z roku 1547. 263 proti vám, aneb vod vás proti kněžím a jinejm, bez skutečného trestání toho nepominu; neb lépe vám náleží, abyste jméno pána Boha našeho, jestliže jest na vás přišel, pokorou a tichostí krotili, nežli pejchu svou vyzdvihovali, kteréž pejchy ani andělům v nebi trpěti nechtěl, nad to lidem na zemi, tak jakž písmo praví, že se Bůh pyšným protiví a pokorným dává milost svou; pak nedosáhnete-li vy milosti z pokory, s těžkem ji z pajchy míti budete. Znajíc v tom vůli a rozkázání mé, tak se zacho- vejte, na mne i na sebe těžkostí neuvozujíc. (Bez nadpisu.) Orig. archivu města Pardubic. 436. Jan z Pernšteina Pardubským nařizuje, aby bránu u Labského mostu opravili; domlouvá jim, že o školní vyučování mládeže malou měli péči, o stavení kašny, domů, o trestání opilcův; žádá za oznámení, kdy jaké odkazy od sousedův byly učiněny; pře cizích lidí i z města že před právo jeho náleží; písaři městskému aby něco sirotčích peněz bylo zapůjčeno. — (1548.) (Jan z Pernštaina oc.) Pardubští milí! Suplikací, kteréž ste mi podali, té sem vyrozuměl, na kterouž vám tuto odpověď dávám. Najprve což se robot dotýčě, kdež toho dokládáte, že byšte obdarováním pana otce mého, kteréhož jest datum léta oc dvanáctého, od nich vysvobozeni byli: pak nikdá sem na tom nebyl, abych obdaro- vání pana otce svého vám i jiným rušiti měl, a ještě na tom nejsem, však také vy tolikéž abyšte se podle mého zachovávali a nad ním ruku držěli v artikulích, kteréž v sobě obsahuje. Neb vy abyšte mne žádali, abych vás při něm zachoval, a vy sami při nich se tak nechovali, jakž by nálěželo: jak by jedno s druhejm trefiti se mohlo, toho povážiti můžěte. Také toho žádáte, abych k tomu vám povolil, abyšte tu bránu u Labského mostu sebrati dali a jedny toliko vrata zaklenutá udělati dali: i z příčin slušnejch k tomu povoliti nemohu, ale nébrž to míti chci, abyšte ji hned podštemflovati dali pro bezpečnost lidí, a na jaře dostatečně ji opravili, a není-li to spraveno, hned opra- viti dali, aby se nočně zamykala. Při tom také mi oznamujete, že jest mistr v klášteře všecka ta pacholata, kteráž učí a vodjinud mu se dodávají k učení, stravou i líháním k sobě obrátil, předkládajíc mi to, že s prvopočátku to učení ode mně nařízeno jest pro zvelebení tohoto města a pro užitek vás obyvatelův: i tak jest, že jest tím oumyslem ode mne nařízeno bylo, ale jak ste vy nad tím nařízením i při hospodách ruku držěli, to vy víte, že mnohej přivezši svého syna na učení, hospody jest jemu objednati nemohl, tak aby opatrován byl, jakž na to náleží; a tak pro opatrování vaše kdyby taková pacholata v hospodách chována bejti měla, s těžkem by který přespolní pachole do tohoto času v Pardubicích se učilo, a snad také i mistr do tohoto času nemaje