400 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina takový způsob, kdybychom my i budúcí králové Češtčí, dědicové a potomci naši, při času vajplaty, když by k tomu přišlo, společně neb rozdílně těch puol deváta tisíce puol druhého sta třitceti tři kopy grošuov jeden groš a dva peníze vše českých s jinými sumami, tak jakž zápisové na těch statcích Lančkrouně, Landšperku a mě- stečku Tajnci s jich příslušenstvím plněji svědčí a v sobě zavírají, témuž Janovi z Pernštaina, dědicóm a potomkóm jeho dali a zaplatili, tehdy on Jan z Pernštaina a dědicové i potomci jeho přijmúc v moc sumy své předešlé i nynější zápisné zúplna a docela, mají a budú povinni nám budúcím králuom Českým, dědicóm a po- tomkóm našim častopsaných statkuov a zbožie Lanckrounu, Landšperku a městečka Tajnce se všemi a všelijakými důchody a puožitky, tak jakž jim to zapsáno a za- staveno jest, zase postúpiti a v moc naši uvésti bez umenšení a všelijakých otporností. A ktož by tento list jměl s nadepsaného Jana z Pernštaina, dědicuov a po- tomkuov jeho dobrú a svobodnú vuolí, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v pátek po ochtábu Těla božieho léta tisícieho pětistého třitcátého sedmého a království našich Římského sedmého a jiných jedenáctého. Arch. místodrž. král. Česk. Verschreibungen 1528—42, sv. 5, f. 195. 362. Výpověď v rozepři mezi Janem z Pernšteina, jako poručníkem knížete Václava Těšínského, a Janem Planknarem z Kynšperku o pustou ves Zimnou Vůdku. — 1537, 16. července. Jakož najjasnější knieže [pán, pan] Ferdinand Římský, Uherský, Český oc král, infant v Hispanii, arciknieže Rakouské a markrabie Moravské, najvyšší knieže Slezské [JMt], pán náš milostivý ráčil jest nás Jana Kunu z Kunštatu a na Lukově, hajtmana markrabstvie Moravského, Ojíře z Fulšt[eina a na . . .Jtovách, Jiříka Ceterisa z Kynšperku a na Hradci, Vilíma z Vickova na Cimburku, najvyššího hofrychtíře markrabstvie Moravského, za mocné kommisaře vfolil], v tej při mezi urozeným pánem panem Janem z Pernštaina na Helfenštajně, mocným otcovským poručníkem osvieceného kniežete [pána, pana Václava v Slezí, kniežete Těšínského a Velikého Hlohova oc, s jednej, a urozeným a statečným rytířem panem Janem Planknarejm z Kynšperku na Vladislavi s strany druhé; kterážto pře mezi nimi o puostú ves Zimnou Vůdku byla jest vznikla, tak jak jsú to na JKMst s obou stran vznášeli, chtíc pan Jan Planknar k tej Zimnej Vůdce právo jmieti, pravíc, že k Vladislavi přísluší a v hranicích kraje Vladislavského záleží. A pan Jan z Pern- štaina na místě kniežete Václava JMsti také právo jmieti chtěl, pravíc, že k knie- žetstvie Fryštátskému přísluší. Kdež my svrchupsaní mocní kommisaři podle poručení JMKské tu při vyslyšíc, listy, svědomí obojí strany před sebou majíc a pilně to rozvážíc, to nacházíme, že