z roku 1542 a 1543. 123 235. Jan z Pernšteina Pardubským, aby k splacení peněz manželce nebožtíka Petra barvíře další sčekání povolili. — Na Meziříčí 1543, 2. ledna. Jan z Pernšteina oc. Pardubští milí! V tom jest vůle má a rozkaz, abyšte roku přidali mistr Petrové, nebožtíka Petra barvíře někdy manželce, pod těmi ru- kojmiemi až do sv. Jiří příščího, což se té summy dotýče podlí kšaftu téhož nebožtíka Petra barvíře; protož vědouce v tom vůli mou, tak se zachovejte, neb sou toho prů- tahu příčiny slušné. Dán na Mezříčí v outerý po novém lítě léta oc XLIII°. Rukú J. vlastní. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 236. Jan z Pernšteina markrabímu Jiřímu Braniborskému o sňatku dcer téhož s jeho syny. — Z Meziříčí 1543, 6. ledna. (Přípis listu markrabí Jiřímu v sobotu po novém létě z Mezeříčí léta 1543.) Osvícené kníže a pane, pane příznivaj, příteli a švagře můj zvláště milaj! Službu s. VMti s vinšováním zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. Jakož VMt ráčíte v své dobré paměti míti, kerá jest se námluva stala mezi VMtí a mezi mnou skrze osví- cenou kněžnu a paní paní Kateřinu kněžnu Mekelburskú a Saskú, landkrabinu Du- rynskou a markrabinu Míšenskou, paní a manželku někdy osvíceného knížete a pána pana Hendrycha knížete Saského, landkrabí Durynského a markrabí Míšenského, slavné paměti, a to taková, aby dcery VMti dvě, jedna, kterouž ste ráčili míti z kněžnou Minsterberskou Její Mtí slavné paměti, a druhá, kterouž s kněžnou Saskú Její Mtí paní a manželku VMti míti ráčíte, synóm mým dány byly k stavu svatého manželství: kdež takové najednání mezi VMtí a mnou k místnému konci přivedeno není, tak aby to mezi VMtí a mezi mnou smluvami na pargameně pod pečětmi našimi stvrzeno bylo. Než při tom najednání to na odtazích stojí až do tohoto času, a tak sem tomu srozuměl z osvíceného knížěte a p. pana Frydrycha v Slezi knížěte Lehnického a Břeského, mocného držitele knížětství Velikého Hlohova a pána knížětství Minster- berského, žě ten průtah z té příčiny jest v tom mezi VMtí a mezi mnou byl, žě mezi VMtí a mnou to na žádné míře postaveno nebylo, což se oderčění dotajčě, kderéž VMt ráčíte míti, aby se stalo od dcer VMti, kteréž by synóm mým za man- žělky dány bajti měly, podle starého pořádku a zvyklosti domu Brandenburského. Pak milostivé knížě, nikdá sem na tom nebyl ani ten oumysl muoj jest byl, abych měl ten pořádek a tu zvyklost, kterouž VMt v rodu svém držěti a zachovávati ráčíte, rušiti aneb v čem ubližovati. Než poněvadž VMti pán Buoh všemuohoucí ráčil více dcer dáti nežli tyto dvě, jiného jest při mně nebylo a není, než aby v tom jedno- stajnú milost a lásku znáti mohly i také jednostajné opatření, jak jedna tak druhá 16*