488 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina vaje ji Annu, k ní jest se věrně, právě a spravedlivě, ne jako strejc a poručník, ale jako otec zachoval a ji dostatečně opatřil, i což jí dále náleží, v tom se k ní spra- vedlivě zachovati chce: vidí mu se, že podle téhož zřízení všemu jest dosti učinil jim ničímž dále mimo to odkázání povinen není, a ony také na nic více, tak jakž týmž kšaftem zavázány jsou, táhnúti se nemají, než povinny jsú na tom přestati; žádaje při tom, tak aby jemu pokoj dán byl, zůstaven byl, a JMKské i JJMtem to poroučí k spravedlivému uvážení. Proti tomu zase od sester nadepsaných jest mluveno: kdež se toho dokládá, že by ona Bohunka z toho statku vybyta a dosti opatřena byla, pak ony že o žádné věno nic činiti nemají, než toliko o nápad a dědictví své, protož obrany jemu Janovi postačiti nemohú, nýbrž tím zřízením, aby ony tu spravedlnosti žádné neměly, toho odbýti nemůže, poněvadž též zřízení na syny se vztahuje, a kšaft otce jich to uka- zuje, jak o synech svých jest zřídil; a protož ten kšaft že moci žádné míti nemá, minul jest, a on Jan podle něho se nezachoval, a tak že ony pravé dědičky jsú. Daly na to čísti zřízení zemské, milost a obdarování slavné paměti krále Vladislava [o] odúmrtech a nápadích; a poněvadž s toho se nachází, že dcery nevy- byté mají býti nápadnice po otci svém, z té příčiny že ony též jakožto nevybyté k takovému nápadu a dědictví právo a spravedlnost se míti praví; žádaje vždy, aby on Jan to ukázal, jakou jest spravedlnost a právo k tomu statku, kterýž jest obsáhl, má, poněvadž jim tím, ač chce-li toho užiti, povinen jest, JMKské i JJMtem to po- roučejíce k spravedlivému uvážení. — Když pak podle oznámení a poručení JMKské a JJMtí to též, aby on Jan ukázal a položil kšafty a dílčí listy někdy Vilíma a Vojtěcha z Pernšteina, on Jan dal jest mluviti, že jest nikda toho v své moci neměl a nemá, než Pražanům k věrné ruce to že jest bylo dáno k schování; strany pak smluv, těch také že nemá a o nich že neví, čehož jest se podle práva odsvěčil. I tu na to od Pražan Starého města Pražského jest mluveno: že jim na jistý způsob kšaft ten někdy Vilíma z Pernšteina i jiné spravedlnosti jsou svěřeny. A protož aby JMKská, tudíž i JJMti tomu vyrozuměti všemu ráčili, ukázali napřed list na pergameně téhož někdy Vilíma, kterýž světle v sobě to obsahuje, jak se při tom svěření zachovati mají, potom list dílčí, kšaft Viléma, Vojtěcha, list mocný krá- lovský na kšaft téhož Vilíma, listy na pergameně jich Jana a Vojtěcha přiznavací a slibující k držení toho všeho, což on někdy Vilém otec jich mezi nimi jest na- řídil, a přípis, vejpis rozdíluov z desk zemských. Kdež pak ony sestry k tomu mluviti daly: poněvadž z toho ze všeho uka- zování se zřetedlně nachází a již vyhledati bude moci, jakú spravedlnost ony k tomu dědictví po otci svém mají, čehož ony se až posavad nikdy uptati nemohše, nevě- děly sú se k ukazování toho jak připraviti, a protož že to dostatečně ukázati chtí, že on Jan z Pernšteina k tomu žádného práva ani spravedlnosti nemá; on Jan z toho