánův lidmi stejkají, aby o grunty žádných frejmarkův ani prodajův pod pokutou skutečného na hrdle trestání nečinili, přístně zapověděti má; nébrž má je k tomu míti, aby všickni o mezech a gruntích našich i svých dobrou vědomost měli, starší a vědomí mlad- ším a nevědomým, aby v zapomenutí nepřišly, je ukazovali. Jestliže by pak jaká mejlka o mezech povstala, tehdy hejtman má sám lidi toho vědomé i nevědomé pro budoucí paměť s sebou vezmouc, ven vyjeti a meze pamětmi lidí starých i jiných vědomých lidí vyhledati a pilně spatřovati; však bez odpovědi [opovědi?] a oznámení i ji- stého našeho neb osob od nás nařízených poručení s žádným z okolních sousedův mezo- vati, ani jakých mezníkův klásti aneb vymítati nemá. [48] O vejhostu. Též také nemá hejtman žádného poddaného osedlého neb neosedlého, aniž sirotka obojího pohlaví, bez vědomí našeho aneb osob od nás zří- zených z člověčenství oustně ani listem z panství často jmenovaného propouštěti. Jestliže by pak koho propustil, to žádnému nic platno býti nemá. Než když by kdo propuštění žádal, ten má sobě to při nás aneb osobách od nás nařízených jednati. Ale kdo by se na to panství z lidí hodných zachovalých a svobodných na poustkách osazovati a je stavěti chtěli, ty na místě našem a často psaných osob od nás zřízených přijímati má. [49] Poněvadž všeliké zboží dobrým a pilným hospodářem na užitcích roz- máháno bejti může, protož často jmenovaný hejtman má na to mysliti a to, kterak by nám kde a na čem nejvíce důchodův, oužitkův k tomu panství přivedeno bejti mohlo, s pilností vyhledávati, vyhledávajíc na nás nebo osoby od nás zřízené vzná- šeti, cesty a prostředky toho slušné, kteréž by jedný bez lidské obtížnosti byly, ukazovati, abychom my to uvážíc, jemu, co by s tím dále činiti měl, zase ozna- movati mohli; i sice ve všem jiném, což by tak ještě v této instrukci zejména vy- líčeno, vyjádřeno a dostaveno nebylo, již psaný hejtman věrně a upřímně i pilně říditi a spravovati má. [50] Jestliže by mu pak kdy co obtížného, čemu by sám dorozuměti a čím se spraviti nemohl, připadlo, to nám neb osobám od nás nařízeným oznámiti, a v tom ve všem dalším poručením naším neb jejich spravovati se má. Jakož pak

Strana 212
212 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: [o] jeho i všech jinejch, kteréž na tento čas pod správou svou má a ještě míti bude, pilnosti a že všelijak mírně a upřímně, jak na věrného hejtmana a služeb- níky pánu svému činiti náleží, chovati [se] budou, pochybovati neráčíme. A na tom jistou vůli naši královskou naplní. [51] Však sobě při tom tuto moc pozůstavovati ráčíme, kdež by se nám vidělo a zdálo, k této instrukci buď něco přidati, vzíti aneb všecku aneb na díle změniti, jakž by kdy potřeba naše a toho panství ukazovala. Dána oc v Prešpurce v pátek před sv. Havlem leta LXIII., a království našich Římského a Uherského prvního a Českého patnáctého. Z originálu v státním archivě Vídeňském, Böhmen I. 1400—1570, opis v archivě zemském v Praze. Při tom leží koncept dopisu, jejž král Maximilian zároveň s touto instrukcí dne 15. října 1563 poslal hejtmanovi panství Pardubského Jiříkovi Adlspachovi z Damsdorfu; nařizuje v něm, aby sepsána byla instrukce pro purkrabí i aby byl opraven urbář panství Par- dubského. Celý dopis zní takto: Maximilian oc. Slovutný věrný nám milý. Jakož sme předešlého času sup- plikací, kteráž nám od Jana Procházky z Pardubic v Vídni podána byla, v listu našem zavřenu odeslali, na kterouž nám těchto dnův zase od tebe zpráva i s do- brým zdáním tvým dodána jest, čemuž sme podle potřeby z téhož psaní tvého šířeji vyrozuměti ráčili; kdež uznávajíc my v té věci zdání tvé slušné býti, toho tak při tom milostivě zuostavovati a tou měrou, aby se potomně žádnému na ob- tížení důchodů našich takového folku nedalo, ruku svou aby nad tím držel, přísně poroučeti ráčíme. Co se pak instrukcí, jak by se v auřadu hejtmanským spolu s jinými oso- bami tobě přidanými při spravování našeho zámku Pardubského a téhož panství za- chovati měl, dotejče, teď tobě takovou instrukcí v jistých artikulích sepsanou po- sílati ráčíme, nepochybujíc o osobě tvé, když v ni nahlídneš, že podle těch všech artikulův v ní obsažených tvou předkem jakožto hejtmana i jiných tobě přidaných osob pilností a bedlivostí k dobrému a užitečnému našemu, tak jakž se všem toho milostivě důvěřujem, nic nesejde. [K] komu by pak se strany jiných věcí případných na radu své outočiště jmíti měl, na to jsme v krátkých dnech tobě milostivou vuoli naši, čím by se v té věci spraviti měl, oznámili. A jakož si Jindřicha Pecziolta na milostivé poručení naše v auřad purkrabský na Pardubicích uvedl, též za potřebné uznávati ráčíme, poněvadž tu na purkrabí ne málo, ale mnoho záleží, aby jemu instrukcí zvláštní, podle které by se v tom ouřadu zachovati věděl, vydána byla. Protožť milostivě poroučeti ráčíme, aby všecku tu práci, kteráž purkrabímu na zámku a při dvořích jinak vykonati a zpraviti náleží, podle znění instrukcí tvé v jisté artikule uvedl a sepsal, a k prohlídnutí nejprvé urozenému Janovi mladšímu z Lobkovic na Tejně

Strana 213
Zřízení Zemská království Českého 1564. 213 Horšovském, nejvyššímu purkrabí Pražskému, věrn. n. m., kdež by koli toho času byl, a potomně nám odeslal, a my nahlédneme v to, čím se on purkrabě dále bude míti zpraviti, jemu jisté vyměření zříditi pominouti neráčíme; však nic méně on za- tím podle instrukcí tobě dané, pokud jemu co vykonati náležeti bude, do dalšího jemu poručení ať se při té práci zachová. Z strany pak Vácslava Tykvana, o kteréhož nám píšeš žádajíc věděti, jak by odbyt býti měl: a když nám nejprvé co psáti budeš, poroučímeť, pokud a jak by se on Tykvan podle slušnosti vypraviti měl, [abys] zdání tvé nám při tom také napsal, a my povážíc toho, jak se v té věci budeš míti zachovati, tobě vuoli naši oznámiti ráčíme. Při tom také uznáváme toho zvláštní potřebu býti, aby již bez dalších od- kladův urburní a gruntovní registra dočeného našeho panství Pardubského pěkně zpravena a u dobrý a dokonalý pořádek uvedena byla; kdež pak teď posíláme list urozeným Divišovi Slavatovi z Chlumu a z Košmberka, Zdenkovi Berkovi z Dubé na Rychnburce a Vácslavovi Haugvicovi z Biskupic na Litomyšli, věrným našim milým, společně nebo rozdílně svědčící, jim milostivě poručejíc, poněvadž tu blízko přísedící jsou a o všech těch věcech prvé dobrou vědomost mají, aby snesouce se mezi sebou o jistý čas a den, spolu s tebou, Burjanem Svítkovským i s jinými oso- bami těch věcí povědomými taková urburní a gruntovní registra, což bude moci nejspíše býti, před sebe vzali, je bedlivě s pilností přehlídnouc, spravedlivě to vše, což by bez ublížení nám i také lidem poddaným bylo, vyhledali, jakž pak to bez obšírného nám vyjádření k jistému vyřízení bude moci přivedeno býti; a tak spíšíc to všecko, extrakt pořádný toho aby nám odeslán byl, a my nahlídnouc v to, ráčíme dále na to naši milostivou vuoli oznámiti. A protož toho psaní jim odeslati a při tom všech těch věcí tobě od nás poručených s pilností vyříditi neobmeškávej. Na tom jistou vuoli naši královskou naplníš. Datum. 88. Ze Zřízení Zemských království Českého, vydaných r. 1564. Ze Zřízení Zemských vydaných r. 1549 byl zde na str. 139—145 krátce oznámen obsah článků, které se týkají lidí poddaných. Větším dílem ty články přešly také do Zřízení Zemských vydaných r. 1564, ale dostaly tam jiné místo a jiné označení, a některé byly při tom rozšířeny nebo umenšeny anebo jinak změněny. V hořejším jejich výčtu při jednotlivých článcích jest na konci uvedena také signatura, jakou má stejný nebo podobný článek ve Zříze- ních Zemských z r. 1564. Kdo by naopak znal signaturu z r. 1564 a hledal signaturu téhož

Strana 214
D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 214 článku z r. 1549, tomu poslouží následující dvojitá řada, kdež v hořejší řádce jsou postaveny signatury v pořádku z r. 1564, a pod nimi stojí signatury týchž článků z r. 1549: 1564: A. 31 B. 36 C. 47 G. 5 K. 35 K. 52 K. 62 K. 63 L. 18 L. 23 L. 29 1549: G. 3 C. 13 D. 29 K. 30 R. 36 V. 1 V. 11 V. 12 T. 37 U. 2 U. 8 1564: L. 45 M. 1 M. 11 M. 12 M. 13 M. 14 M. 15 M. 16 M. 17 M. 18 M. 19 1549: E. 21 H. 40 I. 10 I. 11 I. 12 I. 13 I. 14 I. 15 I. 16 I. 17 I. 18 1564: M. 20 M. 21 M. 22 M. 23 M. 24 M. 25 M. 26 M. 27 M. 28 M. 29 M. 30 1549: I. 19 I. 20 I. 21 I. 22 I. 23 I. 24 I. 25 I. 27 I. 28 I. 29 I. 30 1564: M. 31 M. 33 M. 35 P. 6 P. 15 P. 32 S. 1—S. 4 S. 9 S. 14 S. 15 1549: I. 31 I. 32 I. 33 R. 40c S. 1 S. 19 R 31 T. 17 1564: T. 1 T. 2 T. 3 T. 5 T. 8. 1549: V. 21 V. 22 V. 23 V. 25 F. 16. V. 30 Jest také některý počet článků ve Zřízeních Zemských z r. 1564, jež týkají se lidu selského a poddaných, a ve Zřízeních Zemských z r. 1549 nejsou obsaženy; ty tedy přibyly nově. Obsah jich v krátkostí jest tento: D. 2. Přečiní-li se něčím člověk, jenž jest poddaným poddaného pánova, vždy má pán býti dotázán, stalo-li se to s vůlí jeho, nebo s vůlí jeho poddaného, anebo pouhou vůlí pachatele. Trestán býti má ten, z čí vůle přečin vzešel, a pán má působiti k postavení poddaného pacha- tele na soud, nechť mu jest poddán přímo nebo prostředně. D. 3. Chce-li kdo poddaného člověka z něčeho viniti, vznes to na jeho pána; jestliže pán v 6 nedělích nepřivede to k nápravě, může pán býti pohnán, aby svého poddaného po- stavil na soud. — Má-li poddaný za někým nějakou spravedlnost (pohledávku), pán toho pod- daného má poháněti na místě a k ruce jeho. — Na statcích královských mají úředníci na místě poddaných o jejich spravedlnosti vznášeti a poháněti, i také poháněni býti o postavení poddaných. Kdo by jinak poháněl, půhon bude mu zdvižen. — To netýče se stavuňků, o nichž stanoví článek S. 1 (ve ZZ 1564). D. 47. Jestliže by lidé poddaní neměli žádných jistot na grunty, jež drží, takovým neprospěje vydržení let proti pánům těch gruntů; mají-li však poddaní průvody na to, že s vůlí vrchního pána koupili grunty pod plat neb jinak, ti toho užiti mají. E. 12. Král k tomu svolil, aby dědinníci, svobodníci a nápravníci mohli statky své osobám ze stavův i sami sobě (mezi sebou) prodávati a kupovati, též do desk bez relace klásti. To však platí jenom do vůle královské, a král pozůstavuje si předešlou vrchnost na týchž dědinnících. Srovnej ustanovení o tom z let 1467—1500 výše str. 20-22, též ZZ. 1549 G. 3 = ZZ. 1564 A. 31, kterýž článek měl r. 1564 podle tohoto nového E. 12 býti opraven, ale nestalo se to. L. 42. (O pychu.) Jestliže člověk poddaný, osedlý nebo neosedlý, pánovi, rytíři nebo měšťanovi přesekal lesy nebo louky, nebo ve vodách lovil ryby neb raky, anebo po zápovědi po jeho gruntech jezdil nebo chodil, krom cest a stezek svobodných: takového může každý vzíti a do vězení dati. Požádá-li jeho pán za jeho vydání, má mu býti vydán, a pán má na něm 5 kop gr. č. dopomoci Nebyl-li vzat, poškozený má o to poslati k jeho pánovi; přizná-li se pán, že pych se stal s jeho vůlí, může býti pohnán z 10 kop gr. č.; odpírá-li pán, že se

Strana 215
Zřízení Zemská království Ceského 1564. 215 nestalo s jeho vůlí, má dopomoci na tom člověku 5 kop gr. č., sice sám propadne 20 kop gr. č. původovi. Neměl-li by ten člověk statku na pokutu, pán jeho má jej vydati původovi do vězení na 8 neděl. L. 43. Byl-li kdo na takovém pychu postižen nočně, budiž s ním naloženo jako se zlo- dějem. Nebyl-li postižen, původ má poslati k jeho pánovi, aby se jím ujistil a právo útrpné naň pustil; nevyhoví-li tomu jeho pán, propadne 100 kop gr. č. tomu, komu bylo kradeno. M. 32. „Kteříž by lidé osedlí neb neosedlí děti na cizích gruntech zplodili: ty děti tomu pánu, na číchž gruntech jsou zplozeny, v poddanosti a jeho zůstati mají.“ M. 34. Čeleď, úkolníci a nádenníci, kteří chtějí přes pole (na cizím panství) pracovati nebo sloužiti, mají míti od svého pána list pod pečetí na to, že s jeho povolením odešli. A když takový člověk doslouživ u jednoho zaměstnavatele stavovského, jde jinam sloužit, má od něho míti list na to, že s jeho vůlí odešel; list fedrovní a zachovací vydá mu purkmistr a konšelé, sloužil-li u měšťana, a pán nebo úředník, sloužil-li u sedláka. Bez takových listů nikdo nepřijímej do služby; pokuta na to 15 kop gr. č. u osob stavovských a svobodných, a 5 kop gr. č. u lidí selských. Hlásil-li by se u někoho člověk o službu bez listu fedrovního, ten dej ho do vězení, a piš pánovi jeho, chce-li sobě poslati pro svého člověka (ušlého); ne- pošle-li si pro něho v 10 dnech, nebude ten, ku komu přišel, již povinen držeti jej ve vězení, ale může jej míti při sobě (v práci), dokud by pán jeho oň nestál. Hejtmané krajští mají slyšeti rozepře o to mezi pánem, od něhož čeledín ušel, a zaměstnavatelem, i přisuzovati po- kutu; nebude-li pokuta ve dvou nedělích zaplacena, hejtmané krajští učiní o tom relaci k soudu komornímu, jenž původovi vydá list zatykací, anebo původ může vésti právo na statek toho, na kom obdržel pokutu. V městech Pražských, jež nejsou pod správou hejtmanův krajských, purkmistři mají těch pokut pomáhati. Na lidech obecných může pokuta 5 kop býti dobývána tak jako dluh, zanedbal-li pán dopomoci. Zaměstnavatelé nemají mzdy zadržovati, sice čeledín i nádenník může se o to utéci k pánu svému dědičnému neb přikázanému, a ten bude moci o to státi; neplatil-li kdo zúmysla čeledínu nebo nádenníkovi, aby mu to dal čtvero. Osoby stavovské mohou své poddané a sirotky míti při sobě k svým potřebám na slušných mzdách, a kterých by nepotřebovali, těm aby dávali listy svolovací ke službě (na cizí panství) do času určitého. Zaměstnavatel přijme list takový od zaměstnaného a nevrátí mu ho, než až by do- sloužil, načež mu zaplatí, dá mu list fedrovní a zachovací, i vrátí první list od pána. Cizo- zemec, který v království ještě nebyl ve službě nebo na díle úkolním nebo nádenním, může býti přijat bez listu; avšak odešel-li by bez listu jinam, k tomu aby se bylo zachováno jako k jiné čeledi (ušlé). Tento článek jest zformován podle několika snešení sněmů českých i zástupců krajských z let 1545 až 1557, jež jsou oznámeny výše str. 134—137, a ze snešení sněmovního 1561 (Sněmy III. 63—64). O. 2. Osobám stavovským zapovídá se supplikovati ku králi o sročení ve věci, která by náležela k řádnému půhonu nebo k obeslání; kdo by se toho dopustil, aby druhému byl povinovat škodami. „Než což se lidí robotných sedlských dotýče: ti jestliže by tak na koho zoumysla supplikovali, a to se našlo, ten každý aby podle provinění svého trestán byl. A kdož by jim k tomu radil, aby k němu podle Zřízení Zemského K. 52 mohlo hledíno býti.“ V ten způsob usnešeno na sněmu 1558 (Sněmy III. 11). Tedy kdo by poddaným radil, aby se svými stížnostmi na vrchnost obraceli se ku králi, ten měl býti trestán podle článku ZZ. 1564 K. 52 = 1549 V. 1, jenž byl nálezem vyneseným 1498 nad Daliborem z Kozojed. — Podobá se však, že nový článek O. 2 neměl valného průchodu. Ve stížnostech, jež stavové podali při sněmu roku 1565, žádali opětně, aby nevycházela

Strana 216
216 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské sročení na tak mnohé supplikací (osob stavovských); a o supplikacích poddaných proti vrchnostem pravili: „Co se pak lidí poddaných, kteří již zhusta proti pánům svým supplikujíce, soudy i jinak mnohá zane- prázdnění činí, a pod tím jedni od druhých čím dále více se pozdvihují, dotýče: poněvadž se to shledává, že mnozí zoumysla to proti pánuom svým před se berou, protož kterýkoli poddaný toho by se dopustil, a nic neprovedouc, svévolné bez hodné příčiny pána svého k zošklivení, škodám a outratám přivedl, aby skutečně podle zasloužení trestán byl.“ (Sněmy III. 240.) P. 11. „Jestli by kdo pro postavení poddaných anebo čeledi své, proti sobě k svědomí, byl pohnán: nemá sobě prve takových svědkův, pokudž by jich podle půhonu nepostavil, dáti k svědomí zapisovati, než prve, dokudž by pohnán nebyl, aneb když by je podle půhonu po- stavil: po takovém postavení a jich svědomí dání, aneb jestli by na ten den druhá strana jich sobě, moha to učiniti, zapsati nedala, bude je moci k své potřebě vésti.“ S. 20. Jestliže by kdo z lidí obecných a selských ku které osobě ze stavů vyšších z ručnice směřil aneb stiskl: ten každý aby hrdlo ztratil. Pak-li by kdo ze stavův směřil a stiskl k obecnému člověku, aby jemu propadl 50 kop gr. č. Pakli by obecní lidé jedni k druhým směřovali a stiskali, propadne jeden druhému 20 kop gr. č. pokuty. 89. 1564, 8. prosince: Řád kamennický, zednický a tesařský na panstvích Rožmberských. Professor Josef Neuwirth v Mittheilungen des Vereins f. Gesch. d. Deutschen in Böhmen XXXVII. str. 427—453 uveřejnil článek nadepsaný: Die Ordnung der Krummauer Steinmetzer, Maurer und Zimmerleute aus dem Jahre 1564. Řád jmenovaných řemesel v řeči německé o 11 článcích, potvrzený Vilémem z Rožmberka 8. prosince 1564, tištěn tam na str. 448—453. Neuwirth ukazuje, zvláště str. 432, že ty články namnoze jsou vzaty z řádu těch řemesel ujednaného roku 1459 v Řezně. Řád Vilémem z Rožmberka potvrzený měl míti platnost vůbec na panstvích rodu Rožmberského. O řádech zedníků a kamenníků Pražských v XVI. století pojednal Karel Mádl v Pa- mátkách Arch. XVI. 639—654; otiskl tam smlouvu mezi kamenníky a zedníky z roku 1524, výpověď mezi kamenníky a zedníky z r. 1539 o 17 článcích, pořádek zedníkův a kamenníkův z r. 1586 o 23 článcích. 90. 1564 a 1589: Artikule vinařů Lounských. Julius Heller vydal roku 1888 knížečku pod názvem: Dějiny Lounského vinařství. Jest tam otištěn řád vinařský z let 1564 a 1589 o 51 článcích. 91. (Okolo 1565): Při odhadu statků co zač se počítá. Při odhadu zemských statků šlo o to, aby se vyšetřila přibližná cena, za kterou by statek mohl býti prodán nebo koupen. Při tom některé součástky statku vzaly se do počtu prostě summou, za kterou se co obyčejně prodávalo, ku př. zač lán polí. Některé součástky statků odhadovaly se na základě ročního příjmu z nich; při tom dělal se podstatný rozdíl mezi

Strana 217
z let 1564—1566. 217 platem čili příjmem stálým, jakož byly úroky peněžité a dávky v naturaliích od poddaných i roboty, a mezi platem nestálým neboli běžným, za jakýž pokládalo se jmenovitě nájemné z věcí pronajatých dočasně. Důchody uvedené na peníze při odhadu se kapitalisovaly, při čemž plat stálý vždy se znásobil číslem větším (ku příkladu dvacíti), a plat běžný číslem menším (ku př. desíti), a součin pokládal se vždy za kapitál, jejž ten který důchod před- stavoval. Od zkušených odhadců neboli taxatorů byly k té práci sestaveny tabulky ukazující, co zač má se počítati. Mezi takovými tabulkami, jež tu a tam se zachovaly po archivech, bý- vají velké rozdíly, a vůbec mnoho záleželo na osobním uznání toho, kdo odhadoval. V archivě města Náchoda nachází se kopie takové tabulky, psaná okolo roku 1565; z té jest nový opis v archivě zemském v Praze obsahu následujícího: Instrukcí, jak se dědiny a statkové zemští v tomto království Českém pro- dávati mají anebo kupovati. Jedna kopa rybničný násady za 4 kopy gr. č. Ze mlejna co se kde dává platu, to se v běžném platu dává. Z krčmy v kraji po 100. kopách č., v horách za 50 kop. Podací kostelní za 500 kop č. Slepice v kraji po 2 gr., v horách po 1 gr. Vajec kopa za 4 gr. Jedna kopa stálého platu za 15 kop gr. č. Běžnýho platu jedna kopa za 71/2 kopy gr. č. Lán drží 392 provazcův. Za roboty žetí po 2 gr. Den roboty vorní 8 gr. č. Strych pšenice po 20 gr. č. Strych žita 15 gr. č. Strych ječmena 10 gr. č. Vovsa 7 gr. č. Lán dědiny v kraji za 100 kop gr. č., v horách 50 kop gr. č. Lán luk v kraji za 100 kop gr. č., v horách za 50 kop gr. č. Lán lesu v kraji za 60 kop gr. č., v horách za 30 kop gr. č. 92. 1566, 14. února: Město Děčín dalo řád své poddané vsi Německému Chvojnu. V. V. Tomek roku 1840 učinil si výtahy z listin města Děčína. Několik jich týče se vesnice Něme- ckého Chvojna (Deutsch-Kahn, v Palackého Popise str. 58 píše se mylně Kamonín), kteráž náležela obci Dě- čínské a byla jí poddána jako své vrchnosti. Nejznamenitější z těch listin jest z r. 1566; přidávám však také výtah z ostatních. Listiny jsou vesměs psány jazykem německým, Tomek však dělal si obyčejně výtahy české. 1387, 13. října: Jan z Wartenberka na Děčíně a synové jeho bratra, jichž on jest poručníkem, prodávají purkmistru a radě města Děčína ves Německé Chvojno se svobodnou rychtou a s panstvím; toliko sobě vymiňuje, aby sám vybíral královské berně, aby byl jich

Strana 218
218 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: ochranou, jako jiných; úroky z té vsi mají připadati nejsvětější Panně. Datum Sonntag vor Galli. — (Tomek měl před sebou kopii chybně psanou. Správná jména poručenců Jana z Wartenberka čtou se v současné listině v Libri Erectionum vyd. Borový III. str. 292; tam se také dovídáme, že scabini nostrae civitatis [Tetschin] quinque sexagenas in villa Teutuni- cali Koyn compararunt, aby ten úrok šel ku kaplanství neboli oltářnictví Panny Marie v městě Děčíně; též: quod tota villula in Theotonicali Koyn dictae capellaniae esse debeat censualis, salvo dominio, quod jurati dictae civitatis in Tessin pro se reservarunt.) 1488, 25. května: Purkmistr, rychtář a konšelé města Děčína . . . ansehende Gebethe des Richters und der Gemeine unsers Dorfs Deuczen Kann, eine Eynunge czwischen (?) yn czu geben und Befestigunge, und wir vorgenannte Burgermeyster und Geschworne mit Vor� willigung der Eldisten dorczu vorwillende, und geben Austin Richtern, ym und seinen Erben, alle freye Gerechtigkeit, als andere freye umgelegene Gerichte haben, und besunder geben wir ym dy Byrrschenkin, Brewen, Schlachten, Backen, Salcz-Schenken, und freye Yath czu schla- gen allerley Wilpt und Haszen, Raphuner, Birckhuner und wy es genannt sey, uf all unserer Herrschaft on alles Hyndernisz, als ein frey Gerichte angehort, und uns darvon czu thun yar- lich eyn Haszen und drei Hüner, auch wol wyr [vier]. Wen ein Ding ist, sal der Richter mit der Gemeyn auszrichten; und der Richter czuvor sal geben ein fyrtel Haber. Unnd wenn dy Gemeyn pfent welchen, der gepfant wird, sal dem Richter geben ein Swert Groschen, ader sal es mit seynem Willen halden. Welcher ym Gerichte czeut ein mortlich Gewer, Swert, Messer ader wy das genant mochte werden, der sal das czu Gerichte einlegen und czu bequemer Czeyt Torzen*) umb ein Groschen, und von der Busze czu How und Gerichte dem Richter den dryten Pfennigk. Wen dy Gemeyne czu schicken hot vor dy Hern, sal der Richter neben den Scheppn czyhen als der Vornemste. An dem heil. Pfingsttage. (Pečet městská.) *) Pochodeň, svíčka. 1566, 14. února: Mandata Děčínských v jich vsi Německém Chvojně. Připomíná se povinnost poslouchati kázání (nic o mši ani o zpovědi)... Na klení neb rouhání ustanovuje se pokuta kopa grošů, anebo v neděli do rychty Děčínské musí se dostaviti a budoucí neděli přes celý ouřad [?] s železem na krku státi ... Rychtář a přísežní mají na nedbalé býti pozorni; kdo by byl ve všední den přistižen v krčmě, dej 10 bílých grošů pokuty . . . S dobytkem, kuřaty, vejci, husami, máslem, sýrem, ovocem, medem atd. mají na Děčín do trhu choditi, pod pokutou 1 kopy ... Hraní doma nebo v krčmě zapovězeno pod pokutou 1 kopy ... Rychtář a přísežní vybírejte úroky, platy robotní (Robotgeld), berni a jiné dávky vždy v první neděli po úročním dni, a hned v pondělí odvozujte je na Děčín purkmistrovi, pod pokutou 1 kopy; který sedlák by jemu nepřinesl, zaplatí 30 gr. pokuty .. . Za škody, učiněné na polích a za- hradách ve dne, ustanovuje se čtverá odplata a 20 bílých gr.; škoda v noci spáchaná trestá se na těle . . . Za pračku a bití pokuta k městu 15 gr. bílých, a nahraditi škodu uraženému... Za hození kamenem ve dne 20 gr. b., v noci 1 kopa . . . Za poranění zbraní ve dne 2 kopy, v noci 4 kopy; stalo-li se to zúmyslně, aneb byl-li by hospodář domu těžce uražen, anebo kdyby pachatel neměl čím platiti, má býti trestán na těle a na životě .. Kdo by neposlechl, jsa od rychtáře nebo konšela (Schöppe) napomínán k pokoji, 30 gr.... Kdo by posul mezní kámen, má dáti 1 kopu a z našich gruntů odejíti ... Unese-li kdo pannu, vdovu nebo jinou ženu, byť to bylo s její vůlí, ti oba mají propadnouti všechny statky své; rodiče pak, kdyby o tom věděli a soudu neudali, mají z našich gruntů býti odstraněni ... Porušil-li kdo pannu nebo vdovu, má z našich gruntů pryč jíti; byla-li aspoň jedna strana v manželství, mají podle řádu psaných práv opravdově

Strana 219
Zřízení Jiřího z Waldšteina poddaným panství Hostinského a Miletínského 1566. 219 trestáni býti .. . Kuplíř své ženy, dcery aneb jiné ženy, nebo kdo by cizoložení své ženy věda trpěl, budiž trestán jako cizoložník . . . Panny nemají se vdávati bez vědomí rodičů, vdovy a sirotci bez vědomí našeho, pod ztrátou statku; poručníci mají prvé od nás vzíti povolení .. Bez povolení nikdo neruč za cizího . . . Bez povolení purkmistra nikdo nepřijímej čeládky . . . Kdo by nechal pole své bez osetí, zaplatí 1 kopu ... Zapovídá se choditi s holým světlem do stodol atd., s lu- cernou má se jíti. Před domem má státi sud vody, též řebřík a j. buď pohotově k hašení .. . Umře-li kdo, rychtář a konšelé mají k nám přinésti sepsání jeho zboží, dluhů i sirotků, abychom poručníky sadili .. . Statky jen s naším vědomím mají se zapisovati novým držitelům . . . Držte také dobře příjmy své (obecní?) pohromadě, aby v čas velikých nemocí bylo hrobařů, starých žen a hlídačů nemocných .. . Všechno pivo k veselím (Freudenbiere), tedy k hospodářstvím (Wirthschaften), ostatkům, křtům, co se na sudy, vědra nebo bečky béře, má býti bráno z města Děčína, co však na soudky, konve atd., od rychtáře .. . Lidé v Německém Chvojně nemají bez našeho povolení jinam odcházeti, ani řemeslu se učiti; pakli by se kdo učil řemeslu v Německém Chvojně, nemá jinam jíti bez našeho konsensu, a ten má každoročně býti obnovován. Dáno na Děčíně ve čtvrtek po neděli Septuagesima. 1577, 7. ledna: Purkmistr a konšelé města Děčína potvrzují všechna práva rychtářská Františkovi Jenčovi, rychtáři Liboucheckému (Königswalde), jenž koupil rychtu Německo- Chvojenskou od Jakuba Ruprechta. V pondělí po Třech králích. 1616, 19. července: Purkmistr a rada města Děčína dávají rychtu v Německém Chvojně (Deutsch-Kahn) panství svém, za léno rychtářovi Janu Lehmannovi, jenž ji koupil od Jakuba Jenče se vším právem rychtářským, totiž s piva šenkováním, vařením, s porážením (dobytka), pečením, prodejem soli (Salzschank) a honbou. Za to má nám dávati dva zajíce. jednoho auf unser Eheding, a jednoho aufs Afterding, a tři dobré staré slepice (Hühner) k ostatkům. Ku právnímu řízení (Rechtstag), kdykoli ve vsi bude držáno, má učiniti přípravy podle starého obyčeje, on i obec; on pro svou osobu má k tomu dáti věrtel ovsa pro koně. 93. Zřízení dané panem Jiřím z Waldšteina poddaným na panství Hostinském a Miletínském roku 1566. V archivě města Prahy nalezl se opis tohoto zřízení, psaný nepovědomou rukou brzo po r. 1840 snad pod návodem Františka Palackého, ježto opis drží se jeho pravopisu a na- podobuje i některé zvláštnosti písma Palackého. Z jaké předlohy ten opis byl učiněn, není v něm poznamenáno; předloha nemohla býti psána za živobytí Jiřího z Waldšteina, ale nejspíš brzo po jeho smrti, ježto ten pán v nadpise nazývá se „svaté paměti“. Tento opis zde oti- skuji, a přidávám varianty z tištěné monografie, kterou Jan Nep. Lhota pod názvem „Miletín nad Bystřicí“ vydal 1888 v Brně, kdež na stranách 52—67 dal vytisknouti celé toto zřízení. Ty dvě kopie liší se od sebe tím, že v opise archivu Pražského často scházejí číselné údaje ve výměru trestů, a v otisku Lhotově jsou ty údaje; pročež otisk Lhotův musí pocházeti z jiného starého rukopisu, nežli opis archivu Pražského.

Strana 220
220 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: Jiří z Waldšteina narodil se r. 1519 v Hořicích. Otec jeho Zdeněk z Waldšteina koupil 1525 zámek Hostinný s příslušenstvím za 4.000 kop gr. č.; když Zdeněk zemřel 1536, synové jeho žili v nedílnosti, až r. 1548 se rozdělili, při čemž Jiří obdržel polovici Hostin- ného, a bratr jeho Zdeněk druhou polovici. Po čtyrech letech 1552 manželka Jiříkova kou- pila od Zdeňka jeho polovici, a po její brzké smrti Jiří měl celý statek Hostinný spojený ve svých rukou. K tomu Jiří r. 1560 přikoupil panství Miletinské s malým statkem Poličany (Bílými) za 13.250 kop gr. č. Bydlil i potom na zámku Hostinném, kdež i zemřel r. 1584. Na svých panstvích zaváděl náboženství lutheranské, i bratřím přál, jen katolíky potlačoval. Byl znamenitý hospodář; zveleboval svoje města, aby lidé v nich lépe živiti se mohli, a ještě bedlivěji hleděl zvětšovati svoje důchody, jakž vysvítá z přítomného řádu, jejž předepsal svým poddaným a jenž vyniká velkou přísností; na hrabivost ukazují v něm peněžité a obilné pokuty, jež ve mnohých článcích ukládá na rozmanité přestupky poddaných. Platil ten řád na obojím panství, Hostinském i Miletínském; zmiňujeť se článek 7. o zámku Hostinném, a o zámku i tvrzi jakožto sídlech správy hospodářské jest řeč ve mnohých článcích; v čl. 55. mluví se o tvrzích v množném čísle, čímž rozuměla se tvrz Miletínská a snad Poličanská. Jiří z Waldšteina měl s třemi manželkami 13 synů a 6 dcer. Skrze nejstaršího syna svého Viléma stal se dědem proslulého Albrechta z Waldšteina vévody Fridlandského. Více o něm a o jeho statcích viz ve Lhotově monografii Miletína str. 48—70; v Sedláčkových Hradech V. 89, 125, 214; v rozpravě Fr. Dvorského v ČČMus. 1885 str. 128—132. Čísla k jednotlivým článkům tohoto zřízení přidal nynější vydavatel; v opise archivu Pražského jest jakési rozdělení na větší oddíly, ale nevhodné; jsou tam totiž jen před našimi články 2, 5, 8, 9 a 29 napsány číslice 1, 2, 3, 4, 5, jež jsem v otisku vynechal. Zřízení od svaté paměti JMti vysoce urozeného pána pana Jiřího z Waldšteina na Hostinném a Miletíně, kteréž se lidem při soudech veských, kterak se chovati mají, čte. Vydané leta páně 1566. 1. Jiří z Waldšteina na Hostinném a Miletíně. Lidé moji všickni poddaní, kteříž k tomuto soudu příslušíte, vězte, že chci tomuto konečně, a toto mezi vámi za zřízení stanovuji. Protož s pilností všickni poslouchejte, což se vám z jisté vůle a rozkázaní mého čísti bude, i také oustně oznámí, v čem sebe jeden každý še- třiti máte. 2. Předkem a nejprvé, kteréž jsou koliv věci proti pánu Bohu všemohúcímu a přikázaní m] jeho svatým, těch abyšte se s pilností vystříhali a jich se nedopouštěli, tomu chci; a vzláště těch oplzlých a hrozných lání, přísahání a hromování abyšte na straně zanechali a toho se skutečně vystříhali. Jestli žeby se pak toho kdo do- pustil, a to od něho slyšáno bylo, že jest hromoval: ten každý musí skutečně tre- stání přijíti, a tři lžíce kolomasti vypiti, a k tomu den v trdlici státi. Protož k tomu rychtář a konšelé, poněvadž jste na to hrozné přísahy a závazky činili, že takové neslušné věci proti pánu Bohu přetrhovati budete, pilně a bedlivě přihlídejte. 3. Také o tom o všem vám přikazuji, a naprosto tak a nejinak chci míti, aby více žádný z vás žádného hříběte anebo jakéhokoliv koňského pohlaví ani do-

Strana 221
Zřízení Jiřího z Waldšteina poddaným panství Hostinského a Miletínského 1566. 221 bytka neprodával bez vědomí mého nebo úředníkův mých, anebo řezníkův poddaných mých. Pakli by kdo bezelstně nemaje toho čím chovati, prodati chtěl, tehda oznamte mně neb úředníkům mým; nebude-li k ruce mé anebo řezníkům poddaným mým koupeno, jiným prodati budete moci. Pakliby kdo jiným prodával bez vědomí mého neb úředníkův, děj pokuty — � gr. č.,*) a k tomu skutečně trestán buď tak, aby se ním jiní káli. *) „pět kop gr. č.“ stojí v otisku Lhotově, Miletín str. 53. 4. Co se pak dotýče přespolních řezníkův, kteřížby po vesnicích mých maso roznášeli, kterému by koliv takový řezník maso přinesl, ten ihned ať oznámí rychtáři. Pakliby rychtář s tím mlčel, a též jinší kdokoliv, a toho nepronesli, vejš jmenovanou pokutou povinen bude, buď kdo buď. 5. Lidí nevolných a nesvobodných, skrze kteréž by mohly nesnáze přicházeti, žádných u sebe nepřechovávejte, ani kdo jich k sobě přijímejte bez listů a povolení úředníkův mých. A také naprosto hned žádného cizího čeledína ani podruha do žádné obce abyšte nepřijímali bez vědomosti a povolení úředníkův mých. A jestli žeby pak kdo kterého člověka neb podruha cizího bez listu a povolení úředníkův mých u sebe měl, a u něho osvědčen byl: přijde-li skrze to na něho ňáká těžkost a nesnáze, sám tím a nejiný vinen bude, a aby mi pokuty propadl — � gr. č.*) A rychtář dopustíli toho v které vsi pod správou svou, též dej pokuty — ſP gr. č.*) *) „jednu kopu gr. č.“ v otisku Lhotově str. 54. 6. Z strany podruhův povinností, totiž že každý pánu povinen jest jeden den robotovati, což mu se koliv a nač rozkáže. 7. Též také zlodějův žádných ani povalečův abyšte nefedrovali, a nadto jich u sebe nepřechovávali nikoliv. Než bylo-li by po takových zlodějích a povalečích po- křik, tu všickni dostatečně a s pilností aby honili; a kdožby pak takových nehonil, k takovému každému jako k zloději hledíno bude, a takového každého zhoubce na tvrz neb nahoru na zámek můj Hostinnej*) dodejte. *) Slovo Hostinnej schází v otisku Lhotově str. 54. 8. Rychtáře a konšelův abyšte vsickni poslušni byli, a toho každého, komužby co poručeno bylo, jím se v dobrém spravujte a je v vážnosti a poctivosti mějte, a což vám budou rozkazovati náležitého, tak se poslušně zachovejte. A k takovým úřadům ať sou osoby řádně voleny. 9. Kdož by šel na žalobu na tvrz k ouředníkům, a na rychtáře toho prvé nevznesl, ten trestán bude. A též také, nechtěl-liby kdo na rychtáři a konšelích dosti míti, s trestáním se nechybí. Avšak nerozuměl-liby rychtář s konšeli některé věci, a nemohl ji srovnati: přijď na tvrz s konšelem nebo se dvěma, a o to se s úředníky poraďte, a jakž vám naučení dáno bude, tak se zachovejte; a pakliby se kdo tak nezachoval, ten aby místo trestání udělal X sáhův*) dříví. *) „osm sáhů“ stojí v otisku Lhotově str. 54.

Strana 222
222 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 10. Pakliby se komu zřetedlně od rychtáře a konšelův ubližovalo, tomu se také žádnému cesta k ouředníku nezavírá; a bude-li to seznáno, an rychtář a konšelé komu by co ubližovali, poručil jsem já takové úředníkům mým dostatečně trestati. Pakli také uznáno bude, že by někdo s takovou žalobou bezpotřebně a svévolně i nenáležitě se utekl k ouředníkům, bude o to trestán, aby se ním jiní káli. 11. Též žádný o žádné přímluvy se k žádnému neutíkejte, ale každý o svou spravedlnost ne jinam, než k ouředníkům mým se utíkejte, a tu od nich jeden každý ve všem spravedlivém opatřen bude beze všech darův a přímluv. Pakliby kdo přes to jinde u koho jakých přímluv hledal, ten žádný jiného sobě nic nespůsobí, než trestání. 12. Toto také na každém rychtáři míti chci, aby od všech lidí k své správě příslušících ourok aneb jaké koliv platy nebo dluhy summou vybral doma, a na tvrz neb na zámek přinesl. Pakli by na kterém doma míti nemohl, toho každého aby s sebou na zámek nahoru neb na tvrz dovedl; a tu z vazby nepůjde, leč úrok, též i jiné platy dány budou. Protož toho se žádný nedopouštěj. 13. A také každý rychtář pod svou správou lidi opověz vždyckny před svatým Jiřím nebo před svatým Havlem v čas, aby úrok i také jiné platy sobě chystali; a jakž nejdřív můž býti, vybera, hned dones, nečekaje ani ukazuje na svatý Jiří nebo na svatého Havla; však víte, že jeden den písař postačiti nemůž, takové sumy při- jíti. Protož do sv. Jiří nebo do sv. Havla abyšte vždyckny rychtářovi úrok vyplnili a dodali. Pakli by se některý rychtář tak nechoval, trestán bude. 14. Také se vám přikazuje, abyšte se v tom opatrovali a minci sobě jednali k poplatkům a dávali českou, to jest groše bílé a bílé peníze; vzláště v ouroce a v penězích sirotčích jiná mince od vás brána nebude, nežli ta česká dvoje mince. Protož to vědouce, tak se při tom již bez dalšího oznámení zachovejte. 15. Při rybnících, při bráních,*) při struhách aneb při lovení rýb škod a pře- kážek žádných aby od žádného činěno nebylo; kdož se by pak toho dopustil, ten na statku i na hrdle trestán bude. *) Nesrozumitelné slovo „při bráních“ schází v otisku Lhotově, Miletín str. 56. 16. Při rybnících, struhách, potocích, jezeřích*) i lesích žádné překážky ptactvu nečiňte, a čeleděm svým všem oznamte, pastevcům, pacholkům i pohoncům; pakli by kdo postižen byl, an vejce aneb mladé zbírá, nebo jakoužkoliv překážku činí aneb jaké nástrahy působí, takový vzat bude a trestán, tak že se ním jiní káti musejí. A tolikéž hospodář, dopustil-li by se toho, dvojnásobně trestán bude; ne- oznámil-liby toho čeledi své, tehda sám tu pokutu hospodář nes. A kdožbykoli to uhlídal, o tom věděl, anebo to přehlížel a neoznámil, k takovému každému o to, jakoby to sám učinil, hledíno bude. Protož v tom čeládku svou napomínejte, ať se

Strana 223
Zřízení Jiřího z Waldšteina poddaným panství Hostinského a Miletínského 1566. 223 toho všelijak vystříhají, ač chcete-li v nesnáze se i s nimi nevydávati a jich *) Otisk Lhotův str. 56 má „březích“ na místě „jezeřích“. ucházeti. 17. Na lov když by rozkázáno bylo, tu aby chodili, kdož teneta nésti může, a to pod pokutou — kor. ovsa,*) a to pořádně, z toho se žádný nevytahujíc. A to aby bývalo bez pokřikův v lesích; a tím, komuž by poručeno bylo při tom lovu, aby se spravovali a jeho poslechli. Pakli by kdo při tom nepovolný a neposlušný nalezen byl, takový každý, jsa oznámený od toho, komuž při tom bude poručeno, trestán bude, tak aby se ním jiní káli. *) „jednoho korce ovsa“ má otisk Lhotův str. 57. 18. V lesích mých abyšte mi žádné škody ničímž nečinili, sekáním ani pod- lupováním a pálením. Pakli by se toho kdo dopustil a v tom postižen byl, pokuty dáti musí — � gr. č.*) a k tomu trestán bude. A také v lesích a mejtech abyšte *) „dvě kopy gr. č.“ má Lhota str. 57. nepásli. 19. S ručnicí žádný nechoď ani nejezď, ani z ní nestřílej, a zláště v městech, poněvadž sou všemi třemi stavy zapověděny. A kohož byšte s ní kde po gruntech mých uhlídali, takového každého osvěčte (krom stavu panského nebo rytířského). 20. Co se psův dotýče, kteréž vy chováte pro své potřeby domovité více nežli lesní, o tom se vám všechněm přísně poroučí, aby každý hospodář tak a ne- jinak to opatřil, a každému psu starému i mladému od jedné nohy přední kus až po kůtek aby utato byl. A k tomu každý rychtář s konšeli dohlídati máte, netoliko na tento čas, ale i jinde, také aby to držáno bylo. Pakli který rychtář toho ne- opatří, takový každý pokuty dáti má — � gr. č.;*) a ten, kdož toho neučiní, to- likéž. A těch abyšte žádný do lesův nepouštěli, aby mně při tom takovém pouštění *) „jednu kopu gr. č." Lhota str. 58. zvěři nerozháněli. 21. Listy a cedule, kteréž se z zámku neb z tvrze posílají o jakoužkoliv po- třebu, ty abyšte dodávali, kdež náleží, pro zmatky aneb obmeškání nějakých věcí, ještoby potom jak mně tak i jiným trestání i také zaneprázdnění býti musilo; toho se s pilností vystříhejte. 22. Žádný do cizích přespolních krčem na piva, a vzláště Hradecká, ani do lázní přespolních nechoďte podtud více žádným obyčejem vymyšleným. A kdož koli půjdou a v tom zastiženi budou, takový každý pokuty dej 1 bečku soli, a k tomu trestán bude. 23. Krčmářové také lidem piva na míru spravedlivou dávejte, domů i na řád. To rychtář s konšeli opatrujte podtud a tak, jakž by na obě straně dobře býti mohlo, bez škody krčmáře i také lidí. Pakliby který krčmář napravovati nechtěl, a v nemírné míře postižen byl, takový pokuty dej — gr. č.*) *) „jednu kopu gr. č.“ stojí v otisku Lhotově str. 58.

Strana 224
224 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 24. V krčmě všední den kdožby býval anebo v noci, i také přes noc zů- stával: ten trestán a pokutován bude; a krčmář dopustil-liby toho u sebe, též tre- stání přijíti musí podle uznání zásluhy. 25. Žádný krčmář žádnému člověku mému piva nevěř nežli do — gr. č.*) (ač bude-li chtíti); a bude-li kdo věřiti víc na[d] své právo,**) a pakli z toho vi- niti bude, nebude žádnému dopomoženo, a k tomu trestán býti musí. *) „do pěti grošů č.“ u Lhoty str. 59. — **) Ve Lhotově otisku str. 59: „A bude-li kdo věřiti, věř na své právo,“ jest tuším mylné čtení. 26. A krčmář žádný neb hospodář také u sebe čeledi sedlské i jiné v noci nechovej ani býti dopouštěj; neb se tudy a skrze to znamenité škody činí. Kdožby pak koliv u sebe toho dopustil, dej pokuty — gr. č.*) a trestán bude; a rychtář neb hospodář, neoznámí-li takové věci, tuž pokutu dáti musí. *) „jednu kopu gr. č." má Lhota str. 59. 27. Hře*) a přástev žádný, v karty ani v kostky, i tolikéž tanců aby u sebe nedopouštěl, vo peníze, ani jinak žádným vymyšleným obyčejem, zvláště čeledi sedlské. A kdožby u sebe hry dopustil, dej pokuty — kopy**) gr. č; a kdož hráti bude, *) „Her“ stojí správněji v otisku Lhotově str. 59. — **) „jednu kopu“ u Lhoty 59. dej tolikéž. 28. Žádný do krčmy ani do hospody se zbírJojí nechoď. Pakli kdo přijde, dej schovati hospodáři neb krčmáři. Pakliby kdo schovati nedal, tu rychtář vezmi, a hospodář neb krčmář mu piva nedávej; neb na pivo lépe sluší ústa nežli zbroj. A v svádě kdož by kordu dobyl, dáti má pokuty — � gr. č.*) *) „jednu kopu gr. č." Lhota str. 59. 29. Hromady aby lidem dělány nebyly bez vzláštní potřeby mé nebo obecní. Než jestliže by kdy hromada byla opověděna z jakéž koliv potřeby, tehdy k ta- kovému času, jakž rychtář oznámí, tu všickni hned bez odtahův na tu chvíli aby se dali najíti. A kdožby pak nepřišel po opovědění k uloženému času, ten dej *) „pět kop gr. č." Lhota str. 60. pokuty — gr. č.*) 30. Žádný na druhého aby mocí nesáhal, než rychtářovi žaloval a právem živ byl. Pakli by kdo na koho mocí nebo svou vůlí sáhl jakýmžkoliv způsobem, ten bude na statku i na hrdle trestán. Neb proto jest rychtář s konšeli a právo, aby každý své spravedlivosti dosíci mohl. 31. Při ohni bedlivě a šetrně všickni aby se měli při topení a při světle, do pokojův s světly nechodíc bez lucerny; a zvlášť do chlívův a do stodol aby chozeno nebylo. Pakliby kdo šel a v tom postižen byl, dej pokuty — ſP gr. č.*) A vy, kteří jste k tomu ustanoveni, pilně přihlídejte. A jestliže by se co skrze takové nespůsobné chození s světlem zlého přihodilo (čehož pán Bůh uchovati rač), k takovému každému k hrdlu i k statku hledíno bude. K těm ke všem ohňům i jak se kdo obírá a bedlivě při tom má, dohlídejte rychtář a konšelé a ti, kteří

Strana 225
Zřízení Jiřího z Waldšteina poddaným panství Hostinského a Miletínského 1566. 225 jsou nad tím ustanoveni v každé vsi, a to nejméně ve třech nedělích, a co dříve to lépe. A to rozumně buď jich dohlídnutí a spatření, jak se topí u koho, jak šetrně při prsku čeládka jeho se má; od slámy i smetí aby tu nebývalo; též také komíny jak jsou bezpečné u stěny; a jinak slam, ani jiných pící na jizdbách a podlahách, odkudžby příčina ke zlému býti mohla, ať chováno není. A u kohož by jaký takový nepořád našli, toho hned na zámek neb na tvrz oznámiti mají; a on trestán bude a pokuty podle zásluhy dej. A s světlem po domě ani jinde žádný bez lucerny nechoď, a lucerny aby sobě každý pořádně zjednali a konečně spra- *) „jednu kopu gr. č." Lhota str. 60. vovali. 32. Jestliže by oheň od koho vyšel, jakýmž pak koliv spůsobem, takový každý má hned na sousedy zkřiknouti, aby záhy to zlé mohlo přetrženo býti. Pakli by kdo sami takovou věc zatajiti chtěli a s tím mlčeli, a z toho něco horšího by přišlo, takovému každému k hrdlu i statku hledíno bude. 33. Lesův svých ani obecních žádný aby neprodávali bez povolení. Než komu se s uznáním neškodně prodati povolí, tak se každý i vobec zachovej, a nic jináč. Pakliby kdo bez povolení prodával, ten trestán bude a dej pokuty podle provinění. 34. Zahrady, kde kdo k čemu právo má, do sv. Jiří aby spravovali a opra- vovali, též struhy a příkopy a brázdy v lukách i v rolích aby dělali, jakž kde po- třeba jest. Kdožby toho neučinil a byl z toho obžalován, a tak se to našlo, dej *) „jednu kopu gr. č.“ Lhota str. 61. pokuty — ſP gr. č.*) 35. Pastvami jedni druhým nočně škody nečiňte; a kdožby učinil a v tom zastižen byl, dej pokuty — �? gr. č.*), a on trestán buď. A byl-li by na tom do třetice zastižen, a on to z oumysla a zlodějsky činí: takový se musí bez milosti *) „jednu kopu gr. č." Lhota str. 61. vyprodati a grunt osaditi. 36. A kdožby komu škodu učinil v lukách neb v rolích nechtíce, a to ve dne, dobytkem i jinak: ten každý, komuž se škoda stane, zajímej a na právo rychtáři žeň. Pakliby se rychtáře dotýkalo, a jeho dobytek byl, tehdy žeň konšelům na právo. A hned škodu obveď, a tu (totiž škodu) rychtář s konšeli rozeznej; a co za škodu býti má, to konečně do třetího dne ať jest urovnáno, a co dříve to lépe. 37. Cest nesvobodných aby děláno nebylo; pakliby kdo cestou nesvobodnou šel nebo jel, takový buď honěn a na právo vzat. 38. Rolí a luk od gruntův aby nezastavovali, ani neodprodávali. Pakli kdo prodá neb zastaví, bude trestán; a kdo půjčí, ten bez toho. 39. Kdož komu grunt chce prodati a osaditi, ten každý prodej a osad [s] slušnými svršky, i s vobilím, zanechaje výminek a strhování svrškův škodných gruntům. Nebo toho žádnému dopuštěno nebude; než prodej každý své, jakž spra- vedlivč jest.

Strana 226
226 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 40. A kdožkoliv prodá a jiný koupí to sobě, hned v registra na tvrzi neb na zámku zapisovati dejte. A bez povolení úřednického mezi se v sousedství na grunt nepřijímejte. A kdožby sobě toho trhu zapsati nedal, aby přijat nebyl. 41. Peníze purkrechtní, buďto sirotčí, všecko ať jsou kladeny na právě; a z těch žádnému domácímu ani přespolnímu nepouštějte, leč sobě to vyjedná a ce- duli zhůry přinese, tak abyšte mohli to při soudech slušně ukazovati. A kdožby pak koliv peníze komu vydal, a na právo jich nesložil, ten ať podruhé složí a vazbou trestán bude. Pakliby komu peníze jaké koliv i závdavek pouštěny byly z práva od rychtáře neb konšelův bez povolení, tejden v vazbě seděti budou. 42. Dobytkův žádných z cizích gruntův na pastvu nepřijímejte, než sami sobě dobytkův přisazujte. Pakliby kdo bezelstně bez toho býti nemohl, tehda přijmi na pastvu z gruntův a od lidí mých. Pakliby kdo od cizích lidí přijal na pastvu, *) „deset korců“ Lhota str. 63. a obec toho dopustila, dej pokuty — korc.*) ovsa. 43. Stavení, střechy, ploty i jiné aby opravovali, což komu náleží a potřeba jest, nedadouc se k tomu napomínati i skrze trestání nabízeti. Ale mnohý jest tak dobrý hospodář, kdyby se neobával trestání, pro některý došek shnojil by chalupu. A protož každý rychtář k tomu dohlídej časně, jak kdo při stavení opatruje, jak rolí voře a osívá, a také při domovitém hospodářství jak se opravuje. A při komžby koli neřád nalezen byl, tak že řádně živnosti své nehledí: o takovém každém rychtář aby ouředníku oznámil. Pakli by rychtář toho neučinil a takového nedbalce pře- hlídal, sám o to trestán bude. 44. Také každý zimního času na to pomni a to opatruj, aby z jara rolí svou měl čím oseti; zvlášť vy, kteříž jste nedbalci, ješto často v stodole bez paměti búcháte. 45. Sirotkův žádný nepřistavujte bez povolení úředníkův. Než kdož koli týchž sirotkův potřebujete, ty na tvrzi od úředníkův stavějte. Kdožby pak koliv měl sirotka, a od úředníkův mých ho nepřistavil: takový každý trestán bude, a sirotek jinému dán bude; a potom jiní sirotci nebudou jemu přistavováni. 46. Také kdož mají u sebe sirotky pořádně přistavené, toho každý hospodář neb hospodyně na den svatý určitý před úředníky postav, a počet jemu řádný za službu jeho učiň. Kdožby pak toho pořádku nechoval, a sirotka na den určitý od rychtáře oznámený nepostavil: takový každý trestán bude, a sirotek ten ani jiný nebude přistaven. A těm sirotkům peníze na žádné marné a nepotřebné outraty nevydávejte. Kdožby pak vydali, to od nich na počtu přijímáno nebude. 47. Kteřížby koli sirotci z gruntův mých ušli, anebo žeby z oumysla před úředníky stavěti se nechtěli a se pokrývali a na cizích gruntech bez dopuštění byli: takovému každému jeho spravedlnost nebude puštěna, než o ni přijíti. A upadneli v jakou těžkost, v tom opatřen nebude.

Strana 227
Zřízení Jiřího z Waldšteina poddaným panství Hostinského a Miletínského 1566. 227 48. Přísevkův jedni na druhých rolí bez povolení aby nečinili, a zvlášť pak na penězích. Chce-li kdo rolí mnoho osívati, i kupiž sobě statek velký, aby měl a mohl dosti na čem síti. 49. Sirotci, kteřížby se chtěli řemeslům učiti, ti aby ne jinam než do města mého na táž řemesla dáváni byli, a to s povolením mým. A tu na jakéžby koliv řemeslo dán býti měl, cožby cechmistři uznali, a jak se v jiných královských městech dává, to aby také tomu mistru od vyučení téhož sirotka dáno bylo. A jestli žeby ten mistr od něho po vyučení mimo pořádek více bráti chtěl, nežli se v jiných královských městech dává: tehda aby mi týž mistr propadl základu — � gr. č.*) A ti sirotci po vyučení řemesla aby také nikam nevandrovali, leč s povolením mým. *) „základu tří kop gr. č.“ u Lhoty str. 65. 50. Slibův na jiná panství žádný za cizí lidi nečiňte. Pakliby kdo slíbil, sám se vyvozuj. 51. Rychtář a konšelé v tom pilnou péči zachovejte, jestliže by kdokoli co mého držel a z toho mně neplatil, buďto z rolí, buď*) pustin nebo lesův, abyšte toho na žádného netajili, ale na každého, nechtěl-li by zjevně, ale tejně oznámili. Pakli by toho zatajili, a kdež koliv se našlo, tehda takového rychtář a konšelé budou na statcích i na hrdle trestati**), tak že se ním jiní káti musejí. A ten, kdož by to bez platův držel, též jako jiný zloděj na hrdle trestán bude. *) Správně „luk“ u Lhoty str. 65. — **) Ve Lhotově otisku str. 65 stojí „trestáni,“ tuším správněji. 52. Žádný o žádnou potřebu svou v neděli na zámek ani na tvrz nechoďte, neb slyšáni na ten den nebudete, lečby kdo obeslán byl, anebo žeby potřeba některá pilná a kvapná i nenadálá byla, ještoby protahu jmíti nemohla. Přitrefí-li se jinak, nic než v sobotu a v středu; ty dva dni se vám k slyšení a potřeb vašich k vyko- návaní odkládají; a tak jiné dni nahoru se bez potřeby netoulejte, mimo ty dva dni vám oznámené. 53. Také rychtáři a konšelům všem se poroučí, když hromady mezi sebou máte, abyšte k tomu dohlídali a o tom poručili, aby každý hospodář věrtel svů Hořický směřovaný a cejchovaný měl, a tu abyšte na to pohleděli, kdo jaký spra- vedlivý věrtel mají. A jestliže při kom nespravedlivý věrtel nalezen bude, tehda takový každý, kdožby takový věrtel měl, aby propadl pokuty — gr. č.*), a k tomu dostatečně trestán bude; a ten věrtel aby jemu vzat byl skrze rychtáře a konšely, a aby spálen byl. A jestli že jest komu na něj měřil, a ten, kdož jest od něho na ten věrtel kupoval, kdyby bez svého býti nechtěl: má se s ním o to urovnati; a ne- chtěl-li by se s ním o to urovnati, přišel-li by skrze to k ňákým větším škodám, tehda aby žádnému viny v tom nedával, než sám sobě. *) „pokutě tří kop gr. r. č.“ vytiskl Lhota 66 (na místě „pokuty tři kopy gr. č.“).

Strana 228
228 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 54. V řekách a v potocích mých ryb žádných ať žádný nelapá, leč by toho ňáká pilná potřeba těhotné ženy nastala, jináč nic. A tu měl-liby kdo lapati, aby se to při přítomnosti rychtáře dálo, kde by mu od něho ukázáno a povoleno bylo. Pakli by rychtář sám při tom býti nemohl, tehda ať na svém místě ně- koho pošle; a tu cožby koliv polapeno bylo, má se rychtáři ukázati, aby rychtář věděl, co jest polapeno. Pakliby kdo postižen byl v řece, an ryby lapá bez povolení mého neb rychtářova, takový ať jest vzat a do trestání dán, a puštěn ať není, až *) „jednu kopu gr. č.“ v otisku Lhotově 66. dá pokuty — � gr. č.*) 55. Nu již toto všeckno napomenutí mé v paměti majíce, chci tomu konečně, abyšte v tom pilnost i věrnost zachovali. Nebo já o tom poroučím a rozkazuji, aby se v takových věcech z tvrzí mých i z zámku dostatečně k vám dohlídalo, jakou pilnost a bedlivost v tom, co jest vám pro mé i vaše dobré, zachováváte. Seznám-li v tom ve všem při vás pilnost a zachování, vděčně to od vás přijmu; pakli při tom shledáno bude vaše neposlušenství: každému se v tom opovídám, že skrze to neujde potrestání. 56. O jiných věcech mých, o čemž tuto psáno není, bylo-li by vám z mých potřeb úředníky mými oznámeno, chci tomu, abyšte při tom zachovali poslušné po- slušenství; neb nikudy jinudy milosti mé k sobě nakloniti nebudete moci, než tudy, když budete rozkázání mého šetřiti, aby se při vás to nacházelo, což vám skrze úředníky své rozkazovati budu. 57. A já poznajíc to, chci vás míti v takové ochraně, aby od žádného ani od mých úředníkův křivdy žádné vám se nedálo. 58. Pakliby kdo svévolně milostí mou pohrdal, nedbajíce činiti vůli mou podle rozkázání úředníkův mých: na takovém bych tak mstíti rozkázal, že desátý i dvadcátý musili by se uleknouti. Protož znajíce to, umějtež býti poslušni. Amen. 94. Artikulové soudní na statcích kláštera sv. Jiří z roku 1566. V archivě Českého Musea chová se foliant v původní staré vazbě, potažené hnědou kůží; prvotní nápis na prvním listě oznamuje, že ta kniha měla býti „Repertorium všelijakých psaní od kláštera sv. Jiří na hradě Pražském vycházejících, od leta Páně 1631.“ Skutečně však do té knihy byly nejvíce zapisovány smlouvy a jiné záznamy, jež náležejí do knih pozemko- vých a urbárních, a pocházely netoliko z roku 1631 a pozdějších, nýbrž valná část knihy byla tehdáž naplněna přepisy písemností starších. Pořádek při tom nezachován skoro žádný. Napřed jest 48 listů nečíslovaných, kteréž zůstaly dílem prázdné. Další listy jsou hned za stara ozna-

Strana 229
Artikulové soudní na statcích kláštera sv. Jiří 1566. 229 čeny čísly pořád běžícími. Souvěké smlouvy a dopisy z let 1630—1632 psány jsou na prvních 13 číslovaných listech. Na listě 35. počínají se kostelní účty z Nebužel a z jiných kostelů. Na listě 143. počínají se opisy starších smluv, jedna jest až z roku 1555; od listu 186. jde několik smluv německých z let 1602—1619, jakož na listě 79. čte se také německy psaný zádušní účet kostela sv. Ducha na Starém Městě Pražském z roku 1630. Největším kusem v té knize zapsaným jest urbář statků kláštera Svatojirského z roku 1566, není však psán pohromadě; začátek jest na listech 111.—142., konec dlužno hledati na listě 90. a následujících. Nadpis urbáře čte se na listě 111. v tato slova: „Leta Páně tisí- cího pětistého šedesátého šestého v pondělí po sv. Ondřeji apoštolu Páně (2. prosince 1566) tato registra správní všech důchodův kláštera sv. Jiří na hradě Pražském náležejících založena jsou od urozené panny panny Doroty z Krumlova, abatyše nadepsaného kláštera, skrze Jiříka Velíka z Šonova.“ Soupis důchodů nepočíná se však hned za tímto nápisem, nýbrž jsou tam vepsány napřed jiné písemnosti. Nejprvé vepsány jsou přísahy, jež úřední osoby z obyvatelstva činily při vstupování ve svůj úřad, a sice čte se tam 1. „Přísaha konšelská městečka Třebenic,“ poněkud rozdílná od formule přísahy konšelské z roku 1546, kterou Prusík z knihy Třebe- nické založené 1434 uveřejnil v Památkách Arch. XIV. 293. — 2. „Přísaha konšelův“, nejspíš konšelův vesnických, kteráž skoro docela se srovnává s formulí níže připomenutou pod č. 4. — 3. „Starším obecním přísaha“, náležela do městečka Třebenic. — 4. „Přísaha rychtáře neb rychtářův“; podobá se, že tuto přísahu činil jak rychtář městečka Třebenic, tak i rychtářové vesničtí; otiskuje se níže celá. — 5. „Přísaha celným neb mejtným, kteříž clo vybírají“, též najde se níže otištěna. Všecky tyto přísahy vztahují se na abatyši Dorotu z Krumlova, kteráž spravovala klášter Svatojirský r. 1566 a až do r. 1576, kdy v sešlosti věku odstoupila. Za přísahami na listech 112b—114b následuje rozkaz abatyše Svatojirské, kterak poddaní mají se chovati. Co do obsahu tito artikulové podobají se četným jiným řádům pod- danským, i v ukládání četných pokut šla abatyše za nechvalnou módou, jež se tehdáž v Čechách rozmáhala mezi vrchnostmi; co do formy tento rozkaz nese na sobě mnohé známky původnosti, které tomu nasvědčují, že nebyl zdělán podle nějakého vzoru staršího aneb přijatého z jiného panství, nýbrž že vyšel z vlastní hlavy abatyšina úředníka; nepochybně byl sepsán zároveň s urbářem roku 1566. Níže otiskuje se celý; očíslování článků přidal přítomný vydavatel. K formulím přísah a k rozkazu předcházejícímu náleží předpis o zahájení soudu, jenž čte se na listě 115. Jest to návod pro hejtmana nebo jiného úředníka klášterského, kterak má si počínati na výročním soudě, čili vlastně při výročním řízení, v němž rychtářové a jiní úřed- níci odstupovali, uprázdněné úřady byly nově osazovány, a zapisovaly se do knih převody majetku, splátky na statky od držitelů, výplaty spravedlností nápadníkům a podobné tomu jiné jednání. Též tento návod o soudu otiskuje se níže s přidaným novým číslováním článků. Po těchto záznamech počíná se teprv obyčejný obsah urbáře na listě 117., jakž také oznamuje nápis v tato slova: „Znamenají se důchodové z panství městečka Třebenic a vesnic k klášteru sv. Jiří na hradě Pražském náležející, buď na penězích za úroky, roboty, ospy, slepice, vejce, beránce, plece, berně vánoční, při sv. Markétě, i na jiných všech případných věcech, a nejprvé v městečku Třebenicích, leta Páně 1566.“ Urbáře použijeme zde jenom k tomu, abychom zjistili, co klášter Svatojirský roku 1566 držel. Podle nadpisu zdálo by se, že to bylo zkrátka panství Třebenické; opravdu však statky a statečky kláštera sv. Jiří byly velmi rozptýleny v severních a středních Čechách.

Strana 230
230 D. XXII. Řddy selské a instrukce hospodářské: Statek Třebenický u Litoměřic tvořil jenom jednu skupinu majetku klášterského, ovšem největší. V 18. a 19. století to panství mělo jméno po Čížkovicích, ale tato ves dostala se klášteru Svatojirskému teprv roku 1692 koupí, v dřívějších časích mu nikdy nenáležela, a městečko Třebenice bylo středištěm panství klášterského. Kromě Třebenic držely panny Svato- jirské tam vesnice Chodovlice, Velemín, Siřejovice (kteréž v urbáři píší se dvakrát Syrziwicze), Oupohlavy a Kololeč. — Správa na tom panství částečně se osvětluje knihou Třebenickou výše již zmíněnou, v níž zápisy (hlavně převody nemovitostí a co náleží do knih pozemkových) jdou od roku 1434 do 1577. Podle toho na soudě městečka Třebenic ve čtyřech lavách seděli kon- šelé, počtem 12, z nichž jeden byl purkmistrem, a vedle nich též rychtář nebo jeho náměstek, jenž slul soudce nebo sudí; v některých případech slavnějších býval přítomen i úředník vrchno- stenský nebo i vrchnost sama. Tento soud Třebenický vyřizoval a do knih zapisovati dával také to, co sic na panstvích projednávalo se na výročních tak zvaných soudech; zápisy v knize Třebenické týkají se netoliko nemovitostí ležících při městečku Třebenicích, nýbrž i selských nemovitostí v Chodovlicích, v Kololeči, v Úpohlavech, a snad i v jiných vesnicích; a jest z těch zápisův o postupování majetku, o hypothekách, o spolcích atd. patrno, že obyvatelé těch vesnic vládli svým majetkem tak svobodně a dle týchž obyčejů právních, jako měštané Třebeničtí. Daleko od Třebenic měl klášter Svatojirský ves Mradice, jihozápadně od Postoloprt; ves Vrbno, nyní řečené u lesů, jihovýchodně od Loun; ves Blevice, jižně od Velvar. Nedaleko Prahý vesnice klášterské tvořily několik malých skupin: Západně od Unhoště měl klášter vsi Noutonice a Kamejk. Mezi Mělníkem a Prahou stály pohromadě vsi klášterské Břežany (Panenské), Černíkov (nyní Čenkov), Dolejnek (nyní Dolínek), Předboj (psáno Przebogi). Od Jílového na severovýchod měl klášter vsi Radějovice a Cenětice. U Menšího Města Praž- ského měly panny ves Újezd, totiž jižní částku nynější Malé Strany a přilehlou částku Smíchova. Též měly ves Vrutici, nevědomo kterou. Z těchto vsí anebo z částek jich vypočítávají se v urbáři úroky a jiné platy a dávky i roboty, jež náležely klášteru Svatojirskému. Na listě 95. počínají se pozdější přídavky k urbáři, totiž záznamy o tom, jaký úspěch mělo úsilí abatyše Judity Eibenštolerové z Eibenštolu v letech 1576—1600, aby přišly k plat- nosti nároky kláštera také k jinému majetku v jiných vesnicích, které mu někdy náležely, ale ve válce husitské byly mu odcizeny. O tom bylo zaznamenáno: „Znamenají se ouroky, který za panování osvícené kněžny a panny panny Judith Eybenštolerové z Eybenštolu, abatyše klá- štera sv. Jiří na hradě Pražském, k tomu klášteru přibyly, a to skrze bedlivost a péči nade- psané panny abatyše. Vepsány jsou do těch knih za ouřednictví slovutného Jiříka Gehle z Podhoršteina, měštěnína Menšího Města Pražského.“ Ale jmenuje se potom jenom dům u sv. Ducha v Praze, ves Předboj (Předboji) a ves Psáry; odtud tedy nějaké úroky byly klá- šteru opět získány. Dále v urbáři připsány jsou „Platy komorní z některých vesnic, které předešle k klá- šteru sv. Jiří náležely, z nich žádného platu nevycházelo, až za panování osv. kněžny panny Judith Eybenštolerové z Eybenštolu, abatyše sv. Jiří, kteráž bedlivostí a obzvláštní péčí svou k tomu přivésti ráčila.“ Za tím následují jmena vesnic, které zůstávaly pod jinými vrchnostmi, ale ty vrchnosti měly z nich určité summy platu odváděti klášteru: Nebužely (východně od Mělníka), Zálezlice (jižně od Mělníka), Nenichov (Niněchov u Mělníka), Votvojice (Otvojice u Kovar), Bořanovice (u Líbeznice), Lichoceves (u Noutonic), Blahotice (u Slaného), Libochovičky (u Lidic), Dolánky, Sulice (u Jílového), Danoves (u Mělníka) a Motol.

Strana 231
Artikulové soudní na statcích kláštera sv. Jiří 1566. 231 Konečně poslední dodavek k urbáři oznamuje, že byly vyplaceny a ku klášteru navrá- ceny tři vsi: Řeří (Řeží u Levého Hradce), ves Hradec (snad se má rozuměti Žalov?) a ves Husincc (též u Levého Hradce). Správa rozptýlených statků musila býti nesnadná. Podobá se, že následující předpisy měly platnost na všech statcích kláštera Svatojirského. Přísaha rychtáře neb rychtářův. Slibuji a přísahám Pánu Bohu, matce boží, i všem božím svatým, důstojné a ctihodné panně panně Dorotě z Krumlova, abatyši kláštera sv. Jiří na hradě Praž- ském, i všemu konventu, že tento úřad rychtářský věrně a právě i upřímně spravo- vati chci ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu, a ku poctivému a dobrému Její Mti i všemu konventu; a což bych znal škodného, toho nemám před Její Mtí tajiti, ale z toho vystříci; a v něm každému, chudému i bohatému, domácímu i přespolnímu spravedlivosti dopomáhati, a toho jinak nečiniti pro přízeň ani pro nepřízeň, pro dary a pro žádnou jinou věc. Toho mi Pán Bůh dopomáhej, matka boží i všickni světí. Přísaha celným neb mejtným, kteříž clo vybírají. Přísaháme Pánu Bohu, matce boží i všem svatým, důstojné a ctihodné panně panně Dorotě z Krumlova, abatyši kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, i všemu konventu, že ten úřad, [k] kterémuž jsme povoláni a voleni, cla vybírání, věrně a právě spravovati a při něm se zachovati chceme. A toho jinak činiti nemáme pro přízeň ani pro nepřízeň, ani pro žádnou jinou věc. Toho nám Pán Bůh dopomáhej i všichni světí. Rozkaz panny Její Mti, kterak poddaní při svých obcech se zachovati mají. 1. Item kde kteří sirotci jsou, aby rychtář i konšelé na tu přísahu, kterou jsou učinili, aby pověděli, kde kteří přísluší, aneb jaké statky mají, aneb u koho slouží, panna Její Mt chce věděti. 2. It. též panna Její Mt zapovídá sirotčí peníze, aby jich žádný neužíval lez vůle panny Její Mti. Pakli by kdo věda o tom, tak se nezachoval, bez milosti muší své dáti a trestán býti. 3. It. také panna Její Mt ráčila jest rozkázati napřed rychtáři a konšelům, též všem vůbec, kdo by koli peníze sirotčí měl kteréhož koli sirotka, aby je kladli na právě. A pakli by kdo chtěl zamlčeti kteréž koli peníze sirotčí, rychtář, konšelé neb i který koli jiný soused o tom věda i zanedbali by panně Její Mti aneb ouředníku oznámiti: že panna Její Mt dostatečně chce takové trestati. Též také kdo maje platiti a chtěl by toho zaseděti aneb zamlčeti neb zapříti. I protož rychtář a konšelé mají

Strana 232
232 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: se na to ptáti, kdež jsou které peníze kterého koli sirotka; znajíc přikázání od panny Její Mti takový, tak se zachovejte, pod pokutou kopy grošův. 4. It. tak panna Její Mt přikazuje, kde jsou mlejny, rychtáři a konšelům, aby k tomu přihlédali, aby se každému spravedlivě dálo, pod pokutou svrchu psanou. 5. It. co se krčem dotýče, také panna Její Mt přikazuje a jmíti chce, aby rychtář a konšelé k každému krčmáři přihlídali, aby spravedlivě jednomu každému pivo dá- vali, pod pokutou svrchu psanou. A kde by vejsadních krčem nebylo, aby žádný nešenkoval; pakli by chtěl šenkovati, aby panně Její Mti posudní dával, z sudu věrtel- ního jeden groš český [nad tím touž rukou: pět grošů]. 6. It. také co se dotýče krčem, aby žádný všední den v krčmě nebýval, pod prosticí soli. Pakli by se který v tom nezachoval, leč pro potřebu panskou, a krčmář nebo rychtář neb konšel neb který z obecních o tom věděl, a toho panně neb ouřed- níku neoznámil, a to na něho zvědíno bylo: každý prostici soli bez milosti dáti, a k tomu tejden u vězení seděti musí. 7. It. toto také panna Její Mt přikazuje, aby žádní ležáci ve vsech v krčmách ani u jiných sousedův na zboží Její Mti panny pod skutečným trestáním přecho- váváni nebyli. 8. It. také Její Mt panna přikazuje a zapovídá všecky hry kdežkoli, aby dopúštěny nebyly. A kdož by koli hry dopustil, panně Její Mti aby jednu kopu grošův č. dal; a ten kdož by hrál, tolikéž pokutu 1 kopu gr. dáti muší. A soused, který by koliv o tom věděl, nebo rychtář nebo konšel, jestliže by toho zatajil a úředníku neoznámil: též jednu kopu grošův č. dáti musí. Pakli by se kdo toho dopustil a vo summu větší hrál: ten podle uznání Její Mti také více trestán a po- kutován bejti má beze vší milosti. 9. It. také Její Mt panna ráčila rozkázati a tak jmíti ráčí pod pokutou jedný [nad tím touž rukou: pět] kopy grošův propadení: kdo by se v tom neza- choval, aby žádných dědin Její Mti panny člověk od svých nic lidem cizích pánův neprodával, ani zastavoval, rolí ani luk; ten kdož by koupil aneb nač by půjčil, ten zase darmo pustiti musí, a to pod pokutou svrchu psanou. Také aby žádný člověk žádnému člověku jinému na své rolí semena síti nedal, ani z svého dvora na jinou dědinu hnoje vésti dal; pakli by kdo přes Její Mti zápověď to učinil, že semeno i svú práci ztratí, a panna Její Mt káže takové obilí pobrati; leč by kdo z takové příčiny to učinil, že by chudý byl a že by z polovice obilí bral, to uči- niti má s Její Mti vůlí aneb ouředníka. A k takové věci aby rychtář a konšelé přihlédali, a takových věcí aby nezatajoval na žádného pod pokutou prv jmenovanou. 10. It. rychtář a konšelé každý v své obci aby přihlédali, jak se který člověk živí a čím se obchodí aneb čím hyne, a kterak staví. A který by se živiti nechtěl neb stavěti a živnosti provoditi, tak jak na dobrého sluší: rychtář a kon-

Strana 233
Artikulové soudní na statcích kláštera sv. Jiří 1566. 233 šelé mají to na pannu aneb na ouředníka vznésti. A jestliže by se takový ne- opravil, když jemu od starších pověděno bude, aby takového k tomu jměli, aby panně Její Mti osadil člověkem hodným, a takového aby mezi sebou netrpěli. Také že by který sedlák roli svou neb louky chtěl zapustiti, a rychtář a konšelé o tom věděli, a [čti: abyl jeho k tomu neměli [čti: měli], aby planil; a kdo by nechtěl planiti, aby to na úředníka vznesli, že takovej trestán bude, pokudž se panně Její Mti zdáti bude, a pokutu napřed psanou položiti musí. 11. It. též panna Její Mt přikazuje, ve vsech aby sobě dvory opletli a vrata zdělali; rychtář a konšelé aby k tomu přihlídali. Pakli se pak kdo tak nezachová a opravovati nebude, moha opravovati, a rychtář a konšelé jich k tomu by neměli: že napřed rychtář a konšelé trestáni budou od panny Její Mti, a potom ten každý, kdož by se v tom rozkázání panně Její Mti nezachoval. 12. It. rychtář a konšelé v každé obci aby pověděli panně Její Mti pod tou přísahou, kterou jsou učinili, scházelo-li by co na ourocích, na lesích, na lukách, na potocích, na poustkách, na pastvištěch aneb na jiných důchodích. Jestliže by o tom rychtář a konšelé buď obecní věděli, že by kde co scházelo, že oni od panny Její Mti napřed strestáni budou, a pokutu každý položiti muší, též i ten, kdož by zamlčel anebo zaseděl poplatek panně Její Mti. 13. It. též panna Její Mt rychtářům a konšelům všem přikazuje, aby ke všem lidem dohlídali při času jarním a lidi k tomu přidrželi, aby každý, což ositi má, osil; pakli by se který k tomu neměl, tehdy takovému toho trpěti nemají, a na pannu aneb ouředníka vznésti mají. 14. It. panna Její Mt přikazuje, aby žádný na jiná panství nesliboval za žádného, ani v rukojemství jaké zavazoval se; a kdož by pak se nezachoval, má trestán býti, a k tomu má propadnouti panně Její Mti pět kop gr. č. 15. It. co se pak ohně dotýče, aby při městečku i každé obci pilni byli každý hospodář, aby se lidem škoda nestala. Pakli by od koho oheň vyšel, takový trestán bude na hrdle i na statku. A rychtář a konšelé při každé obci aby toho pilni byli, a to aby vohledávali ve dvouch nebo ve čtyrech nedělích nejméně. Uznali-li by koho nedbanlivého, ježto by k nebezpečnosti bylo: takovému toho aby netrpěli, než aby to opravil. Jestliže by se v tom nezachoval, má trestán býti a pokutu dáti. 16. It. též v lesích z jara na mladinách aby žádný nepásl a v požáry; kdo by byl usvědčen a voheň dělal a nezhasl ho, tak aby se od něho škoda stala, ten má trestán býti na statku i na hrdle. A hajní toho mají pilni býti. Pakli hajní toho neopatří, mají trestáni býti. 17. It. také panna Její Mt ráčila jest rozkázati a chce tak jmíti, co se dotýče žen klevetných a svárlivých, ježto skrze takové ženy svárlivé a klevetné muži se vadí a tepou; protož panna Její Mt ráčila jest poručiti pokutu položiti

Strana 234
234 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské proti takovým, kteréž by se vadily. A kteráž by koliv křiva zůstala, aby trestána byla, a čtyry pytle aby Její Mti panně dala, a rychtáři pátý pytel. Pakli by o tom rychtář neb konšelé nebo obecní věděli, a toho zatajili, že za ně každý prostici soli bez milosti dáti musí. 18. It. aby sobě žádný kurev náchlebních nechoval. A pakli by kdo a v který obci, a zvláště rychtář, toho by zatajil, tehdy má dvě kopě gr. dáti. A pakli by konšelé na rychtáře, to vědouc, nevznesli a toho zatajili, tehdy každý konšel má kopu gr. dáti. 19. It. též panna Její Mt přikazuje, aby žádný dobytkův hovězích, tolikéž telat neprodával, buď krávu nebo bejk neb vejklestek, pod jednú kopú gr., leč prvé oznámí ouředníku, že se od něho koupí, jak by jinému a zač prodati měl. 20. It. rychtářům přikázati, aby každý to, což se jim rozkáže, napřed aby udělali sami, a komuž co rozkáží, aby každý udělal. A pakli by kdo neudělal toho, což by rychtář slovem panským aneb ouředníkovým komu rozkázal, a on učiniti nechtěl: toho každého aby rychtář k tomu připravil, a jiní všickni aby jemu po- mohli, a ten neposlušný aby byl ku panně Její Mti aneb ouředníku přiveden a sku- tečně trestán. 21. It. též panna Její Mt přikazuje a tak jmíti ráčí: jestliže by jaký koli zločinec byl na gruntech panny Její Mti postižen a ku právu byl dán, aby všickni lidé jednostejně po všem panství Její Mti náklad na popravního mistra učinili, a to z té příčiny, aby každý chudý i bohatý mohl na takového sáhnouti, který by mu škodu učinil. 22. It. rychtářové všickni vězte: jestliže by který toho zanedbal, což se tuto přikazuje, že každý dvě neděle nejméně musí u vězení seděti a pět kop gr. panně Její Mti k tomu dáti. Znamená se zahájení soudu: 1. Poslouchejte všickni dobří lidé, kteří jste se k tomuto soudu a právu přihodili, že teď Její Mt panna abatyše na místě svém i všeho konventu ráčila jest vyslati k tomuto soudu urozeného N. k rychtáři, konšelům a jiným ouředníkům, chtíc každému spravedlnost učiniti, chudému bohatému, vdovám sirotkům i jinému každému všelijakého urození aneb řádu a důstojenství, jakž by kdo kolivěk uměl svou spravedlnost provésti. A kdož by kolivěk chtěl k tomuto soudu a právu při- stoupiti, potaz aby sobě vyprosil, a z potazu aby poděkoval. A pakli by kdo v tom pochybil, aby šiling pokuty položil, a v tom se vopravil. Jeden druhému v řeči a v žalobě aby nepřekážel; a pakli by překážel, aby též šiling položil, a vstup na jeho při. A jestliže by kdo tohoto práva aneb soudu v čem pohaněl aneb pohaněti chtěl aneb co řečí přečinil, jdi jemu na peníze. Pakli by skutkem přečinil, že ta-

Strana 235
o supplikování 1567. 235 kovému každému jdi na hrdlo. A při tomto také soudu jestliže by kdo jaký pych aneb kvalt učinil aneb učiniti chtěl, toho nemá jemu dopuštíno býti; a kdož by. koli o tom věda, dal tomu býti, moha to staviti a nestavil: též těm všem jde jedno- stejně vo hrdlo aneb vo padesáte kop míš. 2. It. na konšely podati, kdo by tento soud zahájiti měl při tomto právě. Konšel má odpovědíti: Sudí má zahájiti tento soud. 3. Sousedé, páni jmilí, i všickni dobří lidé! Již já vám tento soud zahajuji napřed Pána Boha mocí, matky boží mocí, i všech svatých mocí, nejjasnějšího knížete a pána pana Maximiliana*) z boží milosti voleného Římského císaře, Uherského a Českého krále oc, jeho královské milosti mocí, i**) důstojné panny Doroty z Krum- lova, abatyše kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, mocí, i všeho toho konventu mocí, i těchto všech dobrých lidí mocí, ouředníkovú mocí, rychtářovú mocí, tohoto práva mocí, a k němu všecku uctivost připovídám, a nepoctivost zapovídám. *) Nad tím touž rukou: Rudolfa. —**) Po straně připsáno týmž přepisovačem: osvícené kněžny a důstojné panny Judith Eibenštolerové z Eibenštolu. 4. It. na konšely podati tohoto: Dosti-li jest se zahájení soudu stalo a právu, či-li má co opraveno býti podle práv vašich? 5. It. na konšely podati tohoto: Dosti-li se jest stalo této přísaze uvedení konšelův, či-li má co víc opraveno býti vedle práv jich? — Má odpovědíno býti: Dosti se stalo. 6. It. na konšely podati, kterak mají konšelé ctěni býti a zachováváni od jiných lidí. 7. It. na konšely podati, jestli mohou tito noví konšelé mezi ně do lavic vsésti, a jestli mají moc již spravedlivě súditi, přisúditi, i odsúditi, jako i vy? 8. lt. kdo by jměl tyto konšely mezi ně do lavic uvésti? 95. 1567—1590: Stavové usilují o to, aby bylo obmezeno právo, podle něhož poddaní podávali suppliky proti vrchnostem ku králi. Na sněmu r. 1567 stavové čeští ve smylu ZZ. 1564: O. 2 (viz výše str. 215 s po- známkou) žádali císaře, aby co náleží k rozeznání před řádný soud, nebylo vyřizováno sup- plikováním (stavovských osob) ku králi a sročováním z jeho moci. A co se týče lidí poddaných, kdo by z nich bez hodné příčiny proti pánu svému supplikoval, aby skutečně byl trestán i s tím, kdož by jej k tomu vedl. (Sněmy III. str. 340). Císař Maximilian k tomu odpověděl konejšivě 1567, že jest toho pamětliv, aby se dálo vedle žádosti stavův; avšak doložil: „Jsouce pak JMCská k stavuom té milostivé naděje, že poddané své také mimo náležité a slušné ztěžovati nebudou, nebo JMCská jim toho, aby supplikovati neměli, z slušných příčin zbrániti moci neráčí.“ (Sněmy III. str. 344 č. 18). —

Strana 236
236 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské V jiné pak odpovědi císař přislíbil poručiti, „aby každý, kdož komu jaké supplikací psáti bude, v nich jmenem svým vlastním se podpisoval, a tudy svémyslnost těch nepokojných lidí k přetržení přijíti a přestupníci k skutečnému trestání přicházeti mohli.“ (Sněmy III. strana 356). Tudy přišlo k místu snešení sněmovní roku 1567, jež vyhlásilo, že císař se všemi třemi stavy se snesl na tom: ježto mnozí nezbední lidé proti pánům svým i sami jedni druhým na těžkost a zošklivení k JMCské supplikují, a ti, kteří za úplatek supplikace spisují, po- zdvihují poddané proti pánům jich; protož příště „kdož by koli JMCské nebo jinde do soudu, kdež náleží, jaké supplikací podati chtěl, předkem aby ten každý, kdož ji podává, zejmena se podepsal, a podle něho i ten, kdož by k té supplikací radil a ji spisoval, podepsati se má. A jináče JMCskou, ani v jiných místech, kdež náleží, žádná suplikací přijata ani vážena býti nemá, a ten, proti komuž supplikováno bude, nebude povinen odpovědi na ni dáti.“ (Sněmy III. str. 384 č. 11.) Při sněmu r. 1575 stavové čeští podali císaři rozmanité stížnosti na nemilé jim úřa- dování komory královské, též že osoby stavovské bývají do komory obsílány (Sněmy IV. 216-223), — Na to komora česká podala obranu k císaři, v kteréž mezi jiným vysvětlovala, že někdy obesílá před sebe svobodné osoby ze stavův, ale že to dělá jenom z příčin hodných, jako když má s nimi jednati o záležitosti peněžité a borničné, nebo „o ubližování svobodníkům a jiným dědičným poddaným VCMti i jiné všelijaké případné komorní potřeby, kteréž věci vlastně komoře náležejí, a jinde se s nimi o ty a takové věci nemůže jednati a rovnati, než v komoře.“ (Sněmy IV. 224.) Článek snešení suěmovního z r. 1575 stanoví: Ježto osoby obecné, zvláště lidé pod- daní, s kterými páni jich na jejich supplikování bývají k soudům potaženi, nechtívají přestati na výpovědech JMCské uvážených s nejvyššími úředníky a soudci zemskými i radami soudu komorního, nýbrž z pouhé nezbednosti své dávají se v jiná supplikování proti spravedlivým věcem již rozsouzeným; pročež JMCská se stavy snesl se na tom, jestliže by kdo „z lidí poddaných výpovědem JMCské, panským a vládyckým dosti činiti a jimi se spravovati nechtěl, a těm se v čem na odpor stavěl, aby takoví přestupníci, jakž v takových příčinách vyměřeno jest, náležitě trestáni byli.“ (Sněmy IV. 274—5; najde se též v Zimmermannových Příbězích Maximiliana II., v Praze 1822, str. 278, kdež vůbec bývají doslovně otištěna snešení sněmu českého.) V snešení sněmovním r. 1575 jiný článek vykládá, že se nedrží dřívější (1567) sně- movní nařízení o tom, aby na supplikaci byl podepsán písař; pročež se obnovuje i rozmnožuje ono nařízení v ten způsob, když by kdo z lidí poddaných a obecných podal supplikaci na zošklivení svého pána anebo koho ze stavů, a když by se v ní nepodepsal ten, kdo k ní radil a ji spisoval, tehdy aby žádný nebyl povinen odpovídati na takovou supplikací, „a k tomu ten poddaný aneb člověk obecný má do vězení na hradě Pražském dán býti a v něm dotud držán, dokudž by o té osobě, která jest jemu k takové supplikací radila a spisovala, neoznámil. A když by oznámil aneb jinak se to, kdož jest ten, vyhledalo: tehdy má pro takovou radu poddanému dávanou a nedůvodné a důtklivé supplikování, též se v tom nepodepsání, u vězení dvě neděle držán býti.“ (Sněmy IV. 288.) Snešení sněmu českého z r. 1585 poukazujíc k tomu, že předešlá nařízení sněmovní o supplikacích neúčinkují, nařizuje opětně, že příště „při kanceláři JMCské, ani při jiných úřadech, nižádná taková supplikací přijímána býti nemá, v kteréž by se ten, kdož jest k takové supplikací radil aneb ji spisoval, vedle toho, kdož ji podává, nepodepsal, nýbrž tomu, kdo ji

Strana 237
o supplikování a o nevolnosti osobní 1567. 237 tak podal, zase navrácena býti má,“ a byla-li by komu z kterého koli místa svrchu psaného odeslána, nebude povinen na ni odpovědi dávati. Pakli supplikace jest podepsána i od toho, kdo k ní radil a ji spisoval, a našlo-li by se, že v ní zbytečně haněl a dotýkal: ten a takový budiž ztrestán podle uznání JMCské aneb toho soudu, kdež by ta supplikace byla uvažována. (Sněmy VI. 580—1.) Při sněmu 1588 také Pražané jmenem stavu městského dávali na uváženou, kterak by se mohlo napraviti to, že i přes nařízení sněmovní z r. 1575 někteří lidé nezbední, „kteříž vrchnosti, řádu a právu poddáni býti svévolně nechtějí, a jsouce z jaké koli příčiny k soudům pořádným potaženi, skrze postranní omylné a smyšlené zprávy supplikováním pořadu práva, ano i po rozsudcích a právních rozkazich i v exekucí, když již na vrch právo dovedeno bývá, překážku skrze objednání od JMCské dekretu a poručení činí.“ Stav městský však uznával, že „v slušných potřebách k JMCské cesta zastřína býti nemůže a nemá.“ (Sněmy VII. 265.) Na sněmu 1590 stavové čeští předkládali císaři, že v supplikacích bývají obsaženy nadávky a urážky, jež pocházejí od těch, kdož sprostým lidem radí k supplikacím a je píší. A ježto jest o tom ustanoveno dřívějšími sněmy, prosí stavové císaře, aby nařídil u kanceláře a kde se přijímají supplikace, aby nebyly přijímány takové, kde by nebyl vedle po- datele podepsán také písař, i aby stavové nebyli povinni odpovídati k takovým supplikacím. (Sněmy VII. 495—6.) Byl to nejspíš výsledek této žádosti, že v sněmovním snešení r. 1590 byl opakován artikul o supplikacích v týchž slovích, jak byl již roku 1585 usnešen. (Sněmy VII. 520.) 96. 1567—1601: Další slavovské usilování o úplnější zabezpečení osobní nevolnosti čeledi a jiných poddaných v Čechách. Žádost stavů k císaři Maximilianovi 1567: Ježto dřívější nařízení sněmovní o nepři- jímání čeledi bez listů se nezachovává pro malost pokuty a pro nejisté dobývání její, budiž znova vydáno nařízení o čeledi z roku 1549 (viz výše str. 136, též str. 215 M. 34), však s vypuštěním sazby platů a s tou změnou, aby od sv. Jana nejprvé příštího nikdo nepřijímal čeledína bez listu do služby, sice že propadne 25 kop gr. č. pokuty, je-li osoba stavovská nebo svobodná, anebo 5 kop gr. č., je-li člověk selský; svoboda, kdy nádenníci bez listů mohou býti zjednáváni ke žním, trvej příště od sv. Víta do sv. Vavřince. (Sněmy III. str. 340-1.) — Císař Maximilian 1567 oblibuje si ten návrh stavovský, však s tou změnou, že o pokutu může býti hledíno jenom k takovému, kdo by se zbraňoval vydati čeledína, jejž přijal bez listu a o jehož vydání psaním nebo ústně žádal ten, komu ten čeledín náleží. (Sněmy III. str. 344 č. 20.) — Artikul sněmovní 1567 nařizuje, aby ve své stálosti zůstaly a tiskem vůbec byly vydány všecky artikule předešlých mnohých sněmů, jež se týkají „čeledi zběhlé, též poddaných sirotkův stavu panského a rytířského, kteříž od pánův svých z služeb aneb z gruntův zběhli a jinde sobě služby zamlouvali.“ (Sněmy III. str. 384 č. 12. Stav městský nejmenuje se v tom artikuli.) Artikul velikého sněmu, jenž byl zavřen 27. září 1575, opakuje dřívější mnohá na- řízení, avšak s některými změnami: Čeleď, sirotci, poddaní úkolníci, nádenníci, podruzi, mly- náři a řemeslníci obojího pohlaví, kteří by chtěli přes pole (na cizím panství) pracovati

Strana 238
238 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské a sloužiti, aby měli listy povolovací od svých pánův s jich pečetmi, a po odchodu od zaměstna- vatele též list fedrovní a zachovací od něho; a bez takových listů aby nikdo nepřijímal čele- dína nebo nádenníka pod pokutou 25 kop gr. č, je-li osoba stavovská nebo jiná svobodná; pakli je člověk sedlský, aby propadl 5 kop gr. č. a k tomu dvě neděle aby seděl u vězení, a nemohl li by pro chudobu dáti 5 kop pokuty, má seděti tři měsíce neb 12 neděl. Dělníci ke žním mohou se najímati (bez listů povolovacích od svých pánů) na čas od sv. Petra a Pavla až do čtyř neděl pořád zběhlých. Toto snešení sněmovní všech tří stavův vstoupí v platnost při novém letě 1576. „A poněvadž již v království Českém to opatřeno bude, že poddaní před vrchností svou se v tomto království pokrývati nebudou moci, obávati se jest, aby do markrabství Moravského se neobrátili a tak vrchnosti své se neukrývali; protož všichni tři stavové JMCskou prosí, aby ráčil mezi námi a pány Moravany to naříditi, aby oni nám a my jim takové lidi naše zběhlé, ujistíce se jimi, vydávali.“ (Sněmy IV. str. 295-7; též u Zim- mermanna, Přiběhové Maximiliana II., str. 333—339.) V tomto článku jest výslovná zmínka o snešení všech tří stavů; opravdu však Pražané k němu ne- svolovali, a dne 27. září 1575 před zavřením sněmu žádali krále Rudolfa, přítomného na místě císaře Maxi- miliana, aby ten artikul nebyl vložen do snešení sněmovního, poněvadž jest městům na obtíž a ublížení, i chtěli svůj odpor ohlásiti veřejně ve sněmu při čtení artikulů snešených. Ale nejvyšší kancléř Vratislav z Pernšteina je varoval, že by pak vyšší dva stavové z celého sněmu i ze svolení berně udělali nic. Nejvyšší purkrabí Vilém z Rosenberka ve sněmu konejšil Pražany, že nemají se na čem pozastavovati, neboť prý „není příkladu žádného, aby kdo tu pokutu dáti měl, neb to není než pro ostrach poddaných, aby bez vůle pánův svých jinam se nezamlouvali“. Pročež Pražané při posledním čtení artikulů neohlásili svého nesouhlasu s arti- kulem o čeledi, ale také k relaci se nepřiznali. (Sněmy IV. str. 469, 471-2.) Dne 15. listopadu 1575 císař Maximilian z Vídně vydal mandát do Čech, v němž mezi jiným připo- mínal, že na minulém sněmu ode všech tří stavů království Českého stalo se jisté nařízení o čeledi a pod- daných zběhlých, ale že se proslýchá, „jak od té obecní čeládky nádenní, viničné a podruhův proti takovému jistému nařízení všech stavův dosti nevážně, lehce a pohružlivě se mluví, a snad jedni druhé k nějakému srocení a pozdvižení ponoukati chtějí;“ pročež nařizuje stavům, aby v městech královských i jiných „na každý den trhový volati dali, kdož by tak z té čeládky služebné neb nádenní neb podruhův i jiné všeliké, nicméně z řemeslníkův aneb kdož koli jiný k zlehčení takového jistého sněmovního snešení a nařízení mluvil, jedni druhé proti tomu ponoukali a pozdvihovali, že takoví do vězení bráni, a jako rušitelé obecního dobrého tre- stáni býti mají“. (Sněmy IV. str. 479.) — Kutnohorští v tom čase stěžovali si u komory české, že následkem toho snešení někteří rytíři již dohlašují se o poddané své, pracující v dolích Kutnohorských, i o pokuty pro jich nevydávání; komora uznala, že by provedení toho práva přineslo horám škodu, i byla ochotna jednati s osobami stavovskými, aby upustili od svého předsevzetí, 29. listop. 1575. (Sněmy IV. 483-4.) — Na žádost Pražanův, podanou jmenem stavu městského, aby z artikule o čeledi snešeného sešlo anebo aby byl odložen do budoucího sněmu (Sněmy IV. 483), císař Maximilian odpověděl z Vídně 30. list. 1575, že stížnost stavu městského vidí se mu býti dosti slušná, ale že z toho artikule beze sněmu s těžkostí sjíti nebo v něm co měněno býti může, že však nařídí nejvyšším úředníkům zemským, aby to mezi sebou bedlivě uvážili a jemu oznámili, mohou-li se k tomu nějaké mírné prostředky obrati. (Sněmy IV. str. 486.) — Když roku 1576 král Rudolf na místě svého otce císaře Maximiliana šel ke sněmu českému, vzal s sebou také dřívější stížnost Pražanův, v níž jmenem stavu městského dovozovali, že artikul o čeledi protiví se smlouvě Svatováclavské a starým zřízením zemským; Rudolf měl s vyššími stavy jednati, aby v příčině toho artikulu nějak se urovnali se stavem městským. (Sněmy IV. str. 515.) — Výsledek byl však městům a poddaným zcela nepříznivý: Sněm držaný od 5. února do 2. března 1577 v Praze ustanovil, že v příčině čeledi a poddaných má zůstatí vše v platnosti, jak o tom sněm roku 1575 pod jistými pokutami vyměřil. (Sněmy V. str. 111.) Páni a vládyky na soudě zemském v Praze 31. března 1582 vznesli na císaře Rudolfa žádost: ježto poddaní v Čechách, a zvláště čeleď, „přečiníc a něco proti pánu svému se do-

Strana 239
o nevolnosti osobní 1567—1601. 239 pustíc, a častokrát i písaři, rozumějíc, že by pánu svému z počtu vyjíti nemohli, aneb mnohdykrát zachovajíc za sebou peníze, do markrabství Moravského ucházejí,“ a tamější osoby stavovské, když pán z Čech o vydání takového zběhlého žádá, praví se býti tím nepovinny; jakož také lidé zběhlí z Moravy do Čech nebývají vydáváni; pročež zní žádost k císaři, aby na sněmu moravském dal o tom jednati, aby ten, na číchž gruntech by byl nalezen poddaný neb čeledín ušlý z Čech bez listu výhostního, byl povinen vydati jej pánovi jeho. Potom že by také na nejbližším sněmu svém stavové čeští chtěli naříditi, aby rovněž tak byli z Čech vydáváni poddaní zběhlí z Moravy. (Sněmy VI. str. 215.) Roku 1585 opět jednalo se na sněmu českém o obnovení artikule v příčině zběhlých poddaných a zvláště čeládky. Stav městský o tom podal nejvyšším úředníkům výklad, v němž se tvrdí, že ten artikul protiví se smlouvě Svatováclavské z r. 1517 i několika článkům zřízení zemských; městům hlavně bylo proti mysli, že pokuta byla zvýšena nad dřívějších 15 kop gr., též že by hejtmané krajští podle novějšího artikule měli souditi měšťany a na ně exekuce dopomáhati; dovozovali přesvědčivě, že u čeládky nádenní, kteráž pra- cuje na vinicích u Prahy i u jiných měst, nelze provésti příkaz, aby najímán byl jen ten, kdo se může vy- kázati listem povolovacím od pána svého. (Sněmy VI. str. 538-540.) Výsledek byl: Sněm 1585 vydal o čeledi a poddaných článek ještě obšírnější, s novými podrobnostmi, s některými přiostřeními i úlevami: Zběhlým lidem, kteří do sv. Martina nejprvé příštího navrátí se ku pánům svým, bude odpuštěno (krom zločinných skutků), tak že jim bude vrá- cena i jejich spravedlnost (nápad dědičný), kteráž jakožto odběžné náleží již pánům. Kteří ze zběhlých poddaných chtěli by však zůstati ve své nynější službě u obyvatelů království Českého nebo markrabství Moravského, těm se dává k tomu dovolení do roka, jestliže do sv. Martina jejich zaměstnavatelé postaví je před jich pány anebo jim ohlásí, že je mají v službě; chtěl-li by je kdo míti u sebe i po roce, musejí potom takoví zaměstnavatelé o to jednati s jich pány. Sic kdo by na svých gruntech měl cizího poddaného bez listu povolovacího od jeho pána, takového každý ze stavů může obviniti z 50 kop gr. č. před hejtmany krajskými nebo před úředníky Pražskými, z kteréžto pokuty bude náležeti polovice pánovi zběhlého pod- daného, a polovice tomu, kdo jemu o poddaném oznámil. Lidé robotní v tom případě po- stižení, že chovali u sebe zběhlého, zaplatí 10 kop gr. č. Lidé pracující na vinicích u Prahy a u jiných měst, bez listu od svého pána, po sv. Martině nejprvé příštím musejí si od svých vrchností zjednati list povolovací, a pán bude povinen jim jej dáti. Dělníci ty listy složí na právě (u soudu městského), a dostanou zaň jistá znamení, s kterými budou moci býti při- jímáni do díla. Který obyvatel měst přijal by do práce člověka poddaného bez listu, pro- padne 50 kop gr. č., o kteroužto pokutu soudí se před Pražany na tom právě, ku kterému měšťan obviněný náleží. Který měšťan Pražský pro chudobu by nemohl pokutu zaplatiti, má na hradě Pražském v Černé věži vyseděti půl leta, leda by se jinak smluvil s tím, komu pokuta byla přisouzena. Proti obyvatelům jiných měst žaloba o tu pokutu měla jíti k hejtmanům krajským nebo k menším úředníkům desk zemských. Pražané dostali moc, aby ku provedení toho artikule mohli také dáti nahlédnouti do postranních práv k podruhům tam bydlícím. Na- řízení toto nevztahuje se na poddané, kteří (bez svolení svých pánů) se živí prací při horách, v dolích a při rudách v Čechách, jestliže se ničeho neslušného proti pánům svým nedopustili. (Sněmy VI. 571—579.) Roku 1585 na Novém Městě Pražském „stala se šarvátka od lidu robotného proti některým stavu rytířského“, kteříž před tou chasou museli se utéci do domu u Mělnických, a tři osoby zahynuly. Příčina té šarvátky byla ta, „že lidé robotní poddaní honěni a nuceni byli ku pánům svým pro listy na dovolení služby na gruntech cizích podle tehdáž sněmovního v království Českém nařízení“. (Dačického Paměti, vyd. Rezek, I. str. 158. Viz též Tomkův Dějepis Pražský XII. 323.)

Strana 240
240 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské V dědičné smlouvě (Erbvereinigung) zavřené 24. října 1587 císař Rudolf jakožto král Český a Kristian kurfirst Saský zavázali se, že jeden ani druhý i s potomky svými nebudou ve své zemi vědomě trpěti poddaných uprchlých z druhé země z jakékoli příčiny. Ferdinand III. 23. června 1651 dovolával se této smlouvy, když lidé z Ullersdorfa nočně utekli do Míšně, poněvadž jejich paní, Anna Maria z Lobkovic roz. ze Šternberka, napomínala je k víře ka- tolické. (Weingarten, Codex 1720 str. 281.) 1588 v únoru Pražané jmenem stavu městského předložili nejvyšším úředníkům žádost „z strany čeledi a lidí poddaných, jaké jest se snešení na sněmu obecném leta 1585 na velikou stížnost stavu třetího městského“ stalo, čehož „mnozí měštané v městech Pražských i v jiných pocítili a k nemalým těžkostem skrze dobývání pokut přivozováni nebozí lidé bývají“. Pražané žádali, „aby z téhož artikule sněmovního sjíti mohlo“. (Sněmy VII. str. 266.) Při sněmu 1590 stavové čeští stěžovali si do stavů moravských, že čeledi zběhlé z království Českého nechtějí vydávati; i žádali, aby císař v proposici k příštímu sněmu moravskému položil, čím by této stížnosti mohlo se vyhověti. (Sněmy VII. str. 495.) Stav městský dne 26. března 1593 v žádosti podané vyšším stavům připomínal své stálé stížnosti do artikule o čeledi snešeného r. 1585, a žádal, aby ten artikul byl sněmem napraven v ten způsob, aby na nevydání zběhlého poddaného nebo na neujištění se jím byla ustanovena pokuta 15 kop gr., (jak bylo před rokem 1567. Sněmy VIII. str. 249—251.) Stavové na tom sněmu 1593 žádali císaře, aby při Moravanech nařídil, aby zběhlou čeleď a poddané vydávali do Čech na písemnou žádost, že oni na druhou stranu tolikéž chtějí učiniti. (Sněmy VIII. str. 258 č. 22.) Ve sněmu r. 1601 byl opět na přetřesu článek o čeledi a lidech zběhlých, při čemž Kutnohorští hleděli působiti k tomu, aby v tom artikuli čeleď horní byla vymíněna, (jakož 1585 již byla Sněmy X. str. 154.) 97. 1568, 14. června: Rolníci i zahradníci městečka Heřmanic a vsí Vračovic a Horek uvolili se robolovati 2—3 dni ročně k panství Brandýskému nad Orlicí; začež vrchnost je pojišťtuje proti všem jiným robotám, vyjma hony. Já Jan starší z Žerotína a na Náměšti oc, známo činím tímto listem přede všemi, před nimiž čten anebo čtouci slyšán bude: Jakož lidé z městečka Heřmanic poddaní moji, ne z žádné povinnosti, ale z lásky a na žádost, též také i ze vsi Horek a ze vsi Wracžowicz, se podvolili v to dobrovolně, aby mně i dědicům i budoucím držitelům, pánům Brandýským, na časy budoucí, jakž kdo sedí, krom zahradníkův, v roce pořád zběhlém po třech dnech vorati povinni byli. Já pak znaje od nich takovou k sobě povolnost, a jsa také jakožto ku poddaným svým láskú a milostí nakloněn, tuto milost jsem jim učinil a činím, a je ze všech a všeli- jakých robot, jakýmiž by jmeny jmenovány býti mohly, od sebe, dědicův a bu- doucích potomkův a držitelův svrchu psaných dědin, jakožto pán jejich dědičný, propouštím, kromě toliko na hony chození, tak aby mně, dědicům a budoucím drži-

Strana 241
Výtah z instrukce císaře Maximiliana nejvyššímu lovčímu v král Českém 1568. 241 telům žádnými robotami povinni nebyli, leč za naše peníze, tak jakž bychom se s nimi o to v slušnosti smluvili a zaplatili. Tolikéž zahradníci z nahoře jmeno- vaných dědin vidouce ke mně od spolusousedův svých takovou povolnost, a chtějíce, jakž oni, tak i tito poddané lásky ke mně dokázati, jsou se každý z nich dva dni roboty ženné mně a budoucím dědicům i potomkům mým vykonávati ročně podvo- lili. Kdež já nechtějíce, aby taková ochotnost jich odměniti se neměla, jim tolikéž touž milost, jako i rolníkům, činím, a je ode všech a všelijakých vymyšlených robot. krom na hony chození a což by kdy za naše peníze nám činili, od sebe dědičně a budoucích svých osvobozuji. A nad to vejše budu i s budoucími svými povinen, když by koliv tak ty roboty vykonávali, je stravou slušnou na budoucí věčné časy opatrovati. Tomu na svědomí a pro jisté toho všeho, což se nahoře píše, zdržení pečeť svou vlastní svým jistým vědomím a vůlí k listu tomuto přivěsiti jsem roz- kázal. Jenž jest dán na Náměšti v pondělí po sv. Trojici leta 1568. Na zadní straně touž rukou: „Vejtah aneboli vejpis listu daného opatrzeym [opatrným? mužům u ouřadu městečka Heřmanicích od JMti pána pana Jana staršího z Žerotína na Náměšti.“ Opis asi z let 1620—1650 v archivě zemském v Praze. — Bývalé městečko Heřmanice, nyní ves s farou, a vsi Vračovice i Horky leží asi v půl cesty mezi Litomyšlí a Chocní, náležely r. 1568 k panství Brandýskému nad Orlicí, ale posledně v letech 1652—1848 k panství Litomyšlskému. 98. Výtah z instrukce dané císařem Maximilianem nejvyššímu lovčímu v království Českém dne 20. října 1568. Maximilian oc. Instruction auf den gestrengen unsern und des Reiches lieben Getrenen Dietrich von Schwendi, als den wir in Anschung seiner ehrbaren Redlich- und Geschicklichkeit, und aus dem sonder gnädigen Vertrauen, so wir in sein Person setzen, fürnchmblich aber umb seiner uns, auch unsein löblichen Vorvordern am Haus Oesterreich vielfältig erzeigter aufrichtiger und redlicher Hof- und Kriegsdienst Willen, zu unserm obristen Landjägermeister in unserm Königreich Beheimb und dessen incorporirten Landen angenommen, wie er sich in solchem Amt verhalten solle. 1. Erstlich solle unser gedachter unser Jagermeister, soviel dieses Amt an- trifft, auf keinen andern, als auf uns, und an unser Statt auf unsere geliebte Söhne sein Aufschen haben, und uns oder derselben Geheiss und Befelch jederzeit gebühr- lichen Gehorsamb leisten. Da wir oder unsere Söhne einer aber im Königreich Beheimb nit wären, und ihm Jagermeister in seinem Amt was furfiel, darinnen en Rath und weitere Hilf bedürfte, so soll er hierinnen zu unsern Kammerräthen in

Strana 242
242 Beheimb, welche ihme an unser Statt, wie sie dessen sondern Befelch haben, mit Rath und Hilf erscheinen sollen, sein Zuflucht haben. 2. Und dieweil wir auf unsern Herrschaften und andern Orten im Königreich Behaimb, auch den darzu gehörigen Fürstenthümbern und Landen, etliche Forstmeister, Forstknecht und Jäger halten, soll unser Jagermeister zu solchen unsern Forst- meistern, Forstknechten, Plachenknechten, Thiergartner, Hundsknechten, Waldschaffern, Hegern und andern, die zu den Jagden und Försten gehörig, und wir anjetzo oder künftig unterhalten, fleissig sehen, die Forst oft bereiten, und daneben sein Aufachten und Zuschen haben, wie sich obberührt Jägereipersonen in ihren Aemtern und Diensten verhalten, was Fleiss sic dabei haben, und darob sein, dass ein jeder aus ihnen getreu und aufrichtig, seinem höchsten Vermögen nach, seinen Dienst fleissig abwarte. Er soll auch, soviel ihre Dienst betrifft, in billichen Dingen ob ihnen Hand haben; dagegen sollen sie nach uns und unsern Söhnen auf ihne, unsern Jagermeister, und sonst niemand andern, ihr Aufmerken haben, und soweit sich ihre Dienst erstrecken, ihme allein gehorsamb sein. 3. [Co by při nich spozoroval nenáležitého, to má odstraniti; kdyby nepo- slechli, a císař ani synové nebyli by] im Land, so wellen wir ilme hiemit Macht geben, all seine untergebene Personen solches ihres unfleissigen oder untreuen Diensten halber zu strafen; und da etwan unser Forstmeister einer, so vom Adel, in unser oder unserer Söhne Abwesenheit sich in ihrem Amt nicht chrbar oder fleissig verhielten, so solle unser Jagermeister Gewalt haben, denselben für uns zu stellen, zu bestricken, oder aber er solle solches uns oder unsern Söhnen fürderlich zuschreiben ... 4. Es soll auch unser obrister Jagermeister zusammt den Forstmeistern, Forstknechten und Jagern mit ganzem Fleiss darauf Achtung geben, dass kein Hauptmann oder Burggraf auf unsern Herrschaften im Künigreich Behaimb und dessen incorporirten Landen, er sei wer er well, mit Jagen, Hetzen, oder mit Habichen noch Sperber-Paiß, auch sunst in keinerlei Weis Waidwerch treiben oder dergleichen Kurzweil furnchmen. Es soll auch er Jagermeister solches für sich selbst ohn unser Vorwissen zu thun, oder andern zuzulassen, nicht Macht haben. So soll er auch auf unsern Herrschaften und Häusern keinen Hund, ausserhalb weliche zu unserm Lust- und Waidwerch gehören, halten lassen. 5. Was aber wilde Gäns und Enten betrifft, die mügen sie ihres Gefallens auf den Teichten in die Netz jagen oder auf Schläg schlahen, darinnen solle ihnen, die Hauptleut [=den Hauptleuten], von ihme Jagermeister, Forstmeistern und Forst- knechten kein Eintrag noch Irrung beschehen. 6. [Když by hejtmané přes to honili,l so solle cr sie ernstlich, freundlich und gütlich darumben besprechen und sie davon abhalten; [a kdyby to nepo- D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské:

Strana 243
Výtah z instrukce císaře Maximiliana nejvyššímu lovčímu v král. Českém 1568. 243 mohlo,] soll er solches an uns oder an unsere Söhne umb Einschung unsaumblich gelangen lassen. 7. Unser obrister Jagermeister solle auch mit Forstmeistern und Forst- knechten gut Achtung auf die Wald, Wildpannen und Stellen, darinnen das Wild seinen Stand hat, geben, damit dieselben mit unnöthigen ubrigen Aushauen und Prennen, dardurch das Wild auszutreten getrieben würde, nit verwüstet werden. sondern fleissig aufschen, auf dass solch Aushauen und Verprennen dermassen geschehe oder angestellt werde, damit das Wild dannoch gleichwohl an seinem Stand keinen Mangel hab. 8. Insonderheit aber soll er darauf bedacht sein, dass die Wald vom 1. Nov. bis zum End des Febr. gar gemaist*) werden; alsdann auf gelangten Bescheid soll er Jagermeister, Hauptleut und Burggrafen, auch die Forstmeister, mit Ernst darob sein, damit solche Maiß von den Käufern, auch dasjenige, was für unsere Häuser gefällt würdet, zu End des März gänzlich ausgeraumbt und weggeführt werde; sonderlich aber die fruchtbaren, als Opfel, Pirn und andere Obstpaum sammt den Stammbäumen nit abgehauen, sondern zu Nutz- und Pauholz stehen bleiben. *) Meißlen, sekati, mýtiti; der Meiß, paseka. 9. Nachdem auch die Eichen und Puechen, wie allenthalben der Brauch ist, dem Wildprett zu der Waid erhalten werden, so sollen unser Jagermeister, Hauptleut und Burggrafen, auch Forstmeister, da die alten und neuen Maisz abhauen werden, wieder fleissig vermachen lassen, damit das Jungholz aufwachsen müge; daneben auch ihr getreu Aufachtung geben, auf dass die Aest, Zweig und das Dornenreisicht sauber aufgeklaubt, zu Haufen getragen und haufenweis verprennt, oder armen Leuten, die solches begehren, gegeben; die Staum[?] hart uber der Erden abgehauen, das windbrüchig Holz aus den Wälden ausgeraumt, verkauft, zu Geld gemacht, oder sonst uns zu Nutz gebracht, oder aber auch den armen Leuten oder Forstknechten umbsonsten erfolgt werde. 10. Er Jagermeister soll sein fleissig Aufmerken haben, wann sich etwa die Wald anfeuern, dass derwegen zeitliche Wendung und Fürschung beschehe... 11. Doch wellen wir, dass hierinnen jetzt und künftig diese Ordnung ge- halten werde, nämlich, wenn es zu der Zeit kummt, das Holz abzumaiszen, so soll sich er Jagermeister jedes Ort unser Herrschaften und Forst mit dem Hauptmann, Burggrafen und Forstmeister auf den Augenschein verfügen, sich mit einander Auszeigung des Holz, so auf den Verkauf oder zu Nothdurft unser Herrschaften jedes Jahrs abgemaißt werden soll, dahin vergleichen, auf dass solich Holz allein an denen Orten, allda es der Wildfuer und Veressung der Wald am unschädlichsten, abgeben werde ... [Když mýcení tak se umluví, o tom napřed oznamte komoře české a vyčkejte její výměr.]

Strana 244
244 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: 12. Und nachdem wir in unsern Forsten im Königreich Behaimb und darzu gehö- rigen Landen Eichwald haben, darinnen an etlichen Orten Jungholz ist, derhalben sollen unser obrister Jagermeister, Hauptleut, Burggrafen, Forstmeister und Forst- knecht Aufachtung geben, damit in gedachte Eichwäld und ins Jungholz und die Aufschiessling weder Rind oder ander Vich, auch Ross, und insonderheit die Geis, welche grossen Schaden thun, darinnen mit Nichte getrieben werden. 13. Damit auch an den abgemeisten Orten und Stellen wieder Jungholz aufwachsen müge, sollen sie an dieselben Ort erst nach vier Jahren nacheinander erfolgend, bis das Jungholz wohl wieder aufgeschossen ist, das Vich auf die Weid zu treiben gestatten, doch dass es der Ende, da am wenigsten Schaden davon zu gewarten, beschehe, und das Reh- und Dainer-Wild, dergleichen die Faszhüner, aus den Ständen nit getrieben werden, sonder soviel immer müglich, zu unserm Lust und Kurzweil darinnen gezigelt und erhalten werden. 14. Auf dass das Wild zu Winters Zeit sein Futter habe, solle unser Jager- meister darauf bedacht sein, damit er des pesten Heu auf unsern Herrschaften durch die Hauptleut dem Wild einfechsen lasse, und an sichere truckene Ort oder Schöber, da es nit verfaul oder muechtlet werde, legen lassen. 15. Und da zu Summer-Zeiten, wann man das Gras nähet, Fasshüner in Wismaden befunden würden, so solle er, unser O. Jagermeister, Befelch thun, damit derselben fleissig wahrgenummen, auch ihme oder den Forstmeistern und Forst- knechten davon Anzeigen gethan werde. Da aber er wahrnehmbe, dass die Pauern solchem nit Gehorsamb leisten wollten, so solle er sie den Hauptleuten zu gebühr- licher Straf anzeigen... 16. Unser O. Jagermeister solle auch verordnen, dass zu Herbstzeiten, wann sichs gegen den Winter neiget, allerlei Holz, als Aschpan, Weiden und an- dere Stauden abgehauen, und dem Wild in und um die Wildpannen, damit es den Winter uber daran zue khüslen habe, hin und wieder zerlegt, und dann wieder auf den Frühling solches Holz aus den Wälden ausgeraumbt, mit Fleiss ausgeklaubt und ausgetragen werde. So wellen wir auch sondere Fürschung und Befehl thun, dass die Hauptleut zu Sulzn ein Nothdurft Salz geben... 17. Demnach aber etliche Dorfschaften im Königreich Beheimb und darzu gehörigen Landen zunächst unserer Forst und Wildpannen, da das Wild seinen Stand hat, nit zu wenigem unserm Schaden anstossende grosse Hölzer und Wald haben, solle unser Jagermeister mit Hilf der Hauptleut Fleiss fürwenden und Weg suchen, wie dieselben Dorfschaften und Unterthanen darzu bewegt würden, dass sie solche Gemeine-Wäld fälleten und niederlegeten, oder von ihnen uns zu gut gekauft möchten werden, und an dessen Holz statt künftig zu ihrer Nothdurft aus

Strana 245
Výtah z instrukce císaře Maximiliana nejvyššímu lovčímu v král. Českém 1568. 245 unsern Wäldern an denen Orten, da es unserm Forst ohne Schaden und Nachtheil sein kümnte, Holz erfolgt werden möchte. 18. Er Jagermeister solle auch nit allein Befelch thun, dass jeder Zeit in unsern Walden Wölf, Luchs, Fuchs, wilde Katzen und andere schädliche Thier gefangen und geschlagen werden, sondern im Königreich Beheimb und dessen ein- geleibten Landen folgender Meinung öffentlich ausrufen und publiciren lassen, nämlich : wer da sei, unser Jägereigesind oder andere, einen Wolf- oder Luchsenkopf unseren Hauptleut einem zubringt und darthuct, dass er auf Unserm geschlagen worden, dass demselben jeden von cinem alten Wolf oder Luchs ein Gulden, und von einem jungen ein halber Gulden gegeben solle werden. Damit aber einer dergleichen Köpf nit zweimal darbrachte, sollen derhalben die Hauptleut von einem jeden gebrachten und bezahlten Kopf ein Ohr zum Wahrzeichen abschneiden lassen ; wie wir dann ihnen den Hauptleuten sich zu verhalten und solch Geld darauf zu wenden, sonder- lichen Befelch thun wollen. 19. Und auf dass von den grossen Riden und Pauerhunden in Dörfern dem Wild nicht Schaden zugefügt werde, solle der Jagermeister Achtung darauf geben lassen und verordnen, damit alle Jahr denselben ein forderer Fuss oder Span oder [sic] abgehauen werde; wie er dann derhalben die Besichtigung der Hund in Dörfern alle Jahr sammt dem Hauptmann oder Burggrafen verneuern lassen, damit die Unterthanen Gehorsamb leisten. 20. Die Thiergarten auf unsern Herrschatten, sowohl die bei Prag, solle er Jagermeister alle im Befehl haben... 21. Da gelegene Stellen, die Fasshüner aufzuhalten, seien, solle er ihnen an bequemen Orten, damit sie sich derorten ziegeln und mehren, schütten lassen, und unsern Hauptleuten, dass sie hiezu Waiz geben, anzeigen. Und so allda in der Nahend die Vogler bestandweis Vogelthenn aufgericht hätten, soll er ilmen mit keinem Netz, damit sie etwa Fasshüner berücken möchten, sonder nur mit der Leimstangen und Pögen, doch nur kleiner Vogel, zu sahen [snad: jagen] gestatten. Sonsten solle ihnen anderergestalt zu stellen gar nicht zugelassen werden. 22. Und wann wir in unser Königreich Beheimb oder in deroselben incor- porirten Landen sein würden und Jagden bestellt haben wollten, solle unser Jager- meister sich zu uns und unsern geliebten Söhnen verfügen, und bei solchen Jagten allzeit persönlich gegenwärtig sein [a je říditi]. 23. Damit aber unser Jagermeister solches desto ordentlicher, füglicher und bequemer anstellen und verrichten müge, so wollen wir unsern Hauptleuten in Königreich Beheimb und andern Landen Befelch thun, mit unsern Unterthanen zu verschaffen und sic darzu zu halten, wann und wohin sie unser O. Jagermeister

Strana 246
246 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: zu den Gejagden beschickt und verordnet, demselben alsbald ohne Widerred Folge zu thun ... .. Zeug und Plachen [aby dal držeti v suše] ... 24. Als dann auch etlich Personen Herrn und Ritterstand in unserm Königreich Beheimb und desselben incorporirten Landen an unsere Forst ihre anstossende Jagten haben, soll derhalber er Jagermeister mit Rath und Vorwissen unserer Kammerräth in Beheimb, sofern es nur ohne sondern Schaden beschehen kann, auf Mittel und Weg bedacht sein, auf dass sie solcher ihrer Jagten abstehen, und dieselben, es ei durch Tausch auf andere Gründ und Poden, oder gegen jahrlichen Erstattung einer gewissen Summa Gelds oder Anzahl Ochsen, und da es anders nit gesein[?] möchte, auch gegen jährlicher Pension etlicher Stuck Wildpretts, an uns gebracht werden möchten. [Nelze-li nic toho docílit, ať ti sousedé nesáhají honbou na komorní.] 25. Und nachdem unsern Forstmeistern und Forstknechten bei ihren Pflichten auferlegt und befohlen ist, dass sie die Eichen und Puecheckher,*) wann sie in Wälden gerathen, damit das Wild zu Winterszeiten soviel desto bessere Weid und Unterhaltung haben müge, zu Anfang des Winters verbieten sollen, auch darob Hand zu haben, dass die Unterthanen weder Schwein noch andere Vieh (welches dem Wild zu Schaden, die Eicheln und Puechäcker auffressen möcht), in die Wäld nicht treiben, noch dieselben aufklauben und zu Haus tragen sollen: [na to af O. Jagermeister dohlíží]. In Fall aber dieselben etwan ein Jahr überflüssig geriethen, dass sie uber des Wilds Nothdurft olne Schaden und Abbruch aufgeklaubt und in die Dörfer getragen werden möchten, so mügen sie unsern Unterthanen folgender Gestalt und Meinung zugelassen werden, näml. dass die Forstmeister nach Gelegen- heit derselben Zeit ein Uberschlag machen, wieviel jeder Dorfschaften ohne Mangel und Abgang des Wilds Eichel oder Puechecker aufzuklauben und zu Haus zu tragen erlaubt werden müge, und hienach demselben Uberschlag nach ein Zulassung thun. *) Žaludy a bukvice; Eicheln, Buchecker. 26. Und nachdem etliche Unterthanen aus den Dörfern in die Wald nach Schwammen gehen, durch welche dann das Wild verjagt wird, derhalben soll der O. Jagermeister an denen Orten, da das Wild seinen Stand hat, solch Schwam- menaufklauben gänzlich verbieten und darob Hand halten. 27. Auf dass auch unsere Unterthanen, welche an unsere Forst in König- reich Beheimb und den dazu gehörigen Landen sitzen und wohnen, dieser unser Ordnung ein Wissenschaft haben, und sich in einem jeden Artikel sie betreffend nachzurichten und vor Schaden zu hüten wissen, so wellen wir, dass unsere Haupt- leut diese unser Ordnung allen Unterthanen und sonderlich dem Bauernvolk offentlich verkünden lassen; wofern denn unsere solche Ordnung und Verbot irgend einer aus denselben unsern Unterthanen und Pauern überschritt und darwider thäte, darauf

Strana 247
Výtah z instrukce císaře Maximiliana nejvyššímu lovčímu v král. Ceském 1568. 247 die Forstmeister und Forstknecht sondere Achtung haben sollen, so sollen unsere Hauptleut solche Uebertreter und Verbrecher beschicken, die in Gefängnuss ein- ziehen, und gegen ihnen mit gebührlicher Straf verfahren... 28. [Jakož v cís. lesích každému bez výjimky jest zapovězeno honiti, když by kteří v tom] durch unsere Forstmeister und Forstkneht betreten würden, aber nit gewältiget kunnten werden, so sollen sie sich in dergleichen Fallen der Hauptleut und Unterthanen, so am nächsten gesessen, Hilf und Beistand gebrauchen, und solche Personen vermüg der Landsordnung in Bestrickung nehmen, die andern wenigern Personen aber in Gefängnuss einlegen, und solches dem Jagermeister zu wissen thun; der soll sie hienach den Hauptleuten zu der Straf anzeigen. Da ihnen aber unsere Unterthanen und Pauern hierinnen nit wollten Gehorsamb leisten und gebührliche Hilf thun, darauf sie dann sonderlich Acht geben sollen, so sollen sie es unserm O. Jagermeister, damit er ein weiteres Einschen habe und solchem allen be- gegnen und zuvorkommen müge, fürbringen, und derselb soll hienach, wie vorstehet, umb Straf an die Hauptleut gelangen lassen. [Když by pán nebo rytíř byl do- paden při honění na komorním, v tom případě O. Jagermeister unsers Kammer- procurators Rath und Hilf bedürfet, ten ho zastupuje na soudě.] 29. Damit auch das Wild allenthalben in unserm Königreich Beheimb und den darzu gehörigen Landen vor den Beschädigern versehen, und weder aufgefangen, noch abgeschossen werde, so solle unser O. Jagermeister desgleichen die Forst- meister, Forstknecht und Jager auf solche Beschädiger nit allein bei den Hegern, Fischern, Vogelstellern, Köhlern und andern Personen, bei welchen man dennoch das nit weniger erfahren mag, sonder auch in Städten, Märkten und andern Orten, wo man etwan Wildprett hinzutragen und zu verkaufen pflegt, Kundschaft halten, auch bei den Weissgärbern, welchen die Häut verkauft werden, heimblich und in Still fleissig Nachfrag haben und die Fürschung thun, wo jemand Wildpretl oder Hänt zu Markt brächte, der derentwegen verdächtig wäre, dass dieselben, sie seien Burger oder Pauern, keinen ausgenommen, alspald ins Gefängnuss eingezogen werden. Auf dass auch gegen den Beschädigern gleichfalls mit gebührlicher Straf verfahren werde, solle unser Jagermeister, Forstmeister und Forstknecht, wofern es ein Burger- person, den Burgermeistern, Richtern, da es aber ein Pauersmann, den Hauptleuten, under denen sie gesessen, solches anmelden und anhalten, dass sie dieselben Personen unweigerlich zu Recht und billicher Straf stellen und sich hierinnen willfährig er- zeigen wollten. 30. Und damit obbenannte betretene Personen andern zu Abscheu und Exempel ungestraft nit verbleiben. und unser O. Jagermeister sich wisse im Fall mit Straf und Peenfall gegen ihnen zu verhalten, so setzen, ordnen und befehlen wir, dass kein Burgers� noch Pauersmann, welcher also betreten, ergriffen und

Strana 248
248 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: derwegen in Gefängnuss gelegt wird, mehr und höher, dann die Verwirkung mit- bringt und sein Vermögen sicher sich erstrecket, nit solle gestraft werden. Und solle erstlich ihme über 10 fl. nit genummen und über 14 Tag in der Gefanknus nit enthalten werden. Wo aber er zum andermal betreten, solle er 20 fl. Peenfall erlegen und 4 Wochen die Gefenknus ansstehen. Und so er dann zum drittemmale begriffen, solle er mit 30 fl. am Geld und 6 Wochen mit Gefenknus gestraft werden. Darüber aber soll keiner weder am Geld noch mit Gefenknus höher gesteigert werden. Welcher auch also zum drittenmal einkumben würde, demselben sollen neben dem Peenfall alle unsere Gründe verboten werden. 31. So aber Jemand nit hohes Wild, sondern Hasen jagte, Fasshüner und ander Geflügel oder Wildprett fienge und darob betreten würde, derselb, er sei Burger oder Pauersmann, solle erstlich 3 fl. Peenfall erlegen. Wo er davon nit ab- lassen wollte und oft begriffen würde, so soll er gleichfalls als die, so auf hohes Wild gejagt, auf 10, 20 und 30 fl. gestraft werden. 32. Im Fall aber ein Pauersmann Armuts halber solchen Peenfall nicht zu erlegen vermöcht, solle ihm hierinnen Gnad wiederfahren, die Geldstraf nachgelassen, und allein mit Gefenknus, darinnen er mit Wasser und Brod gespeiset, gestraft werden. 33. Und was sich also solcher Peenfall erlauft, der solle folgendergestalt ausgetheilt werden, nämlich dass ein Theil unserm Forstmeister, der ander den Forstknechten, und der dritt dem, so den Beschädiger oder die, welche auf unsern Gründen Waidwerch getrieben, ausgekundschaft hat, gefallen. Dabei aber solle unser O. Jagermeister nichts haben, sondern denselben Peenfall bei den obgenannten dreien Theilen verbleiben lassen. 34. So bewilligen wir auch, dass unser Forstmeister und Forstknecht, wann die in die Wäld und Först zu Verhütung des Wilds gehen oder reiten, wieder ein lange und ein kurze Faustbüchsen führen mügen. Andern unsern Unterthanen aber, keinen ausgenommen, auch unserm Hofgesind, mit etwan Büxen oder Armbrusten in die Wildpan oder Wald und an die Ort, da das Wild seinen Stand hat, zu reiten oder zu gehen, solle es gänzlich verboten sein. 35. Würde dann auch über solch Verbot irgend aus unsern Unterthanen oder andere mit einer Büxen oder Armbrust begriffen, da soll ilme unser O. Ja- germeister, Forstmeister oder Forstknecht die nehmben und ihnen darzu dem Hauptmann dies Orts gefenklich zu strafen anzeigen. 36. Do aber unsere Forstmeister, Forstknecht auf einen Wildprett-Entfremder stiessen, und sich der zur Wehr stellet, ist unser Meinung, dass soliche Leut, soviel immer müglich, ohne Lebensgefahr zu der Hand gebracht werden. In Fall sich aber ihr einer so tödtlich erzeigt, werden sie sich der Gebühr und ihrer Leibesnothdurft nach gegen einem solchen zu verhalten wissen.

Strana 249
Výtah z instrukce císaře Maximiliana nejvyššímu lovčímu v král. Českém 1568. 249 37. Denen aber, so ihr Nahrung und Hantirung halben uber Land reisen, solle durch solche Wald mit Büxen zu gehen und zu reiten folgender Meinung, dass sie allein bei der Landstrassen bleiben, unverboten sein. Da aber einer aus solchen reisenden Personen ausser der Strassen verdachtlich in den Försten und Walden ummaussen und dem Wildprett oder Gefiegl nachstellen wollte, dem soll auch die Büxen genummen und den Hauptleuten einzuziehen und zu strafen ange- wiesen werden. Soviel dann unsere Hofleut betrifft, würde derselben auch einer betreten, solle er uns vermeldet werden, wollen wir alsdann bei denselben gebühr- liche Abstellung thun. 38. Doch sollen weder unsere Forstmeister noch Forstknecht, keiner ausge- nommen, in unser Wildfuer, es wäre dann zu Entsetzung ihrer Leibesgefahr, keinen Schuss thun, damit das Wildprett also vom Schiessen nit verjagt werde. 39. Und auf dass sich keiner uber solche gesetzte Strafen und Peenfall billig zu beschweren habe, auch von Niemanden uber unsere gemessene Ordnunge mehr Peenfalls genummen, so wellen wir, da je ein Peenfall, es sei 10, 20 oder 30 fl., eingenummen sollt werden, dass derselb von keinem andern, dann unserm O. Jagermeister folgendergestalt cingezogen werde, und nämlich: wann es einen Bur- gersmann aus unsern oder der Königin Städten betreffen würde, derselb solle zuvor unserm Unterkämmerer in Behaimb angezeigt, und mit seinem Vorwissen und Willen gestraft werden. So es aber einen Pauersmann oder sunst einen andern unserer Unterthanen antreffe, solle derselbe mit Rath und Wissen unserer Hauptleut, als der ihres Vermügens Wissenschaft haben, mit einem Peenfall gestraft und er zu Bezahlung desselben gehalten werden. 40. Es solle auch unser O. Jagermeister, ehe und zovor der Winter an- gehet, unsern Hauptleuten anzeigen, dass sie wellen den Forstmeistern bei den Unterthanen umb alte Ross verholfen sein, damit dieselben zu Abfahung der Wölf an die besten Ort und Stellen gebraucht mügen werden. Fürnemblich aber solle er mit den Forstmeistern und Forstknechten darauf gute Achtung geben, dass zu Summerszeiten vor und nach Pfingsten die jungen Wölf aus den Nestern aufgehebt und todt geschlagen werden. 41. ... [aby se neškodilo zvěři při pronásledování škodné] .. 42. Wir wellen auch, dass unser O. Jagermeister soll gute Achtung darauf geben, wann sich etwo mit Dörfern, Furwerchern, Höfen, Pauern, Aeckern, Wiesen oder Hölzern Verkauf, Auswechsel- und Verpfändungen begeben wollten, die in unsern Forsten oder zunächst dabei liegen, dass uns solches zeitlich davor zuge- schrieben werde, ob wir die vielleicht selbst an uns bringen möchten. 43. Es soll auch unser O. Jagermeister unsern Hauptleuten oder Burggrafen auf unsern Häusern oder Herrschaften in keinen Weg nicht zusehen, Holz abzu-

Strana 250
250 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské hauen oder zu maissen, sie zeigen es dann zuvor ihme oder in seinem Abwesen unsern Forstmeistern derselben Orten an, damit das Holz, wie vorstehet, ordentlich gehauen und geraumbt werde. Dann im Fall, da es auf unsern Gehülzen ctwo in einicher Unordnung gefunden wurde, so wellen die Verantwortung sunst von keinem, allein von dem obbemeldten Jagermeister und seinen untergebenen Forstmeistern und Forstknechten haben. 44. Weiter so wellen auch unserm O. Jagermeister hiemit auferlegt und befohlen haben, nachdem er under seinem Amt allerlei Nation [Station?], welche bisweilen und oft umb uns und bei uns zu unsern Kurzweilen und Lust gegenwärtig sein, zu regieren haben würdet, dass er keinen nicht aufnemhb oder Dienst geb, er habe dann von den Orten, da er abgescheiden, seine gute Poszbarth, und dass er in allweg, che er den Dienst annimmt, Eidspflicht hab gethan. 45. Und nachdem des Jahrs oft in unsern Forsten an verdächtlichen Orten durch unsere Forstmeister, Forstknecht und Holzforster, auch sunst durch unsere Unterthane, todt Wildprett gefunden wird, welches etwo von sich selbst umbkomme, oder durch Wassergüss und Eis, oder den Wölfen und Pauershunden, desgleichen von den Nachbarn, auch den durchreisenden Leuten an den Strassen oder sunst von verdächtlichen Personen mit Büxen und Staheln beschädigt würdet: da wellen wir, wann solches Wildprett gefunden wird, nun hinfüran unsern Jagermeister, im Fall er gegenwärtig oder in der Nahend vorhanden sein würde, selbst, oder in sei- nem Abwesen den Forstmeistern fürgebracht werde; er oder derselb sollen alsdann vollmächtigen Gewalt haben, solchs Wildprett, wies sie vors best ansicht, oder wie er der Jagermeister für billich erkennen wird, den Hauptleuten auf unsern Häusern, Forstmeistern, Holzforstern, oder ins Jagerhaus für unsere Hund auszutheilen, und derjenigen Person, so solch Wildprett gefunden, die Haut davon zu geben. 46. [Parohy z uloveného císařem nebo jeho syny ať odvádějí se o Havle císaři, též svržené jelení parohy o Jiří, chtěl-li by si on nebo synové co z toho pro myslivecké zámky nechati k vyvěšení.] Es soll auch unser O. Jagermeister unsern Hauptleuten derhalben Meldung thun, damit sie den Unterthanen ernstlichen auferlegen, wann solche Gestem oder Gehiern von ihnen gefunden würden, dass sie die unserm Jagermeister uberantworten... 47. Insonderheit soll er Jagermeister in keinerlei Weg Macht haben, Nie- mands, er sei hoch oder nieder Stands, ohne unser Wissen auf Hochzeiten oder Kindstaufen einiches Wildprett zu geben... Wien den 20. Oct. 68. Nota. Des von Schwendi, wie auch der vorigen Jagermeister Besoldung, ist jederzeit ordinarie nit mehrers als des Jahrs 500 Thaler gewest.

Strana 251
z let 1568—1570. 251 Z archivu společného ministeria financí ve Vídni opis v archivě zemském v Praze. — Vypsal jsem si a tuto podávám hlavně takové články, na kterých nějak záleželo také lidu poddanému; z jiných učinil jsem jen stručný výtah, dílem český, nebo jsem je docela pominul. Číslování článků pochází ode mne. 99. 1568, 10. listopadu: Zřízení obecní dané od vrchnosti městu Meziříčí Valašskému a městečku Krásnu. Prvotní nadpis jest: „Zřízení obcem Mezřícké a Krásenské od Jeho Milosti pana Ber- narta z Žerotína vydané leta 1568“. Má 42 artikule; poslední články 38—42 mají zvláštní nadpis „přidaní artikulové,“ a týkají se zvláště městečka Krásna a jeho vzájemnosti s městem Meziříčím. Celé zřízení v české řeči tištěno jest Chlumeckým, Einige Dorf-Weisthümer aus Mähren, na stranách 103—109. 100. 1568: Řád obecní města Velké Byteše na Moravě. Vydal jej pod názvem „Artikule obecní“ pan Jan starší z Žerotína a na Náměšti, o 46 článcích, s přídavkem instrukce městskému rychtáři a instrukce konšelům o 15 článcích. Četly se v obecní hromadě ještě r. 1674. Výtah z nich vytiskl Jan Tiray v Dějinách města Velké Byteše, díl I., ve Velkém Meziříčí (1882) u Šaška, str. 122—125. 101. 1569, 1. února: Řád poddanský na panství Česko-Kamenickém. Když pan Jindřich z Wartenberka s bratry svými Abrahamem a Janem byli pány městečka a panství Česko-Kamenického, úředníci jejich vydali řád poddaným na tom panství, nadepsaný: Obrigkeitlich Gebot und Verbot, allen Unterthanen fest zu halten, so am Dienstag nach Pauli Bekehrung anno 1569 publicirt worden. Předpisy v řádě jsou velmi mnohostranné; článků počítá se v něm 29 + 5 + 15 = 49. Tištěn jest celý v Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, v České Lípě, ročník XXIII. str. 161—167. 102. 1570, 14. února: Arcikníže Ferdinand Křivoklátskému hejtmanovi Ouličkovi: do- voluje, aby v Senomatech a jinde byly krčmy, které by braly pivo cizopanské, jestliže dodavatelé budou z dodaného piva odváděti poplatek do důchodu arciknížecího. Ferdinand oc ... Wir haben deinen gehorsamben Bericht und Guetbedunken von wegen deren von Senomat begehrten Kretschmen oc mehrers Inhalts gnediglich verstanden; und ob wir uns wohl dein hivoriges und itziges räthliches Guetachten, betreffend die Erpauung eines newen Prewhaus zue Lischan, nit missfallen lassen, so stellen wir doch die Sach aus etlichen beweglichen Ursachen noch zur Zeit ein. Damit wir aber dennoch von denselben Kretschmen allen, so das Pier, Weite des

Strana 252
252 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské Wegs halben, von unserm Schloss Pürgloss nit nemben, auch etwas Nutzung haben möchten, so wären wir bedacht, ermelten von Senomat etliche Kretschmen zu ver- günnen, und die andern auch denjenigen, von welchen das Pier itzo genomben wirdet, länger verbleiben zu lassen, doch alles auf unser gnädigst Wohlgefallen, und auch dergestalt: dass uns ein jeder, von welchem sol[ches] Pier genomben wirdet, von jedem Fass zween Weiszgroschen geben, und aber dannocht guete Pier aus- setzen solle. Inmassen dann auch etliche andere Inwohner in dieser Cron Behaimb in dergleichen Fällen solliche Nutzung zu haben pflegen. Darauf befehlen wir dir, sollichs ermelten von Senomat und den andern, so der Kretschm geniessen und ihr Pier darein aussetzen, von unseret wegen anzuzeigen, und folgends uns, ob ihnen solichs also annehmblich oder nit, item ob auf den Fall eines oder den [des] andern Verweigerung nit andere zu befinden, die ein soliches uns reicheten, mit deinem ferern gehorsamben Guetbedunken berichtest ... Datum Prag 14. Febr. ao 70. Z místodržitelského archivu v Inšpruku opis v archivě zemském v Praze. 103. 1570, 1. června: Revers, kterým výtržný člověk při svém propuštění z vězení Křiv- soudovského slíbil, že se nebude mstíti. Byl v Čechách právní obyčej, nařizovaný v některých případech také zřízeními zem- skými, že obecný člověk, dopustil-li se nějakých výstupků hrubých nebo opětovaných, ač ne zločinů hrdelních, býval trestán vězením u soudu nižšího, a chtěl-li se dostati na svobodu, musel listem slíbiti, že za trest svůj nebude se nikomu mstíti, nýbrž že bude se již chovati slušně; někdy bylo v listě doloženo, kdyby příště opět dopustil se něčeho zlého, že má býti beze vší obrany trestán na hrdle; někdy musel si také opatřiti rukojmí, kteří pod propadením určité summy peněžité zaručili se za něho, že bude se již dobře chovati. Zde jest příklad jednoduchého listu slibního: Já Tomáš, syn nebožtíka Jiříka Chupa z Mnichovic, oznamuji a dobrovolně se svoluji, že chci gruntův všech i lidí poddaných pana Štěpána Střely prázden býti, a jich blíže tří mil nebývati, a k lidem jeho buď v cestě i jinde všudy pokoj dáti a zachovati řečí i skutkem; a což mi se tu koliv pro mé vlastní vejstupky a zasloužení dálo a stalo, toho žádnému jinýmu, než sám sobě a svému nedobrému chování přičítám, a JMti pánu Štěpánovi Střelovi ani žádnému z poddaných jeho ničím s tím [toho] připomínati nechci. A jestliže bych se jináč, než se tuto dobrovolně beze všeho přinucení svoluji, zachoval a gruntu pana Štěpána Střely blíže tří mil se přiblížil, aneb že bych buď JMti pánu nebo komu z poddaných jeho pokoje řečí neb skutkem nedal, abych se v týž místa dostal, odkud vycházím. A proč když] bych tam chodil, aneb pokoje nedada, se měnil, aby tu JMt pán se mnou moc měl, aneb komukoli poručiti ráčil, mne se týmž právem outrpným poručiti tázati, a odtud,

Strana 253
z roku 1570 253 kdežby neb jakkoli JMti pánu aneb někomu na místě páně se líbilo, se mnou uči- niti, a práva i vejmluvy žádné v tom aby mi se užiti nedopouštělo. A jestliže by pak kdo z přátel mých co pro mne před se bráti chtěl, k tomu nepovoluji, ale aby na svou škodu jeden každý činil. Stalo se leta tisícího pětistého sedmdesátého ve čtvrtek den svatého Nykodyma v Křivsoudově [1. června 1570]. Ze zápisné knihy městečka Křivsoudova fol. 124 (či 128) opsal Jan Valchář, učitel v Košeticích. — Zápisný statek Křivsoudovský v Čáslavsku, někdy arcibiskupský, náležel r. 1570 vládykovi Štěpánovi Střelovi z Rokyc; k tomu statku náležela též ves Mnichovice, ležící na severozápad od Křivsoudova. Od roku 1702 byl statek Křivsoudovský spojen s Dolno-Kralovickým. 104. 1570: Řád biřický města Rumburka. V časopise Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, v České Lípě, ročník VI. str. 334, jest kratičká zpráva o tom, že G. Schulz v časopise Rumburger Zeitung z 23. prosince 1882 dal z Rumburské gruntovní knihy od roku 1570 vytisknouti pravidla o tom, jaké povinnosti a práva měl biřic nebo dráb, jenž opatroval a krmil vězně (Frohnbo- tenordnung, bei der Büttelei). 105. (1570—1578): Samodílné artikule lešácké neb včelařské a soupis lešáků na panství Litomyšlském. [1] Poněvadž všeliký člověk, který jest na světě, pod řád sluší, a jest také slušná věc ano i chvalitebná, páni tovaryši, abychom i v tom shromáždění našem ba i jinde řádně se k sobě chovali; jako pak pro tu příčinu tato hromada dnes tuto neděli po sv. Václavě položena, tak aby se jeden každej do ní najíti dal, kdož lešby drží a jí požívá, leč by toho nějaká potřeba byla aneb dopuštění boží pře- kážku učinilo; však nemohl-li by který přijíti, tehdy aby se opověděl, příčinu toho oznámil, proč by nemohl bejti. [2] Druhé, páni tovaryši, vám se oznamuje, kterak se máte jeden k druhejm chovati, buď v lesích aneb kdežkoli, abyšte škod jedni druhejm nedělali. A jestliže by pak jeden druhého škodu viděl, nemá se tomu dívati, než může-li, aby to opravil; pakli by nemohl, tehdy má tomu, číž by ta škoda byla aneb škoda se dála, ozná- miti, aby to opatřil. Neb jest to křesťanské a bratrská věc. [3] It. jestli by kdo z tovaryšův postihl koho s provazem lešáckým, on [sic] se po lesích toulá, aby se ho otázal, co tu dělá. A kdyby se mu zprotivil a nechtěl s ním jíti ku právu, aby jej sobě znamenal a staršímu oznámil; tu budou věděti tovaryši, kterak se k němu zachovati. [4] It. co se lešby dotejče prodávání: jestliže by který z tovaryšův lešbu svú prodati chtěl, ten každý člověk má věděti, hodnej-li je to člověk, kterému

Strana 254
254 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské: prodávati chce; a takovou věc má na staršího vznésti. Jinak žádný lešby prodá- vati nemá. [5] I dále, páni tovaryši, toto abyšte věděli, že žádný v svých lesích ani v hatech nemá žádných brtí dělati, leč znamení aneb plat panskej má, a to pod skutečným trestáním. [6] I co se rojů dotejče v lesích, kdež chvůj panská zachvátí, aby jich žádný nebral. A kdož by jej pak bral, že k němu hledíno bude jako k takovému. Též taky kdož by vzal v drahách roj aneb v poli a honil jej, tu též k takovému hle- díno bude tak rovně, jako by jej v panských lesích bral. Také žádnej rojů honiti nemá žádným vymyšleným spůsobem, leč by to věděl jistotně, že jest jeho vlastní czechiy [roj?], ta pansky chwuge za za hon [sic], tedy má dále s ním jíti. [7] Toto taky abyšte věděli, aby žádný do lesů k včelám na roje nechodil, leč by viděl na nich ňákou potřebu. Když se toho času včelami hne, znáte to dobře, že jim překážku učiní. [8] It. také se vám oznamuje, že žádný nemá na zemi dělati znamení, leč prvé na dřevo vleze. Pakli by kdo udělal, tedy to nic neváží. [9] Jestliže by kdo nalezl včely v lese někde v dřevě nějakém, chyba brti, aby jich žádný nebral; než má to oznámiti JMti pánu aneb staršímu aneb hejt- manu; tu jak JMt pán rozkázati ráčí, tak se při tom zachovati má. [10] It. javoří a kleničí a lipí žádných v lesích panských roubovati nemá na drva, neb jest o tom pán přikázati ráčil. [11] It. co se dotejče brtí: kteříž sobě brti zavrtují aneb znamenají, kdo ho nezdělá toho roku, má každý svobodu, dada jemu klyky [sic]. [12] Co se platu panského dotejče, kdyby vám rozkázáno bylo, ten abyšte bez odtahův dávali všickni, buď med nebo peníze, jakž kdo v čem povinen jest. [13] (Druhou rukou:) Kdo by do hromady nepřišel a staršímu lešáckýmu se neopověděl, ten takovej každej propadne gbel medu. A takového každého zamlčel-li by starší, má propadnouti půl gbelu, a to JMti pánu. [14] Tohoto se vám hejnejm taky přeje, abyšte mezi nás do hromady cho- dili; a jestliže byšte jakou škodu při brtech věděli, buďto že by se brt slomila: ta [sic] vám hejnejm má býti groš bílej za práci, však tak, jestli by mohl včel požiti. [15] It. toto se tak přístně přikazuje, co se provazův lešáckých dotejče, aby žádný lešák žádnému jinému provazu nepuczowal, leč tovaryši svému. A také žádnejch jinejch [sic], chyba lešáků, takového provazu míti nemá; a kdož by jej měl a lešby neužíval, takovému každému má vzat bejti. [16] A což se koli tuto píše, poněvadž máme pořádek míti, abyšte se tak při tom všickni chovali, jako dobří lidé. Nebo budete-li se tak chovati, nebude vás

Strana 255
artikule lešácké 1570—1578. 255 potřebí trestati ani pokutovati. Pakli by to kdo přestoupil, věru nechť za zlé nemá, jako trestání aneb pokuta na něj připadne. [17] It. dyby kdo z tovaryšů našich ro[jl tovaryše svého našel, aby do brti russtku [růštku, proutek] vstrčil a jemu o tom oznámil; a on jemu za to dáti má 7 d. (18] It. žádný aby v roce do lesu s uhlím nechodil ani popelu nepálil bez opovědí; neb se tehdy škoda na včelách činí. [19] It. žádný tyčí od brtí bráti nemá jeden druhému. Pakli by vzal, aby ji zase přinesl. A kdož by jí nedonesl, ten aby skutečně pro to trestán byl. [20] It. kdo by v roce včelám ujímal, ten aby dal dvě libře vosku a trestán byl. [21] It. kdo by přes mez panskou brt v sedlských hatech udělal, však z ne- vědomí, tehdy kdyby včely v té brti byly, aby to nám sedlákům platil 7 d.; a více aby brtí v té hati nedělal. Než kdyby včel nebylo, tehdy nemá nic platiti. [22] (Třetí rukou:) Taky na tom jest zůstáno, což se brtí starých sešlých aneb polámaných dotejče, těch aby žádnej lešák sobě neosoboval, nebral ani jich nepálil; než takové staré a již nehodné brti JMti pánu zůstati, a polesnej neb hejnej je prodávati mají. Však jestliže by který lešák kterou koupiti od nich chtěl, v tom má přednosti užiti, a jemu před jinejmi prodána býti má. [23] (Opět první rukou:) A když med platnej JMti pánu přinešen bejvá, tehdy od JMti pána jim lešákům vejsluha k svačině dává se, čtyři kapříky aneb místo toho drůbeže; a staršímu medarskýmu za práci jeho 15 gr. alb. 1578. Tito jsou včelaři neb lešáci: Jan Příhoda z Strakova 1 kbel [medu platil vrchnosti]. Motl Herink z Pazucha 1 kbel, ti dva jsou letos starší. Jíra Krška z Strakova 1 kbel. Jan Dupal z Strakova 1 kbel. Jokl Mertl z Strakova 1 kbel, již Švenda odtud drží. Jíra Bolencz[?] z Janštorfu 1 kbel. Šimek Koghan z Janštorfu 1/2 kbelu, Merlíček z Semanína drží. Vaněk z Kozlova 1 kbel. Martin hajnýho z Semanína 1 kbel. Jíra Tomšů z Třebovic 1 kbel. Faltis Naczierich z Abštorfa 1 kbel. Jan Vopařil z Semanína 1 kbel. Valenta z Semanína 1 kbel. Wolf Šindl z Abštorfa 1 kbel. Gorg Par z Abštorfa 1 kbel.

Strana 256
256 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské Andrle Štěpán z Semanína 1 kbel. Vencl Rabaun z Třenice 1 kbel. Jan mlynář z Litrbach 1 kbel. Vaněk mlynář z Litrbach 11/2 kbelu. Jíra Klusoň z Pohory 1/2 kbelu. Jan Pilař z Újezda 1/2 kbelu. Mikuláš Missan z Lubného, ten platí peniez. Přísaha staršího: My, kteří jsme v tento úřad za starší nad lešáky zvoleni, přísaháme Pánu Bohu všemohoucímu, všem božím svatým a V. M. p. naší milostivé,*) že se v tomto úřadě spravedlivě chovati a pilně do lesův k leškům dohlížeti chceme. A pokudž by se který roj novotný v panských lesích našel, o tom že hned úředníku oznámiti chceme. Tolikéž co se platův J. M. p. náležejících dotejče, k tomu že s pilností, aby ty spravedlivě vycházely, dohlížeti; a tak se summou při těch při všech řádích, které v knihách zámkovních zapsané máme,**) chovati chceme, a toho jináč ne- činiti pro přízeň i nepřízeň, pro dary i pro nedary, pro přátelství i pro nepřá- telství, ani pro žádnou jinou vymyšlenou věc. Toho nám dopomáhej Pán Bůh vše- mohoucí amen. Vypsal jsem z Litomyšlské knihy smluv, chované nyní v městském museu Litomyšlském; artikulové jsou tam psáni na listě 55 a—56a, seznam lešáků na listě 54b, formule přísahy na vloženém lístku. Artikulové jsou bez data; nebyli napsáni najednou, ježto se v nich rozeznává trojí ruka, a nejspíš byli do knihy vepsáni v letech 1570—1578; neboť na listě 54 a jest smlouva z r. 1570, psaná dvojí rukou, a sice rukou první a rukou třetí artikulů lešáckých; na listě 54b jest smlouva z r. 1569 psaná rukou první, a pod tím jest soupis včelařů s letopočtem 1578, ač by se mohlo také čísti 1575; na listě 56b napsána jest písemnost z roku 1573. — Formule přísahy na vloženém lístku, bez letopočtu, zdá se býti psána rukou mladší, jako z počátku 17. století, ale vsuvka do ní přidaná zdá se býti psána rukou starší, jaká psala také již r. 1569 do knihy. — *) Ta slova snad ukazují na vládaření vdovy po Vratislavovi z Pernšteina, paní Marie rozené Manriquesovy z Lary 1582—1608. — **) Zde vepsáno starší rukou: „jak sami, tak i jiných k tomu přidržeti“. 106. 1571, 10. října: Po supplikaci čtyř poddaných arcikníže Ferdinand hejtmanovi Křivoklátskému Václavu Ouličkovi nařizuje, aby jim od každého vlka i rysa mimo starobylé právo ještě po 20 gr. m. se dávalo. [Supplikace čtyř poddaných Křivoklátských.] Nejjasnější oc. Na VAMst se vší poddaností vznášíme, kterak již od několika let za forštmistra pana Jetřicha z Vře- sovic z přinucení jedné každé zimy býváme, když sněhové a obnovy bývají, že musíme na obchoze den ode dne choditi, a za to se nám nic neplatí; což nám chudejm, nemaje my na to žádné povinnosti, s velikejm ublížením a obmeškáním živnosti naší jest. Protož nejmilostivější arcikníže, VAMsti se vší poddaností po-

Strana 257
z let 1571—1572. 257 níženě prosíme, že nás těch obchozí milostivě zbaviti ráčíte, tak abychom mohli živností svých volněji hleděti, s manželkami a dítkami svejmi se živiti. A pakli by nás to vždy zminouti nemohlo, poníženě prosíme, že nás milostivě opatřiti poručiti ráčíte, abychom za práce naše nějakej ouplatek a stravu, kdybychom z vobchoze na zámek přišli, jmíti mohli... VAMsti věrně podda