z roku 1535. 39 106. Král Ferdinand píše Janovi z Pernšteina o propuštění Václava Šarovce knížetem Jiřím Saským v Míšni uvězněného. Slibuje mu několik daňků. Vyplní žádost jeho o doktora Loga. — Ve Vídni 1535, 11. května. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Psaní tvému, což se Václava Šarovce dotýče, tomu jsme vyrozuměti ráčili a známe, že jsú se ty věci tak, jakž nám ozna- muješ, zběhly. Než poněvadž osviecený kníže Jiří Saský nás o téhož Šarovce častokrát jest staral, nechtěli jsme tebe toho tajna učiniti; i psáti ráčíme svrchu jmenovanému knížeti dostatečně, jestliže by on vždy téhož Šarovce, kteréhož také sám dobře zná, co za člověka jest, déle v vězení držeti nechtěl a jeho vypustil, by on tu věc tak opatřil a jím se ujistil, aby nám a královstvie našemu Českému i těm osobám, kterýchž jest dotekl, k žádné škodě a k ujmě poctivosti jich nebylo, nébrž aby se od téhož Šarovce napravení stalo. Kdež nepochybujem, že týž kníže na psaní naše tak jse zachová. — Kdež pak nám při tom o mladá zvířata píšeš: i věz, že teď hajt- manu našemu hradu Pražského psáti ráčíme, aby tobě na tento čas šestero mladých zvířat z obory naší dal, neb na tom sme, abychom tobě několikero zvířat danělkuov z obory naší u Nového Města poručiti dáti rozkázati ráčili. Což jse pak doktora Loga dotejče, poněvadž on každý den téměř ke dvoru našemu přijíti má, ráčíme žádost tvú v paměti milostivě jmíti a tu věc tak předsevzíti u přítomnosti jeho, aby na dobré míře postavena býti mohla. Dán u Vídni v úterý po Božiem vstoupení léta oc XXXV°. Místodrž. archiv. Missiven vom J. 1534—36, Band XIII. pag. 212. 107. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o Pikhartech na jeho statcích. — Ve Vídni 1535, 30. května. (Pánu z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Jakož nám píšeš, že by tebe došlo, kterak by nám o tobě zprávy dávány býti jmely, že by ty jse k věrám nějakým k podstatám [sic] vydával, a zvláště při Janovských, když jsou byli od urozeného Zdislava oc*), najv. hofmistra královstvie Českého v. n. m., obesláni, aby postavili ně- jakého Pikharta oc: i v pravdě nám toho muožeš věřiti, že o tom nic nevíme, aniž jest nás taková zpráva došla, a tak sme ani na to mysliti neráčili, aby ty se v ta- kové věci proti nám komu k vuoli dávati jměl; jakožť pak toto oznámiti muožem, že jest nám oznámeno o tobě, když si k tomu potahován byl od některých, že si jse v to dáti nechtěl, než žes se při tom tak zachoval, jakž na věrného poddanného sluší, což od tebe vděčně přijímáme i vší milostí naší královskú spomínati ráčíme. Při tomť i toto oznamujem, co jest nás došlo, kterak by ve vsi tvé Račicích Pikharté zbor drželi blíž Vodňan města našeho, v kterémžto městě i jinde přísně jsme při-