z roku 1545. 495 když by se často jmenovaným sestrám opatření nestalo, že by se tepruov domlúvati měly“. Na to ukázal jest nález k tomu podobný mezi Janem Bechyní z Lažan oc a Adamem Repickým na kšaft Kateřiny z Trnové učiněný. Ale že jsú ony opatřeny dobře a vybyty, to jest provedeno. A když se po které věno jmenuje, by pak dáno nebylo, tehdy se tím vybytí nachází. Na to též ukázal nález mezi Mandalenou a Kate- řinou sestrami z Bibrštýna. Naposledy i to jest mluveno víc na zvošklivení nežli z po- třeby, že by z těch lidí berně neobyčejné a mimo zřízení sněmovní svolené bral, toho neukazuje; ale když jest některého času na též lidi žádost vzložena byla, že sú berni svolili, a Jan z Pernšteina jest za ně připověděl, budú-li jaké berně králi JMti, že za ně dáti chce, nenadáv se toho, aby tak časté berně dávány býti měly, jakž jest tak činil a činí posavad; při tom při všem žádajíc JJMtí za spravedlivé opatření. Dále zase proti tomu od sester z Pernšteina jest mluveno: jakž jest na kšaft a výminky v něm postavené nastoupeno, že toho vždy jako dědička nevybytá Anna z Pernšteina užiti žádá. Ač od Jana z Pernšteina k tomu se vede, že by jiné mluveno a jiné ukazováno býti mělo, ješto se nic neukazuje, než co jest druhá strana ukazovala, a čehož užiti chce. Pravíce, že každý, jakž zřízení o cerách učiní, při tom zůstati a na tom přestati má, tomu se místo dává. Než jakž Jan z Pernšteina s tím statkem činí, že jej prodává, zavazuje, ješto toho týž kšaft, aby tak s ním činiti měl, neukazuje, ale nebožtík Vojtěch z Pernšteina dcery své jest opatřil a vý- minky jim pozůstavil, že jich tím nevybývá, což se [s] zřízením zemským srovnává, a tak ony za pravé dědičky a nápadnice téhož statku zůstati mají. Na to ukázaly nálezy od soudu dvorského a komorního, při tom při všem poroučejíce se JJMtem k milostivému a spravedlivému opatření. Tu páni JJMti na plném soudu zemským slyševše strany a jich s obú stran pře líčení, suplikací JMKské podanú, mocný list královský, kšafty, zřízení zemská, nálezy od souduov zemského, dvorského a tudíž komorního, dcky trhův, smluv, listy dílčí a svědomí, toho všeho pilně a bedlivě pováživše, takto o tom vypovídati ráčí: Poněvadž jest to on Jan z Pernšteina kšaftem pořádným někdy Vojtěcha z Pern- šteina bratra svého podle práva dostatečně pokázal, jakž jest týmž kšaftem na mocný list královský podle zřízení zemského on Vojtěch o dcerách svých, co jedné každé z nich věna i nad věno od Jana z Pernšteina vydáno býti mělo, zřídil, což jest dobře učiniti mohl, a jiný všecken statek po týmž někdy Vojtěchovi pozůstalý aby na něho Jana z Pernšteina, dědice jeho mužského pohlaví připadl, tak jakž týž kšaft to v sobě šíře ukazuje a zavírá: i z té příčiny dává se jemu Janovi z Pernšteina proti týmž Bohunce a Anně sestrám z Pernšteina za právo, tak že jim tím, z čehož jsú jeho skrze suplikací JMKské od nich danú obvinili, povinen není. Však ten kšaft JJMti všecken, jakž sám v sobě zní, při těch výminkách v svý mocnosti zůstavovati ráčí. Dal památný. Relatorové Jan mladší z Lobkowicz a na Tejně Horšovském, krále