Strana I
ARCHIV ČESKY ČILI STARÉ PÍSEMNÉ PAMÁTKY ČESKÉ I MORAVSKÉ, SEBRANÉ Z ARCHIVŮ DOMÁCÍCH I CIZÍCH. NÁKLADEM DOMESTIKÁLNÍHO FONDU KRÁLOVSTVÍ CESKÉHO VYDÁVÁ KOMMISSE K TOMU ZŘÍZENÁ PŘI KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. REDAKTOR: JOSEF KALOUSEK. DIL XX. Dopisy Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1509—1548. Listiny Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491—1548. Tři vášnivé projevy z války 1467, 1468, 1469. Vydává František Dvorský. V PRAZE 1902. Tiskem dra Ed. Grégra. — V kommissi knihkupectvi: Bursík & Kohout.

Strana II

Strana III
PŘEHLED OBSAHU všech dosavad vyšlých 20 dílův Archivu Ceského, sestavený v pořádku programu tištěného v díle I. str. 3 a opakovaného v díle VI. str. 3, též v díle VII. str. IV. Díly I. až VI. Archivu Českého vyšly veskrze prací samotného Františka Palackého v 1. 1840—1872. Počínaje dílem VII. od roku 1887 Archiv Český vychází redakcí Josefa Kalouska, ale v práci při něm účastní se vydavatelé mnozí; jejich jména uvedena jsou v tomto přehledu při každém čísle neboli sbírce pramenů v závorkách. A. Psaní poselací všelikého druhu. díl A. I. Psaní česká císaře Sigmunda z let 1414—1437 . . . . . . . . . . . A. II. Psaní pana Viléma z Pernšteina od roku 1520 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. III. Dopisy Zvíkovské z let 1458—1477 . . . . . . . . . . . . . . . A. IV. Dopisy bavorské z let 1440—1512 . . . . . . . . . . . A. V. Dopisy Táborské 1441—1447 . . . . . . . . . . A. VI. Králové Jiří a Matyáš v Moravě roku 1470. A. VII. Dopisy pana Alše Holického ze Šternberka 1436—1451 . . . . . . A. VIII. Psaní pana Viléma z Pernšteina 1520—1521 . . . . . . . . . . . A. IXa. Dopisy Kašpara Šlika z Holíče 1445—1448 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. IXb. Dopisy Prokopa z Rabšteina 1444—1448 . . A. X. Psaní o záští mezi Jindřichem z Dubé a Petrem Malovcem 1413 . . . . A. XI. Dopisy pana Oldřicha z Rosenberka 1420—1453 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. XII. Psaní rozličných osob 1396—1440 . A. XIII. Dopisy rodu Švamberského 1400—1479 . . . . . . . . . . . . . A. XIV. Dopisy rodu Hradeckého 1441—1451 . . . . . . . . . . . . . A. XV. Pře Racka Kocovského s Budějovskými 1472—1484 . . . . . . . . A. XVI. Příklady listův holdovních z XV. století . . . . . . . . . . . . . A. XVII. Dopisy Domažlické 1450—1509 . . . . . . . . . . . . . . . . A. XVIII. Dopisy pánův z Kolovrat 1446—1450 . . . . . . . . . . . . . A. XIX. Dopisy a zápisy pánů z Lobkovic 1433—1458 . . . . . . . . . . A. XX. Dopisy pana Jiřího z Poděbrad 1445—1457 . . . . . . . . . . . A. XXI. Psaní Jiřího krále Českého 1458—1471 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. XXII. Psaní rozličných osob 1471—1475 A. XXIII. Psaní krále Matyáše Korvína do Čech 1469—1487 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. XXIV. Psaní krále Vladislava 1471—1483 . A. XXV. Psaní Hilaria Litoměřického z roku 1467 . . . . . . . . . . . . A. XXVI. Psaní rozličných osob 1471—1489 . . . . . . . . . . . . . . strana 5—51 69—137 227—244 320—338 358—389 485—492 3—46 136—174 407—426 II. 427—443 II. II. 518—531 III. 3—64 285—306 III. 368—394 III. IV. 3—33 64—98 IV. 165—172 IV. 230—235 IV. IV. 386—397 IV. 398—412 V. 267—271b V. 272b—310 V. 311—361 45—77 VI. 78—107 VI. VI. 108—126 VI. 127—216 I. I. I. I. I. II. II. I.

Strana IV
IV Přehled obsahu dílův I.—XX. Archivu Českého. díl A. XXVII. (Dvorský), Dopisy p. Zdeňka Lva z Rožmitálu 1508—1520 . . . . - VII. A. » » " » ” n ” 1520—1526 . . . . VIII. A.» » ” + » ^ ^ 1526, 3. bř. až 11. září IX. A.» » ne on » » 1526—1528 . . . . . X. A.» » "» » » . ” 1530—1532. . . . . XL A.» » "PP » » 1532—1535 . . . . . XIL A.» » dodatky 1491--1520 . . - XII. A. XXVIII. (Rezek), Dopisy rodu Hradeckého a Rosenberského 1450—1470 . . VII. Ay, » » » " » 1470—1475 . . VIIL A. » ^ ^ » ^ » 1475—1478 . . IX. A.» " » » " n 1478—1506 . . X. A. » ^ » » я 1507—1519. . XI. А. n n » 1519—1526 . . XII. A. XXVIII. (Mares, Rezek, Kalousek), Dodavek k dopisům rodu Rosenberského . . . . . .1411—1526 . . XIV. A. XXIXa. (Kópl), Dopisy úřadu podkomořského Budějovským 1412—1526 . . VII. A. XXIXb. (Sedláček), Listy Perchty Lichtenšteinské z Rosenberka 1440—1475 . XI. A. A. A. A. A A A B. I. Král Václav ajednota panskd 1394—1401 . . . . . . . . . . . . . I. B. IL Zápisy PraZské obecní 1406—1429 . . . . . MM ee I. B. III. Sněmovní věci české 1440—1446 . . . . . . . . . n I. B. IV. Sněmovní věci české 1446—1452 . . . Ce II. B. V. Akta veřejná i sněmovní v Čechách i v Moravě 1414— 1428" s III. B. VI. Akta veřejná i sněmovní v království Oeském 1432—1439 . . . . . . III. B. VII. Akta mezi králem Jiřím a jednotou panskou 1463—1468 . . . . . . IV. B. VIII. Zápisy Pražské obecní 1401—1430 . . . . Coe IV. B. IX. Akta veřejná a sněmovní v království Českém 1453—1490 los IV. B. X. Akta veřejná i sněmovní v království Ceském 1466—1500 . . . . . . V. B. XI. Akta veřejná i sněmovní v Čechách 1500—1508 . . . . . VI. B. XII. (Kameníček), Jednání sněmovní a veřejná v markr. Moravském 1412-—1514 X. B. XII. ^ 1515—1527 XI B. XIII. (Rezek), Dopisy nejv. hejtmanů království Českého 1529—1531. . . XI. B. XIV. (Tomek), Artikule cechů PraZskych 1425—1493 . . . . XI. B. XV. (Teige), Registra krále Vladislava 1498—1502 . . . 2. . . XVIII. B. XVI. (Dvorský), Tři vášnivé projevy z války 1467, 1468 a 1469 e... XX C. Listiny soukromé. C. I. Zápisy rodu Sternberského 1386-—1432 . . о: I. C. II. Zápisy knížat Minsterberských v Olešnici 1454—1488 . Coe I. C. III. Zápisy ve věcech selských 1389—1499 . . . . . I I. XXIXc. (Dvorský), Dopisy farářů Šimona Haberského a Jana Německo- Brodského o víre 1528 . . XIV. XXX. (Rezek, Mares, Kalousek), Dopisy rodu Švamberského 1449—1526 . XV. XXXI. (Dvorský), Dopisy pana Viléma z Pernšteina 1480—1520 . . . . . XVI. XXXI. (Dvorský), Dodavek k dopisům Viléma z Pernšteina 1496—1511 . . XVII. . XXXLb. (Schulz), Listy do Koutimé zaslané 1422—1513 . . . . . . . . XVIIL „U XXXII. (Dvorský), Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1509— 1548 XX. . XXXILb. (Dworsky), Dodavky k dopisim Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1514—1548 . . . . . вне еее нео. XX. B. Zápisy zemské, obecní a sněmovní, též listiny královské a úřední. strana 1—200 161—320 1—120 121—240 1—120 112—173 173—189 201—400 1—160 121—240 1—120 121—240 1—111 1—323 401—426 241--281 324—367 1—170 1—72 541—547 401— 560 1—276 526—535 52—68 189—226 245—296 209—313 181—270 395—464 99--164 341—385 413—525 362—517 217—394 241—352 282—405 190—410 437— 492 1—289 541—563 138—158 297—319 339—357 

Strana V
s0sesanepernesenoonsnsnnnneree pPUPUBEUPUEUPUPEEET Přehled obsahu dílàv I.—XX. Archivu Českého. . IV. Vypisy z desk dvorskych 1384—1456 . V. Vypisy z desk zemskych 1391—1456 . VI. Zépisy (Jindricho)-Hradecké 1384—1404 . VII. Zápisy Kozelské v Slezsku 1480—1571 . VIII. Zapisy rozliénych osob 1398—1428 . . . . IX. Zápisy kláštera Chotěšovského 1272—1597 . X. Zápisy panství Pardubského 1357—1536 XI. Zápisy Domažlické 1404—1526 . . . . XII. Zápisy mésta Horazdéjovic 1417— 1503 XIII. Zápisy české v Uhrich 1445—1490 . XIV. Výpisy z desk zemskych 1471—1500 . . . XV. Zápisy všeliké o věcech soukromých 1404—1439 XVI. (Čelakovský), Registra hrabat Kladských 1472—1491 . . XVI. (Čelakovský), Dodatky z register Kladskfch 1493—1497 . XVII. (Tischer), Listiny Jindfichohradecké 1388—1484 . XVII. ^ » ^ 1482—1508 . XVII. » - ^ 1509—1529 . . . XVII. dodatky 1407—1 506 . XVIIT. (Brandl), Listiny kláštera "Žďárského 1409—1529 . XIX. (Kalousek), Listiny klásterü Sedleckého a Skalického 1357—1541 . . XX. (Emler), Listiny archiva nékdy Oleśnickóho 1348 —1414 . XX. , 1415—1525 . . XXI. (Kalousek), "Listiny Zvíkovské a Orlické 1357—1549 . . . XXII. (Dvorsky), Listiny pana Viléma z Pernsteina 1304—1501 . XXII. ^ » „ n „ 1501 —1521 . XXII. : : : dodavek 1472—1518 » n XXIII. (Antl), Listiny klástera Starocelského 1272—1545 . XXIV. (Kollmann), Listiny Brozanské 1482—1515 . . . XXV. (Dvorský), Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 1491— -1548 . XXVb. » Dodavky klistinám Jana a Vojtěcha z Pernsteina 1511—1546 XX. D. Výpisy právní a dějinné. . I. Seznání svédküv (z desk dvorských) 1453—1456 II. Nálezy soudu dvorského 1454—1465 . III. Kniha starého pána z Rosenberka . IV. Řád práva zemského, latině a česky . . . V. Výpisky právní a soudní z desk zemských 1287—1437 VI. Pana Ondřeje z Dubé Výklad na právo zemské VII. Majestas Carolina, latině a česky . . VIII. Vypisky právní a soudní z desk zemských 1321—1466 IX. Nálezy soudu komorního (vybrané) 1471—1479 . . X. Výpisky právní a soudní z desk zemských 1389-—1456 XI. Zřízení Zemské krále Vladislava 1500, česky a latině . XII. (Kalousek), Denník českého poselstva ku králi Francouzskému 1464 . . XIII. (Čelakovský), Registra soudu komorního, nálezy 1472—1482 . XIII. . i . . , 1482—1487 . XIII. , ] ! . 1487—1491 . XIII. ^ 5 ^ ^ M 1491—1500 . . . XIII. » » » E » 1500,16.1ist.— 1501,15. list. XI. XIII. B B B B „ 1501, 15. list. — 1503, 4. kv. XII. XIII. » p » p úvod vydavatelův . XVII. XVII. . XVIII. . XVIII. XX. VII. VII. VIII. IX. X. XIII. V strana 390—427 47—75 314—329 393—406 271—284 34—63 173—229 236—245 246—262 329—340 518—571 451—494. 365—395 361—369 241—360 353—440 406 — 496 497—505 370—454 380 — 436 493—560 171—285 286—343 738—560 1—283 548 — 563 290—308 309—321 277—525 536 — 540 159 - 188 428—446 441— 484 76—135 330 — 392 481—517 65—180 307—367 263—328 526—560 5—266 421 —445 446—568 396—480 455 - 560 441—560 506—560 463—560 III— XXIV 

Strana VI
< m EIE EIE EET III III dg Přehled obsahu dílův 1.— XX. Archivu. Ceského. díl . XII. (Čelakovský), Registra soudu komorního, nálezy 1503—1509 . . XII. . XII. ^ M » » svédomi 1510, 22. àn.— 20. dub. XIII. XIII. ^ ^ » . nálezy 1510, 10.—20. dubna . XIII. XIII. » » ^ ^ svédomí 1510, 1. kv.— 16. list. XIII. XIII. » » » ^ nálezy 1510, 12.—16. listop. . XIII. XIII. » n » ^ svédomí 1511, 2.1ed.—20. list. XIII. XIII. n , ^ » nälezy k sv. Martinu 1511 . XIX. XIII. ^ » ^ » dodatky k nálezům 1502—1508 XIX. XIII. ^ ^ ^ ^ svédomi 1512—1513 . XIX. XII. 7 ^ ^ " svědomí (k soudu dv.) 1488- -1494 XIX. XIII. » » » n nálezy soudu komorního 1515 XIX. XIII. » ^ „ » nálezy 1518 . . . . . . . XIX. XIII. n » Ш » staná práva 1518 . . . XIX. XIII. n ^ » ^ pühony nevyrízené 1513 — 1518 XIX. XIII. ^ pühony 1519 . . . . . XIX. . XIV. (Patera), Poselství krále Jiřího do Říma k papeži 1462 .. VIII. XIV.b. (Brani), Registra ortelü horního soudu v Hoře Kutné 1511—1514 XII. XV. (Novácek), Trutnovské desky manské 1455—1575 . . . . .... XV. XVI. » Výpisy z knih vinničných 1358 - 1461 . . . . . . . . . XV. XVI. ^ 1461—1583 .. e. XVII. XVII. (Dvorský), Urbář panství Hlubockého 1490 (s listinami 1360— 1506) XVII. XVIII. » „ Pardubského a Kunétickohorského 1494 . . XVII. XIX. » Registra rybničná na panství Pardubském 1494—1520 . . XVII. XIX. „ Náhrady za pozemky zatopené na panství Pydžovském 1! 1516—1518 XVII. XIX. n O cídění struh 1516—1520 . . . . . „0.0. XVII XIX. ^ Smlouvy o vedení vody 1817—1519 . . . . 2... XVH. XX Z register zápisů selských na Pardubsku 1508 ге. XVII . XXI. (Čelakovský), Knížky nálezů soudu zemského a komorního . . . . . . XIX. E. Výtahy a přehledy z listin čerpané. I. Registra zápisův královských i obecnych 1453—1454 . RP I. IL , m 5 (pokracováni) 1454 . . . 22242240 II. m, » (konec) 1454 . . 2. 242244 4446 II. . IV. Výtahy z listin rozličných 1371—1471. . . . . . . . . Ш. VI. Paběrky z písemností rozliónych 1401—1420 . . . ... . . . . « VI. VII., » véelikÿch 1421—1438 . . . 224 444220 VI. . VIII. Diplomatár Viléma z Pern&teina 1304—-1519 . . eet eon VI. IX. Zápisy o vécech Slikovskych 1480—1497 . . . . . . . . 2... VI. . X. Vypisy z register královskych 1498—1502 . . . on VI. XI. (Emler), Zlomek register zápisü markrabstvi Moravského 1459 2e... УЦ. XI. , Vjpisy z éeskjch listin c. k. knihovny PraZské 1391—1477 . VIL. хп, y, 14771—1526 . VIII. . XIII. (Tomek), Popis odcizených | statků ů duchovenstva, Ku: komoře královské 1454 . . . e XIV. strana 1—215 216—278 219—324 325—374 315—405 406—545 1—53 53—73 713—231 232 —269 270—301 301—360 360—372 372—436 437—475 321—364 411—462 344—508 509—560 322—400 284—374 375—458 459—527 527 - 532 583—534 535—538 539—540 476—651 493 — 546 175—208 444 — 481 465—570 5— 44 395—450 495—541 548 —565 566—591 569—604 605 — 679 481 — 566 368—379 

Strana VII
ÚVOD k dopisům a listinám Jana a Vojtěcha z Pernšteina. Při sbírání a vydávání listáře a listináře Viléma z Pernšteina všímali jsme si také osudů jeho synů Jana a Vojtěcha. Ačkoli oba hned od mládí ve vysokých byli hodnostech, jsou zprávy o veřejném jich působení, zvláště však o domácím jich životě, dosti řídké. Víme, že Vojtěch v časných letech svého věku r. 1514 byl nejvyšším hofmistrem království Českého; že 1. 1526, kdy jednalo se o svobodnou volbu Českého krále, byl také mezi kandidáty na trůn královský, za nového pak krále Ferdinanda jmenován zemským hejtmanem; že až do brzké smrti své (17. března 1534) vždy stál v čele vlastencův, kteříž pečovali o to, aby na- praveno bylo zlé v zemi, odstraněny neřády a zaveden pořádek. A předce až k neuvěření málo máme o něm písemných památek, abychom spravedlivě vypsati mohli domácí jeho život i veřejné působení. O něco málo jen příznivější ukázala se býti náhoda při Janovi, kterýž po úmrtí bratra svého Vojtěcha ke svým statkům na Moravě zdědil jeho statky v Čechách a stal se tak pánem údělu českého i moravského, jakž někdy otec jich Vilém jmění rodinné byl rozdělil. I Jan byl v poměrně mladém ještě věku nejvyšším komorníkem v markrabství, místohejtmanem, zemským hejtmanem na Moravě. L. 1526 vedl vojska moravská do Uher proti Turku; byl jako předním obhájcem a také jmenován defensorem strany pod obojí (lutheranské). Napsal a zaslal 1. 1539 králi Ferdinandovi pamětní list, jenž až s úžasnou otevřeností vytýká králi ve věcech náboženských i politických různé nesprávnosti; i diplomatické jeho chování za času odporu stavů českých r. 1547 ukazuje jasně, že třebas oba jmenovaní synové v povaze své zcela se nepotatili, předce byli vždy mezi předními náčelníky národa své doby. Nepříznivé poměry zamezily někdy jich činnost, a zničenými jich spisy pozakryta také památka jich ducha, srdce. Připomínáme jen, jak želíme nemalé ztráty „Historie válek husitských“, sepsané nad jiné povolaným Vojtěchem z Pernšteina, jenž na poli válečném i politickém vedle bratra svého Jana nebyl neznámým mužem. Z rodinných jeho písemných památek nemáme skoro ničeho. Podobně bylo by i při Janovi, jehož několik roztroušených lístků v archivech na zámcích vysokých katolických šlechticů (nekatolické šlechty nezachován ani jediný archiv) bylo by slabým světélkem domácího, společenského života českého magnáta, kdyby náhodou nebyl nám padl do ruky svazek register jeho listů z r. 1543. Vidíme z dopisů těch, že všem osobám mimo Čechy psával vždy česky, na př. markrabí Jiřímu Braniborskému, jehož dcery měly za muže si vzíti syny Janovy; jen a jen českého užíval jazyka v korrespondenci

Strana VIII
VIII Uvod. s biskupem Vratislavským, s králem Polským a s veškerými knížaty, s dynasty přivtělených zemí ke království i s jinými cizími. Neostýchal se, když bylo potřeba, pozdvihnouti hlasu svého, aby slovy vlasteneckými povzbudil pokleslou mysl a varoval před hrozící záhubou. Z jediného takového v sklepení zámeckém zapomenutého ohnilého dílu register listů z r. 1543 poznáváme, jaké bohatství zpráv poskytly by ztracené asi 24 svazky korrespondence o společenském i domácím životě českého magnáta, jenž nejen v zemích koruny České, ale i daleko za hranicemi nazýván byl lichotivým titulem „bohatý“. Listy i listiny v díle tomto uveřejněné ukazují příliš světle, kam až vášnivá touha skupování statkův „bohatého“ Jana z Pernšteina zavedla. Do sbírky dopisů zde uveřejněných, 526 počtem, z nichž 155 v regestech pojali jsme vedle listů z kanceláře jeho vyšlých také jemu od jiných psané, na př. hojně kusů královských, mezi nimiž zvláště důležité z r. 1547. Listy i listiny vybrali jsme z kodexu Pernšteinského v archivu města Brna, ze starých zápisů rybničných, z register prodejův statků, o nichž všech obšírnější zmínka v úvodu dílů XVI. a XVII. Archivu Českého. Mimo to byly nám pramenem archivy města Brna, Bydžova, Kutné Hory, Nového Města nad Metují, městského musea v Pardubicích, musejního spolku v Rychnově, města Třebíče na Moravě, musea města České Třebové, zemský archiv markrabství Moravského, musea Františkova v Brně, zemský archiv království Českého, Desky zemské v Praze a v Brně, místodržitelský archiv v Praze, archiv Musea království Českého, státní a dvorní archiv ve Vídni, říšský archiv finanční tamtéž, ministerstva vnitra, říšský archiv v Mnichově, knihovna vysokých škol v Praze, archiv arci- biskupství Pražského a metropolitní kapitoly Pražské, knížecí archivy v Třeboni, Roudnici a Hatzfeldský v Lipníku na Moravě, hraběcí archiv v Jindřichově Hradci, knihovna hraběte Waldšteina v Duchcově, zámecký archiv v Tovačově, sbírka autografů míst. rady Fr. Parisa v Praze a j. Všech listin v dílu tomto vytištěných jest 577, z nichž 441 v regestech. Povrchní jen nahlídnutí přesvědčí každého, jakou hojnou látku obsahují; připomínáme jen artikule literátů v Třebíči r. 1516, řády cechovní soukenníků v Tovačově r. 1516; v Ústí n. Orl. 1517; řez- níků a soukenníků v Rychnově 1521, 1537; ševcův a koželuhů v Tovačově 1535, v Pardu- bicích 1531; krejčů, tkadlců, ševců v Kojetíně 1516, 1538, 1539, kožešníků, pekařů, slado- vníků v Přerově 1544, 1545, 1547; řády městské v Znojmě 1517, v Těšíně 1540, z nichž jasně poznáváme, jaká byla vyspělost v těch věcech na tu dobu; upozorňujeme na pořádky na vinicích a zahradách okolo města Pardubic, o šenkování vína 1541 v Kojetíně, o právu dědickém, vodním, o poddanství atd. Milou plníme povinnost vzdáním vřelých díků za laskavost prokázanou p. t. panu dru Bretholzovi, zemskému archiváři markrabství Moravského, prof. dru Jar. Čelakovskému, archi- váři města Prahy, p. V. Kratochvílovi, sekretáři při archivu státním ve Vídni, správci knihovny Františkova musea v Brně cís. radovi dru V. Schrammovi, p. V. Nebovidskému, adjunktovi při archivu zemském v Brně m. sl., p. Leop. Noppovi archiváři ve Strážnici, sl. městské radě v Třebíči na Moravě, knížecímu archiváři Fr. Marešovi v Třeboni, hraběcímu archiváři Fr. Tischerovi v Jindřichově Hradci, řiditeli archivu místodržitelského království Českého panu Köpplovi, archiváři Musea král. Českého p. V. Schulzovi a p. prof. Honzovi v Praze. V PRAZE na den sv. Cyrilla a Methoděje 1. 1902. František Dvorský.

Strana 1
A. XXXII. DOPISY PÁNŮV JANA A VOJTĚCHA Z PERNŠTEINA z let 1509—1548. Sebral a vydává František Dvorský. 1. Král Vladislav Janovi z Pernšteina, aby opravu na klášteřích v Tišnově a Osla- vanech do desk dal vložiti. — Na hradě Pražském 1509, 14. prosince. (Tištěno v Archivě Českém XVI. str. 35.) 2. Král Vladislav Janovi z Pernšteina, aby otci svému Vilímovi vsi Uherčice a Evaň do desk vepsati dal. — Datum na Horách Kutných 1510, 21. února. (Arch. Č. XVI. 41.) 3. Olomoučtí Vilímovi a Janovi z Pernšteina odpovídají každému zvláště v příčině sirotka. — V Olomouci 1513, po 23. lednu. (Arch. Č. XVI. 46.) 4. Jan z Pernšteina žádá Olomouckých, aby poddanému jeho peníze mu náležité po jeho sestře vydali. — Na Hranicích (1513). Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni přátelé moji milí! Vznesl jest na mne Pátek, poddaný muoj z Bucku [sic], že má spravedlnost k penězuom, nějaký summě po sestře svej, kteráž tu u vás v Olomúci umřela, jménem M., kdež jest s vámi o to pan Vilém Prusinovský jednal, abyšte člověku tomu ten statek vydali; a tak mne zpravil též pan Vilém, že jste jemu to přiřkli, by pak ten člověk spra- vedlnosti nejměl, že pro mne jemu to vydati chcete, neboli pro pana otce mého. I já vás prosím jako svých milých přátel, že to pro mne učiníte a tomu člověku již ten díl vydati kážete po jeho sestře, poněvadž jste řekli prve to učiniti, (jakož bych já tolikéž učiniti chtěl, když by se taková věc na panství našem přihodila), aby ten člověk již dále o to nepracoval a svýho užiti mohl a k větším škodám ne- přicházel. Ex Hranic. Jan z Pernšteina, najvyšší komorník markrabství Moravského. Formulář Olomúcký v arch. města Brna Nr. 97. Archiv Český XX.

Strana 2
2 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 5. Jan z Pernšteina Olomouckým: aby zrušili usnesení, že zámečníci z města Hranic a Lipníku do cechu Olomouckého přijímáni býti nemají. — Bez místa, [1513]. Službu oc. Vznesli jsú na mne zámečníci moji Hraničští a Lipničští, že sou se zámečníci, všecken cech v Olomúci, na tom ustanovili a svolili a to mezi sebou zřídili: kteříž by kolivěk u zámečníkuov v Hraniciech neb v Lipníku dělali, že žádného mezi se do cechu pustiti nechtí. I žádám já vás, abyšte vy takové neobyčejné a kteréž i proti zřízení jest svolení jich přetrhli a změnili, aby se poddaným mým takový nátisk a soužení neobyčejné nedálo, abrž že i takové o to pro takovú věc trestati budete, aby se potom oni ani jiní takových věcí nedopouštěli; neb bych já se k vám ve všem sousedsky a přátelsky rád zachovati chtěl, pokudž by mi možné bylo, jedno abych zase od vás tolikéž k sobě poznal. Než sami to rozvažte, jest-li to sousedská věc neb obyčejná a není-li proti zřízení zemskému. Kdež vám věřím, že vy již takové nové předsevzetí neobyčejné a nesousedské trestajíc a to přetrhnúc zastavíte. Odpovědi žádámť. Jan z Pernšteina oc, najvyšší komorník markrabství Moravského. Souč. kopiář Olomúcký v arch. města Brna. 6. Hendrych ze Švamberka Vojtěchovi z Pernšteina o úřadě nejvyššího hofmistrství. — Na Zvíkově 1514, 5. května. (Arch. Č. XV. 103.) 7. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o knížeti Bartolomějovi Minstr- berském oc. — Na Blatné 1514, 23. srpna. (Arch. Č. VII. 83.) 8. Zdeněk Lev z Rožmitála a Vojtěch z Pernšteina volají pány a rytíře kraje Hra- deckého k sjezdu do Roudnice. — Na hradě Pražském 1515, 3. března. (Arch. Č. VII. 114.) 9. Vojtěch z Pernšteina Petrovi z Rosenberka, aby se přičinil o svolání sněmu. — V Pardubicích 1516, 30. března. (Arch. Č. XI. 190.) 10. Jan z Pernšteina Olomouckým, že není pravda, aby otec jeho Vilém z Pernšteina jim byl odpověděl. — Na Tovačově 1516, 23. června. (Arch. Č. XVI. 65.) 11. Jan z Pernšteina Olomouckým, proč brání prodávati zbroj jeho lidem. — Na Tovačově 1516, 31. srpna. (Arch. Č. XVI. 67.) 12. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o neshodě se stavy Moravskými v příčině Hynka Bočka z Kunštátu. — Na Blatné 1517, 5. července. (Arch. Č. VII. 174.) 13. Petr z Rosenberka Vojtěchovi z Pernšteina o při Buriana Trčky s Bočkem z Kun- štátu oc. — Na Zvíkově 1517, 11. července. (Arch. Č. XI. 203.)

Strana 3
z let 1513—1520. 3 14. Jan z Pernšteina purkmistru a radě města Brna o poslání pro vězně. — Z Tovačova 1518, 12. října. Službu oc. Což se toho vězního dotýče, jako mi píšete, z tý příčiny sem pro ně neposlal, že sem úmysl měl hned po Brněnským sněmu zase na Třebíči býti. Pak teď pojedu s neděle na Třebíč; jak na Třebíč přijedu, tehdy hned pro ně pošli. Pak již vás prosím, že [sobě] to proti mně obtěžovati nebudete. Ex Tovačov, feria III. ante Galli anno oc XVIII. Jan z Pernšteina na Tovačově, hejtman markrabství Moravského. [In tergo:] Múdrým a opatrným pánóm, purkmistru a raddě města Brna, přátelóm milým. Archiv města Brna. Orig. pap. s prstennou pečetí. 15. Jan z Pernšteina purkmistru a radě města Brna: aby k němu na Pernštýn některé osoby vypravili. — Z Tovačova 1518, 21. října. Službu oc. Za to vás prosím, že tuto neděli ke mně některé osoby z sebe vypravíte na Perštajn, nebo jest toho potřeba, nebo pan komorník také k večeři u mně býti má v neděli na Perštajně. Věřím vám, že tak učiníte. Ex Tovačov, feria V. in die XI milia virginum anno oc XVIII°. Jan z Pernšteina na Tovačově, hajtman markrabství Moravského. [In tergo:] Múdrým a opatrným pánóm, purgmistru a radě města Brna, přátelóm mým milým. Archiv města Brna. Orig. upečetěný prstenní pečetí. 16. Vilím z Pernšteina synu svému Janovi: aby na sněmu Moravském zřízení o židech zmírniti hleděl. — V Prostějově 1520, 3. března. (Arch. Č. I. 86.) 17. Vilém z Pernšteina synu Janovi o spletcích v zemi, neschvaluje chování se v nich syna svého Vojtěcha; o koupi statků od pána z Rosenberka. — Dat. z Pardubic 1520, 7. dubna. (Arch. Č. I. 92) 18. Vojtěch z Pernšteina, najvyšší hofmistr království Českého, pánům a rytířstvu kraje Plzeň- ského, aby na sv. Jana Křtitele do Prahy se sjeli, poněvadž i stav městský na týž den sjezd míti bude. — V Praze 1520, 4. června. Urozeným pánóm pánóm, urozeným a statečným pánuom rytířuom, urozeným vládykám, pánuom a přáteluom mým milým a dobrým kraje Plzeňského. Vojtěch z Pernšteina a na Hluboké, najvyšší hofmistr královstvie Českého, službu svú vzka- zuji. Páni a přátelé moji milí! Oznamuji vám, kterak jsú mi psaní učinili páni poslové ze všech tří stavuov od nás k králi JMti do Uher vyslaní, kterak by se

Strana 4
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina již do královstvie tohoto a této koruny navracovali a již i navrátili od JMKské, mne za to žádajíc, abych já VMti a vás všecky pro pilné a znamenité potřeby JMKské i toho královstvie obyvateluov k sjezdu, což nejspíš býti muož, obeslal, a že i ta vuole a milostivé povolení JMKské pána našeho jest, abychom se o JMti dobré i tohoto královstvie sjeli a jednali, a tu že nám poselství od JMti díti a oznámiti chtí. Ježto proto i z psaní od nich mně učiněného ten rozum, že netoliko ta po- třeba jest sjezdu našeho sama, proč jsme k JKMti vyslali, ale i jiná JKMti a tomuto královstvie náležitá, kterakž to jest od těch pánuov posluov JMKské od nás vyslaných přezvěděno: i znajíc toho takovou znamenitú a pilnú býti potřebu JMKské pána našeho, tudíž také i tohoto královstvie obyvateluov, a při tom že nám k tomu, abychom ten sjezd měli, milostivě povolovati a příti ráčí; ježto také i tomu jest rozuměti, že JMKská příjezdem svým do Prešpurka meškati neráčí, té vuole býti ráčíce odtud hned, což nejspíše bude moci, sem do tohoto královstvie že ráčí přijeti tiem neprodlévajíc: I protož, páni přátelé moji milí, já VMtí a vás prosím, že se do Prahy sjeti ráčíte na den sv. Jana Křtitele najprv příštího, a na zejtří ráno na rathúze Pražském se sjíti, tak aby ta potřeba JMKské i také naše, obyvateluov tohoto království, mohla k dobrému chvalitebnému i užitečnému konci přivedena býti a naší nedbanlivostí a lhostejností aby nebyla obmeškána, poněvadž netoliko lidé dobrých věcí, ale sám pán Buoh vděčen jsa i za to odpláceti ráčí. Neb i stav třetí městský také na ten čas a den oznámený od pánuov Pražan k sjezdu obeslán bude, a za to držím, že přijeti neobmešká; kdež já o VMtech a o vás také nepo- chybuji, ale dokonce věřím, že přijeti na čas oznámený jako milovníci dobrého ráčíte. A kohož by ten posel pro nevědomost aneb nedbanlivost nedošel, že ráčíte jedni druhým oznamovati i své přátely k tomu vésti, aby pro takové JMKské po- třeby aneb obyvateluov k tomu času napřed oznámenému příjezdem svým v Praze býti neobmeškávali. Dán v Praze, v pondělí po hodu Trojice svaté léta Páně 1520. Cop. souč. v arch. Třeboňském n. 3418. 19. Kutnohorští Vojtěchovi z Pernštýna: že vedle poslův z Prahy a jiných měst vyslali ke králi své spoluradní Jana Hanikéře z Semína a Jiříka Rycha. — Na Horách Kutných 1520, 19. září. Služby naše oc. VMti oznamujem, že sme podle pánuov Pražan a jiných pánuov posluov z měst královstvie Českého vyslali také z sebe posly naše k JKMti, pánu našemu všech milostivému, urozeného vládyku Jana Hanikéře z Semína nad Labem a opatrného Jiříka Rycha, spolurádné horníky naše. I VMti prosíme, jestliže by jim při tom času jaká nastávala potřeba a k VMti se utekli, poněvadž sme vždycky na VMti pána k sobě přieznivého poznali, že jich radou svou opúštěti ne- ráčíte. A my VMti službami svými vedle příležitosti ve všem možném toho rádi

Strana 5
z let 1520—1524. 5 chcem zasluhovati, jakožto pánu nám přieznivému. Montibus Cuthnis, f. IV. ante Mathei apostoli et evangeliste anno 1520. Šephmistr a radda na Horách Kutnách. Urozenému pánu, panu Vojtěchovi z Pernštýna a na Hluboké, najvyššímu hofmistru královstvie Českého, pánu nám přieznivému. Archiv Kutnohorský č. 201. červ. Orig. pap. 20. Hynek a Bernart z Byšovce Janovi z Pernšteina a Vokovi ze Sovince o vložení do desk prodeje krčmy paní Mandaléně z Dubé a z Lipého. — Bez místa 1521, 6. ledna. Urozenému pánu, panu Janovi z Pernšteina a na Helfenšteině, najvyššímu komorníku markrabství Moravského, a urozenému pánu panu Vokovi z Sovince a na Sovinci, najvyššímu sudímu markrabství Moravského, já Hynek a Bernart bratři vlastní z Byšovce, službu svú VMtem vzkazujemy. Milostiví páni! VMtí prosímy, kdež smy urozenej paní paní Mandaléně z Dubé a z Lippého prodali krčmu, i teď posílámy bratra svého pana Václava, aby on na našem místě paní Její Mti do desk vložil, a my jemu toho plnú moc dávámy, jako bychom sami tu osobně stáli. A VMtí pro- síme, že tak ráčíte učiniti. A my toho VMtem rádi chceme odsluhovati. Jenž jest psán ten den na Tři krále léta Páně 1521. Zemský archiv markr. Moravského č. 643. Sign. Nr. 57. Orig. 21. Jan z Pernšteina žádá Adama z Hradce mimo jiné za návštěvu. — Na Hranicích 1524, 19. července. Muoj zvláště milý pane kmotře! Zdraví i všeho dobrého i se všemi vašimi věrně bych vám rád přál. Psaní sem vám do Uher učinil, kdež i v list váš list, kterajž sem panu markrabímu psal, sem zavřel; na kteréžto psaní odpověď mi od vás žádná dána není, a tej sem naděje byl, že mi odpověď od vás dána bude, neb sem znal, že to psaní odpovědi potřebuje. Pak teď sem vám psaní do Prahy učinil a posla svého naschvál tam poslal, majíc tu naději, že při tomto sněmu tam budete. Ale z psaní tohoto, kteréž ste mi včera učinili, jak jest v něm datum postaveno, i také z zprávy toho dobrého člověka, služebníka páně z Rozmberka, tak tomu rozumím, že do Prahy nepojedete, z kteraj příčiny, toho nevím. Muoj milý pane kmotře, by možná věc byla, jistě bych se s vámi rád shledal, jako sem se s vámi kdy rád viděl, a jistě, by potřeba vaše taková byla jako jest má, jízdy bych se do toho kraje odvážil, ač dosti s obtížností, jak na nohu nemohu; pak by možné bylo, rád bych viděl, abyste sem do tohoto kraje ke mně přijeli A jestliže máte slíbenou pouť do Častochova, bližší cesty byste neměli než tudyto,

Strana 6
6 A. XXXII. Dopisy pánů Jana a Vojtěcha z Pernšteina a mohlo by se trefiti, že bych vám v tej jízdě tovaryšem byl i jinajch dobrajch přátel více zjednal. Tímto své psaní zavazuji: prosím vás, ať toho mezi námi není, co s vočí to s mysli. Služebníka toho na psaní vaše a pánuov z Rozmberka sem přijal, ač jich na ten čas jistě dosti mám. A s tím daj se nám všemohoucí pán Buoh spuolem ve zdraví shledati. Dat. na Hranicích v outerý před s. Maří Mandalenou léta oc 24. Jan z Pernsteina na Helfensteině. Mému zvláště milému panu kmotru panu Adamovi z Hradce na Hradci, najvyššímu kancléři královstvie Českého. Jindřicho-Hradecký archiv zámecký VIII. F. p. Orig. 22. Vojtěch z Pernšteina Jindřichovi z Rosenberka radí, aby narovnal se s Janem bratrem svým; aby berni zaplatil oc. — Na Pardubicích 1524, 5. listop. (Arch. Č. XII. 80.) 23. Jindřich z Rosenberka Vojtěchovi z Pernšteina, že s bratrem Janem srovnal se, berni že povinen není dáti oc. — Na Krumlově 1524, 10. listopadu. (Arch. Č. XII. 81.) 24. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o listu od knížete Karla Min- strberského, a oznamuje, že arcibiskup Ostřihomský přijel do Budína. — Na Mníšku 1526, 23. ledna. (Arch. Č. VIII. 259.) 25. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o psaní knížete Karla Minstr- berského a artikulích Kolínských oc. — Dat. na Blatné 1526, 26. ledna. (Arch. Č. VIII. 272.) 26. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o poselství ku králi, jaké listy mu král zaslal, o smlouvání s Jindřichem z Rosenberka oc. — Na hradě Pražském 1526, 13. března. (Arch. Č. IX. 17.) 27. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o hájení spravedlivosti, práv, svobod zemských i vší vlasti oc. — Na hradě Pražském 1526, 22. března. (A. Č. IX. 45.) 28. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina o sjezdech krajských, aby přijel na sněm do Prahy, o hájení svobod zemských. — Na Blatné 1526, 28. června. (A. Č. IX. 82.) 29. Jan z Pernšteina zve purkmistra a radu města Jihlavy k sjezdu stavovskému do Hustopeče. Na Tovačově 1526, 1. července. Službu svú vzkazuji, moudří a opatrní páni a přátelé moji milí. Nepochybuji, než že vás tajno není, jaká jest žádost od pánů a od rytířstva, kteříž sme se v Houstopečích sjeli, a na krále jest vzložena byla o sněm obecní, aby nám JKMt příti ráčil před svatým Janem některaj den v Olomouci, uznajíc u sebe potřeby JKMti duoležité i tohoto markrabství. Z kerajch příčin JKMt toho sněmu položiti neráčil, nepochybuji, než že o tom vědomost máte. Než sjezdy JMt položiti ráčil, kerajž jest jeden v Brně držán, na kterajž JMt pan Jan starší z Sternberka a na Kvasicích vobsílal, kdež se z těch listuov rozumí, kteréž jest psal, že jej z vuole

Strana 7
z let 1524—1526. a z rozkázání JMti pokládá. Pak nepochybuji o tom, že vědomost máte, jaké mi psaní JKMt učiniti ráčil, abych sjezd v městečku Houstopečích za Brnem položil těm pánuom a rytířstvu, keříž v těchto rozdílích podle sebe stojíme; z kerajch příčin a proč JKMt ten sjezd ráčil rozkázati položiti, přípis psaní JKMti vám po- sílám. Kdež takové věci nezdálo mi se před vámi tajna učiniti jakožto před těmi, vo kerajch nepochybuji, než že byšte JKMti všecko dobré rádi viděli i také tohoto markrabství. Pak jestliže chcete mezi nás do Houstopeč přijeti na ten sjezd, kerajž držán má bajti tu neděli po sv. Prokopě [8. července], poněvadž se vás neméně než jako nás dotajče; bez pochyby o tom držte, že ti páni a rytířstvo, keří se tu shle- dají, rádi vás uhlédají jako své milé pány a přátely, a tu abychom společně rozmlu- viti mohli, povážíc toho u sebe, co bychom JKMti za odpověď dáti měli jako ti, keříž bychom JKMti všecko dobré rádi viděli i také tohoto markrabství, aby při pořádcích svajch starobylajch a chvalitebných zachováno bajti mohlo. Toto psaní vám učiněné jinajm oumyslem se ode mne neděje než jako od toho, keraj by rád JKMti dobré i tohoto markrabství viděl, nevyhledávajíc svajch věcí žádnajch pod tím. Datum ex Tovačov, feria Ia. ante Procopii anno XXVI°. Jan z Pernšteina na Helfnšteině. Moudrým a opatrným pánuom purgmistru a radě města Jihlavy, přáteluom mým milým. Zemský archiv markr. Moravského. Bočkova sbírka č. 8334. Orig. chart. 30. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina: aby Jindřichovi Loučenskému z Kopidlna k spravedlnosti bylo dopomoženo. — Na Blatné 1526, 10. září. (A. Č. IX. 116.) 31. Zdeněk Lev z Rožmitála Vojtěchovi z Pernšteina, aby na hrad Pražský s jinými pány přijel. — Na Blatné 1526, 11. září. (Arch. Č. X. 124.) 32. Břetislav Švihovský oznamuje vévodovi Vilémovi Bavorskému o bitvě u Mohače. Na Rabšteině 1526, 16. září. ... Itz, so ich am freytag pey hern Lewen obristen burggraven bin gewesenn, synd dem herrn dyse anczejgung von dem herrn von Pernnstein kumenn, die im graf von Pesing hat zugeschickt; hab ich aus pemisch zu deytsch gemacht. . . . Herr von Neuhauss, pemischer kanczler, her Heinrich von Mezricz, des herrn von Pernstein sweger, und andern herrn fül mer, die czu hilf dem kunig czogen sind mit etlichen fül hundert pfertn und zu fuss pey IjM, die drey tag reiss nicht weyter von dem kunig sind gewesen und nicht ereylen kunen, die gehen wider heim, und etlych sind zu prespurk pey der kunigin pelybenn oc. Datum auf Rabnstein suntag nach Exaltationis sancte crucis Anno oc XXVI. Král. všeob. říšský archiv v Mnichově. Böhmen Nr. 3, fol. 196. orig.

Strana 8
8 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 33. Vilém vévoda Bavorský píše Zdeňkovi Lvovi z Rožmitála: „Wyr haben eurn guttn willen gemerckt, so ir zu uns trekt; so ist nochmals unser sunder begern an euch, wellet mytt dem herrn von Pernstein handeln, auch mit andern eurn guttn freunden.“ — [1526.] (Král. všeob. říšský archiv v Mnichově, Böhmen Nr. 3, Fol. 221. Conc.) 34. Ferdinand arcikníže oznamuje vyslancům svým do Čech poslaným v příčině kan- didatury na trůn královský, že došly ho zprávy o usnešení se některých pánů českých, kteříž voliti hodlají za krále Českého knížete Jiřího Saského nebo pána z Pernšteina, knížete Karla anebo pana Lva. — V Linci 1526, 28. září. List něm. (Sněmy české I. 55.) 35. Jan z Pernšteina připomíná stavům markrabství Moravského usnešení sněmu Br- něnského ze dne 23. září; oznamuje jim, že pro případ, kdyby na sjezd do království Českého jel, ustanovil za svého nástupce v úřadě hejtmanství Viléma Kunu z Kunštátu oc. — Datum na Tovačově, v středu před sv. Františkem (3. října) 1526. — (Rk. souč. v knih. hr. Wald- šteina v Duchcově. Tištěno v Arch. Č. XI 366 č. CXXXIII. s mylným datem v středu po sv. Františce 10. října.) 36. Pán z Schoenberga oznamuje Jiřímu knížeti Saskému: poněvadž bratří čeští (Pik- harti) nemohli provésti volbu Vojtěcha z Pernšteina za krále, navrhovali, aby volen byl kníže Bedřich Lehnický, poněvadž jest znalý jazyka českého; což někteří obyvatelé Pražští posuzo- vali slovy: že kacíř jeden jako druhý. — 8. října 1526. (List něm. Sněmy č. I. 170.) 37. Břetislav z Ryzmberka jednomu z knížat Bavorských: že pánové z Pernšteina, Švamberka, Šternberka a jiní žádají brzkou odpověď písemnou (v příčině volby královské); jeden z knížat aby vlastnoručně poslal přímluvný list pánovi z Pernšteina. V Praze, 11. října 1526. — Za tím následuje koncept Břetislava z Ryzmberka, kterýž měl jeden z knížat ba- vorských zaslati Vojtěchovi z Pernšteina. (Sněmy české I. 140.) — 12. října 1526 oznamuje kníže Bavorský Jindřichovi z Ryzmberka, že vlastnoruční listy posílá panu Vojtěchovi z Pern- šteina a panu Lvovi. (Listy něm. Sněmy č. I. 144.) 38. Jan z Pernšteina, hejtman markrabství Moravského, oznamuje stavům moravským, že arcikníže Ferdinand Rakouský na hradě Pražském za krále Českého byl zvolen. Svolává sněm do Olomouce. — Na Tovačově 1526, 28. října. (Arch. Č. XI. 371.) 39. Hanuš ze Starhemberga oznamuje králi Ferdinandovi, že poselstvo královské hor- livě vyjednávalo v příčině zvolení jeho za krále s Vojtěchem z Pernšteina, zvláště pak že p. Mrakeš mnoho na tom dal si záležeti. — 1526, na zač. list. (List něm. Sněmy č. I. 78—82). 40. Jan z Pernšteina mocí úřadu svého nařizuje stavům Moravským, aby se ujistili odpovědníkem Jakubem Lunciem anebo jeho pomocníky, kteříž za nepřátely Jihlavským se postavili. — Na Jemnici 1527, 8. února. Urozeným pánuom pánuom, velebným pánuom prelátóm, urozeným a statečným pánuom rytieřóm, urozeným vládykám, moudrým a opatrným pánuom městóm Jan z Pernštajna na Helfenštajně, hajtman markrabství Moravského. Službu svú VMtem a vám vzkazuji, urození páni páni, velební páni preláti, urození a stateční páni

Strana 9
z roku 1526 a 1527. 9 rytieři, urozené vládyky, moudří a opatrní páni města, páni přátelé moji milí! VMtem a vám oznamuji, kterak jest nějaký Jakub Luntius pánuom Jihlavským odpověděl i s pomocníky svými a nepřítelem se jim udělal. Protož VMtí a vás všech napomínám a z úřadu svého rozkazuji, kdež by též Jakub Luntius neb po- mocníci jeho s tímto listem mým postiženi byli v tomto markrabství, že se jimi dostatečně ujistíte, tak jak na takové sluší. Dán a psán na Jemnici v pátek po svaté Dorotě léta oc XXVII. Listem téhož dne daným oznamuje Jan z P. stavům českým o téže věci a žádá, aby se tím odpovědníkem ujistili. Píše: Jestliže by týž Jakub Luntius aneb pomocníci jeho s tímto listem mým kde zastiženi byli od pánův Jihlavských aneb od poslův jejich, že se jím ujistiti, tak jak na takové lidi náleží, a čehož by páni Jihlavští žádali, k nim se v tom slušně a přátelský vokázati ráčíte; kdež jistě, kdyby se taková věc v markrabství Moravském přihodila, též by proti VMtem a vám zachováno bylo, neb ráčíte znáti, že ty smlúvy Kladské, které sou mezi zeměmi učiněné, na to se vztahují, aby takoví zlí a škodní lidé v těch zemích místa neměli. Datum na Jemnici v pátek po svaté Dorotě léta oc XXVII. Zemský archiv markr. Moravského. Orig. Bočkovy sbírky č. 8337 a 8338. 41. Jan z Pernšteina žádá Václava z Ludanic a na Chropyni, aby mu rukojmím byl na půl sedma sta zlatých Nyklovi z Hošenpergu. — V Olomouci 1527, 8. července. (Orig. v zemském archivě v Brně. Genealog.) 42. Ferdinand král nařizuje komoře české, aby smluvila se s hejtmanem zemským, Vojtěchem z Pernšteina v příčině zaplacení poslův, kteříž roznášejí od něho listy v zájmu královském. — Ve Vídni, 14. července 1527. (C. k. finanční arch. ve Vídni, Gedenkbücher, Böhmen etc. 1527—31, Fol. 14. List něm.) 43. Zdeněk Lev z Rožmitála Janovi z Pernšteina o obnovení listů sirotkům po Kri- štofovi z Brníčka. — Na hradě Pražském 1527, 3. srpna. (Arch. Č. X. 214.) 44. Jiří markrabí Braniborský píše Janovi z Pernšteina, hejtmanu markrabství Moravského: že nařídil Petru Rožkovi, aby zabavené zboží městu Olomouci vydáno bylo, žádá však, aby i jeho (markrabího) poddaným bylo učiněno po právu. — V Krnově 1527, 6. pros. Georg von gots gnaden Marggraff zue Brandenburgk, in Schlesien, zue Jeger- dorff, Ratbor, zu Stetten, Pohmern oc Herezog oc. Unnser gunstlich gruess zuvor. Edler, wolgeborner Herr, besonder lieber Schwoger. Wir habenn Ewer schreiben unsern Unnterthan Peter Roschken betreffendt, darin ir an uns begert die auffge- halden Wahre aus dem Arrest und Khomer zuefolgen lossen, mit erbittung, das dem unnsern das Recht zu Olmucz entlich widerfaren und ergehen solte, ver- Archiv Český XX.

Strana 10
10 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina nommen. Und wiewohl dem unsern uff manchfeltig sein geburlich suchen biszher zu Olomucz wenig recht hat khonnen widerfaren, und derhalben zu erbermlichen schaden und nachtail gedrungen, dennach auff Eewer Zusagen Euch zu gefallen wollen wir solch verkhomertt Guett auszuegeben, auch dem unsern das Recht unnd die billichkeit bey den von Olmucz zu suchen bevelhen, dergestalt, das Ir uns vorsorget und vorgewiszt, das wir sampt unserm unterthanen solcher verkhomerten guetter halb keines schadens nach auszpruchs gewarten dürffenn, und begern an Euch mit besonderm Vleisz, wie wir auch des guett vortrawenn zue euch haben, Ir wollet darob sein unnd verschaffenn, damit Im das Recht unnd die billichkaith von den vonn Olmuncz statlicher unnd unvordechtiger den bisshere befunden, schleunig wider- fare und verholffen werde. Wo es aber nicht geschech, und der unser beschwerung oder mangel darinn empfinde, so werden wir Ime nochmals ausz genedigen Schulden auff sein unterthaniglich anruffen unser Hulff und Furdrung zu erlangen seiner ge- rechtigkaith zu vorsagenn wissen, des Versehens, Ir werdet euch uns zu gefallen und in ansehen der lauttern gottlichen gerechtigkeit als unser besonder lieber Schwoger darinn geburlich verhalten und ertzeigen, damit der unser ane lang- werig beschwerlich aufftzuge, was im zustehett und genuglichs Rechten bekohme. Das seindt wir umb euch gunstlich zu beschulden allemahl genaigt. Gebenn zu Jegerdorff Freitags nach Barbare. Anno oc XXVII. Arch. Brn. Codex Venceslai de Iglavia. Fol. 83, b. 45. Jan z Pernšteina Olomučanům v příčině stávky učiněné jim od Rožka, poddaného Jiřího markrabí Brandenburského. — Ve Znojmě 1527, 18. prosince. Jan z Pernštaina na Helfenšteině, hajtman markrabství Moravského. Múdří a opatrní páni přátelé moji milí. Psaní to, který jest mi pan markrabě Jiří JMt učinil, jsem u sebe rozvážil i jemu porozuměl. Pak bych já jse v takové ujiščo- vání dáti jměl, v kteréž mne pan markrabě potahuje o tu stávku, toho mi jse uči- niti nezdá, a také věc obyčejná není; neb poněvadž jsem víc než jedno psaní jemu učinil, ukazujíc to, že jse ke všemu spravedlivému poddáváte, kohož Rožek chce z čeho viniti, že jse jemu jmá spravedlivě státi podle práva. Pak abych zase proti tomu já neb vy tím přiříkáním, kteréhož pan markrabě žádá, co jiného činiti jměli, držím o tom, že byšte tu stávku stvrdili, že jest ji Rožek spravedlivě na spoluoby- vatele vaše učiniti mohl. Pak panu markrabí Jiřímu ještě list píši, kterajž vám po- sílám, i přípis toho, což jemu píši. Pak jestliže na takové psaní nebude chtíti té stávky propustiti, již vám toho také nevím jak hájiti, abyšte jse tímž zase proti poddaným jeho odplacovati nejměli. Datum v Znojmě, v středu před svatým To- Arch. Brn. Codex Venceslai de Iglavia f. 84. mášem léta oc XXVII.

Strana 11
z roku 1527. 11 46. Jan z Pernšteina žádá Jiřího markrabí Brandenburského, aby kázal propustiti ty statky Olo- múckých, které byl Rožek, poddaný téhož markrabí, v Krnově obstavil. — [1527]. Jan z Pernštaina na Helfenšteině, hajtman markrabství Moravského. Uroze- nému knížeti a pánu, panu Jiřímu markrabí Brandenburskému a v Slezi, knížeti Ratiborskému a Krnovskému, pánu a příteli příznivému a švagru jmému milému. Osvícené kníže a pane, pane příznivaj, příteli a švagře muoj milý. Službu svú Vti vzkazuji, zdraví a v něm všeho dobrého Vti bych věrně přál. Jakož jsou VMti před některým časem psaní učinili páni soudce zemští, což se Rožka poddaného Vti do- tejče a taj stávky, kterúž jest v Krnově učinil, při tom jsou VMti psali, k čemu jse páni Olomučané poddávají, chce-li Rožek poručníky aneb kohožkoli z vobyvateluov jejich viniti, že jse Rožkovi spravedlivě státi jmá podle práva; ráčili jste odpověd dáti, že o to s poddaným svým rozmluviti ráčíte. Však ta stávka až do dneška pro- puštěna není, a ti, kterýmž jest ten statek obstaven, znamenitou škodu berou. Pak milostivé kníže, poddání pánuov Olomučan, které jest, vyšší býti nemuož; neb by jeden mimo takové poddání chtěl své vuole užívati a sobě sám nápravy činiti, již to není spravedlivost, než více svévolnost, jakož jse to od téhož Rožka děje. Pak já VMti ještě za to žádám, že ráčíte rozkázati ty statky, kteréž jest týž Rožek obstavil, bez všelijakých škod propustiti, a k čemu se páni Olomučané poddávají, chce-li Rožek z čeho koho viniti, že mu jse spravedlivě od každého státi jmá, Rožka k tomu dr- žeti, aby na tom přestal. Neb pán Buoh zná, že bych raději viděl, aby všecka přá- telská služba a dobré sousedství od obyvateluov tohoto markrabství VMti jse okazo- valo, nežli jaká protimyslnost. Pakli by taková stávka propuščena nemohla býti a takové slušné poddání pánuov Olomučan místa nemělo, již by páni Olomúce proti poddaným VMti takovouž jse měrú odplatiti museli; kdež nepochybuji, znajíc VMt slušné poddání pánuov Olomučan, že toho dopustiti neráčíte, než že ty statky, kteréž jsú obstaveny, z taj stávky propustiti rozkázati ráčíte. Arch. Brn. Codex Venceslai de Iglavia fol. 83. Bez data. 47. Jan z Pernšteina píše markrabí Jiřímu stran propuštění statku Olomuckých od Rožka, pod daného markrabova, staveného. — [1527]. (Pan hejtman panu markrabí Jiřímu.) Osvícené kníže a pane, pane příznivý, příteli a švagře muoj zvláště milý. Službu svú VMti vzkazuji, zdraví a v něm všeho dobrého VMti bych věrně přál. Odpověd na psaní mé, kterouž jste mi ráčili dáti, což jse taj obstávky dotajče, kterouž jest Rožek poddaný VMti učinil na zboží ně- kterých obyvateluov města Olomúce, té odpovědi toho psaní jsem vyrozuměl. Pak kdež ráčíte psáti, že to zadržalé zboží na mé přiřčení propustiti rozkázati ráčíte na 2*

Strana 12
12 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina takový spuosob, abych to opatřil a ujistil, abyšte VMt i s poddaným svým dle ta- kových zadržalých zboží žádný škody očekávati neráčili: pak, milostivé kníže, jest to u mne s podivením, čeho na mne žádati ráčíte, neb bych to učinil, teda bych té stávce místo dal, že jest ji Rožek dobře učiniti mohl, a poddání spravedlivé, k čemu jse páni Olomučané poddávají, že od každého Rožkovi spravedlivé učiniti chtí, kohož chce viniti podle práva svého, bylo by v niveč obráceno. A protož ještě VMti za to žádám, že ráčíte ty statky a zboží s taj stávky rozkázati propustiti, a Rožek chce-li koho z čeho viniti, ať hledí toho tím pořádkem, kterajž mu jse spravedlivaj podává od pánuov Olomučan. Pakli by již ta psaní, kteráž jsem již VMti o to víc než jednú učinil, u VMti místa jmíti nemohla a ti statkové a zboží v taj stávce vždy předse držáni byli; již by zase páni Olomučané touž měrú proti poddaným VMti zachovati jse muosili; kdež v pravdě nerad bych toho viděl, aby skrz takového člověka jiní lidé jměli v živnostech svajch sužováni býti. A co jest v tom úmyslu VMti, prosím račte mi oznámiti po tomto poslu, aby jse páni Olomučané věděli čím spraviti. Arch. Brn. Codex Venceslai de Iglavia f. 84. b. Bez data. 48. Psaní Jana z Pernšteina Jiřímu markrabí Brandenburskému stran Petra Rožka. — [1527]. (Pan hajtman panu Jiří markrabímu.) Osvícené kníže »c. Jakož mi VMt ráčíte psáti, což jse Rožka poddaného VMti dotajče, že by mu jse od pánů Olomučan spra- vedlivé nikda státi nemohlo, při tom ráčíte psáti, aby týž Rožek k právu hostin skému připuštěn byl. Milostivý kníže, pokud jsem toho povědom, neznám, aby pány Olomučany Rožkovi co zcházelo, neb jsou jse k tomu vždy poddávali a poddávají, kohož Rožek kolvěk chce viniti podle pořádku práva, že oni jemu všecko sprave- dlivé učiní, a i podnes, když kolvěk Rožek stane vedle pořádku práva jejich, spra- vedlivé jse jemu učiní, a i právo hostinské, jakž řád toho jest, jse jemu dopříti jmá; a protož VMti prosím, již znajíc všecka slušná poddání pánuo Olomúckých, že ráčíte rozkázati, ty statky obstavené spoluobyvatelóm jich propustiti bez dalších odtahuov a poddání. Arch. Brn. Codex Venceslai de Iglavia. f. 85, b. c. Bez data. 49. Ferdinand král jmenuje Jana z Pernšteina hejtmanem markrabství Moravského a ustanovuje, aby roční jeho služné 1600 zlatých vypláceno mu bylo z povinných ročních dávek od města Brna a z komory české. — V Praze dne 24. dubna 1528. (C. k. finanční archiv ve Vídni, Gedenkbücher, Böhmen oc. 1527—31, fol. 40). Téhož dne oznámeno bylo komoře české králem Ferdinandem, aby nově ustanovenému hejtmanu markrabství Moravského vyplácen byl roční důchod od města Brna 764 zl. a z ko- mory české 836 zl. (Tamže fol. 38).

Strana 13
z roku 1527 a 1528. 13 50. Ferdinand král zavazuje se, že zapůjčených mu Janem z Pernšteina 3000 zl. na vyzbrojení tisíce pěších při nejblíže příštím sv. Jakubu odvede, anebo, kdyby se tak ne- stalo, že dá mu v zástavu klášter Konice na úrok 5% — V Praze dne 23. června 1528. (C. k. finanční archiv ve Vídni, Gedenkb. Böhmen oc. 1527—31, fol. 47. Listina německá). 51. Ferdinand král slibuje za Jana z Pernšteina, hejtmana markr. Moravského, jenž na zaplacení lidu válečného u Trenčína vypůjčil na své rukojemství od berníků kraje Olo- mouckého 6000 zl., že taková suma berníkům při nejblíže příštím sv. Jiří z berně bude za- placena. — V Praze dne 5. července 1528. (C. k. finanční archiv ve Vídni, Gedenkb. Böhmen oc 1527—31, fol. 50. Listina německá). 52. Jan z Pernšteina posílá poslům Olomouckým ku králi vypraveným přepis psaní, v němž žádá krále, aby potvrdil a vydati kázal Olomučanům výpověď, kterou on Jan učinil mezi kramáři a vinnými domovníky a obcí, a aby zameziti kázal prodávání piva u města Třebové. — V Brně 1528, 4. října. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině, hejtman markrabstvie Moravského. Moudrým a opatrným pánuom Olomučanóm poslóm, kteříž vypraveni ku králi JMti jsú, přátelóm milým. Moudří a vopatrní páni a přátelé milí. Tehd vám přípis psaní, co králi JMti píši, posílám, kterýmž jse psaním spraviti budete moci. I také ten list posílám, protož jeho králi JMti dodajte ode mne. Datum v Brně, v neděli den svatého Františka létha oc XXVIII. Milostivý králi! Nepochybuji, než že VKMt v paměti jmíti ráčíte, když jsem v Starých Hradech při VKMti byl, a měšťané Olomúčtí také, že jsem s VKMtí mluvil, což jse tej vý- povědi dotýče, kteráž jest jse z poručení VKMti skrze mne mezi kramáři a vinnými domov- níky a obcí stala, abyšte jí VKmt potvrditi rozkázati ráčili; kdež pak tej výpovědi při panu doktorovi Václavovi aneb při panu kancléři jsem nechal tu hned v Starých radech [sic], poněvadž jest vuole a rozkázaní VKMti bylo, aby to potvrzení jse stalo, neb jistě, milostivý králi, to jsem rozvažoval i opatroval, což by k dobrému tomu městu býti mohlo. Pak milostivý králi, to jim potvrzení ještě vydáno není. VKMti prosím jako pána svého milostivého, že VKMt ráčíte rozkázati, aby jim to potvrzení i s tou výpovědí vydáno bylo. Neb jestli že toho nebude, to VKMt v skutku poznati ráčíte, že znamenití a přední lidé z toho města jse vy- stěhují, poněvadž jim jejich živnost všecka odjata bude, k tomu i různice mezi staršími a obcí povstanú, ješto tím to tou vypovědí všecko zastaveno jest. Také milostivý králi, pan podko- moří i já budouc tam z poručení VKMti některú chvíli, co jse těch novokřtěncuov dotýče, při tom jsme poznali veliký nepořád. Což jse těch Třebovských piv dotýče, kteráž u samého města dávána jsou a zvláště pod tím opatem Hradištským, že lidé v sváteční den z města vyjdú, že téměř město pusto jest, dopustíc pán Buoh oheň na město, když lidí není v městě, sami znáti ráčíte, že by škoda přišla; k tomu neřádové šerední při těch schuozích se puosobí. Pak znajíc toho potřebu, aby to zastaveno bylo, slovem VKMti takovú věc jsme zapověděli, aby lidé na taková pití z města nechodili. Pak milostivý králi, nic platno není, než jakž prve tak i nyní vždy v tom neřádu předse stojí. Pak mé by zdání bylo, abyšte VKMt takovou věc přetrhnúti ráčili, a psaní obci aneb starším abyšte učiniti ráčili, aneb skrze pana pod-

Strana 14
14 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina komořího milostivě poručiti ráčili, aby taková věc zastavena byla, i tomu opatovi aby těch šenkuov nedopúštěl. Neb milostivý králi, bych na tom užitek znal, jistě bych toho také při městech svých nezastavoval; ale znajíc toho takový spuosob škodný, ani v městech ani ve vsech jeho nedopouštím šenkovati. Jáť VKMti oznamuji, pokud jest při mne; však VKMt ráčíte učiniti, pokud jse VKMti zdá. Arch. Brn. Codex Venceslai de Iglavia f. 89. 53 Hanuš Pflug z Rabšteina a Jaroslav z Vřesovic, hejtmané království Českého, žádají Jana z Pernšteina, hejtmana markrabství Moravského, aby Olomučany přidržel, by Bohuši Trnav- skému z Bozkovic žádané kusy a svědomí ku při obeslané před krále položili a vydali. — Na hr. Pražském 1528, 10. listopadu. Hanuš Pflugk z Rabštaina a na Bečově, krále JMti a koruny České ně- meckých lén hajtman a JMti dvoru maršálek, Jaroslav z Vřesovic a na Brozanech, krále JMti království Českého hajtmané, urozenému pánu panu Janovi z Pernštajna a na Tovačově, najvyššímu hajtmanu markrabství Moravského, pánu a příteli našemu milému. Službu svú vzkazujem urozený pane, pane a příteli náš milý. Abyšte zdrávi jsúce dobře se jmíti ráčili, toho bychom vám rádi přáli. Oznamujem vám, že jest na nás vznesl urozený pán pan Bohuše Trnavský z Bozkovic, kterak by k některé potřebě své a ku při obeslané před krále JMti potřeboval položení věcí některých i také svědomí v sepsaných artykulech od purkmistra a rady města Holomúce, kterýmž také sám od osoby své že jest nejedno psaní učinil o touž věc, žádaje jich přátelsky, aby dotčenému panu Bohušovi to, čehož na nich žádá za položení i seznání svědomí podlé práva položili a seznali; ale žádostí svú že by toho na nich obdržeti nemohl, při tom nás žádaje, abychom my o takovú věc psaní k vám učinili a v tom jeho podle úřadu našeho opatřili, aby jmenovaného svědomí a kusuov v artykulech jistých, kteréž nám sepsané podal a kteréž my v tomto našem listu zavřené vám posíláme, od dotčených Holomúckých dosáhnúti mohl. I nemohúce my žádosti jme- novaného pana Bohuše slušně oslyšeti, k vám toto psaní činíme a za to vás přá- telsky žádáme, poněvadž častopsaní Holomúcští k správě úřadu vašeho příslušejí, že je k tomu skutečně přidržeti ráčíte a jim poručiti, aby oni takové kusy a svědomí podle práva, jakž na to záleží a pokudž jeden každý to učiniti povinen jest, témuž panu Bohušovi pod pečeti města jich položili a vydali. A pakli by toho neučinili, a pan Bohuše z strany nepoložení těch věcí aneb nesvědčení jich jaké obmeškání v při a spravedlivosti své vzal, znáti ráčíte, že by k nim potomně o to hledíno snad byti muoselo; kdež té naděje jsme pro přetržení toho, že taková věc vámi a poru- čením vaším bude opatřena. Datum na hradě Pražském v úterý před sv. Martinem léta Páně oc XXVIII. Archiv m. Morav. Codex Venceslai de Iglavia fol. 120.

Strana 15
z roku 1528. 15 54. Bohuše z Bozkovic stěžuje si Janovi z Pernšteina na Olomučany, že nemůže od nich dosáhnouti svědomí dožadovaného. — V Praze 1528, 11. listopadu. Bohuše z Bozkovic urozenému pánu panu Janovi z Pernšteina a na Helfen- šteině, najvyššímu hajtmanu markrabstvie Moravského, pánu a příteli mýmu milýmu. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Napřed zdraví i jiného všeho dobrého VMti bych rád věrně přál. Za jiné nejmám, než že VMti u vědomosti jest, jaká jsem já častá psaní k Olomučanuom i přátelská činil, i skrze pány a přátele své vždy žádaje jich, aby mi ku potřebě mé a k soudu některé věci podle práva položili a seznali. I nikdy jsem od nich nemohl toho nic dosáhnúti, než tak mne odbývali psaním svým, jak sami chtěli, ješto bych to jich vlastními listy pokázati mohl, kdež jsem já tak skrze taková jich zanedbání k znamenité škodě přišel. Pak milý pane, teď VMti páni hajtmané království Českého o tu věc píší, kdež bezpo- chyby že jse tím psaním spraviti ráčíte. I já také VMti prosím, že též Olomúčany podle úřadu svého k tomu jmíti a přidržeti ráčíte, ať mi to tak podle práva položí a seznají, čehož na nich spravedlivě žádám, abych opět jimi jako i prve obmeškán nebyl. Dán v Praze, v středu den sv. Martina léta oc XXVIII. (V kterémžto psaní přípis artykuluov svrchupsaných zavřen byl slovo od slova, jakž napřed stojí.) Arch. Morav. Codex Venceslai de Iglavia f. 121. 55. Psaní Jana z Pernšteina raddě města Olomuce o Bohuše Trnavského z Bozkovic, a v příčině sporu mezi obcí a šenkovními domovníky i kramáři. — V Prostějově 1528, 23. listopadu. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině, hajtman markrabstvie Moravského. Múdří a opatrní přátelé milí! Teď vám posílám list, kterýž mi páni hajtmané královstvie Českého, i také podle toho, co mi pan Bohuše Bozkovec píše: pak poněvadž u mne ta věc nevědoma jest a k rozkazování mému neznámá, co bych vám v tej věci roz- kazovati jměl podle ouřadu svého, a protož oznamte mi při tom oumysl svuoj, kterak jse při tej věci zachovati chcete, abych já jim také věděl co za odpověd dáti, a ty listy zase mi pošlete. — Což jse přípisu tej vejpovědi dotýče, kteráž jest jse stala mezi šenkovními domovníky a kramáři z strany jedné a obcí strany druhé, vězte, že toho přípisu nejmám, a protož mi pošlete ten přípis, abych jse věděl čím spra- vit a vás také neobmeškávati. Datum v Prostějově, v pondělí před svatú Kateřinú léta oc XXVIII. Arch. Morav. Codex Venceslai de Iglavia f. 120. 56. Jošt z Rožmberka oznamuje Vojtěchovi z Pernšteina a jiným, že k sjezdu králem na den 20. ledna ustanovenému v příčině urovnání rozdílu mezi stavem panským a rytířským

Strana 16
16 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina do Prahy přijeti nemůže. — Na Krumlově feria II. post. Nativit. Dom. [29. pros. 1528.] (Sněmy české I. 290). 57. Ferdinand král nařizuje komoře rakouské, aby společně s nejvyšším purkrabím Pražským a s V. z Pernšteina vyjednávala s Břetislavem z Ryzmberka a Švihova o slevu 3000 zl. z dlužné mu částky 10.000 zl. — Ve Špýru dne 19. března 1529. (C. k. finanční arch. ve Vídni, Gedenkb. Böhmen oc 1527—31, fol. 94. Listina něm). 58. Vojtěch z Pernšteina i s jinými nejvyššímí úředníky sdílí králi Ferdinandovi vý- sledky držaného sněmu. — Sine dato [1529]. (Sněmy I. 297, kdež omylem vytištěn Vilém z P.). Dne 16. dubna 1529 oznamoval Ferdinand král Vojtěchovi z Pernšteina, jak těžce nese, že sněm na ničemž stálém nebyl postaven; žádá jeho, aby zájmy krále a království věrně opatroval; a zpravuje ho o svém příchodu do království. — Ve Špýru 16. dubna 1529. (Sněmy české I. 297. List latinský.) 59. Ferdinand král přiznává, že Janovi z Pernšteina, jemuž služba jako hejtmanu markr. Moravského po dvě leta vyplácena nebyla a jenž také 3000 zl. králi byl zapůjčil, ještě zůstává 3263 zl. k splacení. — V Linci dne 24. července 1529. (C. k. finanční arch ve Vídni. Gedenkb. Böhmen oc 1527—31, fol. 114. Listina něm). 60. List obecní hejtmanův zemských městům královským, aby berně na předešlých sněmích svolená od měst odvedena byla do sv. Bartoloměje t. j. 24. srpna. — Na hradě Pražském 1529, 31. července. (Exemplář v archivě Třeboňském. Odjinud tištěn v A. Č. XII. 197 č. 7). 1529, 19. srpna poslán byl podobný list všem stavům do krajův; A. Č. XII. 203 č. 14. 61. Radslav Beřkovský Vojtěchovi z Pernšteina o sjezdu stavu rytířského, o Vilému Doupovcovi. — Na hradě Pražském 1529, 31. července. (Arch. Česk. XII. 197). 62. Zdeněk Lev z Rožmitála a ostatní hejtmané království Českého Janovi z Pern- šteina, hejtmanovi markrabství Moravského, aby překážel těm, kteří by prach do Uher vezli nepřátelům krále. — Na hradě Pražském 1529, 30. září. (Arch. Česk. XII. 229). 63. Hejtmané zemští království Českého Vojtěchovi z Pernšteina o sirotka Dobro- vítovského. — Na hradě Pražském 1529, 7. prosince. (Arch. Česk. XII. 267). 64. Ferdinand nařizuje komoře české, aby přátelsky urovnala se s Vojtěchem z Pern- šteina, kterýž žádá zajištění jemu jako hofmistrovi nevyplacené služby a úroků z mincovny Kutnohorské. — V Linci dne 8. prosince 1529. (C. k. finanční arch. ve Vídni. Böhmen, Gedenkbuch I. 1527—31, fol. 144. Listina něm.). 65. Jan z Pernšteina přimlouvá stavům markrabství Moravského na sněmu v Olomouci shromáž- děným, aby Tovačovským a Kralickým zvýšení mýta bylo povoleno. — V Olomouci [1529?]. Duostojný v Bohu otče, urození páni páni, velební páni preláti, urození a sta- teční rytíři a vládyky, a moudří a opatrní poslové z měst, páni ujcové, švagrové, bratří a přátelé moji zvláště milí. Před VMtmi a vámi toho netajím, že při městě

Strana 17
z roku 1529 a 1530. 17 Tovačově od starodávna mejto vysazeno jest, kderéhožto mejta z každého vozu jak prázného tak také naloženého toliko I gr. alb. se dává, a některým naloženým vozem časem více nežli za XV gr. b. na mostích a tratích škody se udělá. I po- něvadž pak na opravování mostů a tratí, kterýchž do čtyrmecítma jest, i také cest a náspův každého roku znamenité náklady se činí a množství dříví z lesů Tova- čovských se vypotřebuje, k tomu i náspy dosti dlouhý se s velikými náklady dělati a opravovati musejí, tak že tejhož mejta nikda třetí díl nákladu se nevynáší, VMtí a vás za to žádám, že k tomu, aby z každého vozu naloženého, který by šesti ko- ními vezen byl, po čtyřech groších bílých, a který čtyrmi, po třech groších mejta přivětšeno a dáváno bylo, dovoliti ráčíte a dovolíte. Též také jsou na mne vznesli purgmistr, starši i všecka obec městečka Kralic, poddaní moji, kterak majíce nemalé než veliké náklady na opravy mostův a cest, po kterýchž se skrz městečko Kralice s vozy a náklady těžkými jede, a ta- kové mosty a cesty blíž puol míle i přes jiné panství, jako pana opata Hradištského, opravují, a z těch nákladův dosti chatrné mejto se bere, a při tom tolikéž časy svými nemalá summa dobytkův po též silnici se přehání; oni pak majíc při též silnici blíž puol míle rolí a užívání své, na kterýchžto rolích jejich od takových dobytkův, kteří se po tejž silnici přehánějí, veliká škoda na obilích se jim činí, a z takových dobytkův, jako koní, volův i jiného drobného dobytka, žádného mejta jim se nedává, prosíc mne k VMtem a vám, abyšte jim takového mejta z těch vozův přivětšiti a z dobytkův znova vysaditi ráčili a vysadili, za tuto přímluvu. V čemž já slušné prosby jich oslyšeti nemoha, tak činím, k VMtem a vám se při- mlouvajíc za to žádám, že vzhledna na veliké škody a náklady jejich k nim se na- kloniti a k tomu, aby z dobytkův z každého vola po II d. b., z koně též po dvou d. alb., z ovce neb kozy po I d. b., z svině též po I d. b. mejta dáváno bylo, po- voliti ráčíte a povolíte. A což tak na jednu i druhú žádost i také přímlnvu mú učiniti ráčíte a učiníte, já se VMtem a vám toho každého času volně odsluhovati a všelijakým dobrým přátelstvím odměňovati hleděti chci, načež od VMtí a vás pří- jemné odpovědi očekávati budu. VMtí a váš služebný a volný ujec, švagr, bratr Jan z Pernšteina. a přítel JMtem všem čtyřem stavuom markrabství Moravského, nyní při sněmu obecním zde v Olomúci shromážděným, k dodání. Zemský archiv markr. Moravského. Bočkova sbírka č. 10835. Orig. papírový. 66. Vojtěch z Pernsteina a Jan Pflug z Rabšteina z cesty do Poznaně oznamují hejtmanům krá- lovským, místodržícím a radům vojenským toho času ve Vídni, čeho dověděli se o obležení Budína. — Na Pardubicích 1530, 19. list. Vnnser freuntlich vnnd guetwyllig Dynst zuuor, wohlgeborne, edle, gestrenge, Archiv Český XX.

Strana 18
18 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina hochgelehrte vnnd ehrenvhesten lieben Herren vnnd Freund. Wir geben Euer Liebden vnnd Euch aus Notturft freuntlicher vnnd gueter Meinung zu uernemen, dass der durchlauchtigste grossmächtige Furst vnnd Herr Herr Ferdinand, zu Hungern vnd Behem oc Konig oc, vnnser genedigister Herr, neben anderen yrer Kon. Mt Reten vnd Bottschaftern vnns auch in Potschaften zu koniglicher Wyrde zu Polen Rethen vnnd Botschaften uff den Tag vnnd zu der Handlung, so ietzunder zu Posen sollte geleystet vnnd gehalden werden, abgefertiget, wie wir dann gen Posen zu reysen uff dem Wege sind. Aber nachdeme vnns vnuerporgen, sunder guet Wyssen tragen, dass Kon. Mt treffenlich Kriegsvolckh Ofen, auch, wie wir bericht, Janus Wojda darinne solle be- legert sein, des zu erobern ane Zweyfel in ernstlicher steter vnnd embsiger Ubung sind, denen Gott sein Gnad, Glueck vnnd Siege verleyhen wolle; herwyderumb so ist durch E. L. vnnd euch mir Woytichen Herrn vom Pernstein als Kon. Mt Haubttleutt einem der Cron zu Behemen geschrieben vnnd angezeigt, dass E. L. vnd euch glaublich angelanget, dass sich die Turken sollen entpoeren vnnd erheben, Ofen vnnd Jhans Weyden zu Rettung vnd zu entsetzen ziehen, vnd ane Zweifel gegen Kon. Mt gemelts Kriegsvolkh das ergste die zu schlagen ader ynen abzuprechen fuernemen, wie dann ich Woytich dasselbig E. L. vnd Ewer mir derhalben gethan Schreyben, dyweyl ich aus Beuelch Kon. Mt aus dem Land abreysen muess, den andern Herrn Landshaubtleutten meinen Mitgesellen uffs eylendest zugefertiget, dy sich ane Zweyffel der Notturft nach yn die Sach werden wyssen zu schicken. Dyweil dann der Kon. Mt andern abgefertigten vnd vnser der Bottschaften Beuelch zu Posen nicht den wenigsten Theil diese Kriegsleute in Ungern belangend ist vnnd in der Arbeit sein werdet, haben wyr nicht kleyn vor notturftig, zutreglich vnd guet an- gesehen vnnd bedacht, dass die andern Kon. Mt abgesandten Bottschaften vnnd wir offtmals vnnd allezeit gen Posen gewyssen vnnd erfaren möchten, wie sich die Sachen mit Kon. Mt Kriegsuolkh, in Hungern vnd vor Ofen liegend, vnd sonderlich wie es sich mit Eroberung des Schloss vnd Stat Ofen vnnd des Jhanus Weyde Person zu- traget, ader ob Kon. Mt Kriegsuolckh in Nott vnd Geferlickeyt steen, ader wie es sich yrenthalben heldet, durch die Poten yn Erkundigung komen mochten, wiewohl wir vns in aller Handlung zu Posen Kon. Mt Instruction vnnd Mandat nach zu halden wyssen. Aber nichtsdestoweniger darnach sich durch Irer Kon. Mt Kriegsuolkh die Kriegshandlung in Hungern zu Irer Kon. Mt Gewinne ader Verlust schicket, stellet vnd zutruege, so wissen wir vnns souil dester stattlicher zue Irer Kon. Mt Notturft Nutzen, Frommen vnd Zutrage, auch in den Handlungen allen dester pass darnach zu halden, dareyn zu schicken vnnd Irer Kon. Mt Pestes nach Gelegenheit der Sachen zu betrachten vnd furzunehmen; Euer L. vnd Euch freundlich bittende, wellet der

Strana 19
z roku 1530. 19 Sachen, also E. L. vnnd ihr zum Pesten befindet, vnns notturftig anzuzeigen were, nachgedacht sein, damit in allen Orten souil moglich nichts verweylett nach ver- lasset werde. Das haben wir E. L. vnnd euch, als denen wyr Dynst vnnd Freund- schaft zu erzeigen gewyllt, nicht verhalten wollen. Datum zu Pardubitz Sonnabend Woytich Herr vom Pernstain oc. am Tag Elizabet anno oc XXX°. Hanns Pflug Herr vom Rabenstein. Den wolgeboren, edlen, gestrengen, hochgeehrten vnd ernvesten Herren N vnd N, Kon. Mt zu Hungern vnd Behem Haubtleuten, Statthalteren vnd Kriegsrethen jetzund zu Wien, vnseren lieben Herren vnd guten Freunden. Kniž. archiv v Roudnici B. 125. Conc. 67. Nejmenovaný český jednatel krále Ferdinanda do Poznaně vyslaný dává nejmenovanému zprávu o tamním jednání v příčině zápletků uherských. — Bez místa i dne (v listopadě 1530). Milostivej pane! Aby[ste] zpraveni byli toho rozjetí z Poznaně, jest toho ta- kový sp[uosob], že uherští aneboližto vejvodovi poslové, poněvadž [ta] věc k doko- nalé smlouvě nemohla přivedena býti, dýle tu zůstati nechtěli, ale aby se ta věc tak beze všeho sjednání nerozešla, i namluvili jsou polští a saští jednatelé aneboližto prostředkové pokojné stání až do roka, a to má mezi časem tímto a svaté Lucie od obojích stran připsáno anebo odepsáno býti. A jestliže tak od obých stran při- psáno bude, aby každá strana své, čehož v držení jest, a do toho času, až se při- píše, do vykonání toho roku v držení a v užívání zuostala. A JMt král Polský má Tureckýmu císaři psáti, aby obojí stranám poslóm klejt dal; a jestliže jim Turek klejt dá, tehda oboje strany posly své k Turku před vyjití[m] měsíce máje mají vypraviti, a tu jednáno býti, aby k delšímu pokojnému stání aneb k dokonalýmu pokoji neboližto smlúvě na slušný prostředky vejvodovi povolení dal; neb vejvoda dokonce k žádnýmu jednání aneboližto k jakým prostředkóm, skrze kderýž by jedný pídi šíře mělo od království Uherského odcizeno aneb odjato býti, svoliti jest nechtěl, pravíce, že k tomu povolení od císaře Tureckého nemá, a bez jeho povolení že by jemu k takový věci přistúpiti nenáleželo. A včíra jest tejden minul, jakž jest nám tepruov od JKMti po poště ozná- meno, že VMt, pán z Pernšteina a pan Zigmund Ditrichštajnar od JKMti k nám k tomu jednání do Poznani vypraveni býti ráčíte; i byli bychme rádi to zpuosobili, aby se ta věc byla mohla do VMti, pána z Pernšteina a pana Zigmunda Ditrichštejnara příjezdu zdržeti, ale nemohli jsme toho obdržeti, neb polští, saští a uherští vyslaní juž se byli k tomu přihotovili a druhého dne ráno z brány před se jeli. Datum ut supra. [In tergo poznámka nejspíš Pflugova:] Dass ist die Handlung, als der Herr vonn Pernstain vnd ich gen Possen in Pottschafft sein geschicktt Arch. kníž. M. z Lobkovic v Roudnici B. 125. Konc. 3*)

Strana 20
20 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 68. Vojtěch z Pernšteina, nejvyšší hofmistr král. Českého, žádá rady komorní, aby v neděli po Hromnicích (5. února) sešli se do Nymburka k poradě o rozepsání sněmu, kde by držán měl býti. — Na Pardubicích v sobotu po sv. Pavla obrácení (28. ledna). (Sněmy české I. 341.) Dne 7. února téhož roku nařizovali nejv. úředníci radám komory české, aby zámek Kolín, kdež příští sněm držán býti má, zřídili a ku přebývání pro krále vším potřebným za- opatřili. — V Nymburce v outerý po sv. Dorotě (7. února) 1531. (Sněmy české I. 342.) 69. Ferdinand král komoře české: že Vojtěch z Pernšteina vyšle některého úředníka a lidi své, aby rybník při panství Kolinském rybami osazen byl, protož aby takovým vyslaným lidem podpora ve všem byla dána. — V Brně dne 1. dubna 1531. (Arch. místodrž. král. Česk. Registra knih poselacích (Missiven) 1531—6, 8. sv., fol. 10. List německý.) 70. Jan ml. z Žerotína a na Strážnici Půtovi Rokytnickému z Ludanic: poněvadž pán z Pernšteina dal mu dceru pannu Johanku za manželku, a svatba v neděli po Hromnicích (4. února 1532) na Prostějově slaviti se bude, prosí ho, aby přijel tamže na svatbu. — Na Strážnici 26. prosince 1531. (Orig. v arch. Třeboňském.) 71. Výňatek z listu Vojtěcha z Pernšteina, jako hejtmana zemského, o placení cla lidí rytířských v Bydžově. — S. d. (1531?) Co se toho cla dotýče Bydžovského, kteréhož by osoby z stavu rytíř- ského platiti z věcí na prodaj vezených nechtěli, velmi krátce sem o to s panem Janem Žateckým mohl rozmlúvati, neb jeda k němu na hrad, potkal sem jej, an preč jede, a pánuov při dskách nebylo, neb sú byli u nemocného u pána Zuba na Zápích; než s p. Ambrožem sem mluvil a jeho žádal za paměť, stal-li jest se kdy jaký o takovú věc nález, aby mi oznámil, čímž bych se mohl zpraviti a VMti také oznámiti. I pověděl mi, že neví o žádném nálezu, aby se kdy o takovú věc kdy stal, kromě ten mezi stavy králem Vladislavem slavné paměti učiněný, a kteréhož artykul vypsaný ráčili ste mi poslati; a podle toho oběma se nám vidí, že by měli býti povinni to clo platiti, poněvadž věci své vezou na prodaj a z toho ziskuov i užitkuov svých hledají, a vysazených trhuov a jarmarkuov v městech a městečkách užívati chtějí. Pak nechť Bydžovští to učiní: ktož by jim tak zúmyslně clo projížděli a platiti ho nechtěli, ať ty věci obstavují a ve jméno boží, požene-li VMt kto proto a bude-li je chtieti z toho viniti, račtež toho štěstí koštovati; co v tom bude právem nalezeno Bydžovským, tím se spraví a budú věděti, budou-li jmíti takové clo bráti čili nic na potomní časy. Však se na to veliký náklad neučiní, a bez pochyby když jednomu obstaví jeho věci a clo sobě vezmou, že snad někto se o to pokusí, aby je z toho vinil, a tudy ta věc k svému konci přijde, že se to rozezná, co jich jest a co jim spravedlivě náleží, aby při tom byli zuostaveni. Lib. Mem. I. civ. pag. 186 města Bydžova.

Strana 21
z roku 1531 a 1532. 21 72. Nejvyšši kanclíř království Českého Hanuš Pflug z Rabšteina (Vojtěchovi z Pernšteina): že byl při královském dvoře v Štutgartu a Špýru, že chce dáti přitisknouti větší pečet ke smlouvě, kterou má s klášterem sv. Tomáše v Brně, jakož i poslati list královský na milost učiněný Uničovským pohořelým. — Na Bečově 1532, 15. ledna. Službu svú oc. Kdež mi ráčíte psáti, že ste k JKMti poslati ráčili, majíce toho žádost, aby JKMt smlouvy tee, kterúž ste s převorem od svatého Thómy v Brně učiniti ráčili, majestátem svým potvrditi ráčil, majíce tu naděj, že bych při dvoře býti měl; ale poněvadž jest mne tam nebylo, ani pečeti věčí, že jest JKMt vám tu smlouvu poslati pod menší pečetí a rukou svou se podepsati ráčil; a ráčili ste mi toliko vidimus krále JMti podtvrzený poslali, a že byšte mi byli rádi i to pod- tvrzení pod menší pečetí poslati, ale že ste se ráčili obávati, aby na cestě zmrhané nebylo oc. Tak jest, že sem asa třinácte nedělí při JKMti v Stukgartu a v Speyru byl, než na tento čas sem ode dvora na chvíli odjel. I pane a příteli muoj milý, kdybyšte mi byli ráčili krále JMti potvrzení, kderéž jest JMt ráčil k tee smlouvě učiniti, poslati, byl bych pečet větší k tomu rád přitiskl, jakož ještě bych tak uči- niti chtěl, kdybyste mi to potvrzení poslati ráčili, že bych větší pečet dal přitisknúti. Neb JMKská ráčil mi o to psáti a poručiti, abych k dočenému potvrzení pečet větší přitiskl. Než toho neračte pomíjiti, když to potvrzení k pečetiní ráčíte poslati, abyšte ráčili podle toho hrubej pytel peněz poslati, ale ne tak příliš veliekej, proto aby jej jeden mohl unézsti, neb sem na tento čas při dvoře měšec velmi vyprázdnil. Taky ste mi ráčili od JKMti poslati list, kderejž JKMt ráčil Uničovským pohořelým na Lhotu dáti, a při tom i posílací list od JKMti oc: i poněvadž JKMt teež mi ráčí psáti a porúčeti, abych k témuž listu Uničovských pečet vědší přitiskl, i tak sem učinil a ten list VMti zase posélám. A s tím rač pán Buoh dáti nám se spolu ve zdraví shledati. Datum na Bečově v pondělí po s. Erhartu léta oc XXXII°. Hanuš. Arch. kníž. M. z Lobkovic v Roudnici č. B. 125. Konc. 73. Ferdinand král komoře české: že vedle návrhu a dobrého zdání rad komorních píše Vojtěchovi z Pernšteina, aby úroky z 2600 kop gr. (za kterou sumu králi půjčenou jako rukojmí zapsal se Petrovi Sudovi, a týž (Suda) uvázal se v držení zámku Žampachu) pře- vzal z důchodu komory české a neuvazoval se v držení vsí k panství Poděbradskému nále- žitých. — V Řezně dne 9. srpna 1532. (Arch. místodrž. král. Českého. Reg. knih poselacích (Missiven) 1531—6, 8. sv., fol. 120. List německý.) Listem ze dne 1. prosince 1532 nařizoval král komoře české, aby pro nezaplacení úroků z peněz Sudovi povinných zabavené vsi panství Poděbradského vyplaceny byly berní, kteráž v nejblíže příštím čase odvedena bude. — Tamže fol. 143. (List něm.) Listem ze dne 4. ledna 1533 oznamuje Ferdinand komoře české: poněvadž Vojtěch z Pernšteina nabídl se, že na místě zabavených vsí panství Poděbradského, kteréž více nesou

Strana 22
22 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina než nezaplacené úroky z peněz dlužných obnášejí, jiné ujištění přijme, aby odložili vyřízení takové záležitosti až do králova příchodu. Tamže fol. 150 v. (List něm.) Konečně listem ze dne 13. února 1533 nařizoval komoře české, aby v příčině nahoře psané věci ujednání se stalo beze škody jmenovaného Vojtěcha z Pernšteina. Tamže fol. 159. (List něm.) 74. Jan z Pernšteina žádá Půty z Ludanic a na Rokytnici, aby se mu postavil za rukojmí na 700 kop gr. Bernartovi Vlkovi z Konecchlumí dlužných. — Na Tovačově, v so- botu po Novém létě oc 33 (1533, 4. ledna). (Třeboňský arch. Familie Pernstein. Registrata.) 75. Kristofor z Švamberka žádá Jošta z Rožmberka, aby k svatebnímu veselí syna jeho Hendrycha, kteréž vedle oznámení pana Jana z Pernšteina díti se bude dne 2. února t. r., na Prostějov přijel. — Na Zvíkově v neděli před božím křtěním (5. ledna 1533). (Orig. v arch. Třeboňském.) 76. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby se mu postavil na 100 kop gr. českých Anně z Kostelce za rukojmí. — Na Tovačově v sobotu před sv. Fabianem Šebestianem léta oc 33 (1533, 18. ledna). (Orig. pap. Třeboňského arch. Fam. v. Pernstein. Reg.) 77. Vojtěch z Pernšteina Hanušovi Pflugovi z Rabšteina: že posel císaře Tureckého ubírá se z Vídně do Ostřehoma; posílá noviny německé, jež má od knížat Bavorských; žádá, aby mu zjednal člověka, který by znal se v hledání kovů. — Na Pardubicích 1533, 10. dubna. Službu svou oc. Oznamuji vám, že jest mi psaní učiněno, v kerémž mi se oznamuje, že posel císaře tureckého z Vídně doluov po vodě až do Vostřehoma vypraviti by se měl na ten spůsob, že od císaře tureckého k vajvodovi má nějaké poselství ne velmi příjemné učiniti. Ale jak se domajšlím, že tajž posel tureckaj poněvadž se zase z Vostřehoma k Novému městu vobrátiti má, pro nic jiného té jízdy do Vostřehoma nečiní, nežli pro to, aby on to všecko tam v Vostřehomě císaři tureckému pánu svému vykonal, což jest se král JMt pán náš témuž císaři tu- reckému učiniti podvolil s tajmž zámkem Ostřehomem. Také vám teď posílám noviny německé, keréž jsou mi poslány, což se dotýče knížat bavorských; pak jestli to samo v sobě v pravdě, jakž ty noviny ukazují a vy o tom co slyšíte, za to vás prosím, že mi o tom oznámíte. Kdež jsem vás prve žádal, abyšte mi jednoho člověka toho, kerýžby rudy a kovuov hledati uměl, zjjednali: i ještě vás prosím, že tak ráčíte učiniti, a na čemž jej koli smluvíte, podle toho já se chci k němu zachovati; a jestli že mi jej zednáte, prosím, vypravte ho do Prahy k svátosti. Dajž všemohoucí pán Buoh, muoj zvláště milý pane a příteli, nám se spolu ve zdraví shledati. Dán na Pardubicích v zelenaj čtvrtek léta oc XXXIII°. Vojtěch z Pernšteina m. p.

Strana 23
z roku 1533. 23 Urozenému pánu panu Hanušovi Flugkovi z Rabstaina a na Bečově, najvyššímu kan- clíři království Českého krále JMti, a téhož království německých lén hajtmanu, pánu a přie- teli mně zvláště milému. Knížecí archiv v Roudnici Orig. B. 125. 78. Vojtěch z Pernšteina Hanušovi Pflugovi z Rabšteina oznamuje, co se dověděl o záměrech tureckých; stěžuje si na neužitečnost tajné rady královské a j. — Na Pardubicích 1533, 8. čce. Službu oc. Soud v Moravě jest se držel, a nějakaj nález bratru mému panu Janovi jest učiněn, kterémužto nálezu, když jest čten byl, jest vodepřel a oznámil, že ho podniknouti nechce a že jest učiněn proti právu; a tak naprosto že jest sobě vóbec ten nález ztížil, a až k tomu přišlo, jakž zprávu mám, že jest pan hajtman vstavši pověděl, že bude ten nález vymazán. A hned potom jest soud vzdán a více nesoudili. Poselství vod krále JMti k témuž soudu bylo učiněno, což se Kafuňka dotajče, a za posly byl jest pan Voldřich Černohorský a pan Adam Repickaj; pak jaká jest odpověď králi JMti po nich dána, teď ji vám sepsanou posílám. Muoj milaj pane kancléři, což by mně u vědomost přišlo, musil bych v tom vobtížnost nésti, abyšte vy také neměli o tom věděti; pak toto vám voznamuji: že přijel k jednomu mému dobrému příteli jeden ne lehkého řádu, ale znamenitaj člověk, kterýž není poddanaj pána našeho, učinil k němu řeč, co slyší vo pokoji mezi císařem tureckým a králem římským? dal mu za odpověď, že nic jiného neslyší, než že jest pokoj učiněnaj, a co se dále jedná, že nic neví, že jest při dvoře na ten čas nebyl. Pověděl zase proti tomu, že dobře činí každaj, kdož se nechlubí, když nemá čím; a tak další řeči mezi nimi vznikly, až i k tomu přišlo, že posel, kterýž jest vod císaře tureckého u krále JMti pána našeho ve Vídni byl, že ještě jest se nevrátil do Konsta- tinapole a nevrátí, až Jeronym de Zara vypraven bude, pak s jakým poselstvím se navrátí, že to uslyší. Než král polskaj že s Turkem a s Tatarem má dokonalaj pokoj do života svého i syna svého, a ten pokoj že jest jednán byl a zjednán jest i stvrzen skrze posla krále polského, kterémuž říkají Opulinskaj, kterýž jest také bajval v Čechách v poselství krále pána našeho; kteréhožto zjednání přípis jest mu dán, kteréhož vám také připis posílám. Než na jeden artikul dobře pomyslte v tom poselství, proti kterémuž sem artikuli znamení ruky udělal, nač se ten vztahuje. Než jáť se nemohu jiného do- mysliti než toho, že najspíš se vztahuje na pána našeho; a jest dosti činiti, neobmajšlí-li se i od Turka i od vajvody i od jiných, kteříž z štěstí pána našeho neměli by žádného potěšení, anébrž ani žádostivi nejsou co JMti dobrého, větší těžkost aby na pána na- šeho přišla, nežli je kdy prve přicházela, čehož pán Buoh z milosti své rač zachovati. Neb i k tomu, že se taková věc obmajšlí, příčinu dává toto psaní z Budína jedné vosobě učiněné, kteréhož vám teď přípis posílám a kterýž jest mi také přinesen této

Strana 24
24 A. XXXII. Dopisy pánů Jana a Vojtěcha z Pernšteina hodiny. A toto vám voznamuji za jisto, že Grytaj*) drahně několik tisíc Turkuo na Budín přivedl, děla lejí, zámek, město vopravují, a vejvoda tu je na Budíně, prachy z Turek vezou. Laskaj**) v Sedmihradské zemi ten své věci řídí, jakož vám také přípis toho artikule posílám, kterýž mi Petr Vencelík píše, co jest vod Václava Šarovce, který jest z Polsky přijel, slyšel. Pak muoj milý pane kancléři, jestli jest to všecko pravda, což vám teď voznamuji, pomysltež na to, na jakém pokoji král JMt pán náš své poddané po- stavil a ubezpečil, jestliže se jiné najde, co tomu lidé dějí a jakou těžkost ponesou; ježto já toto pravím, jestliže toto jednání s císařem tureckým v nic vejde a upo- kojení nespuosobí, že by bylo lépe, aby pán náš byl nikdá takového jednání ne- začínal, a také aby toho neoznamoval a lidí pokojem neubezpečoval, kteréhož snad není; než já tak vždy pravím, že v těchto spuosobích, v které jest pán náš na tento čas všel, ježto se nedotajčí vlastně samé JMti vosoby, než vztahují se na všecky JMti poddané a na zkázu jejich, k čemuž sou (jestliže já se nemajlím) pří- činy nedali. A protož ta tajná rada JMti, v kteréž ty všecky věci ráčí zavírati, jistě není užitečná, než spíše muož bajti k budoucímu času škodná, neb lidé svého zahynutí na takovou radu nepoloží, ani té rady budou moci snésti. Neb všickni králové a páni až teď do krále polského nynějšího, kteříž sou jednali své a zemské věci s radou zemskou, stávali sou dobře, a i tento pan král polskaj i s svými pod- danými dobře stojí. Ale pán náš jak stojí i s námi a čeho očekáváme, toho není potřebí vypisovati, neb to tak dobře znáte a líp než já. A protož muoj milaj pane kanclíři, nechci vás více psaním zaneprazdňovati; než za to prosím, vo tomto, což vám píši a co vám posílám, neoznamujte leč některému svému dobrému příteli, komuž věříte, než toho nepravte, abyšte co toho ode mne oznámeného měli; než tím své psaní zavazuji a tomu dokonale věřte, že chyba těch tajných rad víc lidé o těch o všech věcech v pravdě vědí jinde nežli při dvoře, neb mně ode dvora o tomto o ničemž není psáno. A s tím dajž všemohúcí milý pán Buoh nám se spolu v dobrém zdraví shledati. Dán na Pardubicích, v outerý před svatou pannou Vojtěch z Pernšteina m. p. Markétou léta oc XXXIII°. Urozenému pánu panu Hanušovi Fluogovi z Rabštaina a na Bečově, najvyššímu kan- clíři království Českého krále JMti, a téhož království německých lén hajtmanu, panu příteli mému zvláště milému k jeho vlastnímu odevření. Knížecí archiv v Roudnici. Orig. — *) Alois Gritti, plnomocník Zápolského a sultánův v Uhřích. — **) Jeronym Lasky. 79. Král Ferdinand Vojtěchovi z Pernšteina o uzavření míru s Turky. — Ve Vídni 1533, 25. čce. Urozenému Vojtěchovi z Pernšteina. Urozený v. n. m. Psaní tvému, které jsi nám, i té zprávě, co se zjinačení příměří a pokoje mezi námi a císařem Tureckým

Strana 25
z roku 1533. 25 dotýče, učinil, vyrozuměti jsme i od tebe vděčně jako od věrného poddaného našeho milého je přijíti ráčili. I věz, že nyní nám od posluov našich, kteréž při císaři Tu- reckém míti ráčieme, psaní přišlo, jehož datum druhého dne měsíce července, kterak jsou již mezi námi a týmž císařem Tureckým XXIII° dne měsíce června pokoj a pří- měří zavřeli, kteréžto nám, zemiem a poddaným našim i všemu křesťanstvu k po- těšení a ke všemu dobrému, dá-li Buoh, bude. Protož z toho muožeš rozuměti, že taková zpráva, od kohožkoli jest tobě učiněna, pravdy a gruntu žádného v sobě nemá; však jakžkoli, jest nám to do tebe vděčné, žes toho před námi tajna ne- učinil. Neb tímto psaním naším gruntovněji se zpraviti i nám toho, kdo jest takové psaní činil, ač by se jeho doptal, oznámiti budeš moci. Dán v Vídni v pátek den sv. Jakuba leta oc XXXIII° a království našich římského třetího a jiných sedmého. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven vom J. 1533 u. 34, 11. Band pag. 20. 80. Hanuš Pflug z Rabšteina, nejvyšší kanclíř království Českého, posílá Vojtěchovi z Pernšteina list páně Rogendorfův a Žabkův, z nichž pozná, proč král s královnou od připravené již cesty do Prahy upustili*); táže se ho a navrhuje, jak by zachovati se měli, kdyby král do Vídně přednější pány české obeslal. — Na Bečově 1533, 6. srpna. Službu svú »c. Muoj milý pane hofmistře. Dnes ráno jest mi několikero psaní ode dvora přinešeno i někdeří listové k pečetění velikú pečetí krále JMti. Mezi ji- nými artikulemi píše mi pan Vilém z Rogendorfu a pan Jiřík Žabka, kderéžto oboje psaní se spolu srovnává, že sú již JMKská a králová Její Mt na tom býti ráčili, z Vídně vyjeti, a že jest již bylo na vozy ladováno, chtíce Jich Mti k Praze jeti, ale že jest v tom přišla pošta od posluov krále JMti z Konstantinapoli. Co píší a oznamují, toho vám, co mi pán z Rogendorfu o tom píše německej, a pan Žabka českej, přípisy posílám, račte sobě dáti pána z Rogendorfu přípis z němčiny na česko přeložiti, tomu všemu šíře ráčíte vyrozuměti. Račiž všemohúcí pán Buoh dáti, aby to všecko tak bylo, jakž se píše, aby ten a takový pokoj s Tureckém císařem byl zjednán a dokonale stvrzen, aby na dlúhé časy trvale a stále mohl býti, (neb to znám, že by JMKská, JMti země a poddaní jistě toho potřebovali), a aby ten pokoj tak byl spuosoben, aby JMKské a všemu křesťanstvu se k dobrému trefiti mohlo. Proto to jakás odporná věc, že Turecký císař s jedné strany má válku vésti s JMtí císařem Římským, a s druhé strany s JMKskú (poněvadž sou bratří vlastní) k pokoji přistúpiti, leč by se Turek tam z oné strany proti císaři Římskému něco těžkého a nebezpečného obával, že by sobě tuto s této strany s pánem naším a s králem Polským rád pokoj učinil: pak jakž jest koli, nech by se tam s oné strany proti papeži, Hišpanským zemiem a Neapoli také s Turkem potrápili, a my abychom zatím také pokoje do dlúhého času užiti mohli. Z kderéžto příčiny, poněvadž Archiv Český XX. 4

Strana 26
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 26 ti poslové již k JKMti snad na cestě sou, JMKská jich v Vídni sčekati ráčí, a tak brzo neráčí do Prahy přijeti. I jestliže o tom prvé neráčíte věděti, nechtěl sem toho před vámi tajiti. Než kdež ráčíte z psaní pana Jiříka Žabky vyrozuměti, že jest artykul do- ložil, že se obává, že JMKská někderé přednější pány z královstvie Českého v krátkém času k sobě do Vídně, jakž potřebu od posluov uzná neb vyrozumí, obeslati ráčí, vystříhajíce vás i mne, abychme se na péči měli: i jakú na to odpověď panu Žab- kovi dávám, toho artikule vám také přípis posílám, a jest jisté, tak že by nás JKMt neplatně a nepotřebně k práci a k útratám a k nákladóm připravovati ráčil. Než proto já se vzdy domejšlím, že pan Žabka toho tak sám z sebe nepíše, než že jest snad něčemu vyrozuměl; pak jáť jeden pravím, že by mi to byla jízda obtížná a dosti protimyslná: kého čerta! vzdycky pracovati a znamenité veliké náklady činiti a nikda zase ničehéhož nenahrazovati. Jsou to těžké věci. Proto bych rád věděl, jestliže by nám takové psaní od JKMti přišlo, jakého býti ráčíte úmyslu, ráčíte-li jeti čili nic, než mně by se toho zdálo, jestliže nám JMt ráčí psáti a nás k sobě obeslati, abychme se někderé osoby, nemuožeme-li všichni, kderémž JKMt o to psáti ráčí, ale někdeří z nás o to v Praze sjeli, a rozmluvíce spolu o to, abychme tu JMKské psaní učinili takové, jak bychme se spolu o to snesli. Jakž mne psaní aneb obeslání od JKMti dojde, hned vám to oznámiti chci. Za to žádám, že též učiniti ráčíte; a račte mi při tom zdání své oznámiti, a já též tak učiním. V páně Viléma z Rogendorfu listu také ráčíte najíti noviny, s jakú mocí jest Andrea de Doria netoliko samo toho města neb porty retovati, než i dále na Turka sahati vytáhl. A s tím rač pán Buoh dáti nám se spolu ve zdraví shledati. Datum na Bečově v středu po svatým Petru v uokovách léta oc XXXIII°. Hanuš Pflug z Rabšteina oc. Panu V[ojtěchlovi z Pernšteina oc. Arch. kníž. z Lobkovic v Roudnicl B. 125. Opis souč. — *) Viz Tomkův Dějepis m. Prahy XI. 138. 81. Král Ferdinand Vojtěchovi z Pernšteina: aby nevěřil lživým zprávám Fuxštejnarovým a aby jich rozšiřování zabraňoval. Posílá mu obsílky na osoby stavu panského a rytířského do ko- morního soudu. — Ve Vídni 1533, 1. září. (Vojtěchovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Jakož jsi nám dva artykule na- psané poslal, kteréž tobě od urozeného Břetislava Švihovského z Ryzmberka a na Rabí v. n. m. jsú poslány, těm jsme vyrozuměli a vděčně i milostivě od tebe přijíti ráčili. Než poněvadž jsme toho Fuxštajnara před dávním časem za lehkomyslného, nepravdomluvného, zlého člověka seznali, takovým smyšleným řečem jeho není hodné

Strana 27
z roku 1533. 27 místa dáti, neb jse to jináče najde. Avšak jestli by takové nepravé řeči kde dále v lidi se vtrušovaly, žádati tebe s pilností ráčíme, aby tomu na odpor byl i lidi od toho odvozoval, aby k takovým nepravým Fuxštejnarovým řečem víry nepřikládali. Co se pak dosazení soudu komorního dotýče, k osobám stavu panského i rytířského, kteréž jsi nám dal napsané, listy posieláme a jim psáti i poroučeti ráčíme, aby do soudu komorního vsedly a přísahu učinily; kdež za jiné nemáme, než že tak učiní. Pakli by ještě jaký nedostatek v tom znal, toho nám oznámiti neobmeškávej. Datum v Vídni v pondělí den sv. Jiljí leta oc XXXIII°. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven vom J. 1533 u. 34, 11. Band pag. 59. 82. Král Ferdinand vznáší na biskupa Olomouckého Stanislava, Pernšteina a podkomořího morav- ského jakožto kommissaře při mezi děkanem kapituly Olomoucké Bernartem a farářem Se- nickým, a druhou při mezi týmž děkanem a Janem z Bohuslavic. — Ve Vídni 1533, 8. října. (Knězi biskupu Olomúckému, pánu z Pernšteina a panu podkomořiemu Mo- ravskému.) Důstojný a urození v. n. m. Nepochybujem o tom, že dobrú pamět máte, co jsme vám poručiti ráčili jakožto komisařóm našim v té při mezi poctivým knězem Jiříkem farářem Senickým s jedné, a knězem Bernarthem děkanem kostela Olomú- ckého s strany druhé; ale ještě nerozumíme, abyšte tu věc přeslyšali a na místě podle poručení našeho vykonali. I teď vám opět oznamujem, že jest na nás vznesl i suplikací nám dal slovutný Jan z Bohuslavic v. n. m., jaká by se jemu věc při- hodila a stala od téhož děkana a kapitoly kostela Olomúckého, kterúžto suplikací jeho vám také posíláme, jíž dále vyrozumíte. A při tom vám s pilností poroučíme, abyšte již hned beze všech odtahuov o tu obojí věc prvnějším i nynějším stranám oznámili a je jakožto komisaři naši a na místě našem obeslali, den jim toho menu- jíce, na který by před vámi státi měli; a tu vyslyšíce je, pokudž jedné každé strany spravedlnost uznáte, jí k tomu dopomohli i k nápravě skutečně přivedli. I vědúce v tom jistú vuoli a rozkázání naše, tak se zachovajte, jakž vám píšem, jináče ne- činíce, abychom my o to dále staráni od těch stran nebyli; a což v těch věcech zjednáte, toho nám oznámiti nemeškajte, abychom se věděli v tom čím spraviti. Dán v Vídni v středu po sv. Františku léta oc XXXIII° a království uts. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven vom J. 1533 u. 34, 11. Band pag. 93. 83. Král Ferdinand poroučí Janovi z Pernšteina a jiným, aby opověděli Kafunkovi nepřátelství. Ve Vídni, 1533, 10. října. (Odpověď krále JMti pánuom moravským, co se dotýče Kafunka za nepřítele braní, zejména těmto: panu Janovi z Lippého na Krumlově, najvyššímu maršálku 4*

Strana 28
28 A. XXXII. Dopisy pánů Jana a Vojtěcha z Pernšteina království Českého, Janovi z Pernšteina, Dobešovi z Boskovic na Rosicích. Z ry- tířstva: Vilémovi Prusinovskému z Vickova, Vilémovi z Vrchlabie na Kurovicích, Zdenkovi z Švabenic.) Urození, stateční, slov. v. n. m. Psaní, které jste nám s přátely vašimi z Brna učinili, i přípisu cedule, kteráž hejtmanu našemu markrabstvie toho dána jest, sro- zuměti jsme ráčili; ale nenacházíme, abyšte podle předešlých psaní našich i také odpovědi vám zde v Vídni od nás dané, a jakž se prve v tom markrabstvie zacho- vávalo a ještě spravedlivě zachovávati má, podle nás pána svého a najvyššího land- frydníka jeho Kafunka za nepřítele sobě vzali; než pro jakási nestydatá slova, kteráž jest o nás rozpisoval, ješto nám od takového zlého člověka ourazu na duostojenstvie našem žádného nenesú ani přinésti mohú, téhož Kafunka za nepřítele beřete, ne- srovnávajíc se v tom s hejtmanem, biskupem a s jinými pány a rytířstvem téhož markrabstvie, kteříž vuoli naši jsú v tom naplnili. Také jakž zprávu jmíti ráčíme, jemu jste od osob vašich až dosavad neoznámili ani odpovědi učinili, že jste jeho spuolu s námi za nepřítele přijali; kdež nám taková věc do vás a vašich přátel jest s nemalým podivením. Protož vám ještě poroučíme přikazujíc, poněvadž jste se prve tím zastírali, že bez ohrazení poctivostí vašich proti němu vám není náležité a možné naň sahati, abyšte hned pro odpověď nám od něho učiněnú podle nás jako pána svého dědičného témuž Kafunkovi s jeho pomocníky odpověděli a poctivosti své proti nim ohradili, tak abychom to vskutku poznati mohli, že jest od vás za ne- přítele přijat, a on také nemněl ale věděl, že na vás podle nás nepřátely má. A pokud se tak, jakž vám psáti a poroučeti ráčíme, zachovati míníte, toho nám hned aneb hajt- manu našemu markrabstvie Moravského oznámiti a připsati neobmeškávejte, jináč nečiníc. Dán v Vídni v pátek před sv. Havlem léta oc XXXIII° a královstvie uts. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven 1533 u. 34, 11. Band pag. 100. 84. Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina, aby Jana Čáru z Štěpanovic ve službách svých podržel. — Ve Vídni 1533, 30. října. (Panu Janovi z Pernštajna o Jana Čáru Štěpanovic.) Urozený v. n. m. Uka- zatel listu tohoto Jan Čára z Štěpanovic vznesl jest na nás, kterak by ty jeho s tebú, když si v poselstvie k nám přijel, do Vídně přivézti a tu po sobě zuostaviti měl; proše nás, abychom s přímluvčím listem jeho zase k tobě vypraviti a poručiti ráčili, neb sobě byt svuoj u tebe před jinými schvaluje. Kdež vzhlédše na již psa- ného Jana z Štěpánkovic [sic] chudobu a potřebu i na to, že by tobě před jinými radší sloužil, jeho jsme s tímto listem přímluvčím vypraviti ráčili, žádajíc tebe, aby vzhlédnúc na jeho chudobu, i proto, že rád sloužiti chce, sobě poručeného majíc, dobrým pánem jeho byl, očekávajíc za to věčné odplaty. Jakož nepochybujem,

Strana 29
z roku 1533. 29 že tak učiníš. Dán v Vídni ve čtvrtek po sv. Šimoniši a Judy léta oc XXXIII° a královstvie uts. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven 1533 u. 34, 11. Band pag. 108. 85. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a jiným vypisuje den, na němž Vilém Kuna z Kunstatu chce se před nimi ospravedlniti z neodůvodněného nářku. — Ve Vídni 1533, 31. října. (Psaní o pana Viléma Kunu dolepsaným pánuom a z rytířstva učiněné.) Urození, stateční, slovutní v. n. m. Oznamujem vám, že jest na nás vznesl urozený Vilém Kuna z Kunstatu a na Hrádku v. n. m., kterak jest nyní v Brně při soudu mi- nulém od vás a těch, kteří jsú vedle vás stáli, v jednej ceduli, — kterúž jste biskupu, hajtmanu a jiným pánóm a z rytířstva, kteří jsú podle žádosti a vuole naší Zikmunda Kafunka podle nás, pána svého a najvyššího spuolulandfrydníka, za nepřítele přijali, najprve přečtli a potom sepsané dali, — vysoce dotčen, a to v tom, že by von svým k hajtmanu promluvením dobré zastavil, a že jest vám příliš těžké se tomu dívati, aby jednú osobú dobré naše a obecní rušeno býti mělo; předkládajíc nám to, kdož by dobré naše a obecní rušil, že by byl zlý člověk. Pak poněvadž jest von tím, jak nás zpravuje, od vás dotčen, že se jemu v tom nářku ležeti nehodí, než praví, že se toho před námi v přítomnosti vaší jako nevinný a dobře zachovalý spraviti a očistiti chce, prosíce nás s vámi za rok složení, abyšte jemu z takového dotčení a nářku před námi právi byli, a čím jste jeho dotknúti a naříci směli, to před námi při přítomnosti jeho za pravé učinili. Kdež my znajíce jeho slušnú a spravedlivú prosbu a nemohúc takové věci jemu ani žádnému slušně odepříti, vám a těm, kteří v tom podle vás stáli a stojí, s týmž Vilémem Kunú rok a den nazajtře po svaté panně Barboře [5. prosince] najprv příští, kdežkoli na ten den osobú naší královskú býti ráčíme, pokládáme, abyšte se na týž den před námi postavili a témuž Vilémovi z takového nářku právi byli a to, čímž jste jeho dotkli a nařkli, za pravé činili. I vědúc v tom vuoli naši, tak se zachovajte, a těm, kteří v tom podle vás stojí, toto psaní naše oznamte, ať o tom vědúce na týž den s vámi spuolu před námi se postaví, jináč nečiníce. Dán v Vídni v pátek po sv. Šimoniši a Judy uts. [1533]. Janovi z Lippého, Janovi z Pernšteina, Dobešovi z Bozkovic, Vilémovi z Vickova, Zdenkovi z Švabenic, Vilémovi z Vrchlabie a Jindřichovi z Náchodu. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven 1533 u. 34, 11. Band pag. 104. 86. Král Ferdinand volá Vojtěcha z Pernšteina k sobě na hrad Pražský. — Na hradě Pražském 1533, 7. prosince. (Panu Vojtěchovi z Pernštaina, aby příjezdem svým do Prahy pospíšil.) Urozený

Strana 30
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 30 v. n. m. Jakož si nám psaní učinil, omlúvajíce se o sečekání příjezdu našeho na hrad Pražský a oznamujíc, z kterých příčin odjeti si muosil, proše, jestli by některý den k nám příjezdem svým prodlil, ať bychom o tom za zlé jmíti neráčili: tomu jsme všemu vyrozuměti a tvú omluvu milostivě přijíti ráčili. Než poněvadž přítomnosti tvé potřebovati ráčíme, poroučímeť, aby tím spíše k nám na hrad Pražský se, jakž budeš moci, vypravil a dobrého obecního i tudíž našeho jednati pomocen byl. A tu když přijedeš, co se úřadu najvyššího hofmistrstvie v královstvie Českém, z kteréhož odpuštění již po druhé bereš, dotýče, s tebú také milostivě rozmluviti i vuoli naši oznámiti ráčíme. Dán na hradě Pražském v neděli po sv. Mikuláši leta uts. [1533]. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven 1533 u. 34, 11. Band pag. 124. 87. Král Ferdinand Janovi z Lippého, Janovi z Pernšteina a jiným píše opět a žádá je důrazně, aby dostiučinili Vilémovi Kunovi z Kunštatu z nespravedlivého narčení. — Na hradě Pražském 1533, 20. prosince. (Janovi z Lippého oc, Janovi z Pernštaina, Dobešovi z Boskovic, Vilémovi z Vickova, Zdenkovi z Švabenic, Vilémovi z Vrchlabie, Jindřichovi Březnickému z Náchodu, všem spuolu neb jednomu z nich.) Urození, stateční, slovutní věrní naši milí. Jakož jsme vám předsím z Vídně psáti a s urozeným Vilémem Kunú z Kunstatu a na Hrádku, v. n. m., pro slova, kterýmiž jest od vás a těch, kteří jsú podle vás v Brně při soudu minulém v jednej ceduli, — kterú ste biskupu, hajtmanu a jiným pánuom a z rytířstva, kteří jsú podle žádosti a vuole naší Zikmunda Kafunka, neodkládajíc se, ani ukazujíc na žádný sněm obecní, podle nás, pána svého a najvyššího spolulandfrydníka, za nepřítele přijali, najprve přečtli a potom sepsanú dali, — vysoce dotčen, rok před osobú naší královskú ten den po svaté panně Barboře položiti ráčili, abyšte jemu z takového nářku právi byli a to, čímž jste jeho dotkli, před námi při přítomnosti jeho vedli a za pravé činili; při tom poroučejíce, abyšte těm, kteříž v tom podle vás stojí, ta- kové psaní naše oznámili, aby oni na týž den spuolu s vámi před námi se postavili. Na kteréžto psaní naše dali jste nám odpověď, že v tej věci podle vás žádný ne- stojí a vy podle žádného, než že ta cedule jest podle společního snešení toho počtu pánuov a rytířstva v Brně sepsána a dána jest, a tak že ta pře ne osob vašich ani osoby které, než vás těch všech společní jest oc. Kdež týž Vilém Kuna k tomu roku sám osobně před osobú naší a radami našimi se postavíc a takové psaní vaše slyšíc, takovú omluvu vaši za postranní jest býti vyznával, pravíc, že ta věc ne spo- leční, než vaše a těch osob, kteříž se od jiných oddělíc podle vás v Brně stáli, jest; ohlašujíc se, že von před námi a raddami našimi k tomu roku přijedúc a před námi stojíc, hotov jest vás a ty, kteříž jsú podle vás stáli, z takového jeho dotčení

Strana 31
z roku 1533. 31 a narčení viniti a toho, jako nevinný, na schválení naše, rad našich se spraviti a očistiti; při tom to dokládajíc, ačkoli pro nestání vaše a takovú výmluvu vaši za právo stané podle práva dvoru našeho prositi mohl, ale že von není žádostiv tím zpuosobem, totiž právem staným, s vámi o to konce bráti, než že jest toho žádo- stiv, abyšte vy osobně před námi a radami našimi se postavíc, při přítomnosti jeho, to, čímž ste jeho dotknúti a nařknúti směli, vedli a za pravé činili, a on to slyše tomu odpírati a to na schválení naše a rad našich s sebe svésti a naším spravedli- vým rozsudkem očistěn býti mohl; prosíce nás se vší pokorú ještě s vámi a těmi, kteříž v tom podle vás stáli, za rok položení. Kdež my s radami našimi uznavše jeho slušné podávání a spravedlivú prosbu, vám a těm všem osobám, kteříž jsú v Brně podle vás stáli a takovými slovy jeho ste dotknúti a nařknúti směli, ještě rok před osobu naši královskú ten den po panně Marii, jenž slove Hromic, kdežkoli na ten čas býti ráčíme, pokládáme, přikazujíce, abyšte se všickni na ten den před námi postavili a témuž Vilémovi Kunovi z takového dotčení a narčení právi byli. Však jestli žeby kteří z vás neb těch osob před námi postaviti se nemohli, k tomu povolení naše dávati ráčíme, abyšte osoby z sebe vyberúc a je listy pod pečetmi svými v tej při k odpovídání a k spravedlivému rozsudku zmocníce, k tomu roku vyslali, abychom my s radami našimi, slyšíce vás obě straně, mezi vámi naším spra- vedlivým rozsudkem o to místní konec učiniti mohli. Také vám porúčeti a přikazo- vati ráčíme, abyšte tohoto psaní našeho těm všem, kteří sú podle vás v Brně stáli a ku spisování tej cedule povolovali, kterých von Vilím Kuna všech nám jmenovati a oznámiti neuměl, a nám pro nevědomost každému osobně o to psáti za slušné a potřebné se nezdálo, oznámiti neobmeškávali, aby voni vědúce jisté poručení a vuoli naši v tom tak, jakž vám psáti ráčíme, se zachovali, toho i s vámi nikoli jinak nečiníc. Dán na hradě Pražském v sobotu před svatým Tomášem božiem leta oc XXXIII°. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven 1533 u. 34, 11 Band pag. 135. 88 Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a jiným velice důrazně nařizuje, aby konečně opověděli Kafunkovi nepřátelství. — Na hradě Pražském 1533, 24. prosince. (Janovi z Lippého oc, Janovi z Pernšteina, Dobešovi z Bozkovic, Vilémovi z Vickova, Zdenkovi z Švabenic, Vilémovi z Vrchlabie, Jindřichovi Březnickému, všem spolu neb jednomu z nich.) Urození, stateční, slovutní v. n. m. Jakož sme nejednú vám psáti i přísně poroučeti ráčili, abyšte podle předešlé odpovědi naší v Vídni vám dané, jakž land- fryd ukazuje a po všecky časy v markr. Moravském se tak zachovávalo, podle nás, pána svého a najvyššího landfrydníka, Zikmunda Kafunka za nepřítele sobě vzali,

Strana 32
32 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina a poněvadž ste se prve tím zastírali, že bez ohražení poctivostí vašich proti němu vám není náležité a možné naň sahati, abyšte hned tak jako kněz biskup, hajtman a jiní v. n. m. v témž markrabství jsú odpověděli, jemu také odpověď učinili. Ale z psaní vašeho; kteréhož datum jest na Tovačově ve čtvrtek po sv. Alžbětě [20. list.], tomu sme srozuměli, že jste se ještě tak nezachovali a vuoli i přísného rozkázaní našeho nenaplnili, ukazujíc, abychom tepru vás i ty osoby, od kterýchž z Brna nám psaní jest učiněno, obsielati a v tom markrabství shledání místo oznámiti ráčili, a tu sjedúce se, že byšte podle jiných ke všemu dobrému našemu se přimlúvati chtěli. Kdež nám taková věc do vás a vašich přátel jest s nemalým podivením, že beze všech slušných příčin takových odtahuov proti vuoli a spravedlivému rozkazu našemu sobě hledáte a to předse béřete, což vám nenáleží, a my toho také dále snášeti od vás neráčíme. A protož vám ještě poroučíme přikazujíc, abyšte hned, tak jakž od- pověd naše, vám v Vídni daná, i předešlá poručení naše v sobě zavírají a ukazují, Zikmunda Kafunka s jeho pomocníky za nepřítele sobě vzali a jemu nic méně jako jiní poddaní naši v markr. Moravském odpověděli. Pakli byšte vždy toho učiniti zanedbali, tehdy vám i všem těm osobám, od kterých ste k nám do Vídně v posel- ství byli vypraveni, rok před osobu naši královskú na den sv. panny Dorothy [6. února najprv příští pokládáme, poroučejíc, abyšte na ten den na hradě Pražském před námi všickni osobně stáli a toho se spravili, proč ste až dosavad podle psaní, roz- kazu i odpovědi naší, vám v Vídni o Kafunka dané, tak se nezachovali. I vědúc jistotní vuoli naši, tak se zachovajte a jiným, kteříž v tom podle vás stojí, také oznámiti neobmeškávejte, jináče nikoli nečiníce pod uvarováním nemilosti naší krá- lovské. Dán na hradě Pražském před božiem narozením leta oc XXXIII°. Archiv místodrž. král. Českého. Missiven 1533 u. 34, 11. Band pag. 164. 89. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby mu byl rukojmím na 600 zl. k vládyce Šebestiánovi Žičovi z Polského Jakle. — Na Tovačově v neděli před sv. Třemi králmi léta oc 34 (1534, 4. ledna). (Orig. pap. Třeboň. arch. Fam. Pernstein, autograf.) 90. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a jiným o položení roku ve při s Janem Kunou z Kun- štátu. — Na hradě Pražském 1534, 9. ledna. (Maršálkovi královstvie Českého Janovi z Pernšteina, Dobešovi z Bozkovic, Vilémovi Prusinovskému, Vilémovi Kurovskému a Zdenkovi Kauckému.) Uroz. stat. a slov. v. n. m. Věděti vám dáváme, že jest na nás urozený Jan Kuna z Kunštátu na Lukově oc v. n. m. psaní učinil, stěžujíc sobě do vás, že byšte o něm psáti i mluviti měli, že jste jemu v Brně od stavu panského a rytířského Kafunkovi odpověděti poručili; čemuž on odpírá a tomu místa nedává, tím dokládajíc, kdybyšte jemu tak byli poručili, že by to s chutí byl rád učinil a vykonal, než že

Strana 33
z roku 1534. 33 byšte jeho tím u nás i jinde rádi kaziti chtěli; proše nás o takové řeči, psaní a po- mlúvání vaše s vámi za rok položení, a že se toho před námi u přítomnosti naší spraviti jako nevinný chce. Kdež nemohúc jemu takové jeho žádosti, jakožto slušné, odepříti, vám s již psaným Janem Kunú z Kunstatu rok a den před osobu naši krá- lovskú na zejtří po sv. panně Dorotě pokládáme poroučejíc, abyšte na ten den před námi a radami našimi na hradě Pražském konečně stáli a jemu s toho právi byli, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v pátek po svatých třech králích leta oc XXXIIII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 280. 91. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby nerušil vlastnictvi Jana Planknara z Kynšperku na gruntech Vladislavských. — Na hradě Pražském 1534, 18. února. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Vznesl jest na nás statečný Jan Planknar z Kinšperku v. n. m., kterak by ty se jemu v grunty jeho Vladislavské přes hranice starodávní vkládati a jich užívati měl, proše nás při tom týž Planknar v té věci za milostivé opatření, jakož tomu z té suplikací jeho, kterúžť v listu našem zavřenú posielati ráčíme, šířeji vyrozumíš. I jestli by tak bylo, jakž jsme zpraveni, tobě poroučeti ráčíme, že takových věcí, kteréž by témuž Planknarovi a lidem jeho Vladislavským na škodu mimo spravedlnost býti měly, zanecháš, a přes starodávní hranic vyměření v grunty Vladislavské se jemu vkládati a vtahovati nebudeš, jináč nikoli nečiníc. Dán na hradě Pražském v středu první v postě leta oc 34. Archiv místodrž král. Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 297. 92. Král Ferdinand Vojtěchovi z Pernšteina o poslání vězně Mikuláše Doubka. — Na hradě Pražském 1534, 24. února. (Vojtěchovi z Pernštajna.) Urozený v. n. m. Věz, že sme urozenému Bohušovi Kostkovi oc psáti ráčili, aby on od uroz. Jana Kuny oc nějakého vězně Mikuláše Doubka přijal, kterýž v Olomúci u vězení jest, a přijmúc jej do Pardubic v moc tvú poslal. Protož my tobě poroučíme, když tobě týž Mikuláš Doubek poslán bude, aby jej přijal a dostatečně opatřiti a hned sem na hrad Pražský přivésti dal, jináč nečiníc. Datum uts. [na hradě Pražském v úterý den sv. Matěje apoštola božieho leta oc XXXIIII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 247. 93. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o Mikuláše Doubka, který prý jeho služebníka zavraždil. Na hradě Pražském 1534, 10. dubna. (Janovi z Pernštaina.) Uroz. v. n. m. Jakož Mikuláš Doubek sem na hrad Archiv Český XX. 5

Strana 34
34 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Pražský přivezen a do vězení vzat, proto že jest měl nějakého služebníka tvého za- mordovati: a protož my tobě poroučeti ráčíme, ač jestli že ty jaké svědky dosta- tečné máš, kteříž by toho povědomi byli, že svrchu psaný Doubek ten mord nad poddaným tvým provedl, a pakli žádáš, aby k již jmenovanému Doubkovi právem útrpním neb jinak přikročeno bylo, toho nám bez meškání oznámiti neobmeškávej, tak abychom my se věděli čím spraviti, jináč toho nečině. Dán na hradě Pražském v pátek po slavném hodu vzkříšení pána Krista leta oc XXXIIII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 235. 94. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby urovnal spor mezi Erazimem Borynským z Rostropic a Mikulášem Stopákem. — Na hradě Pražském 1534, 2. května. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Vznesl jest na nás slov. Erazim Bo- rinský z Roztropic v. n. m. obtížnost svú nemalú, kterúž s manželkú svú i s dítkami svými (jakž zpraveni býti ráčíme) od slovutného Mikuláše Stopáka mnohá leta sná- šeti a trpěti muosí; jakož tomu z suplikací, kterúžť v listu našem zavřenú posielati ráčíme, šířeji vyrozumíš; proše nás při tom jmenovaný Erazim za milostivé opatření. I vzhlédše my na jeho slušnú žádost a prozbu, tebe s pilností žádáme poroučejíc, aby ty obě straně před se obešlíc k tomu vedl a přidržel, mohly-li by ty nesnáze a ruoznice mezi nimi přátelským během srovnány a smluveny býti? Pakli by k přátel- skému srovnání přivésti nemohl, tehdy již psaným stranám ke dni určitému o to rok před osobú svú, tím nemeškajíc, polož, a je dostatečně s obú stran vyslyšíc, mezi nimi spravedlivý rozsudek a vajpověď učiň, tak abychom my dalších starání a na- bíhání o to zbaveni býti mohli. Znajíc v tom vuoli naši, tak se zachovej, jakžť psáti ráčíme, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském den sv. Zikmunda leta oc XXXIIII°. Archiv místodrž. král Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 308. 95. Král Ferdinand ukládá Janovi z Pernšteina, aby odškodnil poddaného královského Klimše Peksu z Poděbrad, na němž Vojtěch z Pernšteina nesprávně provedl útrpné právo. — Na hradě Pražském 1534, 15. května. (Janovi z Pernštaina.) Uroz. v. n. m. Oznamujemť, že jest na nás nějaký Klimeš Peksa, poddaný náš z panství Poděbradského, vznesl, kterak on času předešlého beze všeho jeho provinění pro nějaký oheň, který před některým časem v Chlumci (nej- súce on tím vinen) vyšel, tu na Pardubicích útrpným právem velice zmučen a na svém zdraví zkažen jest, a potom, jak od něho zpraveni býti ráčíme, když se na něm žádná vina nalézti nemohla, že jest zase z vězení puštěn; žádajíce týž Klimeš, ja- kožto poddaný náš, nás v tom za milostivé a spravedlivé opatření. Kdež pak my

Strana 35
z roku 1534. 35 jsúce povinni poddané naše v pravedlnosti jich neopouštěti, a poněvadž se k němu také podle práva někdy urozený Vojtěch z Pernštejna, bratr tvuoj, nezachoval, že prvé úředníkóm našim na ten čas Poděbradským o to nepsal a podle práva a zřízení zemského se jim v tom neopověděl, a přes to jej trápiti dal, že jest týž bratr tvuoj témuž člověku našemu povinen byl pokutu, kteráž o tom v zřízení zemském uložena jest, dáti; o kterúžto pokutu též prvé od zřízených rad komory naší královstvie Če- ského jmenem naším bratru tvému jedno i druhé psáno bylo, ale jemu jest tej po- kuty až posavad podle vyměření zřízení zemského nedal. A protož tobě poroučeti ráčíme, aby ty témuž Klimšovi člověku našemu pokutu tu, kteráž na to podle zřízení zemského uložena jest, konečně bez dalších odtahuov dal a spravil. To znajíc, tak se zachovej, jináč nečiníc. Datum [na hradě Pražském v pátek po Božiem vstoupení leta oc XXXIIII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 310. 96. Král Ferdinand zve Jana z Pernšteina na hrad Pražský. — Na hradě Pražském 1534, 25. května. (Janovi z Pernštaina.) Uroz. v. n. m. Jakož jsi nám psaní učinil proše, aťbychom na hrad Pražský před suchými dni letničními k osobě naší přijeti povoliti a tebe opatřiti ráčili, aby v tom proti zápisu a závazku tvému nic neučinil: i dáváme tobě na to tuto odpověď, že jest vuole i povolení naše, aby k nám na hrad Pražský hned přijel, však bez ujmy i uškození zápisu a závazku, kterým jsi nám povinen; neb tomu chcem, aby takový zápis a slib tvuoj v celosti zuostal, a také neráčíme, aby tímto naším milostivým povolením tobě na tvú častú prosbu učiněným v čem již dotčenému tvému zápisu a slibu ublíženo býti mělo. Protož ty věda o tom, k nám na hrad Pražský aby bez meškání přijel a v témž závazku i zápisu povinném až do další vuole a jistého rozkázání našeho předse stál a podle téhož závazku se, jakž o tobě nepochybujem, zachoval, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. duchu leta oc XXXIIII. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1533 u. 34, 11. Band, pag. 318. 97. Král Ferdinand zve Jana z Pernšteina do Vídně, kamž byl Jana z Lipého, Dobeše z Boskovic a Viléma Prusinovského z Vickova obeslal. — Ve Vídni 1534, 15. prosince. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Věděti dáváme, že jsú toho některé pilné potřeby naše, o kteréž s tebú a také s jinými některými osobami z markrab- stvie Moravského v. n. m. mluviti máme a ráčíme; protož tebe s pilností žádáme i poroučíme, aby tu sobotu po Božím narození, totiž na den sv. Štěpána najprvé 5*

Strana 36
36 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina příštího, ač jestli spíše nebudeš moci k nám do Vídně konečně přijeti, a toho nikterak neobmeškal, neb jsme také k témuž dni urozené a statečného Jana z Lipého na Krumlově, najvyššího maršálka královstvie Českého, Dobeše z Bozkovic na Rosicích, Viléma Prusinovského z Vickova, věrné naše milé, obeslati ráčili; kdež znajíc vuoli naši, tak jse zachovej. Datum v Vídni v úterý před sv. Thomášem léta XXXIV°. Místodržitelský arch. kr. Č., Missiven vom J. 1534—1536, XIII. Bd., pag. 105. 98. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že s ním o Hradeckých a jiných věcech pojedná. Ve Vídni 1534, 20. prosince. (Panu Janovi z Pernštajna.) Urozený v. n. m. Oznámení tvé, které jsi nám o Hradeckých učinil, pokud jest při nich skrze tebe jednáno, tomu jsme srozuměti a od tebe vděčně přijíti ráčili; a poněvadž těchto dní k nám do Vídně přijeti máš, o to i o všecko jiné šířeji s tebú rozmluviti ráčíme; i vědúc o tom, příjezdem svým aby neobmeškával. Datum ut s. [v Vídni v neděli před sv. Tomášem léta oc XXXIV.] Arch. místodržitelský kr. Č, Missiven vom J. 1534—1536, XIII Bd., pag. 109. 99. Král Ferdinand Jana z Pernšteina důrazně obesílá do Vídně. — Ve Vídni 1534, 30. pros. (Janovi z Pernštajna.) Urozený v. n. m. Jakož jsme byli před tím ke dni sv. Štěpána, aby k nám do Vídně pro pilnou potřebu naši přijel, obeslati ráčili: dnes jsme z psaní tvého srozuměli, že by tobě pozdě list náš dodán býti jměl, čehož neradi jsme uslyšeti ráčili; ale poněvadž táž potřeba naše ještě nepominula, poroučímeť přikazujíc, aby hned dnem i nocí k nám bez všelijakých výmluv do Vídně jse vypravil a konečně přijel, jináč nečiníc. Dán ve Vídni v středu ut s. [po Božiem narození léta XXXV]. Místodržitelský arch. kr. Č., Missiven vom J. 1534—1536, XIII Bd., pag. 123. 100. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina rozkazuje, aby vydal Zdislavovi Berkovi 200 kop gr. V Znojmě 1535, 22. února. (Janovi z Pernštajna.) Urozený v. n. m. Jakož jsi nám povinen ročně dvě stě kop gr. českých z zámku a užitkuov Kolínských do komory naší vydávati: i po- roučímeť, aby nyní o sv. Jiří příštím urozenému Zdislavovi Berkovi oc, najv. hof- mistru královstvie Českého v. n. m., těch dvě stě kop gr. vydal a kvitanci od něho přijal, jináč nečiníc. Datum ut s. [v Znojmě po neděli Reminiscere léta oc XXXV.] Místodržitelský arch. kr. Č., Missiven vom J. 1534—1536, XIII. Bd., pag. 163.

Strana 37
z roku 1535. 37 101. Král Ferdinand posílá Janovi z Pernšteina stížné listy svých poddaných od Lavy. V Znojmě 1535, 8. března. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Posílámeť listy psané i k tomu suplikací, kteréž jsú nám poddaní naši z Lavy podali, kdež co sobě do tebe stěžují, tomu všemu z těch listuov vyrozumíš. Při tomť poroučíme, aby nám správu svú o tom napsal a k poddaným našim tak jse zachoval, aby oni mimo spravedlnost od úředníkuov a poddaných tvých utiskáni nebyli. Datum ut s. [v Znojmě v pondělí po neděli Letare léta oc XXXV.] Místodržitelský arch. kr. Č., Missiven 1534—1536, XIII. Bd., pag. 163. 102. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: schvaluje výpověď jeho a Jana z Kunovic mezi Staro- městskými a Novoměstskými, i diví se, že neposílá žádných zpráv o berních mandátech. — Ve Vídni 1535, 17. března. (Janovi z Pernštajna.) Urozený v. n. m. Psaní, kteréž jsi nám spuolu s urozeným Janem z Kunovic na Brodě Uherském, podkomořím markrabstvie Mo- ravského v. n. m., učinil, a při tom přípisy, vejpověď, kteréž jste mezi Staroměstskými a Novoměstskými Pražany i také Hradeckými zdělali, nám poslali, vyrozuměti jsme] ráčili, a takovú tvú i jeho Jana z Kunovic bedlivú práci a pilnost, kterúž jste v těch jednáních] (tak jakž ta psaní v sobě šířeji zavírají a ukazují) jměli, od vás vděčně a milostivě přijímati i nad tím zvláštní potěšení a libost jmíti a nésti ráčíme, kterúž vám milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčíme. Než tomu jse divíme, poněvadž jste také o berni v instrukcí vaší od nás poručení měli, že jste nám o tom nic, kterak jste ty věci zřídili, aneb jsou-li mandátové naši, kteréž jsme po krajích psáti a vám poslati ráčili, posláni, neoznámili: protožť poroučíme, aby nám toho bez meškání, což jse jest o tom spuosobilo, napsal, abychom jse věděli čím spraviti. I znaje v tom vuoli a potřebu naši, neráčíme o tobě pochybovati, že nám o tom bez odtahuov oznámíš. Dán u Vídni v středu po neděli postní, jenž slove Judica, léta oc XXXV. Místodržitelský arch. kr. Č., Missiven vom J. 1534—1536, Bd. XIII., pag. 164. 103. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o propuštění z vězení v Míšni Václava Šarovce. Ve Vídni 1535, 23. března. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Věděti dáváme, že jest na nás osviecený Jiří kníže Saské s velikým obtížením vznesl, poněvadž Václav Šarovec tak dlúhý čas v zemi Jeho Lásky Míšenské vězněn jest a žádný právem jeho viniti

Strana 38
38 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina nechce, že již téhož Šarovce déle u vězení držeti nemíní, nébrž na nějaké ujištění vypustiti muosí. Kdež jsme pak vejš jmenovaného knížete Jiřího skrze posly Jeho Lásky, kteréž na tento čas při nás jměl, žádati ráčili, aby on toho dotud, dokudž bychom tobě o tom oznámiti neráčili, nečinil; kdež nepochybujem, že jse on na žádost naši tak zachová. I poněvadž tobě něco na tom náleží, nechtěli jsme tobě toho tajna učiniti; protož věda ty o tom, budeš jse moci tím spraviti. Datum ut s. [u Vídni v úterý po velikonoci léta XXXV."] Místodržitelský arch. kr. Č., Missiven vom J. 1534—1536, XIII. Bd., pag. 172. 104. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby mu jako rukojmí postavil se za dluh 500 zl. vládyce Ozvaldovi Ostovi z Wilburgu. — Na Pardubicích v pátek den sv. Jiří léta oc 35 (1535, 23. dubna). (Orig. pap. Třeboň. arch. Fam. v. Pernstein. Reg.) 105. Král Ferdinand Jana z Pernšteina ustanovuje hejtmanem kraje Hradeckého vedle Mikuláše Trčky a dává mu příslušnou instrukcí. — Ve Vídni 1535, 2. května. (Hajtmanuom po krajích královstvie Českého. Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Vědětiť dáváme, že hajtmané kraje Hradeckého, kteříž tohoto roku minu- lého hajtmanstvie spravovali, jsú již z toho hajtmanstvie propuštěni, a jiní na ta místa zřízeni a usazeni býti mají. I znajíc my hodnost osoby tvé, tebe sme za je- dnoho hajtmana kraje Hradeckého vyvoliti ráčili; protož s pilností žádáme poroučejíc (poněvadž každý, na kohož takové hajtmanstvie vložiti ráčíme, do celého roku toho hajtmanstvie bez vejmluv podniknúti povinovat jest), aby ty takový úřad v témž kraji Hradeckém podle statečného Mikuláše Trčky z Líppy na Veliši v. n. m. na sebe přijal, a spuolu s ním dobré naše i poddaných našich v témž kraji obmejšlel, a zlým lidem, jakožto loupežníkuom, mordéřuom, zlodějóm i jiným neřáduom pruochodu žá- dného nedopouštěl, nébrž po nich zvláštní pilnost majíc, je bráti, jímati i k trestání podávati rozkázal a tak opatroval, pokudž jest hajtmanóm po krajích v tom ve všem vyměřeno a zřízeno, aby v témž kraji všecky věci pořádně v dobré svornosti mezi poddanými našimi stály, a lidé naši bezpečně bez překážky jednoho každého kupectví a živností svých hleděti a je před nepřáteli k svému užitku provozovati mohli; neb jsme tebe a jmenovaného Mikuláše Trčku v témž kraji Hradeckém za hajtmany vuobec vyhlásiti a listem naším, aby vás, pokudž náležité jest, poslušni byli i vámi jse spravovali, poručiti ráčili. I znajíc ty v tom vuoli naši a potřebu netoliko naši, ale všeho královstvie i toho kraje býti, tak jse zachovaj, jakž píšem, jináč nikoli nečiníc. Dán v Vídni v neděli ut s. [den sv. Zigmunda léta oc XXXV°]. Místodrž. archiv. Missiven vom J. 1534—36, Band XIII. pag. 206.

Strana 39
z roku 1535. 39 106. Král Ferdinand píše Janovi z Pernšteina o propuštění Václava Šarovce knížetem Jiřím Saským v Míšni uvězněného. Slibuje mu několik daňků. Vyplní žádost jeho o doktora Loga. — Ve Vídni 1535, 11. května. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Psaní tvému, což se Václava Šarovce dotýče, tomu jsme vyrozuměti ráčili a známe, že jsú se ty věci tak, jakž nám ozna- muješ, zběhly. Než poněvadž osviecený kníže Jiří Saský nás o téhož Šarovce častokrát jest staral, nechtěli jsme tebe toho tajna učiniti; i psáti ráčíme svrchu jmenovanému knížeti dostatečně, jestliže by on vždy téhož Šarovce, kteréhož také sám dobře zná, co za člověka jest, déle v vězení držeti nechtěl a jeho vypustil, by on tu věc tak opatřil a jím se ujistil, aby nám a královstvie našemu Českému i těm osobám, kterýchž jest dotekl, k žádné škodě a k ujmě poctivosti jich nebylo, nébrž aby se od téhož Šarovce napravení stalo. Kdež nepochybujem, že týž kníže na psaní naše tak jse zachová. — Kdež pak nám při tom o mladá zvířata píšeš: i věz, že teď hajt- manu našemu hradu Pražského psáti ráčíme, aby tobě na tento čas šestero mladých zvířat z obory naší dal, neb na tom sme, abychom tobě několikero zvířat danělkuov z obory naší u Nového Města poručiti dáti rozkázati ráčili. Což jse pak doktora Loga dotejče, poněvadž on každý den téměř ke dvoru našemu přijíti má, ráčíme žádost tvú v paměti milostivě jmíti a tu věc tak předsevzíti u přítomnosti jeho, aby na dobré míře postavena býti mohla. Dán u Vídni v úterý po Božiem vstoupení léta oc XXXV°. Místodrž. archiv. Missiven vom J. 1534—36, Band XIII. pag. 212. 107. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o Pikhartech na jeho statcích. — Ve Vídni 1535, 30. května. (Pánu z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Jakož nám píšeš, že by tebe došlo, kterak by nám o tobě zprávy dávány býti jmely, že by ty jse k věrám nějakým k podstatám [sic] vydával, a zvláště při Janovských, když jsou byli od urozeného Zdislava oc*), najv. hofmistra královstvie Českého v. n. m., obesláni, aby postavili ně- jakého Pikharta oc: i v pravdě nám toho muožeš věřiti, že o tom nic nevíme, aniž jest nás taková zpráva došla, a tak sme ani na to mysliti neráčili, aby ty se v ta- kové věci proti nám komu k vuoli dávati jměl; jakožť pak toto oznámiti muožem, že jest nám oznámeno o tobě, když si k tomu potahován byl od některých, že si jse v to dáti nechtěl, než žes se při tom tak zachoval, jakž na věrného poddanného sluší, což od tebe vděčně přijímáme i vší milostí naší královskú spomínati ráčíme. Při tomť i toto oznamujem, co jest nás došlo, kterak by ve vsi tvé Račicích Pikharté zbor drželi blíž Vodňan města našeho, v kterémžto městě i jinde přísně jsme při-

Strana 40
40 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina kázali, aby Pikhartuov netrpěli, ni jakých zboruov v témž městě dopouštěli; i dána jest nám ta zpráva, ačkoli v městě zboru se nedopouští, ale že do tej tvej vsi tajně chodí a tudy že jse v městě pikhartstvie rozmnožuje, ježto sme tej naděje nebyli, aby jse to s tvou vuolí dáti jmělo; jakož jsme pak i statečnému Radslavovi Beřkovskému oc, najvyššímu písaři královstvie Českého v. n. m., o tom poručiti byli ráčili, aby o to s tebú jménem naším rozmluvil, neb sme toho úmyslu byli, že jeho od sebe brzo pustiti ráčíme, aby taková věc tebú zastavena byla. Ale poněvadž, jakž sme spraveni, na tom panstvie Hlubockém i v tom kraji před nedávními léty nebylo o Pikhartích mnoho slýcháno, a tak poněvadž si víru svú před námi oznámil, toho sme my vdéčni, že se v takové sekty postranní žádné nedáváš a s nimi se nesrovnáváš, a tej sme o tobě naděje, že se tak na budoucí časy zachováš; a my to znaje do tebe, chcme rádi tvým milostivým pánem býti. Neb což sme připověděti ráčili straně pod obojí spuosobú těm, kteříž to skutečně zachovávají a kterýmž od předkuov našich též při- povědění se stalo, tomu se od nás bohdá také dosti stane. Datum ut s. [ve Vídni v úterý po Božiem těle léta XXXV°]. Místodrž. archiv. Missiven vom J. 1534—36 Bd. XIII. pag. 238. — *) Zdislava Berky z Dubé. 108. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina poroučí přijmouti bez výmluv úřad hejtmanství kraje Hradeckého. — Ve Vídni 1535, 30. května. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Psaní tvému, kteréž si nám učinil, co jse hajtmanství v kraji Hradeckém, kteréž jsme na tebe vložiti ráčili, dotejče, jsme porozuměli: a totoť za odpověď dávati a tebe s pilností žádati ráčíme, aby ty podle prvního psaní našeho, nic se nevymlouvajíc, ten úřad na se přijal; a poněvadž v obú krajích statek máš a nepíšeš jse na Pardubicích než na Helfenšteině, protožť to ku překážce nechť nic není. Kdež znajíc vuoli naši, nepochybujem, než že jse tak zachováš, jakžť píšem. Dán u Vídni ut s. [v neděli po Božiem těle léta XXXV°]. Místodrž. archiv. Missiven vom J. 1534—36 Bd. XIII. pag. 235. 109. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina, aby nepřekážel jeho poddaným z Lavy v užívání některých pozemkův. — Ve Vídni 1535, 6. června. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Psaní a zprávě tvé, kterúž jsi nám učinil na vznesení a žalobu poddaných našich z Lavy, což se některých gruntuov, pastev a sen hrabání, v kterýchžby se jim od tebe a úředníkuov tvých překážky, jakž jsme spraveni, dáti jměly, dotýče, jsme vyrozuměti ráčili: kdež pak toho v psaní svém dotýkáš, jestliže tebe tíž poddaní naši z Lavy z čeho viniti budú chtíti, že jim před tím právem, ku kterémuž příslušíš, práv býti chceš, prosíc nás, abychom tebe

Strana 41
z roku 1535. 41 při tom zuostaviti ráčili: i vědětiť dáváme, že opěť nás již psaní měšťané z Lavy starati nepřestávají, vznášejíc, že skrze takové těch pastev a gruntuov neužívání (na čemž jich najvětší živnost jest) k velikým škodám přicházejí, a nad to aby jměli ku právóm stávati, tomu by nikoli bez znamenitých záhub svých a zkázy dosti učiniti nemohli. Protož vdy ještě tebe s pilností žádáme, že z příčiny vejš dotčené nám k vuoli to učiníš a již psaným poddaným našim z Lavy těch gruntuov, kterých jsú od dávna pod plat užívali, hájiti nebudeš, než jim že zase pod týž platy k užívání pustíš; a my tobě takovú tvú povolnost, což v tom pro nás učiníš, spomínati i na- hrazovati ráčíme. Dán u Vídni v neděli po svatým Bonifáci léta oc XXXV°. Místodrž. archiv, Missiven vom J. 1534—36 Bd. XIII. pag. 240. 110. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o ustanovení kommissařů ve při jeho s Janem Planknarem z Kynšperku. — Ve Vídni 1535, 22. června. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Vědětiť dáváme, že jest opatrný, statečný Jan Planknar z Kynšperku v. n. m. psaním svým na nás vznesl, že by se jemu a jeho lidem od tebe a úředníka tvého překážky dály a na grunty jeho že by saženo bylo, žádajíc nás v tom za milostivé opatření. I nechtíc my toho dopu- stiti, aby skrze takové nesnáze větší zkyselení mezi tebú a již psaným Planknarem státi se mělo, tyto osoby za kommissaře v tej věci sme vydati ráčili, totiž urozené a statečné hajtmana markrabství Moravského, hajtmana knížetství Opavského, najv. komorníka téhož knížetství a Viléma Prusinovského, a jim sme poručili, aby ten pondělí po sv. Jakubě [26. července] najprve příští do Ostravy sjeli a o tu rozepři vás slyšeli, a pokudž budou moci, na místě to postavili, a nám toho všeho sepsanú zprávu poslali. Protož tobě poroučíme, aby vědouc o tom na ten den před svrchu- psanými kommissary našimi najíti se dal, a jestliby sám tam býti nemohl, ale někoho na svém místě s plnú mocí vypravil, jináč nečiníc. Dán ut s. [v Vídni v úterý před sv. Janem křtitelem Božiem léta oc XXXV°]. Mistodrž. archiv, Missiven vom J. 1534—36 Bd. XIII. pag. 259. 111. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o ustanovení kommissařů ve sporu jeho o meze s Plank- narem z Kynšperku a o položení nového roku. — Ve Vídni 1535, 9. července. (Janovi z Pernšteina o meze s Planknarem.) Urozený v. n. m. Jakož si nám psaní učinil, což se těch kommissařuov mezi tebú a statečným Janem Planknarem z Kynšperku o nesnáze některých gruntuov vydaných dotejče, tomu sme srozuměti ráčili: a vědětiť dáváme, že těch kommissařuov prve jmenovaných, poněvadž jsme jim o tom psali a poručili, změniti neráčíme, a také oni bez zvláštního podvolení obú Archiv Český XX. 6

Strana 42
42 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina stran nic jiného puosobiti nebudú, jednom vyslyšíc, oč jsú ty nesnáze, a ohledajíc těch gruntuov, nám toho zprávu spíšíc poslati a dáti mají; a my nahlédnúc v to, budem věděti neb na právo, kde ti gruntové náležejí, ukázati, aneb jestli by o velikú věc nebylo, spravedlivú vejpovědí naší to na místě postaviti. Než o to užívání těch gruntuov takto poroučeti ráčíme, aby na tento čas ti lidé, kteříž vorali a seli, obilé svá zžíti a skliditi, i louky, kterýchž jsú v spravedlivém držení, sobě sséci dáti mohli bez překážky, a potom z obú stran těch gruntuov až do sv. Bartoloměje prázdni byli; neb poněvadž k tomu času od nás prvé uloženému z příčin nám ozná- mených, totiž ten pondělí po sv. Jakubě, postačiti nemuožeš, ráčili jsme kommissařóm našim psáti a jiný rok tu středu po sv. Bartholomí [25. srpna] nejprv příští v místo prvé oznámené položiti. Kdež vědúc o tom, na ten čas před kommissary našimi aby se najíti dal aneb na místě svém s plnú mocí někoho vypravil, jináč nikoli nečiníc. Dán u Vídni v pátek před sv. pannú Margetú léta oc XXXV. Místodržitelský archiv, Missiven von J. 1534—1536 Bd. XIII. pag. 273. 112. Jan z Pernšteina purkmistru a radě města Brna: aby peníze, které dal si k nim schovati, vydali Jindřichovi Mezříčskému z Lomnice. — Na Pernšteině 1535, 9. července. Moudrým a opatrným pánóm purgmistru a radě města Brna, přátelóm majm milajm, Jan z Pernšteina a na Helfenštajně oc. Moudří a opatrní páni přátelé moji milí. Jakož sou vám Honz, Kytlice a Matouš, služebníci moji, na místě mém sumu peněz v sudu zabedněnú na rathúz k věrné ruce schovati dali na ten způsob, abyšte tej sumy peněz žádnému nevydávali, leč tomu, kdož by k vám list ode mne pod pečetí mou jměli: a protož vám tímto listem vůli svou oznamuji a vás žádám, že tu sumu panu Jindřichovi Mezříčskému z Lomnice vydáte, a já vás tímto listem z otevření věrné ruky kvituji a mocně propouštím. Tomu na svědomí pečet svou vlastní rozkázal sem k tomuto listu přitisknúti. Dán na Prostějově v pátek po svatém Prokopu léta Páně tisícího pětistého třidcátého pátého. (L S.) — [Pod pečetí napsáno:] Rukú s. vlastní. Arch. m. Brna. Orig. pap. 113. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o položení roku na hradě Pražském jemu a Janovi Te- taurovi, a stran rozepře o pozemky k Rožnovu a Vsetínu příslušející mezi ním a Janem Podmanickým. — Ve Vídni 1535, 17. července. (Janovi z Pernštajna.) Urozený v. n. m. Jakož jsi nám psaní učinil, žádajíc a prosíc s statečným Janem Thetavrem z Thetova v. n. m. o nářek za rok složení: i tak jsme učinili a témuž Janovi s tebú i s jinými stavy a osobami z markrabstvie

Strana 43
z roku 1535. 43 Moravského rok a den na hrad Pražský, když najprve do královstvie Českého, dá-li Buoh, přijedem, dvě neděli potom položiti a jmenovati ráčili; protož vědúc o tom k tomu času aby jse najíti dal, a z čehož jeho viniti budeš chtíti, ráčímeť spra- vedlivě od něho učiniti. Než o Podmanického, což se vkládání v grunthy tvé k Rožnovu a Vsetínu příslušející dotýče, o tom kommissařuom našim, kteříž na den sv. Bartholoměje na mezích, o kteréž jest rozepře mezi královstvím Uherským a markrabstviem Moravským býti jmají, poručiti ráčíme, aby takovú věc a ty grunthy ohledali, to rozeznali, aneb budú-li moci, to mezi vámi srovnali, však v tom času poroučíme, abyšte jse s obú stran pokojně k sobě zachovali; neb týž Podmanický na den sv. Vavřince podle obeslání našeho před námi v Vídni státi a toho, což jse na něho praví a vyznáno v markrabstvie Moravském jest, spraviti má. I jestli na ten čas zdáti jse bude, koho na svém místě vyslati a čeho k již dotčenému Janovi Podmanickému jse domlouvati dáti, toho vuoli jmíti budeš. Ale jakož píšeš, že by tebe zpráva došla, kterak bychom osvícenému Frydrichovi v Slezi knížeti Lehni- ckému poručiti a kommissí naši dáti, aby těch smluv a zápisuov, což jse tej summy někdy knížeti Kazimírovi dobré paměti a erbóm jeho náleží cí] dotýče, zapověděti jměli, toho v paměti my jmíti neráčíme, abychom jakú zápověď v tej věci učiniti ráčili; tím se spraviti muožeš. Datum ut s. [u Vídni v sobotu po rozeslání apoštoluov léta oc XXXV]. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536 Bd. XIII. pag. 294. 114 Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že ve sporu jeho s Janem Planknarem z Kynšperku od- ložil rok pro nepřítomnost Jana Kuny z Kunštátu a Viléma Prusinovského z Vickova, a že za nového kommissaře přijal Jakuba biskupa Vratislavského a Karla knížete Minsterberského. Ve Vídni 1535, 5. srpna. (Janovi z Pernštejna.) Urozený v. n. m. Vědětiť dáváme, že roku toho, kterýž jsme mezi tebú a statečným Janem Planknarem z Kynšperku v. n. m. o některé nesnáze a ruoznice do Ostravy tu středu po sv. Bartholomí najprv příští položili, změniti a až na den sv. Havla najprv příštího v místo prvé jmenované odložiti ráčili z příčiny, že někteří kommissaři, totiž urozený a statečný Jan Kuna z Kun- štátu oc a Vilém Prusinovský z Vickova oc v. n. milí, ke dni sv. Bartholoměje na mezech a hranicích královstvie Uherského a markrabstvie Moravského, o čemž vědomost máš, býti mají. A protožť poroučíme, aby na již jmenovaný den sv. Havla před kommissary našimi v Ostravě se najíti dal aneb na místě svém s plnú mocí vy- pravil a v tom se podle předešlých kommissí našich zachoval. A také jsme duostojného a osvíceného Jakuba biskupa Vratislavského a Karla kněze Minsterberského, ujce naše v. milé, k prvnějším kommissařóm v té věci přidati a jim poručiti ráčili, jestli 6*)

Strana 44
44 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina by sami osobami svými na ten den do Ostravy přijeti nemohli, ale aby některé rady své k takovému těch gruntuov, oč jest ruoznice, ohledání na místě svém vy- pravili. Což jse pak rolí vorání, spravování a setí dotýče, k tomuto povolovati ráčíme, aby ti lidé, jakž kto které rolí na tento čas drží, ty bez překážky orali a seli, však tak, kteréžby kolvěč straně potom ti gruntové přisouzeni byli, tehdy tej straně bez ouplatkuov takové rolí i s setím příslušeti a puštěny býti mají. Kdež vědúc vuoli naši, tak jse zachovej, jináč nečiníc. Dán v Vídni ve čtvrtek den panny Marie Sněžné léta oc XXXV°. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536 Bd. XIII. pag. 306. 115. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a jiným pokládá rok ve při o nářek cti s Vilémem Kunou z Kunštatu. — 1535, 23. srpna. (Najv. maršálku Janovi z Pernšteina, Dobešovi z Boskovic, Vilémovi Prusinov- skému, Zdeňkovi Konickému a Vilémovi Kurovskému.) Ur. stat. a slov. v. n. m. Jakož jsme vám před časem minulým, když jsme v královstvie Českém na hradě Pražském byli, rok o nářek poctivosti, o kterýž s urozeným Vilémem Kunú z Kunštatu na Hrádku v. n. m. činiti máte, položiti byli ráčili; ale poněvadž při tom času až po- savad o to jse jest konce žádného nestalo, i prosil jest nás týž Vilém Kuna, abychom jemu o takový nářek poctivosti rok s vámi položiti a konec o to učiniti ráčili. Kdež my znajíc jeho slušnú prosbu býti, vám a těm, kteříž podle vás v tom stojí, s týmž Vilémem Kunú rok při času sv. Kunhuty do města Brna pokládati ráčíme poroučejíc, abyšte se při témž času jmenovaném v Brně najíti dali a před kommissary našimi z královstvie Českého a knížetstvie Slezského (kteříž k tomu času tam budou) stáli, neb sme týmž kommissařuom našim o tom psáti a poručiti ráčili, aby takovú rozepři mezi vámi oběma stranami slyšeli a buď jednáním neb mocným rozsudkem k místnému konci přivedli, tak abychom my více o to staráni nebyli. Kdež vědúc vuoli naši, tak se zachovejte, jináče nikoli nečiníc. Datum ut s. v pondělí [u vigiljí sv. Bartoloměje léta oc XXXV]. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536 Bd. XIII. pag. 325. 116. Jan z Pernšteina purkmistru a konšelům města Pardubic nařizuje, za kterou cenu by jeho dvořanům maštale a pobyt pronajímati měli. — Na Pardubicích 1535, 13. října. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc. Purkmistře a konšeli [sic] Pardubští nynější i budoucí milí! Jakož jest vzneseno na mne od hejtmana mého dvořanského, kterak by hospodáři ti, u kterýchž dvořané moji stávají, k nim se při nájmu pokojů a maštalí nemírně zachovávali, snad znaje tu příčinu, že oni dvořané slúžíc mi bez

Strana 45
z roku 1535. 45 toho bejti nemohou, poněvadž já osobou svou bytně na Pardubicích sem; pak já takovou nemírnost u sebe rozvažuje, že by státi nemohla, toto nařízení činím při tom a vůli svou konečnou oznamuji: Kterejž by z dvořanů mejch maštale na dva koně, k tomu komory neb sklepu a jednoho lůže i s šaty potřebuje, u kterého hospodáře zjednal, vod toho aby hospodáři dal do roka nájmu II � gr. českých. A kdož by pak větčí počet měl koní nad dva koně, ten aby povinen dáti byl s každého stání na jeden kůň I gr. českých. Pakli by také který chtěl u kterého hospodáře svého zvláštní světničku míti, ten zvláště od ní povinen dáti bude nájmu do roka I � gr. českých. Však jestliže by jaké pohodlí v ní míti chtěl, to na svůj náklad sobě objednej. Také v tomto jest vůle má a vám přísně přikazuji, abyšte k tomu dohlídli, kde by mohli v kterých domích kromě domů hostinských starší moji státi, kterejchž neubejvá nébrž přibejvá, aby hospodáři k tomu odporni nebyli, alébrž vámi k tomu přidržáni byli, však když by vám od hejtmana mého dvořanského oznámeno bylo, kde sobě kdo hospodu obral. Protož vědouc v tom vůli mou, podlí tohoto mého na- řízení vy i jiní tak se zachovejte. Dán na Pardubicích v středu před s. Havlem léta oc XXXV°. Rukú J. vlastní. Bez nadpisu. — Orig. musea m. Pardubic. 117. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina, aby mu byl jistcem při půjčce 10.000 kop gr. od vévody Arnošta Bavorského. — Ve Vídni 1535, 19. října. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Jakož sme tebe před tím žádati ráčili, aby nám deset tisíc kop gr. českých na berni, kteráž nám od stavuov mar- krabstvie Moravského připověděna jest a na sv. tři krále najprv příští dána býti má, zjednal a jistcem za tu summu jse za nás učinil: i srozuměli jsme, že jsi o to s pilností pracoval, chtíc rád vuoli naši naplniti, ale takové sumy v markrabstvie Moravském zjednati jsi nemohl; kdež sme pak tvú povolnost v tom vděčně a mi- lostivě na ten čas přijíti ráčili. Ale poněvadž vdy peněz potřebujem, ráčili sme u osvíceného Arnošta knížete Bavorského a administratora biskupství Pasovského, ujce v. n. m., těch deset tisíc kop grošuov českých na minci rakouské sami optati a zjed- nati, že tej sumy až do středopostí puojčiti a čekati chce; však tak, aby ty se jemu jistcem na místě našem za tu summu udělal. Kdež o tobě pochybovati neráčíme, že znajíc pilnú potřebu naši, tak učiníš a již psanému knížeti na místě našem podle obyčeje markrabstvie Moravského listem obyčejným s rukojměmi jistcem jse uděláš; a my tobě záplatu, aby se vyvaditi mohl a škody na tom žádné neměl, na najprvnější berni v markrabstvie Moravském nám svolené ukázati i listy našimi, pokudž potřeba kázati

Strana 46
46 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina bude, tebe opatřiti i vší milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčíme. Datum u Vídni v úterý po sv. Lukáši léta oc XXXV. Místodržitelský arch., Missiven vom J. 1534—1536 Bd. XIII. pag. 386. 118. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že jeho obavy, jakoby byl u krále od někoho očerněn, jsou nedůvodné. — Ve Vídni 1535, 12. listopadu. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Jakž jsi nám psaní učinil, že by tebe došlo, kterak by nám o tobě zpráva dána býti měla, že by v královstvie Českém sobě nějaké poctaty [sic] jednal a to puosobil, aby z toho závazku vyjíti mohl, prose nás, abychom pánem tvým milostivým byli a takovým neduovodným a omylným zprávám místa dáti neráčili: tomu sme všemu vyrozuměli a tuto odpověď na to dáváme, že o takových zprávách, jakž jest tebe došlo, aby nám od koho o tobě praveno neb co toho najméně psáno bylo, nic věděti neráčíme; a jest nám i s podivením, kto takové řeči k tobě nejisté přináší, o kterýchž sme v pravdě neslyšeli, ani na to myślili. Neb slova naše, která jsme milostivá k tobě v Znojmě promluvili a na čem s tebú v Znojmě zuostati ráčili, v dobré paměti jmíti ráčíme; a muožeš se na to ubezpečiti, jestliby kto co takového nám o tobě pravil, že bychom toho před tebú jako pán tvůj milostivý tajiti neráčili. Dán ve Vídni v pátek po sv. Martině léta oc XXXV°. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536 Bd. XIII. pag. 416. 119. Král Ferdinand děkuje Janovi z Pernšteina za to, že mu chce býti jistcem při půjčce od knížete Arnošta Bavorského, a žádá o vyplnění patřičných listů. — Ve Vídni 1535, 23. list. (Janovi z Pernštaina.) Urozený v. n. m. Z odpovědi tvé, kterúž jsi nám na psaní naše dal, srozuměti sme ráčili, že na žádost naši tak učiniti a za těch deset tisíc kop grošuov českých osviecenému Arnoštovi biskupství Pasovského administra- toru a knížetství horních i dolních Bavorských zemí, ujci našemu v. m., jistcem za nás udělati se chceš, kdež sme pak to od tebe vděčně přijíti ráčili a přijímáme. A teď list na pergameně k opatření tvému i také listy k berníkóm do markrabství Moravského s přípisem, jakú by jistotu a list již dotčenému knížeti Arnoštovi podle obyčeje markrabství Moravského na sebe udělati měl, posíláme, žádajíc, aby bez prodlení takový list na již psanú summu udělal a nám k rukám našim do Vídně jej poslal. Jakož pak o tobě žádné pochybnosti jmíti neráčíme, než té dokonalé víry jsme, že tak učiníš; a my tobě takovú tvú povolnost milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčíme. Dán v Vídni v úterý před sv. Katheřinú léta oc XXXV. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536 Band XIII. pag. 431.

Strana 47
z roku 1536. 47 120. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby nepřekážel Jiříkovi Žabkovi v jednání o vedení vody na Lenovský rybník u panství Vlasatického a ve stavění nového rybníku. — Ve Vídni 1536, 7. ledna. (Janovi z Pernštaina.) Urozený věrný n. m. Zprávu toho jmíti ráčíme, že jest statečný Jiřík Žabka oc v. n. m. pro zlepšení statku našeho Vlasatického s tebú v jednání o vodu vedení na Lenovský rybník a pod týmž rybníkem o některá místa k dělání nového rybníku se jest byl dal, a pro snadnější toho vykonání na uro- zeném a statečném Janovi z Lipého oc, najv. maršálku království Českého oc, a Vi- lémovi Prusinovském z Vickova oc v. n. m. k mocné vejpovědi toho s tebú podal a na nich přestal: kdež my znajíc, že již psaný Jiřík Žabka oc chtíc náš statek dědičný opraviti, zlepšiti, více nám k dobrému nežli pro samý užitek svuoj v to jest všel, tebe s pilností žádáme i milostivě napomínáme, aby ty vzhlédnúc na nás, v tom se také povolně k nám a na místě našem k již psanému místokancléři našemu o tu vodu vedení a nového rybníka dělání najíti dal a skutečně nám k libosti bez všeli- jakých překážek i těžkostí jse okázal, jakož o tobě pochybovati neráčíme. A což tú měrú pro nás a k lepšení statku našeho učiníš, té jisté naděje buď, že my tobě to všecko milostí naší královskú milostivě spomínati i nahrazovati ráčíme. Dán ut s. [u Vídni v pátek po sv. třech králích léta oc XXXVI]. Místodržitelský arch., Missiven vom J. 1534—1536 Bd. XIII., pag. 473. 121. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby byl za něho rukojmím na 175 zl. červených a na 65 kop gr. čes. k vládykám Matoušovi Zigotovi z Slupska a k paní Dorotě z Bružovic manželce jeho. — Na Pardubicích první čtvrtek v postě léta oc (1536, 2. března). (Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.). 122. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina se omlouvá, že mu nemůže položiti dlužnou summu peněz, ani jej v ní zastoupiti u Arnošta vévody Bavorského. — V Inšpruku 1536, 24. března. (Janovi z Pernštaina.) Uroz. v. n. m. Jakož jsi nám na ceduli poznamenáno poslal, co ještě tobě na tvú sumu, kterúž sme na berni jminulú v markrabství Moravském byli k záplatě ukázali, pozuostávati ráčíme, žádajíc, abychom nyní při času středopostí takovú sumu položiti aneb u osvieceného Arnošta oc, ujce v. n. m., v té sumě tebe zastúpiti rozkázali a těch tisíc kop gr. českých, na kteréž jsi z poručení našeho urozenému Zdislavovi Berkovi oc v. n. m. dal jistotu, odkud by ty peníze zase vzíti měl, opatřiti ráčili, tomu sme srozuměli. Kdež podle žádosti tvé rádi bychom tak učinili a u knížete Arnošta tebe v tej sumě zastúpili, ale poněvadž téhož knížete na tento čas při dvoru našem není, a znajíc, že on sám k vejplatě knížetství Opolského znamenité sumy nynějšího času potřebovati bude, tebe s pilností žádati

Strana 48
48 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ráčieme, aby nám tej vší sumy, což ještě dlužni pozuostáváme, až do sv. tří králuov najprv příštích čekal; a teď jistotu a list na tu sumu posieláme, ať by ty peníze od berníkuov kraje Brněnského při tom času zúplna dány a spraveny od nich byly, tej nepochybné víry a jisté naděje k tobě jsúc, že na takovú jistotu ten krátký čas shovění již psané sumy jmíti budeš. Také teď posieláme k berníkóm kraje Olomú- ckého list, poroučejíc jim, aby tobě těch dvě stě dvaceti pět kop gr. českých, kteréž za nimi pozuostávají, vydali; protož neobmeškávej jim toho listu dodati. Než co se listu a majestátu na deset tisíc kop gr. českých, kterýž od nás máš, dotýče, ten aby nám proti tomuto zápisu vydal a ke dvoru našemu poslal. Dán v Inšpruku v pátek před nedělí Letare léta oc XXXVI. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536, Band XIII. pag. 512. 123. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že vyšle kommissaře, kteří by vyšetřili rozepři jeho o pozemky s Janem Planknarem. — V Inšpruku 1536, 25. března. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. V paměti dobré jmíti ráčíme zprávu, kterúž jsú nám před časem jminulým kommissaři naši učinili, kteréž jsme zříditi byli ráčili v té při, kteráž se o ves pustú jménem Zimokudku mezi tebú a statečným Janem Planknarem v. n. m. zběhla. Kdež pak týmiž kommissary ta rozepře a nesnáze, o čemž dobrú vědomost máš, vykonána není, a jmenovaný Jan Planknar nepřestává nás o to starati: i vědětiť dáváme, že toho úmyslu býti ráčieme, kommissaře s plnú mocí na jmenované grunty, o kteréž jest rozepře, k vykonání těch ruoznic k urči- tému času zříditi a vypraviti; protož jestli by jaký slušný odpor jměl, neobmeškávej nám toho psaním svým tím spíše oznámiti, abychom se věděli čím spraviti. Dán v Inspruku v sobotu den panny Marie početí*) léta oc XXXVI°. Místodržitelský archiv, Missiven 1534—1536, XIII. Bd., pag. 516. *) Má býti zvěstování, poněvadž v kodexu listy jdou přesně chronologicky za sebou, předešlá listina datována dnem 24. března, početí pak panny Marie jest v pátek 8. prosince. 124. Ferdinand král komoře české: aby zvyupomínala při Janovi z Pernšteina 200 kop gr., které ročně odváděti má z panství Kolínského. — V Insbruku dne 18. dubna 1536. (Arch. místodrž. král. Česk., reg. knih poselacích (Missiven) 1531—6, 8 sv. Fol. 306. List německý.) 125. Král Ferdinand oznamuje Janovi z Pernšteina, že ustanovil Jana Kunu, Ojíře z Tulšteina, Jiříka Cetryse z Kynšperku, Viléma z Vickova za kommissary v rozepři jeho s Janem Planknarem z Kynšperku, i pokládá mu rok do Ostravy. — V Inspruku 1536, 12. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vědětiť dáváme, že jsme tobě a stat. Janovi Planknarovi z Kynšperku oc v. n. m. v té rozepři a nesnázi, kteráž se mezi

Strana 49
z let 1536—1537. 49 vámi obapolně o grunty a o pobrání lidí a zajímání dobytkuov zběhla, kommissaře naše k mocnému rozsudku a vejpovědi, totiž urozené Jana Kunu hajtmana oc, Ojíře z Ful- šteina najv. komorníka knížetství Opavského, a statečného Jiříka Cetryse z Kynšperku hajtmana téhož knížetstvie, a Viléma z Vickova v. n. m., zříditi a jim poručiti ráčili, aby v úterý den panny Marie na nebevzetí najprv příští do Ostravy se sjeli a o tu rozepři vás slyšeli, a na místě našem jakožto mocní kommissaři naši vejpověď sprave- dlivú mezi vámi učinili. Protož vědúc ty o tom, poroučímeť, aby na ten den před svrchupsanými kommissary najíti se dal, pakli by tam sám býti nemohl, ale někoho na místě svém s plnú mocí vypravil a vejpověď, kteráž učiněna bude, podnikl, jináč nečiníc. Datum ut s. [v Inspruku v pondělí po sv. Trojici léta oc XXXVI]. V táž slova Janovi Planknarovi psána Datum ut. s. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536, Bd. XIII., pag. 563. 126. Král Ferdinand žádá na Janovi z Pernšteina, aby se nevzdával úřadu hejtmanského v kraji Hradeckém. — V Inšpruku 1536, 3. července. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Psaní tvému a těm těžkostem, kteréž nám z strany hajtmanstvie v kraji Hradeckém, kteréž jsme na tebe vložiti ráčili, oznamuješ, jsme vyrozuměli, prose nás, abychom takové hajtmanství s tebe sníti a ten úřad jinú osobú opatřiti ráčili. I tutoť odpověď na psaní tvé dávati a tebe jakž i prvé žádati ráčíme, aby jmenované hajtmanství v témž kraji Hradeckém nám k vuoli podle stat. Mikuláše Trčky z Lípy v. n. m. až do roka na se přijal; neb znáti ráčíme, že jsi týž úřad předešlého roku bedlivě a pořádně spravoval, a také ty pří- činy, kteréž nám oznamuješ, neznáme, aby na překážku takovému hajtmanství býti měly; jakož pak o tobě žádné pochybnosti nemáme, než že nám k vuoli a pro dobré toho kraje ten úřad až do roku pořád zběhlého spravovati budeš. A my tobě to- milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčíme. Dán v Inšpruku v sobotu po panně Marii Navštívení léta ut s. [XXXVI). Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1534—1536, Bd. XIII., pag. 573. 127. Král Ferdinand posílá Oldřicha Cetryse z Lorencdorfu k Janovi z Pernšteina a k jiným, aby jednal s nimi o vyzbrojení jízdného lidu. — Ve Vídni 1537, 2. ledna. (Janovi z Pernšteina věřicí.) Uroz. v. n. m. Posieláme k tobě stat. Oldřicha Cetryse z Lorencdorfu, kraječe n. v. m., a jemu jsme o potřebu naši, což se tej pomoci, kterúž si nám učiniti, sto koní zbrojných zjednati, ty za šest měsícuov v poli držeti a jim platiti připověděl, dotýče, mluviti a tu věc podle podvolení tvého vy- konati s tebú poručiti ráčili. Protož tebe s pilností žádáme poroučejíc, což tak tou Archiv Český XX.

Strana 50
50 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina měrú již psaný Oldřich Cetrys jmenem naším s tebú mluviti, předkládati a jednati bude, aby jemu toho všeho nic jméně, než jako bychom sami osobně přítomni jsúc s tebú mluviti a jednati ráčili, uvěřil a povolně i hotově v takovej znamenité potřebě naší i všeho křesťanstva podle přirčení a podvolení tvého k nám se zachoval a již dotčený počet jízdných vypravil. Kdež tej celé a dokonalé víry k tobě (že tak učiníš) býti ráčíme, a nejednuom tvuoj náklad a summu, kterúž tak za nás vydáš, zase za- platiti, ale po všecky časy tobě milostivě to spomínati, nahrazovati a pánem tvým milostivým býti ráčíme. Datum ut s. [v Vídni v úterý po Novém letě leta 37]. NB. V táž slova knězi biskupu Olomúckému, maršálkovi Kristofovi z Bozkovic, Jero- nýmovi Šlikovi, Albrechtovi a Lorencovi Šlikóm, z Plavna a najv. kancléři král. Českého psáno. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 43. 128. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o vypravení zbrojného lidu do Uherského Brodu. — Ve Vídni 1537, 25. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Což se těch sta koní zbrojných a pěti set pěších dotýče, o kteréž si nám napsal, že je podle prvního podvolení svého nám za šest měsícuov zjednati, držeti, a což nejspíše budeš moci, do Brodu Uherského vypraviti chceš: takovú tvú povolnost a pomoc nám svolenú od tebe jako poddaného našeho v. milého vděčně přijímati i vší milostí naší královskú tobě to nahrazovati ráčíme. A jakož toho žádost máš, ať bychom času delšího, poněvadž takového počtu koní a pěších tak spěšně zjednati nemuožeš, přidati ráčili: kdež ač nám to učiniti (proto že jiní na to čekati muosí) obtížné jest, ale znajíc bezelstnost, již to k vuoli tvé připouštíme s tou milostivú žádostí, aby ty jízdné s pěšími, což najspíše budeš moci, do Uherského Brodu vypravil, aby jiní na ně tu dlúho nečekali a ležením času nemrhali. Té nepochybné naděje k tobě býti ráčieme, že se tak zachováš. Dán v Vídni ve čtvrtek den sv. Pavla na víru obrácení leta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 56. 129. Král Ferdinand I. Janovi z Pernšteina: o vyslání zbrojného lidu do Brodu Uherského; oznamuje mu, že za nejv. hejtmana polního ustanovil Linharta z Felsu. — V Soběslavi 1537, 24. února. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Psaní tvé jest nám dnes zde dodáno, z kteréhož jsme vyrozuměti ráčili, že těch sta koní a pěti set drábuov nám od tebe za šest měsícuov svolených dříve neděle Laetare do Brodu Uherského vypraviti ne- muožeš; i ač bychom to byli rádi viděli, aby ten počet vejš jmenovaný k tomu času, jakžť jsme před tím oznámiti ráčili, byl mohl od tebe poslán býti, ale poněvadž v tom nemuožnost tvú známe, žádáme tebe s tú milostivú nadějí, aby ty jízdné

Strana 51
z roku 1537. 51 a pěší, tak jakž si napsal, tu neděli po Středopostí, totiž od zajtřího ve dvú nedělích, ač nemuože-li spíše byti, do Brodu Uherského konečně vypravil. A vědětiť dáváme, že jsme uroz. Linharta z Felsu, tejnú radu naši a najv. maršálka dvoru našeho v. milého, za najvyššího hajtmana našeho polního do království Uherského nad jízd- nými a pěšími, kteříž tam již posláni jsú aneb ještě posláni budou, vyvoliti a usaditi ráčili. Protož aby se tíž jízdní a pěší, kteříž od tebe vypraveni do Brodu budou, týmž najv. hejtmanem naším, kterýž od nás o tom další poručení má, spravovali a jeho ve všem náležitém podle běhu válečného, jako věrní poddaní naši milí, po- slušni byli, jináč nečiníc. Toho jsme tebe na psaní tvé, aby se věděl čím zpraviti, tejna učiniti neráčili. Dán v Soběslavi v sobotu den sv. Matěje apoštola Božieho leta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 65. 130. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina, aby dal zatknouti Václava staršího z Šarova, který proti králi a zemským soudcům psal. — Na hradě Pražském, 1537, 19. dubna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož tebe tejno není, že Václav starší z Šarova některá psaní dotklivá o nás i také soudcích zemských krá- lovství Českého činí: protožť poroučiemeť, aby s hajtmanem a soudcími zemskými markr. Mor. podtají promluvil a jich žádal, jestli by již dotčený Šarovec v mar- krabství Moravském zastiežen býti mohl, aby vzat a do některého města našeho královského v témž markrabství dodán a do další vuole a poroučení našeho dochován a dobře opatřen byl; jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před sv. Jiřím leta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 84. 131. Král Ferdinand zve Jana z Pernšteina na hrad Pražský, aby mu podal vysvětlení o jednání na sněmu Brněnském. — Na hradě Pražském 1537, 10. května. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož jsi nám psaní z Krum- lova o jednání Brněnském na sněmě obecním učinil, i nemuožem tomu jednání do- konale z téhož psaní tvého vyrozuměti a jim se spraviti: protožť poroučieme, aby k nám hned bez meškání, jakž tebe toto psaní naše duojde, sem na hrad Pražský, ničímž se nezaneprazdňujíc, přijel a nijakž toho neobmeškával, neb nám na tom ne- málo záleží, a přijedúc nám o tom širší zprávu ústní učinil. Dán na hradě Pražském [v neděli před božiem na nebe Vstúpením leta oc XXXVII°.] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 97.

Strana 52
52 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 132. Král Ferdinand ustanovuje Jana z Pernšteina a jiné za kommissaře v rozepři mezi Janem Trčkou starším z Lípy s jedné, a Mikulášem i Janem Trčkou s strany druhé. — Na hradě Pražském 1537, 8. června. (Najv. sudímu, najv. hofmistru, najv. komorníku, Janovi z Pernšteina, Ada- movi Lvovi, Radslavovi Beřkovskému, najv. písaři královstvie Českého.) Urozený a statečný, věrní naši milí! Jakož jsou jisté některé rozepře a rozdílové mezi sta- tečnými Janem Trčkou starším z Lippy na místě Zdenka Trčky s jedné, a Miku- lášem a Janem mladším Trčky z strany druhé: i poroučeti vám ráčieme, abyšte vy jakožto kommisasři naši obě straně ke dni určitému před sebe bez dlouhého prodlívání obeslali a o ty o všecky rozepře a vobtížnosti, co sobě jedni do druhých stěžují, je vyslyšali, a pokudž budete moci, k tomu se s pilností přičinili, aby přátelsky skrze vás srovnáni býti mohli, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v pátek po ochtábu těla Božieho leta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 122. 133. Král Ferdinand upomíná Jana z Pernšteina o plat 100 � gr. z panství Kolínského. — Na hradě Pražském 1537, 10. června. (Janovi z Pernštaina.) Urozený věrný náš milý! Jakož do komory naší při každém sv. Jiří z panství Kolínského sto kop grošuov českých vydáváš, i poněvadž již čas sv. Jiří jminul a ještě od tebe těch sto kop grošuov spraveno není: protožť poroučieme, aby bez odtahuov jmenovanú summu sto kop grošuov do komory naší položil a konečně spravil. Dán na hradě Pražském v neděli po ochtábu Těla božieho leta oc XXXVII°. Místodržitelský arch. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 123. 134. Král Ferdinand ustanovuje rok Janovi z Pernšteina v jeho rozepři s Janem Planknarem z Kynšperku o grunty Zimnovůdské. — Na hradě Pražském 1537, 12. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vědětiť dáváme, že jsme tobě a sta- tečnému Janovi Planknarovi z Kynšperku v. n. m., což se tej rozepře dotejče, kteráž jest od dávního času mezi tebú a týmž Planknarem o grunty Zimovůdské, k kterýmž obě straně hlásíte se spravedlnost míti, povstala, rok do Ostravy tu neděli po sv. Margetě, totiž den rozeslání apoštoluov božiech [15. čce] najprv příští, položiti ráčili. Protožť poroučíme, aby na týž den v Ostravě jse konečně najíti dal aneb na svém místě s plnú mocí poslal, neb jsme vám oběma stranám k moc- nému a spravedlivému rozeznání těch nesnází kommissaře, kteříž předešle v tej věci

Strana 53
z roku 1537. 53 zřízeni byli, vydati a jim, aby se na svrchupsaný den v Ostravě najíti dali, po- ručiti ráčili. Kdež vědúc vůoli naši, tak jse, jakž píšem, zachovej, jináč nečiníc, neb tolikéž druhá strana sobě od nás poručení a přikázání dané má. Datum uts. [na hradě Pražském v úterý po ochtábu těla božího léta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 126. 135. Král Ferdinand poroučí Janovi z Pernšteina, aby urovnal rozepři mezi Hanušem Cirnhauzem v Kladsku a jeho poddaným Jakubem Pehmem. — Na hradě Pražském 1537, 17. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Jakož jsú některé rozepře mezi Ha- nušem Cirnhauzem v hrabstvie Kladském a poddaným jeho Jakubem Pehmem, kteréhož u vězení drží, vznikly: i poroučímeť, když v držení jmenovaného hrabstvie Kladského uveden budeš, aby svrchupsané Hanuše Cirnhauze a Jakuba poddaného jeho před se sročil a takové nesnáze mezi nimi vyslyšíc, spravedlivý rozsudek a konec jim učinil. Datum uts. [na hradě Pražském v neděli po sv. Vítě léta oc 37]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 128. 136. Král Ferdinand I. žádá Jana z Pernšteina, aby mu poslal vlaské zedníky u něho zaměstnané na hrad Pražský. — Na hradě Pražském 1537, 19. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vědětiť dáváme, že bychom některých zedníkuov vlaských k pilnému dílu našemu potřebovati ráčili; i poněvadž ty na diele svém vlaské zedníky máš, a jak jsi nám pověděl, že tvé dílo do sv. Jana vy- konají: žádáme tebe s pilností, aby deset mistruov s tolikéž osobami, kteříž zdíti dobře umějí, k příštímu pondělímu k nám na hrad Pražský vypravil, neb my jim touž službu, jakž jiným Vlachóm z Vídně na sáhy dáváme, také dáti ráčíme. Tej sme víry a jisté naděje k tobě, pokudž bez zvláštní škody tvé to učiniti budeš moci, že tak učiníš, jináč nečiníc. Datum v úterý po sv. Vítě léta oc 37. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 132. 137. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o deserci lidu vojenského, vypraveného od něho do Uher. — Na hradě Pražském 1537, 19. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vědětiť dáváme, že jest nám uroz. Linhart z Felsu, najv. hajtman náš polní v královstvie Uherském věrný milý, psaním svým oznámil, kterak by z těch pěti set drábuov, kteréž jsi k potřebě naší doluov do Uher vypravil, puoldruhého sta a pět pryč ušlo a podtají se odkradlo, a k tomu také že by mezi jízdnými tvými sotva šedesáte koní dobře osazených býti mělo;

Strana 54
54 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina i poněvadž se veliký počet peněz na též jízdné i pěší od tebe vydává, a my jsme tobě takovú summu, kteráž na ten lid přijde, dáti ujistiti a zapsati ráčili: protožť poroučíme, aby hajtmanu svému polnímu nad tím lidem usazenému poručil, aby on to tak opatřil, aby zase na ten počet pěších, kteří ušli, jiní zúplna dostaveni a při- jati byli, a také aby mezi jízdnými dobrý pořádek zřízen a ustanoven byl. Kdež pak aby týž lid svuoj penězi opatřil, tebe žádáme, neb jest je svrchupsaný najvyšší hajtman penězi založil; a by toho byl neučinil, byli by snad i z pole odtáhli. Datum uts. [na hradě Pražském v úterý po sv. Vítě léta oc XXXVII°. Archiv místodrž. kr. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 131. 138. Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina za Tomáše Mlečku, aby jemu vrátil lesy a hony, které jeho otci někdy Kazimírem knížetem Těšínským odňaty byly od statku Jilovni- ckého. — Na hradě Pražském 1537, 26. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vznesl jest na nás slov. Tomáš Mlečko z Jilovnice, králové Marie Její Lásky sestry naší nejmilejší kraječ, v. n. m., kterak by před lety minulými někdy Kazimír kníže Těšínské otci téhož Tomáše Mlečky i jiným poddaným svým hony a některé lesy jich odjíti měl; avšak (jakž jsme zpra- veni) že za držení tvého dotčeného knížetstvie Těšínského jsú některým v tom kní- žetstvie Těšínském od tebe takové jim odjaté hony a lesy navráceny, než jemu To- mášovi Mlečkovi (poněvadž jest tebe nikdyž o to nestaral) nic navráceno není. I prosil jest nás týž Tomáš Mlečko poníženě, aťbychom o tuž věc za něho psaní učiniti a k tobě jse přimluviti ráčili; kdež znajíc my slušnú prosbu jeho býti, k tobě jse za něho přimlúváme a tebe žádáme, že jemu svrchu psané hony a lesy, kteréž jsú otci jeho od někdy knížete Kazimíra od statku Jilovnického odjaty (poněvadž i jiným jsú navráceny), také zase navrátíš, jako držitel na ten čas toho knížetstvie Těšínského rozkážeš a v tom témuž Tomášovi Mlečkovi přímluvy naší, o kteréž ne- pochybujem, užiti dáš; a my tobě to milostí naší král. spomínati ráčíme. Datum uts. [na hradě Pražském v úterý po sv. Janě leta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 135. 139. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina odpovídá na list, a žádá za výslech Mikuláše Vršateckého z Pováží, u něhož nalezeny nepravé mince. — Na hradě Pražském 1537, 9. července. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Psaní tvému, kteréž jsi nám před tím i nyní, což se závazku tvého dotýče, učinil, majíc to v dobré paměti jsme vy- rozuměti ráčili; ale poněvadž na ten čas málo rad českých jmíti ráčieme, neb jsú odsud [se] rozjeli, memuožeme na psaní tvé konečného času k stání jmenovati, než

Strana 55
z roku 1537. 55 časem svým ráčíme to, kdy bychom tu věc k konci a k místu přivésti ráčili, mi- lostivě spomenúti. Což se pak toho služebníka Mikuláše Vršateckého z Pováží, o kterýmž jsi nám napsal, že by v Mezeříčí s falešnú mincí postižen býti měl, dotýče: vědětiť dáváme, že jsme hajtmanu markr. Moravského, aby jeho do Olomúce dodati rozkázal a oni Olomúčané aby jeho přijali a k němu útrpným právem při- kročiti dali, psaním naším poručiti ráčili, a což tak vyzná, aby nám to bez meškání sepsáno poslali, jináč nečiníc. Protož vědúc o tom, neobmeškávej úředníku svému Rožnovskému, aby toho vězně do Olomúce poslal, poručiti. Dán na hradě Pražském v pondělí před sv. pannú Marketú léta oc XXXVII. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 144. 140. Král Ferdinand ustanovuje Jana z Pernšteina a jiné za kommissaře v rozepři mezi Albrechtem z Gutšteina na Kolíně, a šefmistry a konšely Kutnohorskými. — Na hradě Pražském 1537, 15. července. (Janovi z Pernšteina, Adamovi Říčanskému, Zikmundovi Andělovi a Petrovi Janovskému z Sútic.) Uroz. a stat. v. n. milí! Jakož jsú některé ruoznice a ne- snáze mezi urozeným Albrechtem z Gutšteina na Kolíně najv. mincmejstrem naším v královstvie Českém s jedné, a poctivými šefmistry a konšely na Horách Gutnách s strany druhé v. n. milými jse zběhly; kdež my poněkudž to slyšíc a nechtíce, aby další nevole mezi stranami napotom zběhnúti a povstati měly, vám poroučíme přikazujíc, abyšte ten pondělí před svatým Jakubem [23. čce] najprve příští na Hory Gutny dojeli, a obešlíc před sebe obě straně, jmenované ruoznice a rozepře jakožto kommissaři naši z poručení našeho a na místě našem mezi nimi obapolně s pilností vyslyšeli, a tak jse k tomu přičinili i ty cesty vyhledali, pokudž byšte všecky ty ruoznice a nelibosti s obú stran na dobré míře a konci postaviti a srovnati mohli. Pakli byšte při některých věcech jakú těžkost měli, toho nám oznámiti neobmeškávejte, jináč nečiníc. Datum uts. [na hradě Praž. v neděli po sv. panně Margetě léta oc XXXVII°.] Arch. místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 138. 141. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby se srovnal s Albrechtem z Gutšteina o placení 100 � gr. z panství Kolínského do komory královské. — Na hradě Pražském 1537, 15. července. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Jakožť jsme před tím psáti a poručiti ráčili, aby do komory naší královské sto �� gr. českých z panstvie Kolínského spravil; i dal jsi nám na psaní naše odpověď, poněvadž si Kolínu najv. mincmejstru našemu

Strana 56
56 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina v královstvie Českém odbyl a summu tu, kteráž jest vydávána do komory naší, smlúvú na něho si převedl, a tak že ty již s tím vydáváním nic činiti nemáš: i vě- dětiť dáváme, že jmenovaný nejv. mincmejstr tolikéž se toho, aby měl tu summu spraviti, vzdaluje; a protožť poroučíme, aby ty se s týmž Albrechtem z Gutšteina o to urovnal a snesl, a urovnajíc jse s ním, svrchupsanú summu do komory naší bez meškání dal a položil, jináč nečiníc. Datum uts. [na hradě Pražském v neděli po sv. panně Markétě leta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 139. 142. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že na místě jeho ustanovuje Viléma z Waldšteina za kommissaře v rozepři mezi Albrechtem z Gutšteina a konšely Kutnohorskými. — Na hradě Pražském 1537, 16. července. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že jsme podle žádosti tvé, tak jakž jsi nám napsal, na místo tvé jinú osobu za kommissaře na Hory Gutny, totiž urozeného Viléma Šťastného z Waldšteina na Rychnburce v. n. m., jmenovati a voliti ráčili, kterémuž o to psáti, a aby ten pondělí před sv. Jakubem [23. čce] příštím na Horách Gutnách najíti jse dal, poroučeti ráčieme. Protož vědúc ty o tom, neobmeškávejž ty jemu toho psaní našeho poslati, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v pondělí po rozeslání apoštoluov Božích léta oc XXXVII. Místodržitelský archiv, Missiven 1536—8. 16. Band, pag. 151. 143. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby deserci lidu válečného, jím do Uher vypraveného, nahradil tím, že je bude o dva měsíce déle v poli vydržovati. — Na hradě Pražském 1537, 16. července. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož jsme před tím psaním naším oznámiti ráčili, že by z těch pěti set pěších, kteréž jsi k potřebě naší za šest měsícuov do Uher vypravil, okolo puol druhého sta a pěti pryč ušlo, a k tomu také že by mezi jízdnými tvými sotva šedesáte koní dobře osazených býti jmělo, což v pravdě tak jse nám píše: i poněvadž znáti muožeš, že tu nemálo nám sešlo na tej summě, kterúžť jsme zúplna zapsati ráčili, protož tebe milostivě žádati ráčieme, že na to místo těch ušlých pěších i také jízdných, kterýchž se nedostává, po vyjití těch šesti měsícuov ještě za dva měsíce ten lid jízdný i pěší držeti a jim službu platiti budeš; a což vejše summy na ty dva měsíce přes ten počet pěších a jízdných, kterýchž jse nedostává, vydáš, ráčiemeť tu summu peněz k prvnějším summám při- psati a přiraziti, i napotom milostí naší královskú nahrazovati. Jakž pak té nepo- chybné naděje do tebe býti ráčieme, znajíc pilnú potřebu naši býti, že jse tak za-

Strana 57
z roku 1537. 57 chováš a k nám povolně najíti dáš. Dán na hradě Pražském v pondělí po rozeslání apoštoluov božích leta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 152. 144 Král Ferdinand vyslovuje Janovi z Pernšteina svou nelibost nad tím, že nechce déle vy- držovati vojenský lid vypravený jím do Uher. — Na hradě Pražském 1537, 16. července. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Odpovědi, kterúž jsi nám dal na psaní a žádost naši, což jse těch jízdních a pěších tvých, kteříž v službě v Uhřích jsú, dotýče, té jsme se nenadáli, aby nám těch služebných ještě za dva měsíce z příčin oznámených v poli držeti neměl. Ale jakž kolivěč, toho při tom zane- cháváme poroučejíc, aby nám hned bez meškání vejtah té vší summy, co jsi těm jízdným a pěším za těch šest měsícuov vydal a spravil, poslal; neb na tom býti ráčieme, uroz. Linhartovi z Felsu najv. hajtmanu našemu polnímu poručiti, s těmi jízdními sčísti a mustrunk držeti na ten konec, pokudž by se našlo, jestli jsú těchto časuov svých počtuov zúplna neměli, aby se jim vyrazilo a oni to, což jsú přebrali, povinni byli zasluhovati. A také napiš těm hajtmanuom tvým, pokudž od již psaného hajtmana našeho za to požádáni budou, aby nám za naše penieze déle sloužili a na tento čas, při kterémž jich nejvíce potřebovati ráčieme, z pole a z vojska našeho neutahovali, neb my jim službu jich, tak jakž s tebú smlúvu mají, platiti rozkážem. Datum uts. [na hradě Pražském v pondělí po rozeslání apoštoluov Božích léta oc XXXVII]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 152. 145. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina stěžuje si, že vojáci vypraveni jím do Uher pro neza- placení žoldu desertovali; a žádá ho, aby odložil rozepři s Jiřím markrabím Brandenburským na místě sirotka po někdy knížeti Kazimírovi. — Na hradě Pražském 1537, 28. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Z psaní tvého jsme srozuměti ráčili, že by jízdní tvoji i pěší, kteréž jsi v Uhřích měl, pro nezáplatu a poněvadž jich listové tvoji nedošli, někteří z vojska odtáhli; čehož jsme neradi uslyšeli, neb s strany naší nic nesešlo; dosti jsme poroučeli, aby jim penieze i listové v čas do- dáni byli; ale skrze koho a z kterých příčin jse to obmeškalo, vědomosti až po- savad o tom jmíti neráčieme. Také pokudž nám urozený Linhart z Felzu hajtman náš polní píše, jináče nevíme, než že do toho času ty penieze i listové jeho jsú došli. I znáti muožeš, jestli by tak bylo, že nám dobře možné není, těch peněz zase od něho z těch míst dosáhnúti, a k tomu svrchu psaný hajtman náš vždy nám oznamuje, že tvých pěší [sic] přes puol třetího sta nebylo, a což by tak na pěších Archiv Český XX. 8

Strana 58
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 58 a jízdných scházelo, ta summa peněžitá, pokud by jse na počtu vydalo, nám by spra- vedlivě náležeti jměla. Protož nebudem-li moci těch peněz tvých zase míti, ráčieme ty cesty obmysliti, aby odjinad tobě penieze zjednány byly. Což se pak těch puo- honuov dotýče, kterými jsi osvíceného Jiřího markrabí Brandenburského, ujce v. n. m., na místě pozuostalého sirotka po někdy kniežeti Kazimírovi k právu Vratislav- skému pohnal: i poněvadž my svrchupsaného markrabí Jiřího podle smlúvy, kterúž s ním máme, v týchž puohonech zastúpiti jsme povinni, a na tento čas pro mnohá a veliká zaneprázdnění naše k těm přem o sv. Václavě příštím pohotově býti ne- ráčíme, tebe s pilností žádáme, že nám k vuoli bez ujmy spravedlnosti sirotčí do roka pořád zběhlého času přidáš, abychom, pokudž by srovnáno nebylo, v naší spra- vedlnosti se opatřiti mohli. Kdež pak o tobě nepochybujem, že se tak na žádost naši, mohúc to dobře učiniti, zachováš. Datum uts. [na hradě Pražském v úterý po sv. Bartolomí leta oc XXXVII°]. Archiv m:stodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 175. 146. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina oznamuje, že rok v jeho záležitosti musí býti odložen pro pilný odjezd králův do Vídně. — Na hradě Pražském 1537, 30. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakožť jsme ke dni sv. Matouše evangelisty božího nyní příštího, což jse závazku tvého dotýče, rok na hrad Pražský položiti ráčili; i vědětiť dáváme, že na tento čas spěšný odjezd do Vídně pro pilné a znamenité potřeby naše i všeho křesťanstva před sebú jmíti ráčieme, protož toho roku až do příjezdu našeho, dá-li Buoh brzkého a spěšného, odkládáme. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Jana stětí léta oc XXXVII. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 197. 147. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že nemůže propustiti Jana Dubčanského, který psal proti víře, a že odročuje záležitost mezi Znojemskými a drem Theofrastem. — Na hradě Pražském 1537, 1. září. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož jsi nám psaní učinil přimlúvajíc se k nám za Jana Dubčanského a jiné osoby, kteréž jsme podle něho v závazek slibu vzíti ráčili, abychom je z téhož závazku propustiti aneb na postavení dáti ráčili; i vědětiť dáváme, že se nám toho na ten čas učiniti nezdá; neb týž Dubčanský a jiné osoby spolu s ním dali jsú traktát a spis tisknúti, kterýž jest v artykulích v něm postavených proti svaté víře křesťanské smyšlený a falešný; a protož dokudž týž Jan Dubčanský s těmi osobami bluduov svých neustúpí a u víře se nenapraví, neráčieme jich z závazku propustiti. Tím se spraviti muožeš.

Strana 59
z roku 1537. 59 A jakž jsme před tím Znojemským psáti a poručiti ráčili, aby se doktorem Theo- frastem ujistili a jeho před námi na hradě Pražském na den sv. Jerolíma příštího postavili, i ráčieme toho roku pro odjezd náš, kterýž před sebú máme, až do sv. Šimona a Judy apoštoluov božích najprv příštích odkládati; a protož o tom najv. maršálku král. Českého oznámiti muožeš, a tyto naše listy královské jeden Znojemským a druhý tomu doktoru svědčící poslati, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Jana stětí léta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 179. 148. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby se srovnal s Albrechtem z Gutšteina o placení 100 � gr. z panství Kolínského do komory královské. — Na hradě Pražském 1537, 3. září. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož jest mezi tebú a uro- zeným Albrechtem z Gutšteina oc rozepře o těch sto kop gr. česk., kteréž se do ko- mory naší královské z panství Kolínského vydávají, kto by je spraviti a položiti jměl, vznikla: i poroučiemeť, aby ty se o to s týmž najvyšším minemejstrem urovnal, kto jmenovanú summu dáti a spraviti má. Pakli byšte se snésti a smluviti nemohli, tehdy abyšte při nynějším soudu zemském při času sv. Jeronyma naučení a rozeznání žádali, a komuž najdeno bude, aby bez meškání těch sto kop gr. najv. hofmistru král. Českého oc na místě našem spravil a položil, jináč nečiníc. Dán uts. [na hradě Pražském v pondělí po sv. Jiljí leta oc XXXVII°]. V táž slova najv. mincmistru oc. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 182. 149. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že mu za náhradu nákladů na vojsko do Uher berně bude sražena; o půhonu na Jiřího Brandeburského a o glejtu Albrechtovi z Šternberka. — V Soběslavi 1537, 7. září. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Psaní tvá, kteráž jsi nám učinil, ty jsú nám v Benešově dodány, kterýmž jsme vyrozuměti ráčili. Předkem což se těch jízdných a pěších tvých dotýče, kdež žádáš, aťbychom tu berni, kteráž na tebe nyní přijde dáti, totiž dva tisíce kop gr. dvě stě �? gr. XXVII � gr. puol- sedmnácta gr. a puolpenieze, za ty služebné vyraziti ráčili: i tak jsme na žádost tvú učiniti a uroz. Adamovi z Šternberka na Zelené Hoře v. n. m. jakožto najv. berníkovi o tom, aby tobě jmenovaná summa vyražena byla, poručiti ráčili, a ostatek, což by přišlo za též služebné dodati, když do Vídně přijedem, ráčieme o tom po- ručiti (pokudž se sečte a podle rejstr mustrunkových, co by se jim dodati jmělo, najde), aťby to spraveno a zaplaceno bylo. Což se pak té odpovědi, kterúžs nám na 8*

Strana 60
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 60 na psaní naše a půhony, kteréž jsi na místě sirotka na markrabie Jiřího k právu Vratislavskému vzal, dotýče, učinil, jsme vyrozuměli; ač jsme se byli nadáti ráčili, že těch puohonuov tak, jakž žádost naše slušná byla, až do roku odložíš, ale po- něvadž se toho učiniti nezdá, již my nás a také markrabí Jiřího v tom, pokudž potřebu uznáme, opatřiti ráčíme. A jakož se k nám za uroz. Albrechta z Šternberka, abychom jemu glejthu přidati ráčili, přimlúváš: i vědětiť dáváme, že jsme tak učiniti a témuž Albrechtovi glajtu až do sv. Martina příštího přidati ráčili na ten konec, aby v tom času, což nejspíše bude moci, k nám přijel a své věci při nás jednal; kterýžto glajt Adamovi z Šternberka, neb se k nám také za téhož Albrechta při- mlúval, aby jemu jej poslal, jsme dáti ráčili. Kdež vědúc o tom, tím se spraviti budeš moci. Datum uts. [v Soběslavi v pátek u vigiljí panny Marie narození leta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 187. 150. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby mu poslal měřiče rybníků. — Ve Vídni 1537, 16. září. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Vědětiť dáváme, že měřiče tvého, kterýž rybníky vyměřuje, k některým díluom k vyměřování rybníkuov potřebovati ráčieme; a protož tebe žádáme, že jeho nám k vuoli do některého času, aby nám taková díla zdělal a spravil, odpustíš, a my také o záplatu s ním slušně uhoditi ráčieme; kdež pak o tobě nepochybujem, že nám to k vůli učiníš. Datum uts. [v Vídni v neděli před svatým Matoušem léta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 192. 151. Ferdinand král komoře české: aby Janovi z Pernšteina vydány byly proti re- versu listiny týkající se svobod a jiných záležitostí hrabství Kladského. — Ve Vídni 1537, 28. září. Listem však ze dne 29. října 1537 nařídil Ferdinand komoře české, aby jmenovanému pánu vydány byly toliko vidimusy listin týkajících se svobod hrabství Kladského; originály aby zůstaly v archivu komory české. (Archiv místodr. král. Česk. Registra knih poselacích (Missiven) 1531—6, 8. sv. fol. 325 v. a 329 v. List německý). 152. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o vydání zápisů na Kladsko. — Ve Vídni 1537, 30. září. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Teď podle žádosti tvé psaní k zřízeným radám komory naší v královstvie Českém, aťby mandáty a zápisy na Kladsko svědčící vydali, posieláme; kteréhožto psaní týmž radám poslati a dodati neobmeškávej, jináč nečiníc. Datum uts. [v Vídni den sv. Jerolíma léta oc XXXVII']. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 196.

Strana 61
z roku 1537. 61 153. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina oznamuje, že mu povinná berně sražena bude. — Ve Vídni 1537, 9. října. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Teď k nejvyšším berníkuom král. Českého v. n. milým podle žádosti tvé psaní posielati a jim poroučeti ráčieme, aťby berni, kteráž na tebe nyní druhý díl, totiž dva tisíce dvě stě dvaceti sedm kop dvaceti puol sedma groše vše česk., tak jakž jsi nám poznamenáno poslal, dáti přijde, vyrazili; a protož jim toho listu poslati a dodati neobmeškávej, jináč nečiníc. Což jse pak ostatek summy nám tobě, tak jakž jsi napsal, pozuostalé doplacení dotýče, žádati tebe ráčieme, že tomu shovení až do některého dalšího času, vědúc že nyní znamenitým a ustavičným z strany válek vydáváním obtieženi býti ráčieme, jmíti budeš; a my tebe také což najspíše bude moci býti, aťby se od nás ta záplata stala, v milostivé paměti naší jmíti ráčieme. Kdež pak o tobě nepochybujem, že nám to k vuoli učiníš a to se stěžovati nebudeš. Datum uts. [v Vídni v úterý po sv. Fran- tišku léta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 205. 154. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby sirotka po někdy Jiříkovi Žibřidovském nenutil k sňatku proti její vůli se synem Jana Dubčanského. — Ve Vídni 1537, 26. října. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Vznesli jsú na nás skrze psaní svá Johanka z Ketře, máti pozuostalého sirotka po někdy Jiříkovi Žibřidovským, i také přátelé přirození a krevní téhož sirotka, kterak by ty toho sirotka bez vě- domí mateře její a přátel i bez vuole téhož sirotka k stavu manželskému za syna Jana Dubčanského zamluviti jměl, proše nás tíž přátelé dotčeného sirotka se vší ponížeností, abychom toho proti vuoli jich přátel a sirotka i také proti smlouvě někdy knížetem Kazimírem učiněné dopouštěti neráčili, jakož pak tomu šířeji z vej- pisu psaní jich, kteréžť posieláme, vyrozumíš. I pokudž by tak bylo, jakž jsme zpra- veni, a zvláště poněvadž jest to svrchu psané kníže Kazimír, na ten čas dědičný pán téhož sirotka, v smlouvě učiněné doložil, že ten sirotek nemá bez vuole nej- bližších přátel svých žádnému k stavu manželskému zamlúván býti, a protožť po- roučieme, aby častopsaného sirotka z toho (ač jestliže jsi ji, jakž jsme zpraveni, Jana Dubčanského synu za manželku zamluvil) propustil, a žádnému ji proti vuoli její mateře a krvních přátel napotom nezamlúval, než s vuolí jejich takové man- želství, když by k tomu přišlo, konal, jináč nečiníc. Dán v Vídni v pátek po sv. Uršule leta oc XXXVII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 214.

Strana 62
62 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 155. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že rozkázal biskupu Vratislavskému, aby Hanuše Poka, jenž utrhačně mluvil o Pernšteinovi, vydal na právo útrpné. — V Hradci Štýrském 1537, 30. listopadu. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Psaní tvému, kteréž jsi nám učinil, což se nějakého Pokha, kterýž v Hendrychově postižen a z rozkázání našeho biskupu Vratislavskému do vězení dodán jest, i také co jest týž Hanuš o tvé osobě praviti jměl, tomu jsme srozuměti ráčili; kterýmžto řečem o tobě věřiti ani místa tomu dávati neráčieme. Avšak proto chtíc žádosti tvé, jakž toho potřeba káže, dosti učiniti, biskupu Vratislavskému jakožto najv. hajtmanu našemu Horního i Dolního knížetství Slezského psáti i poroučeti ráčieme, aby rozkázal na téhož vězně právo útrpní pustiti; a ty k tomu času, když tázán bude, budeš moci na svém místě ně- koho tam vypraviti a toho listu našeho německého biskupovi dodati rozkázati. Datum uts. [v Gráci v Štýrště v pátek den sv. Ondřeje apoštola božieho leta oc XXXVII°]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 231. 156. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o výslechu při právu útrpném s Krištofem Pokem, který mu na cti utrhal, a o rozkazu, jeho odpraviti. — Na hradě Pražském 1538, 4. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Jakož jsme času jminulého z Grácu na žádost tvú biskupu Vratislavskému, jakožto najv. hajtmanu Horní i Dolní Slezí, psaním naším poručiti ráčili, aby útrpným právem k Kristofovi Pokovi při- kročeno bylo; kdež pak týž biskup Vratislavský podle poroučení našeho jest jse zachoval a téhož Kristofa útrpným právem tázati dal. Pak co jest dotčený Kristof Pokh na mukách vyznal a potom to zase zjinačil, teď toho obojího vejpisy (kterýmž vyrozuměti budeš moci) posieláme; i ráčili jsme svrchupsanému biskupu Vratislav- skému poručiti, aby jmenovanému Pokhovi podle zásluhy jeho konec učiniti dal. A protož poroučieme, kdyžť od častopsaného najv. hajtmana oznámeno bude, aby tam, když ten zločinec konec svuoj smrtí bráti bude, poslal a to přezvěděti roz- kázal, jestli předce ten lotr na tom svém vyznání neb na čem jiném umírati bude. Neb my tomu, což jest týž Pokh až posavad vyznal o tobě, poněvadž jsme toho lotra v jiných jeho věcech a předsevzetí neustavičného i jinak seznali, věřiti a tomu místa dávati neráčieme. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před Třemi králi léta oc XXXVIII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, 238.

Strana 63
z roku 1538. 63 157. Král Ferdinand ustanovuje Jana z Pernšteina a Adama z Šternberka za kommissaře ve sporu Jana ml. Trčky z Lípy s Janem Lickem z Ryznburku o Skalky. — Na hradě Pražském 1538, 24. března. (Janovi z Pernšteina a Adamovi z Šternberka.) Uroz. v. n. m. Věděti vám dáváme, že jest jse ruoznice mezi slov. Janem mladším Trčkú z Lippy a urozeným Janem Lickem z Ryznburku na Boruhrádku z strany druhé o zboží Skalky zběhla; kdež nechtíc my, aby o to mezi nimi další nevuole povstati jměly, vás jsme v té věci za kommissaře vydati ráčili poroučejíc, abyšte, když jse vám čas příhodný zdáti bude, v místo určité obě strany obeslali a jim poručili, aby spravedlnosti, kteréž s obú stran na to zboží Skalky jse jmíti praví, před vámi položili, a vy vyroz- umějíc jich spravedlnostem obapolně nám o tom spuolu zdáním vaším, co bychom dále s tou věcí činiti jměli, oznámili, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v ne- děli Oculi léta oc XXXVIII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 291. 158. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a Petrovi z Rožmberka, že potřebuje jich poddaných Alše a Štěpánka. — Na hradě Pražském 1538, 15. dubna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý. Věděti dáváme, že Alše tvého v některých věcech potřebovati ráčieme. Protož tebe žádáme, že jeho k nám, co nejdříve budeš moci, vypravíš a pošleš a my jemu dále, když k nám přijede (proč jeho osoby potřebujeme) oznámiti ráčieme. Kdež pak nepochybujem, že tak, jakžť psáti ráčieme, učiníš. Dán na hradě Pražském v pondělí po neděli květné léta oc XXXVIII. V táž slova urozenému Petrovi z Rožmberka psáno, aby sem Štěpánka vypravil. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 301. 159. Král Ferdinand Jana z Pernšteina zve ke sněmu do Olomouce. — Ve Vratislavi 1538, 1. června. (Janovi z Pernštaina.) Urozený věrný náš milý. Vědětiť dáváme, že jsme na den sv. Jana příštího v městě Olomúci sněm obecní stavuom markrabství Morav- ského položiti ráčili. Protož tobě, tak jakž jsme s tebú na tom v Praze zuostati ráčili, připomínáme, aby k témuž dni a sněmu obecnímu osobně se v Olomúci najíti dal a věcí našich u přátel svých jednati a fedrovati pomáhal; a my tobě to milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčíme. Datum uts. [v Vratislavi v sobotu po božím na nebe vstoupení leta oc XXXVIII°.] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 332.

Strana 64
64 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 160. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby vypůjčené od Keldnara peníze nevydával bratru jeho ani jiným bez vědomí krále. — Ve Vratislavi 1538, 4. června. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Zprávu toho jmíti ráčíme, že by Jozef Keldnar, kterýž těchto dní z světa zšel, některú summu peněz nemalú u tebe jmíti jměl, kterúž jest z komendořství nabyl. I jestli by tak bylo, žádáme tebe poroučejíc, aby těch peněz bratru téhož Keldnara ani jiným nevydával, až do dalšího našeho poručení. Pakli by kdo ty penieze vyzdvihnúti aneb na ně se táhl a rukojmě napomenúti chtěl, toho nám oznámiti neobmeškávej, jináč nečiníc. Dán v Vratislavi v úterý před svatým Duchem leta oc XXXVIII°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 334. 161. Král Ferdinand biskupu Olomouckému a Janovi z Pernšteina, aby učinili přátelské narovnání mezi Vilémem Kunou z Kunštátu na Hrádku a Martinem opatem Hradištským. — V Kounicích 1538, 2. července. (Biskupu Olomúckému a Janovi z Pernšteina oc.) Duostojný a urozený věrný náš milý! Jakož vás tejno není o puohoních, kteříž jsú mezi urozeným Vilémem Kunú z Kunštátu na Hrádku a velebným knězem Martinem opathem Hradištským věrnými našimi milými o Kyjov, kteréhož již urozený Jan Kuna oc v. náš milý v držení jest, vznikli, i chtíc my raději, aby ty puohony mezi stranami, pokudž bude moci býti, přátelsky smluveny a srovnány býti mohly, nežli soudem zemským o to konec brali: protož vám poroučieme, abyšte mezi oběma stranami se vší pil- ností jednali a k tomu se skutečně přičinili, budete-li je obě strany moci přátelsky bez souduov a žalování puohonuov srovnati a smluviti aneb k tomu přivésti, aby obě strany k druhému soudu poklid bez pohoršení práva vzaly. Jakož pak nepo- chybujem, že v tom pilností vaší nic nesejde. Dán na Kounicích v úterý po svatých Petru a Pavlu apoštolích božích létha oc XXXVIII. Mistodržitelský archiv kr. Č., Missiven vom J. 1538—1540 Bd. XX. fol. 2. 162. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že již byl odeslán list o nesnáze, jež mu činí Podma- nický na pozemcích Rožnovských. — V Linci 1538, 15. července. (Janovi z Pernštaina.) Urozený, věrný náš milý! Jakož nám píšeš prose, abychom Podmanickému, což se těch nesnází a vkračování v grunty tvé Rožnovské dotýče, psaní učiniti a jemu od toho přestati rozkázati ráčili, tak jakž jsi šířeji o tom napsal: všemu jsme vyrozuměti ráčili. A vědětiť dáváme, že nyní, když sme v Znojmě byli, takový list, jakž sme toho v psaní stavuov markrabství Moravského,

Strana 65
z roku 1538. 65 kteréhož jsi nám artikul vypsaný poslal, dotekli, urozenému Alexímu Turzimu na- psati a jemu o téhož Podmanického dostatečně, aby to opatřil, rozkázati a ten list hned tehdáž z Znojma spuolu s Niary Ferencovým stavuom markrabství Morav- ského při jich psaní poslati ráčili; kterýžto list s tím Niary Ferencovým psaním, nepochybujem, že sú tíž stavové rozeslali. Toho jsme tobě na psaní a prosbu tvú, aby se věděl čím spraviti, tejna činiti neráčili. Datum uts. [v Linci v pondělí den rozeslání apoštoluov léta, oc XXXVIII]. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 4. 163. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o nesnázích, které Podmanický nepřestává na pozemcích jeho v Rožnově činiti. Posílá mu list pro Turziho. — V Linci 1538, 14. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý. Psaní tvému a těm vyznáním i také obtížnosti, kterúž jsi nám z strany Podmanického, žeť by předse v grunthy tvé Rožnovské vkračoval, učinil, sme vyrozuměti ráčili, prose nás v tom za milostivé opatření. A vědětiť dáváme, že sme hned urozenému Alexímu Turzimu psaní učiniti a jemu poručiti dostatečně ráčili, aby bez meškání s Broderikem biskupem a Peškem Gerglem, radami a poddanými vejvodovými, (neb my ještě na ten čas žádných psaní mezi sebú s vejvodú mívati neráčieme) s pilností jednal a jim o takovém jeho Podmanického svévolném předsevzetí, vkračování a sahání v grunty tvé ozná- mil a jich napomenul, aby to na vejvodu vznesli a dotčeného Podmanického k tomu přidrželi, aby od toho přestal, škody tobě i lidem tvým napravil a konečně více na- potom mezí, hranic a gruntuov tvých všelijak prázden byl, o čemž nepochybujem, že to skutečně opatřeno bude, aby ty i markrabství Moravské před tím Podmanickým pokoje užiti mohli. Jestliže by pak přes to často psaný Podmanický od svého před- sevzetí nezanechal, již bychom tebe v tom dále opatřiti opustiti neráčili. A teď tobě ten list latinský k Turzimu posieláme, neobmeškávej toho listu jemu jakožto v Uhřích místodržiecímu našemu tím spíše poslati. Datum v Linci v středu u vigilii panny Marie nanebevzetí léta oc 38. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 16. 164. Král Ferdinand Adama ze Šternberka, Jana z Pernšteina a Jana Rožďalovského ustanovuje za kommissaře ve sporu mezi Janem Lickem z Rismburka na Borohrádku a Janem Trčkou z Lípy. — V Linci 1538, 15. srpna. (Adamovi z Šternberka, Janovi z Pernšteina a Janovi Roždialovskýmu.) Urození, věrní naši milí! Jakož jsú se některé těžkosti mezi urozeným Janem Lickem z Rismburka na Borohrádku a statečným Janem Trčkú mladším z Lípy, Archiv Český XX. 9

Strana 66
66 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina věrnými našimi milými, o čemž dobrú vědomost máte, zběhly: i nechtíc my, aby další nevole mezi nimi povstati měly, vás jsme v té věci za kommissaře vydati ráčili, poroučejíc, abyšte obě strany před se obeslali a dotčené těžkosti všickni tři spolu aneb dva z vás vyslyšeli, a budete-li moci, přátelsky srovnali; pakli byšte jich srovnati nemohli, pokudž by na vás přestati chtěli, mocnú výpověď mezi nimi jakožto kommissaři naši učinili, a o tom nám o všem, na čem tu věc postavíte, oznámili, jináč nečiníc. Dán v Linci ve čtvrtek den panny Marie nanebevzetí léta oc 38. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 17. 165. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina stran sporu o list na minci hrabstvi Kladského mezi ním a Juliem hrabětem z Hardeku, o zapisování listův a majestátů na duchovní statky v desky zemské Moravské a o náboženských věcech na Moravě. — V Linci 1538, 16. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Vznešeny jsú na nás jménem tvým některé potřeby tvé, a předkem žádost o ten list na minci hrabstvie Kladského, ať bychom jej z komory naší vydati rozkázati ráčili: což bychom rádi učinili, ale poněvadž hrabě Julius z Hardeku na ten list jse táhne, spravedlnost k němu míti chce a nás také o něj, aby jemu vydán byl, starati nepřestává, i nechtíc jednomu ani druhému v tom ublížiti, psáti a poroučeti jsme ráčili najvyššímu hofmistru a radám našim do soudu komorního v královstvie Českém, aby hned v to nahlédli, a tu věc spravedlivě rozvážíc, nám znáti dali, tobě-li podle smlúvy aneb hraběti Juliusovi, jestli ukáže jakú spravedlnost, ten list k vydání náležeti bude, tak se zachováme a tudy toho sproštěni potom býti ráčieme. — Což se pak těch listuov a majestátuov na duchovní statky, pokudž by ve dsky v markrabstvie Moravském vloženy byti měly, dotýče, o tom zřízeným radám komory naší v královstvie Českém psáti poroučeti i přiepis tvuoj, na jaký spuosob toho žádáš, posielati račieme, aby tobě listy ty, jakž jest s tebú smlúva učiněna, napsali a nám bez meškání ke dvoru zase poslali, abychom je podpíšíc, tobě vydali. Protož v tom malého strpění jmíti sobě stěžovati nebudeš, neb pro nic jiného toho nečiníme, jediné chtíc pořádek v tom zachovati, kterýž jsme zříditi a u vypravování listuov v kancelářích našich ustanoviti ráčili. — O Jana Dubčanského a jeho tovaryše, kteréž jsme v Praze u vězení měli, hajtmanu našemu v markrabstvie Moravském jistú vuoli naši, pokud na přímluvu stavuov markrabstvie Moravského a tvú k nim jse zachovati, aby jse z markrabstvie i z zemí našich vystěhovali, oznamovati ráčieme, což tebe od téhož hajtmana tajno učiněno nebude. Neb znáti muožeš, jestli k jedné neb druhé víře pod obojí jse přiznati a při tom věřiti nechtí, že nám takových bludných lidí jakožto křesťanskému králi v zemí našich [sic] trpěti by náležité nebylo. — A což jse dotýče

Strana 67
z roku 1538. 67 kněze Melichara probošta Brněnského, že by při nás obžalován býti a my k němu hněv míti ráčili: muožeš témuž proboštu od nás pověděti, že o tom žádné paměti ani vědomosti jmíti neráčieme, aby v najmenší věci jaká žaloba na něho k nám až posavad přijíti aneb státi jse měla; protož není potřebí jemu se o to starati, a my také žádné nemilosti k němu jmíti neráčieme. Dán v Linci ut s. [v pátek po panny Marie nanebevzetí léta oc XXXVIII°]. Mistodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 20. 166. Listy krále Ferdinanda Janovi z Pernšteina a jiným o prodej sanýtru k účelům válečným. V Linci 1538, 22. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Jakož tebe tejno není, že jse těchto nynějších nebezpečných válečných časuov z strany Turka nepřítele všeho křesťanstva pro obranu království, zemí a poddaných, věrných našich milých, děly, prachy, sanytry i jinými potřebami válečnými za času zásobiti a opatřiti muo- síme: i vědětiť dáváme, že jsme opatrným purkmistruom a konšelóm měst našich Olomúce, Brna, Znojma a Jihlavy, věrným našim milým, poručiti ráčili, aby nám všecky sanytry, kteréž v markrabství Moravském dělají, pokoupili a nám zase takové sanytry za peníze naše pustili. I poněvadž zprávu jmáme, že na zboží a gruntech tvých také sanytrové se dělají, protož tebe žádáme s pilností, kdyžkolivěc od ně- kterého z těch čtyř měst společně neb rozdílně na místě našem o sanytry požádán budeš, že na gruntech svých spuosobíš a zřídíš, aby takové sanytry, kteréž pod- daní tvoji dělati budou aneb již pohotově mají, každého času dotčeným městuom proti slušné záplatě bez vejmluv prodávány byly, aby se nám v tom obmeškání nestalo; o čemž pak nepochybujem, že se tak zachováš; a my tobě takovú tvú povolnost milostivě spomínati račieme. Dán v Linci ut s. [ve čtvrtek po svatém Ludvíku léta oc XXXVIII]. V táž slova ut s. psáno: Duostojnému Stanislavovi biskupu, velebnému opatu Hra- dištskénu, urozenému Krištofovi z Boskovic, uroz. najvyššímu maršálku, uroz. najvyššímu komorníku, urozenému Bartholomí z Žerotína, urozenému Hanušovi z Lichtenšteina na Niklšpurku. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 8. 167. Král Ferdinand žádá purkmistra a radu města Brna, aby urovnali přátelsky spor o půhony, kterýmiž pohnali Jana z Lipého a Jana z Pernšteina. — Ve Šteyru v Rakousích Horních v čtvrtek před sv. Bartolomějem [24. srpna] léta 1538. Téhož dne a roku ustanovil Ferdinand Viléma Kunu, Jana z Kunovic, podkomořího markrabství Moravského, Viléma z Vickova, nejvyššího hofrychtéře, a Zikmunda Valeckého z Mírova za kommissaře, aby spor Brněnských s Janem Pernšteinem a Janem z Lipého přá- telsky narovnali. — Arch. m. kr. Č. Miss. 1538—40 sv. XX. f. 23. 9.

Strana 68
68 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 168. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že vyšle k němu Oldřicha Cetryce z Lorenzdorfu vyjednávat o některé věci. — V Linci 1538, 23. září. (Janovi z Pernšteina.) Urozený věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že jsme statečnému Oldřichovi Cetrycovi z Lorenczdorfu, kraječi našemu věrnému milému, s tebú o některé potřeby naše jednati a mluviti poručiti ráčili. Protož tebe žádáme, že jemu Oldřichovi Cetrycovi všeho toho, což tak jménem naším na tebe vznese a s tebú jednati bude, jakobychom my sami o to s tebú zústně mluviti ráčili, dostatečně uvěříš a v tom se, o čemž nepochybujem, k nám poslušně zachováš: a my tobě to milostí naší královskú spomínati ráčieme. Dán v Linci v pondělí po sv. Matouši evangelistu Božiem léta oc XXXVIII°. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 35. 169. Jan z Pernšteina Bystřickým oznamuje svou výpověď ve při kšaftovní mezi Matoušem Křivdou a Martinem kostelníkem. — Na Pardubicích 1538, 3. listopadu. Jan z Pernštaina oc. Bystřičtí milí! Kdež jste mi při sepsanou poslali, keráž jest se na právě mezi Matoušem Křivdou s jedné a Martinem kostelníkem z strany druhé zběhla o poručenství, keréž jest udělala Markyta Račická, kdež pak toho poručenství jste mi vajpis poslali, i také poručenství druhýho, Václava kostel- níka, žádajíc mne v tom za naučení, abyšte v ničemž neublížili listu odmrtnímu. Kdež Matouš Křivda viní Martina kostelníka z tý summy, kerouž by nedodal na těch L míš. Markytě Račický, keréž jest jí poručil Václav kostelník, bratr její a otec Martinuov kostelníkuov, kdež táž Markyta Račická tu summu poručenstvím jest poručila Matoušovi Křivdovi, tak jakž to poručenství v sobě dále a šíře ukazuje oc; proti tomu odpor Martin kostelník činíc, kšaftu tomu místa nedávajíc, pravíc, že jest nepořádný a že jest na škartě, a těch L od Václava kostelníka že jsou jináč Markytě Račické poručeny nebyly, než do živnosti její, a poněvadž jest umřela, že on Martin kostelník té summy není povinovat jinému vydávati; a dále při tom mluvíc, jakž jeho odpor ukazuje. Kdež já nahlídnouc v list odoumrtní i v kšafty Václava kostelníka a Markyty Račický, i taky v žalobu Matouše Křivdy a odpor Martina kostelníka, toto vám naučení dávám. Poněvadž kšaft Václava kostelníka takto ukazuje: což se sestry mé dotýče, tu Martin syn aby vochránil do smrti její; pakli by ne- chtěla s ním bajti, tehdy Martin aby jí vydal z těch dluhuov L i? míš. a ty aby jí vydával každý rok po V fP míš. a stravu aby jí dával oc, a v tom kšaftu taj vajměnky neudělal ani toho doložil, aby jí ta summa po V ſP vydávána byla až do smrti její. A jestliže by pán Buoh na ni smrt dopustil, aby ostatek z tý summy

Strana 69
z roku 1538. 69 L ſ? míš. zuostalo při Martinovi kostelníku, než bez vajměnky jí těch L odkázal. A Markyta kšaftem svým aneb poručenstvím, keréž jest udělala podlí pořádku mě- stečka Bystřice při přítomnosti Jana Dlapky, jakožto hospodáře na ten čas toho mě- stečka, a Hložka a Fabera z ouřadu, a oni jsou se k tomu přiznali, že jest táž Markyta Račická takovýž kšaft udělala, a tu summu, což jí za Martinem kostelníkem zuostává z těch L IP, Matoušovi Křivdovi poručila, protož Martin kostelník povinen jest Martinovi Křivdovi tu summu vyplniti každý rok po V ſP m. až do XLIIII � m., poněvadž jest prvý na těch L ſP Markytě Račický za živnosti její VI � míš. vydal. Datum na Pardubicích v neděli po Všech svatých léta oc XXXVIII°. Zemský archiv mark. Moravského, Bočkova sbírka č. 7061. Cop. 170. Král Ferdinand dává Janovi z Pernšteina povolení, aby zámek v Rožnově sbořil a jiný v městě Meziříčí vystavěti mohl. — Ve Vídni 1538, 24. listopadu. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Jakož jsi nás skrze urozeného Jaroslava mladšího z Šelnberka a z Kosti, věrného našeho milého, poníženě žádal, ať bychom povolení naše královské k tomu dáti ráčili, aby zámek Rožnov pro nepříležitost zbořiti a jiný zámek v městě Mezeříčí postaviti mohl: i vědětiť dáváme, že jest v tom milostivé naše povolení, aby dotčený zámek Rožnov, poněvadž se tobě za neužitečný a k tomu nepříležitý býti zdá, zbořiti a jiný v Mezeříčí postaviti dal. A jestliže jakých listuov dalších proto potřebovati budeš, když nám o tom oznámíš, ráčieme tebe, pokudž spravedlivé bude, listy dostatečnými opatřiti. Dán uts. [v Vídni v neděli před svatú pannú Katheřinú léta oc 38]. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 58. 171. Jan z Pernšteina prosí krále Ferdinanda, aby Janovi Kořistkovi a soudruhům jeho, poddaným jeho z Meziříčí, zaplaceno bylo sukno prodané pro krále do Uher. — Z Par- dubic 1538, 26. listopadu. (Latinský original v arch. c. k. říšsk. fin. min. ve Vídni. Böhmen 1535—38.) 172. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina, aby půjčil 5000 zl. Janovi z Wartemberka na Stra- konicích, který chce věnovati 8000 zl. na obranu proti Turkům. — Ve Vídni 1538, 19. pros. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. věrný náš milý! Tajno tebe nebuď, že urozený Jan starší z Wartmberka na Strakonicích, najv. Mistr převorství Českého, spolu s konventem a zákonem svým nám na žádost a pro obranu svaté víry křesťanské osmi tisíc zlatých rejnských na časy určité ku pomoci dáti jsú jse podvolili; i ne- majíc týž najv. Mistr spolu s zákonem svým na ten čas té vší summie pohotově, ozná- mili jsú nám, že s tebú jednati chtí, aby jim pěti tisíc puojčil, nás v tom k tobě za přímluvu prose. I poněvadž dotčené summy týž zákon, tak jakž vejš dotčeno, na

Strana 70
70 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina pomoc proti nepříteli všeho křesťanstva Turku nám se dáti podvolili, tebe žádáme, když týž najv. Mistr převorství Českého a zákon jeho s tebú z strany té summy pěti tisíc zlatých, kterúž jsi Kellarovi dlužen, jednati budú, aby jse v tom k nim povolně pro naše dobré okázal a tej summy jim puojčil. A my tobě to milostí naší královskú nahrazovati ráčieme. Dán v Vídni ve čtvrtek před štědrým večerem léta oc 38. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 65 p. v. 173. Jan z Pernšteina činí obci Pardubické výtky v příčině stavby domů po požáru leta 1538; nařizuje, jak by dále ve věci té zachovati se měli. — Bez data (1538). Jan z Pernšteina oc. Měšťané Pardubští milí! Stavení, kteráž jest jeden každý z vás po vyhoření města Pardubic dělal, některá sem sám na oko viděl a o některých správu mám, a by velmi pořádně od vás stavěti se mělo, toho u sebe nenacházím, a zvláště při krovích i některým zedním díle, nad čímž i těžkost nesu; poněvadž vám k tomu stavení znamenitú pomoc sem učinil a činím, také bych tomu rád byl, aby stavení vaše ne ku potupě, ale ku pochvale u lidí bylo. Ale což jest již po- staveno, což k nápravě přivedeno býti nemůž, to při tom zůstaň, a což by mohlo býti, to k nápravě přivedeno ať jest. Však na další čas abych měl potřeby vám dávati k tomu stavení na takový spůsob, aby každý podle své hlavy stavěti jměl, a zvlástě při svrchních pokojích, předcích i štítích, kdež se jest každého domu o jedny pokoje povýšilo, toho bych se nerad dopustil, neb při tom bych jiného nepoznal než ohyzdu města. A protož, poněvadž já mistra Jiříka svého mistra mám, již já jemu poroučím, aby k takovému stavení dohlídal a každému vyměřil, co a jak byšte ty pokoje svrchní, předky i štíty stavěti jměli, a na jaře ti předkové i štítové aby se předsevzali k stavení, nechaje jiného; a to míti chci, bez uvážení a vyměření jeho žádný aby nic nezačínal; pakli by kdo mimo vůli mou a mimo mé svrchu vám oznámení co takového předsevzal, toho bych žádnému trpěti nemohl. Které pak potřeby ode mne vám dávány k tomu stavení byly, srozuměl sem tomu, že jest při tom malá péče vaše byla, aby ty potřeby v dobrém řádu a opa- trování při vás stály, tak jakobyšte je sami sobě objednávali, jedno při vápních, k těm že jste nedohlídali, by samé vápno zedníci bez písku do zdí dělali, že byšte tomu málo říkali. Jakož pak, jakž zprávu mám, že jest se to na oko vídalo, že na větším dílě tak mastné vápno do zdí kamenných se dělalo, dosti toho by k pokrývání střech býti jmělo, a zdi pak jak se cvikovaly více vápnem než drobným kamením; neb zedník maje úkol, což mu spěšnějšího, to dělá. Prken jak jsem v rejstra vhlídl, co jest jich koupeno a rozdáno, za některé sto toho jest, však nerozumím, aby mnozí ta prkna, k čemuž sou dávána, jako k po- dlahám, k té potřebě obraceti měli, než na lešení a na nějaké jiné potřeby své.

Strana 71
z roku 1539. 71 Hřebíkův jakaj jest počet skoupen k podlahám i k střechám, jest se čemu podiviti, i také co jich a komu dáno, pak jak jest jich k tomu vypotřebováno; k čemuž sem se podvolil vám dáti, jakožto k střechám a podlahám, o tom jest vám vědomo, a za to držím, že mnohý hospodář o tom nic nevěděl, na jaký potřeby to tesař obrací, k té-li potřebě čili k užitku svému: pak tu lásku, kterouž sem k vám jako pán váš k tomu ukázal, měli byšte ji vděčněji i také rozšafněji a hospodářněji k sobě ode mne přijíti a mne v tom nákladu, kterýž mne mnoho peněz stojí, litovati. Ale při mnohých lidech to jest podle přísloví: cizí ucho jako plst řezati, což se to při vás nachází. Protož k jakému stavení tu pomoc připověděl sem vám učiniti, v pa- měti mám, kteráž se učinila a činí. Než aby někdo své všecky věci tou pomocí ode mne učiněnou měl sobě zahrazovati, to by mi trpělivé nebylo. Jakož pak o tom sem poručil, co má každému čeho do uloženého počtu dáno býti, neb když by se komu čeho nedostalo, aby vždycky měl každý na muoj měšec hleděti, nevím té pomoci kdy by konec byl; než cihel, kamene, vápna, pokudž postačeno býti může a při kom se při stavení toho jaká potřeba pozná, dáno ode mne bude, i také vokna a dvéře. Poněvadž již čas táhne, že díla pro zimu dělána nebudou moci býti, což lesův a prken na lešení máte, jest slušné, aby to každý hospodář k jarnímu dílu zachoval. Což se pak stavení mlýnu dotýče, poněvadž mezi mnú a vámi smlúva jest, že na to kolo vaše mlýnské, kterým se slady melí, i na potřeby náležité i na při- krytí sami nakládati máte, a já ten mlýn nákladem svým znovu stavím, což by se na povinné od vás zaplacení počtlo, ten náklad abyšte mně navrátili. (Bez nadpisu.) Orig. v museu m. Pardubic. 174. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že ve sporu jeho s Albrechtem Šlikem na Kadani o vy- dání platu komorního kněžím na hrad Pražský a ve sporu o majestáty, o minci v hrabství Kladském rozhodne po návratu svém do Čech. — Ve Vídni 1539, 20. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Psaní tvému, kteréž jsi nám z strany soudu, kterýž s urozeným Albrechtem Šlikem z Holejče hrabí z Pasaunu na Kadani, najvyšším komermistrem království Českého, věrným naším milým, o vydání platu komorního kněžím na hrad Pražský máš, učinil i také jiným artikulóm v témž psaní tvém dotčeným, totiž co se záplaty tobě od nás za jízdné a pěší, kteréž jsi nám času jminulého v poli držel, a k tomu vydání majestátuov o minci v hrabství Kladském dotýče, všemu sme vyrozuměti ráčili. A tutoť na to odpověď dáváme, že toho úmyslu býti ráčieme v brzkém času, dá-li Buoh, v království Českém býti, a protož těch všech věcí až do příjezdu našeho odkládati ráčieme. Než jestli bychom k příštiemu soudu postačiti nemohli, psaní sme zřízeným radám komory naší učinili, kdyby na

Strana 72
72 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina tu při o ten komorní plat přišlo, aby s prokuratorem naším to opatřili a škody na nás nedopouštěli. Také s tebú o záplatu tvú, jakž dotčeno i o majestáty na minci do hrabství Kladského svědčící milostivě při času vejš dotčeném srovnáme. Toho sme tebe na psaní tvé, aby se věděl čím spraviti, tajna učiniti neráčili. Dán v Vídni v neděli po sv. Antonínu leta oc 39. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX. fol. 76 p. v. 175. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina, aby mu půjčil prostřednictvím Jiříka Žabky 7000 zl., jež mu splatí z peněz nejv. Mistra převorství Českého. — Ve Vídni 1539, 15. února. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. m. Vědětiť dáváme, že sme statečnému Jiříkovi Žabkovi oc, aby s tebú na místě našem o puojčku sedmi tisíc zlatých rejnských, každý zlatý po čtrnácti pacích počítajíc, jednal, psaním naším poručiti ráčili, tak jakž tomu šířeji od téhož místokancléře našeho vyrozumíš. Protož jest naše milostivá žádost, cožkoli již dotčený Jiřík Žabka z strany té svrchupsané summy s tebú jednati a mluviti bude, že jemu toho všeho dostatečně (nicméně než jako bychom my sami o to s tebú zústně mluviti ráčili) uvěříš a těch sedmi tisíc zlatých rejnských nám puojčíš, kteréž my tobě při času sv. Jiří nejprv příštího bez meškání zase z té summy, kterúž nám najv. Mistr převorství Českého spolu s kon- ventem svým ku pomoci svolili a při dotčeném sv. Jiří položiti mají, spraviti ráčieme. Jakož pak o tobě nepochybujem, že se v tom povolně (majíc sobě od nás zase zá- platu jistú ukázanú) zachováš a najíti dáš. A my tobě to spolu s záplatú tvú vší milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčieme. Dán v Vídni v sobotu po sv. Valentinu léta oc XXXVIIII. Místodržitelský archiv, Missiven vom J. 1538—1540, sv. XX., fol. 86 p. v. 176. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby byl jeho rukojmím na 100 kop gr. č. k vládyce paní Johance z Kostelce. Na Pardubicích v sobotu den stolování sv. Petra (22. února) léta oc 39. (Třeboňský arch. Fam. Kostelec, Registratur.) 177. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby obeslal na žádost Jindřicha z Semína Jana staršího Špetle z Janovic, jenž zavraždil Jiříka z Semína, před soud zemský. — Na hradě Pražském 1539, 22. května. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Oznamujemť, že jest na nás vznesl slov. Jindřich z Semína v. n. m., kterak jest někdy Jiřík z Semína bratr jeho před některým časem jminulém od urozeného Jana staršího Špetle z Janovic v královstvie Českém, ješto jest týž Jiřík na něho péče žádné neměl, beze vší příčiny jemu od něho dané, jak spraveni býti ráčieme, zamordován, prose nás jmenovaný Jindřich

Strana 73
z roku 1539. 73 z Semína poníženě v tom za milostivé a spravedlivé opatření. I vzhledše my na dotčeného Jindřicha z Semína poníženú i slušnú žádost a prosbu i to, že žádnému takových vajtržných a svévolných věcí trpěti neráčieme, protožť poroučieme při- kazujíc, aby ty, kdež by koli svrchupsaný Jan Špetle nalezen a doptán býti mohl, u tebe buď na zámcích nebo v městech, na panství tvých, jím se ujistil a jej slibem pode ctí, věrú dostatečně zavázal na takový spuosob, aby se na určitý den, totiž od závazku svého ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, před námi v království Českém, a pakli bychme na ten čas v zemi osobně býti neráčili, ale před místa našeho dr- žícím v témž královstvie Českém konečně postavil a z toho mordu práv byl. I vědúc v tom jistú vuoli a poručení naše, tak jse zachovej, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek oktáb božieho nanebevstoupení léta oc XXXIX. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 127. p. v. 178. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby učinil narovnání o nesnázi, která se stala výtržnostmi mezi služebníky Fukarovými a Arnoštem Šankem. — Na hradě Pražském 1539, 26. května. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Jakož tebe tajno není, jaká jest nesnáz mezi služebníky Fukaruov s jedné a Arnoštem Šankhem z strany druhé se zběhla, o čež sme předešle nejednú psáti a poroučeti ráčili; ale ty nesnáze až posavad vykonány a na místě postaveny nejsú, a Anthoni Fukhar o to nás starati nepřestává, nás v tom za milostivé opatření prose. I poněvadž hajtman tvuoj Kladský předešle v té věci jednal, ale nic, jakž sme spraveni, nezjednal, protož tobě porou- čieme přikazujíc, aby ty se sám v tu věc vložil a obě strany před sebe ke dni urči- tému a v místo příležité sročil, a obou stran zprávě gruntovně vyrozumějíc a na to se, jak ta věc předešle jednána byla, s pilností vyptal, a vyptajíc i vyrozumějíc tomu všemu dostatečně, to k místu a konci dále (neodtahujíc ani toho neodkládajíc) přivedl a v tom se spravedlivě a poslušně, o čemž nepochybujem, zachoval, jináč nečiníc. Dán ut s. [na hradě Pražském v pondělí svatodušní léta oc XXXIX]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540 sv. XX., fol. 134. 179. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a jiným, aby učinili narovnání v rozepři mezi Jaroslavem Vranovským z Waldeka a Starým i Novým městem Pražským. — Na hradě Pražském 1539, 26. května. (Janovi Popelovi sudímu dvorskému, Janovi z Pernšteina, stat. Janovi Litho- bořskému a Jiříkovi z Gerstorfu spol. neb roz.) Urození a stateční v. n. m. Jakož jsú některé rozepře a nesnáze mezi urozeným Jaroslavem Vranovským z Waldeka z jedné, a poctivými purgmistry a konšely i obcemi Starého a Nového měst Pražských Archiv Český XX. 10

Strana 74
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 74 v. n. milými vznikly: i chtíc my, aby ty nesnáze mezi nimi raději, pokudž možné, přátelsky srovnány a upokojeny býti mohly, vás za kommissaře naše vydávati ráčieme poroučejíc, abyšte ke dni určitému obě strany před se sročili, je obapolně s pilností jednu stranu po druhé obzvláštně slyšeli a k tomu se skutečně přičinili, abyšte je přátelsky smluviti a srovnati mohli. Pakli byšte jich srovnati nemohli, to nám se- psané bez meškání spolu s zdáním a radú vaší, abychom se věděli čím spraviti, oznamte, jináče nečiníc. Dán ut s. [na hradě Pražském v pondělí svatodušní léta oc XXXVIIII°]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 135. 180. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby učinil přátelské narovnání ve při Elišky Kostkovy z Postupic a Adama Lva z Rožmitálu, který má od Karla z Waldšteina obdržeti 6000 kop grošův. — V Znojmě 1539, 31. května. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Jakožť tebe tajno není o vejpo- vědi naší, kterúž sme na mocné na nás přestání mezi urozenú Elškú Kostkovú z Po- stupic s jedné, a synem urozeného Adama Lva z Rožmitála v. n. milými z strany druhé učiniti ráčili, podle kteréžto vejpovědi a relací dskami zapsané Karel z Wald- šteina měl by nadepsanému Lvovi šest tisíc kop grošuov na místě manželky své dáti a spraviti. Ale nemajíc, jakž nás spravuje, na tento čas té summy a nemohúc se v ní objíti, nás jest poníženě prosil, abychom jemu k přátelskému jednání kom- missaře našeho vydati ráčili: kdež my znajíc jeho slušnú žádost, tobě poroučieme, aby na místě našem strany před sebe sročil, k tomu se přičinil, aby ta věc z strany času zaplacení těch šesti tisíc kop gr. českých, pokudž možné, mezi nimi přátelsky srovnána a na místě postavena byla, neb nám na tom zvláště vděčnost učiníš. Dán ut s. [v Znojmě v sobotu před svatú Trojicí léta oc XXXVIIII]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 137. 181. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: že v rozepři jeho a Lva z Rožmitálu s Eufeminou Lebe- linovou o vesnici Neudorf příslušející k zámku Fürstensteinu ustanovil čtyři kommissaře. — Ve Vídni 1539, 21. června. (Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Jakož jest rozepře z strany vsi Neu- dorfu, k zámku Fyrstenšteinu příslušející, mezi tebú a uroz. Adamem Lvem z Ro- žmitála a s Blatné s jedné, a nábožnú Eufeminú Lebellinovú pozuostalú vdovú po někdy Krištofovi Huburkovi z strany druhé vznikla, tak že ty a dotčený Adam Lev touž ves v království Českém, a ona Lebellinová v knížetství Slezském býti pravíte: i nechtíc my, aby napotom o to další ruoznice vzniknúti měly, ráčili sme urozené

Strana 75
z roku 1539. 75 a statečné Arnošta z Oujezdce na Jelemnici, Hanuše Zejdlice z Šenfeldu, hajtmana knížetství Svidnického a Javorského, Hanuše Gotze týchž knížetství kancléře, a Adama Zilvara v. n. milé za kommissaře naše vydati a zříditi, aby na ta místa hra- ničná a pomezní v pondělí po Nanebevzetí panny Marie [19. srpna] najprv příští dojeli a těch míst, o kteréž jest činiti, s pilností zohledali, vás obapolně vy- slyšeli a nám o tom nemeškaje, abychom se věděli čím spraviti, oznámili. Protož ty o tom vědúc poroučiemeť, aby na již psaný den na těch hranicích se najíti dal, aneb na místě svém vypravil, jináč nikoli nečiníc. Dán v Vídni v sobotu po sv. Vítu léta oc XXXVIIII. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 142 p. v. 182. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby přikázal Těšínským zachovati se spravedlivě k Fran- covi Reichenpochovi z uherského města Nového Zvolena. — Ve Vídni 1539, 29. června. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Co sobě rychtář a konšelé Nového Zvolena na místě France Rejchenpocha do měšťan Těšínských stěžují, všemu šířeji z příležící suplikací, kteréž sú nám králové Marie Její Lásky rady podali, vyrozumíš, nás v tom též rady králové Marie za milostivé opatření prose: i pokudž by tak bylo, jakž sme spraveni, poroučiemeť, aby dotčeným Těšínským přísně při- kázal jeho France Rejchenpocha proti právu a spravedlnosti neobtěžovati, nébrž jemu Francovi to, což sú spravedlivě povinni, od sebe aby udělali i tu truhlu ob- stavenú propustili, a dále jeho ani koho jiného v té věci mimo právo neobtěžovali; jakož pak o tobě nepochybujem, že toho podle spravedlnosti opatřiti neobmeškáš, neb tolikéž jim Těšínským, aby se tak zachovali, psáti ráčieme. Dán ut s. [v Vídni v neděli den svatých Petra a Pavla apoštoluov božích léta oc XXXVIIII]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538-1540, sv. XX., fol. 144 p. v. 183. Ferdinand I. poroučí Janovi z Pernšteina, aby nezaplacenou summu za Kladsko zaslal do královské komory. — V Novém Městě v D. Rakousích 1539, 9. července. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Srozuměti sme ráčili, že ta summa, kterúž jsi ještě za Kladsko do komory naší položiti měl, položena a spra- vena není. I poněvadž sme my na tu summu ubezpečiti a tu jinam ukázati ráčili, protožť poroučieme, aby bez meškání již psanú summu do komory naší spravil, aby naše potřeby skrze nepoložení té summy od tebe obmeškány nebyly. Kdež to znajíc, tak se zachovej, jináč nečiníc. Dán uts. [v Novém Městě v Dolních Rakousích v středu před svatú pannú Marketú léta oc XXXVIIII]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX. fol. 150. 10*

Strana 76
76 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 184. Král Ferdinand nejvyšším úředníkům v Čechách, aby vyhledali zápisy a privilegia týkající se pře mezi Jiřím markrabětem Brandeburským a Janem z Pernštejna na místě knížete Těšín- ského. — Ve Vídni 1539, 31. července. (Naj. purkrabí Pražskému, najvyššímu sudímu království Českého, najvyššímu sudímu dvorskému království Českého, najvyššímu písaři království Českého, pod- komořímu království Českého, každému obzvláště psáno.) Urozený, věrný náš milý! Z psaní a z odpovědi, kterúž jsú nám úředníci a soudce zemští i také rady soudu komorního v královstvie Českém na vznešení doktora Švorce v té při, což se osvíce- ného Jiří markrabí Brandeburského, a urozeného Jana z Pernšteina na místě knížete Těšínského, oč před soudem v Vratislavi činiti mají, dotýče, dali, aby taková věc s dostatkem vážena a ta všecka privilegia k tomu náležitá a nám potřebná vyhledána byla, neráčili sme tomu vyrozuměti, ani toho najíti. Neb čehož nejvíce k spravedl- nosti naší a k té při potřebujem, nejednom nám posláno, ale ani zmínka o tom učiněna jest. Ač my vejpisy těch některých listuov a privilegií královstvie Českého máme, ale však jest potřebí, abychom listy hlavní aneb dostatečný vidimus toho všeho k té při míti mohli a sami se v naší spravedlnosti neobmeškali. Protož znajíc toho pilnú potřebu naši býti, poroučiemeť, aby podle urozených a statečných věrných našich milých, kterýmž o túž věc psáti ráčieme, na den sv. Bartolomí najprv příštího na hradě Pražském najíti se dal, a při privilegiích královstvie Českého na ty přípisy a artikule tak latinské jako německé, kteréž sme najvyššímu sudímu královstvie Českého poslali, originaluov a listuov hlavních s pilností pohledal. A poněvadž těch listuov vejpisové jsú nám dáni, a od tebe také i od jiných nejednu zprávu sme míti ráčili, že takoví hlavní listové od krále Vladislava a krále Ludvíka slavné paměti stavuom královstvie Českého jsou nadáni: nerozumíme, aby již ztraceni býti měli. A když nalezeni budou, jakž svrchu dotčeno, aby nám těch listuov pod pečetí kapituly hradu Pražského vidimus posláni byli; aneb když by mezi privilegii nalezeni býti nemohli, tehdy v registratuře staré krále Vladislava, kteráž ještě při dskách v truhlách kancelářských býti má, toho se pohledalo a nám vypsané poslal. Neb taková stará registra, jakž sme spraveni, za krále Ludvíka slavné paměti nejsou (kromě nová registra za doktora Václava) ztracena. A jestli při tom co více k takové potřebě a té při náležitého vyhledati, vyrozuměti aneb s jinými najíti budeš moci, toho nám také spolu s zdáním a radú svú oznámiti neobmeškávej, jináč nikoli nečiníc. Dán ve Vídni ve čtvrtek po sv. Jakubě apoštolu Božiem léta oc XXXVIIII. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 158.

Strana 77
z roku 1539. 77 185. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že ustanovil rok v rozepři mezi ním a Janem Planknarem z Kynšperku. — Ve Vídni 1539, 31. července. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Teď posieláme psaní, kterýmž statečnému Janu Planknarovi z Kynšperku na Vladislavi, věrnému našemu milému, s tebú na žádost tvú rok před osobu naši královskú a rady naše královstvie Českého pokládati ráčieme, poroučejíc jemu, když bychom šťastně, dá-li Buoh, na hrad Pražský přijeli, aby ve dvú nedělích potom před námi se postavil a tobě z strany některých duotklivých slov práv byl. I vědúc ty o tom, téhož psaní jemu Janovi Planknarovi poslati i také se před námi na již psaný den postaviti a dotčeného Jana Planknara obviniti neobmeškávej, jináč nečiníc. Dán uts. [v Vídni ve čtvrtek po sv. Jakubě apoštolu Božiem léta oc XXXVIIII°]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX, fol. 160. 186. Král Ferdinand obesílá Jana z Pernšteina na sněm do Brna. — Ve Vídni 1539, 16. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený, věrný náš milý! Jakož tebe tajno není, že sme sněm obecní na den sv. Bartolomí nyní příštího všem stavuom markrabstvie Moravského do města Brna položiti a rozepsati poručiti ráčili: a protož tebe žádáme s pilností, že se také podle jiných pro potřeby naše i zemské na témž sněmu obecním najíti dáš a osobně, o čemž nepochybujem, přijedeš, jináč nečiníc. Dán v Vídni v sobotu po panny Marie nanebevzetí léta oc XXXVIIII. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 165. p. v. 187. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina o záležitosti Podmanických. — Ve Vídni 1539, 22. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Tajna tebe nebuď, že sme uro- zeným najvyššímu hofmistru a místokancléři královstvie Českého, v. n. milým, s tebú o některé potřeby z strany Podmanických mluviti a jednati poručiti ráčili. Protožť poroučieme, což tak svrchu psaní najvyšší hofmistr a místokancléř jménem naším na tebe vznesou, že jim toho dostatečně, jako bychom sami s tebú zústně mluviti a jednati ráčili, uvěříš a v tom se povolně najíti dáš, jináč nečiníc. Dán v Vídni v pátek před sv. Bartolomí [léta oc XXXVIIII]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 168. 188. Král Ferdinand komornímu soudu: aby vynesli rozsudek ve při Jana z Pernšteina s hrabětem Juliem z Hardeku o listy na minci a hory v hrabství Kladském. — Ve Vídni 1539, 1. září. (Soudu komornímu království Českého.) Urození, stateční v. n. milí! Jakož

Strana 78
78 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina sme vám předešle psáti ráčili, abyšte v té při, kteráž jest mezi hrabětem Juliusem z Hardeku a urozeným Janem z Pernšteina v. n. milými z strany listuov na minci a hory v hrabství Kladském svědčící povstala, konec vejpovědí vaší spravedlivú uči- nili: i poněvadž se toho až posavad nestalo, tolikéž vám jakž i předešle poroučieme přikazujíc, abyšte tím dlúho neprodlévajíc (přijmúc k tomu zřízené rady komory naší, jako ty, kteříž jsú té věci povědomi) na té při poseděli, ji s pilností rozvážili a stranám nález a místný konec učinili, a nám, což tak vámi v té věci nejdeno a rozsúzeno bude, oznámiti neobmeškali, jináč nečiníc. Dán v Vídni v pondělí den sv. Jiljí léta oc 39. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 172 p. v. 189. Ferdinand král nařizuje stavům markrabství Moravského a knížetství Slezského, aby ve při o důtklivé slovo mezi Janem Planknarem z Kynšperku a Janem z Pernsteina na požádání vydali Janovi Planknarovi svědomí. — Ve Vídni v pondělí den panny Marie narození (9. září) 1539. 190. Král Ferdinand nařizuje Janovi z Pernšteina, aby přesně oznámil Janovi Planknarovi z Kynš- perku, z čeho jej chce viniti před soudem. — Ve Vídni 1539, 9. září. (Janovi z Pernšteina). Urozený v. n. milý! Jakožť sme s statečným Janem Planknarem z Kynšperku na Vladislavi, sudím knížetství Opavského, z strany ně- kterých slov duotklivých na žádost tvú rok před osobu naši královskú dvě neděle potom, když bychom, dá-li Buoh, šťastně na hrad Pražský přijeli, položiti ráčili: i ne- vědúc týž Jan Planknar, z jakých by jeho slov duotklivých před námi obviniti chtěl, prosil jest nás, ať bychom o tom psaním naším poručiti ráčili, aby jemu zřetedlně, z čeho jeho viniti chceš, oznámil. I poněvadž slušné věci žádá, poroučiemeť přika- zujíc, aby jemu to (jakž vejš dotčeno), z jakých slov duotklivých jeho viniti a obža- lovati budeš chtíti, sepsáno dal, aby on Planknar věděl se čím spraviti a nevědo- mostí se nevymlúval, jináč nečiníc. Dán ut s. [v Vídni v úterý po panny Marie narození, léta oc 39]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 176. 191. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby podporoval Žofii ze Stvole v její při o dědictví. — Ve Vídni 1539, 30. září. (Janovi z Pernšteina). Urozený v. n. milý! Teď posieláme suplikací nám od Žofie ze Stvole podané, z kteréž, jakú se spravedlnost a nápad k statku po někdy sestry své dceři v Prostějově míti praví, vyrozumíš, nás táž Žofia jakožto sirotek se vší ponížeností za milostivé a spravedlivé opatření proše; kdež znajíc slušnú

Strana 79
z roku 1539. 79 prosbu její býti, poroučiemeť, aby dotčenú Žofiji v spravedlnosti její skutečně opatřil a toho jí, což jí spravedlivě nápadem náleží, o čěmž nepochybujem, užiti dal, jináč nečiníc. Dán v Vídni v úterý den sv. Jerolíma 39. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 186. 192. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: žádá, aby byl jeho rukojmím na dva listy Janovi, Bartolomějovi a Štěpánovi bratřím vlastním z Vrbna a na Rudě na 3500 zl. uhers. a 1200 zl. na minci, více na 600 zl. na minci k vládyce Matyášovi Ořechovskému z Honbic. — Na Prostějově v sobotu po sv. Diviši (11. října) léta oc 39. (Orig. pap. Třeboňsk. arch. Fam. v. Pernstein. Reg.). Listem z r. 1543, 10. dubna oznamuje Jan z Pernštejna Půtovi z Ludanic, že při obnovení listu dlužního Janovi a Bartolomějovi bratřím vlastním z Vrbna nějaký omyl se stal, i žádá ho, aby na list nový opět pečet svou přitiskl. 193. Ferdinand král zřízeným radám komory v království Českém; poněvadž Jan z Pernšteina žádá o výplatu na vsi Chrčici ke klášteru Zderazskému náležející, kterouž toho času Opršalové v zástavě drží, nařizuje, aby zpráva podána byla, v čem jmenovaná ves jest zastavena a zač stojí. — Ve Vídni v outerý po sv. Havle [21. října] 1. 1539. 194. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby jeho dva koně dále u sebe choval. — Ve Vídni 1539, 29. října. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Jakož jsi nám při jiném psaní tvém na ceduli obzvláštní napsal, dotazujíc se nás, kde by nám ty dva koně naše mladé, kteréž sme sobě, budouc na Pardubicích, oblíbiti ráčili, poslati měl, a že ty své jiné koně mladé, kterýmž z jara a našim také po třech létech bude, při času sv. Martina na stání vzíti rozkážeš: i jest žádost naše milostivá, že nám ty dva koně předse u tebe až do dalšího našeho oznámení dochovati dáš, o čemž nepochybujem, že tak učiníš. Dán ut s. [v Vídni v středu po sv. Šimonu a Judu apoštolích Božiech 39]. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 198. 195. Jan z Pernšteina odpovídá obci Pardubické na předloženou mu prosebnou žádost v příčině krčem, krčmářů, vystavování piva, drahoty obilí atd. — Na Pardubicích 1539, 31. října. Jan z Pernštaina oc. Pardubští milí! Jakož ste mi suplikací podali a v té suplikací několik artikuluov položili, tomu sem vyrozuměl. Pak v prvním artikuli od vás jest toho doloženo, že by do těch krčem, kteréž jsou obráceny k městu Pardu- bicím, časem jiná piva nežli Pardubská brali, pro kterážto piva hostinská někteří z vás aneb z vobyvateluov v městě Pardubicích, že by při várkách svajch, nemuoha

Strana 80
80 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina piv vybejvati, škody brali a tudy na živnostech svejch že by nedostatek nésti měli. Pak což jest těch krčem k Pardubicím pro živnosti vaše obráceno, na tom sem nebyl a nejsem, aby vuolí mou odtrženy bejti měly a jiná piva hostinská v nich aby se šenkovati dopustily. Jakož pak jinému sem nesrozuměl, než poněvadž k tomu jest vuole jmá, že jest toho bráněno i pokutováni lidé že o to jsou. Však já to u sebe nacházím, že vy živnost svou sobě dobře umíte rozvažovati, ale z koho ji máte, z strany toho artikule na to nemyslíte, jaká zase z vaší živnosti jejich živnost jest; neb vy o tom dobře víte, že od vás z přinucení piva bráti do těch krčem musí i také vám za to záplatu činiti. Ale jak oni těch piv vybejvají, jakáž se skrze neřád a skrze vaši neopatrnost při tom městě vaří, na to vy nemyslíte, jaká těch lidí živnost jest na tom; neb poněvadž se to nachází, že někteří dobrá piva vaří, při kterýchž by ti lidé, kteříž vám jich odbejvati pomáhají, zůstati mohli bez škod svejch, tehdá jiného se nenachází, než že neopatrností a nepilností vaší to přichází. A protož, poněvadž jsou oni moji poddaní tolikéž jako vy, jest mi náležité na to mysliti, aby pro živ- nosti vaše jim v jich živnostech ublíženo nebylo; neb bychť já nejvíce živnosti vaše při tom městě obmejšlel, nebudete-li vy jakožto ouřad o to práce a péčě míti, aby takové živnosti vaše v dobrém řádu státi mohly, jako v jinejch městech se to za- chovává, musí při tom nedostatek bejti. I poněvadž při takové nepilnosti vaší z strany piv vaření těškost a škodu lidí poddanejch svejch znám, hned to míti chci a vám o tom přísně přikazuji, abyšte od pana otce mého dobré paměti i také pana bratra mého zřízení v paměti měli a v ně vhlídali, i také podle nich ruku držěli a k tomu tak dohlídali a opatrovali, aby dobrý řád při tom městě státi mohl, aby poddaní moji, kteříž z strany piv k živnosti vám pomáhají, živnost z vás také míti mohli, ne škodu. Jak by pak, kdy by kterej krčmář od vás piva nebral a hostinské pivo šenkoval, to mělo zastaveno bejti, vám toho cestu teď ukazuji, abyste to na péči měli a každej týden to pře- zvěděli, do kterých krčem toho týhodne pivo vystaveno a do kterých nic. A do kterejchž by vystaveno nebylo, o tom abyste oznámili do komory mé, již oni podle poručení mého to dále skrze ouředníka opatřiti mají. Piva pak hostinská v krčmách abyste bráti měli, toho mi se vám pustiti ne- vidí, neb při tom nic jiného nenalézám než to, že by to pivo jináč než chmelem ochmeleno bejti mohlo; však když od vás to tak oznamováno bude, jakž sem napřed doložil, bez toho braní muož se nad tím ruka držeti. Také ste v svém jednom artikuli toho dotkli, když jest při sladích nedostatek byl, že ste krčmářuom některým odjinud piva vzíti dopustili; pak poněvadž nad těmi krčmáři, aby jinejch cizích piv nebrali, zpuosobem vám oznámenejm ruka se držěti jmá, neznám toho potřebí, aby jim od vás cizí pivo bráti odpuštěno bejti mělo, neb jest slušné, abyšte vy to opatrovali, aby při městě Pardubicích sladuov dostatek byl,

Strana 81
z roku 1539. 81 aby toho odpouštění potřeba nebylo, což mi se vidí, že to můžě dobře bejti vámi opatřeno. Jestliže by pak bezelstná příčina toho nedostatku ukázala, takovou věc když vznesete do komory, oni povážíc budou věděti jak a co komu odpustiti odjinad piva vzíti. Při tom také v suplikací vaší jest mi artikul položěn, kterak by v městě Pardubicích mimo jiná města okolní velká drahota byla při obilí z příčiny té, že by lidé moji poddaní do jinejch měst více vezli než do Pardubic: pak jakž jest byt muoj na Pardubicích, znám to dobře, že tomu městu jest potřebí, aby trhové, což mohou největší, způsobeni byli. Však jak by mělo to k nápravě bejti přivedeno, toho ste mi podle uvážění vašeho v té suplikací nedoložili, a já cesty u sebe najíti ne- muohu, k jakému opatření mimo nynější trhy Pardubské to by se přivésti mohlo. Neb budu-liť chtíti lidi své k tomu nutiti, rozkázati pod zápovědí s pokutou, aby jinam nevezli než do Pardubic, budouť mi se jiní také tím odpláceti, kteříž tu vsi hojné obilné okolo mají; ješto jináč o tom nedržím, poněvadž všecko se zde drážě prodává nežli v jinejch městech okolních, než že ti lidé více obilí do Pardubic a do Bohdančě vísti musí nežli jinde. A tak chtíce trh napraviti v Pardubicích, snad bych jej mohl k zkáze aneb k horšímu přivésti. A protož na tento čas toho při tom ne- chávám. Než to vámi ať opatrováno jest, kdož na trhy jedou neb jdou, ať po ulicích a před městem v branách prodávati dopuštěno jim není; i také na rynku ti obilí ať ne- předkupují, kteříž by je ne k potřebě své ale pro zisk kupovati chtěli. A tak když to vámi opatrováno bude, naděje jest, že trhové napraveni budou. Jedne cesty zlé k městu opravovati dejte, aby lidé k městu volně jeti mohli, neb jakž správu mám, že lidé nad těmi cestami velkou těžkost mají. Jakož ste mi v též suplikací doložili, že byste někteří mnohou těžkost k sobě majíc snášeli pro suplikací předešle od vás mně dodanou: pak poněvadž mi neoznamujete od koho, nevím vám na to odpovědi dáti jiné, než že sem já vám ani jinejm před žádným cesty nezavřel, abyste vy o potřeby města tohoto před osobu mou neměli se ke mně utíkati, ale nébrž to znám, poněvadž sem vám toho svěřil, že ste povinni to učiniti. O ty louky jiné odpovědi dáti vám nevím, než abyste s těmi osobami stáli v ko- moře v sobotu příští, a tu já rozkáži Rosickým také bejti, aby se takové věci grun- tovně vyrozuměti i na místném postaviti mohly. Peněz těch abych vám počkal až do svatého Havla příštího, kterajchž sem vám na stavení puojčil, toho na mne žádáte, ukazujíce v tom nemožnost svou skrze stavení: pak víte o tom dobře, že nejedno těmi penězi puojčkou vám sem pohodlí k tomu stavení učinil, ale i jinejmi potřebami, kteréž mně peněz mnoho stojí, vás opatrujíce, znamenitého nákladu nelitujíc. Však rád bych tomu byl, abyšte takovú lásku ode mne jako od pána svého u sebe rozvážili a sami na to pomyslili, po- Arthiv Český XX. 11

Strana 82
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 82 něvadž se vás vlastně dotajčě, abyšte o obecní dobré pilnou péči měli, znajíce to, že mně nad tím zvláštní libost učiníte. A protož již já vám těch peněz až do sva- tého Jiří příštího sčěkati chci, a poznám-li pilnost vaši při obecním dobrém od vás, i proti tomu bych nebyl, abych té summy do svatého Havla vám čekati neměl. Dán na Pardubicích, v pátek přede všemi svatými léta 1539. (Bez nadpisu.) Orig. musea v Pardubicích. 196. Jan z Pernšteina králi Ferdinandovi vykládá, proč obyvatelé v království i v přivtělených zemích nemají k němu lásky a důvěry, a jsou toho mínění, že také on jich nemiluje, jim nedůvěřuje a není toho pamětliv, že svobodnou stavův volbou zvolen byl králem. S úžasnou až bezohlednou upřímností vytýká králi, že bez rady ano proti radám Čechův podnikl válku v Uhřích, čímž mnohé poddané své až na chudobu přivedl; že zamezuje z obavy nějakého spiknutí sjezdy krajské, na kterýchž, jako za dřívějších králů bývalo, raditi by se mohli stavové o potřeby zemské; na sněmích že nic se neprojednává, jen berně se svoluje, obecné potřeby se zanedbávají; meze zemské se zužují; a vedle jiných ještě nedostatků zvláště připomíná, že lidé těžce a bolestně snášejí útisky pro náboženství činěné. — 1539 (2. prosince). (Ad sacram Rom., Hungariae Bohemiaeque regiam Mtem, divum Ferdinandum oc, literae generosi ac magnifici dom. d. Jarislai*) a Pernsteyn de religione et statu regni Bohemiae 1539.) Clementissime rex! Principio vestram regiam Maiestatem summopere rogatam esse volo, ut hoc meum scriptum clementi et benigno dignetur accipere vultu, atque ita intelligat ac certo statuat, id omne ab animo sincero, fideli et qui Vestram Re- giam Majestatem non ut dominum suum, sed ut parentem proprium unice diligit, observat et se una cum liberis VRMti commendavit proficisci. Quod si VRMtem non amarem, omnia haec capita silentio praeterire possem. Porro si qua in re minus pru- denter fuerint posita, clementer et benigne VMs ferat et hanc simplicitatem loco intelligentis ponat. Primum VRMti clam minime est, omne regnum una cum rege domino suo in optimo flore et statu esse, quod amicitia adjungitur, et in quo mutua charitas et amor subditorum erga dominum suum et vicissim domini erga subditos habetur. Nam ex charitate cuncta proficiscuntur bona. Ex ea enim procedit fiducia et con- cordia adeo, ut dominus sit cum subditis et subditi cum domino tanquam mens una. *) Že by zasílatelem dopisu byl Jaroslav z Pernšteina, jest patrné pochybení. Jaroslav se narodil 3. listopadu 1528, tudíž toho času byl v 11 letech. — Výtah z tohoto čísla 196 i z následujícího č. 197 čte se v Dějepise města Prahy XI. 191—196 od V. V. Tomka, jemuž listy ty námi byly zapůjčeny.

Strana 83
z roku 1539. 83 Ubi vero illa cessant, secus accidit. Nam et scripturam habemus: omne regnum in se divisum non posse stare, et domum supra domum cadere. Ego vero, rex clementissime, (vera ut fatear) non intelligo, ut subditi VRMtis in hoc regno et aliis provinciis huic adhaerentibus et incorporatis VRMtem aliquo prosequerentur amore, aut quidpiam haberent fiduciae. Nam apud eos similis opinio est, videlicet, quod eos Ms Vestra nec amet, nec aliquid fidei habeat, nec memoria teneat aut alicujus ponderis faciat, quod VRMtem ex pura et libera voluntate in dominum elegerint suum. Et quod illud odium et incredulitas ab VRMtis principio, statim cum VMs facta sit dominus noster regnareque coeperit, aperte potuit perspici. Ibi enim absque istius regni consilio, immo plane contra illorum consilia bellum in Hungariam Ms Vestra suscepit et movit, qua incoeptione et bello nihil profecit, sed se et subditos suos exhausit bonis, ac frequentibus exactionibus multos ad pauperiem redegit. Illa tamen omnia auxilia una cum gravissimis VRMtis sumptibus ac impensis in nihilum esse versa, et quod magis est, ea ratione Turcae illas provincias in magnum discrimen ac periculum proposuisse et adduxisse, cui cum resistere nequeat, aliud nihil quam interitum una nobiscum expectat. Quod si VRMs istius regni consilio fuisset gubernata, ad haec et VMtis et nostra gravamina non fuisset ventum. Itaque ex illo odio et incredulitate erga nos habita MsVR conventus distri- ctuum, ne scilicet haberentur et homines sine congregatione speciali nec de rebus MtisV nec publicis conferre et deliberare possent, inhibitionem facere dignata est. Cum tempore superiorum regum, qui ante MtemV erant, id genus conventionum in districtibus vetitum et inhibitum non erat, verum enimvero primum deliberato et perpenso Regiae Mtis et totius regni commodo in conventu districtuali, tandem in comitiis publicis confirmabant et ratificabant, et sic in hoc regno bonus conserva- batur ordo et pulcherrime stabat regnum. Ceterum hae inhibitiones inde oriuntur, quod VRMs hominibus non credit, idque metuit, ne in districtibus aliquid adversus MtemV tractetur et conspiratio nascatur. Quare incredulitas haec a VRMte homi- nibus admodum gravis et molesta est, quandoquidem apud eos non aliud est, quam ut se erga MtemV ita servent et gerant, uti subditos et fideles decet. Deinde et haec opinio apud homines est, propterea quod MsV hoc regnum non amplectitur, et hoc accidere, cum RVMti proponitur et de imminutione istius regni (quod saepe accidere solet) conqueritur, quae fit ab extraneis circum principibus, qui in illud progredientes, sibi appetunt et vario modo asserentes attribuunt, tamen VRMs illa parvi facit, nec ad finem emendationum et restitutionum in integrum perducere conatur. Unde facile perspici potest (cum quidem principes illi nullo in- commodo impune abeunt) nimirum licere illis pro suo arbitrio hoc regnum immi- nuere et debilitare. Idque accidit, quia MsV pluris illos principes hoc regno facit, magisque momenti in illis locat et ponit, quam in illo regno. Nam neque id permit- 11*

Strana 84
84 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina titur, ut aliquis adversus eos, quod quidem ad se spectaret, defendere incipere et resistere illis posset. In comitiis publicis praesente MteV in arce Pragensi alia negotia non tra- ctantur, quam exactiones; ibique MsV homines allicit et suspensos reddit, pollicens se transactis et confectis MtisVR negotiis protinus ad tractanda hominum negotia, illorum necessitatem, causam et justitiam esse accessuram finemque omnino facturam; quibus auditis, sperantes id confore, ad pertractanda MtisV negotia facilius accedunt. At MsV confectis privatis rebus, subito se et publicis et privatis hominum negotiis infectis relictis, nec ullum finem faciens aut satis leviter absolvens, alio confert: quam rem moleste homines ferre intelligo. Quod vero ad mulctam seu poenas, — quae in camera (eas vero ad MtemVR spectare et cadere) perpenduntur — attinet, hae deliberatione consiliariorum camerae a VRMte exorantur, impetratas et exoratas MsV dono dat; nihilominus tamen ob eandem mulctam RMtisV procurator nomine MtisV citat, in jus vocat et hanc rem totamque causam non secus, ac si MsV in jus prodiret, coram judicio agit. Prae- terea plerumque hominibus ibi non necessariis verbis detrahitur. Illi vero coguntur illa pati ac bono animo ferre, propterea quod illud judicium nomine MtisV exercetur; si autem ea in re MsV ceciderit causa, adversa pars damna accepta a MteV nec repetere nec assequi potest. Quod si illa persona, cui talem mulctam MsV dignata est dare, melius experietur, cogeretur profecto in verbis et dictis erga adversam partem (quod par esset) debitum servare modum. Nam adversa pars minime ferret nec pateretur, si qua in re ei detraheretur, quod quidem in verbis et causae actio- nibus, quae nomine MtisV fiunt, coguntur ferre et pati. Deinde si ad illam mulctam, qua eum MsV donaverat, nihil haberet juris, et tandem caderet causa, posset pars adversa nomine damnorum et interesse adversus illum tentare et agere. Itaque, rex clementissime, et hanc rem homines aegre ferunt, videlicet MtisV procuratorem istius mulctae gratia causam nomine MtisV agere, quam pridem aliis MsV dare sit dignata. Dignetur igitur MsV hoc diligenter discutere et perpendere, ex illis mulctis MtiV accidere nihil lucri, homines autem istius modi judiciis praegravari, an id sit Mtiv ex usu. Porro haec mea esset ratio, si cui MsV talem mulctam dignata fuerit dare, ut illi diploma seu literae a VRMte darentur, et is tandem ratione istius mulctae jus suo periculo experiatur et id assequi tentet, non ut per procuratorem MtisV tales processus juris exercerentur. Conventus is, qui superioribus diebus nonnullorum ex principibus imperii Pilsnae fuit, in quo et MsV nuncios habuit suos, de illo conventu ordines et status Bohemici regni plane nescii erant, et non solum status, sed ne quidem judices et MtisV consiliarii istius regni, quid ibi tractandum esset, sciverant. Hoc tamen inter homines palam ferebatur, tempore superiorum regum, qui ante MtemV erant, nun-

Strana 85
z roku 1539. 85 quam talem libertatem principes imperii habuisse, uti eo pacto et ratione in regnum Boemiae proficiscerentur, sed si quis eorum in Bohemiam iter facere statuerat, pu- blica fides seu salvus conductus ei dabatur et sine publica fide non proficiscebantur. Unde autem haec libertas istis principibus nunc esset, homines ignorare. Ad haec nemo incolarum istius regni in illo conventu erat. Cum igitur MsV hunc conventum in civitate istius regni celebraverit et nuncium non Bohemum habuerit, quid sit ibi tractatum, id esse ordinibus, officialibus et VRMtis in isto regno a consiliis obscurum. Haec tamen populi opinio et animi inductio est, hoc totum ex illa incredulitate et odio, quo eos RVMs prosequitur, proficisci. De indutiis, pactionibus ac omnibus tractationibus, quas RVMs sive cům Turca sive rege Lotharingiae aut aliis principibus imperii solet habere, (quod ho- mines aliqua ex parte ad hanc quoque coronam spectare arbitrantur), status istius regni nihil sciunt; quae res hominibus dolet ac palam loquuntur, se nihil aliud scire, quam ut numerent, et ita apud VMtem hoc regnum parvi nominis et ponderis esse. Idque accidere, quod nulla charitas et fides a VRMte erga illos sit. Nam et hoc in hominibus est, VMtem forsan in aliquo loco talia proposuisse: Etiamsi hoc regnum amissum fuerit, scire tamen locum MsV, in quo se pro regia Mte et digni- tate, quoad spiritum duxerit, continere posset. Quod vero ad marchionatum Moraviae attinet, et hic similem molestiam in hominibus animadverto esse, propterea quod conventiones particulares a VRMte prohibitae sint, et summo capitaneo vetitum, ne tales conventiones sine consensu et voluntate VMtis admitteret. Cum quidem saepe necessitate urgente opus sit, ut ex- templo capitaneus cum nonnullis personis omnium ordinum conveniat, tamen id facere non audet propter inhibitionem MtisV. Deinde in comitiis novissime Brunae celebratis VRMs ab omnibus statibus marchionatus Moraviae summopere orabatur, ut pace et venia RMtisV nuncios suos ad regem Joannem mittere possent, et quid nuncii illi essent acturi, VRMti per nuncios fuit indicatum. Ibi VRMs eis id responsi dignata est dare, ut illi nuncii uña cum instructione, quam regi Johanni ordines et status marchionatus Moraviae essent missuri, primum ad VRMtem irent, eiusque copiam facerent; id quod factum est. Ibi illico inter homines perpendebatur, nec obscure ferebatur, eis VRMtem non cre- dere, nec fidem illorum, quae MsV per eiusdem Mtis nuncios, utpote quale essent regi Joanni nuncium facturi declaratum, esse habitam. Et quoniam MsV sibi hanc instructionem exhiberi curavit, forte arbitrans illos aliud genus nuncii eo missuros, quam RVMti ab eis sit indicatum; quare, rex clementissime, cum in regno Boemiae, tum in marchionatu Moraviae similis hominum opinio est, se a VMte nec diligi, nec fidem haberi.

Strana 86
86 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Extremum caput hoc est, quod homines aegre et moleste ferre perspicio, nempe quod ad fidem et religionem attinet, ea scilicet in re VRMs serio progredi et homines praegravari. Fides autem, rex clementissime, donum est Dei, et cui a Deo non datur, ab hominibus minime potest dari. Licet enim qualiscunque fuerit sermo et fidei professio in hominum gratiam facta, si tamen quidpiam ille adversi in corde habuerit et statuerit, haec confessio nihili et nauci esset, cum Deus sit cordium spectator et percunctator [sic]. Dignetur igitur VRMs et hanc rem deliberare et apud se perpendere. Etenim illa, quae. sunt ex Deo, stabunt et firmissima manebunt, nec homines illa subvertere poterint. Quae autem sunt ex hominibus, sua sponte cadent: nam ex Deo fundata non sunt. Porro et haec populi opinio est ac palam loquuntur, multos utriusque sexus a VRMte vita esse privatos, illorumque sanguinem Deum vindicem invocare, eamque ob rem Deum illa infortunia et poenas MtiV irro- gare et permittere. Epilogus et conclusio illarum omnium rerum, quas superius attigi, rex clemen- tissime, haec est, ut homines de VRMte sentiant et quomodo eandem teneant et inter- pretentur. Primum se a MteV nullam charitatem, nec regni istius amorem experiri. Deinde illis fidem non haberi; praeterea si quis aeque ac VRMs de religione non senserit et in fide non similem se praebuerit, illum (forsan) nec loco christiani nu- merari. Idcirco jam homines quandam aegritudinem adversus RMtemV video perce- pisse, ut vicissim VMtem nec diligant nec aliquid fidei habeant. Etsi autem VMs quidpiam cum illis tractare voluerit, non puto eandem aliquid esse confecturam. Nam ad alia mala et id incommodi per hanc incredulitatem et odium (in VMte) ortum est, quod in nullo bellico apparatu, promptitudine et vigi- lantia adversus Turcam sint, opinorque id apud plerosque esse, si Turca in Moravia esset, nondum illos de expeditione Turcica esse credituros. Nam id ostendunt ac palam in hunc vociferantur modum: Quoties, obsecro, jam est nobis in publicis co- mitiis de istis periculis a RMte declaratum, longe aliter tamen compertum et offensum [sic] fuisse, modo cum RMs pecuniis opus habuit, protinus Turcam in medio ac pa- lestra fuisse, et illis ingentia pericula a VMte enumerata; quae res summam ac incredibilem peperit oscitantiam et securitatem. Necesse est igitur jam VRMtem aliam quaerere ac aggredi viam, qua posset sibi reconciliare populum, ut abjecto odio, VRMtem amore prosequatur ac in eadem totam spem fiduciamque locet et figat suam. Vicissim VMs eos. Nam mehercule prin- cipio, quo MsV regnare coepit, incredibilis omnium in MtemV fuit amor; is quantum sit immutatus, MsV etiam me tacente intelligit. Deliberet igitur haec MsV, quibus periculis et discriminibus hoc pacto una cum VMte expositi simus ; praeterea aliud nihil, quam ut ab crudelissimo tyranno Turca opprimamur, expectamus. Nam Turca in dies magis magisque imperia et provincias MtisVR omni genere crudelitatis pes-

Strana 87
z roku 1539. 87 sundat, perdit, imminuit et more suo debilitat ; nos tamen illorum spectatores sumus, proponendo ob oculos nobis privilegia et libertatem nostram, non debere nos, sed alios defendere, nec opem aliis ferre, nisi Moravis et Silesiis. Cur igitur, quaeso, illam libertatem et privilegia sibi tantopere patrocinari conentur et nitantur, nisi quia VMtemR non diligunt, non amant, nec ullam fidem habent? Quamobrem sub- diti VMti regiae nec auxilium ferre nec aliquo progredi volunt. Et sic inter VRMtem et subditos hoc odio et illa incredulitate nata, neque nostrum exitium interitumque noscimus. Proinde, rex clementissime, per Deum immortalem: cum VMs intelligat et VMtis et subditorum res in pessimo loco et statu sitas esse, dignetur in illam curam animique cogitationem toto incumbere pectore idque moliri, quo illi malo succurri et in melius verti possit. Tempus est profecto, et jam quodammodo bona pars eius videtur praeteriisse, ac difficilem jam cursum eius recuperandi relictum et propo- situm esse. Nam et haec velim Majestas deliberet et meditetur Vestra: Quodsi a Turca ac aliis hostibus essemus tuti, nec ullum esset nobis expectandum periculum, sed ut in optima viveremus pace; scit tamen RMsV vehementer opus esse, ut in hoc regno aliqua bona propria habeat, quibus se sustentet aut filius RMtisV, qui sit futurus dominus noster. Etenim MtiV clam non est, in illo regno MtemV usum fructum ad- modum tenuem et exiguum habere; quibus igitur se sustentare poterit? Loculi vero et hominum marsupia non sufficient, nec homines admittent, ut VRMti suggerant sumptus eandemque proprio alant. Ceterum si in VMte populi charitas et amor esset, facile homines eo adduci possent, ut bona ad MtemV spectantia et pignori opposita redimerentur, eaque curarent, quibus se MsV apud nos sustentare posset, et quidem ita, ut dignitas RMtisV domini nostri postularet. Sed hoc pacto non intelligo eos aliquid esse facturos. Nam neque eos video aliquo desiderio, huc MtemV veniendi et cum illis manendi, teneri. lisdem precibus, rex clementissime, quibus initio oravi et nunc MtemVR, do- minum mihi clementissimum, vehementer rogo, ut hoc meum scriptum benigno et clementi legat vultu, ac in optimam dignetur accipere partem. Nam Deum testor, me illo amore et debito obsequio, quo sum MtiV obligatus, eo adductum et in- citatum esse, ne diutius tacerem, sed hoc, quod in rem MtisV fore intelligerem, VMti tanquam domino suo clementissimo, (persuasum habens id MtiV minime fore ingratum), ordine exponerem. Nec enim MsV ignorat, plura alios de VRMte audire et experiri, quam MsV. Quare id omne singulari prudentiae MtisV (qua est a Deo optimo maximo prae ceteris praedita ac nulla ex parte oblita, modo se ipsam oblivioni non tradat et Deum in memoria habeat) ad deliberandum permitto [sic]. Nam si nulla oblivio memoriam Dei apud MtemV deleverit, Deus etiam RVMtem memoria tenebit. Quod si illum neglexeritis aut eius obliti fueritis, pari ratione apud eum in oblivionem

Strana 88
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 88 MsV perveniet ac deseretur. Nam et David filio suo Salomoni talia proposuerat ac hortatus est, ut Deum memoria teneret et in conspectu haberet. Quod si deseruerit et neglexerit Deum, fore, ut is quoque negligatur ac deseratur ab eo. Precor, ut Christus Servator noster ex sua divina misericordia VRMtem ad gloriam nominis sui et publicam utilitatem in multos annos salvam et incolumem conservet, gubernet et regat. Extremum est, ut me VRMs subditum et fidelem suum commendatum habeat. Arch. metrop. cap. Prag. Codex O, Collectanea 150. 197. Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na stížné výtky mu činěné; vyvrací příčiny nelásky k němu, zvláště co se týče náboženství. K výtce, že pro víru mnozí Čechové byli od něho životův zbaveni, odpovídá otevřeně bez zapírání, že tak stalo se, však že jen náčel- níky a svůdníky trestal; že chrání víru pod jednou i pod obojí, jiných vyznání že nestrpí a nedovolí, aby každý žil a věřil po své vůli. Odpírá dále žalobám v příčině berní; omlouvá způsob svého živobytí; připomíná, že volba jeho za krále Českého byla sice svobodná, však že manželka jeho právo měla k nástupnictví. Válku v Uhřích nepodnikl bez rady a svolení Čechův. Sjezdové krajští mají svoláváni býti jen se svolením královským; na sněmích že projednány býti mají nejprve věci obecně důležité a potom soukromé; o hranice zemské že vždy bedlivě pečoval oc. — 1539, po 2. prosinci. (Responsum sacrae Rom., Ungariae, Bohemiae oc regiae Mtis ad singulos arti- culos a dno de Pernstain, Suae SRMti oblatos et propositos 2. Decembris 1539.) Primo quod sua sacra RMs grato animo et gratiose suscipit admonitionem et consilum eius, quod a fide et sincera animi benevolentia proficisci non dubitat. Deinde quod de mutuo inter principem et subditos amore eiusque fructibus propositum est, bene prudenterque propositum esse, nec Mtem Suam sacram unquam aliter sensisse, aut ei rei defuisse, occasionemve ullam, quo id minus fieret, prae- buisse, sed Bohemiae regnum summo amore complexam semperque prosequutam fuisse, proque eius bono et commodis nullos unquam labores devitasse. Cuius rei optimus certissimusque testis omnipotens Deus est, a quo etiam si aliter sit, nec filicitatem sibi in suis rebus sua SMs dari exoptat. Causas vero, cur a subditis in regno Bohemiae aliisque ad id pertinentibus provintiis Ms Sua sacra mutuo non ametur, has Sua Ms subesse putat: Primo fidem, de qua paulo post respondebit. Deinde bernas seu contributiones, quas quidem com- plures factas Sua sacra Ms sibi esse non diffitetur, illas tamen non in vanos aut in- utiles, sed in regni ac totius christianitatis publicos usus fuisse conversas profitetur; quas etiam non rogati ultro pro publico regni ac totius christianitatis bono ac com- modo facere debuisse videntur, cum alieni nec Suae S. Mtis subditi idem facere non recusarint, nec semel fecerint. Tertio nonnihil in causa fortassis sunt mores SMtis, quod ludis, conviviis aliisque similibus minime delectetur: id vero jure Suae SMti

Strana 89
z roku 1539. 89 esse condonandum, quod consueverit sic vivere ac rebus seriis necessariisque potius quam eiusmodi ludicris ac jocularibus occupari ac tempus terere. Quarta vero causa subesse videtur, quod in absentia regum Wladislai et Ludovici multi ex arbitrio vi- vebant, regnum, quod non admodum bene gubernabatur, sed rapinae et latrocinia in eo vigebant passimque exercebantur, reges longe absentes id negligebant, subditi plus quam domini regnabant, reges ipsos pro sociis non dominis habebant; quod Mti Suae minime ferendum fuit, cum princeps ipse sit, ut alii dominentur ac imperent; statimque regni sui principio id studuit, ut eiusmodi rapinas et latrocinia eorumque authores inhiberet et coherceret ; quod Deo optimo maximo juvante adeo est effectum, ut vix unquam regnum Bohemiae ab eiusmodi malis fuerit quietius ac viae in eo tutiores. Idque totum actum est cum consilio Bohemorum. Quod ad electionem liberam Suae Mtis in regem attinet, pro ea quidem Sua SMs habet gratias; sed videtur, quantumcunque fuerit libera, quod jure successionis reginalis Majestatis etiam fuerit debita; quemadmodum sub electionis tempore Mo- ravi ipsi ac Slesitae, qui ad Suam Mtem venerant, id ipsum sunt testati, et ipse meminisse potest ac scit, quae tum Mti Suae suaserint, privilegiaque regni Bohemiae id aperte ostendunt, liberam eis concedi eligendi regis facultatem tunc, cum proles regia masculini et feminini sexus deficeret. His igitur de causis, utrum libera abso- lute, an etiam justa fuerit ac debita electio ejus Mtis, illius id Mtem Suam permit- tere judicio [sic], nisi voluissent facere contra eorum privilegia. Quod ad bellum Hungariae attinet, sumptum id videlicet esse insciis ac dis- suadentibus Bohemis, respondeat ipse: si defuncto fratre suo quispiam subditorum suorum ei dissuadere voluisset, ne bona ejus in regno Bohemiae sita reciperet, pro- pterea quod cogeretur in Bohemia manere Pragamque frequentare, utrum illa ratione persuasus eis abstinuisset, an non?*) Si non, tanto igitur minus etiam Suae Mti Hun- gariae ditissimum florentissimumque illis temporibus regnum erat negligendum, quod ad reginalem Mtem jure hereditario pertinebat, nec sine eo regno aut ad minus ejus rege amico (etiamsi nullum jus ad id Suae Mti patrocinoretur) quoniam quiete ac pacifice in aliis suis dominiis regnare non potuisset, illud Suae Mti erat negli- gendum, quominus eo potiretur, et si neglexisset tantum juris et commoditatis aut ab eo deterritus fuisset, ne regio quidem nomine dignus censendus esset. Praeterea nec insciis Bohemis, nec absque eorum consilio bellum id gestum susceptumque fuit, qui et auxilia et pecunias ad id contulerunt, tum cum Sua SMs jus suum, quod ad regnum Hungariae haberet, illis proposuit, pro quibus Sua Ms eis etiam gratiam habet. Nam quivis nunquam aperte contra Joannem eo tempore Waywodam ulla Suae Mti sunt decreta auxilia, nisi adversus hostes et adversarios *) Vojtěch z Pernšteina, jenž po otci držel statky v Čechách, zemřel r. 1534 bezdětek, a statky jeho české spadly na jeho bratra Jana z Pernšteina, jenž po otci již držel statky v Moravě. Archiv Český XX. 12

Strana 90
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 90 Suae Mtis (cur autem Joannes aperte non sit nominatus, non latet eos). Certum tamen est, tum Suam Mtem nullos habuisse alios, nisi ipsum. Quod vero queruntur eo bello excitatum aliud longe gravius periculosiusqne cum Turcarum imperatore, id non Suae Mtis causa factum nec ex hoc natum est. Siquidem Ludovici regis temporibus Hungariam primo invaserant Turcae, regem cum exercitu profligaverant, nec rege vita functo, quieturi erant, quin redirent longiusque progre- derentur; tantumque abest, ut Sua Ms Turcici belli sit aut unquam fuerit author, ut etiam foedus pacemque cum Turca satis aequis et honestis conditionibus inierit absque ullius tributi pensione, quam tamen ille ut perfidus fregit et violavit; quodque, si aequi rerum aestimatores esse vellent, hi quicunque talia de sua S. Mte sentiunt, dubio procul invenirent: his multisque aliis de causis plus gratiae et favoris Suam Mtem quam odii promeruisse apud suos subditos. Nam et vivo Ludovico etiam rege pro defensione christianitatis et suorum dominiorum illi per triennium singulis annis XL millia florenorum exposuit. Et si id tunc temporis, cum ipse regnet, illos relin- quere juste potuit, aut a quo alio eiusmodi auxilia petere in tanta necessitate debuit, nisi a suis subditis? Conventus particulares per districtus regni habendos sine regio consensu, non sine matura deliberatione, multorumque in Bohemia consilio, uti reipublicae noxios anteaque non consuetos, statim principio regni sui ut prohibere dignaret, Sua Ms est persuasa, nisi forte magna et ardua necessitate id exigente, et in absentia Suae Mtis faciendum esset cum consensu eorum vel eius, cui SMs eam potestatem demandasset, et ad quem id ex officio pertineret. De regni vero finibus cognoscendis ac determinandis nunquam non diligen- tissime Sua Ms in consilio retulit, suasit, commissarios ex communi consilio ad id delegit, idque non semel, sed saepius fecit. Hi tamen vel non convenerunt, vel aliqui convenerunt, aliqui vero id neglexerunt, praesentesque absentibus tractare nihil vo- luerunt, et sic semper re infecta discessum est, non Mtis Suae culpa quidem, sed ipsorum negligentia. Id vero sic esse: Suam Mtem, ne quid in ea re violenter age- retur, prohibuisse, quia omnia prius tentanda censet, quam ad manus veniatur, deinde in eiusmodi actionibus non solum principia, sed finem spectandum esse. Principes imperii regno vicinos his praesertim temporibus in amicitia potius esse retinendos, quam offendendos aut alienandos, quibus ipsi regnicolae semper suaserunt, ut Sua Ms imprimis ab illis auxilia contra Turcas peteret. Praeterea Suae SMti minime admit- tendum fuisse, ut ex regno Bohemiae bellum in Germaniam moveretur. Verum si tentatis prius omnibus profici nihil poterit, Suam SMtem non defuturam suo regno, quod in primis charum habet. Deinde quod queruntur in dietis publicis nos polliceri acturos de his, quae concernunt regnum, et aliis, quae aliquando privatae personae conqueruntur; con-

Strana 91
z r. 1539. 91 fectis vero rebus nostris, statim relictis ceteris omnibus discedere: in ea re hanc sequimur rationem, quod semper tractanda primum putavimus illa, quae sunt magis generalia necessariaque, hisque compositis, tandem venire solemus ad particularia tum regni tum personarum negotia; quia si negligerentur illa, quae universam contingunt rempublicam magisque pertinent ad omnium salutem et defensionem, veremur, ne unacum his perirent et illa, quae sunt particularia. Amissa enim republica omnia tum reipublicae tum subditorum perirent et nobis eriperentur commoda et emolumenta. Totoque hoc quo regnamus tempore in omnibus fere dietis nihil erat magis agendum et curandum, quam quomodo truculen- tissimum Turcarum hostem a patria cervicibusque nostris arceremus. Nam is cum semel atque iterum Austriam invasisset, saepius id acturus videretur, quid magis erat necessarium quam ei malo obviare? Si enim Hungariam Austriamque occupasset, proximum fuisset illi Bohemiae regnum; id si tentaret et aggrederetur, nonne facile destrueretur et unacum eo omnis respublica; quo facto necessario interirent omnia tum publica tum privata negotia. Id ne fieret, quantum potuimus, semper et apud regnum Bohemiae et apud reliquos christianos principes curavimus diligentissime. Praeterea hoc nobis non semel contigit absoluta dieta, quod officiales ac regni judices ceterique consiliarii nostri a nobis discesserint prope omnes; discesserunt etiam illi, qui ad nos aliquid eiusmodi deferebant, primumque res suas in dieta finiri volebant; ita ut nec haberemus, quibuscum de rebus eiusmodi cognosceremus, nec quem audi- remus. Denique volentes omnium commodis prospicere, omnibus satisfacere, cum propter alias gravissimas occupationes nostras ipsi semper non possemus adesse, con- stituimus judicium camerae, judices nostris non parvis impensis tenemus ac fovemus, ut continuo judicent, quo quilibet citius causae suae finem sortiatur; quamvis ipsi, cum praesentes simus, non pauca audimus et dijudicamus, idque libere asserere pos- sumus, plura nos et publica et privata in regno Bohemiae confecisse negotia, quam in multis antea annis antecessores nostri fecerunt. Nihilominus tamen nos odisse debent [sic], nobis obtrectare non verentur ; ipsumque judicium camerae, quod, uti diximus, nostris impensis institutum est, omniumque bono et commodo institutum est et prae- sertim tenuiorum, quibus perquam grave fuerat prius longas lites sequi, damnant et subvertere plerique conantur. Quod ad poenas et mulctas attinet earumque a nobis donationes et per nostrum procuratorem sub nostro nomine coram judiciis procurationes: illud cum in regnum venerimus, ita reformabimus, ut nemini fiat in eo injuria. Conventum nonnullorum principum imperii, Pilsnae habitum, aegre ferre, non est ratio cur debeant, sed potius ex eo laetitia affici, quod regnum Bohemiae prius ubique propter latrocinia et viarum pericula diffamatum, adeo bene gubernetur pa- catumque sit, ut principes imperii tutiores sibi in eo conductus credant, quam in 12*

Strana 92
92 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ipso imperio. Nec ea res parvo esse posse ei regno commodo, si a tantis princi- pibus frequentaretur, tametsi principes illi non nisi sub fide seu salvo conductu eo convenerint. Quod vero insciis Bohemiae officialibus ac consiliariis admissa sit illa ea res, id factum est propterea, quod non nisi propriae imperatoriae Mtis ac imperii res in eo tractandae fuerant, nec praeter imperatoriam Mtem et nobis paucisque principibus eae cognitae fuerant. Et cum plus quam ab unius anni spatio de eis agitaretur, tamen nemo consiliariorum nostrorum unquam quicquam a nobis de his audivit, et ad tales ligas nostri etiam consiliarii a juramento nobis facto sunt liberi, et ad tales ligas minime jurati sunt. De foederibus pacificationibusque cum Turca et rege Joanne ac ceteris princi- pibus, quae res ad ipsum quoque Boemiae regnum videtur illis pertinere, male que- runtur, se quasi contemptos ei consilio et actioni non fuisse adhibitos, aut ea de re a nobis certiores factos; si quidem hi, qui tum apud nos ex Bohemia fuerant, cum Vratislaviae de pace et concordia agebatur inter nos et regem Johannem, omnes in consilium sunt adhibiti et Turcicis tractatibus. Petiimus praeterea non semel, ut aliquot possimus apud nos habere ex Bohemiae regno consiliarios, volentes illis ho- nestam et certam dare provisionem; nunquam tamen id impetrare et consequi po- tuimus, ut nobis aliqui darentur; et si unquam casu aderant, nunquam eos a con- siliis nostris prohibuimus aut sprevimus. Dominum magistrum curiae et cancellarium Pflug non semel in imperii rebus consilio adhibuimus. Et si aliquando ex Bohemia consiliarios libenter habuissemus, tamen venire gravabantur, aut si venerant, cito discedebant; nonnunquam etiam in tribus personis consilium concludere cogebamur, cum propter rei et animi nostri occultationem, praesertim in rebus bellicis, ne con- silia nostra anteverterentur, tum propter pericula illorum, quos in eiusmodi secretis negotiis mittebamus, ne si res palam fieret aut in suspicionem saltem veniret, in discrimen vitae inciderent. Quod vero ex contemptu aliquando regni Bohemiae ea verba protulerimus, amisso etiam regno Bohemiae, habere nos alia loca, in quibus pro regiae Mtis digni- tate vivere possimus: id quidem non inficiamur; nec enim clam, sed palam tum in Bohemiae, Hungariae, tum etiam in aliarum provinciarum dietis id loquuti sumus, sed non ita nec in eum sensum, sicuti malevoli interpretantur nostra verba; verum exhortantes subditos nostros pro officio nostro et paterne, ut in commune consu- lerent, periculum commune esse omnium, ne sibi ipsis rebusque suis deessent addebamus illas nisi mature provideant, periclitari quidem de omnibus suis rebus ac bonis; nos habere quidem plura ipsis refugia, nolle tamen illis deesse, nec unquam defuturos esse, quoad poterimus, etiam vitam et bona omnia pro ipsorum communisque rei publicae christianae bono et salute periclitaturos esse.

Strana 93
z roku 1539. 93 Moravis item de conventibus pro ipsorum arbitrio celebrandis et de ceteris articulis ad nos relatis responsum, habita prius cum frequentibus Bohemiae consiliariis nostris matura super iis omnibus deliberatione, dedimus, et non ex capite nostro. Moravorum instructionem, quacum legatos in Hungariam missuri erant, non ob id, uti suspicantur, nobis ostendendam postulavimus, nunquam enim illis diffisi sumus, sed quia prius ultro se id facturos nobis promiserant, quod dubitabamus, num scirent ipsi, quo in statu essent cum Joanne rege res nostrae, ut si nescirent, opusque esset aliqua admonitione, id faceremus illisque ostenderemus. Si enim illis diffideremus, multis justisque de causis eam legationem impedire poteramus. Et vicissim si non uti fideles nobiscum agere vellent, posse illos aliam instructionem nobis ostendendam dare, et aliam, cum qua legati proficiscerentur, conficere, id non ignorabamus, sed optime intelligebamus. Porro id, quod de fide et religione suae SMti objicitur, coram Deo et homi- nibus ei injuria fit, excusatumque se Deo et hominibus in ea parte ducit, quia in tota ea re et negotio nihil aliud, nisi divinae Mtis honorem et gloriam spectat, inque regno Bohemiae et marchionatu Moraviae neminem ob fidem quicquam a sua Mte hactenus grave perpessum esse, et contra fidem sub utraque ne actum quidem aliquid molitumve esse. Contra vero alias sectas Suae Mtis antecessores longe severius se gesserunt, pluraque, quam Sua SMs, et graviora egerunt. Cum tamen Sua SMs nonnisi his sub una et sub utraque juramento sit obstricta, quin etiam ultro illis sub utraque sese offere dignata est, se illos quoad liceat esse tutaturam, non enim illam fidem unquam damnare est dignata. Ceteras vero sectas, utpote erroneas, mi- nime esse ferendas aut fovendas, neque id diu poterit ferri contra fidem, sed potius contra errores. Nam in Moravia certum est complures esse, qui nec de Deo, nec de sacramentis, nec de resurrectione quicquam credunt: tales igitur, qui pecudum instar sunt, quomodo Suae Mti ferendi sunt, cum vetus et nova lex principes populi jubeat, novis sectis et erroribus obsistere easque extirpare. Spectetur vero maxima caecitas et inconstantia ac levitas novorum dogmatistarum, qui asserunt fidem debere esse liberam nec coactam, cum tamen ipsi, Lutherani videlicet et Zvingliani, neminem ferant, qui ab illis dissentiat, sed varie illos affligentes exilio, bonorum direptione et aliis eiusmodi injuriis et gravaminibus a se abigunt et repellunt. Nec fides sub utraque, quae in regno Bohemiae viget, in eo numero est censenda, nec illi ipsi novi dogmatistae se illam tenere vere gloriantur, cum in plurimis dissideant maxime a Bohemis. Item quot et quales blasphemiae fuerint contra Deum, Beatam Virginem et sanctos, num tolerandae illae sunt, ac non metuenda nobis Dei vindicta, qui id patiamur? Homo hominem amicum ab obtrectatoribus defendit; nos, qui Dei sumus

Strana 94
94 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina suaeque divinae Mti nos totos debemus, feremus nec prohibebimus tales in eum blasphemias ? Objicitur etiam nobis, quod ob fidem multi jussu nostro sint perempti et quod ob id multa infortunia patiamur passique simus. Non diffitemur id quidem, sed tamen principales et seductores aliorum, qui malitia, non simplicitate errabant. Simplicibus enim semper est indultum, qui emendare et ab errore resipiscere voluerunt. Neque id a nobis primum, sed multo magis ab antecessoribus et majoribus nostris fuit factitatum, fit etiam ab Imperatoria Mte. Nihilominus felicissime tamen vixisse illos Deique benedictionem habuisse certissimum est, tantumque abest, ut nos ob id quisque infortunatos judicet, ut etiam non mediocris sollicitudo nos teneat pro tot tantisque divinae benignitatis donis, ne unquam satis suae Mti gratiarum referre valeamus. Nam primo valetudinem corporis integrasque vires nonne nobis largiri est dignatus, qui integris viginti duobus annis nunquam tantum morbi sensimus, ut in lecto unius horae spatio ob id decumberemus. Uxorem charissimam nostrique amantissimam et obsequentissimam, liberos complures eosque animi et corporis dotibus adhucusque ornatos et integros; fratrem summum orbis principem tantopere nobis affectum et nostris, ut non fratris, sed parentis potius loco nobis sit habendus et numerandus. Hereditatem satis amplam et honestam, quam etsi non locupletem quidem suscepimus, tamen Dei benignitate inter multas difficultates in hoc usque tempus integram con- servavimus; additum Romanorum Bohemiaeque regnum sine sudore, sine gladii extractione, Hungariae vero regnum cum parva sanguinis effusione, pacifica illorum possessio et gubernatio. Bellum rusticum grave et periculosum sine gravi subditorum detrimento et jactura profligatum. Turca truculentissimus bis hereditatem nostram invadens, ne unicam quidem arcem aut munitionem coepit, villis tantum, quae defendi non poterant, incensis non sine damno discessit. Regnum Hungariae primo statim impetu obtinuimus, Johannem Weywodam in Poloniam usque fugere coëgimus ; et si tantum favoris ab hominibus, quantum gratiae ab omnipotenti Deo habuissemus, aut si saltem Bohemi, cum ad defensionem Viennae venerant, nos juvare nobiscumque in Hungariam ire non recusassent, profligato Turca in hunc usque diem obtinuissemus, cum ingenti honore, gloria et commodo totius christianitatis. Restat vero, ut etiam interdicti Andreae Ungnad facti hic breviter rationem reddamus, quo omnibus satisfaciamus, et quoniam multos multa ea de re loqui accepimus, ut si fieri possit, ex omnium animis errorem et malam de nobis suspi- cionem evellamus, praesertim ex eorum, qui nos eo nomine calumniantur, quasi fidem sub utraque oderimus. Is homo a pueritia fere in aula nostra educatus, servitor, consiliarius, officialis fuit noster, subditus item et hereditarius noster. Facta est a nobis jam pridem prohibitio, ne quis in provinciis et dominiis nostris aut in aula nostra innovaret fidem; id cum ille sciret, mandatumque nostrum contempsisset,

Strana 95
z roku 1539. 95 transgressus sit, punitus est vicissim a nobis eo modo, ut inobediens, illique aula et provinciae nostrae hereditariae interdictae sunt, in quibus nullum est fidei discrimen ; in Bohemia vero, quod illic cum multis in fide illi [sic] convenit, nihil a nobis passus est tale. Bohemos in ea fide natos et educatos non minoris facimus, quantum sub una, illosque et in aula nostra benigne fovimus, fovemus et in patria omnibus hono- ribus, ad quos apti sunt, non secus quam illos sub una semper dignati sumus, et omnino nullum discrimen inter viros sub una et sub utraque unquam habuimus aut habemus. Sed cum ut rex Romanorum, Hungariae, archidux Austriae aliis quoque obligati simus, ex debito officii illis quoque satis in ea parte facere debebamus et debemus. Rogati quidem fuimus, ut in terris nostris circa fidem aliquid ordinaremus; sed quamvis nec abusus probamus, nec de communione sub utraque aliter, quam quod sit salutifera, modo sit cum consensu ecclesiae, sentiamus: tamen nunquam id facere voluimus absque concilio, ad quod si unquam ventum fuerit, ibi videbunt omnes, an abusus probabimus, et bona salutiferaque, quae sunt, damnabimus. Et haec sit summa orationis nostrae de fide: fidem sub una et sub utraque ita, uti debemus, libenter quidem semperque fovebimus, pari honore utrosque ita, uti hactenus fecimus, dignabimur. Quicunque apti et idonei fuerint, officiis orna- bimus. Ceteras sectas ut admittamus, et ut quilibet pro arbitrio credat et vivat, illud vero nullo modo admittemus, quoniam id facere veteri et nova lege simul pro- hibemur; cuius rei Deus opt. max. author est, quem in fide et in omnibus actionibus nostris sequimur et prae oculis habemus, illius gloriae et honori omnia postponentes. Filios proprios et ipsum fratrem nostrum charissimum, si (quod Deus avertat) eos in errorem prolabi contingeret et a recta fide desciscere, odituros nos profitemur, nec ullam aliam religionem praeter illas duas, sub una videlicet et sub utraque, probare possumus aut unquam probabimus. Dicit enim Christus: Qui plus diligit patrem aut matrem, quam me, non est me dignus. Ultimo si exosi sumus, si suspecti, sine causa id nobis accidit. Nunquam enim odii causam praebuimus, nunquam falsa de Turcis retulimus, res ipsa id semper declaravit esse verum, quod praedixeramus, atque etiam fumus incendiorum usque in Bohemia odoratus id confirmabat, subditi vero nostri sclavi, etiam Muldavia Poloniaque eius rei testes nobis esse possunt. Si libertates et privilegia sua odii in nos causam praetexunt, quo nos minus juvent, quid faciendum nobis sit, nescimus; sed prudentium sententiam esse non ignoramus, neminem debere alterum suo proprio malo odisse. Nos Deum testamur, Bohemos summo prosequimur amore, regni illius honorem summo studio cupimus promovere. Quod si hactenus id minus potuimus, tamen Deo juvante id re ipsa adhuc praestabimus. Illi si contra nos odium habent, oderunt nos gratis, Deus novit.

Strana 96
96 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Quod ad proventus nostros attinet, si Dei benignitate pacem cum Turca nobis largiri aliquando dignabitur, reperientur viae cum consilio fidelium subditorum nostro- rum, levique vel potius nullo eorum incommodo, quod facile brevique non parvos proventus in regno Bohemiae recuperabimus. Fidelem vero hanc et a sincero animi affectu proficiscentem admonitionem significationemque grato animo et gratiose suscipimus. Nec tam longam nostri excu- sationem vestra aut praesentium fecimus causa, sed quo facilius audientes talem nostri purgationem causamque nostram, deinceps possitis respondere nostris obtrectatoribus, opinionemque falsam ex eorum eximere ac delere animis. Arch. metrop. cap. Prag. Codex O, Collectanea 156. 198. Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina, aby proboštství Brněnské bylo dáno Janovi Hazmbergerovi. — Ve Vídni 1539, 9. prosince. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Srozuměti sme ráčili, že by kněz Melichar, probošt kostela Brněnského, těžce nemocen býti a v kázni boží ležeti měl. Kdež znajíc my hodnost osoby poctivého kněze Jana Hazmbergera děkana Litomě- řického a dvou synuov i také dvou dcer našich nejmilejších preceptora v. n. milého býti, k tobě se za něho přimlúvám a milostivě tebe žádám, jestliže by pán Buoh kněze Melichara smrti uchovati neráčil, že toho proboštství Brněnského před jedním každým pro nás témuž knězi Janovi Hazmbergerovi dopřeješ a této přímluvy naší, o čemž nepochybujem, skutečně jemu užiti dáš, a my tobě to milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčieme. Dán ut s. [v Vídni v úterý po panny Marie početí 39]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., 214 p. v. 199. Král Ferdinand ustanovuje Jana z Pernšteina za svého kommissaře na sněm v Olomouci. Ve Vídni 1539, 23. prosince. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Jakož tebe tajno není, že sme všem stavuom markrabstvie Moravského sněm obecní do města Olomúce tu neděli před svatými Tři králi [3. ledna] nejprv příštími položiti a rozepsati poručiti ráčili, na kterémžto sněmu pro jiná znamenitá zaneprázdnění osobně býti a k tomu času postačiti nebudeme moci: protož tebe milostivě žádáme, aby se na již jmenovaný den v neděli před svatými Tři králi do města Olomúce na sněm obecní vypravil a podle listu věřicího a instrukcí naší, kterúžť k tomu času poslati ráčieme, na místě našem se vší pilností z strany dotčeného markrabstvie Moravského jednal a potřebu naši i toho markrabstvie bedlivě (tak jakž věřiti ráčieme) předložil. A poněvadž sme se v tom na tebe ubezpečiti ráčili, nepochybujem o tobě, že k již psanému dni

Strana 97
z roku 1539 a 1540. 97 a sněmu obecnímu přijeti neobmeškáš. A my tobě takovú tvú povolnost milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčieme. Dán ut s. [v Vídni v úterý po sv. Tho- máši apoštolu Páně léta oc 39]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 221. 200. Král Ferdinand stavům markrabství Moravského oznamuje, že za posly své na sněm do Olomouce, na neděli před sv. Třemi králi [3. ledna] 1540 položený, jmenoval Jana z Pernšteina, Dobeše z Bozkovic a Jiříka Žabku z Limberku. — Ve Vídni v neděli den mla- dátek léta 1540 (to jest 28. prosince 1539). Míst. arch., Miss. 1538—1540, XX., fol. 222 v. V pátek po Novém létě (2. ledna) 1540 nařizoval král jmenovaným sněmovním kom- missařům, aby vedle předešlého již usnesení sněmovního novokřtěnci, kteříž okolo Mikulova a jinde se rozmáhají, ze země byli vybyti. 201. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina, aby přes nemoc svou a svatbu své dcery dostavil se na sněm do Prahy, a oznamuje mu o návštěvě císaře Karla V. ve Francii. — Ve Vídni 1540, 11. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Z psaní tvého nám učiněného, že si jse povolně a poddaně na žádost naši zachoval a na sněm obecní do Olomúce však s nedostatkem zdraví tvého přijel, a podle jiných kommissařuov našich s stavy markrabstvie Moravského vedle znění instrukcí jednal oc, sme vyrozuměti ráčili; kterúžto tvú povolnost a pilnost od tebe vděčně a milostivě přijímati ráčieme, ne- pochybujíc, že vždy při témž jednání pilností tvú nic nesejde. Jakož nám také oznamuješ, že pro týž nedostatek zdraví tvého a pro svadbu, kterúž knížeti Václavovi Těšínskému na konec masopustu dělati máš, v Praze na sněmu obecním od nás na den sv. Fabiana a Šebestiana stavuom královstvie Českého položeném býti nebudeš moci, nás prose poníženě, abychom sobě toho do tebe stě- žovati neráčili: i neradi sme o nedostatku zdraví tvého a že na dotčeném sněmu býti nemíníš, uslyšeli. Ale jakž jest koli, vuoli božské nelze se protiviti. Než poněvadž o tom vědomost máš, že sme se na tom ustanovili a tak věci naše v zemích našich zřídili, abychom na témž sněmu obecním na hradě Pražském, což nejspíšněji muože býti, k konci vésti a zavříti ráčili, a k tomu že nám nemálo na tom jednání, kteréž sme na stavy markrabstvie Moravského skrze tebe a druhé dva kommissaře, což se tak od nich svolí, vložiti ráčili, při stavích královstvie Českého a zvláště pak na osobě tvé záležeti bude: protož tebe milostivě žádáme, že jakžkoli budeš moci, vždy se k témuž sněmu na den položený na hrad Pražský vypravíš a přijedeš, neb tebe (zavříc s stavy královstvie Českého) nedlúho zdržeti ráčieme, tak že zase dosti časně k té svadbě a tomu veselí postačiti budeš moci. Jakož pak té celé víry a naděje k tobě sme i v tom sme se konečně na tebe ubezpečiti ráčili, znajíc duoležitú po- Archiv Český XX. 13

Strana 98
98 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina třebu toho býti, že jistotně přijedeš a do Prahy se dopravíš; a my tobě to napotom vší milostí královskú spomínati i milostivě nahrazovati ráčieme. — Také sme toho před tebú milostivě zatajiti nechtěli, že jest nám tyto dni pošta od císaře Římského JMti bratra našeho nejmilejšího přijela, že JMCská již do Frankrejchu přijel a shledání své s králem Franským Jeho Láskú měl. Kdež pak JMCské od krále Franského všudy ve všem Frankrejchu znamenitá a veliká poctivost se dála; a bude-li vuole boží, JMCská, jakž nám o tom oznámiti ráčil, tento čtvrtek příští do Nydrlantu do Bryslu konečně přijeti ráčí, a my také bez meškání z Prahy, jakž jednom sněm zavřen bude, k JMCské stěžně se vypravíme. Také na žádost tvú toho roku s Janem Planknarem tobě až do příjezdu našeho dá-li Buoh šťastného podruhé na hrad Pražský dvě neděle potom, poněvadž nyní tak dlúho na hradě Pražském býti nemíníme, odkládati ráčieme. Dán v Vídni v neděli po sv. Třech králích leta oc XXXX. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 227 p. v. 202. Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina za Tomáše Mléčko z Jilovnice, aby mu navráceny byly lesy, jež odňaty byly neprávem otci jeho knížetem Kazimírem Těšínským. — Na hradě Pražském 1540, 21. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Zprávu máme od slovutného Thomáše Mléčky z Jilovnice v. n. m., kterak jsú někdy otci jeho od knížete Kazi- míra někteří lesové u Jilovnice odjati, nás týž Mléčko k tobě v tom, jakožto k dr- žiteli na ten čas statku knížecího, za milostivú přímluvu proše: i nemohúc jemu tej přímluvy jakožto slušné odepříti, k tobě se za téhož Thomáše Mléčko milostivě při- mlúváme žádajíc, že ty lesy, kteréž sú někdy otci jeho (jakž spravuje) odjaty, zase navrátiti rozkážeš, a v tom se s knížetem Václavem, aby týž Mlíčko přímluvy naší skutečně užiti mohl, srovnáš. A my tobě to milostí naší královskú spomínati ráčieme. Dán ut s. [na hradě Pražském v středu po svatých Fabianu a Šebestianu léta oc XL] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 230. 203. Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina za hraběte z Pezinku, aby mu dána byla kněžna Žofie za manželku. — Na hradě Pražském 1540, 31. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Urozený v. n. milý! Srozuměti sme ráčili, že by uro- zený N. hrabě od svatého Jiří a z Pezinku, v. n. milý, kněžny Žofie k stavu sva- tému manželskému, pokudž by jeho to potkati mohlo, žádostiv byl, nás v tom k tobě jakožto k poručníku za milostivú přímluvu prose: čehož sme jemu odepříti neráčili, tebe milostivě žádajíc a k tobě se přimlúvajíc, pokudž na tobě jest, aby k tomu

Strana 99
z roku 1540. 99 vedl a pomáhal, aby táž kněžna Žofije dotčenému hraběti mimo jiné k stavu man- želskému dána byla. Jakož o tobě nepochybujem, že jemu této přímluvy naší skutečně užiti dáš. A my tobě to milostí naší královskú spomínati ráčieme. Dán ut s. [na hradě Pražském v sobotu před Hromnicemi léta XL]. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1538—1540, sv. XX., fol. 238. 204. Jan z Pernšteina konšelům Pardubským, aby dvěma jich sousedům peníze sirotčí byly zapůj- čeny. — Na Pardubicích 1540, 17. března. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc. Konšelé Pardubští milí! Jest vůle má, aby se půjčilo Jiříkovi Šišátkovi, rychtáři Pardubskému, peněz sirotka nebožtíka Novoveského, kteréhož při sobě má, sto kop míšenských, a ty aby zaručil a zase platil po desíti kopách míšenských, počna od svatého Jiří nejprv příštího v roce až do vyplnění. Pakli by ten sirotek prve k vdání přišel, tehda ostatek té summy aby na právo pojednou složil tomu sirotku. Také Jiřík hrnčíř na mně to obdržel, aby jemu sirotka toho, kteréhož při sobě má, s práva puštěno bylo deset kop míšenských. I tak učiňte a tu summu jemu peněz vydejte, a on zase ať tomu sirotku klade na právo, počna na svatý Martin nejprv příští po dvou kopách až do vyplnění, a to ať uručí. Datum na Pardubicích v středu před květnou nedělí léta oc 1540. Rukú J. vlastní. — Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubskajm, věrným milajm. Orig. musea m. Pardubic. 205. Jan z Pernšteina žádá Půtu z Ludanic za rukojemství na 2500 zl. na penězích bílých Václavovi Obešlíkovi z Lipultovic, více na 2250 zl. na minci Petrovi Tuchořskému z Tuchořic a paní Apoloně z Sezemic manželce jeho, dále na 1100 zl. na penězích bílých a na 1400 zl. na minci Jiříkovi a Ondřejovi Hrochóm z Počně. — Na Pardubicích v středu po provodní neděli [7. dubna] léta oc 40. (Orig. pap. Třeboň. arch.: Fam. v. Pernstein, Reg.) 206. Jan z Pernšteina Adamovi z Šternberka o válečných přípravách tureckých, o smrti Uherského krále Jana, a že král Ferdinand knížetství Hlohovské knížeti Fridrichovi Lehnickému postoupil. Na Kunětické Hoře 1540, 13. srpna. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý oc! Jaké jest jednání mezi pány poručníky v přítomnosti nejvyššího pana komorníka*) na Pardubicích bylo, to sem vám všecko po nejvyšším panu komorníkovi sepsáno poslal. Což se vykonání a zpříznění mezi námi dotýče, píšete mi, muože-li to býti tu neděli před svatým Martinem [7. listopadu]: pak muoj milý pane synu, již já k tomu času přistupuji, leč by nemoc její v tom překážku učinila, jakož teď od několika nedělí velmi ne- 13*

Strana 100
100 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina mocna jest, a já také těžkou zimnici mám, a toho nevím, jak dále pán Buoh se mnou naložiti ráčí, než mdel sem velmi. Nepochybuji, než že o tom víte, že jest král Jan umřel; pak co nám smrt jeho dobrého přinese, to potom zvíme. Také mi píší, že jest Frankypán v Budín se uvázal; pak uvázal-liť se proto, aby králem byl, bude to za jeden div, že mnich králem jmá býti; pakli jest se uvázal na místě toho sirotka po králi Janovi pozuo- stalého, tehdáť se nestrojí té smlúvě průchod dáti, kterúž jest král, pán náš, s králem Janem udělal, a tak držím, že ta smlúva jináč pruochodu nebude jmieti leč ohněm a mečem; pak jaký jest dostatek k tomu při pánu našem, toho při tom nechávám. Také mi oznamují, že Turci přede dvěma nedělmi při hranicích Gránských na 4000 lidu zajali, a že baše bosenský s nemalým počtem lidí i s děly po Drávě táhne, a že za jiné nemají než na hrabata Zerynská, aby jim ty zámky odjal a ostatek země Charvatské a Slovanské pod se podmanil, pak Granaci a ty země že nad smlúvou Lasky-ho těžkost nesou. Král JMt knížetství Hlohovského knížeti Fridrichovi Lehnickému ráčil po- stoupiti: pak kdo jest JMKské k tomu radil, nebyl jest milovník tohoto království, neb jak jest Hlohovské knížetství v to království vpojeno, a jaký sou zase zápis stavové toho království tomu knížetství na se udělali, dobrú vědomost o tom jmáte; pak děje-li se tomu zápisu dosti, to u sebe račte rozvážiti, kterak nejmá aneb ne- muože to knížetství spravedlivě mluviti, že se jim tomu dosti neděje, jak sou se jemu stavové tohoto království zapsali; i náleží-li tomu království tomu postupování místo dáti, to při rozvážení jiných bude, nechť jest to postoupení pod jakouž chce barvou, buď pod ouřadem nebo jináč; jest-li pod ouřadem, zdaž tomu lidé nerozumějí „k práci připuojčovati“, že kněz Fridrich pán ku práci jest sešlý, pak aby k práci připuojčoval, že podobné není. A muoj milý pane synu! Dlouho-li se tomu dívati budeme, aby o to království tak Němci kupčili, je trhali, ujímali, nejprvee v nějakých hranicích, potom v zámcích a v městech, jakož se toho již dosti děje, a potom v celých zemích k tomu království připojených, jakož jest již toho dosti blízko, že knížetství Slezské na vlasu se u této koruny drží. Neb račte toho u sebe povážiti: markrabě Jiří ten znamenitý statek v Slízště má, a to jest kníže říšské; kněz Fridrich jsouc kníže lenní, ten týž má zna- menitý statek, a co mu ho tímto knížetstvím přibylo, ten o nápady s domem Bran- denburským mezi sebou zápisy udělali; pak k čemu jinému se to chajlí, než aby knížetství Slezské k říši obráceno bylo, kněz Fridrich toho rozvažovati nebude, neb by rád za kníže říšské zuostal, a Vratislavští také, neb by rádi za říšské město zuostali. Pak muoj milý pane synu, tím vám zavazuji, muož na nás ono písmo na- plněno býti, kdež se píše: Všichni svého hledí a žádný božího, teež také všickni svého hledí a žádný obecního. Pak čeho potomkóm svým nasejem, to po nás žíti

Strana 101
z roku 1540 a 1541. 101 budou, strach aby ta žeň nebyla v zlém připomínání a zlořečení, když my již shnijem, že ty kosti v kostnici ležíc pokoje jmíti nebudou v zlém připomínání. S tím dajž pán Buoh nám se spolu v dobrém zdraví shledati, jest-li vuole jeho svatá. Datum na Kunětické Hoře v pátek po sv. Vincenci 1. oc 40. — Pro bolest ruky své sem se nepodepsal. *) Jaroslava z Šellnberka. — Březan poznamenal: Pana Jana z Pernštajna dcera dostala se za pana Adama z Šternberka. — Orig. Arch. Třeboň. 207. Jan z Pernšteina zeti svému Hendrychovi z Švamberka: o cestě své do Vratislavě k soudu; že toho času s ním shledati se nemůže; jeví radost nad tím, že s bratřími svými o podíly se srovnal oc. — Na Pardubicích 1540, 24. září. Službu svou oc. Což se zdraví mého dotajče, pak jiného vám psáti nevím, než žě se při zdraví svým z milosti pána Boha všemohúcího lépe mám. Ale, můj milaj pane synu, nemohu k tomu štěstí užiti, neb i to vám oznamuji, že do Vrati- slavě jědu, kdež tam bajti musím tu sobotu po svatém Michale o ty soudy, keréž se panem markrabí a s knížetem Fridrichem Lehnickým mám, i také pro ty spletky a překážky, keréž mi v tom král JMt činiti ráčí. Což se shledání mého s vámi v Praze dotajče, podle zuostání našeho, kde ste pak s sebou měli vzíti paní Kateřinu, manželku vaši a dceru mou, to nebude moci bajti pro ten odjezd můj; než jakž mi se pán Buoh pomůže vrátiti, na to pomyslím, abych tou věcí neprodlíval, poněvadž se den ke dni k hrobu přibližuji. I nebude-li se to moci prve mezi námi vykonati, ale při svaté Barboře se to vykoná. Muoj milej pane synu, rád sem to uslyšel, žě mezi vámi a pány bratřími vašimi ti dílové sou se tak pěkně vykonali. A sem té naděje, že byt váš předse na Bechyni bude až do let bratří vašich, neb na Zvíkově aby měly dvě paní a hospo- dyně bajti, nevím, jak by se snášely; s těškem by na ono přísloví nepřišlo: když jest mnoho kuchařinek jedné krmi, nevzdy ji dobře udělají, ač slyšeti, že se dobře snášejí. Ale žěnská láska jest ke mhle podobná: jak vzejde, tak pomine. A také víte dobře, že [se] snázeji dvacet pacholkův v jednom domě snese, nežli dvě žěně, neb větší sváda mezi nimi o jehlu a o tkaničku, než mezi pacholky o vsi. Chcete-li toto psaní dceři mé ukázati, proti mně to nic není. S tím oc. Dán na Pardubicích v pátek po svatém Matouši léta oc 40. Jan z Pernštaina oc a na Helfenštaině. Urozenému pánu, panu Henrychovi z Švamberka a na Bechyni, panu synu mému milému. Orig. na papíře, přitisknutá pečeť schází. Třeboň. archiv: Fam. v. Schwanberg 23 Registr. 208. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby byl jeho rukojmím na 1500 zl. na minci obci města Jičína. — Na Pardubicích, v neděli po sv. Alžbětě [21. list.] léta oc 40. — Listem ze dne 1541, 12. list. požádal opět Půtu z Ludanic za rukojemství na 1500 zl. témuž městu. — (Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.)

Strana 102
102 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 209. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: o věně manželky jeho, kteréž mu od Jana Trčky dáno býti mělo. — Na Pardubicích 1541, 30. ledna. Službu svú vzkazuji, urozený pane oc. Psaní tomu, keré ste mi z strany věna paní manželky vaší, kterýž jest vám od nebožtíka pana Jana Trčky po ní spraveno býti mělo, učinili, vyrozuměl sem. Pak, pane a příteli můj milý, o tom dobrú vědomost máte, žě sám dětí a statku po nebožtíkovi pozůstalých poručníkem nejsem, než jest více jiných pánuo poručníkův. A bude-li mé shledání s nimi prvý, nežli odjezd můj odsad do markrabství Moravského bude, chci jim psaní vaše uká- zati, a na čěm se spolu snesem, to vás také tejno nebude. S tím oc. Dán na Par- dubicích v neděli po sv. Pavlu na víru obrácení leta 41. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině [rukú vlastní]. Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, pánu a příteli mému milému. Orig. na pap., pečeť schází. Třeboň. archiv: Fam. v. Ludanic Registr. 210. Adam Lev z Rožmitála Janovi z Pernšteina: aby mu učinil dluhopisy za Adama ze Štern- berka s úrokem na 5000 �P gr. za prodaný statek Velhartice. — Na Blatné 1541, 22. dubna. Službu svú vzkazuji oc. Jakož sem v Praze při svém odjezdu k VMti Vá- clava z Ploskovic služebníka svého posílal a jemu VMti podle našeho spoluzuostání oznámiti poručil, kterak by ti listové za pana Adama z Šternberka, pana bratra mého milého, od vaší Mti mně do summy 5000 � gr. ujištěni býti měli, totiž dva listy aby každý na dva tisíce kop gr. svědčil, a třetí na jeden tisíc kop gr. do sv. Havla příštího i s úrokem, abych já, nezjednal-li bych VMti hotových peněz, kteréž byšte VMt ujistili, ty listy, kdež by mu se zdálo, s dobrú volí dáti mohl. I oznámil mi zase služebník muoj, že ste mi to po něm vzkázati ráčili, abych se hned na to nebezpečil, že s úrokem těch listuov mně udělati neráčíte, příčinu toho kladouc, poněvadž před časem panu Adamovi z Šternberka dáti jako z přátelství ráčíte, že tím úrokem povinni býti nechcete. I jest mi v pravdě s podivením, že VMt těch listův vykonati mi neráčíte; nebo ráčíte o tom dobrú vědomost míti, že jsem já Velhartice prodal panu Adamovi z Šternberka jako za hotové peníze, tak jakž mi mezi jinú summú na VMti pět tisíc kop gr. k zaplacení ukázal, abych já se s VMtí o zaplacení urovnal; jakož pak mezi VMtí a mnú rozdílu jest o zaplacení nebylo na ten spůsob, když jsme o to spolu rozmluvení měli, že bych já VMti peníze hotové zjednati mohl, abyšte je VMt tomu ujistiti ráčili, od koho by se peníze zjednaly, pakli bych nezjednal, tehdy abyšte VMt listy na tu summu mně zdělati ráčili, jakž svrchu dotčeno. Ješto VMt dobře znáti ráčíte, že v tom království nemnoho se toho najde, aby kdo jeden druhému bez úroku peněz puojčoval anebo listy s dobrými

Strana 103
z roku 1541. 103 volemi bráti chtěl. Nebo kdybych peníze bez úroku jednati mohl, raději bych je sobě než jinému jednal; nebo sem já z té příčiny statek ten prodal, abych z sebe úrokuov neplatil, a tak bych já o tři sta kop gr. v tom půlletie přišel. Jakož sem pak panu Adamovi z Šternberka i tím víceji svrškuov přidal, aby mi ta summa zouplna vyšla při tomto času. Jakož pak o tom pán z Šternberka vědomost má, že sem to pánu, za stolem sedě s VMtí, pověděl, aby ti listové s ourokem svědčili, a že již tuto, odjeti pospíchaje, víceji se v tom jednání důvěřím, nežli smlúvou opatruji; nebo pro neplacení pokuty žádné v smlúvě není postaveno; nebo sem se toho, když mi smlouva čtena, nedomlouval důvěřejíc se, že mi to tak půjde. Jakož pak v pondělí velikonoční ku pánu z Šternberka na Zelenú Horu o to sem jezdil a o tom pánu oznámil, čeho se VMt zbraňovati ráčíte. A pán mi to oznámil, že ste VMt pánu přípověd učiniti ráčili, když jest o tomto se mnú jednání VMti oznámil, že pánu hotové peníze dáti ráčíte, a že sem já ještě volnější cestu toho obmyslil pro VMt, že sám o peníze jednati chci anebo, jakž svrchu dotčeno, listy přijíti, jakož pán z Šternberka také o to VMti psáti má. Protož za to prosím, že se s pánem z Štern- berka o to tak srovnati ráčíte, abych já v tom škody nenesl a úroku z peněz svých neplatil, a ti listové aby mi bez meškání od VMti posláni byli; nebo znáti ráčíte, že by mi toho statku postúpiti nebezpečné bylo, abych statku ani peněz neměl. Dán na Blatné v pátek před sv. Jiřím XLI. Orig. Arch. Třeboňského. 211. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby byl jeho rukojmím na 350 zl. na minci v markrabství Moravském berné vládyce Janovi Buchlovskému z Domamyslic; na 200 zl. červ., na 100 zl. na pacích a na 100 zl. na penězích bílých Vilímovi Janourovi z Brachnova a na Přílepích. — Na Pardubicích v úterý po slavném hodu seslání Ducha sv. [7. června] léta oc 41. (Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.) 212. z Pernšteina Petrovi z Rožmberka: aby odkaz kšaftem Petra Radka v Miličíně knězi Janovi, faráři Pardubskému, byl vydán. — Na Pardubicích 1541, 26. května. Službu svú oc. Oznámil jest mi kněz Jan, děkan a farář muoj, kterak by jemu ujec jeho Petr Radek v Miličíně umřel a ten žě by nějaké poručěnstvie neb kšaft učinil, kterýmžto kšaftem a poručěnstvím něco by se vztahovalo na kněze Jana, děkana a faráře mého. Kdež i toho zpráva dána jest, žě byste k sobě ráčili ten kšaft neb poručěnstvie od měšťan Miličínských vzíti. Pak za to VMti přátelsky žádám a nepochybuji, než žě to na žádost mou ráčíte učiniti, a jestliže v týmž kšaftu knězi Janovi, faráři a děkanu mému, náleží, aneb ujci jeho Václavovi, který jest pode mnú, žě jim ráčíte rozkázati to dáti. Jakož bych já tolikéž učiniti chtěl, kdyby kdo z poddaných mých jaké poručěnstvie aneb kšaft udělal, žě by se na poddaného

Strana 104
104 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina kterého VMti vztahoval, nechtěl bych mu dáti toho zadržovati; kdež nepochybuji, žě na žádost mou tolikéž učiniti ráčíte. A já se toho VMti zase přátelsky odplatiti chci. A s tím oc. Dán na Pardubicích ve čtvrtek den Božieho vstoupení léta oc 41. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. Bez adressy. Současný jednoduchý opis na papíře v kopiáři Petra z Rožmberka z r. 1541, fol. 287. Třeboňský archiv: Fam. Rosenberg, 9b, I. fasc. 213. Petr z Rožmberka Janovi z Pernšteina: že odkaz Petrem Radkem v Miličíně učiněný knězi Janovi, děkanovi Pardubskému, vydán bude. — Na Krumlové 1541, 17. července. Službu svú oc. Jakož jste mi psaní učiniti ráčili na oznámení kněze Jana, děkana a faráře vašeho Pardubského, kterak by Petr Radek, ujec jeho pode mnú, v Miličíně umřel oc. Pane a příteli muoj milý, rozkázal jsem sobě hned z Miličína přípis kšaftu Petrova Radkova poslati, nebo prvnější, který mi dán byl, někde založen, vyhledati se nemohl. I když tomu kšaftu vyrozumím, což slušného bude, na žádost VMti buď knězi děkanovi aneb jeho ujci podle toho kšaftu chci rád učiniti. S tím oc. Datum na Krumlově v neděli den sv. Alexia leta oc. 41. Petr z Rožmberka oc. Panu Janovi z Pernšteina a na Helfenšteině. Současný jednoduchý opis na papíře v kopiáři Petra z Rožmberka z r. 1541, fol. 287. Třeboň. archiv: Fam. Rosenberg, 9b, V. fasc. Registr. 214. Jan z Pernšteina Petrovi z Rožmberka, aby mu přepis odkazu Petra Radka od Miličínských byl vydán a knězi Janovi faráři Pardubskému náležitá spravedlnost dána byla. — Na Pardubicích 1541, 11. října. Službu svú oc. V paměti ráčíte jmíti psanie mé předešlé, které jsem VMti učinil; i také teď najposléze v Praze jsem s VMtí mluvil, co se kněze Jana děkana mého Pardubského, a nebožtíka Petra Radka ujce jeho a kšaftu po něm pozuostalého dotýče, žádajíc VMti za vejpis toho kšaftu, abyste mi jej poslati ráčili: i ráčili jste mi odpověď dáti, že o tom Miličínským poručiti ráčíte. Pak jestliže by to z paměti VMti vyšlo, za to žádám, že Miličínským psanie učiniti a mně je po tomto poslu poslati ráčíte, aby oni mně vejpis toho kšaftu poslali, již já jim také takové psanie odeslati rozkáži. Při tom také VMti žádám, což by knězi Janovi v tom kšaftu ná- leželo, že Miličínským též o tom poručiti ráčíte, aby jemu to vydáno a propuštěno bylo; již on kněz Jan sám o to tam práci vážiti bude, kdež nepochybuji, že knězi Janovi přímluvy mé užiti dáti ráčíte. A já se zase VMti touž měrou i jiným přátelstvím rád odplatím. Odpovědi od VMti žádám. A s tím oc. Dán na Pardubicích, v outerý před sv. Havlem, leta oc 41. Jan z Pernšteina oc a na Helfenšteině.

Strana 105
z roku 1541 a 1542. 105 Bez adressy. Současný opis jednoduchý v kopiáři Petra z Rožmberka z r. 1541 a 1542, fol. 378 a 379. Třeboň. archiv. Fam. Rosenberg, 9b, I. fasc. Listem ze dne 26. října 1541 oznámil Petr z Rožmberka Janovi z Pernšteina, že nařídil, aby knězi Janovi faráři Pardubskému výpis kšaftu Petra Radka od Miličínských byl vydán. (Tamže, kde list předešlý.) 215. Jan z Pernšteina oznamuje Petrovi z Rožmberka, že na cestě ku králi do Lince na Krumlově noclehem se zastavil, i děkuje za pohostění v jeho nepřítomnosti. — Na Krumlově 1541, 16. října. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli muoj milý! Zdravie oc. Račte věděti, jeda k králi JMti do Lince, že jsem na Krumlově nocleh svuoj měl a tu bez přítomnosti VMti hospodařil, kdež z poručení VMti všecka pohodlnost mi se dála. A jiného k tomu psáti nevím, než kdyby to pán Buoh spuosobiti ráčil, abyste se do domu mého přitrefiti ráčili, jistě bych se toho VMti zase touž měrou odplatil. A protož z takového přátelstvie VMti děkuji, a na jiném nejsem, než abych se toho VMti zase dobrým přátelstvím odplatil. S tím oc. Dán na Krumlově, v neděli den sv. Havla léta oc 41. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. Současný jednoduchý opis na papíře v kopiaři Petra z Rožmberka z r. 1541 a 1542, fol. 379. Třeboňský archiv: Fam. Rosenberg, 9b, I. fasc. (Registr.) 216. Jan z Pernšteina Pardubským: svoluje, aby z peněz sirotčích nějakou summu pro skoupení obilí a soli si vypůjčili. — Na Meziříčí 1542, 1. ledna. Jan z Pernštaina oc. Pardubští milí! S psaní vašeho, jak jest statek toho sirotka nebožtíka Janka Šilhavého od vás opatřen, vyrozuměl sem, kdež pak při tom ne- chávám. Což se pak opatření osoby toho sirotka dotýče, jak byšte jej opatřiti chtěli, oznamte mi o tom; pak znám, že ste toho povinni, čemuž neodpírám. Při tom mi píšete, žádajíc mne za to, abych k tomu povolil, abyšte z sirotčích peněz nějakou summu vyzdvihli pro skoupení obilí a soli, poněvadž jest lacino, k oužitku obecnímu z příčiny té, že se vám peněz obecních nedostává: pak kdybyšte vy obecní peníze na rathouze mívali, ne u lidí, a více obecní potřebu opatřovali než lidskou, nebylo by potřebí k sirotčím penězóm sahati; však jakž jest koli, k tomu povoluji, abyšte k té potřebě obecní z peněz sirotčích nějakou sumu vyzdvihli, však také abyšte na to péči měli, s peněz obecních aby zase k penězóm sirotčím ta suma doložena byla. Dán na Mezeříčí v pondělí [sic] den Nového léta léta 1542. Rukú J. vlastní. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým. Orig. musea m. Pardubic. Archiv Český XX. 14

Strana 106
106 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 217. Jan z Pernšteina Kundrátovi z Krajku o svém pobytu v Praze, o obecním jednání, o bratřích v Mladé Boleslavi oc. — V Praze 1542, 11. ledna. Urozenému pánu panu Kundrátovi z Krajku a na Mladém Boleslavi, panu otci a kmotru mému milému. Službu svou vzkazuji, urozený pane, pane otče a kmotře můj milý! Pán Bůh všemohoucí rač VMti dáti zdraví a v něm všecko dobré, VMti bych toho věrně rád přál. Nenadál jsem se, abych tak dlouho v Praze měl býti, neb dnes šest neděl jest, jak jsem z Pardubic vyjel. Ale poněvadž jest písmo, abychom mocem vyšším poddáni byli, tolikéž jsem se zachovati musil a rozkaz JKMti vyplniti, kdež při osobě své jiného oužitku neznám než takový, že jsem se mnohým tím prodlením velmi pokazil a měšec sobě vyprázdnil. Což se obecního jednání dotýče, o tom VMti jiného psáti nevím, než že všecko jaksi drsnatě jde a nic se formovati nechce, kdež z toho jiného znáti není než hněv pána Boha našeho pro hříchy naše. A skrze ty takové příčiny blízci jsme zahynutí; neb což jest lidem potřebného k jednání, to se všecko na jakýchsi odtazích staví. Pán Bůh rač již s námi působiti podle své vůle svaté, jáť jsem se na tom, bude-li vůle pána Boha všemohoucího, již ustanovil, abych obecním věcem pokoj dal a všech prací sobě ujal a doma seděl. Můj milý pane otče a kmotře! VMti oznamuji, žeť jest se mnou mluvil administrator a někteří kněží, kterak jest jim oznámeno, že byste tu v Boleslavě do dvou kostelů ráčili bratří vpustiti, aby v nich kázání činěno bylo; kdež jsem tomu tak srozuměl, že jsou od některých osob k tomu vedeni byli, aby to na krále JMt vznesli; pak já jsem takovou věc přetrhl, aby toho vznášení zanechali, a že já VMti o to psáti budu: a protož to VMti oznamuji, abyste se ráčili v tom spraviti. Na tom jsem byl a ta jest celá vůle má byla, abych upřímo z Prahy k VMti jel a v těch nedostatcích, kteréž při zdraví svém míti ráčíte, VMt navštívil; ale dlouhost bytu mého v Praze tomu jest na překážku, a druhá příčina tato jest, že paní dceři mé, která jest za knížetem Václavem, pán Bůh pomoci a syna jí dáti ráčil, kdež jsem na tom, bude-li vůle pána Boha všemohoucího, abych křtiny tuto neděli vykonal; a v tuto středu nejblíž příští z poručení JKMti s nejvyšším panem komorníkem a s některými jinými osobami u Hory býti máme, a v ty neřády a různice nahlédnouti, kdež nedržím, aby se to v týmdni vykonalo. A protož VMti za to prosím, že sobě toho do mne stěžovati neráčíte, neb byť jednom čas sloužil, jistě bych k VMti tak rád jel, jako [k] kterému příteli ve světě; a bude-li vůle boží, vždy se k tomu přičiním, abych VMt navštívil, což budu moci nejspíše. A s tím oc. Dán v Praze ve středu po Třech králích léta 1542. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. M. S. knihov. unv. Pražsk. XVII. C. 3. fol. 202 a 3.

Strana 107
z roku 1542. 107 218. Kundrát z Krajku Janovi z Pernšteina: že bratří v Boleslavi při kostelích sv. Jana a sv. Víta při pohřbích lid napomínají k modlitbám a dobrému životu, kázání však žádných nečiní oc. — V Boleslavi Mladé 1542, 26. ledna. (Odpověď od pana Kundráta Krajíře pánu z Pernšteina.) Službu svou vzkazuji, urozený pane synu a kmotře můj milý! Pán Bůh všemohoucí předkem VMti popříti rač zdraví dlouhého a v něm jiného všeho dobrého, i těm všem, komuž byste příti ráčili, tohoť bych já VMti i jim věrně rád přál. Já také ještě s svými nedostatky při zdraví svém trvám, v tom i v jiném vůli svou podávám pánu Bohu všemohoucímu. Z psaní VMti porozuměl jsem, že jste v Praze VMt jsouc malé pohodlí míti ráčili, než ještě i nohám svým že jste ráčili ublížiti, i také měšec sobě vyprázdniti: můž se tomu obému věřiti, ale když pak vyšším mocem poddáni býti máme, v tom ve všem, což by nebylo proti vůli pána Boha všemohoucího, i to tak býti musí, aby lidé vrchnostem svým poddáni byli. Což se obecného jednání dotýče, není dobré, jakž jsem z psaní VMti poroz- uměl, že se drsnatě jednalo a nevelmi se formovalo. A protož blízké jest, tak jakž jste toho doložiti ráčili, že jest hněv pána Boha všemohoucího pro hříchy naše, neb se z lásky a z dobré svornosti nic srovnati nemůž, a narovná-li se, i to jako jíti nechce, jakž by jíti mělo. Pán Bůh všemohoucí rač nás všecky napraviti, abychom podle vůle jeho svaté životy své vedli i také je spravovali. Ráčili jste mi v psaní svém doložiti, bude-li vůle pána Boha všemohoucího, že jste úmysl svůj na tom ustaviti ráčili, abyste obecním věcem pokoj dáti ráčili a všech prací sobě ujíti a doma seděti: ale já se bojím, že ještě letos k tomu nepřijde, aby chtění VMti mohlo svůj průchod míti, než bojím se, že na to přijde, že VMt ráčíte říci, jako sv. Pavel v jednom místě položil: „Chtíti mi náleží, ale dokonati nenalézám. Širšího psaní o tom i o jiném zanechám, jsa té dokonalé naděje, že to milý pán Bůh tak spůsobiti ráčí, což jest se vykonati nemohlo, abyste VMt z Prahy jedouc u mne se zastaviti mohli. A které příčiny tomu na překážku byly, také jsem tomu z psaní VMti porozuměl; kterýmžto příčinám, že jsou slušné, neumím odporu klásti, než tomu se těším, kdež jste mi ráčili při konci napsati, že se k tomu přičiniti ráčíte, bude-li vůle boží, což by mohlo být nejspíš, že mne VMt navštíviti ráčíte, neb bych jistě VMt již s pravou věrou rád viděl, neb mi se zdá, jako bych již VMt v mnoha letech neviděl. Také můj milý pane synu a kmotře, pokad jste mi psaním svým oznámiti ráčili, co jest na vás pan administrator a někteří kněží vznesl a vznesli, čemuž jsem dobře porozuměl: pak na ten artykul VMti zvláštní zprávu sepsav, teď ji posílám, a to proto, bude-li se VMti zdáti takovou zprávu panu administratorovi odeslati, 14*

Strana 108
108 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina abyste mohli VMti tak učiniti, buďto tuto mou zprávu poslati anebo jí přípis; to již nechť jest při vůli VMti. Než v pravdě mi se zdá, že mnohá léta pokoj byl, že by ještě při tom pokoji zachováno býti mohlo. A držím, že více zlost nežli potřeba tomu pokoje nedá, hledíť pán Bůh všemohoucí na všecko, a vše do času. Dat. na Boleslavi Mladém ve čtvrtek po sv. Fabianě a Šebestianě léta 1542. Kundrát z Krajku na Boleslavi Mladém. Zpráva na ceduli sepsaná i poslaná témuž: Kdež jste mi také, můj milý pane synu a kmotře, oznámiti ráčil, že jest s VMtí mluvil pan administrator a někteří kněží, že bych já zde v Boleslavi do dvou kostelův bratří vpustil, aby v nich kázání činěno bylo, a VMt že jste tomu srozuměti ráčili, že jsou od některých osob k tomu vedeni byli, aby to na krále JMt vznesli, a že VMt mně to psáti ráčíte, a protož tu že mi ráčíte oznamovati, abych se věděl čím spraviti: z čehož já VMti jako svému milému panu synu a kmotru velmi děkuji, že jste mi oznámiti ráčili. Protož VMti zdálo mi se tuto zprávu dáti, že před některým dávným časem, tak za to držím, času letního, že jest ke mně přišel kněz Petr, ny- nější farář zde v Boleslavi, ztěžuje sobě to, že bratří, když mrtvá těla u sv. Jana aneb u sv. Víta pochovávají, že tu při tom pohřbu kázání činí. Pověděl jsem mu to, že jest se to za mne nezačalo, než že jest to vždycky bývalo za předešlých pánův Boleslavských, jakožto pánů Tovačovských, pána z Šelmberka i také paní sestry mé milé, všech již nebožtíkův dobré paměti, že když jest se koli trefilo a jakž výš dotčená mrtvá těla se pochovávala z jednoty bratrské, že jsou tu bratří při tom pohřebu promluvili a lid k modlitbám napomínali, ano také že smrtedlní jsouc, k témuž se chystati mají, jim předkládali, aby své životy tak spravovali, aby dobře a v milosti boží mříti mohli, k tomu skutečně napomínajíce, ne aby se již po smrti za koho mrtvého modliti veleli, poněvadž již jeden každý při smrti svůj soud beře podle řeči pána Krista: Kdož dobré věci činili, že půjdou na vzkříšení života, a kteříž zlé činili, na vzkříšení soudu. A já teď již jsem třiceti dvě letě na Boleslavi, byl o to čistý pokoj od pře- dešlých farářův Boleslavských, až kněz Rehoř, kterýž, za to mám, jest v Janovicích, když zde farářem v Boleslavi a buřičem byl, ten počal byl tím něco hýbati, a potom tento nynější kněz Petr až teď, když sobě sjezd kněžstvo strany české na sv. Barboru položili, a on kněz Petr také tam byl. Tu přijev zase pravil, že mu pan admini- strator a páni konsistorianové poručili, aby se mnou o tom promluvil, abych to bratřím zastavil, aby u sv. Víta a u sv. Jana těch kázání přestali. Pověděl jsem mu: Kněže Petře, já tomu rozumím, že jste vy tam něco tím hejbati musili. Pravil, že jest ne- hýbal, než pravil-li jest mi kdo, že by on tím něco hejbal, že by tomu rád vyroz- uměl. Pověděl jsem mu, že jest mi žádný nic nepravil, než z jeho vlastní řeči že

Strana 109
z roku 1542. 109 tomu rozuměti mohu, že jest o tom jejich shledání musilo v konsistoři tím hejbáno býti, poněvadž to poselství jemu jest ke mně poručeno. Tu pověděl, že jest on musil jako poslušný tak se zachovati. Tu jsem mu řekl: Nu, kněže Petře, podívejte se, co děláte; když jest vám to poselství bylo poručeno, proč jste toho v konsistoři ne- oznámili, že jste vy prvé se mnou o takovou věc mluvili, i také jakou jsem vám na to odpověď dal; a proto mi se zdá, abyste vy o to psaní do konsistoře učinili, jakou jsem já vám odpověď dal, a což psáti budete, abyste mi oznámili. I udělal jest tak, že jest mi to psaní, kteréž jest učinil pánům konsistorianům, ukázal a přečetl. Než poslal-li jest je tam čili nic, o tom já žádné vědomosti nemám, když o odpovědi nic nevím. A protož, můj milý pane synu a kmotře, račtež toho povážiti, více-li tu zlost některých kněží předčí nežli potřeba; oč mnohá léta čistý pokoj byl, tak jakž vejš dotčeno, za předešlých pánův Boleslavských i tu v Boleslavi předešlých farářův, ano také i předešlých pánův administratorův. A já také pamatuji na to, jakou jsem přípověď i potvrzení poddaným svým učinil, když mi paní sestra má milá dobré paměti statkův svých postoupila i také dala, že jednoho každého, ano i všecky pod- dané při jich právích, svobodách, privilegiích i starobylých dobrých obyčejích nechati a zůstaviti mám. Jak by mi to náleželo, abych jim v več vkračovati měl? A také bratří žádných kázání v těch kostelích u sv. Jana ani u sv. Víta nečiní, krom při příčinách pohřebu, neb jinde sbor máme, a tu nám káží, ježto těch kostelův strany kázání nám potřeba není, ano i sami farářové Boleslavští ani jejich střídníci v těch obou kostelích mši neslouží, ano také ani káží. Než za to mám, v každém kostele tom dvakrát do roka, u sv. Jana toliko na den sv. Jana Křtitele a druhé na památku, jako říkají, dušiček na zejtří Všech svatých, a u druhého ko- stela u sv. Víta na den památky téhož sv. Víta a tu neděli po Všech svatých tu se posvícení drží, tak jakž za to mám, v paměti lidem zůstalo, jak se jest to po- svícení držívalo za křížovníkův; než napomínají-li tu lidu při pohřebích aneb činí-li jaké kázání nad těmiž, kteří zemrou pod správou jejich, toho tak dokonale nevím, než za to mám, že toho také nepomíjejí. Jakož dá-li pán Bůh všemohoucí nám se spolu ve zdraví, aneb jakžkoli vůle jeho svatá bude, v těchto tělích shledati, širší zprávu (ač mnohá léta dobrý pokoj byl) VMti dám; než v pravdě panu administratorovi i jiným kněžím, kteří VMti o výš dotčených věcech zprávu dávali, jim nepřeji, že takové zprávy nedůvodné o mně anebo o bratřích přijímají a k nim snad i víru přikládají. Neb písmo jest, kdož lehce takovým postranním zprávám uvěří, že jest lehkého srdce. A tu byli by pak právě na vrch dovedli, když by byli takovou věc z ponuknutí nepřátel mých i bratří na krále JMt vznesli, na mne se toho prve nic nedotázavše, bylo-li by tak či jinak. Než toho bych já panu administratorovi i každým pobožným kněžím přál, aby v ty spisy starších bratří našich předešlých i nynějších přítomných nahlédali,

Strana 110
110 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina kterýmižto spisy předešlým králům JMtem ano i také nynějšímu králi JMti počty jsou činili z víry obecné křesťanské i také z učení svého, a tu našli-li by co blud- ného, aby nám to ne ze zlosti, ale z křesťanské lásky ukázali, nezlobíce se a ne- utrhajíc, a někteří z nich i na poctivostech mužského i ženského pohlaví nedotýkajíc, ješto by toho svými hrdly i statky za pravé neučinili před pánem Bohem, ani tak přede všemi pobožnými lidmi. A také by mi se i to zdálo, aby předkem pan administrator i se vším kněžstvem, kteréž pod správou má, toho hleděli a lidu předkládali, kdež by se koli ve jméno pána Boha všemohoucího scházeli, buďto do kostelův nebo do sborův a na jiná místa, aby tu předkem čest a chválu pánu Bohu všemohoucímu obmejšleli, cti jemu samému náležící na žádné stvoření nepřenášeli, ani se také obyčejem a staro- bylým užíváním nezastírali, zvláště tím, kteréž by bylo proti božskému slovu oc. Neb to dvé, obyčej a starobylost, víru pravou z lidí mnohých jest vyprázdnilo, že již mnozí lidé (a mohlo by se říci, na větším díle) času nynějšího více stojí o obyčej a starobylost, aby se jim to dálo, nežli aby do sebe zase víru pravou křesťanskou uvésti dali; ješto Kristus pán neráčil jest říci, já jsem starobylý obyčej, ale povědíti ráčil: Já jsem pravda; a sv. Augustin také jest napsal: Obyčej, by nevím jak dlouho starobylý byl a stavěl se proti pravdě na vyprázdnění víry, že ten obyčej pravdě postoupiti má. Ale bezpochyby takové ukázání panu administratorovi i jinému kněžstvu pod správu jeho náležícím bude příjemnější od VMti, nežli ode mne. Datum oc. MS. knihov. univ. Pražsk. XVII. C. 3. fol. 203 oc. 219. Jan z Pernšteina Kundrátovi z Krajku, že dopis jeho v příčině bratří Boleslavských pošle administratorovi oc. — 1542, 28. ledna. (Odpověď páně z Pernšteina). Službu svou, urozený pane pane otče a kmotře můj milý, VMti vzkazuji; všemohoucí Pán Bůh rač VMti dáti zdraví a v něm všecko dobré, věřte, bych toho VMti rád přál. List od VMti jest mi dodán, kdež jsem se při tom Orelského ptal, kterak se na svém zdraví míti ráčíte; pak tak jest mi zprávu dal, a tak jsem tomu srozuměl, že lépe nežli před časem, z čehož pán Bůh pochválen buď, neb zdraví i jiného všeho dobrého VMti bych jistě přál, nedadouc toho žádnému napřed. Tak jakž jsem z psaní VMti srozuměl, že psaní mému u sebe místa dávati neráčíte, kdež jsem VMti psal, že na tom jsem, abych sobě pokoj učinil: i můj milý pane otče, na tom jsem, bude-li vůle boží, abych to před se vzal, bych pak na čas jinde svůj byt míti měl, nežli na Pardubicích; neb znám, že nemožnost zdraví mého práce brání, by pak i chtíč byl, aby člověk pracoval. Můj milý pane otče a kmotře, což se těch kostelův dotýče, o které jsem VMti psaní učinil, pak co mi na to za odpověď dáti ráčíte, tomu jsem vyrozuměl;

Strana 111
z roku 1542. 111 i tak učiniti chci a administratorovi psaní toho, kteréž mi činiti ráčíte, přípis pošlu; a račte mi toho jistě věřiti, což by na mně bylo, že bych to rád viděl a k tomu pomáhal, aby mezi jednotou naší a vaší raději láska a svornost byla, nežli takoví rozdílové, kterými se nic nepůsobí dobrého a užitečného, a jiného z toho nepochází, než že pán Bůh náš tudy se vykořeňuje i láska křesťanská, poněvadž písmo máme: „Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá a Bůh v něm.“ Ale, můj milý pane otče a kmotře, v jednotě vaší i v jednotě naší to koření jest vyhynulo, kterémuž trpělivost říkají, a hned jsme se toho blahoslavenství odřekli, kdež Kristus blahoslaví ty všecky, kteří pro jméno jeho pokoj, tichost, trpělivost milují a v ne- návisti jsou pro jméno jeho. Také jsem VMti psaní učinil, bude-li vůle pána Boha všemohoucího, vždy se k tomu uprázdním, abych k VMti dojeti mohl; než na ten čas jakou kratochvíl mám, bylo by mnoho o tom psáti, neb neřádu počátku ani konce není. Než na čem ta věc postavena bude, neobmeškám VMti oznámiti. S tím pán Bůh oc. Dán u Hory v sobotu Jan z Pernšteina. [sic!] po sv. Fabianu a Šebestianu léta oc XLII°. M. S. knihov. univ. Pražsk. XVII. C. 3. fol. 207. oc. 220. Kundrát z Krajku oznamuje Janovi z Pernšteina, jaký mandát král Ferdinand do města Bělé proti bludům a pokoutním schůzím pikhartským byl zaslal. — Na Boleslavi Mladé 1542, 4. února. (Pánu z Pernšteina oc psaní pana Kundráta Krajíře.) Službu oc. Se mnouť ještě nedostatkové moji při zdraví vždy přece zacházejí, ale když jest tak vůle pána Boha všemohoucího, z toho jeho milost svatá ode mne pochválen bud! A také za to mám, že věk můj, také léta má životu mému více nemocí než zdraví přinášeti budou. Zikmund Vaneťský, služebník můj, vyprosil se na mne, abych jej k otci odpustil, kdež jsem i tak učinil; pak rozuměv to na něm, že k Pardubicům pojede, nezdálo mi se VMti psaním pominouti a potom i přípis poslati toho psaní, kteréž JMKská pán náš měšťanům Bělským učiniti ráčil; a tak rozumím, že tolikéž i do jiných měst, kteráž v tomto království Českém míti ráčí, takováž psaní jsou přišla. Bych měl VMti mnoho o tom psáti, zanechám, až dal-li by pán Bůh nám se spolu ve zdraví shledati, aneb něco o tom, jestliže by se shledání naše prodlilo, po panu Vilémovi Křineckém, panu švagru svém milém VMti oznámím. Než v pravdě těch časův já rozuměti neumím, což JMtKská pod tím obecného dobrého obmejšleti ráčí, ano také i poctivého pana administratora nynějšího z strany pod obojí způsobou, ač jestliže jest takové poctivosti žádostiv, aby jinak lidi při víře napravovati měl, nežli toliko samým čistým slovem božím, poněvadž bez pochyby to dobře zná, že věrou lid dařiti žádnému nenáleží, než samému pánu Bohu všemohoucímu našemu. Neb jest ten dar sobě sám v své božské moci pozůstaviti ráčil a sebe prosícím za ten dar

Strana 112
112 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina dávati jej ráčí; neb i apoštolé jsou za to žádali pána Krista, když jim jaký nedo- statek při víře se nedostával, že jsou modlili se a prosili řkouce: „Pane, přispoř nám víry!“ S tím oc. Dán na Boleslavi Mladé v sobotu po sv. Blažeji léta 1542. Kundrát z Krajku. M. S. knihov. univ. Pražsk. XVII. C. 3. fol. 209. 221. Jan z Pernšteina Kundrátovi z Krajku projevuje úvahy své o listu královském poslaném měšťanům Bělským k zamezení bludů pikhartských. — Na Pardubicích 1542, 8. února. (Odpověď pána z Pernšteina.) S. s. v. urozený pane, pane otče a kmotře můj milý, zdraví i jiného všeho dobrého oc. Z psaní, které jste mi po Vaneckém učiniti ráčili, oznamujíc mi o způsobu zdraví svého; pan Jindřich Kamenický také jest na ten čas u mne byl, z kteréhož jsem zprávy porozuměl, že se lépe ráčíte míti nežli prvé, čehož já VMti z upřímného srdce přeji a v pravdě nic méně než jako sám sobě. Pak, můj milý pane otče, zdraví naše jest přirovnané od proroka k květu neb k trávě, a protož ho jináče sobě pokládati nemáme; příklad vzíti můžem na slunci, jak ono vychází, dotud jde, až zapadne. Též člověk na svět vyšed vždy se k západu přibližuje, až zapadne. A protož by slušelo často na řeč onu pomněti, že na tom světě nic jiného není než žádost těla, žádost očí a pejcha života, a tak čas člověku na tomto světě toho všeho půjčuje a konec zase to k sobě všecko přitahuje a smrtí dokoná. I uvažujíc to člověk u sebe, že na tomto světě nemá místa obývajícího, než že jest host poutník, sluší každému ono písmo v paměti míti: „Synu, pomni na po- slední věci a na věky nezhřešíš. Přípis psaní krále JMti, které jste mně poslali, co měšťanům Bělským psáti ráčí, kdež v tom psaní jest podpis nového pana kancléře,*) přísloví jest: nový pán, nové právo; také může povědíno býti: nový kanclíř, nové psaní. Ale můj milý pane otče, u mne se to psaní daleko nevztahuje, poněvadž JMtKská toho dokládati ráčí, aby administratorovi v tom měšťané Bělští byli radni a pomocni a ruku svou nad ním aby drželi, aby bludy a sekty přetrhoval, aby se takoví pikhartští bludové ne- rozmahali. Pak pan Jan Špetle, tak jakž toho zprávu mám, v té jednotě jest, kterouž král JMt ráčí pikhartskou nazývati, a měšťané Bělští jsou poddaní jeho: i jestliže by se podle psaní JMtiKské tak chovati chtěli, jaká by poddanost od nich ku pánu svému byla, to já VMti k rozvážení připouštím; než já v té jednotě nejsem a také bratří pod sebou mám, avšak kdyby mi pan administrator bez mé vůle v městech mých co říditi a působiti měl, jistě by tak uctěn byl, že by spíše na kej trefil nežli na jeřábka; leč by ho pan Fridrich z Donína, pan švagr můj, kdyby k němu ta- kovou měrou přijel, jinou poctou uctil, již bych v tom ode pána příklad vzíti musil. *) Jindřich kníže z Plavna.

Strana 113
z roku 1542. 113 Než, můj milý pane otče, toho musím napsati, že těchto časů tak se tomu rozumí, že naši troubí a vaši bubnují, a snad by rádí, abychom z obou stran sedali, (lépe by se trefilo, aby to troubení a bubnování proti Turku činili), a obojí jsou sobě v ošklivost vzali to blahoslavenství, kterýmž Kristus pán trpělivé blahoslaviti ráčí; též také i v ošklivosti mají tu zbroj a ten meč, kterouž jest sv. Pavel křesťanům vyměřil a kterouž se zbrojí a mečem obíral v poznání Krista pána spasitele svého; ale daleko sou chtivější té zbroje, s kterouž jest se apoštol Pavel prvé obíral, než jest poznal Krista pána spasitele svého. A svědkové toho jsou traktátové, kteří se z obou stran vydávají, ježto již při nich z obou stran jiného není za nejvyšší učení a základ slova božího, než aby se haněli, plundrovali a tím se tloukli jako chodci mošnami; kdež může na takové i ono písmo přivedeno býti, že jed litých hadův pod rty jich, a nohy jich rychlé k prolévání krve. Kteříž by rádi pokoj zachovali a jeho nepotratili, poněvadž jest jim od Krista pána pozůstaven, tak jakž jest sám ráčil po- vědíti: „Pokoj jsem vám zůstavil, jak jsem já činil, abyste i vy činili“: pak s těžkem se toho dočtou, aby jim Kristus pán kde takového učení pozůstavil. Také i duch svatý po odjití pána J. K. s těžkem jest kde tomu učil, s čím se oni těchto časův obírají, tak dobře vaši jako naši, pak ještě vaši méně, vše na psaní a dosti i vydávali se v malování. Pán Bůh rač oboje napraviti a nám se dáti ve zdraví oc. Na Pardubicích v středu po sv. Dorotě léta oc XLII°. Jan z Pernšteina. MS. knihov. univ. Pražsk. XVII. Č. 3. fol. 210. 222. Kundrát z Krajku Janovi z Pernšteina odpovídá na jeho úvahy o listu královském Bělským učiněném, i zmiňuje se, jak kněžstvo podobojí proti Bratřím nepřátelsky se chovalo. — Na Boleslavi 1542, 11. února. (Odpověd pana Kundráta na to psaní pána z Pernšteina.) S. s. v. urozený pane, pane synu a kmotře můj milý! VMti věrně zdraví bych přál. Psaní, kteréž jste mi učiniti ráčili, odpověď mi dávajíc na to psaní, kteréž jsem VMti po Vaneckém, služebníku svém, učinil, jest mi posláno od pana Jindřicha Kamenického. Pak což se dotýče životův našich těchto časných, kteřížto prvé, než k svému vykonání přijdou, s mnohými bídami smíšeni jsou, a podle řeči Jobovy nikdy v jedné váze nestojí, a naposledy nic jiného z toho se neočekává, nežli sama smrt časná voleným božím, kteříž v Pánu umírají; než potom před smrtí druhou žádný strach voleným nebude. A protož pán Bůh všemohúcí dáti nám rač, abychom jsouc v jeho tělích, dokudž nám pán Bůh zdraví popříti ráčí, své životy tak spravili, abychom skrze zasloužení syna jeho milého a účastnost jeho a jeho božskou milostí v království nebeském byli. Přípis, který jsem VMti poslal toho psaní, kteréž JMKská Bělským učiniti ráčil, pokud mi o tom psáti ráčíte, tomu jsem porozuměl: pak pravda, kdož jsou Archiv Český XX. 15

Strana 114
114 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina koli takového psaní příčina, buďto nynější pan kancléř, anebo kdo jiný, já jeden toho chváliti neumím. Ale jak ta věc dále půjde, toho se neví; než v pravdě jest nač po- mysliti, aby se to tak přece bralo podle rady Šalomouna: „Synu, což prý činíš, čiň s rozmyslem, a prohlédej k konci!“ A kdež jste ráčili pana Friedricha Donínského v svém psaní také něco dotknouti, jáť sám za to držím, že by s těžkem to komu vytrpěti mohl, kdo by mu co mimo vůli jeho na panství chtěl říditi, pomíjeje řádu a práva. Také jste mi, můj milý pane synu a kmotře, napsati ráčili, že těchto časův tak se tomu rozumí, že vaši troubí a naši bubnují, chtějíce snad tomu rádi, abychom s obou stran sedali, a že se VMti zdá, že by se lépe trefilo, aby troubení a bubno- vání proti Turkům se činilo: pak sám bych to za lepší držel, aby se tak dálo. Než račte toho povážiti, co jest se teď od mnohých let troubilo, hanělo, plundrovalo od mnohého kněžstva z strany vaší, to jest se všecko trpělivě snášelo, a mezi tím skrze spisy počtu vydávající z víry a z učení křesťanského králům JMtem a potom i všem vůbec, toho se v nich žádalo, ano i pro Bůh prosilo, kdož by koli co lepšího znal a věděl, aby jim to zákonem Páně a jinými písmy s týmž zákonem Páně se srovná- vajícím[i] ukázal, že to s milostí a s děkováním od takového každého přijíti chtějí; jakož i VMt ráčíte toho něco v paměti míti při sněmu, který jest se držal léta 1537 při času sv. Trojice, že jsme toho žádali stav panský a rytířský, kteříž jsme v jednotě bratrské, aby ta knížka, kteráž jest se králi JMti pánu našemu ve Vídni podala, od VMtí stavův přečtena a přehlédnuta byla; ale jak jest to opovrženo, o tom také dobrou vědomost míti ráčíte. Pak teď tuším po pěti letech knížka jaká jest vyšla, pod jménem nějakého kněze Petra Zásady u Litoměřic, bezpochyby že jste ji ráčili snad viděti i také čísti sobě dáti. Jestliže by ta měla za ukázání lepšího učení počtena býti, a knížka ta, kteráž jest JMKské podána, toho zasloužila, takového hanění: račtež povážiti, ne- mělo-li se zase od našich žádné ohlášení k tomu státi, poněvadž se ne věcí lidských, ale božských dotýče; neb tím račte jistý býti, byť se k tomu žádného ohlášení ne- stalo, žeť jsou již dosti vysoce netoliko z ponížených, ale i z povýšených stavův sobě radost z toho činili, jako by se tu již žádná odpověď na takovou hanlivou knížku dáti nemohla. Než toto jest u mne, můj milý pane synu a kmotře, s podivením, že netoliko spisové bratrští, ale mnozí jiní z jiných zemí od vysoce učených a osvícených mužů vyšlí, od kněžstva VMti v mlčení pominuti jsou, tak aby se ani tomu rozuměti ne- mohlo, co schvalují aneb co ohyzďují, než přece na svém stojí, a když jedné na svých kázáních mnozí bludují, kaceřují, pikhartují, toť všecko tím zahrnouti chtí, ježto v pravdě měli by se báti těžkého hněvu pána Boha všemohoucího; ač držím, že mnozí u sebe to tak soudí, že jest v tom tak vůle boží. Ale já toho tak za vůli

Strana 115
z roku 1542. 115 boží držeti neumím, kdež se lidé od pravé víry, od pravé lásky, od křesťanského obcování takovými kazateli odvodí; neb bych za lepší držel, aby lid předkem ku po- kání vedli, lásku a svornost mezi nimi (a v jednotu Kristovu, opustíc jiné) vzdělávali. Abrž račte odpustiti, že jsem toho psaní prodloužil, ale dá-li se nám pán Bůh spolu ve zdraví v těchto tělích shledati, šíře o takové potřebě spolu promluvíme. Dán na Boleslavi v sobotu po sv. Školastice léta oc XLII°. Kundrát z Krajku. MS. knihov. univ. Pražsk. XVII. C. 3. f. 211. 223. Jan z Pernšteina nařizuje Pardubským, aby řezníci masné krámy zachovávali v čistotě, též aby podán byl seznam těch osob, kteréž by štíty na domích a jiné dostavby toho roku pod- niknouti měli. — Na Pardubicích 1542, 25. března. Jan z Pernšteina oc. Pardubští milí! Poněvadž sem já na ty mastné krámy v Pardubicích znamenitý náklad učinil a ještě jich k dodělání činiti nepřestávám, více pro užitek řezníků i také poctivost tohoto města, nežli svůj užitek, takový náklad učinil sem na to a činím, a již čas nastává s řezníky o to vám o plat z těch krámů jinší než prve uhoditi i také o náklad se mnú. A protož již to cechmistrům a mistrům řeznickým oznamte, aby nečistotu v těch krámích měli zachovávati i také v škodě nešetrnost při nich míti, toho nákladu sem já na ty krámy neučinil a toho míti nechci, než aby čistota od řezníků i také šetrnost v těch krámích zachována byla, tak aby lidí cizích při tom nákladu v šetrnosti a v čistotě radči pochvala byla, nežli jaké ošklivení aneb pomluva. A také z nejmladších tovaryšů aneb učedníků ten každý mistr, kdož jeho má, aby jemu od cechmistrů poručeno bylo, aby ty krámy každý tejden umetal i každé stání v nich zamykal. A protož vědouce v tom konečnú vůli mú, to míti chci, aby se tak nařídilo a nad tím vším od vás úřadu aby ruka držána byla pod pokutú uvarováním hněvu mého. Také předešlého roku bylo jest z poručení mého vám oznámeno, abyšte vy- psaných osob podali, kdo co stavěti toho roku chtěli, což pak podle vypsání ode všech se nevykonalo pro příčinu nedostatku potřeb. A protož ještě to míti chci, abyšte letos tolikéž učinili a osoby, kteréž by tohoto roku štíty a dodělání v domích činiti měly, do komory vypsané podali; již já dále to rozvážím, jak by to předse vzato býti mělo. Datum na Pardubicích v sobotu před Smrtedlnú nedělí 1542. Pečeť. Bez nadpisu. — Orig. musea v Pardubicích. 224. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby byl jeho rukojmím na 1000 kop gr. v markrabství Moravském berných paní Salomeně z Kaunic. — V Brně v neděli den sv. Jiří [23. dubna] léta oc 42. (Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. Pernstein. Reg.) 225. Jan z Pernšteina žádá Půtu z Ludanic, aby postavil se mu v rukojemství na 500 kop gr. č. panu Herburtovi z Fulsteina a na Bystřici; na 650 zl. na minci v markrab- 15*

Strana 116
116 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ství Moravském berné paní Barboře ze Sezemic. — Ve Frýdku v neděli před sv. Jakubem [23. července] léta oc 42. (Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.) 226. Jan z Pernšteina zamítá žádost purkmistra a konšelů města Pardubic, aby voda ze strouhy Sezemské do rybníčka pod rybníkem Glaudvicem byla puštěna. — Na Meziříčí 1542, 14. října. Jan z Pernšteina »c. Věrní milí! Psaní vašemu, kteréž ste mi z strany Pavla truhláře a toho rybníčku, kterajž jest pod Glaudvicem, učinili, tomu sem vyrozuměl. Pak kdež toho žádáte, abý byla voda puštěna do téhož rybníčku z strúhy Sezemské, kterouž voda teče na haltýře mé i na jiné i na příkop městckej, tak aby se vždycky volněji tudy pouštěti mohla: a tak sem o tom spraven, že času předešlého nebožtík Jiřík Libanskaj drže ten rybníček, udělal sobě byl bez vuole a vědomí vrchnosti strúhu a troubku od té strúhy Sezemské do toho rybníčku, vo čemž když k němu bylo kdy promluveno, tehdy někdy nehnal vody a někdy na zakrytou hnal, tak až teď lůni protrhla se strúha a jeskyni a strž nemalou udělala, kterážto strž jest na groš muoj zavezena a několik kop mne stojí. Tak aby tu více trouby nebývalo. Než ten rybníček Libanského naháněl se a ještě se naháněti muože z rybníčka Glaudvice u haltéřuov, neb jest byla ta trouba vložena do Glaudvice s povolením majm, a to v míru, tak aby voda bez škody zbytečně hnána nebyla, neb ta voda již preč do Labe uchází. Než kdež toho žádost máte, abych k tomu povolení své dal, aby týž rybníček tudy tok vody měl, jakž píšete: i sou toho příčiny, proč toho bajti nemuože, jedno ta voda se pojímá ku potřebě mé na haltýře a časem jí mimo potřebu tu někdy ne- zbejvá. Druhé lidé nadělali sobě haltýřuov, kteréž pod platy zujímali, více nežli prve, ty také nemálo vody potřebují. Třetí o tom dobrou vědomost máte, že prachovna nová na tom toku udělána jest, na kterouž nemálo vody na jedno kolo, kteréž dosti bude míti co táhnouti, bajti musí. A poněvadž Jan pekař z toho mlajnce platí, také by rád něco užiti chtěl. Čtvrté. Víte dobře, že na mlajn muoj městckej velikej ne- dostatek vody často bejvá, a těm jinajm mlynářóm v předměstí mnohokrát se mlý- nové zamykati musejí, ješto také ti nemálo o to mluvívají, avšak proto všickni z toho platí. Avšak se ta voda z Glaudvice, kteráž by z něho jinady puštěna bajti měla, pouští se tudy k oužitku toho rybníčka Libanského, tak že bez škody mé obé bajti muože a tudíž jest dopuštěno toho, že by ta voda jinam tekla bez oužitku skrze Glaudvic, ale lípe se zdálo, aby k oužitku ten zbytek vody dopřín byl. A protož znajíc ty nahoře psané příčiny, proč se to státi nemuože, jakž jest žádost vaše, toho znáti muožete, že mi není možné žádosti vaší naplniti. Dán na Mezeříčí v sobotu před sv. Havlem léta oc XLII°. Rukú J. vlastní. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubskajm, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích.

Strana 117
z roku 1542. 117 227. Jan z Pernšteina Bohušovi Kostkovi z Postupic o vracejícím se vojsku německém z Uher, o událostech v Budíně a Pešti; jak Bratří v Boleslavi Mladé proti podobojím si počínají. — Na Mezříčí 1542, 19. října. (Psaní pana Jana z Pernšteina panu Bohušovi Kostkovi oc.) Urozenému pánu, panu Bohušovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli oc, panu švagru a kmotru mému milému. S. s. v. oc List od vás dnes mi jest dodán, kdež mi píšete, že toho úmyslu nejste k Polné a k Přibyslavi se pro mor obrátiti. Můj milý pane švagře a kmotře! Pán Bůh nás pro hříchy naše rozličné trestati ráčí; než i to jedno trestání můžeme před sebe vzíti, chceme-li na ně právě pomysliti. — Což se toho lidu říšského dotýče, který do Uher vypraven byl, víte, jak jest již v tom lidu trošt založen, jako by se nepřítele zahnání státi mělo, ale jak jest tu pán Bůh změniti ráčil, že ten lid nic neprovedše, než škaredý a hanebný šturm u Peštu ztratili, zase zpátkem táhnou, jakož pak tuto neděli minulou kníže Mauric Míšenský a dvé knížat Brunšvických ode mne zas jedou; u toho šturmu zůstalo jich zbitých a zmámených na tisíc Uhrův a Vlachův, než těm odraným knechtům, tak jest slyšeti, že se velmi k šturmu nechtělo. Tak mi jest oznámeno, že císař Turecký baším Budínskému a Peštskému psaní učinil, aby se bránili, že jich neobmešká retovati, a poněvadž jedna žena na Budíně všemu ně- meckému vojsku se půl léta bránila, že oni lépe brániti mohou; pak již jest se tak stalo. Také jest za jisté slyšeti, jakož mi o tom i pan Jiřík Žabka píše, že jeden baše táhne LX tisíci k retování Peštu, by ho tu byli Němci dočkali; pak jestli do- táhne, ten světiti nebude v Uhřích, a strach i v Rakousích a v Moravě, čehož nás Pán Bůh rač zachovati. Pak můj milý pane švagře a kmotře, německá válka v Uhřích již by nám mohla býti ku příkladu, co jest jí provedeno; již bychom mohli tomu rozuměti, vezmouce sobě ku příkladu dvoje obehnání německé Budína a třetí Peštu nynějšího času. Více o tom psaní zanechám, než tím zavazuji: budeme-li chtíti na tom státi, jak jsme těchto časův stáli, abychom se k ničemuž sami nepřičinili, a více o jiných než sami o sobě, a za jiné abychom u cizích národů držáni nebyli, než za ty, aby nás dojili z peněz jako krávy z mléka, blízci jsme zahynutí. Také vám toto napsati musím, ač nevím, jak ode mne příjemno bude, po- něvadž té jednoty nejsem, v které jste vy, ale vás i mnoho jiných dobrých přátel v ní mám, i také poddaných svých; a protož vám to psaní činím, jaké se věci v Boleslavi působí a co se před se beře kněží našich vyháněním, těl mrtvých z strany naší z hrobů vymítání od jednoty vaší, tak jakž mi se o tom píše. Považtež toho u sebe, můj milý pane švagře, chýlí-li se to k lásce a k pokoji, kterým se jednota

Strana 118
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 118 vaše velmi chlubí. Pak co takoví způsobové dobrého přinésti mohou, toho při roz- vážení vašem nechám; než já toho nerad vidím, v pravdě tak mnoho pro jednotu vaši jako pro stranu naši, neb bych rád viděl, aby všude láska a svornost byla. Neb těch rozdílů, kteří jsou mezi námi, za víru nemám a za víru nedržím, než o všech věřím, kteříž v Kristu věří, že jsou křesťané; a protož pro ty rozdíly, kteříž jsou mezi lidmi, tak držím, že pán Bůh ráčí všudy své míti, kteří se jeho svaté milosti líbí, tak jak jest Petr pověděl, že u pána Boha není přijímání osob. Kdež jste mi napsali, jestliže by toho potřeba byla, že byste ke mně přijeti chtěli; pakli by toho zvláštní potřeba nebyla, že byste rádi nyní o tento byt svůj i také odjezd poustanovili: i můj milý pane švagře a kmotře, není toho žádná ta- ková potřeba, než ta, že jest vůle má vždycky, abych se s vámi často vídal. A s tím pán Bůh rač dáti nám se spolu ve zdraví shledati, jest-li vůle jeho svatá. Dán na Mezříčí ve čtvrtek po sv. Lukáši léta oc XLII. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. MS. univ. knih. Pražské XVII. C. 3. f. 213. v. 228. Bohuše Kostka z Postupic Janovi z Pernšteina odpovídá na výtky Bratřím činěné. [1542]. Můj zvláště milý pane synu a kmotře! Artikuli tomu, co vám nejvyšší pan komorník, pan syn a švagr můj milý, napsal, pokud se na mne a starší, anebo lépe abych napsal, správce jednoty naší vztahuje, porozuměl jsem, a nic se tomu nedivím, na čem se pán strany řemeslníkův, že od nich se slovo boží slyší v jeho pravé čistotě, urážeti ráčí. A to z té příčiny, že snad pán ne mnoho písem svatých čítá, a zvláště zákona Páně, ješto by tu dočísti se ráčil, v jaké chudobě Kristus pán, jsa pravý Bůh a člověk, na tento svět z čisté panny Marie narodiv se, přijíti jest ráčil pro vykoupení lidské a práci veda i také vůli otce nebeského lidu oznamuje; hned toho času mistři a zákonníci protivili se, nemohouc přijíti slova jeho, mluvili jsou nechtíce věřiti, aby on byl pravý Messiáš, řkouc takto: když Messiáš přijde, že žádný nebude věděti, odkudž jest přišel; ale tohoto víme, že jest syn Josefa tesaře a Marie, kdež bratří i sestry jeho známe, a u nás jsou. Také když tejž syn boží povolati ráčil apoštolů, koho jest povolal, mistrů-li a zákonníků čili chudých rybářův aneb některých i koželuhův, nad čímž jsou se toho času také horšili pravíc, že lid tento zákona neumělý uvěřil v něho, i tím dokládajíc, zdali že kdo z knížat uvěřil v něho? A tak vždycky slovo boží lidem, kteříž je v nenávisti měli, nebylo jiného než ošklivost. Než tuť se jistě pán velmi mejlí: kdyby nám naši správcové mluvili, že jsme mrtvi, že bychom tomu věřili, zvláště podle těla, dokudž jsme živi. Než duch svatý skrze proroka praví: „Duše, kteráž hřeší, onať umře, však tak, jestliže pokání ne- předejde, dokadž tělo a duše pospolu jsou“. A tak kdež pán dokládati ráčí těmito

Strana 119
z roku 1542. 119 slovy: „Však jsme my Římané nikdá svejmi kněžími a správcemi tak těžce svázáni nebyli, jako oni nebozí lidé jsou.“ Tu kdyby můj milý pan syn a švagr v kroniky nahlédnouti ráčil, jak správcové jejich po upálení Mistra Jana Husi, dobré a svaté paměti, proti straně pod obojí způsobou lid sobě a správce jejich poddané k válkám a krve prolití nutili, ano i kříže na to vydávali s mnohými odpustky, snad by pán milostivější soud dělal o mne i o správcích té jednoty, v kteréž jsem já. Však jakž jest koli, můj milý synu a kmotře, já to všecko snésti mohu, než svého s pomocí boží se nespustím, což jsem spolu s věrnými vyznal, dokudž mně i jim lepšího ukázáno nebude zákonem Páně. Také i toto mi se zdálo VMti doložiti, nechaje dale- kých věcí, všecko-li jsou byli biskupové uherští knížata a páni, ješto sám pán o některých vědomost má, co jsou byli, ano také i jak platni pánům svým i tomu království, a pod jich správou k jakému pádu to království jest přišlo. Také můj milý pane synu a kmotře, nemůž se rozuměti jinému, než že ne- přítel spasení lidského pokolení z své závisti to dělá, aby slovo boží skrze kohož by se koli v své čistotě lidu kázalo, aby se proti tomu tak zlobivě stavěl a jemu překážku činil, a již i to lidem v mysl vkládal, že skrze řemeslníky slovo boží se vynáší v své čistotě a pravdě, kteříž jsou k tomu podle zákona Páně od lidu jimi se spravujícím řádně povoláni; a na to lidu nedá hleděti, že se táž pravda již v jiných zemích od mužův osvícených a rozumných vynáší a káže. Pán Bůh vše- mohoucí rač srdce lidská spraviti, aby slyšíce slovo boží, jeho ostříhali a tak oné řeči Krista Pána požili, kterouž promluviti ráčil k oné ženě, kteráž promluvila těmito slovy: „Blahoslavený život, který jest tebe nosil, a prsy, kterýchs požíval“. Pán jí ráčil říci: „I ovšem, ale blahoslaveni jsou ti, kteří slyší slovo boží a ostříhají ho.“ Ano i tu mi na mysl často přichází, poněvadž se táž pravda v okolních zemích vynáší a káže v své čistotě podle zákona Páně a jiných písem svatých s týmž zákonem Páně se srovnávajících, proč lidé, a zvláště kteříž jsou nepřátelé pravdy boží, tak tuze proti jednotě naší těchto časů mimo jiné předešlé časy jsou se postavili a sta- vějí, nic toho v soud neberouc, Bohu-li všemohoucímu a pravdě jeho ubližují, čili toliko proto k tomu nelibost mají, aby se tím nad ní vymstili; než byť se raději takoví k tomu přimlouvali, aby lidé dobří a pána Boha bojící z křesťanských jednot z sebe osoby duchovní i světské vybrali v slušném počtu, a ty aby s sebou bez hádek a hanění křesťansky rozmlouvaly a o to se snášely, a dal-li by pán Bůh všemohoucí, i snesly, aby Kristus pán kázán byl v své pravdě a čistotě, a učení jeho aby místo mělo, též i apoštolů jeho svatých, a to podle řeči sv. Pavla, kterouž mluvil, že nic jiného kázati neumí, nežli K. J., dokládaje: toho ukřižovaného. A když by se takové snešení v K. pánu stalo, hned z víry držím, že by potom pravá láska křesťanská v lidech byla, a přestala by všecka bludování, kaceřování i také pikharto- vání: ale dokudž takového snešení nebude, bojím se, že vždycky lidé více o lidská

Strana 120
120 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ustavení, nežli o boží natahovati se budou, a z toho jedni druhé v nenávist bráti budou, jakož i o to pře byla s K. Pánem a mistry a zákonníky židovskými, z čehož jest je i trestati ráčil, že opouštějí přikázání boží i svá ustanovení. 229. Jan z Pernšteina purkmistru a konšelům Pardubským: poněvadž obilí i jiné potřeby lacinější jsou, aby chléb, pivo, maso i jiné potřeby řemeslné pro pohodlí obyvatelstva vedle nějakého řádu mírněji byly prodávány. — Na Meziříčí 1542, 11. listopadu. Jan z Pernšteina oc Pardubští milí! Zprávu toho mám, že žito u vás po V gr. alb. a pšenice po VIII neb IX gr. alb., i jiné věci že lacino sou, však u vás v Pardubicích že při pivě, chlebě, mase i v jiných řemeslích nic laciněji není, než jako kdy prvé, když to všecko dražší bylo. A protož poněvadž jest, jakž správu mám, v jiných královských městech okolních i městečkách mejch to nařízeno tak, při čemž by řemeslníci slušně státi mohli i také chudí lidé, jest slušné, anébrž to míti chci, abyšte vy také v to slušným pořádkem vhlédli a v tom městě taky nějaký řád spůsobili, tak aby všetci, jak bohatý tak chudaj po tom městě, při něm živiti se mohli. Jakož pak Alšovi Rodovskému a Burjanovi dále poručil sem s vámi o to rozmluviti a spolu s vámi aby takovou věc v slušné míře a řádu postavili, a vy nad tím abyšte v péči a v pilnosti ruku drželi. Dán na Mezeříčí v sobotu den sv. Martina léta 1542. Pro bolest ruky své podepsati sem se nemohl. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým. Orig. m. Pardubicích. 230. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby mu byl rukojmím na 400 kop gr. Fridrichovi z Kacova. — Na Meziříčí, v sobotu den pamatování sv. Martina léta oc 42. Orig. pap. Třeboňský arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.) 231. Jan z Pernšteina purkmistru a konšelům Pardubským: že nesvoluje k tomu, aby kožišníku Brikcímu peníze sirotkův, kteréž vychovávati povinen jest, byly vydány. — Na Meziříčí 1542, 15. listop. Jan z Pernšteina oc Pardubští milí! Což se toho Brychcího kožišníka dotýče, v smlouvu jednu i druhou, keré jste mi vypsané poslali, sem nahlídl; a poněvadž jest v té smlouvě to dostaveno, že on Brychcí ty děti i s manželkou svou při sobě chovati mají až do jich let rozumnejch a je opatrovati všemi potřebami, tak jakž jedna i druhá smlúva v sobě ukazuje a zavírá, a protož bych měl k tomu povolovati, aby on Brykcí měl ty peníze, keréž sou na rathouze těch sirotků složěné, což jest jich v těch letech vyšlo podle placení vyzdvihnouti na chování tejchž sirotkův, aby mohl je při sobě míti, poněvadž jest je povinen prvé s manželkou svou chovati

Strana 121
z roku 1542. 121 a opatrovati podle smlouvy, toho mi se učiniti nezdá, neb by spravedlivé nebylo; a protož toho všeho při tejchž smluvách zůstavuji a nechávám. Datum na Mezeříčí v středu po sv. Martině léta 1542. Pro bolest ruky nepodepsal sem se. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým. Orig. musea m. Pardubic. 232. Jan z Pernšteina zakazuje purkmistru a radě města Pardubic, aby peníze sirotčí bez jeho vědomí rozpůjčovány nebyly. — Na Meziříčí 1542, 21. listopadu. Jan z Pernšteina oc. Pardubští milí! Jest mi oznámeno z komory mé Par- dubské, kterak byšte v komoře za to žádali, aby rozkázáno bylo Fazeltovi vydati peněz sirotka Novoveského LXXX ſ, kterýchž že ste půjčiti připověděli, ale oni, kteříž sou v komoře, poněvadž ode mne jim toho poručeno není, že sú vám tu odpověď dali, že o tom dále vznesení učiniti chtí: pak já paměti při tom nemám, aby vám mé povolení k tomu bylo, abyšte vy sirotčí peníze i vobecní po malých summách komu rozpůjčovati měli, leč na dostatečné jistoty po summách velkých k užitku sirotkóm i vobci k dobrému, však s povolením mým; neb při takových půjčkách jiného neznám než těžkost sirotčí a nedobré vobecní. A protož to míti chci, aby mi takové půjčky bez vědomosti mé zastaveny od vás byly, a jestli komu co půjčeno, aby supomínáno bylo; neb víte dobře, že i já se toho vyhýbám a s rozvahú k takovým půjčkám přivoluji, kteréž znám, že by nebezpečnost nésti mohly a těžké dobytí. Datum na Mezeříčí v outerý po svatý Alžbětě léta 1542. Pro bolest ruky své podepsati sem se nemohl. Purkmistru a radě města Pardubic věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 233. Jan z Pernšteina purkmistru a konšelům Pardubským o sirotka po neb. Jankovi Šilhavém; domlouvá jim, aby lepší měli péči o sirotky městské. — V Meziříčí 1542, 17. prosince. Jan z Pernštaina oc. Pardubští věrní milí! Což se sirotka pozuostalého po neboštíkovi Jankovi Šilhavém dotajčě, mám toho některé správy, kterak máti jeho a žena neboštíka Janka, což jest na jakých svršcích po něm neboštíkovi pozuostalých v moci své měla, že jest snad toho na větším díle odbyla a odprodala, ješto zase kdyby její navrácení býti mělo do Pardubic, dosti k špatným svrškóm v svém hospo- dářství, kteréž prvé měla, přistoupí. A protož jestliže jest co při sobě sirotčího měla z strany svrškuov, oznamte mi o tom, jak jste to opatřili, aby sirotek přijda k letóm svým věděl, kde své najíti. Pakli jest to při podílu mezi týmž sirotkem a mateří jeho jak jest jináč opatřeno, o tom o všem mi správu psaním svým, kterouž bych Archiv Český XX. 16

Strana 122
122 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina se spraviti mohl, učiňte. Než divná mi jest do vás věc, že tak malou péči máte o sirotky, kteříž při městě jsou a tu osiřejí, že nevíte a tomu nic neříkáte, by je vám před vašima očima brali a tu je vezli, kdež by se komu dobře líbilo a zdálo, že byšte to všecko přehlédli; ješto nad takovými sirotky, kteříž z svého nač živi býti mají, měla by větčí vaše péče v opatrování býti, nežli nad jinými, kteréž někdy přátelé jejich pro nemožnost a chudobu k sobě přijímají. Než toho u sebe nerozvažujete ani rozdělujete, a za to držím, že jste toho sirotka tak opatřili, když jest měl z Pardubic odjeti, že jste nevěděli, kam pojede a jak v tom odjezdu opatrován bude. Tu znáti muožěte svou péči o sirotky, kterou máte. Snad vám náleží, abyšte toho sirotka jináč opatřili, nežli opatrujete. Nerad bych vám, vajsadám vašim v ničemž ublížil, ale po- něvadž se vám sirotků nevidí opatrovati, již bych na to sám nastoupiti musil a je z lítosti opatrovati, a k vám bych také věděl o to co promluviti; a protož na toto psaní od vás odpovědi očekávati budu. Datum na Mezeříčí v neděli den moudrosti boží léta oc 1542. Pro bolest ruky své nepodepsal sem se. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 234. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: o položení sněmu do města Olomouce, o domácích zále- žitostech. — V Trenčíně (1542 ?). Službu svú oc. List od vás jest mi včera zde na Trenčíně dodán, kdež mi oznamujete o sněmu obecním, žě jej král JMt pokládati ráčí druhej čtvrtek v postě v městě Olomúci. Pan hejtman také mi o tom ráčil oznámiti i přípis listu královského poslati, kdež v tom JMt královská dokládati ráčí, aby ten soud držán byl od pondělka až do štvrtka; než u mneť jest, žě nebude moci držán bejti než do středy, poněvadž se k tomu sněmu do Olomúce ve čtvrtek sjeti mají. Té sem naděje byl, že s námi na Trenčíně masopust vokvasíte, ale poněvadž to nemůže bejti, již z domácí čěládkú beze všech hostí ten masopust vokvasím. Také mi manželka má zdráva není, již několiko dní v lůži leží, jakož sem pak pro Šimona doktora poslal. Napsali ste mi, abych vám oznámil, na čem věc manželky mý se panem hrabím stojí: i vězte, že na ničemž jiným postaveno není, než jako prvý, neb man- želka má paní manželce vaší tý aqua vitae*) posílá. Byla by jí ráda více poslala, než žě jí na ten čas nemá. Při tom vás prosí, abyste manželce své službu od ní pověděli. A s tím atd. Datum na Trenčíně. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině oc. A tergo: Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, panu kmotru mému milému. Orig. na papíře, pečeť odlepena. — Třeboň. archiv: Fam. v Pernstein. (Reg.) — *) Původně extrakt, zázračné léčivo v líhu. líh aethylnatý.

Strana 123
z roku 1542 a 1543. 123 235. Jan z Pernšteina Pardubským, aby k splacení peněz manželce nebožtíka Petra barvíře další sčekání povolili. — Na Meziříčí 1543, 2. ledna. Jan z Pernšteina oc. Pardubští milí! V tom jest vůle má a rozkaz, abyšte roku přidali mistr Petrové, nebožtíka Petra barvíře někdy manželce, pod těmi ru- kojmiemi až do sv. Jiří příščího, což se té summy dotýče podlí kšaftu téhož nebožtíka Petra barvíře; protož vědouce v tom vůli mou, tak se zachovejte, neb sou toho prů- tahu příčiny slušné. Dán na Mezříčí v outerý po novém lítě léta oc XLIII°. Rukú J. vlastní. Opatrným purkmistru a konšelóm Pardubským, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 236. Jan z Pernšteina markrabímu Jiřímu Braniborskému o sňatku dcer téhož s jeho syny. — Z Meziříčí 1543, 6. ledna. (Přípis listu markrabí Jiřímu v sobotu po novém létě z Mezeříčí léta 1543.) Osvícené kníže a pane, pane příznivaj, příteli a švagře můj zvláště milaj! Službu s. VMti s vinšováním zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. Jakož VMt ráčíte v své dobré paměti míti, kerá jest se námluva stala mezi VMtí a mezi mnou skrze osví- cenou kněžnu a paní paní Kateřinu kněžnu Mekelburskú a Saskú, landkrabinu Du- rynskou a markrabinu Míšenskou, paní a manželku někdy osvíceného knížete a pána pana Hendrycha knížete Saského, landkrabí Durynského a markrabí Míšenského, slavné paměti, a to taková, aby dcery VMti dvě, jedna, kterouž ste ráčili míti z kněžnou Minsterberskou Její Mtí slavné paměti, a druhá, kterouž s kněžnou Saskú Její Mtí paní a manželku VMti míti ráčíte, synóm mým dány byly k stavu svatého manželství: kdež takové najednání mezi VMtí a mnou k místnému konci přivedeno není, tak aby to mezi VMtí a mezi mnou smluvami na pargameně pod pečětmi našimi stvrzeno bylo. Než při tom najednání to na odtazích stojí až do tohoto času, a tak sem tomu srozuměl z osvíceného knížěte a p. pana Frydrycha v Slezi knížěte Lehnického a Břeského, mocného držitele knížětství Velikého Hlohova a pána knížětství Minster- berského, žě ten průtah z té příčiny jest v tom mezi VMtí a mezi mnou byl, žě mezi VMtí a mnou to na žádné míře postaveno nebylo, což se oderčění dotajčě, kderéž VMt ráčíte míti, aby se stalo od dcer VMti, kteréž by synóm mým za man- žělky dány bajti měly, podle starého pořádku a zvyklosti domu Brandenburského. Pak milostivé knížě, nikdá sem na tom nebyl ani ten oumysl muoj jest byl, abych měl ten pořádek a tu zvyklost, kterouž VMt v rodu svém držěti a zachovávati ráčíte, rušiti aneb v čem ubližovati. Než poněvadž VMti pán Buoh všemuohoucí ráčil více dcer dáti nežli tyto dvě, jiného jest při mně nebylo a není, než aby v tom jedno- stajnú milost a lásku znáti mohly i také jednostajné opatření, jak jedna tak druhá 16*

Strana 124
124 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina aby od Mti opatřeny byly. Jakož pak tomu dokonale věřím, žě jest to všecko při VMti, abyste se VMt k nim v jednostajné lásce a v jednostajným opatření zachovati ráčili jako věrnej otec, neb já při tom svého opatření ani synuov svajch nic sem nevyhledával, než to sem obmejšlel, aby dcery VMti mnou aneb syny majmi v ničem zavedeny nebyly. A protož poněvadž ten pořádek při rodu VMti se zachovává, že se takové oderčění děje, již já také k tomu na místě synuov svajch přistoupiti chci a VMti za to prosím, že mi ráčíte čas a místo jmenovati, tím neprodlívajíc, při kterémžto času, aby mezi VMtí a mnou takové smlouvy k vykonání přišly a na místě postaveny byly. Neb VMt znáti ráčíte věk svuoj i léta svá, kdež já tolikéž u sebe rozvažuji léta svá stará i mnohé nedostatky při zdraví; a jestliže by z nás pán Buoh kterého z tohoto světa povolati ráčil, nevím, jak by to přátelství mezi námi konáno bylo. A by to možné bylo, abyste VMti ráčili sjeti do knížetství Slezského na některaj zámek svuoj, tu bych chtěl k VMti přijeti, popřál-li by mi pán Buoh zdraví a živnosti, aby při přítomnosti osob našich ty smlouvy mezi námi konány a tvrzeny byly. Pakli byste VMt s kterajch kolivěk příčin do knížětství Slyzského přijeti ne- mohli, ale za to VMti prosím, žě takové jednání i stvrzení těch smlouv na místě svém ráčíte poručiti osvícenému knížeti a pánu panu Frydrychovi v Slezi knížěti Lehnickému JMti, aby již JMt na místě VMti to všecko zavřel a na místě postavil a smluvami utvrdil, tak jakž řád a obyčej toho jest; a kdyby mi JMt ráčil den a místo jmenovati, již bych se k JMti vypravil, ač ráčil-li by mi pán Buoh zdraví dáti. Pakli by na mne nedostatek zdraví přišel aneb jakákoli příčina v to vkročila, že bych k JMti bezelstně přijeti nemohl, tehda já k JMti na místě svém s plnou mocí vy- slati chci. I co jest v tom oumyslu VMti, VMti prosím, žě mi to ráčíte oznámiti po tomto služěbníku mém, abych se věděl čím spraviti. A s tím se lásce VMti po- roučěna činím, pán Buoh rač dáti, abych se s VMtí ve zdraví shledal. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. 237. Jan z Pernšteina knížeti Fridrichovi Lehnickému o sňatku synův svých s dcerami markrabí Braniborského. — V Meziříčí 1543, 6. ledna. (Připis listu knížeti Fridrichovi v týž den ut supra a odtudž.) Osvícené knížě a p. p. příznivej, příteli a bratře muoj zvláště milaj! Službu svou VMti vzkazuji oc. Zdraví oc. Milostivé knížě! List od VMti jest mi včíra dodán i z přepisem toho psaní, které VMti pan markrabě Jiří JMt činiti ráčí. Kdež při tom VMti děkuji, žě ste takové psaní o to spříznění, které by mezi námi bajti mělo, učiniti ráčili. Než kdež v tom psaní toho JMt dokládati ráčí, žě jest tak u sebe držěti ráčil, jako bych já v tom jednání, kteréž mezi námi jest, žádostivější byl statku nežli přátelství: v pravděť

Strana 125
z roku 1543. 125 se JMt na tom mejliti ráčí, neb bych v tom statku hledal, ženidba jest syny mé potejkala více než na jednom miestě, ale toho jest u mne nebylo; než toho sem hledal a hledám, aby se synové moji tu ženili, kdež by se v potřebě své na přátely ubezpečiti mohli, poněvadž písmo jmáme, žě dobrý přítel má vážěn bajti nad stříbro a nad zlato. A protož ne pro statek, ale pro dobré přátelství a zpříznění se panem markrabí Jiřím JMtí v to jednání o to přátelství sem vstoupil a tomu oderčení s jiné příčiny sem se nezbraňoval než s té, aby dcery páně markrabovy JMti, kteréž by se synóm mým měly dostati, v nic uvedeny a zavedeny nebyly, oč by potom k synóm majm aneb k statku jejich po smrti jejich hleděti mohly. Ale poněvadž sem tomu srozuměl, žě při domu Brandenburském ten pořádek se zachovává že prvé oderčení se státi má, nežli by synóm majm za manželky dány byly: i uvážíc to u sebe, že by dcery páně markrabovy syny majmi v niveč uvedeny nebyly, také sem toho při tom nechal a k tomu přistoupil, tak jak sem VMti o tom psaním] svajm oznámil; kdež panu mar- krabí JMti také sem o to psaní učinil, ale ještě mi se od JMti služebník nevrátil. Pan markrabie JMt v svým psaní také VMti to oznamuje, abych rady své k JMti vyslal a ty předkem na místě mým aby s JMtí o ty artykule na místném postavili, kteréž jest Mt sepsané poslati ráčil po panu Ondřejovi Ungnodovi, švagru mém. I račte VMt věděti, že já o těch artykulích nic nevím, a od pana Ondřeje Ungnoda žádné mi nejsou dodány ani ukázány. Jakož pak některou chvíli pan mar- krabie JMt v psaní svém, které mi učiniti ráčil, těch artykuoluov dotknouti ráčil, tak se pamatuji, žě sem JMti odpověď dal, že o těch artykuolích nic nevím. Jakož pak některou chvíli v Praze i panu Kubelstorffovi, služebníku JMti, tolikéž sem po- věděl. Než pan Ondřej Ungnod ten jest mi pravil, tak se pamatuji, žě by jemu od kanclíře JMti nějací artykuolové podáni byli, aby je z sebou vzal a mně ukázal, a jemu žě se nezdálo toho učiniti, aby měl s těmi artykuoly ke mně jeti. A tak sou ti artykuolové při kanclíři aneb v kanceláři JMti zuostali. I milostivé kníže! Bych měl k JMti přátely aneb rady své vysílati, aby ti artikuolové na místě postaveni byli, tak jakž JMt VMti psáti ráčí, nevím, jak by mi se trefilo, poněvadž nevím, jací sou to artikuolové, aniž o nich jakou vědomost jmám. Neb sem já o žádném jiném artikuoli nevěděl a nevím, než což se toho oderčení do[tý)če; i za to VMti prosím, že ráčíte ještě to pro mne učiniti a panu markrabí to oznámiti, co VMti píši o ty artikuole, že o nich nic nevím. Pak nechť pan mar- krabie ráčí tak udělati a ty artykuole VMti poslati, abyste mi je VMt poslati ráčili, a já vyrozumějíc jim, což bych jednom poznal, což by slušného bylo a mně snesi- tedlného, také bych tak učinil a tím neprodlíval, a ku panu markrabí JMti přátely aneb rady své vypravil. Kdež prosím, že tak učiniti ráčíte a tím neprodlívati; a já se VMti zase rád přátelskajmi službami odsluhovati chci.

Strana 126
126 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina (Cedule.) Kdež mi ráčíte psáti, abych VMti oznámil, co se v Uhřích děje a o Perenii Petrovi do Uher: nic jiného neslyšeti, než že sou naši něco Tuorkuov utrhli, pak co oni zase našich utrhnú, s tím se mlčí. Budín ten špihují velmi, a tak jest rozuměti, že se tu strojí hospodáři bajti. Nebude-li zvláštní milosti pána Buoha našeho, aby nám pomocníkem ráčil bajti, já netuším, abych toho živností svou dočkati měl, aby Budín zase křesťané míti a držěti měli. O Perenii Petrovi nic jistého ne- slyšeti než divné hlasy, a protož poněvadž nic jistého nevím, také VMti nevím co oznámiti; než vyrozumím-li čemu, tajna toho před VMtí neučiním. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 8. b. 238. Jan z Pernšteina Saskému knížeti Mauriciovi, aby najednání o sňatek jeho synů s dcerami Jiřího, markrabí Braniborského, všemožně podporoval. — V Meziříčí 1543, 6. ledna. (Knížeti Mauricímu v týž den ut supra a odtudž.) Osvícené knížě a pane pane příznivaj a příteli muoj zvláště milaj! Službu svou VMti oc vzkazuji oc. Milo- stivé knížě! Kdy ste u mne VMti ráčili na Mezeříčí bajti, s VMtí sem mluvil, což se toho najednání dotýče, které se jest stalo mezi osvíceným knížětem a p. p. Jiřím markrabí Brandenburským oc a mnou skrze osvícenú kněžnu a paní paní Kateřinu kněžnu Mekelburskou oc paní a mateř VMti, a potom najposléz také VMt na žádost mou ráčili ste ku panu markrabí Jiřímu JMti o touž věc poselství své učiniti. Pak, milostivé kníže, tak jak sem s VMtí na Mezeříčí mluvil, že sem tomu srozuměl, proč ta věc k konci nejde, skrze osvícené knížě a p. pana Frydrycha v Slezi knížěte Lehnického a Břeského oc JMt, žě jest v tom ta překážka, žě pan markrabie JMt to ráčí míti [sic], aby to oderčení, kteréž by kněžny a dcery JMti učiniti měly, mezi JMtí a mnou na míře postaveno bylo; kdež sem já se tomu nezbraňoval z žádné s té příčiny, abych tu co svého aneb synuov svých vyhledával, poněvadž žádostiv [jsem] toho spříznění s JMtí pro samé upřímné přátelství, kteréž by mezi JMti rodem a mezi rodem majm trvati mohlo, též také aby rod muoj s krví VMti spřízněn byl a s VMtí v přátelství vstoupil; ale to sem v tom obmejšlel, aby kněžny a dcery páně markrabovy JMti mnou v ničem zavedeny nebyly, poněvadž pan markrabie JMt více dcer míti ráčí. Jakož pak VMti tomu z toho psaní, kteréž panu markrabovi JMti činím, vy- rozuměti ráčíte, kterýhož VMti přípis posílám a za to VMti prosím, poněvadž kněžna JíMt paní a máti VMti i také VMt ráčili ste v tom jednatelé bajti, že před kněžnou JíMtí toho tajna učiniti neráčíte, co VMti píši; a při tom ta jest prozba a žádost má, aby kněžna JíMt i VMt ku panu markrabovi JMti poselství o to učiniti ráčili, aby JMt neráčil déle takovajch věcí na odtahu stavěti, než se mnou tu věc podle psaní mého a žádosti vykonati. Kdež nepochybujíc, žě tak učiniti ráčíte, a já se toho

Strana 127
z roku 1543. 127 VMti i kněžně JíMti službami svajmi přátelskými, ač starejmi a nemocnejmi, rád od- sluhovati budu a i syny své k témuž povedu. A s tím se VMti lásce poroučím, pán Buoh rač dáti, abych se s VMtí ve zdraví shledal. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 7. b. 239. Jan z Pernšteina píše svému obstaravateli do Vídně o koupi látek a přivezení na Moravský Krumlov rivoli, muškatele a pinoele. — V Meziříčí 1543, 13. ledna. (Přípis listu Facimu do Vídně v sobotu po Třech králích z Mezříčí.) Nemá-li takové tykyty černé a zlaté, jakož mi jí prvé poslal, aby mi poslal té, jak jest mi napsal, temnější takové barvy XXX loket krát[kých]; pakli nemá tykyty a měl by dupltykytu takové barvy, aby jí poslal XVIII loket dlouhých; aksamitu červeného, který by nebyl karmazín (neb karmazínu tak dobrého není potřebí, než proto aby dobrý aksamit byl), aby mſi ho pojslal XIIII loket dlouhých, neb že sem dobrý aksamit červený od Antynorův dlouhý loket po IIj fl. rejns. [..] krejcarů; zlatohlavu aby mi poslal místo [. -] takového, kter[. .. ] jemu kousek, že sem takový zlatohlav bral dlúhý loke[t] po VIII fl. r.; aksamitu zeleného III lokty dlúhé. Pak žě se již v tom ve všem k němu připouštím. Nemá-li sám, aby to mi zjednal. Při tom že ho za to žádám, aby ke mně přijel na Krumlov na den Hromnic aneb tuto sobotu po Hromnicích, a to, což mu kolivěk dlužěn budu, žě mu všecko zaplatím. Formana aby zjednal a přivezl mi sebú IIII laky ryvoly, II laky muškatele, I laku pinoele, jestliže má dobrý. Pakli by dobré nemělo býti, aby mi toho darmo nevozil. Pak ten forman žě bude moci také ty nůše sebú vzíti na ten vůz, pak aby tam ty nůše zaplatil, za všecko mu jiné peníze dám. Datum oc. MS. Současný v arch. zems. král. Česk. f. 3. 240. Jan z Pernšteina knížeti Fridrichovi Lehnickému: o položení sněmu na hradě Pražském; vy- zývá ho, aby sněmování se účastnil, a poukazuje při tom na nebezpečí, jaké hrozí od Turka, zvláště pak Čechům. (S připojeným naučením pro posla, jak zachovati se má při odevzdání listu.) — V Meziříčí 1543, 23. ledna. [ ...]*) Frydrychovi Lehnickému, z Mezeříčí [...] úterý po svatých Fabianu a Šebastianu. [ ...] pane pane příznivý, příteli a bratře můj zvláště milý! [...] VMti vzkazuji, VMti bych přál zdraví a v něm vše [...] Sněm, který ste VMt ráčili jmíti a držěti v Frankštejně, tak to]mu rozumím, že ste neráčili poslům krále JMti na ten artykul žádné odpovědi dáti, což se vyslání na ten sněm z knížětství Slezských, kterýž má na hradě Pražském držán býti ten pondělí po neděli Letare [5. Martii], dotejčě, abyste měli naň s jakou mocí vyslati; než že ste ráčili druhej

Strana 128
128 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina sněm sobě položiti na neděli Inuocauit [11. Febr.] totiž první neděli v půstě v městě Frankštejně. Pak, milostivý kníže, poněvadž znám VMt bejti pána rozumem od pána Boha obdařeného, také VMt znám bejti jak otce zemí Slyzskejch, což se kolivěk dobrého a užitečného těm zemím jednati a působiti bude, žádnému jinému to přičteno nebude v živnosti i po smrti nežli VMtem, a co zlého, škodného tolikéž; a tak s dobrým slovem v živnosti, s dobrým připomínáním po smrti u lidí zůstati ráčíte a se zlejm tolikéž, a té památky obojí knížatóm JMtem synóm VMti pozůstaviti ráčíte. A protož poněvadž to znám a tomu dokonce věřím, že ráčíte bejti milovník dobrého a že to ráčíte všecko rozvažovati, co na nás jde a v jakém nebezpečěnství jsme a jaká se k nám zkáza přibližuje od Turka nepřítele všeho křesťanstva: nebude-li předkem pána Boha všemohúcího, aby náš obránce bejti ráčil, a my jestližě jiného spůsobu před se nevezmem, než abychom peníze cizím národům dávali se [ ....... cijzím národům k statkům i poctivostem ...] lidé a v nivec obráceni v ruce poku[... ] oni židé do Egypta nebo do Babylona [ ...] A protož, milostivé knížě! VMti prosím i napomíínám ...], co na nás jde, a že sme na zkáze a na pádu mſ ...] Boha našeho račte k tomu vésti, ať jest vysláno na [ten] sněm na hrad Pražský od knížětství Slyzských s plnú mocí. A byste VMt mohli sami osobou svou za jednoho posla bejti, přál bych toho VMti, neb bych na tom znal VMti mnoho dobrého i také poctivého, neb o tom držím, že byste ráčili u mnohejch sobě lásku obdržeti. Neb nepochybuji, že byste ráčili při dobrém státi i to ukazovati, což by dobrého těm všem zemím bylo, a což by škodného bylo, tomu místa nedávati; a ráčili byste dosti těch najíti, kteříž by v tom podle VMti stáli a nápomocni byli. Neb byl-li by ten sněm na hradě Pražském rozveden, a tak že by se na něm nic nezjednalo pro tu příčinu, že by poslové od VMtí z stavův s mocí vysláni nebyli: tím račte jisti bejti, že by to žádnému jinému přičítáno ne- bylo než VMti. Neb, milostivé knížě, byla by veliká těškost od lidí do VMti a to z těch příčin: ten sněm nepřišel jest z krále JMti, než přišel jest z stavův mar- krabství Moravského, jakož sem pak o tom o všem VMti z Brna oznámil, co jest se na tom sněmě v Brně při přítomnosti krále JMti jednalo. Sněm ten, kterýž má na hradě Pražském držán bejti ten pondělí po neděli Laetare, jest nečasně a pozdě položien, neb po tom sněmu jiní sněmové v markrabství Moravském a v knížětství Slyzskejch držáni bejti musejí, aby lidé věděli, o co jest se na tom sněmě na hradě Pražském zjednalo a k čěmu se jmíti mají. Pak račtež toho VMt u sebe povážiti, taková dlouhá jednání kde se do léta vtáhnou, Turek se vším pohotově Uherské království na větším díle opanoval. Budín [... Jval k obraně své a statkův svých nežli oni jiných na [záh]ubu; ale těchto časů k tomu národ náš po- třebován jest, aby lancknechti bejvali a peníze dávali. Potřebí by bylo, aby starý

Strana 129
z roku 1543. 129 Čech z mrtvých vstal a do kostnic nahlédl a zavolal na staré Čechy, aby z mrtvých vstali, poněvadž se mladí brániti nechtí, jako jest onen Římanín udělal. Pán Bůh rač dáti, aby národové naši ještě toho dočěkali, abychom Čechové, Moravané a Sle- záci byli; neb těchto časův nevíme, co sme a po jaký sme se šlechtě vrhli. A ty ná- klady, kteréž sme na cizí národy těchto let vynakládali, pomáhajíc jim k poctivosti i k statku a tím je více milujíc než sami sebe: jest to i proti přikázání božímu, abychom jiné měli více milovati než sami sebe; pak jakéž koli náklady činiti budeme, abychom je sami na se a na národ svůj činili a sobě sami k statkům i k pocti- vostem pomáhali. Avšak podle toho cizích pomocí, kdož by chtěl pomáhati na takového ne- přítele, abychom od sebe nezamítali; neb Němcům jest tak potřebí, aby proti tomu nepříteli nespali a nám se nedívali, neb se jich tak dobře z některých stran dotýče, jako nás; voda Dunej jest k některým bližší nežli k nám, a Turek se vod Dunaje nepustí leč nějakými sjezdy. Toto psaní knížeti Frydrychovi JMti knížeti Hendrychovi můžeš ukázati i tomu, komuž věříš, než vůbec ho nevokazuj. Knížeti Frydrychovi i knížeti Hendrychovi listy píši, toho něco dotýkajíc; prosím tebe, dodaj jim jich a JMtem ode mne službu pověz s vinšováním všeho dobrého. Což se vyslání od knížectví Těšínského na ten sněm na hrad Pražský s mocí dotejče, má jest vůle k tomu, aby vysláno bylo. A s tím oc. Datum ut s. MS. současný v arch. zemsk. král. Česk. f. 2. — *) Vytečkovaná místa jsou v původním rukop. uhnilá. 241. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému: o pozvání krále Polského na svatbu syna jeho, o prodeji Blštiny oc. — V Meziříčí 1543, 25. ledna. (Přípis listu knížeti Václavovi Těšínskému z Mezeříčí ve čtvrtek den svatého Pavla na víru obrácení.) Osvícené knížě a pane pane synu muoj milaj! Službu svou VMti vzkazuji, zdraví oc. List od VMti jest mi dodán po pacholeti domovském, kdež mi ráčíte psáti, že jest král Polský JMt k VMti Beranovského poslal zuovuoc [sic] VMt na to veselí a svadbu, kterouž král mladej JMt jmíti má. Pak račte věděti, že jest také posel JMti Kské u mne byl, kdež i mne JMt také zváti ráčí, abych na to veselí přijel. Pak JMti Kské sem odpověd dal, že netoliko na takovou žádost, ale na rozkázání JMti tak bych se zachoval, ale pro nedostatek zdraví svého že tomu dosti učiniti nemohu, JMKské prosíc, aby sobě toho do mne stěžovati neráčil. I ráčíte mi psáti, že ste JMKské na to žádné odpovědi dáti neráčili, při tom mne žádajíc, jakou byste odpověď JMti dáti měli, abych VMti oznámil; pak co se u mne snáší, jakou byste odpověď JMti Kské dáti měli a jaké psaní JMti učiniti, teď toho VMti přípis posílám; pak ráčíte-li co přičiniti anebo ujíti aneb jinou odpověď dáti, to jest při vuoli VMti. Archiv Český XX. 17

Strana 130
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Což se toho rozmlúvání anebo těch řečí dotejčě, kterýž jest pan Severin Bonar s Erazimem Ruckým o Blštinu měl, tak jakž mi to všecko vypisovati ráčíte, by bylo potřebí to všecko opakovati, nevidí mi se, než na toto tré nastoupím: kdež jest Ruckému pověděl, že VMt anebo mne, ráčíte-li se s ním o Blštinu smlouviti [sic], těmi IIM zlatajmi uherskajmi darovati chce, kteréž jest jemu pan Jan Turzy podle smlouvy propadl. Druhej artikuol také jest, což se škod dotejče, v které jest on skrze pana Jana Turzyho přišel, že se chce s VMtí o ně smluviti, a netoliko aby mu zouplna zaplaceny bajti měly, co je na to vynaložil, ale na rovné věci že přestati chce, jednom abyste mu ráčili těch VIM fl. položiti, kderéž mu jest pan Jan Turzy dlužěn zuostal. Třetí artykuol ten jest, že jest se v to pan Jiřík Žabka vložil mezi ním a panem Janem Turzym, že jest tomu sročení do Brna učinil. Pak považujíc těch artikuoluov všech u sebe, kde se vstahují, co jest při mně, VMti oznamuji: najprvé, kdež jest s Ruckým rozmluvení měl, že těmi IIM fl., kteréž jest jemu pan Jan Turzy propadl, VMti daruje. Pak byť je jistě měl anebo mohl k nim přijíti, jistěť by tak štědrý nebyl, aby měl VMt jimi darovati; neb toho skutek ukazuje při druhém artykuoli, což se škod a outrat dotejčě, tu neukazuje, aby chtěl VMt jimi darovati, než že se chce s VMtí o ně slušně srovnati, ne tak aby to měl vzíti, co na to naložil, než na rovné a na slušné věci že přestati chce. Pak račtež toho povážiti: IIM VMti daruje, kteréž sobě jisté klade, že sou mu pro- padeny, a o škody s VMtí rovnati chce, ješto ještě neví, jest-li jemu pan Turzy zá- platou povinovat za jaké škody. Což se toho jednání, v kteréž jest se pan Jiřík Žabka vložil, dotejčě, na tom já nic nezakládám, než tak držím, že to také v niveč vejde, neb jak já pana Jana Turzyho znám: sám do Brna nepojede a stěškem toho komu svěří. Pak bude-li se jednati co, to mne tajno nebude. Než kdež je pan Bonar na ty kupce ukázal, kteréž praví, že na to má: na knížeti Frydrychovi Lehnickém jistě se mejlí. Než což se Zborovského dotýče, tomu se neprotivím; neb to vím, že on má na XLM hotovajch, i bez pochyby žeť se k tomu přičinil, aby ji koupil; tak jakž mi jest správa dána, že o ni od dávných časuov stojí, neb jest statek svuoj Mezibozí prodal panu Koru- zivicovi Jezloveckému za XXIIIIM; avšak jednej mezi nimi pan Jiřík Žabka jak chce, vždy Blštině jest na prodej přijíti. Pak toto by mi se zdálo, abyste VMt ráčili psaní udělati panu Severinovi Bonarovi, aby sjěl do Osvětima, že tu VMt i já také k němu vyslati chcme, aby s ním o to, což se prodaje Blštiny dotýče, další rozmluvení bylo i o to všecko, což VMti jest po Erazimovi Rudckém vzkázal; pak já bych nevěděl, koho jiného k němu vyslati, než pana kanclíře. A také by mu nepřišlo z Drahomyšle do Osvětima dále pěti aneb VI mil. Pakli by chtěl a mohl do Krakova dojeti, tehda by toho psaní nebylo potřebí panu Bonarovi činiti, aby měl sjížděti do Osvětima; ale já tak držím,

Strana 131
z roku 1543. 131 jak by on té Blštiny rád prázden byl a té smlouvy s panem Turzym, netoliko do Osvětima, ale na Těšín, na Frydek by k VMti přijel. Pak ty artikuole, co by s ním jednáno bajti mělo, tak jak sem na ně krátce myslil, VMti také poznamenané posílám. Avšak poznáte-li VMt co potřebnějšího, uvážíc to s panem kanclířem, a bude-li se VMti viděti mně to oznámiti, nic na tom není, že jest sobě Rudcký do IIII neděl k odpovědi odtah vzal; můžete VMt panu Bonarovi napsati, aby strpení měl, jmenujíc jemu čas, při kterém mu času odpověď dáti ráčíte; neb já z Moravy nepojedu až po druhé neděli v puostě, bude-li vuole buoží, neb při tom soudu v Brně bejti musím, kteraj tam druhej pondělí v puostě držán bajti má, a tam dýle dvou dní bajti nemíním, ač bude-li mi pán Buoh ráčiti zdraví popříti. List věřicí panu Bonarovi na pana kanclíře posílám; pakli by se jeho jízda prodlila, a VMt prvé ke mně o to poselství učiniti ráčili, tehda mi ten list račte zase poslati, ať jinej napíši pro dato. Také VMti přípis listu posílám, kterýž jest mi dodán od pana Bonara tuto středu minulou i také odpověď, co mu dávám. VMti také oznamuji, že mi Gottfrid Adlspoch píše, že jest na tom zuostáno na nynějším sněmu, kteraj v Frankštajně držán byl, aby soud při Jubilate v Vrati- slavi držán byl, a že za jiné nejmá, než že při tom času ta pře místnej konec vezme se panem markrabí — pán Buoh rač to dáti. Neb bych již těch Vratislavských jízd rád prázden byl, kdež nelze než tam jeti, ač ráčí-li pán Buoh zdraví a čerstvosti popříti. Znám, že by se ty jízdy VMti lípe trefily, zvlášč pro Vratislavské panny, nežli mně; neb VMt ve dne byste se soudili a v noci s pěknejmi paními kratochvíl měli; ale já k tý kratochvíli se nehodím, a také by jim ode mne příjemná nebyla, neb by člověk nejraději chtěl a nemuož, jinejm toho slušněji neodbude, než místo pěkné paní aby z poduškú kratochvíle užíval. Ráčili ste mi napsati o ten valach, kteraj jest Rudcký VMti přivedl; pak ráčíte-li znáti, že by se Vratislavovi, synu mému, hodil, za to prosím, žě mi jej ráčíte poslati. Jáť zejtra na Pernštejn jedu k synóm svým a odtad na svadbu na Krumlov, a již tam míním té svadby dočěkati a ten masopust okvasiti, ač bude-li vuole buoží. A s tím oc. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 10. 242. Jan z Pernšteina oznamuje králi Polskému, že na svatbu syna jeho pro nedostatek zdraví nemůže přijeti. — V Meziříčí 1543, 26. ledna. (Týž den [v pátek po sv. Pavla obr.] králi Polskému JMti.) Milostivý králi! List od VKMti jest mi dodán, kdež mi VKMt psáti ráčíte a oznamovati, kterak veselí krále JMti pana syna VKMti a pána mého milostivého vykonati se má při času sv. Floriana [ . . . ] má kněžna JíMt dcera JMKské pána [ ... ] milostivého JMKské 17*

Strana 132
132 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina panu synu VKMti za manželku dána býti: při tom toho po[mně] VKskáMt ráčíte, abych se k tomu času v Krakově ku poctivosti] tomu veselí najíti dal, žádati. Milostivý králi! Předkem s takové milostivé lásky a s tej poctivosti, kterouž mi VKskáMt činiti ráčíte, VKskéMti velce děkuji, a svými poddanými a povolnými službami, ačkoli starejmi a na svém zdraví sešlejmi, VKskéMti toho odsluhovati budu i JMtiKské pánu a synu VKskéMti, jakožto pánóm svým milostivým; a čehož já od- sloužiti nebudu moci, ale syny své k tomu povedu, ač dá-li jim pán Bůh déle živu býti než mně, aby VKskéMti toho odsluhovali a za pány své měli a drželi, pokud jich stává. Milostivý králi! Takovou žádost, kerou VKskáMt na mne vzkládati ráčíte, ježto netoliko žádost, ale každé rozkázání VKskéMti podle mé nejvyšší možnosti hotov sem vyplniti, tak bych učinil; ale příčina nedostatku zdraví mého, keráž již od mnoha let při mně jest a těchto časův se nejvíce na mně rozmáhá, ta mi toho zbraňuje; neb choditi nemohu, leč kde mne vedou, i to s těžkostí, a také jiné naděje nejsem, než že tak zůstanu, pokud mne pán Bůh na tomto světě ponechati ráčí. A protož z té příčiny VKskéMti prosím nejvyšší prozbou, kerouž můžě prošeno býti, jako svého milostivého pána, že v tom těžkosti ke mně nésti neráčíte, že vůle a rozkázání VKskéMti vyplniti nemohu; než byť mi zdraví zstačilo, ničím se nevymlúvajíc, vůli a rozkázání VKskéMti rád bych vyplniti chtěl. A s tím se službami svejmi povol- nými a poddanými VKskéMti porúčím jako svému milostivému pánu, a za to vždy nejvyšší prozbú prosím, že mne z své milostivé paměti i lásky vypouštěti neráčíte, než mým milostivým pánem býti i s králem JMtí a pánem a synem VKskéMti a pro ty služby, keréž bych VKskýmMtem rád činil, ač se k tomu znám, žě sem jich nikda neučinil, nebyl-li jest skutek, ale vůle vždycky jest k tomu hotova byla a jest: jestliže by na mne pán Bůh smrt dopustiti ráčil, poněvadž znám, že věk můj již krátký jest, žě synův mejch opouščeti neráčíte, než jejich milostivejmi pány býti. A s tím se ještě jednou VKskéMti poroučím jako svému milostivému pánu, pána Boha za to prosě, aby VKskéMti ráčil dáti dlouhé zdraví, abyste VKskáMt ráčili toho dočěkati a viděti syny krále JMti pana syna svého a vnuky VKskéMti oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 5. 243. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: o prodeji Bystřice, Letovic oc. — Z Meziříčí 1543, 27. ledna. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi z Mezeříčí v sobotu po sv. Pavlu na víru obrácení.) U. v. p. J. příteli m. m. zdraví oc. Což se obnovení vám listu dotýče, tak udělám a tím prodlívati nebudu. Kdež mi píšete, že statek prodáváte: pak co jest koli s vaším dobrajm, věrně vám toho přeji; než divná jest mi věc, žě ste mi nic neoznámili, jestliže byste statek prodali, kde se obrátiti míníte a kde sobě statek

Strana 133
z roku 1543. 133 koupiti chcete; neb ste mi před tím psaní učinili a já sem vám odpověď dal, což se Packova dotejčě, od té chvíle ste mi nic neoznámili, co před sebou máte. Což se Bystřice dotýče, tak jest, žě sem se o ni v jednání dal ne sobě, než panu grof Kristofovi, který Kladsko držel, na jeho žádost; ale mám toho správu, že by se pan grof Kristof se panem Kristofem Třebovským dal o Letovice v jednání, a že by pan Václav z Bozkovic od Letovic pustiti měl; i vykoná-liť o Letovice, Bystřiceť nekoupí, pakli o Letovice nevykoná, za jiné nejmám, než že Bystřici koupí, bude-li ji chtíti pan Herborth slušně prodati. Což se toho IM fl. i také té summy, jestliže byste statek prodali, dotýče, z takového přátelství vám děkuji. Matyáše k vám vypravím, a tím jisti buďte, které já vám přátelství okázat mohu, rád udělám. A vám bych toho přál, abyste v Moravě raději při víně byli, než v Slyzště při tom černém pivě. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 13. 244. Jan z Pernšteina Sever. Bonarovi: o zachovávání přátelství, o přímluvě krále Polského za Pavla Zvěřinu, kterýž z knížectví Těšínského byl vyhnán, o narovnání sporu mezi Lipnickými a Bílskými (v nynější Haliči). — V Meziříčí 1543, 27. ledna. (Přípis listu panu Bonarovi v sobotu po svatém Pavlu na víru obrácení, z Mezeříčí.) Vysoce urozenej p. p. a příteli muoj zvláště milaj. Službu svou VMti vzkazuji, zdraví oc. Psaní, který ste mi ráčili učiniti, pro mnohá zaneprázdnění, po poslu krále JMti pána mého milostivého, jiné sem odpovědi VMti nedal, než že po svým poslu VMti odpověď dáti chci; i nechtíc toho na dlouhých průtazích stavěti, tak činím a tuto odpověď VMti dávám. Kdež ste mi ráčili v prvním artikuli napsati, což se Pavla Zvěřiny dotajče, dávajíc mi na mé psaní odpověď, které sem VMti učinil podle těch zpráv, který sou mne došly: pak každému to dobře náleží, kdož chce s kajm dobře bajti, nesl-li by proti němu jaké těžkosti, aby jich v sobě nechoval a před přítelem netajil. Neb tomu, kdož jest s kajm dobře, to v sobě tajiti, jakou těžkost proti příteli má, a příteli jí neoznámiti, již tu nebejvá žádné upřímné ani stálé přátelství; neb je lechká zpráva a najistá zkáza, když jest přítel proti příteli snadněj k uvěření, a takové uvěření v se ujmúc, v sobě jě tají a příteli ho neoznámí. I poněvadž mezi VMtí a mnou psaní přátelská činěna bejvala, nechtě tak lechký k uvěření bejti proti VMti takové zprávě, protož sem VMtem to psaní učinil, abych tomu po VMti vyrozuměl, mám-li to za pravdu ujíti a u sebe držěti, co jest mi o VMti praveno; a tak sem ta slova, kerá sou mi pravena, jich neujímajíc ani přičinějíc, VMtem oznámil. Což se přímluvy krále Polského JMti pána mého milostivého o toho Pavla Zvěřinu dotejče, nikdať sou u mne lechce vážěny nebyly přímluvy JMti Kské, neb

Strana 134
134 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina tolko aby se JMtKská ke mně měl přimlúvati, ale kdyby ráčil rozkázati, potud pokudž by mi nejvýše náleželo, hotov sem to vždycky vyplniti; ale z kterých příčin při tom Pavlovi Zvěřinovi té přímluvy a vůle JMKské vyplniti sem nemohl, JMKské i VMtem to v krátkém času tejno nebude. A protož o toho Pavla Zvě- řinu psaním VMt na ten čas dále zaneprázdňovati nechci. Při tom ráčíte psaní mé také připomínati, kteréž sem VMtem učinil, kterak by Pavel Zvěřina lidi sebravše krále JMti, oves na koutech, kteréž Bilščané v platu drží, poséci dal, a stav, kerým se voda žene na mlýn Liertultovský, že jest usiloval zrušiti, a k tomu že i lidi zá- pověďmi obtěžuje: při tom příčinu ukazovati ráčíte, kudy jest se to zběhlo, jaký sou správy VMti dány, že by ouředník Bilský neb sám od sebe, aneb z rozkázání knížete Václava Těšínského JMti aneb z rozkázání mého, aneb z rady a moci regentův knížectví Těšínského, sebravše několik set lidí, mocí vodu svedl na grunty krále JMti, a jiné mnohé věci že jest působiti měl na škodu krále JMti i poddaným JMti. I tuto odpověď VMtem na to dávám: předkem co se toho Pavla Zvěřiny dotejčě, bez pochyby že ráčíte o jeho zachování věděti, jak jest se zachoval předkem proti nebožce kněžně slavné paměti paní a mateři knížěte Václava JMti, i proti knížěti Václavovi JMti, kdež pro takové jeho zachování jest vypovědín z knížěctví Těšínského; pak takového člověka vysílati na protimyslnost knížete Václava JMti i mou také, račte toho u sebe povážiti, jak jest nám to mohlo příjemné do VMti bejti. Což se pak obtížností těch dotejčě, keré ste sobě ráčili bráti do ouředníka Bilského podle těch zpráv, které sou VMtem dávány: snad jest to náležělo VMtem v tom přátelství, v kterém se pravíte se mnou bejti, abyste mi to byli ráčili ozná- miti buď psaním svajm aneb skrze oustní poselství, jaké se těžkosti dějí králi JMti aneb poddaným JMti od ouředníka Bilského. I poznal-li bych toho, co že by ouředník před se Bilský bral, čehož by spravedlivě bráti neměl, jistěť bych mu toho netrpěl, než jemu takovou věc zastavil a jeho i o to dostatečně trestal, poněvadž já na tom sem a vůle má ta jest, a bude-li vůle boží, dokud sem živ, i kníže Václava JMti k tomu vedu, abychom JMt i já králi JMti sloužili a JMti se ve všem zachovali. Jestliže by jaký rozdíl byl v tom, což by ouředník před se bral, mezi VMtí a mezi mnou, a nemohli se o to spolu snésti, i volili bychom sobě o to s obou stran přátely, aby na to vyjeli a toho ohledali, a náležělo-li by jim, i takovou věc na míře postavili; i bylo by mezi námi dobré přátelství a dobré sousedství za- chováno. Než tímto spůsobem, nic neoznámíc ani jakého psaní mně učiníc, než takové sáhání před se berúc, ráčíte znáti, že dobrého přátelství ani sousedství nenese. Také toho ráčíte dokládati, že ste ráčili i to v řeči své přidati, že se VMtem nevidí, aby knížě JMt aneb já té věci tak mocni byli, abychom proti králi JMti moci měli požívati. Pak nikda jest kníže JMt ani já na tom nebyli, abychom jaké moci proti králi JMti měli požívati, než toho sme hleděli a hledíme, abychom

Strana 135
z roku 1543. 135 JMKské sloužili a JMti se zachovali jako pánu našemu milostivému; neb známe, že by nenáležité bylo, ani možnost naše ukazuje, abychom co toho před se bráti měli, což by nám nenáleželo proti JMti, také by moc naše velmi slabá proti moci JMti Kské byla. Než jiného knížě JMt i já na místě JMti nežádáme, než abychom při tom zachováni byli a toho užívali i chudí lidé naši, čehož sou předkové knížěte JMti i s lidmi svajmi vždycky bez překážky užívali. Což se posečení toho ovsa dotýčě, kterýž jest se od Lipenských posekl na gruntech knížete Václava JMti, psáti ráčíte, když jest kníže Kazimír JMt slavné paměti v držení Lipníka býti ráčil od krále Polského JMti, pak sa JMt pánem Bilským i Lipenským, že jest ráčil některé kouty a grunty odprodati od Lipníka Bilskajm, a VMt jsa [v] spravování Lipníku a majíc poručení od krále JMti, abyste ráčili to přezvěděti, jest-li zase všecko k Lipníku navráceno a ty kouty, kteréž Bilščí drží, že ste rozkázati ráčili podstarostímu, aby jim oznámil, aby jich prázdni byli, leč na ně zápisy ukáží, tak jakž psaní VMti dále ukazuje; a když sou těch zápisů neukázali, že sou na těch koutech Lipničští, kteréž Bilščí drží, něco ovsa posekli, a ouředník Bilský sebravše lidi, ty ovsy posečěné pobral i jiné taky, kterýž posečěny nbyly, poséci jest dal, toho dokládajíc, že jest vskočil s mocí na grunty krále JMti, a o tom žě jest VMtem ani podstarostímu VMti nic neoznámil. Pak můj milý pane a příteli! na tu obtížnost, kterúž mně v tom psaní předkládáte, znám, že jest mi náležité, abych VMtem tuto odpověď dal: předkem kdež jest podstarostí VMti ty kouty a grunty Bilským zapovídal, aby jich neuží- vali, leč prvé, jaké zápisy na ně mají, ukáží; i tak jak sem VMtem napřed napsal, snad jest to k dobrému přátelství a sousedství, kteréž by mezi námi bejti mělo, nále- želo, poněvadž sou Bilščí poddaní knížěte JMti i moji na ten čas, a ráčíte věděti, že sem já na ten čas správce knížectví Těšínského, abyste mi byli VMt jako pánu jejich o to psaní učinili aneb skrze posly své oznámili, však bych jiného VMti za odpověď dáti nemohl, než žě tak učiniti chci a Bilským rozkázati, mají-li jaké zápisy na ty kouty a grunty, které by k Lipníku náležěly, aby jě VMti ukázali. Než aby lidé a poddaní zápisy, listy a spravedlivosti své měli ukazovati bez vůle a vědomí pána svého, ráčíte znáti, že by to veliké věci byly, a tak o tom držím, bych v takovou věc poddaných VMti potáhnúti chtěl, aby mi zápisy, listy a spravedlivosti své ukazovali, žě byste jim toho VMt dopustiti neráčili. Než kdo chce s kajm v nepřátelství a v nesousedství býti, tehda jest dobrý počátek k tomu, aby jeden k druhému tak přikračoval, jak jest se k Bilským přikročilo. Nad to vejše, neoznámíc mně nic, na gruntech knížěte JMti i mejch ten oves jest od Li- penských sečen: i co jest ouředník Bilský jiného dělati měl, než aby toho nedo- pouštěl a ten oves pobral? Neb aby se byl tomu díval, aby Lipenští ten oves po-

Strana 136
136 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina brali, knížecí grunty k sobě připojovali, i však bych k němu trestáním přikročil a zachoval bych se k němu jako k tomu služebníku, který pánu svému dobře ne- slouží. By měl to na VMt aneb podstarostího VMti vznášeti, nebyla toho žádná potřeba, poněvadž sou poddaní knížěte JMti toho ovsa naseli na gruntech svejch a knížěte JMti. Než snad by bylo slušné, aby byl to na VMt vznesl, jaká jest se svévolnost od Lipenských poddaných JMti Kské stala na gruntech knížete JMti a mých, abyste je ráčili o takovou věc trestati. Což se těch gruntův a koutův dotýčě, tak toho zprávu mám i to se bude moci provésti, že od staradávna k Bilsku náleží do knížectví Těšínského, a prvé sou jich Bilští v držení a užíváni byli, než jest kníže Kazimír Lipník držel, a Lipenští sou jim v to nikda nesáhali ani vkračovali, a s těch gruntův a koutů od stara- dávna platy na zámek Bilsko dávali a dávají; kdež kníže JMt i já vděčni a žádo- stivi bychom toho byli, abychom při tom zůstati a zachováni býti mohli. Pakli vždy na tom státi ráčíte, že by ti gruntové a kouty do koruny Polský náležely, a já také na tom stojím, že do knížectví Slezského náleží: i nechť král JMt pán váš i můj milostivý s králem JMtí pánem mým milostivým o to mezi sebou se snésti ráčí, a ráčí s obou stran kommissaře mocné vyslati, ti aby v to ve všecko nahlídli, svědky i jiné spravedlivosti vyslyšeli, a co tu uznají, kde ty kouty a gruntové náleží, do království Polského čili do knížetství Slezského, i stane se tou vejpovědí konec. Než bez takového rozeznání a rozvažování aby se mělo dopúštěti v to mocí sahati a vkračovati, ráčíte znáti, že by bylo nemožné. Což se Pavla Zvěřiny dotýče, při závazku psaní svého toho ste ráčili doložiti, že by někteří byli, že by Pavla Zvěřinu u mne jináče malovali a jej v větší nenávist ke mně přivozovali: pak není potřebí Pavla Zvěřiny jiným malovati u mne ani u jiných, neb sám jest se vymaloval, stěžkem to malování dokud živ z sebe sma- zati bude moci; o kterémž malování krále JMti pána mého milostivého, VMti ani jiných tejno nebude. O tý nenávisti, v kterou by jej ke mně přivozovali, není po- třebí mnoho vypisovati, než staré přísloví při tom zachovati, kteréhož lidé i podnes užívají a tak říkají: kdo sobě zlý, kterak může jinému dobrý býti. Pane a příteli můj milý! VMti psaní tím jest zavázáno, vinšování mně všeho dobrého s tím doložením, byste při mně zvláštní dobré vůle míti neráčili, že o sobě to podání činiti ráčíte: ve všech věcech slušných služby své mně vykonati vždycky hotovi býti ráčíte. Na ten artikul tuto odpověď VMti dávám a tím psaní své zavazuji: předkem že bych VMti přál zdraví a v něm všeho dobrého, a pokudž bych kolivěk od VMti k sobě přátelství poznával, abych se VMtem zase přátelstvím odplatil; neb to znám, že žádnému, kdož bo[žlskou spravedlivost miluje, jináče nená- leží činiti. A protož neračte o mně toho držeti ani mne v tom domnění míti, abych

Strana 137
z roku 1543. 137 za to přátelství, keré bych od VMti sobě znal, zlou vůlí odplacovati se měl. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 13. b. — 16. 245. Jan z Pernšteina Šebestianovi Zičovi: že mu ourok náležitě zapraven bude. — 1543, 15. února. (Přípis listu Šebestianovi Zičovi z Polského Jakle, ve čtvrtek po neděli In- vocavit, z Mezeříčie.) Urozený vládyko, pane Šebestiane, příteli milej! Zdraví oc. Což se toho ouroku dotejčě, kterýť sem povinovat, v pravdě jest to zapomenutím přišlo, že sem o tom na Kladčště neporučil. A protož tebe za to žádám, že tomu malé strpení míti budeš, co mi se teď jednom pán Bůh na Pardubice pomůžě na- vrátiti; kdež sem na tom, abych příjezdem svým neprodlíval. Nepochybuji, že sobě toho stěžovati nebudeš, již já jej tobě bez prodlívání rozkáži spraviti. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 16. 246. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: děkuje mu za přátelské služby v příčině půjčky peněz; že by panství Valašsko-Mezřícké prodal oc — 1543, 18. února. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi, z Mezříčí, v neděli, jenž slove Reminiscere.) Urozený vladyko, pane Jane, příteli muoj milaj! Přál bych vám zdraví oc. Psaní vašemu sem vyrozuměl, na kterýž bych vám byl hned odpověď dal, ale nebyl sem při zdraví svým velmi spuosoben. Což se těch summ dotajčě, z té pilnosti, kterouž v tom pro mne máte, vám velmi jako svému milému příteli děkuji a rád se vám toho zase odplatím. Také ste toho v psaní svým doložili, což se listův hlavních dotýčě, které se ode mne do kraje vašeho dělají, aby spíše posílány a dodávány bejvaly: pak o jiných nevím, aby se jimi obmeškávalo, kromě toho listu, kteraj sem panu Char- vátovi udělal. Ale to jest vinú mou nepřišlo, neb hned, jakž jest napsán byl, poslán jest byl k rukojmím a tam jest zdržán; a protož se toho více díti nemá. Než za to vás žádám, což se těch summ dotajčě, žě při tom pilnost svou míti budete, aby mne dojíti mohly, což muože nejspíše. A přípisy nechť sou mi poslány, již já také listy meškati nebudu. A o rukojmie, za to prosím, že péči míti budete, abyste je spuosobili. List hlavní, kteraj se vám udělati má, tím také meškáni nebudete, neb jest již napsán, jediné aby se zpečetil. Jiného vám psáti nevím, než že bych vám toho přál, abyste byli za jednoho posla na ten sněm do Prahy, kterýž při neděli Laetare držán bude, voleni; tam bych se s vámi rád shledal a dosti pilné rozmlouvání měl, neb sem na tom, bude-li vuole boží, abych se zase do Čech bez prodlívání obrátil. Učinil jest mi psaní Matyáš, žě ste s ním mluvili, nahodil-li by se mi kupec na panství Mezřícké nad Bečvou, chtěl-li bych je prodati, a nenapsali ste mi o tom 18 Archiv Český XX.

Strana 138
138 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina nic; pak co tím míníte, toho nevím, prosím vás, oznamte mi, byste o to ke mně posla naschvál poslati měli, rozkáži já mu zaplatiti. S tím oc. Datum uts. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 16. 6. 247. Jan z Pernšteina kanclířovi Těšínskému: o odhadnutí statku knížete Kazimíra, o přivezení a koupi mědi v Těšíně, o obnovení úřadu Těšínského, o pobrání šafránu židům oc. — V Brně 1543, 21. února. (Přípis listu panu kanclířovi Těšínskému z Brna v středu před nedělí Oculi.) U. v. p. kanclíři kmotře m. milý. Přál bych vám oc. Kdež mi píšete o šacuňk, jak jest spraven; pak bylo by lípe, aby pán Bůh z nás ty obtížnosti sníti ráčil, který jest na nás těchto let dopouštěti ráčil, ač o tom dokonale věřím, že podle vůle boží nejsú, poněvadž oužitku žádného nenesú a v niveč přicházejí, zvláště ta říská pomoc co jest provedla užitečného u toho Peštu, na kterúž od říše také sou znamenité pe- níze vydány; pak jak sou se ti šacunci spravili, již musíme říci, žě sou se dobře spravili. Knížě Kazimír jak jest ráčil statky své šacovati, stojí-li za to, to k roz- vážení vašemu připouštím, než já podle svědomí svého toho najíti nemohu, aby za to stály, a protož sem neuměl k tak velikým šacunkuom přistoupiti, kteříž sou prvé bývali. Jestliže o to jaké psaní učiněno bude, buduť králi JMti, anebo od koho jiného, budu věděti na to co za odpověď dáti. Co se shledání vašeho se panem Bonarem dotýče, na čem tu věc postavíte, oznamte mi to; než jak sem knížeti JMti poslední psaní od něho poslal, od tej chvíle já od něho žádného psaní nemám ani jakého vzkázání. Bude-li se panem Turzym jaké jednání, by se mělo na ten kup vstoupiti, který jest Bonar udělal, já nevím, jak by se trefilo; neb Bonar jest ten kup učinil, kdy sou rybníci nasázeni byli a k lovení přišli, kterých jest se užilo některým tisícem, poněvadž jest i ten velikej nový rybník loven byl, ješto nedržím, aby k tomuto podzimku tak veliká summa za ryby přijíti mohla. Taky vykonalo-li se s ním před námi a dvoumi ryb- ničními, jak by se ti rybníci nasadili, sou-li plodové před rukama, toho všeho se neví; mohlo by v rejstřích napsáno býti, že sou plodové před rukama, a v rybnících by jich nebylo. Než na čem vy se panem Bonarem zůstanete, když mi o tom ozná- míte, oznamte mi také při tom své zdání, budu-li míti nějaké psaní panu Turzymu učiniti aneb v jaké jednání se s ním dáti. Kdež mi oznamujete o mědi, že jest do Těšína přivezena, ale že jí Jeronym bez hotových peněz dáti nechce, pak neoznámili ste mi nic, po čem za centnýř bejti má, neb nepamatuji, po čem sem první platil. Učiňte tak; nechť se vezme těch sto zlatých, které jest Šnajdar položil za to Fryštatský mejto, a co ostatek dodati přijde,

Strana 139
z roku 1543. 139 za to vás žádám, že to obmyslíte, aby dodáno bylo; a pošlete mi tu měď hned na Prostějov, a což dodáte, oznamte mi to. Psaní své tím ste zavázali, že by bylo mnohého potřebí rozmluvení o panu neřádu: pak, můj milý pane kanclíři, já více činiti nemohu, než když řád spíši, při tom napomínám, aby se podlí něho zachováno bylo; a když ti, koho se dotýče, dadí se neřádu přemoci, těžký jest retovati, kdož se sám brániti nechce; a snad kdy se všeho sami dotejkati budú, se mu jináče brániti než na ten čas a pamatovati budou na ono přísloví: trápení rozum dává. Shledání mé s vámi, bude-li vůle boží, prvé neděle v Vratislavě o Jubilate [ ... ], neb já za jiné neznám, než že ten soud před se půjde. Kníže mi ráčil psáti, že jest JMti toho pilná potřeba, aby ke mně přijel. Napsal sem JMti, když jest toho ta potřeba, aby tak učinil a na Mezeříč ke mně přijel v pondělí anebo v outerý, neb já dýle středy JMti čekati nemohu, poněvadž sem od krále JMti obeslán, abych tu sobotu před nedělí Laetare [3. března] u JMti v Praze byl; a také sněm obecní při tom času tam držán býti má. Bych se byl chtěl s JMtí shledati někde blížě a té daleký jízdy JMti ujíti, nemohl bych byl potom do Prahy postačiti. Co se úřadu obnovení v Těšíně dotýče, jáť jich nic svědom nejsem, kdo sou k tomu ouřadu hodni, než píši já Těšínským list na vás, kterýž vám posílám, již ten ouřad obnovte těmi osobami, který se vám zdáti bude podle pořádku. Pilar ten jest byl nějaký šafrány na mejtě židóm pobral, i vzal jest jednomu židu mému z Přerova šafránu, který sem rozkázal zase navrátiti; píše mi, že Jičín- skému židu ho také VIII funtů vzal, pak píši já Pilarovi, aby ho dal knížeti VII funtů, a jeden sem mu dal. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 17. 248. Jan z Pernšteina měšťanům Těšínským, že úřad v Těšíně bude obnoven. — Z Brna 1543, 21. února. (V týž den [v středu před nedělí Oculi] měšťanóm Těšínským z Brna.) J. z. ne. Těšínščí věrní milí! Poněvadž čas přichází, aby se v Těšíně ouřad obnovil, píši já panu kanclířovi, aby ten ouřad podle pořádku obnoven byl. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 18. 249. Jan z Pernšteina Alžbětě z Radocka: že za dvůr jí dáno býti má, co na něj nákladu muž její naložil. — 1543, 21. února. (Přípis listu paní Alžbětě z Radocska.) Urozená vládyko, paní Alžběto milá! Kdež mi píšeš, co se toho dvoru Mnišského dotejčě, že by tobě po smrti mužě tvého 18*

Strana 140
140 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina od knížete JMti zase odjat byl, žádajíc mne za to, aby puštěn byl, že ty to zaň dáti chceš, co jest neboštík manžěl tvůj zaň dáti měl: pak o tom sem nic nevěděl, než s knížetem JMtí sem o to rozmluvil i tvou těžkost, kterou při tom máš, JMti předložil, a zvláště v tom, že jest nebožtík muž tvůj na něj nějakej náklad udělal. I ráčil mi kníže tu odpověď dáti: že toho dvoru potřebovati ráčí, než jakej jest se náklad od mužě tvého naň stal, a ty to JMti ukážeš, že na tom bejti neráčí, aby se v tom tobě mělo jaké ukrácení státi, než v tom se k tobě spravedlivě zachovati a i to, což pokážeš, zase rozkázati navrátiti, co jest na to vynaloženo. To co jest mi za od- pověď dáno od knížěte JMti, toť oznamuji. Datum ut supra [v středu před nedělí Oculi]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 18. b. 250. Jan z Pernšteina králi Polskému omlouvá se v příčině Pavla Zvěřiny a slibuje mu poslati zprávy o jeho chování. — Z Meziříčí 1543, 1. března. (Přípis králi Polskému z Mezeříčí ve čtvrtek před nedělí Laetare.) Milostivý králi! Psaní, které ste mi VKMt ráčili učiniti o Pavla Zvěřinu z Rakova, kteréžto psaní jest mi posláno od knížete Václava Těšínského JMti, pána a syna mého mi- lého, kdež v tom psaní VKMt sobě to do mne stěžovati ráčíte, že sem na psaní VKMti žádné odpovědi nedal; také toho dotýkati VKMt ráčíte o křivdě, kterúž se praví i žalujě on Pavel Zvěřina v knížectví Těšínském snášeti, i také aby lidem odběžným dobytky zajaté, dluhy některé a při tom i právo jeho jemu Zvěřinovi navráceno bylo oc. Milostivý králi! Jest mi lítostivé, že takové hněvy ve psaní mně činiti ráčíte pro takového zlechčilého člověka, kterýž toho hoden není, aby jemu od VKMti jaká přímluvná psaní vycházeti měla: neb nikdá jest ten oumysl můj nebyl a není, abych VKMti v čem hněvati měl netolko pro takového zlechčilého člověka, než pro dobře zachovalého, který by na svú poctivost lépe pamatoval, než týž Pavel Zvěřina. Než ten jest oumysl můj byl a bohdá bude až do skonání života mého, abych VKMti, pokudž mi nejvejš možné jest, službami svejmi sloužil a ve všem se VKMti, zachoval i syny své k tomu vedl, aby VKMti i králi mladému JMti pánu a synu VKMti sloužili i oni také a ve všem se zachovávali jako pánuom našim milostivým. List jest mi od VKMti přinešen na Fryštat po pacholeti Pavla Zvěřiny, o kterého ste mi VKMt psáti ráčili, což se jeho závazku a zápisu dotejčě, přimlú- vajíce se o něho, aby z toho ze všeho propuštěn byl, připomínajíc i to, co jest se mnú od VKMti poslův při svadbě JMti knížete Václava mluveno: pak, milostivý králi, znajíc Pavla Zvěřinu v jeho spůsobích, nevidělo mi se po pacholeti jeho od- povědi dáti, neb nevím, byl-li by ten list VKMti dodán. Než na tom sem při tomto veselí, kteréž VKMt bohdá šťastně ku potěšení VKMti králi JMti mladému pánu

Strana 141
z roku 1543. 141 a synu VKMti vykonati ráčíte, skrze kníže Václava Těšínského JMt a skrze jiné pány a přátely své o toho Pavla Zvěřiny zachování oznámiti i všecko ukázati, jakého jest zachování. Protož VKMti prosím jako svého milostivého pána, že tomu do toho času VKMt strpení míti ráčíte; tu VKMt ráčíte poznati, děje-li se mu jaké ukrácení v knížetství Těšínském, čili on některým dobrým lidem poddaným knížete Václava JMti těškosti činí, kteříž sou zaň z víry, lásky slíbili, kterýchž podnes nevyvazuje i sám sobě při poctivosti své. A při tom také dále VKMti na místě mým oznámeno bude, jaké jest týž Pavel Zvěřina psaní učinil, kteréž se mne znamenitě dotýče; protož VKMti se vší ponížeností jako pána mého milostivého prosím, že mi to k sku- tečné nápravě VKMt přivésti ráčíte jako od toho člověka, který toho hoden není, aby mne měl v čem dotýkati aneb ubližovati. Co se lidí odběžných dotýče, jak s nimi nakládá, nic divného není, že od něho běží; neb jest i ten zpuosob v kní- žětství Těšínském zachovával. O těch dobytcích ani o dluzích nic nevím, pak kde jemu pobráno a při kterém právě koho chce z čeho viniti, stane mu se spravedlivě, jednom ať o tom prvé vědomost knížeti Václavovi JMti jest. Nikda sem ten nebyl, abych komu práva zastavoval aneb bránil, než jaké jest on vejboje a své vuole v městečku Bilště provozoval, bych se v tom byl na VKMti neobhlídal jako na svého milostivého pána, byl bych se věděl k Pavlovi Zvě- řinovi jak zachovati; kdež pak i podnes toho nepřestává, sám-li z sebe či z jiných, než to sem všecko mimo se pustil jako ten, který bych se VKMti ve všem rád za- choval. A s tím se VKMti poručěna činím jako svému milostivému pánu a prosím, žě mne z své milostivý paměti a lásky vypouštěti neráčíte. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 18. b. 251. Jan z Pernšteina Janovi Oderskému: o prodeji jeho statku Ketře, i že vždy přátelsky k němu se chce zachovati. — 1543, 10. března. (Přípis listu panu Janovi Oderskému, z Pardubic v sobotu před nedělí Smrtelnou.) U. a s. r. p. Jane, příteli m. m., zdraví oc. Oznámeno jest mi od slu- žebníkův mejch, kterou těžkost ke mně nesete, pro kteroužto k některejm listóm ste pečeti přidáviti nechtěli. Pane příteli můj milý! V pravdě u sebe k těm těžkostem, kteréž ke mně nesete, příčiny nenalízám, neb o ničem jiném nevím, abyste se mnou oč jaké jednání měli, než skrze Matyáše Lvovického, služebníka mého, o to ste se mnou jednali, což se statku vašeho Ketře dotýče, že byste ho rádi odbyli; kdež sem Matyášovi pověděl, že ten statek žádnému lípe nenáleží než knězi biskupovi, po- něvadž prvé toho půl městečka drží, a že o to s knězem biskupem rád jednati a mluviti chci, aby ten statek od vás koupil. Kdež sem pak tak učinil a s ním o to

Strana 142
142 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina dostatečně jednal; ale poněvadž sem ho k tomu přivésti nemohl, aby ten statek koupiti chtěl, Matyášovi sem o tom oznámil, i nevím, co sem v tom proti vám učinil. Pak, můj milý pane a příteli, se panem otcem vaším byl sem v dobrém přátelství, i s vámi také jak sem se seznámil, na tom sem byl i ještě sem, což bych vám dobrého učiniti a jaké přátelství okázati mohl, abych se tak zachoval. Sem na tom, o některou potřebu svou k vám služebníka svého některý den poslati: i za to vás žádám, že po tomto poslu oznámíte na Prostějov, kde by vás najíti měl. Datum oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 20. 252. Jan z Pernšteina Janu Čeplovi: o vyjednávání koupě statku Bystřice, Letovic, a o položení půjčené summy peněz. — 1543, 10. března. (Týž den [v sob. před nedělí smrt.] p. Janovi Čeplovi.) U. v. p. Jane, příteli m. m., zdraví oc. List, kerej sem vám udělal, postavil sem v něm za jednoho rukojmí p. Herburta, i také list, kerej sem Bravanským obnovil, také jest ode mne za jednoho rukojmie vstaven, kdež nechtěl k těm listom pečeti své přiložiti, příčinu toho ukazujíc, což se Bystřice dotýče a že jest mi registra vydal a toho statku že sem ohledati dal, potom že sou mu zase poslána. Pak, můj milý pane Jane, vědomost o tom dobrou máte i pan Herburt také, že sem já na sebe Bystřice nikda nekupoval, než že sem ji kupoval na grof Krystofa Hardeckého a na žádost jeho, když jest ten kup se panem Krystofem Třebovským o Letovice rozvedl; pak když jest pan Václav Bozkovec od Letovic pustil, teda se zase p. grof Krystof se panem Krystofem Třebovským o Le- tovice v jednání dal, až jest i vykonal, ježto sem já o tom nic nevěděl, a já již byl dal na žádost grof Krystofa toho statku Bystřického ohledati; a když mi o tom oznámil, že jest Letovice koupil, oznámil sem o tom panu Herburtovi a registra sem mu zase poslal. I zdá mi se, že sem tu nic proti panu Herburtovi neučinil, a protož neznám u sebe, aby ke mně jakou příčinu měl; než by mi napsal aneb služebníkóm mejm prostej mislovy, že slibovati nechce, nepřikrejvajíc toho tou příčinou, co bych tomu věděl učiniti, musil bych toho tak nechati, neb jest to jednomu každému na svobodné vůli. Pane Jane, příteli můj milý, na vás se táhnu, kdež sem mohl panu Herburtovi jaké přátelství ku poctivosti jeho učiniti, že sem to rád činil, jiné sem se vděčnosti nadál. Což se těch IIIM fi dotýče, keré sem mu povinovat, píší mi služebníci moji, že jim psal, aby mu ta summa položena při sv. Jiří byla. Pak tohoť sem já se ne- nadál, poněvadž ji při mně předse po té vajpovědi nechal, kerou mi učinil; i za to vás žádám, že s ním jednati budete, ať té summy při mně předse nechá, a nemůže-li déle býti, ale nechť jest do svatého Václava; pakli mu ji budu moci mezi svatým Jiřím a svatým Václavem spraviti, i o to se přičiním. Jiného vám psáti nevím, než

Strana 143
z roku 1543. 143 že mne dna těžce svázala, pro kterouž ani na tom sněmu na hradě Pražském býti nemohu, ač sem na něj od krále JMti za posla jednoho volen. A s tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 20. 253. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému: že mu stíhaného Melichara Ghaua vydá. — 1543, 11. března. (Přípis listu knězi biskupovi Vratislavskému v neděli smrtedlnú.) Důstojný v Bohu otčě a pane, pane příznivý a příteli muoj milej. Službu svú VMti vzkazuji, VMti bych přál zdraví oc. Král JMt ráčil jest mandát vydati, který se do všech zemí vstahuje, kdež by Melichar Ghau postižen byl, aby vzat byl z příčiny té, že jest nějakému dobrému člověku žěnu odvedl a nějakých Billarův sestru. Pak poněvadž jest tu pode mnú i s ní v hrabství Kladském postižěn, kázal sem já jej vzíti, kterýž u vězění jest i s tú jistú osobú; pak hejtman muoj Kladský zprávu mi toho dal, kterak by nějací dobří lidé a poddaní VMti Korkvicové přijeli k němu, žádajíc na toho Melichara práva, vinu jemu dávajíc, žě by jim bratra zamordovati měl, kdež VMt podle nich psaní ste učiniti ráčili hejtmanu mému Kladskému, aby jim na téhož Melichara právo puštěno bylo. Milostivý pane! Ten jest Melichar vzat na mandát a rozkaz JMtiKské z té příčiny, jak sem VMti nahoře napsal, a mimo to bych já měl naň rozkázati právo pustiti komu jinému, zdá mi se, že toho povinovat nejsem. Než poněvadž ten Melichar Ghau jest poddaný VMti a ti Korkvicové také sou poddaní VMti, a ten dobrý člověk, kterému jest on žěnu uloudil, i ti Billarové, kterýchž ona sestra jest, jsou pod hejtmanstvím VMti jakožto nejvyššího hejtmana knížětství Sliskejch, chci já jej rozkázati VMti vydati i s ní. A již VMt budete věděti k němu i k ní se rozkázati jak zachovati. A s tím dejž se VMti pán Buoh na všem dobře jmíti a nám se spolu v dobrém zdraví shledati, jest-li vůle jeho svatá. Dán na Pardubicích v neděli smrtedlnú oc XLIII. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 21. 254. Jan z Pernšteina Hanuši Rejnsperkovi: omlouvá se, že mu na peníze list dlužní obnoven býti nemohl, i prosí, aby mu takové summy ještě posečkal. — 1543, 11. března. (V týž den [v neděli smrtedlnú] p. Hanušovi Rejnšperkovi.) Uroz. a stat. rytíři, pane Hanuši, příteli muoj milej! Přál bych vám, abyste zdrávi byli a dobře se měli. Psaní vašemu, kteréž ste mi učinili, tomu sem vyrozuměl, kdež mi píšete, stěžujíc sobě, že vám, bratřím vašim listové na summu, kterúž při mně máte, obnoveni nejsou: v pravdě jest to jinejm nepřišlo, než žě sem v tomto království na tři čtvrti líta nebyl, a bych byl chtěl vám ty listy k vykonání přivésti, ale v tento mo-

Strana 144
144 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina rový čas byli sou se rukojmové rozjeli, tak že sem jich nevěděl kde hledati. A protož za to vás žádám, že sobě toho stěžovati nebudete a malé strpení tomu učiníte. Já vám těch listův obnoviti i v moc vaši položiti neobmeškám, a kteréž v tom pohodlí učiníte, rád se vám toho zase přátelsky odplatím. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 21. b. 255. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému: o penězích po Bartolomějovi z Rajchnbachu zbylých oc. — 1543, 15. března. (Přípis listu knězi biskupovi Vratislavskému z Pardubic ve čtvrtek po sv. Rehoři.) Duostojný v Bohu otčě, pane, pane příznivý a příteli můj zvláště milej. Službu svú VMti vzkazuji, pán Bůh rač VMti dáti zdraví a v něm jiné všecko dobré, věrně bych toho VMti přál. Psaní, kteréž ste mi ráčili učiniti o sestry ne- božtíka Bartoloměje Rejchnbocha z strany těch VIC fl., kteréž by po nebožtíkovi Bartolomějovi pozůstati a při mně býti měly, tomu sem všemu vyrozuměl. Kdež pak toho dále žádati ráčíte, aby z té summy po něm po nebožtíkovi pozůstalé, což by na díl sester jeho přijíti mělo, dáno a spraveno bylo, a od sebe abych té summy nevydával bratřím jeho nebožtíka Šebestianovi a Fabianovi: pak VMtem oznamuji, že hned, jakž jest brzo nebožtík Bartoloměj z Rejchnbochu umřel, tak jest bratr jeho Šebestian ke mně přijel oznamujíc, poněvadž jest on nebožtík bratr jeho ne- dílnej byl, a v tomto království že sou spolu obyvatelé byli, žě to, což jest po něm nebožtíkovi pozůstalo, poněvadž jest dědicův žádných neměl, žě on se k tomu praví nejlepší právo a spravedlivost míti jako bratr nedílnej. A já znaje v tom i pořádek zřízenej království Českého, tomu sem odepříti nemohl, než jemu to, což jest při mně nebožtíka bylo, vydati. A tak jest on z toho statku po něm pozůstalého man- želce jeho nebožtíka věno zaplatil, i také něco dluhův, kteréž jest nebožtík po sobě pozůstavil, též jest splatil. A což jest té summy při mně více zůstalo, to jest jemu Šebestianovi ujištěno, a při tomto sv. Jiří příštím ode mne má se jemu ta summa položiti; neb slušně ani náležitě to by mi se nemohlo trefiti podle zřízeného po- řádku v království Českém vyměřeného, abych já měl co z té summy za sebou za- držovati a sestrám jeho nebožtíka měl co vydávati, tak jakž jest žádost VMti; ač bych jistě rád, pokudž by mi nejvejš možné bylo, i tak náležitě žádost VMti vyplnil. Ale poněvadž jest on Šebestian v království Českém ku právu usedlej, jestliže jme- nované sestry budou jej chtíti pořadem práva v království Českém z spravedlivosti, ač by jim jaká náležěla, viniti a na něm sobě jí dobejvati, toho dále vůli míti budú, a on bez pochyby jim z toho také práv býti musí. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 21. b, 22.

Strana 145
z roku 1543. 145 256. Jan z Pernšteina dceři své kněžně Marii Těšínské: o své nemoci a sestře její Kateřině. — Z Pardubic 1543, 16. března. (Přípis listu kněžně Mariji, z Pardubic v pátek po sv. Rehoři.) Kněžno Marie, dcero má milá! Přálť bych, aby zdráva byla a dobře se měla i z synem svým. O svým zdraví jinéhoť psáti nevím, než žě jest mne ta dna velmi těžce strápila a včera a dnes mi zase do levé ruky vstoupila; pak toho nevím, jak se mnú dále pán Bůh naložiti ráčí. Což se toho platu odpuštění tomu vinopalovi dotýčě, píšeš mi, ať bych oznámil, kdo jest mi tu zprávu dal: všakť sem napsal, že sem to v počtu těšínském našel, nemohlť jest jiný o tom zprávy těm osobám, které sou počet při- jímaly, dávati, než ouředník a písař. Povinovat sem dobrého příti jako dceři a jistět přeji, nedadúc toho žádnému otci napřed, a co mi se do tebe nelíbí, bych to v sobě tajiti a nositi měl, netrefilo by se. A protož byť se pak i časem co nelíbilo, přijímej to ode mne jako od otce, neb toho z jiný příčiny nečiním než z lásky. Paní Kateřina, sestra tvá, ta ode mne v outerý jede, byla jest se mnú na dvaceti nedělí, než vždyť jest jalová; pak nevím, ačli se bude moči k dojení trefiti. A s tím se dobře jměj, pán Bůh rač dáti nám se spolu ve zdraví shledati, jest-li úle jeho svatá. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 22. b. 257. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému: o poslaných listech, o zjednání koně, o od- puštění úředníka Frydeckého na veselí do Polsky, o zdraví svém oc. — Z Pardubic 1543, 16. března. (Přípis listu knížeti Václavovi Těšínskému v pátek před Květnou nedělí z Pardubic.) Osvícené kníže a pane, pane synu muoj milej! Službu svú VMti vzka- zuji, zdraví »c. Listové od VMti jsou mi včera totiž ve čtvrtek dodáni i od pana kanclíře; psaní páně kanclířovu sem vyrozuměl i v ty smlouvy sem s pilností na- hlídl, které jsú mezi panem Turzym a panem Bonarem, i nechtíc VMti dlouhým psaním zaneprazdňovati, na to na všecko odpověď dávám panu kanclířovi. Kdež sem i do toho listu páně kanclířova vložil přípisy listů, jaké byste psaní VMt panu Ja- novi Turzymu a panu Antonínovi Fukarovi učiniti měli; a protož račte ten list otevříti, kterýž panu kanclířovi píši, abyste jse ráčili věděti čím spraviti. A toho listu mi neračte obmeškávati poslati, který panu Fukarovi psáti ráčíte, ač bude-li se VMti viděti, aby mu se od VMti takové psaní stalo. Což se toho koně dotejče, o kterého mi psáti ráčíte, abych jej VMti od Jindřicha Přepyského zjednal: i račte věděti, jak sem na Pardubice přijel, že sem s ním o ten koník hned jednal; znám to při něm, že by ho nikterakž odbýti ne- Archiv Český XX. 19

Strana 146
146 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina chtěl, ukazujíc na zróst svuoj i na zróst toho koně, že jse jedno k druhému dobře trefí; než na ten čas Jindřicha doma není, než když přijede, chci s ním ještě rád jednati a mluviti. Kdež mi ráčíte psáti, abych tatíka ouředníka Frydeckého s VMtí na to veselí do Polsky odpustil: pak netoliko tatíka, ale všecky služebníky své k potřebě VMti bych rád odpustil, než jednom toho račte u sebe povážiti, jak se jízda jeho dobře trefí. Na zámku žádný nezůstane, neb již Alexandra při něm není, k tomu při tom času přijde rybníky nasazovati, obilí síti, kejm to opatřeno bude? Také při tom mostu, kterýž jse přes řeku dělá, dílo malé není, kteréž potřebuje pilného do- hlídání. Avšak jakžkolivěk ráčíte jmíti, nechť se tak stane, neb tatíkovi píši, aby se tak zachoval, jakž jmíti ráčíte. Poněvadž jízda VMti do Polsky bude, bez pochyby že peněz potřebovati ráčíte; pak račte věděti, že jest za Rutckým [sic zůstalo podle počtu jeho V CXXIIIj fl. XIj gr. II hal.; pak ty peníze byste mohli na cestu jmíti. O zdraví svém VMti nevím co jiného psáti, než že jest mne ta dna tak pokazila a strápila, že nepamatuji, abych kdy od ní tak těžce trápen byl, neb ještě choditi nemohu, leč mne kde nesou, a zase včera a dnes počala mne v levé ruce lámati; pak nevím, jak pán Buoh se mnou dále naložiti ráčí; kdež skrze ten nedo- statek nemohl sem ani v Praze na tom sněmu bejti. Což se toho Pavla Zvěřiny dotejče, cedule a listy, a což koli toho tam jmíti ráčíte, račte mi toho všeho pří- pisy poslati, abych věděl jaké poselství k králi Polskému JMti učiniti. S tím pán Buoh rač dáti, abych jse s VMtí v dobrém zdraví šťastně shledal, jest-li vuole jeho svatá. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 23. 258. Jan z Pernšteina kanclíři knížete Těšínského: o věcech peněžních. — 1543, 16. března. (V týž den panu kanclířovi Těšínskému.) Urozený vládyko, pane kanclíři, kmotře muoj milej, přál bych vám zdraví i jiného všeho dobrého. List od vás včera, totiž ve čtvrtek, dodán mi jest, jaké ste jednání se panem Bonarem měli, tomu všemu sem z psaní vašeho vyrozuměl i v ty smlúvy, které jsou mezi panem Turzym a panem Bonarem, sem také s pilností nahlédl. Pak Bilščina, ta jest od pana Turzyho prodána aneb puštěna za LXIIM fl. uherských; na tu summu dluhu se má zastoupiti u pana Antonína Fukara XVIIIM fl. uherských, zástavních statkuov jest za VIIIIM fl. uhersk., panu Bonarovi by jse mělo dáti při vánocích VIM fl. uherských, kdež toho summa učiní XXXIIIM fl. uherských; v smlúvě postaveno jest, že mu pan Bonar zůstane XXXVIM fl., a ty že má ve třech letech zaplatiti každého roku po XIIM, ač ste vy napsali v svém psaní, že mu jse

Strana 147
z roku 1543. 147 mělo platiti po VIIM, ale já toho v smlúvě nenalézám; ač by panu Turzymu tak velká summa nezůstala, ale proto by větší placení přišlo než po VIIM. Což jse pana Antonína Fukara dotýče, kdež jest pan Bonar pověděl, že jest s ním jednal pan Bonar, aby tu summu od něho bral po tisíci aneb po dvou, a pan Antonín Fukar že pověděl: ne tak po tisíci aneb po dvou, aneb třebas po dvú stech aneb jak sám chce; pak to u mne není než trošt aneb nějaká naděje, že se tak stane, neb by to jisté bylo, že pan Antonín Fukar tu summu na takové placení bráti chce, bez pochyby že by se byl pan Bonar smluvou opatřil a takové placení smluvou sobě stvrdil se panem Antonínem Fukarem, aby na troštu nestál, než jistotu věděl. A protož jest u mne nebezpečné na taková holá slova páně Bonarova jse ubezpečiti a prvé o Blščinu vykonati, nežli by tento dluh na místě postaven byl, neb toho u sebe sami považte, jak jse to jedno s druhým trefiti může. Pan Bonar chtěl, aby jse to s ním vykonalo do velké noci, a průtah sobě vzal o přezvědění toho dluhu k placení za osm nedělí: pak byla-li by s ním smlúva vykonána o velce noci aneb o svatém Jiří, a ten dluh u Fukarův na žádném místě nestál a nechtěli Fukaři k takovým rokóm svoliti, s těžkem by pan Bonar kníže JMt s té smlúvy propustil, kterouž by o Blščinu udělal, i zůstala by těžkost na knížeti JMti, kteréž by dosti učiniti nemohl, kdyby z Fukary na ničem postaveno nebylo. A protož by mi jse toto předkem za potřebné zdálo, aby se panem Antonínem Fukarem o ten dluh na místě postaveno bylo, chtěl-li by to placení přijíti, aby mu se každý rok na tu summu po tisíci aneb po dvou platilo, avšak ještě s tou výminkou, aby se s ním jednalo, jestliže by kníže JMt se panem Turzym o Blščinu vykonati ráčil. Což jse těch VIM fl. u měšťan Krakovských dotejče, keré by jse měly při vánocích položiti, tu také nic jistého není, než tolkéž jest trošt, že jse u nich jednati bude, aby té summy do dalšího času čekali; také by potřebí bylo jistotu věděti a na místě postaviti, do kterého by se času té summy čekalo, však tolkéž na ten způsob, jestliže by se o Blščinu srovnalo. Se panem Turzym to jednání aby šlo skrz pana Mikuláše Vlčka, i jest v tom potřebí opatrnosti, a to takové: pan Vlček na věřicí list dal-li by se v jaké jednání i podle instrukcí, ač by v té instrukcí to doloženo býti musilo, aby nic nezavíral a nic nevykonával, ale mohl by s ním pan Turzy na odpor vstúpiti a nějaké svědky sobě spůsobiti, jakož lidé se nejdú, že jest pan Vlček s ním na věřicí list jednal, zavřel i dokonal, pak tu by mohly skrze to těžkosti knížeti JMti přijíti. Než toto by mi se vidělo, aby kníže ráčil po panu Vlčkovi panu Turzymu psaní učiniti, a podle toho psaní aby pan Vlček se panem Turzym rozmluvil a jemu vyrozuměl, jakož pak toho psaní přípis posílám, jak mi se vidí, keré by kníže panu Turzymu učiniti měl. 19*

Strana 148
148 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Kdež ste mi v ceduli napsali, že se panu Bonarovi zdá, abych u pánuov Fukaruov jednal o ty peníze buď psaním aneb skrz poselství: pak já proti tomu nejsem, abych toho neměl učiniti, než zdá mi jse za potřebné, aby kníže JMt také psaní učiniti ráčil panu Antonínovi Fukarovi po témž poslu, kteréhož také přípis posílám, jako by jse státi mělo. Muoj milý pane kanclíři a kmotře! Znám to dobře, že by Blščina knížeti JMti dobře náležela, a žádného statku není, abych ho raději přál JMti jako toho; ale na čas sluší mysliti, jací časové nastávají statky kupovati, v těžkosti se dávati a Turek na hřbetě sedí, kerýž jest žádostiv, co my kupujem, aby on to všecko darmo pobral a nás zkazil a v niveč obrátil; a chcete-li na to právě pomysliti a ve všecky kouty pohleděti, k čemu se proti němu máme a k jakému odporu, jiného u sebe nenejdete, než že sme bližší zkázy než čeho jiného. A protož písmo jest: synu, což činíš, čiň s rozmyslem a prohlídej k konci. Ten list panu Antonínovi Fukarovi nechť by mi se poslal. S tím ut supra. [V pátek před květnou nedělí]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 23., 24. 259. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: o záležitostech peněžních, o své cestě do Vratislavě, o sněmu v Praze oc. — Z Pardubic 1543, 19. března. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi, z Pardubic v pondělí po květné neděli.) Urozený v. p. Jene, příteli muoj milej! Přál bych vám zdraví a jiného všeho dobrého. List od vás skrze syna vašeho jest mi dodán, což se Mezeříčí dotejče, co v tom oumyslu mého bude, neobmeškám vám oznámiti. Psaní sem vám učinil oznamujíc vám o tom, že jest mi oznámeno, že pan Herburt ty IIIM fl ode mne míti chce při sv. Jiří: jaká jest příčina ode mne panu Herburtovi k té nechuti, kterou ke mně má, dána, o tom sem vám o všem oznámil, i poněvadž jest mimo čas uloženej té summy tak dlúhý čas při mně nechal, za jiné sem neměl, bude-li té summy po- třebovati, že mi vajpověď znovu učiní; ale jakž jest kolivěk, za to vás žádám, tak jak sem vám prvé psal, že se panem Herburtem jednati budete, nemůže-li tý summy při mně do dalšího času nechati ale do sv. Václava, avšak budu-li mu ji moci prvé spraviti, přičiním se k tomu rád. Listy hlavní na ty summy sepsati sem dal a do komory sem je poslal; co jedno spečetěny budou, neobmeškají se poslati. List ku panu Sedlnickému o ty platy kněžím Ratiborským vám posílám. Matyáš Lvovický mi píše o ourok panu Kotulinskému, že mu jej hned spraví, kdež za jiné nemám, než že se již tak stalo. Což se hejtmana Ratibořského dotejče, jest slušno, aby mu ta summa dána byla, poněvadž statek kupuje; nekoupí-li, jednejte s ním, ať té summy při mně do dalšího času nechá; i také že o to pilnost míti budete, mohli-li byste mi kde jaké peníze objednati.

Strana 149
z roku 1543. 149 Kdež mi píšete, že toho zprávu máte, že bych chtěl do Slyzska jeti: pak o jiné jízdě já nevím než do Vratislavě o Jubilate, bude-li vuole boží, ač bude-li soud držán, oč mám se panem markrabí činiti, aby mi se konec stal. Což se jízdy vaší do Krakova dotejčě, chci se o to postarati, abyšte jí prázdni byli; hned se o to nestarejte, neb dnes králi JMti píši, za to JMti prosíc, aby vás v tu jízdu potahovati neráčil, že vás v svejch věcech pilně potřebuji, to jest v pravdě tak a zvláště v hotových penězích. Kdež mi o moru oznamujete, kterýž jest na dobytky v krajích vašich pán Bůh dopustil, tak nás pán Bůh všemi ranami trestati ráčí, však se nic nelepšíme. Sněm v Čechách držán byl, pak ten jest jiný sněm splodil, kterýž byl měl držán bejti tři neděle po velký noci. S tím daj oc. Léta 1543. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 26. b. 260. Jan z Pernšteina Janovi Sedlnickému z Choltic: aby platy kněžím Ratiborským povinné byly odvedeny. — 1543, 19. března. (Přípis listu panu Janovi Sedlnickému z Choltic, z Pardubic v pondělí po květné neděli.) Urozený p., p. příteli m. m.! Zdraví oc. Oznamuji vám, že jest na mne vznešeno od kněží Ratiborskajch o ty platy zadržalé, že se nespravují z kní- žetství od těch osob, o kterajchž dobrou vědomost máte; pak tak se toho mnoho nadrží, že se potom na lidi stávky stanou i mnozí spletkové skrze to přijíti budou moci. A protož vám poroučím hned ty osoby k tomu mějte a přidržte, ať jim ko- nečně ty platy zadržalé bez dalších odtahuov spraví; pakli by toho zanedbali, co je potom potká, ať za zlé nemají. S tím ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 27. b. 261. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi o směně statku Meziříčí za Bystřici. — Z Pardubic 1543, 20. března. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi v outerý po květné neděli, z Pardubic.) U. v., p. Jane, příteli můj milý! Zdraví oc. Kdež ste mi psaní učinili, že by pan Herburt chtěl se mnou Bystřici na Mezeříč frejmarčiti, co by slušného bylo mi při- dati: pak jestliže jest toho oumyslu, jáť proti tomu nejsem, abych se s ním v to jednání dáti neměl a tím bych prodlívati nechtěl; i za to vás žádám, že tomu na něm vyrozumíte, jest-li toho oumyslu, abych se věděl čím spraviti, neb bych vás při tom jednání chtěl míti. Byste pak od něho za přítele vydáni byli, trpěti bych vás mohl, jednom mi neobmeškávejte oznámiti. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 27. b.

Strana 150
150 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 262. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému: blahopřeje k narození dcery, o peněžních záležitostech, o jízdě své do Vratislavě oc. — Z Pardubic 1543, 27. března. (Přípis listu knížeti Václavovi, z Pardubic, v outerej Velikonoční.) Osvícené kníže a p. p. synu muoj milaj! Službu oc. Zdraví oc. Psaní od VMti jest mi po Jiříkovi v sobotu minulú dodáno, kdež mi při tom ráčíte oznamovati, že jest pán Buoh kněžně Maryji manželce VMti a dceři mé pomoci a dceru dáti ráčil; pak předkem jí toho přeji, že jest jí pán Buoh pomoci ráčil, a VMti také dcery přeji, ač bych byl raději viděl, aby se ta dcera byla v syna obrátila, ale všeckoť jest dobrý, což pán Bůh ráčí dáti. Psaní, který jest VMti pan Severin Bonar učinil, tomu sem také vyrozuměl: pak u mněť jest netolko do svatého Jiří, ale byť jistotu věděl, měl by do svatého Jana strpení. Než v paměti míti ráčíte, jaké sem psaní p. kanclířovi udělal; kdež sem VMti napsal, abyste je ráčili otevříti a jím se spraviti; kdež ještě při tom stojím, pokudž se s panem Antonínem Fukarem na místě nepostaví o dluh jeho, že já tomu jednání nerozumím, kterak se se panem Bonarem muožete v jednání dáti aneb se panem Janem Turzym. Pak v tom psaní sem napsal i přípis psaní poslal, jaké byste měli panu Antonínovi Fukarovi udělati, a to jest mi mělo posláno bajti; i neráčili ste mi nic poslati, neb sem tak napsal, že já k němu pošli. Také sem VMti napsal z strany měšťan Krakovských, aby to na místě po- staveno bylo, tak abyste VMt ráčili věděti, na čem ta věc stojí. Pak ještě já na tom stojím tak, jakž mé psaní první ukazuje, které sem panu kanclířovi učinil. Což se pana Jana Turzyho dotýče, jáť toho tak zprávu mám, že pan Mikuoláš Vlčěk chce za ním do Uher jeti, a ještě mi jest tak praveno, že by s ním měl Lhotský jeti a Čelo; pak pojede-li, u mne za škodné není, tak jak sem to sepsáno poslal, pokud by s ním mělo rozmlúváno bajti a na jaký zpuosob. Soud Vratislavský, za jiné nemám, než že před se puojde, tak jakž sem z psaní Adlspochova vyrozuměl; avšak já panu biskupovi Vratislavskému list píši, abych tomu vyrozuměl, bude-li ten soud při Jubilate držán; pak puojde-li ten soud před se a pán Buoh ráčí zdraví popříti, tehdá já při něm budu. Jakož pak panu kanclířovi píši, aby také při tom čase v Vratislavi byl, než poněvadž bude jízda VMti k králi Polskému do Krakova k tomu veselí, znám, že by se jízda VMti do Vratislavě netrefila. A protož tu jízdu do Krakova vykonati račte, již se to v Vra- tislavi bez VMti opatří. Panu Bonarovi na to psaní, u mne jest, že není potřebí dlouhé odpovědi dávati, než na ten rozum abyste ráčili odpověď dáti, že k neděli misericordia s ním se shledati poručiti ráčíte. Než já nerozumím, koho k němu vypravíte, poněvadž se pan

Strana 151
z roku 1543. 151 kanclíř k tý neděli nebude moci z Vratislavě vrátiti. Však již osobu obmysliti račte; byste ráčili Lišku vypraviti, račte znáti, že on jemu příjemný není; již o to s panem kanclířem račte rozmluviti. Však i za neškodné by mi se zdálo, abyste toho VMt rá- čili panu Bonarovi v psaní svém doložiti, že VMti to k překážce jest, pokudž se panem Antonínem Fukarem o tu summu a s měšťany Krakovskými také na místě postaveno nebude. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 28. 263. Jan z Pernšteina kanclířovi knížetství Těšínského: o koupi mědi, o soudu ve Vratislavi, o sněmu na hradě Pražském oc. — Z Pardubic 1543, 27. března. (V týž den panu kanclířovi knížětství Těšínského a odtudž.) Urozený vládyko, pane Jane, kmotře m. m.! Zdraví oc. Což se té mědi dotajčě, tepruov jest mi ozná- meno, že jest na Prostějov poslána; pak první měd, tak se pamatuji, že jest centnýř první mědi od Jerolíma Bradáče brána po VI fl. Kníže mi ráčil list poslati, co mi pan Severin Bonar píše, kteraj ste bezpochyby viděli; pak co knížeti za odpověď dávám, bezpochyby že vám to psaní okázáno bude; než jáť tomu jednání vždy ne- rozumím, pokudž u pana Antonína Fukara na místě se nepostaví i také s měščany Krakovskými. Měl mi kníže list poslati panu Antonínovi Fukarovi, kdež sem mu i přípis poslal, i neráčil jest mi nic poslati. Také vám oznamuji, že sem z psaní Gotfrida Adlspocha vyrozuměl, že ten soud při Jubilate předse ve Vratislavi držán bude, a protož k tomu času také tam buďte. Bude-li vuole buoží a pán Buoh zdraví popříti ráčí-li, také já tam budu, avšak panu biskupu V[ratislavskému] já píši, abych jistotu o tom soudu vyzvěděl, neb se bojím, že mu s těžkem na překážku sněm, kterajž na hradě Pražském na Jubilate držán bajti má, nebude, poněvadž poslové ze všech zemí na něm bajti mají. Pak čemuž vyrozumím, na čem ten soud postaven bude, hned vám o tom oznamuji, abyste se věděli čím spraviti. Měď ta zaplacena bude, ačtě jest velmi drahá. S tím oc. Datum ut supra [v outerej velikonoční]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 28. b. 264. Jan z Pernšteina Janovi Borkovi: že o jeho věci s panem komorníkem a s Jindřichem z Šeln- berka jednati chce. — Z Pardubic 1543, 27. března. (V týž den panu Janovi Borkovi, odtudž oc.) Urozený vládyko, věrný milý! Což se tvé věci dotýče u pana komorníka i u pana Jindřicha z Šelnberka: tvé věci sem s pilností jednal, ale však sem od nich gruntovní odpovědi dosáhnúti nemohl, co chtí učiniti, avšak ještě u mne bajti mají; rád s nimi jednati chci. A což bych při nich k tvému dobrému zjednati mohl, rád se o to přičiním. Datum ut supra [v outerej velikonoční]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 29.

Strana 152
152 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 265. Jan z Pernšteina dceři své kněžně Marii Těšínské projevuje radost nad narozením dcerušky oc. — Z Pardubic 1543, 27. března. (V týž den kněžně Maryji Těšínské a odtudž.) Kněžno Maryje, dcero má milá! Zdraví oc. Rád sem o tom uslyšel, žěť pán Buoh pomoci a dceru dáti ráčil, ale byť to pán Buoh ráčil dáti, bylť bych raději jí syna přál. O svém zdraví jinéhoť psáti nevím, než žě od pěti nedělí nikam nemohu, jsouc ode dny strápen. Datum ut supra [v outerej velikonoční]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 29. b. 266. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému: aby při nejbližším soudu Vratislavském rozsudek ve při jeho s markrabím Jiřím Braniborským byl vynesen. — Z Pardubic 1543, 28. března. (Přípis listu knězi biskupovi Vratislavskému, v středu po vzkříšení pána Krista, z Pardubic.) Duostojný v Bohu otčě a pane, pane příznivý a příteli můj milý! S. s. VMti vzkazuji, pán Bůh rač VMti dáti zdraví oc. VMt o tom dobrou vědomost míti ráčíte, jakej soud mám na místě knížete Václava Těšínského JMti se panem mar- krabí Jiřím JMtí, kdež již nedaleko XVti let jest, jak se soudím a k konci žádnému přijíti nemohu, než odkladové vždycky mi se dějí, tak že já skrz to znamenité škody na místě knížete Václava JMti nésti musím, ježto o tom nedržím, aby takoví dlúzi průtahové a odkladové, keří mi se dějí, podlí pořádku práva bejti měli. Neb kdyby to za pořádek práva bylo, nevěřím o tom, aby takové právo netoliko mezi křesťany, ale i mezi pohany bylo, aby lidé k svejm spravedlivostem tak dlouho přicházeti ne- mohli. Pak, milostivý pane, tak sem slejchal i čítal, že právo má všem rovné v spra- vedlivosti bejti, a v tom že nemá k osobám hledíno bejti, ani na krále jako před- ního, ani na pastejře jako zadního, než kdož [k] čemu spravedlivost má, té aby užil; pak jiného nežádám, než aby ke mně tak se zachováno bylo. A protož, poněvadž při Jubilate ten soud držán bejvá, již VMt prosím i napomínám, jakožto nejvyššího hajt- mana a předního soudce, že mne na dalších odtazích držeti neráčíte a již při tom čase svejm spravedlivajm rozsudkem o to mi konec učiníte. Neb jestliže by mi se ten soud dýle protahoval, lítostivá by mi to věc byla snášeti, neb bych již jinému nerozuměl, než že se v tom soudu více na osoby hledí nežli na spravedlnost. Od- povědi od VMti žádám po tomto poslu, abych se věděl čím spraviti. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 29. b.

Strana 153
z roku 1543. 153 267. Jan z Pernšteina Gotfridovi Adlsbachovi: o nejblíže příštím soudu ve Vratislavi. Z Pardubic 1543, 28. března. — (V týž den Gotfrydovi Adlspochovi.) U. v. pane Gotfryde, příteli můj milý! Přálť bych, aby se dobře měl. Viděl sem psaní, které si udělal Michnovi, služebníku mému, co se soudu Vratislavského dotýče; pak já se obávám, poněvadž ten sněm na hradě Pražském býti má, aby tomu soudu překážky neučinil. Však sem já proto pana kanclíře obeslal, aby k tomu času v Vratislavi byl. Taky knězi biskupovi psaní činím, kteréhožť přípis posílám. Pak jestliže ten soud předce držán bude, bude-li vůle boží, na tom sem, abych při tom čase v Vratislavi byl. A s tím oc. Datum ut supra [v středu po vzkříšení pána Krista]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 30. 268. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: o zapůjčení 2000 kop grošův. — Na Pardubicích 1543, 29. března. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane a příteli můj milý! Pán Bůh rač vám dáti zdraví a v něm jiné všecko dobré, věrně bych toho přál. Lacek Štram- berský, služebník můj, pravil mi, žě ste s ním mluvili o ten tisíc kop grošův, kterejž by vám měl od pánův Trčkův aneb od nás poručníkův spraven býti při svatém Jiří, žě byste to při mně nechati chtěli, a druhého tisíce kop grošův připůjčiti na takovej spůsob, aby vám něco vína ode mne vydáváno bylo. Pak, můj milý pane a příteli, proti tomu nejsem, abych o to s vámi srovnati neměl, jakož pak teď k vám služebníky své posílám, aby již o to s vámi na místném zůstali. A s tím pán Bůh rač dáti nám pospolu ve zdraví shledati, jest-li vůle jeho svatá. Datum na Pardubicích, ve čtvrtek po vzkříšení pána Krista leta 43. Jan z Pernšteina oc a na Helfenšteině. J. (rukú vlastní). Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici oc, pánu a příteli mému milému. Orig. na papíře s regestem Březanovým; pečeť schází. Třeboň. archiv: Fam. v. Ludanic. Registr. 269. Jan z Pernšteina Osvaldovi Encigarovi z Obory o sčekání peněz. — Z Pardubic 1543, 2. dubna. (Panu Ozvaldovi Encigarovi z Obory, v pondělí po provodní neděli.) S. s. v. u. p. p. příteli a bratře mi zvláště milý! Zdraví oc. List od vás dnes mi jest dodán, kdež mi píšete, že ste mi psaní učinili z Šrotntale pátého dne měsíce listopadu, že na žádost mou mi té summy čekati chcete do sv. Jiří příštího. Při tom mi píšete, Archiv Český XX. 20

Strana 154
154 abych vám tu summu na den sv. Jiří na Šrotntali položil. Pane bratře a příteli můj zvláště milý! V pravděť o takovém vašem psaní nic nevím, aby mi učiněno býti mělo, až teď při tom času, neb by mi takové psaní od vás dodáno bylo, jistě bych tak nepamětlivý nebyl, abych toho neměl opatřiti; ale tak jak sem vám napřed na- psal, že o takovém psaní nic nevím. A protož, můj zvláště milý pane bratře, poněvadž o takovém psaní nic nevím, ani mi také píšete, po kom ste mi je poslali, za to vás žádám, že mne takovejm placením toho dluhu při tomto sv. Jiří obtěžovati] nebudete, a když by se vám nezdálo té summy při mně nechati, že mi vajpověď učiníte, tak jakž můj list a zápis ukazuje. M. zvláště milý pane, příteli a bratře! Oumysl můj jinej není, než v tom přátelství, v kterém sme spolu, státi a trvati, a mnou vám nic scházeti nemá, pokudž od vás to k sobě poznávám. A s tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 30. A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 270. Jan z Pernšteina Janovi a Štěpánovi Bruntálským: o opatření hor. — Z Pardubic 1543, 9. dubna. (Přípis listu panu Janovi a panu Štefanovi Bruntálským, v pondělí po sv. Ambroži, z Pardubic.) S. s. v. u. páni, páni přátelé a švagrové moji milí! Zdraví oc. Wolf Šolar ten jest u mne byl a zprávu toho dal, oč má činiti s tím Joštem Lud- víkem, a při tom i tomu také rozumím, že jest vám nějaké psaní z poručení krále JMti od pana mincmejstra posláno. Pak, moji milí páni a přátelé, sluší vám při těch horách opatrně vůkol jíti, neb znáti ráčíte, že král JMt ráčí laskav bejti na hory. I u mne by to bylo, abyste s tím Šolarem mohli nějaké narovnání učiniti, a budu-li při svatém duše v tom kraji, chci toho rád pomocen bejti, neb víte dobře, byť předkem Šolara nebylo, žeť by ten Jošt Ludvík věčně těch hor nevyzdvihl. Také jestliže ta věc přetržena nebude a skrz vás nějak upokojena mezi Wolfem Šolarem a tím Joštem Ludvíkem, a královští kommissaři se v to dadí, jáť se bojím, aby se při té kommissí toho nevyhledávalo, kudy byste vo ty hory přijíti mohli; neb jaké se cesty obmýšlejí, nehodí se psáti, než shledání mé když bude s vámi, tejna vás toho neučiním. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 30. b. 271. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému: že pro nemoc k soudu přijeti nemůže; žádá, aby ve při jeho s markrabím Jiřím Braniborským nález učiněn byl oc. — Z Nového Města nad Medhují 1543, 13. dubna. (Přípis listu biskupu Vratislavskému v pátek před nedělí Jubilate, z Nového Města.) List od VMti jest mi přinešen v outerý, co mi na mé psaní za odpověď

Strana 155
z roku 1543. 155 dávati ráčíte, což se soudu dotýče, při tom mi oznamujíc, že také o můj soud, kterýž se panem markrabí mám, nález a konec se stane. Kdež hned na zejtří, totiž v středu, sem vyjel, chtíc k tomu soudu rád přijeti, a přijel sem až na Nové Město: tu mne kámen napadl, a také mne nohy velmi těžce rozbolely, že sem se pro ten nedo- statek zdraví svého na další jízdu pokusiti nesměl. I poněvadž pro nedostatek zdraví svého v Vratislavi k tomu soudu osobú svou bejti nemohu, již VMti prosím i na- pomínám, abyste mi ráčili při tomto soudu a právě o mou při, kterouž se panem markrabí Jiřím JMtí mám, konec učiniti. Neb nepochybuji, jakýž se kolivěk nález mezi námi stane, že se stane podle spravedlivosti toho slavného soudu, k kterémuž i s jinými pány soudci zavázáni ráčíte býti svejmi přísahami, abyste soudy a rozsudky spravedlivě činiti ráčili. S tím oc. Datum ut supra. (Cedule.) Psaní ste mi ráčili některú chvíli učiniti, abych Balcara, kteréhož ste ráčili synóm mejm dáti, zase VMti poslal: pak byl bych tak udělal, ale nebyl sem tehdáž na Pardubicích a také sem ho neměl s kajm vypraviti; než maje tu naději, že do Vratislavě sám pojedu, na tom sem byl, abych jej VMti sám přivezl, i poněvadž to pán Bůh změniti ráčil, teď jej VMti po hejtmanovi Kladckém posílám. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 33. b. 272. Jan z Pernšteina knížeti Fridrichovi Lehnickému: poněvadž na soud do Vratislavě dojeti ne- mohl, prosí ho, aby s markrabím Jiřím Braniborským, jenž při témž soudu bude, o spříznění rodu provdáním markrabinek Braniborských za jeho syny vyjednával; přimlouvá se, aby na sněm do Prahy rozepsaný skutečně se dal najíti. — Z Nov. Města nad Medhují 1543, 13. dubna. (V týž den knížeti Fridrichovi Lehynskému [sic].) Milostivé kníže! Jiné na- děje sem nebyl, než že mé shledání s VMtí při tomto soudu, kterýž má v neděli Jubilate držán bejti v Vratislavi, bude. Jakož sem pak i z Pardubic vyjel a přijel až na Nové Město, a tu jest mne kámen těžký napadl a nohy mne velmi rozbolely, že ani o holi choditi nemohu, leč mi z lůžě na stolici pomohou; i z těch příčin v Vratislavi býti nemohu, čemuž sem příliš nerad a zvláště z příčiny s té, poněvadž toho zprávu mám, že pan markrabie Jiří JMt také při tom času v Vratislavi bejti ráčí, neb bych se byl s JMtí rád shledal a při přítomnosti VMti s JMtí rozmlu- vení měl. Milostivé kníže! Co jest VMti pan markrabie Jiří JMt za odpověď dal, to ste mi oznámiti ráčili; kdež jest JMt v svým psaním to postaviti ráčil, že mezi JMtí a mezi mnou, poněvadž o oderčení jest na místě postaveno, snadné jednání jest, když na ty artykule, kteréž jest mi po panu Ondřejovi Ungnodovi oznámil, odpověď dám. Pak VMti sem psal, že o žádných artykulích nic nevím a že mi od pana Ondřeje Ungnoda není oznámeno; při tom sem VMt žádal, abyste VMt ráčili psaní učiniti panu markrabí JMti, aby VMti aneb mně ty artykule oznámil, jací sou. 20*

Strana 156
156 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina I toho nevím, ráčili-li ste tak učiniti, než mně od VMti nic oznámeno není, a já se nevím čím spraviti. Neb i to VMti oznamuji, že sem já k JMti panu markrabí služebníka svého posílal, psaní sem JMti udělal, na kteréž jest mi neráčil žádné odpovědi dáti. I milostivé kníže! poněvadž mi ta zpráva dána, že JMt pan markrabie tu v Vratislavi býti ráčí a že by JMt odtud jeti měl na tu svadbu a veselí, kterúž král Polský JMt králi JMti mladému synu svému činiti ráčí, za to VMti prosím, že s JMtí rozmluviti ráčíte, aby JMt ty artykule sepsané VMti dal a VMt abyste mi je poslati ráčili. Druhé, poněvadž jízda JMti z Krakova zase skrze knížectví Slezské bude, abyste tomu po JMti vyrozuměti ráčili, při kterém času a kudy se JMt obrátiti ráčí, a to abyste ráčili při JMti jednati, aby mezi JMtí a mnou shledání býti mohlo při přítomnosti VMti, a již to jednání, které ste mezi JMtí a mnou začali, což se našeho zpříznění dotýče, aby již smluvami stvrzeno a vykonáno bylo; za to VMti prosím, že té práce sobě pro mne stěžovati a vážiti neráčíte, a já se toho VMti vší přátelskú službú chci odsluhovati. A čemuž na JMti vyrozuměti ráčíte, za to prosím, že mi o tom o všem dostatečně a rozumně oznámiti ráčíte, abych se věděl čím spraviti, jakož já také JMti o to píši. A jestliže VMt tu shledání s JMtí v Vratislavi míti ráčíte, čemuž vyrozuměti ráčíte, že mi to po hejtmanu mým Klad- ským oznámiti ráčíte. Nepochybuji, než že o tom VMt věděti ráčíte, že král JMt sněm obecný na hradě Pražském položiti ráčil tu neděli před sv. Filipem a Jakubem [29. dubna a tak ten sněm rozpisovati ráčí, že z zemí k tomu království náležících poslové vypraveni s plnú mocí býti mají a že JMt na tom sněmu osobú svou bejti ráčí. Pak, milostivé kníže, znám, že jest ten sněm potřebný a těm všem zemím platný, kdyby se na něm tak jednalo, jak potřeba, kteráž nenastává, ale již nastala, ukazuje; ale krátkost času, jest se obávati, aby tomu sněmu překážky neučinila. Neb račte toho povážiti, že již léto a teplí časové nastávají, nepřítel všeho křesťanstva meškati nebude, co jest před se vzal, bude chtíti to vykonati, a zvláště znajíc nás, že v žádné hotovosti, v žádném opatření nejsme; neb by ten sněm vykonán byl nejlípe, račte toho povážiti, než se k tomu spravíme s těmi potřebami, což k válce náleží, že se k zimě přiblíží; pak není podobné, aby nepřítel dotud čekati měl; a tak jest těchto let náš obyčej a pořádek, abychom v létě sněmovali a v zimě váleli. I co užitečného po ta všecka léta sme způsobili, to vidíme i skutkové sami ukazují; ale není div, poněvadž sme pána Boha opustili a jej na se rozhněvali, že jest nás pán Bůh také opustil, neb všecka písma se na to vztahují, kdež lidé pána Boha opustí, že také od pána Boha opuštěni bejvají; neb těchto časův pán Bůh nám všecku svou vůli oznámil; co jest se k tomu papeských a lidských ustanovení

Strana 157
z roku 1543. 157 přimísilo, to lidé všecko znají, a již se tomu vejborně rozumí, co jest božího a co jest lidského; ale račtež zase na to pohleděti pod takovým poznáním vůle pána Boha našeho, kdy větší nešlechetnost, rozpustilost, neupřímnost, nevěra od jedněch proti druhým byla, jaká jest těchto časův? I blízci sme toho, aby se na nás ono písmo nevyplnilo, kteréž jest sám Kristus pověděl: „Slouha věda vůli pána svého a nečiní ji, mnohými ranami bit bude.“ I již teď vidíme a poznati můžeme, jakejmi ranami nás trestati ráčil těchto časův, v zemích našich morem ukrutným, a v Polště, jak slyšeti, hladem. A před rukama největší rána, nepřítel ukrutný všeho křesťanstva ten nám na hřbetě sedí, a s našimi zpuosoby a činy strach ještě většího nepřítele, když z tohoto svéta sejdem, aby nás tam na onom světě nepotkalo; neb Kristus pán za ty a pro ty smrt podstoupiti ráčil, kteříž by jeho smrti vděčni byli a to znali, že krví jeho očištěni sme ode všech hříchův, a to ne abychom v ústech znali, ale v srdci měli a rozvažovali. Neb jestliže toho při nás nebude, smrt jeho nám málo platná bude, nébrž obrácena bude ke všemu horšímu, tak jakž apoštol svatý Pavel píše: že takový po druhé Krista křižuje. A protož, milostivé kníže, jakž kolivěk ten sněm nečasně jest položen, já bych rád viděl, abyste na něm bejti ráčili; neb v pravdě jest potřebí, aby se ústa otevřela a to aby se mluvilo, jednalo, ukazovalo, což se dobrého, potřebného a uži- tečného pozná; ne vždycky všemu amen říkati. Jáť píši jako ten, který se pána Boha dokládám, že bych rád dobré viděl; a v tomto zlým, kteréž na nás jde, a v té nedbalivosti, v které sme, však se stajšče člověku živu bejti. A s tím oc. Datum ut supra [v pátek před nedělí Jubilate]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 33. b. 273. Jan z Pernšteina markrabí Jiřímu Braniborskému: že při soudu Vratislavském pro nemoc s ním shledati se nemohl; artikule v příčině spříznění jejich rodů že mu dodány nebyly; ve- lice rád že by se s ním shledal osobně, aby přátelské spříznění mezi nimi bylo utvrzeno. — Z Nového Města 1543, 13. dubna. (V týž den markrabí Jiřímu, z Nového Města.) Milostivé kníže! Psaní sem VMti po služěbníku svým učinil, na kteréž mi od VMti odpověď dána není, toho nevím, z které příčiny. Než když mi jest oznámeno, že VMt těchto časů v Sleště bejti ráčíte, ta jest vůle má byla, abych se s VMtí shledal. Jakož pak k tomu soudu, kterýž s VMtí mám, v tuto středu sem z Pardubic vyjel, totiž včera, a přijel sem na Nové Město, chtíc před se jeti: a této noci kámen na mne těžký přišel i také nohy mne velmi rozbolely, dna mne v ruce trápí, že ani o holi choditi ne- mohu, než co mi z lůže na stolici pomohú; čěmuž sem příliš nerad, že mé shle- dání s VMtí býti nemůžě; ale vůli pána Boha našeho žádný se protiviti nemá,

Strana 158
158 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina poněvadž v modlitbě té, kteráž nám od Krista pána vydána jest, říkáme: Buď vůle tvá jako v nebi tak v zemi. A protož jest nejlípe vůli naši s vůlí boží srovnati. Milostivé kníže! Knížeti Fridrichovi Lehnickému JMti ráčili ste odpověď dáti, což se toho přátelského spříznění mezi VMtí a mnou dotýče, aby VMti ode mne na ty artykule odpověď dána byla, kteréž ste mi ráčili poslati po panu Ondře- jovi Ungnodovi: pak, milostivé kníže, knížeti Fridrichovi JMti odpověď sem dal, že o žádných artikulích nevím, neb mi od pana Ondřeje Ungnoda žádní dáni nejsou: jakož sem i o tom některou chvíli v Praze panu Knoblsdorfovi, služebníku VMti, při přítomnosti pana Ondřeje Ungnoda pravil, že o žádných artikulích nic nevím. Pan Ondřej jest před panem Knoblsdo[r fe[m] pověděl, že těch artykulův nechal při kanclíři VMti: a protož, záležie-li co na takových artykulích, VMti prosím, žě mi je račte poslati aneb knížeti Fridrichovi JMti dáti, neb JMti píši, za to JMti žádajíc, budou-li JMti od VMti dány, aby mi je poslati ráčil. Při tom, milostivé kníže, za to VMti prosím, poněvadž tomu rozumím, že VMt ráčíte jeti do Krakova na to veselí, kteréž král Polský JMt králi mladému JMti synu svému ráčí činiti, kdy jízda VMti při kterém času zase bude a kudy jeti ráčíte, že mi to oznámiti ráčíte, abych se s VMtí shledati mohl. Neb ničím se nezaneprazdňujíc, ten jest oumysl můj, abych se s VMtí shledal, leč by ten nedo- statek při zdraví pán Bůh dopustiti ráčil, že bych k tomu nikterakž dosti učiniti nemohl, jakož jest se tohoto času stalo; a nejraděj bych tomu byl, aby mé shledání s VMtí bejti mohlo při přítomnosti knížete Fridricha Lehnického JMti, a již při tom času aby to přátelské zpříznění, které jest se mezi VMtí a mezi mnou začalo, mohlo svůj konec vzíti a smluvami utvrzeno býti, ač byla-li by vůle pána Boha všemohúcího, poněvadž to všecko v moci jeho svaté jest; tak jakž apoštol svatý Pavel pověděl: „že není na tom, kterýž ščepuje, ani na tom, kterýž zalívá, ale na tom, kterýž zrost dává.“ Pak pán Bůh všemohúcí k tomu spříznění, které se mezi VMtí a mezi mnou začalo, rač dáti svůj zróst a své svaté požehnání, aby také k svému vykonání přijíti mohlo, předkem ke cti a k chvále jeho svaté, a VMti i mně také k potěšení. A s tím oc. Datum ut supra [v pátek před nedělí Jubilate]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 35. b. 274. Jan z Pernšteina knížatům Minstrberským: aby k smlouvě jeho s opatem Žďárským učiněné pečeti přitiskli. — Z Nového Města 1543, 13. dubna. (V týž den a odtudž knížatóm Minstrberským.) Osvícená knížata a páni, páni přízniví, synu, švagrové a přátelé moji zvláště milí! S. s. VMtem oc vzkazuji. Té sem naděje byl, že mé shledání s VMtmi při tomto soudu, kterýž v Vratislavi držán bejti má, bude, ale poněvadž jest to pán Bůh změniti ráčil skrze nedostatek

Strana 159
z roku 1543. 159 zdraví mého, vůle jeho svaté milosti má ve všem bejti, a my se jí protiviti nemáme. Neb sem v středu z Pardubic vyjel, chtíc do Vratislavě před se jeti, přijel sem na Nové Město, a té noci jest mne kámen těžce napadl, tak že mne velmi zemdlil, a dna mi také do ruky vstoupila, a nohy mne velmi rozbolely, tak že nikam ne- mohu, leč co mi z lůžě na stolici pomohú. I z těch příčin mé shledání s VMtmi bejti nemůž, čemuž sem příliš nerad. Milostivá knížata! Jakož nepochybuji, že ráčíte v dobré paměti jmíti, že sem nějaké smlúvy a frýmarky s opatem Žďárským učinil, kdež pak i povolení své ste k tomu dáti a toho mi potvrditi ráčili; i poněvadž jest od VMtí samých potvrzení a povolení bylo, a od jiných pánův z Kunštátu nic, tak jest mi se to vykonati ne- mohlo, neb sou mi se oni zbraňovali na to povolení a potvrzení dáti. Pak potom ještě mezi VMtmi o to snešení bylo, i tedy smlúvy VMtem posílám a za to prosím, že ráčíte rozkázati pečeti své k nim přitisknúti a mně jě zase po hejtmanu mejm Kladckým poslati, a já se toho VMtem rád přátelsky odslúžiti chci, kdež nepochy- buji, že tak račte učiniti. A s tím oc. Datum ut supra. (V týž den a odtudž psal knížeti Hendrychovi Minstrberskému): Knížatóm JMtem, pánuom bratruom VMti i také VMti list píši, za to VMti žádajíc, abyste ty smlúvy, keré sem s opatem Žďárským udělal, pečetmi VMtí stvrditi ráčili, kteréž VMtem po hejtmanu Klackém [sic] posílám; pak za to prosím VMti, že se k tomu ráčíte přičiniti, aby mi se to vykonalo, neb ráčíte věk můj starý znáti, jestliže by na mne pán Bůh smrt dopustil, nevím, jak by to potom k vykonání přišlo. Milostivé knížě! Jiného VMti psáti nevím, než že bych se s VMtí příliš rád shledal i dosti potřebnie rozmluvení měl, ale poněvadž to na tento čas býti nemohlo, musí to do jiného času odloženo býti. A s tím oc [v pátek před nedělí Jubilate]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 36., 36. b. 275. Jan z Pernšteina Gotfriedu Adlspachovi: o soudu ve Vratislavi, kdež nález mezi ním a mar- krabím Jiřím Braniborským vynesen býti má. — Z Nového Města 1543, 13. dubna. (V týž den Adlspochovi, z Nového Města.) List od pana biskupa Vratislavského v outerý večer dodán mi jest, co mi na mé psaní za odpověď dává o tom soudu; kdež pak hned na zejtří v středu sem vyjel a na Nové Město přijel, chtíc dnes na Kladště býti, ale té noci kámen na mne těžký přišel, že mne velmi umdlel, k tomu dna v levé ruce mne trápí, nohy mi rozbolely, že choditi nemohu ani s holí, než co mi od lůže na stolici pomohú. Ač mi hned z Pardubic ta jízda těžce přišla, ale sem vždy té naděje byl, že budu moci předse jeti. I poněvadž z psaní pana biskupa JMti [sem] vyrozuměl, že se na to vztahuje, že již k té při žádného dalšího mlu- vení potřebí nebude, než tolko nálezu vyhlášení čekati, i bez pochyby žeť jest se to

Strana 160
160 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina všecko již semlelo, jednom čekati, jaká se mouka ze mlýna dá. Pak co panu bisku- povi JMti píši, tohoť psaní přípis posílám. Také za jiné nemám, než že pan kancléř Těšínský k tomu času bude; avšak pro všecko, poněvadž sám pro nedostatek zdraví svého k tomu soudu býti nemohu, hajtmana Kladského a Fridricha Račína posílám, aby podle tebe a doktora stáli na místě mým. Se panem markrabí Jiřím a s knížětem Fri- drichem Lehnickým JMtmi byl bych se rád shledal, ale poněvadž tento nedostatek zdraví mého tomu jest překážku učinil, ne má vůle, než toho, který mnú vládne, býti musí. Pak JMtem listy píši, kteréž posílám po hejtmanu Kladckém, avšak sem jemu poručil, nebylo-li by tu pana markrabí Jiřího ani knížete Fridricha, a jestliže pan markrabie JMt v Sleště býti ráčí, aby ti listové JMti i knížeti Fridrichovi JMti stiežně posláni byli. Pak již aby se o to o všecko tebou a radou tvou spravil, o jiné sem mu také s tebou poručil rozmluviti. A již tebe za to prosím, jak se ten soud vykoná, že mi o všem po hejtmanovi rozumně oznámíš. [v pátek před nedělí Jubilate]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 36. b, 37. 276. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: o peněžních záležitostech, o prodeji Meziříče. — Z Par- dubic 1543, 16. dubna. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi, v pondělí po neděli Jubilate z Pardubic. C. v. p. Jane, příteli můj milý! Zdraví oc. Což se pana Herborta dotýče, kdež mi píšete, že ste s ním mluvili, což se toho rukojemství za mne dotýče, proč jest pečeti přidáviti nechtěl, pak že jest vám odpověď dal i příčinu ukázal, že by nad ním nějaká osoba postavena bejti měla, které by podniknouti nechtěl: pak můj milý pane Jane, nikdá sem ten nebyl, abych zoumyslně komu lechkost a posměch činiti měl, pak jistěť je to při mně nebylo, aby se to panu Herburtovi státi mělo, poněvadž mi k tomu příčiny nikdá nedal, než vždycky sem hleděl jeho dobré a poctivé ob- mejšleti; a ještě na jiném nejsem, pokudž vděčnost poznám. A v tom vás mohu za svědka jmíti. Což se té summy dotýče, kterouž sem mu povinovat, kdež ste to na něm obdrželi, že ji při mně až do sv. Václava nechati chce, z práce vám děkuji a rád se zase odplatím, a panu Herburtovi z přátelství, a listem obnovení jeho meškati nebudu. I což se listu na berni dotýče, jednom oznamte mi to spěšně, ty-li věrné ruky chce jmíti jako prvé, neb se tak pamatuji, že v prvním listu sou věrné ruky pan Vojíř a pan Bítovský. Pak víte dobře, že se svět mění a lidé v něm také, i jednom ať mi se o tom oznámí, listem meškán nebude. Také vás toho tejno nečiním, prvé nežli ste mi oznámili, že by pan Herbort měl náchylnost k Meziříčí, aby se mnou oň jednal; maje zprávu o panu Janovi Oderském, že by také k Meziříčí chuť měl, poslal jsem k němu Matyáše Lvovického, chtěl-li by se mnou o Mezeříčí jednání jmíti: i oznámil mi Matyáš, že jest se dal

Strana 161
z roku 1542. 161 v jednání o Bilovec; a protož že jest sobě toho jednání odložil o Mezeříčí až do sv. Jiří, než při tom času že mi odpověď dáti chce. Pak jestliže by se mnou pan Oderský nejednal, bude-li chtíti se mnou pan Herbort jednati, proti tomu nejsem, abych s ním jednati neměl. A přišlo-li by k tomu jednání a chtěl vás za přítele vydati aneb z své strany za prostředníka, já to trpěti mohu a proti mně to nic není, anébrž prosím, přijde-li k tomu, nevytahujte se z toho. Také mi jest Matyáš oznámil, že pan Jan Oderský statek svůj v knížectví Opavském prodal; pak prosím vás, jednajte s ním sami od sebe a tomu na něm vy- rozumějte, poněvadž mu ty peníze hotové leží a na žádném oužitku jich nemá, chtěl-li by mi jich puojčiti. A čemuž vyrozumíte, neobmeškávajte mi oznámiti, ač ste mi také v psaní svém o tom oznámili. Co se pana Jana Oderského dotýče, že jest statek svuoj prodal a že Bilovec kupuje, pak jestliže by Bilovce nekoupil, tehdá již s ním dále jednajte podle rozumu svého. A s tím dejž se vám pán Buoh oc. Datum ut supra. (Cedule panu Čeplovi.) Již sem vám byl tento list napsal, a v tom mi psaní přišlo od Matyáše Lvovického, kdež mi posílá list, co mu pan Oderský píše, že se v jednání o Mezeříč dáti nechce pro Bilovec. Pak chtěl-li by se mnou pan Herburt v jednání o Mezeříč jíti, vyrozumějtež tomu; i proti tomu bych nebyl, abych By- střice v slušné summě ujíti neměl, jak bychom se skrze přátely smluvili, a nemohl-li bych tak spěšně v Moravě býti, tehdá k tomu jednání příležitějšího místa neznám než na Lančkrouně; pak čemuž na něm vyrozumíte, neobmeškávejte mi oznámiti, jednom ten list na Prostějov služebníkóm mým pošlete aneb Matyášovi Lvovickému. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 31., 32. 277. Jan z Pernšteina Janovi Sedlnickému z Choltic: že z cesty na soud Vratislavský pro nemoc vrátiti se musil; aby kněžnu Alžbětu, kteráž přes Fryštat k sňatku s králem Polským jede, všemi možnými potřebami opatřil. — Z Pardubic 1543, 16. dubna. (Panu Sedlnickému v tejž den.) U. p. p. příteli můj milej! Zdraví oc. Jáť sem se do Vratislavě k tomu soudu jěti strojil a v středu sem na Nové Město vyjěl z Pardubic, pak tu jest mne kámen v noci velmi napadl a nemálo jest mne strápil a zemdlil; k tomu nohy mne rozbolely, a než sem na Nové Město dojěl, že mi se rány k jiným ranám na mnoha místech v nohách zotvíraly, tak že sem se nesměl na další jízdu pokusiti; neb sem se obával, bych byl tam dojěl, žě bych se byl musil těžce složiti. Pak poslal sem na místě svém hejtmana Kladského a Frydrych[a] Rat- cína, i nevím, jest-li tam pan kanclíř či není. Také mi biskup Vratislavský psaní učinil, že mi se o mou při při tomto soudu nález stane, kterouž mám se panem Archiv Český XX. 21

Strana 162
162 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina markrabí Jiřím, i tak sem z toho psaní srozuměl, že k dalšímu mluvení nepřijde a že jest nález pohotově; pak jak se zemlelo, takovou mouku nám vydadí. Tak tomu rozumím, že kněžna Alžběta, krále pána našeho dcera, kteráž králi Polskému mladému dána bejti má, tudy k Fryštatu pojěde a tu nocleh jmíti bude: pak vína sem já tam rozkázal poslati a ryby před rukama jsou, a vo jiné potřeby také píši ouředníku, aby pohotově byly. Což se obrokův dotýče, těch není potřebí dávati, leč by v maštalích knížecích králové koně stáli, na ty nech by se obrok dal. Kdež já o tom o všem ouředníku píši. Již vás za to prosím, že k tomu času také tam budete, pro všelijakej dostatek některé osoby z rytířstva obešlete, a již tam na ten čas buďte pánem i hospodářem. A ty přední pány, kdož se vám zdáti budou, na- horu pobeřte, pakli by nahoře těsno bylo, ale některý dům nechť se obere, aby v něm jísti mohli. S tím oc. Datum ut supra [v pondělí po neděli Jubilate z Pardubic]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 32. b. 278. Jan z Pernšteina Bedřichu Cetrysovi: v příčině sčekání peněz. - Z Pardubic 1543, 17. dubna. (Panu Frydrychovi Cetrysovi v outerý před sv. Jiřím, z Pardubic.) U. a s. r. pane Frydryše, příteli můj milej! Zdraví »c. Panu Adamovi, bratru vašemu, sem psaní učinil, což se té summy IIIM dotejčě, kterou bych vám měl při sv. Jiří položiti, žá- dajíc jeho, aby té summy při mně do dalšího času nechal, kdež bych vás byl tím psaním nepominul, byste doma byli, ale věděl sem, že s králem JMtí v Normberce jste. Pan Adam na žádost mou toho učiniti nechtěl, ukazujíc na to, že jest s vámi na tom zůstal, aby ta summa ode mne vám při sv. Jiří položena byla; i tu příčinu oznámil, že byste o Fulnek jednati chtěli, aby vám prodán byl. Pak můj milej pane a příteli, za to vás žádám, že té summy při mně do dalšího času necháte, však na takovej způsob, jestliže byste Fulnek koupili prvé před tím časem, nežli by vám ta summa měla ode mne položěna bejti, do kteréhož času byste té summy při mně ne- chali, abych vám byl povinovat tu summu položiti k takové potřebě vaší. Kdež ne- pochybuji, že v tom žádost mou vyplníte, a já se vám toho zase rád přátelsky od- platím. S tím oc. Datum ut supra. (Cedule.) Jestliže tak chcete učiniti a žádost mou vyplniti, za to žádám, že panu Adamovi bratru svému oznámíte, že jest vůle vaše, aby ta summa při mně do dalšího času nechána byla. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 33. 279. Jan z Pernšteina panu Mikulášovi Mníškovi: aby služebníkům jeho k dluhu spravedlivému dopomohl. — Z Pardubic 1543, 23. dubna. (Přípis listu panu Mikulášovi Mníškuvi, z Pardubic v pondělí na den svatého Jiří.) S. s. v. u. a s. r. p. M. příteli muoj milý! Zdraví oc. Jindřich Čech a Mertl

Strana 163
z roku 1543. 163 Krykštejnar, služěbníci moji, dali sou mi zprávu, kterak by nějaké dluhy měli při nebožtíkovi panu Stanislavovi Pilvckém [sic], kterýž jest při Tokaji zabit, jakož pak s této jejich suplikací [....], kterúž sou mi dali, kterúž vám teď pro vyrozumění toho všeho posélám, a při tom i oni vám vo tý vo vší věci širší zprávu dáti mají. I za to vás přátelsky žádám, žě jich přítelem v té věci budete, kterak by oni k tomu přijíti mohli, poněvadž se tomu rozumí, že sou ti dluhové spravedliví. Pak poněvadž pan Rachval Pilvcký statek všecek drží, kterýž panu Stani- slavovi nebožtíkovi nálěžal, jest slušné, aby s těmi chudými pacholky srovnal, tak aby oni o to již upokojení majíc, víc outrat a nákladuov na to nevedli; kdež vás za to žádám, že jich v tom radou svou i pomocí vopouštěti nebudete, aby oni mohli zas ke mně spěšně vypraveni bejti; které jim v tom pro mne přátelství okážete, rád se vám toho zase přátelsky odplatiti chci. MS. souč. v archiv. zems. kr. Č. f. 37 b. 280. Jan z Pernšteina žádá Půtu z Ludanic za rukojemství na 2000 zl. na minci v markrabství Moravském berné vládyce Mikulášovi Kladorubskému ze Svrčova a na Dolních Bludovicích. — Na Pardubicích v outerý po sv. Jiří [24. dubna] léta oc 43. (Orig. pap. Tře- boňský arch., Fam. v. Pernstein. Reg.) 281. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi: o sněmu, kterýž držán býti má na hradě Pražském oc. Z Pardubic 1543, 24. dubna. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi, z Pardubic v outerý po sv. Jiří.) U. v. pane Jane, příteli můj milý! Zdraví oc. Psaní od vás jest mi dnes dodáno; i poněvadž se tomu rozumí, že pan Oderský ani pan Herbort nechtí ani Bilovce ani Mezeříčí kou- piti, musí to tak při tom necháno bejti; než kdež sem vám napsal, abyste sami z sebe o tu summu se panem Oderským jednali, kteráž jest jemu za statek jeho Drslavský položena, i nedali ste mi na to psaní žádné odpovědi. Králi JMti sem psaní učinil a do Nornberka sem poslal, i není mi žádná od- pověď dána; než toto jest zdání mé, poněvadž mnozí v tomto království, kteréž jest JMKská obeslati ráčil, doma zůstanú, že vy také doma zůstati můžěte; držím, že na ten hněv slunce nezapadne, které byste od JMti o tu jízdu míti měli. Můj milaj pane Jane! tak tomu rozumím, že z knížectví Slezského na ten sněm, který má na hradě Pražském držán bejti, poslové s žádnú mocí vysláni nebudú, na čemž v pravdě znám, že kníže Fridrich Lehynské těškost nese; pak jest veliké boží dopuštění, že lidé nad takovým zlým, kterýž se k nám přibližuje, v takové nedbanlivosti sou a nesvornosti mezi sebou působí. I u mneť jest to, vám dů- věrně píšíc: na čem se království České a markrabství Moravské a země Lužické snesú, že s těškem to dopuštěno bude, aby nám to měli páni Slezáci rušiti. Jáť sem 21*

Strana 164
164 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina toho oumyslu, bude-li vůle boží, k svatému Janu v Olomúci bejti a odtud do Slízska jeti a na to pomysliti, abych již to břemeno z sebe složil, které v tom poručenství nesu. Což se na tom sněmu jednati bude a na čem zavřen, neobmeškám vám to oznámiti. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 37. b. 282. Jan z Pernšteina knížeti Fridrichovi Lehnickému: že by rád byl se shledal s markrabím Jiřím Braniborským; prosí ho za působení, aby s jmenovaným markrabím osobně sejíti se mohl; rozhodnutí jeho pře při soudu Vratislavském že opět jest odloženo; přimlouvá se, aby sněm na hradě Pražském stavy Slezskými obeslán byl oc. — Z Pardubic 1543, 25. dubna. (Přípis listu knížeti Lehynskému, v středu po sv. Jiří, z Pardubic.) Milo- stivé knížě! List od VMti jest mi dodán tento outerý, co mi na mé psaní za odpověď dávati ráčíte, keréž sem VMti do Vratislavi učinil; pak jistě raději bych se byl s VMtí osobně viděl a o to i o jiné rozmluvil, by byl pán Bůh překážky skrze nedostatek zdraví mého té jízdě do Vratislavě učiniti neráčil. Pan markrabie Jiří JMt když z Prahy jeti ráčil, nocleh v Hradci Králové JíMti míti ráčil jednom dvě míle od Pardubic, o čemž sem nic nevěděl až k samému víčěru; a jakž sem o tom zvěděl, tak sem k JMti služebníky své poslal a JMti dal prositi, poněvadž tomu rozumím, že jízda JMti k Volomúci jest, aby ráčil u mne na Pardubicích nocleh míti: i ráčil mi JMt odpověď dáti, že by tak učiniti ráčil, ale že pospíchati ráčí podle toho psaní, kteréž jest mu JMt Kská učiniti ráčil, že kněžna JíMt dcera JMKské k Vopavě pojede, aby JMt pan markrabie tu v Opavě dočkati ráčil, a tak z té příčiny že se se mnou JMt na ten čas shledati nemůž; než když jízda JMti zase z Krakova bude, že mi oznámiti ráčí, kde bych se s JMtí shledati měl. Pakli by pán Bůh na kterého z nás nedostatek zdraví dopustiti ráčil, pro kteréž bychom se spolu shledati nemohli, ale skrze rady a služebníky naše že to shledání mezi námi bude moci bejti. Pak milostivé kníže! VMti prosím, že to jednati a tak to způsobiti ráčíte, když pán Bůh panu markrabí JMti pomůž zase z Krakova jeti, aby mezi JMtí a mnou shledání bejti mohlo v Vratislavi při přítomnosti VMti; neb za jiné nemám, bude-li jízda JMti k Vopolí, že JMt Vratislavě chybiti neráčí. A já dnes služebníka svého do Krakova vypravuji a panu markrabí JMti také o to píši, za to JMti prosíc, aby JMt mi ráčil oznámiti, kdy z Krakova vyjeti ráčí a kudy cesta JMti bude, tak jakž jest mi ráčil po služebnících mejch vzkázati, že mi ráčí dáti v čas věděti. Soud, který se panem markrabí JMtí mám, opět mi jest odložen, čehož sem se v pravdě nenadál podle toho připsání, kteréž mi pan biskup JMt učiniti ráčil, ale tak tomu rozumím, by někdo měl takové ščestí k žěnění, jako já k tomu soudu,

Strana 165
z roku 1543. 165 že by se snad dokud živ nevoženil, aneb čekajíc toho žěnění, všecka by svá léta strávil a v niveč obrátil, v kterejch by se ženám hoditi mohl, až by mu na to přišlo, že by k ničěmémuž nebyl, jako mně jest na to přišlo, že se již tak dlouho soudím, že sem již své zdraví na větším díle, čekajíc toho soudu, strávil a utratil, a tak že již mé zdraví k ničemémuž není, jako něčí ženění; a snad se na to čeká, abych ani toho soudu nedočekal, což všecko v moci pána Boha našeho jest; ale písmo máme, což jest Bůh skrze proroka pověděl, že těch kosti zláme, kteří se chtějí lidem líbiti. Pak obávám se toho, že se mně toho taky něco dostává v tom soudu, že pro zalíbení lidské konce míti nemohu, než odkladové mi se vždycky od jednoho práva do druhého dějí. Pak potřebí by se bylo těmto také toho báti, aby jejich kosti zlámány nebyly, chtějí-li se v tom soudu více lidem líbiti nežli spravedlivosti; neb tím zavazuji: jestliže se všem to děje a takoví dlouzí a těžcí odtahové přichá- zejí, že to právo aneb ten soud chvály hodnej není. Ale snad tomu vždy někdy konec bude. Ráčili ste mi VMt také napsati, že ste ráčili na tom sněmu v Vratislavi za jednoho posla voleni býti na ten sněm na hrad Pražský, kterýž má držán býti tu neděli před sv. Filipem a Jakubem [29. dubna], ale že se to rozrušilo z té příčiny, že stavové knížectví Hlohovského, kteříž se od země Slízské oddělili, v zemi roz- tržitosti a nesvornost způsobili, a tak že ze země Slízské žádné mocné poselství na příští sněm na hrad Pražský nebude moci vykonáno býti. Milostivé knížě! Písmo máme, kohož chce pán Bůh zkaziti, že mu rozum odejme, takýž snad na nás dopu- stiti ráčil pro hříchy naše: pak nerad sem toho uslyšel, a nad čímž nemalou těžkost nesu, že tak jest pán Bůh náš pro hříchy naše srdce naše zatvrdil jako onoho faraona, že nechcem své zkázy, svého pádu, svého zahynutí znáti. Pán Bůh rač nás napraviti a srdce zlé zkamenilé obměkčiti a dobrý a masité dáti. Neb i to jest u mně s podivením, v jaké mocnosti a podstatě kraj Hlohovský jest postaven, že VMt knížata Slízská i jiní stavové téhož knížěctví, znajíc po- třebu toho největší takového společného shledání, kteréž býti má na tom sněmu, že tomu kraji k vůli to činiti ráčíte, což jest zlého a škodného, a toho nečiniti, což jest dobrého a užitečného; vyplňuje se na VMtech ona řeč svatého Pavla, kdež pověděl, že to činí, což nechce, a toho nečiní, což chce. Neb to jest u mně, by pak z Hlohovského knížectví na ten sněm nechtěli vyslati aneb podle VMti státi: tak o tom držím, na čem by se na tom sněmě snešení a srovnání stalo od království Českého, markrabství Moravského, knížectví Slízského a zemí Lužických, žeť by také to z knížěctví Hlohovského držeti a podniknouti musili. Neb nerozumná věc jest, ktož chce utonouti, abych s ním spolu tonul. A protož, milostivé knížě, pro pána Boha všemohúcího račte na jinou cestu pomysliti, nežli ste ji ráčili před se vzíti, a na ten sněm aby s mocí vypraveno bylo,

Strana 166
166 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ať ten sněm skrze knížěctví Slízské rušen není; neb bude-liť zrušen a na něm se nic nezjedná pro tu příčinu, že neráčíte s mocí posluov poslati, u mnohých lidí žádnému to víc přičítáno nebude než VMti; poněvadž lidé za to drží, žě v knížět- ství Slízských na VMti všecko záleží, víc než na jiných; jistěť Hlohovským tak mnoho přičítáno nebude jako VMti, čehož bych VMti věrně nepřál jako ten, kterýž bych VMti poctivosti i všeho dobrého přál i toho, abyste k sobě ode všech lidí lásku míti ráčili. Píši-liť nerozumně, ale upřímně. A tak to ode mne račte přijíti. A s tím se službami svejmi přátelskými VMti lásce se porúčím, pán Bůh rač dáti, abych se s VMtí šťastně v dobrém zdraví shledal. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 38., 39. 283. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému v příčině pomluv Pavla Zvěřiny, o odložení soudu ve Vratislavi, o jízdě jeho knížete do Krakova, kamž by syna svého Vratislava také rád byl vypravil oc. — Z Pardubic 1543, 26. dubna. (Přípis listu knížeti Václavovi Těšínskému, z Pardubic ve čtvrtek po sv. Jiří.) O. k. a p. p. synu m. m. S. s. VMti vzkazuji, zdraví oc. Nepochybuji, než že v paměti míti ráčíte, jaké jest mi psaní král Polský JMt učiniti ráčil, což se toho Pavla Zvěřiny dotýče, stěžujíc sobě JMt, že sem JMti na první psaní odpovědi nedal, které ste mi VMt z Těšína poslati ráčili; jakou sem JMKské odpověď dal, té sem VMti přípis poslal aneb panu kanclířovi. Kdež v tom psaní, co sem JMKské za od- pověď dal, to sem napsal, že na tom sem, že při tomto veselí, kteréž JMKská králi JMti mladému ščastně vykonati ráčí, skrze VMt a jiné toho Pavla Zvěřiny zacho- vání JMKské oznámím i všecko ukázati, jakého jest zachování tejž Pavel Zvěřina: kdež pak i ještě pro paměť přípis toho psaní panu Janovi Sedlnickému hejtmanu a panu kanclířovi posílám, neb té naděje sem, že sou oba s VMtí na to veselí do Krakova jeli; kdež tomu všemu vyrozuměti ráčíte, i jaký poručění sem jim učinil a to všecko sepsal, co s králem JMtí ode mně o téhož Pavla Zvěřinu promluviti mají, aby se mé psaní, co sem JMti za odpověď dal, tak našlo, po- něvadž sem sobě toho odtah vzal [k] té správě, kteráž by JMti ode mně dána býti měla až do této svadby. A protož poněvadž týž Pavel Zvěřina netoliko mne samého, ale kněžny JíMti slavné paměti paní a mateře VMtí s pokojem jest nenechal a po smrti JíMti VMti i mne v svejch psaních JíMti dotejkal, nesluší VMti toho mlčením pominouti; neb jestliže byste toho pominouti ráčili, neráčili byste dobře učiniti a u rozumných lidí nebylo by to VMti za dobré vykládáno; neb v tom psaní kněžny JíMti a mne jest těmi slovy dotkl, jak bez uznání práva vězením na zdraví, na statku znamenité uškození podjal, a toho doložil, že za to má, že již někteří znají a někteří bohdá poznají, že více moci než práva nad ním uží-

Strana 167
z roku 1543. 167 vali. Kdež s toho znáti ráčíte, kdež píše, že někteří již znají, že to na kněžnu JíMt a paní mateř VMti míní, jakoby JíMt bez uznání práva nad ním moc provozovati ráčila i já také; ješto by se to bylo vědělo, že jest žádostiv práva, byl by k tomu připuštěn, a by se bylo tak stalo, byli bychom s ním psaním nezacházeli, neb by k němu zachováno bylo, jako k lotru náleží. V listu o tom, kterejž jest mi psal, odpověď mi dávajíc, taky kněžny JíMti a mne těmi slovy dotkl, jaké spravedlivosti neb milosrdenství nad ženou jeho a dcerou její i nad ním s kněžnou Těšínskou spolu sme vyvozovali, a že již za to má, že to nebožka kněžna zná, aby všemohúcí Bůh ráčil dáti takové spravedlivosti a taková milosrdenství v odplatu mně při skonání života mého, a že u pánův nejlítějších ještě křesťané toho milosrdenství docházejí, kteréhož jest on dojíti nemohl. Pak tu již znáti ráčíte, co kněžně JíMti slavné paměti po smrti JíMti vinšuje, za živnosti JíMti jak jest se k JíMti zachoval, a po smrti JíMti nejhorší věci na onom světě jí vin- šuje a mně tolikéž, tak jakž jeho psaní ukazuje; ač o tom držím, že taková jeho modlitba nebe neproráží a od pána Boha našeho uslyšána nebude. Avšak tak jakž sem napřed napsal, takovému zlehčilému člověku nesluší toho mlčením pominouti, ne pro osobu jeho, ale pro jiné, aby lotr se tím nepochloubal, jaký jest VMti i mně psaní učinil a jak v něm kněžny JíMti dotejkal, jaká se křivda jemu od JíMti a ode mne stala, a že jest VMti i mně o to psaní činil a že sme to všecko jemu smlčeli a strpěli. A protož vidělo by mi se, abyste VMti ráčili od sebe dáti řeč učiniti králi JMti a JMti prositi, aby takovému člověku zapomenutému takové nepravé řeči za- staveny byly, kterejmiž JíMt kněžnu v svejch psaních dotejká i mne taky, a bychom se byli k němu jináč zachovali pro jeho zlé předsevzetí, kteréž jest proti kněžně JíMti a proti VMti jako proti pánóm svejm dědičným předsevzal, že bychom byli dobře učinili, ale prohlídajíc k přímluvě kněze biskupa moravského, pana hejtmana i jiných pánův, že mu se v tom milost stala, kteréž jest hoden nebyl. A již dále abyste ráčili dáti tu řeč vykonati pokudž by se VMti za potřebné zdálo. Za jiné sem neměl, než že od VMti ještě prvé psaní míti budu, než VMt do Krakova na to veselí vyjeti ráčíte, ale snad to nemohlo býti skrze zaneprázdnění VMti. Jáť sem taky k tomu soudu do Vratislavě byl vyjel, kerejž o Jubilate položen byl, přijel sem až na Nové Město, tu mne kámen těšký napadl a nohy mne velmi rozbolely, tak že sem dále jeti nemohl; však nevědúc jistě, bude-li pan kanclíř v Vratislavi, hejtmana Klackého a Frydrycha Račína do Vratislavě sem poslal, aby z doktorem a s Odlspochem stáli; až mi od pana kanclíře psaní z Vratislavě jest přinešeno, kdež mi píše, že jest ten soud opět odložen, čehož sem se nenadál podle připsání biskupa Vratislavského. Neb mi tak napsal, že při tom času nález a konec míti mám; ale nic divného není, však tak dobře se přihází duchovním, aby pravdy

Strana 168
168 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina nepravili, jako světským, a ještě jejich klam aneb ležjest škodnější nežli svědských, neb svým klamem svědský sám sobě uškodí, ale duchovní svou lží mnoho duší za- bíjí, jakož Kristus Pán pověděti ráčil, že lživá ústa duši zabíjejí oc. Při tom pan kanclíř mi píše, že by měl se mnou byl o mnohé věci potřebné od VMti rozmluviti: předkem co se té jízdy VMti do Krakova dotýče, kdež sem VMti psal, že by za Rudském mělo po počtu zůstati VC fl., abyste ty ráčili na tu cestu vzíti, pak že Rudský žádných peněz nemá, ty které sou při něm po počtu zůstaly, že sou všecky vydány na potřeby VMti, z kterejch počet udělati má při sv. Jiří, pak abych VMt penězi k té jízdě opatřil, abyste VMt ráčili míti nač tam jeti i zase přijeti. Pak milostivé knížě! Když ste ráčili u mne na Mezeříčí býti, tu sem VMti ukázal počet Rudského, co za ním peněz zůstává, i neráčili ste mi od té chvíle o tom oznámiti, aby ty peníze měly vydány býti; pak byste mi VMt byli časně o tom oznámili, vždy bych se k tomu byl přičinil, abych nějaké peníze spů- sobil, abyste je ráčili míti na tu cestu, ale tak kvapně tomu dosti učiniti nemohu, neb mně jest list od pana kanclíře došel v tento pondělí minulej. Taky mi při tom pan kanclíř psal, že mně v tom za naučení prositi ráčíte, poněvadž od JMti krále Polského na to veselí zváni býti ráčíte, máte-li upřímo do Krakova jeti napřed čili kde na královú JíMt očekávati. Pak poněvadž od krále JMti pána našeho k tomu obesláni býti neráčíte, abyste s kněžnú JíMtí do Krakova jeti ráčili, při tom mi oznamuje, že jest o to s knížetem Frydrychem JMtí rozmluvení měl a že jest kněz Frydrych JMt zdání své pověděti ráčil, že by se JMti nezdálo, abyste se měli VMt mezi ty pány tříti, kteříž královú Jí Mt ponesou aneb s Jí Mtí pojedú. Pak milo- stivé kníže, u mne se tolkéž snáší, že by se VMti netrefilo, a protož se svejm zdáním s knížetem Frydrychem JMtí snáším. S VMtí sem na tom zůstal, když ste ráčili u mne na Mezeříčí býti, tak jakž ste mi ráčili praviti, že ráčíte z sebou vzíti pana Sedlnického a pana kanclíře a ně- které jiné osoby, což mi se za dobré i za potřebné zdálo, abyste ráčili z sebou lidi znamenité a vostarožitné míti, ne tu všecku mládež, pro poctivost svou i také pro raddy; kdež nepochybuji, než že ste to tak vykonati ráčili, jakož pak sa té naděje, žě jest se tak stalo; poručění anebo instrukcí sepsanou králi Polskému JMti sem dal na pana Sedlnického a na pana kanclíře, maje tu naději, že sou oba s VMtí, avšak i to sem v listech věřicích položil a v instrukcí to slovo dostavil: na oba spolu neb na jednoho z nich. Milostivé kníže! Jestliže ste VMt vzíti toho zápisu Pavlova Zvěřinově neráčili i také toho listu, kterejž jest VMti psal, ač já toho všeho přípisy posílám panu hejtmanovi a panu kanclířovi, ale obávám se, žě ti přípisové rozvažováni nebudú a zvláště přípis zápisu: protož by dobře bylo, abyste pro ten zápis i pro ten list stiežně poslati ráčili, však jej můžě dosti v čas přinésti. Neb ráčíte znáti, co se tu

Strana 169
z roku 1543. 169 kněžny JíMti slavné paměti i mne dotýče. Kdež nepochybuji, než že za to lidé drží, jako by se velká křivda tomu Pavlovi Zvěřinovi dála; pak když se v ten zápis nahlídne i také jak jest se podle toho zápisu zachoval, tu skutek pravda ukáže. Jáť bych byl Vratislava syna svého rád také vypravil, ale pro nedostatek zdraví jeho toho sem nikterakž vykonati nemohl, neb jest tak prašiv, že ani v po- ctivicích choditi nemůž; ač držím, že králi JMti to proti mysli bude, ale příčina nedostatku zdraví jeho můž mne u JMti vymluviti. A s tím pán Bůh rač dáti, aby se VMti na té cestě ščastně vedlo a zase abyste ráčili v dobrém zdraví domův vrátiti, toho bych VMti věrně přál. Jáť také zejtra bohdá na sněm do Prahy se vyjeti strojím. Soud Vratislavský ten jest odložen, na jakej spůsob, vím že pan kanclíř VMti o tom správu dal; pak se panem Turzym aneb se panem Bonarem jednání o Blščinu by se bylo vykonalo, jak by se tomu dosti stalo aneb státi mohlo, toho račte u sebe povážiti, poněvadž jest všecka naděje největší v tom soudu byla, že se již vykoná ta smlouva, když ta pře VMti přisouzena bude; ale jak jest ten odklad se stal, ač jest tam dostaveno, že při sv. Michale již by se konec státi měl, ale já již těm klamóm nevím jak věřiti; a taky nevím, jak pán Bůh ráčí dáti toho dočkati, neb jestližeť na mne pán Bůh smrt v tom času ráčí dopustiti, s těžkem VMt o sv. Michale i o Jubilate o to konec míti ráčíte. A protož by se bylo o Blščinu vykonalo, již byste ráčili na sebe i na mne těžkost uvésti, poněvadž by se tomu dosti nestalo; pak jáť k tomu neumím mluviti, aby se co o Blščinu jednati mělo, leč prvé ten soud konec vezme, neb pokud ten soud konec nevezme, já nerozumím, kterak by se tomu dosti státi mohlo, abyste Blščinu koupiti ráčili. Milostivé knížě! Bude-li vůle pána Boha všemohúcího, jáť sem na tom při sv. Janě v Olomúci býti a odtud k VMti dojeti, předkem VMt navštíviti a na mladé pohleděti, a taky s VMtí to vykonati, co sem před se vzal, když sem s VMtí na Těšíně byl; neb čas se již přibližuje, abych tam šel, kde sou předkové moji šli, a tím abych se dlouho nemeškal. A s tím ještě jednú pán Bůh rač dáti oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 40—42. b. 284. Jan z Pernšteina markrabí Jiřímu Braniborskému: aby mu oznámil, kdy z Krakova vyjede; oznamuje, že na sněm do Prahy se vypraví, též že král Polský s Turkem uzavřel příměří oc. Z Pardubic 1543, 26. dubna. (V tejž den panu markrabí Jiřímu). Milostivé kníže! Psaní sem VMti do Vratislavě udělal, kdež nepochybuji, než žě jest VMti tu dodáno, neb sem té naděje byl, že v Vratislavi býti ráčíte; pak když ste VMt z Prahy jeti ráčili a v Hradci Archiv Český XX. 22

Strana 170
170 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina lěžěti, tu sem služěbníky své k VMti vypravil, žádost toho majíc, abyste ke mně byli ráčili na Pardubice dojeti; a bych byl jistotně věděl, že v Hradci býti ráčíte neb v Praze aneb v Bydžově, nikterak bych toho nepominul, abych osobou svou VMti navštíviti neměl. Ale o příjezdu VMti nic sem jistého nevěděl, neb i ten den, když ste do Hradce přijeti ráčili, někteří dobří lidé z Hradce jedouc u mně byli, pravili mi, že o příjezdu VMti nic slyšeti není; než služebníci moji potkali se z slu- žebníkem VMti, kterého ste ráčili poslati od sebe, od toho sou správu měli, že v Hradci nocleh míti ráčíte. I v tom psaní, které sem VMti učinil, toho sem do- ložil, že VMti prosím, abyste mi ráčili oznámiti, kdy ráčíte z Krakova vyjeti a kudy cesta VMti bude, a mé shledání aby s VMtí býti mohlo, že bych tomu nejraději byl, aby bylo při přítomnosti knížete Fridricha Lehnickýho JMti. Jakož pak slu- žebníkóm svejm, kteréž sem k VMti do Hradce poslal, za též sem poručil prositi a žádati, i ještě VMti to připomínám tímto psaním a prosím, že tak učiniti ráčíte a mne v své milostivé paměti míti a o tom mi v čas oznámiti, aby mé shledání s VMtí býti mohlo. Jáť zejtra, bude-li vůle pána Boha všemohúcího, na sněm obecní do Prahy pojedu, kdež jest ta naděje, že král JMt pán náš milostivý na tom sněmu býti ráčí. Pán Bůh rač dáti, aby se na něm všecko dobře ujednalo, předkem, což by bylo ke cti a k chvále pána Boha všemohúcího a potom taky k dobrýmu všeho křesťanstva, poněvadž jest znáti hněv pána Boha našeho, že pro hříchy naše nás trestati ráči morem, hladem, nepřítelem i jinejmi rozličnými ranami jako onoho faraona; avšak kdybychom se k jeho svaté milosti obrátili z upřímného srdce, jak jest mocen ta všecka nebezpečenství a zlé věci na nás uvésti, tak jest je mocen zase od nás odjíti; pakliť se k němu neobrátíme a v své zatvrdilosti předse staneme jako onen faraon, blízké jest, aby na nás takové zahynutí nepřišlo jako na něho, a ještě těžší zde časné a na onom světě věčné. Světlo své ráčil jest vystaviti, aby všem křesťanóm svítilo a zakryto nebylo, totiž svaté evangelium, kteréž předešlých časův zakryté a zakopané bylo papežskými a lidskými ustanoveními, že to světlo mohou všickni znáti a od temnosti je rozděliti: ale račtež zase na to pohleděti, mnoho-li jest toho pravého poznání! Aby to světlo z srdce svého znali a srdce aby tím světlem za- pálena byla, toho jest málo znáti, a zvláště při povajšených lidech; než všecka nešle- chetnost, rozpustilost, hříchové a to všecko, co jest proti vůli pána Boha našeho, to se při nich seznává; a tak se na nich můž ono písmo vyplniti, kterýž Kristus Pán spasitel náš pověděti ráčil: Tento lid ústy mne ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne. Tak také v ústech máme svaté evangelium, a v srdci našem všecku nešle- chetnost a hříchy. Milostivé knížě! Poněvadž VMt na tom veselí při králi Polském JMti, pánu mém milostivém, býti ráčíte, bezpochyby že rozmluvení s JKMtí míti ráčíte o tyto

Strana 171
z roku 1543. 171 nynější nebezpečné časy, kteréž na všecko křesťanstvo jdou od Turka, nepřítele všeho křesťanstva, kerejž jest žádostiv krve křesťanský prolívati a křesťanský lid zahladiti a jméno pána Ježíše Krista, spasitele našeho, potlačiti a v niveč obrátiti. Jakož pak již na velikém díle země křesťanské opanoval, avšak toho se nikdyž nevidí ani po kronikách, aby kde bitvou jakou počnúc od Konstantinapoli až do těchto krajin co opanoval, než všecko jeho zmocnění a opanování tím šlo a jde, že páni křesťanští, když jedny Turek hubí, země jim bíře, kazí, druzí se tomu dívají, ku pomoci jedni druhým býti nechtí, sami mezi sebou války vedou; a tak na to přichází: s jedné strany Turek křesťanstvo kazí a hubí, a z druhé strany sami sebe, a tak i to se děje, že jedni s Turkem válku vedou a druzí s ním příměří činí. Jakož pak král Polský JMt pán můj milostivý, tak jakž jest slyšeti, taky s Turkem příměří míti ráčí; a není div, že jest JMKská v to příměří s Turkem vstoupiti ráčil, poněvadž mnohá léta všickni páni křesťanští JMKské sou se dívali, žádných pomocí nečinili, což jest JMKská od mnoha let s Turkem a s jinejmi pohany činiti měl, že sou JMti země hubili, kazili; i znaje JMt svou těžkost i svejch poddaných, ráčil jest s ním v příměří vstoupiti. Ale nepochybuji, že to u sebe JMt sobě daným a vy- sokým rozumem od pána Boha všemohúcího rozvažovati ráčí, jestliže by pán Bůh všemohúcí na tyto země skázu a pád dopustiti ráčil, kteříž za zeměmi JKMti sedíme a další sme od pohanův, nežli země JMKské, jaké by bezpečné to příměří JMti bylo, když by JMt pohany v sousedství všudy okolo sebe míti ráčil a odnikud žádné pomoci neočekával. A protož u mněť by za najlepší bylo, aby pán Bůh všemohúcí pánóm kře- sťanským to srdce dáti ráčil, aby sami mezi sebou v příměří, v lásku, v svornost vstoupili, a proti tomu ukrutnému nepříteli, kterejž příměří ani jiného nezdrží, jedno- stajně povstali a sobě pomáhali. Než budou-liť s Turkem příměří činiti jedni, a druzí s ním váleti, všickni na sebe skázu očekáváme, kteréž nás pán Bůh rač zachovati pro své veliké milosrdenství, kerejž jest na věky požehnaný. Amen. A s tím se VMti lásce z svejmi povolnejmi a přátelskými službami poroučím. Datum ut supra [ve čtvrtek po Sv. Jiří]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 45. b, 46. 285. Jan z Pernšteina dává hejtmanovi a kanclířovi knížetství Těšínského naučení, co mají v pří- čině Pavla Zvěřiny přednésti králi Polskému. — Z Pardubic 1543, 26. dubna. (Poručení panu hajtmanovi a panu kanclířovi knížětství Těšínského, oběma spolu neb jednomu z nich, co mají s králem Polským JMtí mluviti ode mně Jana z Pernšteina oc.) Item. Nejprve JMKské službu mou povolnú ve všem poddanou ode mně pověděti, že bych JMti přál zdraví a šťastného i dlouhého kralování, i také při 22*

Strana 172
172 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina tomto, poněvadž jest pán Buoh všemohúcí JMKské ráčil dáti toho ščastně dočkati, že král mladý JMt pán a syn nejmilejší JKMti ráčil v stav manželský vstúpiti, aby v tom stavu svatém manželském předkem k vuoli a ke cti pána Boha všemohúcího ráčil živ v dlouhém zdraví býti i také ku potěšení JMKské, a tak aby JMKská ráčil v dobrém zdraví dočekati JMKské pána a syna svého nejmilejšího synuov a dědicův, toho bych všeho JMKské přál jako pánu svému milostivému. Item. JMKské ode mne povězte, že nepochybuji, kterak JMKská v paměti své královské míti ráčí psaní to, kteréž jest mi učiniti ráčil a kteréž mi jest posláno od knížete Václava Těšínského JMti na Mezříč, stěžujíc sobě JMt to ode [sic] mně, že sem na JKMti psaní odpovědi žádné nedal, co jest mi JKMt psáti ráčil o Pavla Zvěřinu; kteréžto psaní od JMKské bylo jest mi lítostivé, aby JMKská pro takového člověka, kterýž toho hoden není, měl sobě do mně JMKská takové těžkosti bráti. Avšak na takové psaní JMKské, kteréž jest mi ráčil učiniti, to sobě do mně stě- žujíc, odpověď sem JMKské dal, kdež nepochybuji, než že ji JMKská v paměti míti ráčí, jakož pak psaní toho, kteréž sem JKMti učinil, vám přípis posílám; kdež sem JMKské v své odpovědi to postavil, že sem na tom při tomto veselí, kterýž JMt ščastně králi JMti mladému pánu a synu svému nejmilejšímu vykonati ráčí, skrze kníže Václava Těšínského JMt a skrze jiné toho Pavla Zvěřiny zachování oznámiti i to všecko ukázati, jak jest se zachoval. A protož k JMKské, pokudž potřebu uznáte, promluvte a to JMKské před- ložte, kterak Pavel Zvěřina na zámek Těšín do pokoje kněžny JíMti slavné paměti všel a pacholek za ním s ručnicemi nataženými, když jest kníže Václav JMt malý byl, a jaká jest slova mluvil i k hofmistru JíMti; a těch všech jeho slov zápisem potvrďte, kterýž jest na se udělal, kteréhož vám přípis posílám, ač by se bylo dobře stalo, aby se ten zápis byl vzal z Těšína. Jestliže by pak tomu přípisu místa dáno býti nemělo, tedy stiežně pošlete pro zápis jeho, a by kníže Václav JMt i s vámi měl toho v Krakově dočkati, až by se ten zápis přinesl. Item. Po přečtení toho zápisu nechť se ukáže, jak jest napomínán ode mne i od knížete Václava, aby se podle slibu svého, kterejmž jest od starosty Těšínského Jodovského zavázán, i také podle zápisu, kterýž na se udělal, napomenut, aby se na Těšíně postavil. Jakož vám přípisy posílám, i také na to napomenutí ode mne jakou jest odpověď dal, list jeho posílám, též také i řezanou ceduli, s kterouž jest k němu posláno, kdež jest doma byl a zapřel se. Též také i přípis listu, což jest knížeti Václavovi JMti za odpověď dal, když jest jej napomenouti ráčil, aby se stavěl. Pak jestliže by tomu přípisu místa dáti nechtěl, tehdá nechť se ten list vezme, však jej kníže míti ráčí, neb mně toho listu není posláno, než přípis. Pak to již všecko vám pořádně sepsané posílám.

Strana 173
z roku 1543. 173 Item. Po přečtení toho všeho vstuptež na to po napomenutí knížete Václava JMti, kterýmž jest ho napomenul, aby se postavil, že jest JMti odpověď dal, že s takovým napomínáním a jeho nepovinejm stáním mohl by někdo říci, že by svému slibu nebo zápisu dosti činiti nechtěl, kdež toho v svém psaní doložil, kdož by to pravil, že by na něj v hrdlo nepravdu mluvil jako zrádce cti jeho: pak aby JMKská toho ráčil u sebe povážiti, slušně-li tomu odpírá, že jest se nad svým slibem, nad svým zápisem i nad svou pečetí nezapomenul, že tomu JMKská z toho ze všeho ukazování, kteréž jest před JMtí ukazováno, porozuměti ráčí. V témž listu, kterejž jest knížeti Václavovi JMti psal, také jest toho doložil, jestliže by k jaké práci [sic. skrze takové napomínání podjal, že by toho všeho na mne postihnouti chtěl, ozná- mivši králi JMti pánu mému milostivému, jaké bez uznání práva v vězení na zdraví, na statku znamenité uškození jest podjal pro nepřátely JMti krále Římského, kteříž byli vypovědíni skrze mandát krále JMti a keří přechovávání svá a svobody v kní- žětství Těšínském pod spravováním mejm měli. Item. Aby JMKská i toho u sebe ráčil milostivě povážiti, jaká slova důtklivá a pohrůžlivá sou mně od něho činěna, kterýchž já sobě nemálo vážím, poněvadž jest prvé nad svou ctí zapomenulej, že také i při tom by své poctivosti sobě málo vážil, ač pro osobu svú jeho nešlechetnosti já sobě málo vážím, než více v tom poddané své obmejšlím. A protož že JMKské prosím jako svého milostivého pána, aby se k němu ráčil tak zachovati, jak na takového člověka, kterýž místa mezi dobrými užiti nemá, náleží, neb že to JMKská u sebe uvážiti ráčí, kdež jest toho také dotekl, že jest vězením na zdraví i na statku znamenitou škodu podjal, pak pro takové jeho zachování, kterémuž JMKská z toho zápisu vyrozuměti ráčí, byť mu bylo na právo přišlo podle práva, čeho by hoden byl, ale na přímluvu pánuov a dobrých lidí ještě se mu ta milost stala, kterouž jest mohl vděčně přijíti, by se byl tak zachoval, jak zápis jeho ukazuje. Ale poněvadž jest v ničemž toho zápisu nezachoval, žádný jinej jím vinen není, nežli on sám sebou. A z toho zápisu, na kterýmž jest se zapomenul, JMKská znáti ráčí, že jest v vězení nevšel, ani z kní- žetství Těšínského jest vypovědín pro nepřátely JMKské pána mého milostivého, ale že jest v to ve všecko všel pro své zlé zachování a předsevzetí, jak jest se proti kněžně JíMti zachoval. Což se přechovávání nepřátel krále JMti pána mého milostivého dotýčě, v tom sem se věděl a vím jak zachovati, jak dobrému náleží, koho bych v kní- žětství Těšínském chovati a trpěti měl a koho nic. Jakož pak proti němu sem se tak zachoval, že sem jeho z toho knížetství vypověděl pro jeho zachování, jak jest se proti kněžně JíMti slavné paměti a proti knížeti Václavovi JMti v mladosti jeho věku zachoval, tak jakž zápis jeho ukazuje.

Strana 174
174 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Kdež v tom ve všem spuosobu, kterejž před se bíře, zapomenuv se nad svou ctí i nad svou pečetí, netoliko já ale i mrtví, kteréž jest již pán Buoh z tohoto světa pojíti ráčil, před ním pokoje užiti nemohou. Jakož pak kněžny JíMti slavné paměti v psaních svých znamenitě dotýká. Když jest v živnosti býti ráčila, jak jest se proti JíMti zachoval, to zápis jeho ukazuje; a po smrti JíMti i to JíMti vinšuje, což se má nejhorším lidem proti pánu Bohu na onom světě přihoditi a je potkati. Neb v tom psaní, kteréž jest knížeti Václavovi JMti učinil, tato slova postavil: neb za to má, že již někteří znají a někteří bohdá poznají, že více moci než práva nad ním užívali, a že to najvyšší všecko srovná. Pak kdež jest toho doložil, že již někteří znají, to se vztahuje na kněžnu JíMt a na smrt JíMti; a někteří že poznají, to se vztahuje na mne. Neb v tom psaní, kteréž jest mně učinil, také tato slova postavil: že by se k tomu prohlédnúti mohlo, jaké spravedlivosti aneb milosrdenství nad ženú jeho, nad dcerou i nad ním s kněžnou Těšínskou spolu sme dokazovali, a že již za to má, že to nebožka kněžna zná, aby všemohúcí Buoh ráčil dáti takové spravedlivosti a takového milosrdenství odplatu při skonání života mého; při tom doložil, že u pohanuov nejlítějších ještě křesťané většího milosrdenství docházejí. Kdež JMKská po jeho psaních to zřetedlně ráčí znáti, jak i kněžna JíMt slavné paměti, jsouce již na onom světě, před takovým zlým člověkem pokoje užiti nemůž, dotýkajíc Její Mti nespravedlivostí, nemilosrdenstvím, kteréžto nemilosrdenství i pohany převyšuje, a na onom světě, což nejhoršího býti může, to JíMti i mně vin- šuje. A protož JMKské ode mně proste, ať JMKská ráčí i na to vzhlídnúti, že jest kněžna JíMt s krve JMti pošla, ať to ráčí k srdci připustiti, aby taková zlehčilá mluvení od takového zlehčilého člověka o JíMti mluvena nebyla. Co se pak osoby mé dotýče, co mně vinšuje, aby mně od pána Boha vše- mohúcího na onom světě potkalo, nedržím, aby jeho modlitba nebe prorážela; protož tu víru mám, že jeho modlitba u pána Boha uslyšána nebude. Dáno na Pardubicích ve čtvrtek po sv. Jiří. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 43. 286. Jan z Pernšteina kanclířovi knížete Těšínského: stýská si na biskupa Vratislavského pro od- ložení soudu jeho; o jízdě knížete Václava do Krakova, o zaopatření mu dvou valachů opatem Týneckým oc. — Z Pardubic 1543, 27. dubna. (Přípis v pátek po sv. Jiří panu kanclířovi Těšínskému, z Pardubic.) U. v. p. kanclíři, kmotře můj milý! Zdraví oc. Soud Vratislavský ten jest odložen, kteréhož sem se nenadál podle toho psaní, kteréž mi pan biskup udělal; ale div není, že se duchovním přihází, že selhou, poněvadž v nynějších biskupích málo se toho nachází,

Strana 175
z roku 1543. 175 aby se s pravdou obírali v duchovních i v světských věcech; musíť se místo pravdy se lží obírati a zaneprázdňovati, neb by se s pravdou obírali, neměli by tak tučnejch prebend, v kurvách a v ožralství své rozkoše by neprovozovali, neb by jim pravda hned toho nedopustila, totiž Kristus pán, kterejž se nazval pravdou; ale když sou z otce ďábla lži pošli, kterejž jest od počátku lhář byl, tak jakž písmo o něm praví, musejíť jeho následovati jako otce svého. Kdyby lidé chtěli prohlídnouti, jak sou předkové jejich těžce sobě řádu a práva dobyli a jak sou nad ním ruku držěli, ani králi ani jinému proti právu nic činiti nechtěli, než všem právo rovný bylo, měli by na to pomysliti, co se mně při tom soudu děje, jací odkladové proti všemu právu. Pak když to průchod svůj má, na mým soudu tolkýž se můž jiným přiházeti, a tak nač to právo přijde, že lidi k svejm spravedlivostem nikterakž přicházeti ne- budú moci, nespravedlivé to právo, když jím ten vládne, kdož se před ním soudí a kohož se dotýče, jako mně se to děje; by se krále JMti nedotejkalo, se panem markrabím JMtí bych já dávno konec měl. Přichází na ono přísloví, kdež říkají: Lípe moci s hrst míti nežli spravedlivosti s pytel. A tím zavazuji, že na onom světě zví ten biskup, koho jest bodl. Jáť sem na tom, bude-li vůle boží a ráčí zdraví popříti, abych k svatému Janu v Moravě byl a odtud k knížeti JMti na Těšín se dorazil, a o to své poru- čenství na místě postavil a to vykonal. Neb znám, že tím svejm poručenstvím JMti již nic neprospívám nébrž škodnější sem, a to v tom, že knížě JMt svejch věcí do- tejkati se neráčí ani nad pořádkem zřízeným, kterejž sem JMti zřídil, ruky držeti, než všeho, čehož se nedostane, u mně hledati; ježto snad když JMt sám se dotejkati ráčí, jinou bedlivost při svejch věcech míti bude. Neb tímto spůsobem můž na ono přísloví přijíti: Cizí ucho jako plot řezati, tak říkají. Avšak bez poručenství což budu moci, rád udělám, čemuž rozuměti budu, jako věrný přítel. Než můj milý pane kanclíři a kmotře, kde ste mi napsali, abych to knížectví skoro navštívil, a nebude-liť toho na krátce, že mnoho škodnejch věcí se rozmnoží: jestli z strany knížete, nerad sem tomu. Ale příjezdem mejm by se pak co přetrhlo, nebude-li se držeti, a když já odjedu, zase se v prívlní napořád vstoupí, tehdá můj příjezd málo platný bude. Jestli pak co při rytířstvu anebo při obecných věcech: pan hejtman z soudcemi zemskými neměli by toho dopouštěti, než takovou věc přetrho- vati, pakli by čemu odvolati nemohli, to v čas mi oznámiti; však víte, že sem jim vždycky k dobrému pomáhal, a což sem rozuměl zlé, přetrhl. Protož bych toho vděčěn byl, při jiném poselství abyste mi o tom světle oznámili, co se takového škodného rozmáhá; neb také jest, že z malé jiskry velký voheň bejvá, i lépe jest jiskru uhasiti a toho brániti, aby se voheň nerozmohl. Napsali ste mi o knížěte JMti jízdu do Krakova, aby penězi byl opatřen, neb kteréž peníze v šepfigeltu byly, ty že jest ráčil vyzdvihnúti: pak podle paměti

Strana 176
176 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina mé k čemu sem povolení dával, neměla by velká summa toho vyzdvižení býti, než o čemž nevím a co jest se bez vědomosti mé dálo, nevím toho kterak napravovati. I toto vám oznámiti musím: když jest kníže ráčil u mne na Mezeříčí býti, mluvil sem s JMtí, ví-li, zůstalo-li jest co peněz za Rudským po počtu; ráčil pověděti, že nezůstalo nic, a že mu Rucký sám pravil, že za ním po počtu nic nezůstává. Pak tu sem JMti Rudskýho pečeť ukázal, žeť jest za ním VCC fl. zůstalo a ještě něco víc, čemuž jest se ráčil podiviti. Pak můj milý pane kmotře, tak o tom držím, poněvadž jest JMt o tom žádné vědomosti neměl, aby za Rudským co po počtu zůstalo, že také o tom vědomosti nemá, kde jest se těch VCC fl. vydalo. A tak tím zavazuje: při důchodech Těšínských, Frydeckých, Bílských, Skočovských, Strumenských, keréž JMti náleží, když JMt toho sám v spravování bude, potřebí bude jiné vědomosti míti, jak se vybírají a zase vydávají, nežli ji na ten čas míti ráčí; neb již JMt z mi- losti pána Boha všemohúcího dítky míti ráčí, již by také slušelo, aby ti mladí spů- sobové od JMti odcházeli, však jest ho pán Bůh neráčil rozumem zapomenúti, jednom aby ho ráčil užívati předkem k vůli boží a k svému dobrému. Což se Fryštátu dotýče, ten víte, že mně náleží k držení a užívání potud, pokudž mi má summa dána nebude; keréhož sem po ta všecka léta k své potřebě jedním penízem neužil, leč přijedouc tam, co sem snědl a spil, než všecko sem to v potřeby JMti vkládal, jakož pak z těch počtův, keréž sem na Těšíně dělal, tomu ste vyrozuměti mohli; ale když jej k svému oužitku obrátím a sám ho užívati budu, i o ty lichvy, keréž z sebe v tom kraji dávám, takové těžkosti neponesu, neb je budu moci odtud spravovati. Píši knížeti JMti, že tak kvapně nikterak JMti penězi opatřiti nemohu. Což se jízdy knížete JMti dotýčě, nikterak by se netrefilo, aby se měl JMt mezi ty plísti, kteříž s královou Jí Mtí jedou, poněvadž v tu jízdu od krále JMti pána našeho potažen není, neb od krále JMti Polského jest zván; a protož by se nejlípe trefilo, aby z strany krále Polského JMti byl; kdež s knížetem Frydrychem Lehnickým JMtí, jaký jest zdání bylo, v tom se s JMtí srovnávám. Jaký ste roz- mluvení s knížetem JMtí o Blščinu měli, tomu sem porozuměl; pak kdyby k jednání přišlo buď skrze kněze Frydrycha JMt aneb skrze koho jiného, mohlo by k Blščině slušně přikročěno bejti, slušelo by v tom knížěte JMt i jiných potřebovati. Ale můj milý pane kmotře! Považte toho u sebe, by se bylo se panem Bo- narem aneb se panem Turzym o Blščinu zavřelo a vykonalo, jak by se tomu bylo dosti stalo, poněvadž jest tento soud, kterej se panem markrabí jest, k votahu přišel, a tak by byla nemalá těžkost přišla; ale jáť v pravdě tomu nerozumím, aby se mohlo co o tu Blščinu jednati, pokud ten soud na místě postaven nebude. Pak kdy tomu soudu konec bude, toho nevím, dočkám-li toho; pakliť mne pán Bůh povolati ráčí, snad knížě JMt osobú svou k tomu lepší ščestí míti ráčí, ale blízký jest toho,

Strana 177
z roku 1543. 177 přišlo-li by k tomu, co sem já se soudil XV let, aby se knížě potom XXXti let nesoudil, jak se pořádek při tom právě zachovává. Píšete mi, že vás knížě JMt k té jízdě potahovati do Krakova ráčí na tu svadbu a že nevíte, z čí to rady jest, a pana Sedlnického a synův jeho, pana Vlčka, Tomana Mličky že jest pominouti ráčil, kteříž by se k tomu lípe trefili nežli vy staří. Pak když jest knížě JMt u mne ráčil na Mezeříčí býti, otázku sem na JMt učinil, kdo s ním pojedou? Ráčil mi pověděti, že pan Sedlnický a vy, některé jiné z poddaných svých že s sebú vzíti ráčí. Pak s kejm jest JMt radu měl, koho vzíti má a koho nechati, toho nevím, než to znám, aby ty osoby z sebú vzíti ráčil, o kterýchž píšete, pana Sedlnického, vás i pana Parchvice, že by JMt byl dobře udělal, staří aby JMti radili, což by potřeba byla, a mladí aby JMti sloužili, trefilo by se na obě straně dobře. Pak poněvadž již JMt bez pochyby v Krakově býti ráčí, koho jest z sebou vzal, toho nevím. Knížěti JMti list píši, kerajž bezpochyby vás tejný nebude, zvláště což se toho Pavla Zvěřiny dotýče, nesluší JMti té věci sobě lechce vážiti, poněvadž se tu kněžny JíMti mateře JMti nemálo dotejče. Panu markrabí Jiřímu JMti list píši, keréhož sem kázal JMti služěbníku svému dodati. Prosím vás, zjednejte služebníku mému přístup k JMti, a spěšnú odpověď ať zase JMti má. A tohoto listu dodejte ode mně knězi Vincencímu opatu Tejneckému, neb mu píši o dva valachy, aby mi zjednal; pak prosím vás, přičiňte se k tomu sami, ať sou mi dva dobří zjednáni, mohou-li darmo bejti, vděčnější bych toho byl. Pakli by darmo nemohli býti, zaplatil bych je, jednem ať mi se oznámí, co bych za ně dáti měl, neb ještě bych rád na kůň druhdy vsedl, ale nemám zhola nač. A s tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 47. 287. Jan z Pernšteina knížeti Lehnickému: jaká usnešení na sněmu se stala o pomoci proti Turkům, o minci; kněžna Míšenská že do Prahy přijela; kolik vojska z říše proti Turkům vytáhnouti má. — Z Prahy 1543, 30. května. (Přípis knížeti Lehnickému z Prahy, v středu po sv. Urbanu.) O. k. oc. Posla VMti z té příčiny sem zde tak dlouho zdržal, za to majíc, že ten sněm zavřín bude, aby[ch] mohl VMti přípis poslati; pak ještě zavřín není. Než toto VMti ozna- muji, což se pomoci pánuom Moravským dotýče, na čem jest zůstáno, že jest na tom zůstáno, aby z království tohoto vypraveno bylo IIIM koní zbrojných a IIM pěších, a ti aby držáni byli za III měsíce, a na kůň aby se dávalo po X fl. rejnských a pěšímu po IIII fl. rejnsk., jeden fl. za XXIIII gr. bílých. Králi JMti se vidí, aby dáváno bylo na kůň po XII fl. rejnsk. a na drába po IIII j fl.; pak to ještě za- Archiv Český XX. 23

Strana 178
178 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina vříno není, po čem se dávati má; než páni Moravané ti za to žádají, aby dražší a vyžší služba dávána nebyla, poněvadž oni tak lid drží. Na ten lid jest berně uložena, aby každý pán z rytířstva i z měst, kerýž statky má, z tisíce kop gr. dal X ſſ gr., a lidé naši z kopy gr. VS, a statkové jejich aby jim šacováni všetci byli, kromě šatův chodicích a peněz hotových; a tý berně jeden díl aby vybrán byl při sv. Janě příštím od nás, a od lidí našich při sv. Jakubě, a tak jest ta berně na IIII díly rozdělena, aby se vyplnila. Ten lid pak služebný má u Trnavy býti na den sv. Jakuba. Což se mince dotýče, na tom jest zůstáno, aby všecky mince, keréž do tohoto království vnešeny sou, zpruobovány byly, a ty aby dráže se nebraly, než po čem stojí, tolikéž i mince naše; než tu minci, kerúž bíti ráčíte, bráti nemají než do sv. Jakuba. Pak odpustiti mi ráčíte, jistě není co při té minci chváliti, kdež VMti toho pokřiku, keréž o tu minci mezi lidmi ráčíte jmíti, nepřeji, neb pramalý užitek veliký rozhlášení v tomto království o té minci jest. Což se pana markrabí Jiřího JMti dotýče, služebníka svého u něho mám, keréhož každého dne očekávám, a jakž mi o tom, kde bych se s JMtí shledati měl, oz[ná]miti ráčí, neobmeškám toho VMti oznámiti; neb rád bych věděl, aby mé shle- dání s JMtí panem markrabím v přítomnosti VMti bylo. Jiného VMti nevím co psáti, než o Turku jest slyšeti, že táhne; a my již na IIII neděle sněmujem a ještě dosti málo se artykulův zavřelo. Kněžna Míšenská JíMt, kněze Hendrycha nebožtíka žena, keré pan markrabě Jiří JMt dceru má, ta jest sem přijela; co zde jedná, toho nevím, než příčinu uka- zuje, že jest proto přijela, aby zde s knížetem Albrechtem Mechlburským, bratrem svým, [se] shledala a pro kníže Augusta, syna svého, ale ten jest odsud, prvé než ona sem přijela, odjel. Král JMt na tom sněmu jest oznámiti ráčil, že by z říše vyjíti mělo IIIIM koní a XXM pěších, ale ještě o tom, aby ten lid táhnouti měl, nic slyšeti není, a Vídeň ta nic osazena není. S tím se VMti lásce poroučím, Pán Bůh oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 49. b. 288. Jan z Pernšteina oznamuje Sedlnickému a panu kanclíři o sněmu ve Vratislavi oc. - Z Pardubic 1543, 21. června. (Přípis listu panu Sedl[njickýmu a panu kanclíři ve čtvrtek před sv. Janem Křtitelem, z Pardubic.) Urozený pane, pane a urozený vládyko, přátelé a kmotrové moji milí! Přál bych vám, abyste se dobře měli a zdrávi byli. List od vás dnes mi jest dodán, kterémuž jest datum v pátek den sv. Víta. List, který ste mi

Strana 179
z roku 1543. 179 sněmovní poslali kněze biskupa Vratislavského, tomu sem listu vyrozuměl. Než kdež mi píšete, nebyl-li bych sám v Vratislavi na tom sněmu, abych to opatřil na místě knížete Václava JMti pana syna svého milého: pak o tom sněmu sem věděl, že bejti má, ale při kterém času, toho sem nevěděl; bych sám na tom sněmu býti měl, tomu dosti učiniti nemohu, jedno pro nedostatek zdraví svého, neb sou mne ledva z Prahy na Pardubice dovezli, kdež sem v outerý přijel, a ještě sem v Voboře několiko dní odpočinouti musil, neb ta nemoc, kterouž mívám, na mne jest byla přišla, a také mne více nosí nežli vodí; a byl sem v Praze pořád na sedm nedělí a zase tam jeti musím. Což se toho sněmu dotejčě, ten má držán býti na den sv. Jana, a list mi od vás dodán ten čtvrtek před sv. Janem, i těžké jest mi to tak spěšně opatřiti, a zvláště poněvadž jest Gotffrid Odelsspach umřel, který jest se těch věcí dotýkal; pak jináče tu nemohu opatřiti než skrze psaní, abych je biskupovi učinil, neb vím, že ten sněm na jiném nezáleží než na dávání, i jak ta dávání k prospěchu přichá- zejí, skutek pravdu ukazuje. Však čemuž vyrozumím, co se na tom sněmě jedná, neobmeškám vám oznámiti; než ten sněm, kterýž jest na hradě Pražském držán byl, na tom jest zůstáno, aby stav panský a rytířský dal z IM ſP gr. X gr., a lidé z I ſ gr. českých po X d.*) Což se toho vejběrčího dotejčě, psaní, které jest učinil, tomu sem vyrozuměl, a jaký jest se šacunk ode mne stal, podle toho šacunku jest se spravilo; než oni vždy nastupují na starý šacunk, který jest knížě neboštík činil, čehož já u sebe najíti nemohu ani v svým svědomí, aby to knížetství za to stálo, zač jest je ráčil šacovati, a tak se u mne snáší, že jest ještě příliš vysoce šacováno; pak když JMt kníže pan syn muoj ráčí toho knížetství v držení býti, bude JMt věděti jak ten statek šacovati, a protož já na to psaní tomu vejběrčímu také odpověď dávám. S tím pán Buoh rač dáti v dobrém zdraví šťastného shledání. Dán na Pardubicích. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 50. b. — *) Čti: po V penězích; viz Sněmy české I. 560-1. 289. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému, že ke sněmu Slezskému přijeti nemůže. — Z Pardubic 1543, 23. června. (Přípis listu biskupu Vratislavskému v sobotu před sv. Janem Křtitelem, z Pardubic.) Duostojný v Bohu otčě a pane, pane příznivý a příteli muoj zvláště milý! Službu svú VMti s vinšováním zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. List od VMti, v kterém ste mi VMt přípis listu sněmovního poslati ráčili, jest mi dodán ten čtvrtek před sv. Janem, kdež mi ráčíte psáti podle sněmovního položení JMKské, abych se na tom sněmě osobně najíti dal: pak o tom sněmu sem věďal, že má držán býti, a při kterém času a dni by držán býti měl, o tom sem vědomosti 23*

Strana 180
180 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina neměl; i račte VMt znáti, poněvadž mi jest tak krátký čas od VMti dán věděti, osobou svou k tomu sněmu postačiti nemohu, a také pro nedostatek zdraví svého, bych pak o něm časně věďal, býti bych nemohl. A protož VMti za to žádám, že mně u sebe i u knížat JMtí a jiných stavuov výmluvna míti ráčíte, neb což kolivěk dobrého a užitečného králi JMti i knížetství Slezskému zjednati a zpuosobiti ráčíte, mnou rušeno býti nemá; než za to žádám, na čem ten sněm postaviti a zavříti ráčíte, že mi o tom hned oznámiti ráčíte. Ráčíte také věděti, že na místě svejm k takovým sněmuom i jiným obecním jednáním] měl sem Gottfrida Adlspacha, ale poněvadž jej pán Buoh z tohoto světa povolati ráčil, tak náhle a spěšně jiným sem toho místa opatřiti nemohl. A bych ta- kových snad v jiných zemích neobyčejných průtahuov při tom soudu neměl, kterýž se panem markrabím Jiřím JMtí mám, již by kníže Václav Těšínský JMt sám osobú svú na těch sněmích bejval, aneb na místě svém posílal. Ale takoví dlouzí prótahové, kteří mi se při tom soudu dějí, jsou-li za pořádek práva v tom knížetství, čemuž jiní obvykají, také já obvyknouti musím. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 51. 290. Jan z Pernšteina pokladníkovi Slezskému v příčině vyměřené berně. — Na Pardubicích 1543, 23. června. (V týž den colmejstrovi.) Urozený pane, příteli muoj milý, přál bych vám, abyste se dobře měli. List od vás jest mi dodán ten čtvrtek před sv. Janem; kdež mi píšete, že by za mnú zůstati mělo na druhú polovici berně té, kteráž jest svolena, IM XLIII � XIIII gr., při tom mne napomínajíc, abych tu summu bez prodlívání dal a položil, tak jakž psaní vaše dále ukazuje. Pak služebníkuom svým sem poručil podle toho šacunku, který sem v tom knížětství učinil a k čemu sem se přiznal, aby ta všecka summa dána a spravena byla, jakož za jiné nemám, než že jest se tak stalo. Než abych já tu berni dávati měl podle jakých jiných šacunkuov, tomu sem hned při počátku odporen byl, než tak jakž sem se přiznal listem svým, tak sem ji spraviti rozkázal. Ješto nevím, všickni-li sou ji z užitkuov svých, čehož užívají, dali. Pak jestliže co dodáno není na tu berni, z čeho sem se a k čemu přiznal, chci o to služebníkuom svým hned psáti, kteří statky mé v Slízsku spravují, a najde-li se co toho, že by dodáno nebylo, chci rád rozkázati doložiti neprodlívajíc; pakli jest všecko dodáno a spraveno, vděčen bych toho byl, abych v pokoji zanechán byl. Datum oc [v sobotu před sv. Janem Křtitelem, z Pardubic]. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 51. b.

Strana 181
z roku 1543. 181 291. Jan z Pernšteina doktorovi Adolfovi: že mu služba jeho bude zaplacena oc. — Na Pardubicích 1543, 23. června. (V týž den doktorovi Adolfovi.) Pane doktore, příteli muoj milý, přál bych vám, abyste se dobře měli a zdrávi byli. List od vás jest mi dodán v Praze skrze pana Jana z Násilé, kdež odpověď vám byl bych zase po něm dal, i ujel jest, než sem zvěděl. Což se služby vaší dotejče, kdež mi píšete, že jest vám zadržáno LXXV tolaruov: i jistě jest se to bez vuole mé stalo, i za to vás žádám, že sobě toho stě- žovati nebudete, ta vám hned spravena a dána býti má skrze hejtmana mého Kladského. Poněvadž jest pán Buoh na Gottfrida Odlspacha smrt dopustiti ráčil, kterémuž jí věrně nepřeji, ale známe všichni, že to na vuoli našie není, než na toho, kterýž nás stvořil a život dal do vuole své, že to také v jeho moci jest, když ráčí odjíti, aby odjal, a žádný mu řéci nemuož: proč tak činíš? Pak můj milý pane doktoře, vás za to žádám, že v tomto soudu mne neopustíte, než radni a pomocni budete a více že neopustíte knížěte Václava Těšínského JMti, kteréhož se ta pře vlastně dotýče, kterýž jistě znajíc v tom vaši pilnost a bedlivú péči, k tomu ode mne veden bude, aby vaším milostivým pánem byl. A což se služby té dotýčě, kterúž vám dávám, ta vám ode mně aneb od knížěte Václava JMti předse dávána bude, i nad to vejše, což se vám od nás dobrého učiniti muožě, učiněno bude. S tím mějte se dobře. [V sobotu před sv. Janem Křtitelem, z Pardubic]. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 51. b. 292. Jan z Pernšteina knížeti Fridrichovi Lehnickému, že na sněm Vratislavský nepřijede; aby mu oznámil, kdy markrabí Jiří Braniborský z Krakova pojede »c. — Na Pardubicích 1543, 23. června. (V týž den knížeti Lehnickému.) Osvícené knížě a pane, pane příznivý, příteli a bratře muoj zvláště milý! Službu svú VMti s vinšováním zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. Sněm, který jest král JMt na den sv. Jana v Vratislavi položiti ráčil, o sněmu sem věděl, ale při kterém by času položěn býti měl, o tom sem nevěděl. Pak došlo jest mne psaní od kněze biskupa JMti ten čtvrtek před sv. Janem, kdež mi ráčí psáti i přípis listu sněmovního posílati, abych na tom sněmu osobú svou byl; kdež jsem JMti na to odpověď dal i příčiny oznámil, s které příčiny na něm býti nemohu, a také německy neumím. Nedostatek zdraví, který jest při mně a zvláště při nohách, té jízdy bych vykonati nemohl. Než cožkolivěk dobrého JMti královské a knížetstvím Slezským na tom sněmu jednáno bude, mnú rušeno býti nemá. Než by mi se takoví neobyčejní průtahové při tom soudu nedáli, který se panem markrabí Jiřím JMtí mám, již by dávno kníže Václav Těšínský JMt na těch sněmích sám osobú svú bejval aneb na místě svém posílal.

Strana 182
182 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Milostivé knížě! Ku panu markrabí Jiřímu JMti služebníka svého do Krakova sem poslal a JMti za to žádal, aby mi ráčil oznámiti, kdy by JMt s Krakova vyjeti ráčil, kdy a kde by shledání mé s JMtí býti mělo, a že bych tomu nejraději byl, aby bylo při přítomnosti VMti: pak na mé psaní mi od JMti žádná odpověď dána není, než ráčil mi JMt vzkázati, že mi po svém poslu odpověď dáti ráčí; kteréž sem očekával a očekávám až podnes, neb nevím o JMti, kde na ten čas býti ráčí. Protož VMti za to žádám, že mi ráčíte oznámiti, co o JMti slyšeti ráčíte, kde ráčí býti, a ráčili-li byste od JMti jaké psaní míti, což se shledání našeho dotýčě, abych se věděl čím spraviti, neb jakž z psaní a oznámení VMti vyrozumím, tak sem na tom, abych k JMti hned poslal. Noviny, které mi sem v tento čtvrtek minulý z Uher přineseny, ty VMti vypsané posílám. Datum ut supra [v sobotu před sv. Janem Křtitelem, z Pardubic]. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 52. 293. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému: aby sjezd rytířstvu a městům knížectví Tě- šínského se položil a jim oznámeno bylo, jaké usnešení se stalo na sněmu Vratislavském. — Z Pardubic 1543, 6. července. (Přípis listu knížěti Václavovi, z Pardubic v pátek po svatém Prokopu.) O. kníže a p. p. synu muoj milý! Službu svú VMti, zdraví oc. Co jest se na sněmu Vratislavském jednalo, kněz biskup Vratislavský ráčil jest mi ten sněm poslati, kterajž teď VMti posílám. Pak vidělo by mi se, abyste VMt k sobě hned ráčili pana hajtmana a pana kanclíře obeslati a jim o takovém sněmu oznámiti, aby se to mezi poddanejmi VMti nařídilo, tak jak sněmovné nařízení ukazuje, aby tím kní- žětstvím nic nesešlo, jakož já také o tom Jiříkovi Horeckému a Pavlovi Obřan- skému píši. Při tom by mi se vidělo za potřebné, aby se sjezd rytířstvu a městóm po- ložil, a o tom o všem aby jim oznámeno bylo; též také aby se to nařídilo, což se hotovosti rytířstva dotýče, poněvadž časové nebezpeční nastávají, aby hotovi byli k potřebě VMti a zemské, tak jakž na to náleží. Neb ráčíte věděti, že páni a ry- tířstvo v žádné hotovosti nejsú, protož se časy spraviti sluší, jací nastávají; když čas hospodárství nastává, aby se hospodařilo, a když čas k vojně se strojiti, aby se strojilo. VMti prosím, račte mi o svém zdraví oznámiti, kterak se na něm ráčíte míti se vší svou rodinú. Jáť o svým zdraví nevím VMti co jiného psáti, než že na nohy nikam nemohu, a když se chci kde projeti, tehdá k vozu na stolici mne nésti musejí a zase s vozuo do pokoje. Avšak na tom sem, bude-li vuole pána Buoha všemohoucího, abych brzo v Moravě byl a s VMtí se shledal. S tím oc ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 52. b.

Strana 183
z roku 1543. 183 294. Jan z Pernšteina knížatům Minstrberským, že by to bylo s nemalou obtíží, kdyby jim Jero- nyma mincmistra za hofmistra na Reichštein propustil. — Na Pardubicích 1543, 10. července. (Přípis listu knížatům Minsterberským, v outerý před sv. Markytú.) O. knížata a p. p. přízniví, synu a švagrové a přátelé moji zvláště milí! S. s. VMtem s vin- šováním zdraví a jiného všeho dobrého oc. Kdež mi ráčíte psáti, že na horách Rejchštejnských na tento čas žádného hofmistra míti neráčíte, při tom mi ráčíte psáti žádajíc, abych VMtem Jeronýma mincmejstra mého propustil na ten spůsob, budouc u VMtí hofmistrem na Rejchštejně, aby mi proto mincírství v Kladště spravoval: milostivá knížata, račte toho u sebe povážiti, kterak by mi on to mohl s oužitkem mejm spravovati, mince se v Klačtě tepe, a on by měl bejti na Rejchštejně; neznám, abych tím spůsobem dobře opatřen byl. Pak Jeronym se mnou smlúvu sepsanú má, podle které se ví jak zachovati. Avšak chci já jej obeslati a na něm vyrozuměti, jak bych já při tom opatřen byl, a vyrozumějíc neobmeškám VMtem oznámiti; neb já na jiném nejsem, než které bych přátelské služby VMtem ukázati mohl, abych tak učinil. S tím oc. Datum ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 53. 295. Jan z Pernšteina knížeti Lehnickému: o nebezpečenství od Turka hrozícím oc. — Z Pardubic 1543, 24. července. (Přípis listu knížěti Lehnickému v outerý před sv. Jakubem apoštolem božím, z Pardubic.) Osvícené knížě a pane, pane příznivý, příteli a bratře muoj zvláště milý! Službu svú VMti s vinšováním zdraví i jiného všeho dobrého vzkazuji. Litvic, služebník VMti, dnes jest se u mne zastavil jedouc do Moravy, s poručení VMti jest se mnou mluvil žádajíc mne, abych VMti oznámil, mám-li o tom jakou vědomost, má-li král JMt míti jaké shledání s císařem JMtí, a kde by císař JMt na ten čas býti měl. Milostivé knížě! Jest tomu některá neděle, jak sem z Prahy vyjel. Co JMKská ráčí míti před sebou o to shledání s císařem JMtí, nic o tom nevím aniž mi jest od koho oznámeno, a také co se při JMti jedná, málo se na to ptám a zvláště těchto časuov, které pán Buoh na nás pro hříchy naše dopouštěti ráčí; neb o Turku ne- příteli všeho křesťanstva daleko více slyšeti, co před se bíře na skázu naši, nežli o křesťanech, aby to před se brali, jak by mu toho brániti měli; a protož co pán Buoh dopustiti ráčí, již všeho očekávati budu a s oním dobrým Jobem říkati: po- něvadž sme z rukou jeho dobré věci brali, proč také protivných snášeti nemáme. Při tom se mnou Litvic mluvil, vím-li jaké noviny, abych je VMti oznámil: co jest mi ode dvou dní přinešeno, to VMtí posílám, co pan Karel Žerotínský píše

Strana 184
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 184 panu hofrychtéřovi markrabství Moravského, a Laškany, hejtman Ostřehomský, ně- kderým městuom, a Šimon Charvát panu Mikulášovi Prusinovskému. Než milostivé kníže, tím toto psaní VMti zavírám, nebude-li pána Boha všemohúcího, aby ten nám ráčil pomocníkem bejti, u mněť jest, že sme na skáze a na zahynutí, a těmi několika tisíci, kteří se do Uher vypravují, i také těmi jinými pomocmi, jak jest slyšeti, že sou několik tisíc Španělův do Rakous vypravili, Uherského království Turku neobráníme, a když on Uherské království podmaní a v své moci jmíti bude, také tyto země snadně k opanování přijdou, a s těžkem na to nepřijde, aby skaženy nebyly. Pán Bůh rač býti s námi, rač nás opatrovati podle vůle své svaté, kdež jistě pánem Bohem naším by, nesešlo-li námi samými, nescházelo. Datum ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 53. b. 296. Jan z Pernšteina knížeti Saskému Mauricímu: o připomenutí markrabí Braniborského Jiřího, že kdyby o statek po nebožtíku bratru jeho (Vojtěchovi) právem přikročeno bylo, více by nechtěl s ním (s Janem Pernšteinem) več se dále dávati. — Z Pardubic 1543, 24. července. (Přípis knížeti Mauricímu, z Pardubic v outerý před sv. Jakubem.) Osvícené knížě a pane, pane příznivej oc. Službu svú oc. List od VKcíMti jest mi dodán zde na Pardubicích ten pondělí po svaté Maří Magdaleně, kdež mi VKcíMt ráčíte psáti, jaké jest rozmlouvání a zmínku s VKcíMtí měl kníže JMt pan markrabie Branden- burský o to spříznění a svatební jednání, kteréž by mezi dcerami JKCíMti a syny mými bejti mělo. Též také kterak by JKCíMti došlo, kterak bych ku právu obviněn a narčen byl o statek, kteréhož v držení jsem, po neboštíkovi bratru jmém pozůstalej, a tomu že ste VKcíMt z knížete JMti pana markrabie Brandenburského vyrozuměti ráčili, jestliže by na mně to, oč jest ke mně právem přikročeno, obdržáno bylo, že by kníže JMt pan markrabie Brandenburský s pomyšlení jmíti ráčil se mnou nebo s syny mými več se dále dávati, tak jakž psaní VKcíMti mně od VKcíMti učiněné to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá. Milostivé knížě! Tak jest, že dcery neboštíka bratra mého s manžely svými o ten statek sou mne obvinili, kterýž po bratru svém držím, před králem JMtí a soudem zemským, kdež jistě žádostiv sem byl, abych s nimi o to konec měl. Ale poněvadž na žádost jejich to jest odloženo až do sv. Jeronyma nejprv příštího, to již při tom bejti musí; jakož pak nemohúc o tom o všem VKcíMti tak spěšné od- povědi dáti o tom soudu i také na tu obtížnost, co sobě v tom pan markrabě Bran- denburský JMt předkládati a rozvažovati ráčí: prosím, že sobě toho VKcíMt do mně stěžovati neráčíte, než tím neprodlívajíc, což budu moci nejspíše, na to všecko VKcíMti odpověď dám buď skrz psaní anebo oustní poselství. Při závazku psaní toho, kteréž mi ráčíte činiti, jinému nerozumím, než že VKcíMt ráčíte mým i synův mých milo-

Strana 185
z roku 1543. 185 stivým pánem bejti, z čehož já VKcíMti děkuji, a což svejmi starejmi službami od- slúžiti nemohu VKcíMti, ale syny své k tomu povedu, aby toho VKcíMti odsluho- vali; neb takové milostivé náchylnosti a vůle, kterouž ke mně a k synům mým jmíti ráčíte, nic míně sobě nevážím, než jako by to všecko skutkem vyplněno a vykonáno bylo. A s tím se VKcíMti lásce poroučím. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 54. 297. Jan z Pernšteina panu Krakovskému nabízí hrabství Kladské k prodeji. — Z Pardubic 1543. 24. července. (V týž den panu Krakovskému odtudž.) Vysoce urozený pane, pane a příteli můj zvláště milej! Službu svú VMti vzkazuji, VMti bych přál zdraví, štěstí i v něm všeho dobrého rozmnožení jako pánu a příteli svému zvláště milému. Kdež ste ráčili v Olomúci bejti rok minulej při svatém Janě, po odjezdu VMti pan Jiřík Žabka z Limberka, místokanclíř krále JMti v království Českém, mluvil jest se mnou, kterak byste VMt na tom bejti ráčili a statek nějaký synu svému v království Českém koupiti a o to jednati, aby syn VMti za Čecha a obyvatele království Českého přijat byl; což pak potom ráčili ste VMt skutkem vykonati při sněmu obecným, kterýž na hradě Pražském držán byl, že ste VMt skrze pana Ladslava Popela, maršálka krále JMti v království Českém a skrze pana Jiříka Žabku, místo- kanclíře krále JMti, o to jednati ráčili s stavy a obyvateli království Českého, aby syn VMti za obyvatele v království Českém přijat byl; jakož jest se pak tak stalo, že syn VMti za obyvatele přijat jest: pak z té příčiny VMti toto psaní činím, poněvadž sem na panu Jiříkovi Žabkovi tomu porozuměl, že byste VMt na tom bejti ráčili a synu svému v tomto království statek koupiti. Pak ráčíte-li VMt se mnou se v jednání dáti o hrabství Kladské, chtěl bych jeho VMti dopříti i odbýti, kdež mi se zdá, že byste tu VMt syna svého bytem poctivým i užitečným opatřiti ráčili, ač se mnou o ně jiní jednají německého národu, ale raději bych toho hrabství VMti a synu VMti přál než Němcům. I co jest v tom vůle a oumyslu VMti, prosím, že mi to ráčíte oznámiti, tím neprodlívaje, abych se věděl čím spraviti. A s tím Pán Bůh rač dáti VMti se na všem dobře jmíti, toho bych VMti věrně přál. [V outerý před sv. Jakubem, z Pardubic]. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 55. 298. Jan z Pernšteina knížeti Těšínskému Václavovi o hrozícím nebezpečí Tureckém oc. — Z Pern- šteina 1543, 28. července. (Přípis listu knížěti Těšínskému v sobotu po sv. Jakubu, z Pernšteina.) Osví- cené knížě a pane, pane synu muoj milej, službu svú VMti vzkazuji, zdraví oc. Archiv Český XX. 24

Strana 186
186 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Kdež mi ráčíte psáti o Zvěřinu, jakou jest obstávku na Bílské, Strumenské, Sko- čovské a Těšínské poddané VMti v Kentích*) učinil a že ste takovou věc ráčili králi Polskému JMti oznámiti, při tom mne v tom za radu žádajíc; a toho ráčíte dokládati, byste sobě JMti královský nevážili a má vůle při tom byla, že byste se ráčili nad tou zvěřinou slušně pomstíti. Pak, milostivé kníže, zdání a rady svý na ten čas VMti oznámiti neumím, pokudž tomu nevyrozumím, co VMti JMKská za odpověď dáti ráčí; než tím zava- zuji, jestliže VMti slušná náprava skrz krále JMt nepřijde, abyste mi to VMt ráčili stiežně oznámiti; co při mně bude, to VMti oznámím, neb tak držím, že k Zvěřinovi budete moci přikročiti jako k lotru, který se nad svou ctí zapomenul. Což se na- řízení dotýčě, které ste tam ráčili učiniti podle sněmu Vratislavského, poněvadž jest dobře nařízeno, také já toho při tom nechávám. Kdež mi ráčíte psáti, že ste u pana markrabie JMti v Krnově byli, a že jest se JMt k VMti přátelsky jmíti ráčil a most Kopytovský že jest smetati rozkázal: i dobře jest se stalo, neb jest k škodě mýtu Fryštátskýmu byl; rád to slyším, že se k VMti pan markrabie přátelsky měl, a taky jest to povinovat učiniti jako k ujci. Což se mědi dotejčě, že tak dlouho zaplacena není, jistě to jiným nepřišlo nežli mým dlouhým bytem v Praze a tou prací, kterou sem tam měl; než rozkáži já ji zaplatiti, a tím prodlíváno nebude. Také mi ráčíte psáti o peníze na voly a na koření, abyste tím opatřeni ráčili bajti: pak tak se státi má, což budu moci najspíš; jak peníze VMti podle vyměření mého vycházejí, toho nevím, než vuole má jest k tomu, aby podle toho vyměření vycházely; však to VMt budete brzo v své moci míti, jakož pak ráčíte věděti, že bych to byl rád dávno vykonal. Což se Marka puškáře dotejče i o záplatu i o prach, což tu budu moci najspíše spůsobiti, tak se stane, jakož sem pak Jiříka Horeckého a Pavla Obřanského k sobě obeslal. Psaní, které jest Planknar VMti učinil i také co ste mu za odpověď dáti ráčili, tomu sem vyrozuměl, a mimo tu odpověd nevím co opravovati. Milostivé kníže! Nepochybuji, že o tom dobrou vědomost jmíti ráčíte, že císař Turecký již na Budíně jest, a jak mi včíra oznámeno jest, že by již i Vostřehom vobehnati měl; a protož pro pána Boha račte se na péči míti a v hotovosti bejti i s poddanými svými a chudý lidi opatřiti, aby k městuom i s statečky svými mohli, neb když lidé ostanou a statečkové jich, by pak chalupy popáleny byly, byla-li by vuole Boží, vždy by se zase vystavěly. Což se měst dotýče, těch ať jsou pilni po- nůckami i jináče, aby věděli, koho tam pouštějí, neb bez pochyby že divný zrady půjdou, pálením i jináč; a jestliže byste VMt toho potřebu znáti ráčili, sebe, manželku i dítky svý opatřiti, moji zámkové jsou VMti všudy otevříni, ač držím, dopustí-li co pán Bůh na nás, že o tom nepříteli tak brzo v Moravě zvíme, jako v Slízště oc. Datum. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 58. — *) Kenty, Kanty (Kouty) místo u řeky Soly v nejzápadnější Haliči.

Strana 187
z roku 1543. 187 299. Jan z Pernšteina žádá Bonara, aby ho 5106 zlatými založil; Turek Ostřehomu dobývá. — Z Brna 1543, 8. srpna. (Panu Bonarovi v středu po sv. Petru v uokovách, z Brna.) Vysoce urozený pane, pane a příteli můj zvláště milý! Službu svú VMti vzkazuji, zdraví oc. Posílám teď Bernarta Bravanského, služebníka svého, do království Polského pro nějakou po- třebu dosti pilnou: za to VMti přátelsky žádám, račte mi k takové mé pilné potřebě VMICVI fl. rejnských, za jeden zlatý po XV“ pacích počítajíc, půjčiti, a račte tu smumu Ber- nartovi Bravanskému, ukazateli listu tohoto, rozkázati vydati, neb jaká jest toho po- třeba, ráčíte od něho spraveni bejti. A já tu summu VMti zase po Erazimovi Rudském, služebníku svém, beze všeho prodlívání VMti pošli; a jaké mi v tom přátelství okázati ráčíte, rád se toho VMti zase přátelsky odplatím. Také před vámi tejna nečiním, že jest mi této hodiny oznámeno, ač není z čeho potěšení míti, že Turek oblehše Ostřehom silně ho dobejvá, kdež pak již tři šturmy znamenité u něho ztratil. Pán Bůh rač našim pomáhati. Datum ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 61. b. 300. Jan z Pernšteina knížeti Václavu Těšínskému, jaké právní opatření státi se má proti Zvěřinovi, jenž jest pod ochranou krále Polského; o poslání prachu a koní oc. — Z Pernšteina 1543, 12. srpna. (Přípis listu knížeti Těšínskému v pondělí po sv. Vavřinci, z Pernšteina.) Osvícené kníže a pane, pane synu muoj milej, s. s. VMti vzkazuji, zdraví oc. Psaní dvoje jest mně od VMti došlo, jedno po poslu VMti, když jsem v Brně byl, a druhé po pacholeti na Pernštejně; posla sem bez odpovědi pustil, poněvadž pachole jest ke mně přijelo, avšak byl bych VMti po poslu odpověď dal, ale pro nedostatek zdraví nemohl sem, neb v pátek z Brna sem přijel, a ta nemoc, kteráž na mně bejvá, dosti těžce na mne jest přišla a tak jest mne do luože složila, že z něho nevstávám; pak na to první psaní tuto VMti odpověď dávám. Což se Pavla Zvěřiny dotýče, kdež mi ráčíte psáti i přípis odpovědi krále JMti posílati, kterouž jest po Rudském a po Čelovi VMti dali, té sem porozuměl, kterouž u sebe jináče rozvažuji než mi psáti ráčíte; neb VMt psáti mi ráčíte na ten rozum, jakoby král Polský JMt panu starostovi Osvětínskému poručiti ráčil, aby VMti a mně s Zvěřinú rok položil, a z čeho bychom Zvěřinu vinili, aby nám práv byl a my jemu zase: i kdyby tak mělo bejti, v to bych se dáti nechtěl ani VMti také radil, aby VMt a já o to, což jest Zvěřina proti VMti a proti mně učinil, před panem Bonarem se souditi měli, neb já ku právu páně Bonarovu nepřísluším a VMt také. Než což se těch statkuov obstavených dotýče, já za jiné nedržím, než podle pořádku stavnýho že to musí tak 24*

Strana 188
188 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina bejti a všudy se zachovává, na kterém právě která obstávka se stane, že tím právem také rozeznána bývá: i poněvadž král Polský JMt ráčí to učiniti a panu Bonarovi, aby k sobě přijal jiné osoby z knížectví Osvětínského a Zátorského, poručiti v to na- hlídnouti a tu při vyslyšeti, že musíte VMt ten statek rozkázati vyručiti, a panu Bo- narovi psáti, aby o to rok položil, k kterému byste poddané své vyslati mohli, ty, kterýmž jest statek pobrán, aby Zvěřinu viniti mohli. Než kdež v té odpovědi král JMt toho dokládati ráčí, jaké jest vznášení Zvěřina JMti učinil, jaká mu se křivda od VMti a ode mně děje, že k žádné spravedlnosti přijíti nemuože, a že jest mi JMt o to čtvero psaní učiniti ráčil, a na žádné že sem JMti odpovědi nedal: pak nevím, jaká by se křivda od VMti a ode mne Zvěřinovi díla, leč ta, že jest se nad svou ctí zapomenul a že by jí rád zase od VMti aneb ode mne dosáhl i nemuože; avšak by mu i od nás navrácena byla, proto u jiných za člověka nad svou ctí zapomenulého zůstane, leč by to v Polště málo váženo bylo. Než jest mi lítostivé, co sem králi JMti psal i také instrukcí na pana kanclíře a na pana Sedlnického psal při svadbě krále Polského mladého JMti, že to u JMti nemá žádného místa míti; neb sem JMti na to i odpověď dal, kdež sobě to JMt stěžovati ráčil, že bych JMti odpovědi nedával. Jakož pak na tom sem, JMKské psaní učiniti a to JMti připomenúti, kdež pak VMti i přípis toho psaní posílám, když jest mi JMt psáti ráčil, kdy sou tomu Zvěřinovi lidé utíkali a statky vehnali do Bílska bude-li chtíti ten Zvěřina koho viniti, že mu se spravedlivě státi má; i nevinil jest nikdá žádného, než dočkajíc VMti poddaných do Polsky, statky zobstavil: i poněvadž o tu obstávku v Polště má slyšáno bejti, také by slušné bylo, aby se tolikéž zacho- valo, chce-li koho Zvěřina viniti, aby vinil před VMtí aneb před soudcemi zemskými knížectví Těšínského. Což se lidí dotýče, kdoť z knížectví Těšínského do Polsky uteče, jistěť ho VMti nevydadí: pak nevím, proč by tito nebozí lidé, kteří jsou Zvěřinovi pro jeho tyranství utekli, měli mu zase vydáváni býti; a protož když k tomu stání přijde, jest potřebí, aby se na to pamatovalo, že jest Zvěřina na to psaní, které sem králi JMti učinil, nikdá toho u VMti ani u mne nehledal, aby mu se o to rok položil, koho by chtěl z čeho viniti. Což se těch voluov dotýče, což se budú moci najspíše VMti pe- níze obmysliti, aby se za ty voly obmyslily, tak se státi má. Psaní, které jest VMti Podmanický o Kostku učinil: u mně jest psaní slušné a odpověď dobrá, kterou ste jim na to ráčili dáti; avšak u mne by za potřebné bylo, abyste jim VMt psáti ráčili, aby k VMti do Těšína přijeli, a VMt abyste také ráčili obeslati pana hejtmana, pana kanclíře a jiné, a tu s nimi abyste ráčili narovnání učiniti, v jakém byste opatření proti tomu nepříteli bejti měli. Neb ráčíte věděti, že mají několik zámkuov dobrých a kterými VMti blízko příleží, nesluší jimi od sebe strkati; a byste v to vtáhnouti mohli

Strana 189
z roku 1543. 189 zámku Oravského, nic by škodného nebylo, avšak račte o to prvé rozmluviti se panem hejtmanem, se panem kanclířem i s některými jinými a radu o to s nimi držeti; a netoliko o to, ale i o jiné nebylo by škodné, abyste s nimi často rozmlúvati ráčili, nebť k jinýmu raditi nebudú, než k tomu, což dobrého a užitečného VMti poznají; neb neráčíte-li s nimi o nic mluviti, oni se také nevědí k čemu přimlouvati. Než abyste VMt měli na kněze biskupa hejtmana zemského tím odtahovati, dlouhé sou to věci a nebezpečné. Což se prachu dotýče, ráčili ste mi na Pardubice psáti, abych ho VMti bečici půjčil, kdybyste pro ni poslati ráčili: pak jistěť prachuov nemnoho mám, než tepruva jsem je dělati dal, avšak proto bečici prachu káži VMti dáti, když ráčíte proň po- slati. Ale neráčíte-li míti žádných sanytruov a sir na Těšíně? Sou-li sanytři a síry na Těšíně, prachu by se snadně nadělalo. Ráčíte mi psáti, abych VMti nějakými dvěma dobrými koňmi založil a nějakými vozníky: i jistě bych to rád udělal a raději VMti ty koně poslal, než bych je sám měl, ale mohuť VMti v pravdě napsati, že žádných koní nemám, než stádníkuov ně- kolik a hřebce tři aneb čtyry, kteříž v voze táhnou; a já majíc tu naději, že VMt ráčíte koní míti mimo potřebu, tak jakž mi jest pan maršálek pravil, že ste z sebou ráčili z Polsky několik koní přivésti a prvé také že ste ráčili dobré koně míti, kdy ste do Polsky ráčili jeti, VMti sem psal žádajíc, abyste ráčili Vratislavovi synu mému nějaký kuoň dáti, neb bych jej dávno ke dvoru vypraviti měl, ale má ještě v koních nedostatek; pak již jej vypraviti musím, jak budu moci. Což se vozníkuov dotejče, nemám než dvoje vrané a plesnivé, a mezi těmi jest polovice sešlých, že se k ničemémuž nehodí; jakož pak i ty koně, které sem v nuoších měl, nemajíc vozníkuov, dávajíc je do vozu, dva oni umřeli, že do nůší ne- mám koní; a tak ta zlá cesta u Pernšteina že mi té nemoci přidala, neb sem na voze jel. Než chci se o to rád postarati, budu-li moci dobré koně jízdné i vozníky VMti zpuosobiti, než ještoť jest nyní těžško o ty koně. Na druhé psaní, které ste mi ráčili učiniti po pacholeti i listy krále JMti posílati, které VMti píše, tuto odpověď dávám: z psaní krále JMti nerozumím tomu, aby jaký sněm v Znojmě pokládati ráčil, tak jakž psáti ráčíte, než ráčí JMt k veřej- nému tažení napomínati, poněvadž JMt osobú svou ráčí proti nepříteli táhnouti, aby všickni s JMtí táhli; jakož pak takové napomenutí v království Českém i v markrab- ství Moravském činiti ráčí. Pak jestližeť jiná knížata osobami svými i s poddanými svejmi táhnouti ráčí, netrefilo by se VMti, abyste měli doma i s poddanejmi svejmi zuostati. A protož i to by u mne za potřebné bylo, abyste ráčili na knězi biskupovi jakožto hejtmanu, na knížeti Frydrychovi Lehnickém a knížatech Minsterberských vy- rozuměti, co ráčí před sebou míti. Neb tím VMti zavazuji, jestliže se Turku neobrá-

Strana 190
190 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina níme za našimi zeměmi a vpustíme ho do našich zemí, jižť jest pozdní obrana naše. Pak co jest při mně, to VMti oznamuji. A s tím oc. (Cedule.) Když sem VMti tento list napsal, pravil mi jest Pavel, že jest ně- kolik centnéřů sanytru na Frydku, a síry že jest také něco na Fryštejně: pak račtež rozkázati ten sanytr vzíti i tu síru, a nechť se prachové čím dělají, však sou stúpy u Frydku u Svědňova mlýna. A račtež pro ten prach v čas poslati na Tovačov, aby se ta děla slitá vystřelovala. A Vaněk a Mauric aby se zase na Židlichovice vy- pravili, neb račte znáti, že já jich těchto časů potřebuji MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 59, 60. 301. Jan z Pernšteina Janovi Oderskému o zaplacení jemu dlužných 4000 zl. — Z Pernšteina 1543, 14. srpna. (Přípis listu panu Janovi Oderskému v outerý po sv. Vavřinci, z Pernšteina.) S. s. v. u. a statečný rytíři, pane příteli můj milý! Pán Bůh všemohúcí rač VMti dáti zdraví oc. Psaní ste mi učinili na Pardubice, abych VMti při svatým Bartoloměji IIIIM fl, kterých ste mi půjčili, položil, a toho jste v psaní svém doložili, ač ste mi podlí listu vejpovědi neudělali, ale přípověď ta že jest se vám ode mně stala: pak odpovědi sem vám nedal, než vzal sem sobě toho průtah k odpovědi. Avšak to sem z té příčiny učinil, poněvadž se při mně ta paměť nesnášela, abych s Matyášem Lvovickým o to jej k sobě obešlíc rozmluvil, poněvadž on toho, kdy ste mi řekli té summy půjčiti, přítomen byl a i skrze něj se to jednalo; pak v pravděť má paměť ani jeho při tom není, abyste mi tej summy na ten způsob půjčiti měli, než tak jakž jest VMti list na ni ode mně udělán. Avšak pane a příteli můj milý, znajíc od vás k sobě takové přátelství, bych tu summu věděl tak kvapně kde objednati aneb se v ni kde vdlužiti, v pravdě bych vám chtěl v potřebě vaší rád v tom pohodlé učiniti. Ale poněvadž tak kvapně nevím ji kde vzíti, za to žádám, že sobě toho nebudete ztěžovati, než toho podlí listu ne- cháte. S tím oc. Datum ut supra. MS. Součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 61. 302. Jan z Pernšteina dává psanou odpověď poslům z knížetství Těšínského k němu vyslaným, jak by zachovati se měli při spořádání všelikých záležitostí v jmenovaném knížetství, zvláště pak jaké opatření bezpečnosti státi by se mělo proti vpádům tureckým. — Z Pardubic 1543, 28. srpna. (Přípis listu poslům vyslaným z knížectví Těšínského v outerý po sv. Bartolo- měji, z Pardubic.) U. p. p. přátelé moji milí, zdraví oc. Jakož ste ke mně přijeli

Strana 191
z roku 1543. 191 na Pardubice od knížete JMti pana syna mého milého a ode pánů, rytířstva knížěctví Těšínského, a na listy věřicí o artykule sobě sepsané dané se mnou ste rozmluvení jměli, kdež pro krátkost času spolu sme volně rozmluviti nemohli pro odjezd můj, kdež jest mně král JMt spěšně obeslati ráčil, tak jakž o tom vědomost máte. Pak těch artykulův sepsaných ste při mně nechali, kdež vám na to ještě sepsanou od- pověď dávám, ač na větším díle sem vám prvé oustně oznámil. Kdež jest první artykul psaní, kteréž jest král JMt knížeti JMti učiniti ráčil, aby i s poddanými svejmi najíti se dal u Znojma, kdež v tom artykuli jest doloženo, žě také jest kníže JMt obeslán od kněze biskupa Vratislavského jakožto od hejtmana zemského. Při tom toho se dokládá, že kníže JMt ještě držitelem statku a knížěctví svého není, a nemaje nic v rukou svých, ničím nevládne, pohotově nic nemá, ani koně ani zbroje ani také peněz, neujavše panství svého, na tak kvapnej čas takové těšké břemeno na se vzíti že JMti možné není, mne za to prosíc, abych JMt knížě pána jich předkem i je také jakožto otec i tudíž mocný a otcovský JMti poručník v tom opatřil, aby JMt i oni páni a rytířstvo toho knížěctví králi JMti i také jiným oby- vatelóm v ušklivost nepřišli, hrdly i statky svejmi některak opatřeni bejti mohli. Pak na ten artikul tuto jim odpověď dávám, že jest pánóm a rytířstvu toho knížěctví všem anebo na větším díle o tom dobrá vědomost, žě sem toho žádostiv, aby knížě JMt v panství a v knížěctví své, kteréž JMti náleží (kromě Fryštátu, kterýž v summě držím), vkročiti ráčil a jej říditi a spravovati podle vůle své. A když by mi má summa za Fryštát dána a spravena byla, i toho sem hotov i žádostiv po- stoupiti; neb můž jim všem vědomá věc bejti, že v spravování a držění toho kní- žěctví, co sem je držel a spravoval, oužitku sem žádného neměl ani k svým potřebám těch důchodův obracoval, než jiného sem v tom nepoznal, než že sem na sebe těškost vzal a v dluhy se těšké dal. A nad to výš i znamenitou summu z markrabství Mo- ravského z důchodův svejch sem do toho knížěctví vložil; avšak nic mi to lítostivé nebylo a není pro tu lásku, kterúž sem měl a mám k knížěti JMti, ku panu synu svému a ku pánu jejich dědičnému. Bych měl o tom mnoho vypisovati, znám, že by bylo bezpotřebné, poněvadž při tom při všem skutek pravdu ukazuje a oni toho všeho svědkové bejti mohú. Pak v tom poručěnství z které příčiny se zdržuji, z jiné toho příčiny nečiním než pro ten soud, kterýž s panem markrabí JMtí jest již od mnoha let; i uvažujíc to u sebe s těmi, kteříž právům rozumějí, jestliže bych to poručěnství prvé z sebe zdal, nežli by ta pře k vykonání svému přišla, že jest se toho obávati, aby skrz to poručenství mého vzdání ta pře všecka zdvižěna nebyla, a knížě JMt potom aby ne- musil na nové na půhony a soudy se panem markrabí nastoupiti; avšak může-li to jak obmejšleno a opatřeno bejti, aby knížě JMt při té při k žádným zmatkům a odtahům nepřišel, žádostiv sem každé hodiny toho poručenství zniknouti a bez po-

Strana 192
192 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ručenství knížeti JMti pánu a synu svému milému a pánům a rytířstvu toho kní žěctví, což mohu dobrého učiniti a jaké přátelství ukázati, na jiném nejsem, než abych se tak dal najíti. I může-li se ta cesta obmysliti, aby knížě JMt v spravování svého knížěctví vjíti a vstoupiti ráčil, a tomu soudu aby na překážku nebylo: vděčen toho budu, a nebude potřebí toho ukazovati, že JMt knížě držitelem statku a kní- žětství svého není, a nemaje nic v rukou svých ničímž nevládne, poněvadž jest ujíti neráčil ani panství svého. Což se pak toho tažění dotýče, k kterémuž jest knížě JMt od krále JMti obeslán, aby se dal u Znojma najíti i s poddanými svými, tak jakž sem JMti prvé psaní učinil, když mi JMt o to psáti ráčil i vám, kdy ste u mně byli, oustně oznámil a ještě tímto psaním oznamuji: potáhnou-li jiná knížata osobami svými i s poddanými svejmi, že knížeti JMti nenáleží ani poddaným JMti, aby JMt měl s poddanými svými doma zuostati. Pakli jiná knížata ani poddaní jejich nepotáhnou, také kníže JMt muož se tak zachovati, jak se jiní zachovají. Přišlo-li by pak k tomu tažení, aby JMt osobou svou táhnouti ráčil, pokudž mně nejvejš náleží v tom se k JMti zachovati a JMt opatřiti, všecko rád učiním, a o páních a rytířstvu toho knížetství také nepochybuji, než že se budou věděti při tom jak zachovati. Druhý artikul jest tento, abyste mi předložili, že knížeti JMti a pánuom a rytířstvu toho knížětství od hejtmana vrchního, kněze biskupa Vratislavského, podle zuostání sněmovního Vratislavského jest rozkázáno, aby hory od Uher k vám za- roubány byly pro uvarování vpádu náhlého do toho knížětství oc. Tu že znáti mohu, když se hory zasekají, že tu také lidí potřebí bude, kteříž by těch zárub bránili, a když by lidi odtud do Moravy vypraviti měli, a tu také na tom pomezí těch hor brániti, že by tomu všemu dosti učiniti nemohli; a to abyste mi oznámili, že v tom knížětství dosti málo lidí jest, když desátého člověka vypraví, že víc vypraviti ne- mohou než IIIj člověkův. Pak netoliko aby měli odtud lidi dávati, ale že by po- třebné bylo, aby jim odjinud lidí více na pomoc dáno bylo, aby se ty cesty přes hory i také na Živec, ač by se tam obrátiti chtěli, jim brániti mohli. Na ten artykul tuto jim odpověď dávám, že s králem JMtí o to sem mlu- vení učinil a JMKské to všecko předložil, pak od JMti sem žádné gruntovní ani konečné odpovědi dosáhnouti nemohl. A protož toto jim při tom oznamuji, že jest při mně zdání mého, a co se při mně snáší, jestliže by kníže JMt i s nimi k tako- vému tažení od hejtmana vrchního od kněze biskupa Vratislavského obesláni byli, aby předse táhli, aby mně taková věc stěžně oznámena byla. Neb bude-li vuole boží, nejdou mne na Tovačově anebo v Hradišti v vojště, a já vyrozumě již tako- vému napomenutí, které by se knížeti JMti i jim od hejtmana vrchního stalo, ne- obmeškal bych jim oznámiti, jak by se při tom zachovati měli. Avšak že já ještě králi JMti o to psaní činím, JMti to ukazujíc, jak země Slezská jest odtud otevřena;

Strana 193
z roku 1543. 193 nebude-li kdo těch hor hájiti a brániti, že s té strany země Slezská, jak jest ote- vřena a zvláště když hory bráněny nebudou, muož k nejspěšnější skáze přijíti. Třetí artikul jest tento: že mi po vás oznamují, kterak Podmanický a Kostka pomoci žádají, ač by tou cestou táhnouti chtěli, že by oni to obmýšleti chtěli, kterak by jim s pomocí toho knížěctví a jiných soused některejch toho tažení tudy obrá- niti chtěli, kdež takovou věc pánuom a rytířstvu knížectví Opavského sou oznámili, kteříž se povolně k takové věci ukazují, přikazujíc, že knížectví Těšínského pomocí svou, kdyby jim oznámili, opustiti nechtí. Na toto tuto odpověď dávám, že těchto časuov žádného přátelství, když je chce věrně a upřímně zachovati, buď jakejž buď, nesluší od sebe strkati. Pak Pod- manický s Kostkou zámky a statky své dosti blízko knížětství Těšínského mají, a protož chtějí-li k knížeti JMti i k nim upřímně přátelství zachovati, nesluší jimi od sebe strkati ani jich od sebe odmítati; neb to dobře znáti mohou, byli-li by zámkové Podmanického a Kostkovi skažěni, že by jejich malá obrana v tom kní- žěctví byla. Avšak by se oni sami z sebe več a v jaké pomoci dávati měli bez jinejch, k tomu já raditi neumím, neb by sami nic neprovedli a těžkost by na sebe uvésti mohli. Než bude-li knížěti JMti anebo jim o to jaké psaní anebo poselství učiněno, a bylo jim ke mně daleko poslati, že by ta věc průtahu míti nechtěla, však aby takovou věc hejtmanu zemskému oznámili a jeho v tom za radu a za pomoc podle sebe žádali: neb samým knížětstvím Těšínským malá by se pomoc stala, ne- bylo-li by jiných knížětství, aby jim v tom pomocni byli. Avšak aby mně také ne- obmeškávali oznámiti, kdežkoli budu. Čtvrtý artykul jest tento: abyste mi to předložili, měl-li by kníže JMt i s poddanými svými z země ven vytáhnouti; poněvadž knížětství Těšínské na po- mezí uherském nejbližší jest, mělo-li by pusto zanecháno býti, velmi malé lotrovství že by mohlo vpád do toho knížětství učiniti, ale netoliko tomu knížětství, ale vší zemi Slezské uškoditi. Na to tuto odpověď dávám, tak jakž sem napřed napsal, aby s toho kní- žětství žádné se hnutí ani hejbání nedálo. Než jestliže by jiná knížata osobami svými táhli anebo jaké počty vysílali, již by nelze jináč bylo než s jinými se srov- nati, neb sami znáti mohou, jestliže by se podle svolení, na čěm by všickni v Slezskejch zemích srovnali, tak nezachovali, jakou by těžkost [na] kníže JMt, na mne i na sebe sami uvedli. Avšak kněz biskup jakožto nejvyšší hejtman zemský i jiní stavové toho knížětství musili by to před se tak vzíti a tak to u sebe uvážiti a opatřiti, jestliže by lidem s toho knížětství hnuto bylo, jak by to knížětství opatřeno býti mělo, poněvadž na pomezí uherském sedí a jest jako brána to knížětství do jiných kní- žětství a krajin slezských. Než tak jakž sem napřed napsal, byli-li by k jakému ta- žení napomenuti, aby mi spěšně oznámili. Archiv Český XX. 25

Strana 194
194 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Pátej artikul jest tento: abyste mně prosili vo opatření zámku puškaři, prachy a jinejmi potřebami. Na to tuto odpověď dávám: Těmi všemi potřebami, což k času válečnému náleží, tak kvapně opatřiti jest s těžkostí a čas nepostačuje, neb i toho u sebe po- vážiti mohú, poněvadž jsou se kusové děl noví slili, by puškaři a prachové byli, že k těm kusům kulí žádnejch nevím. A protož na tak kvapný čas u sebe nenalízám, abych to mohl opatřiti, tak jakž na to náleží. Také té naděje sem ku pánu Bohu, že toho roku takového dobejvání v těch krajích Turek činiti nebude, neb dá-li se v do- bejvání Turek, radějiť bude dobejvati tu vokolo Vídně v zemích Rakouskejch anebo v Moravě, než by se přes ty hory dáti měl k Těšínu; než za potřebu toho tuto uznávám, aby Těšín zámek i s městem opatřen byl před stečením anebo slezením, a aby na zámku vždycky dva dobrá člověky z rytířstva stále byli, tak jakž sem s vámi o to mluvil. A vobilí ta, která sou ve dvořích, aby se vymlátila a na vo- bilnice ssypala, však slámy dobře schrániti mohou, aby se na nich škoda nedála. A popřeje-li pan Buoh zdraví a štěstí na druhej rok, již to kníže JMt bude ráčiti opatřiti povolněji, ne tak kvapně, jak jest na ten čas přišlo. Šestej artikul. Jest vám poručeno, abyste mi předložili, že služebníci moji v berni obecní sou se vložili a v tom nemalej zmatek v přijímání těch služěbnejch učinili, a všecky peníze do komory ujali, že se nemá čím těm služěbným doplatiti; co sou páni, rytířstvo složili, to sou všecko vydali, i nemají čím doplatiti na ty dva měsíce, na kteréž sou jim napřed dáti přiřekli, a tak potom i škod nějakých neujdou. Na to tuto odpověď dávám, že sem vám to oznámil, když ste u mně byli, že o tom nic nevím a nevěďal sem, aby se jaká berně na ty služebné pokládala; ale tak se pamatuji, že sem vám list dal k Jiříkovi Horeckému a k Pavlovi Obřanskému, což sou té berně přijali a do komory jest jí dáno, aby zase vydána byla. Pakli sem vám listu nedal z nepaměti své anebo z pospíchání odjezdu mého, píši jim ještě, aby se tak zachovali. Sedmý artikul tento jest: abyste mi oznámili, když prvé knížata JMti po- selství na sněmy aneb jinam pro potřeby obecné vypravovali, žě z svejch měšcuov na stravu dávali, i já tolikéž po tato léta tak sem činil, až tepruo od roku služeb- níci moji anebo regenti že o takovou věc na vás tisknou, rovně co byste královští byli a pána neměli, prosíc mne v tom za vopatření. Na to tuto odpověď dávám, že to dobře vím, když jest který z rytířstva na místě knížěcím k souduom jezdil a v soudu sedal anebo na sněmy jezdil, že jest se jemu z komory mé anebo knížěcí na stravu dávalo, jako panu Mikulášovi Klochovi, kterýž jest za paměti mé vždycky v tom soudu sedal až do nebožtíka Adlspocha,

Strana 195
z roku 1543. 195 potom nebožtík Adlspoch v soudu sedal až do své smrti, a toho sem já na službě své držal ne pro potřebu svou vlastní, než pro potřebu knížěte JMti a toho kní- žěctví; a teď opět na místo to zjednal sem doktora Longa, kterémuž též službu dávám. Pak o takovejch outratách o žádnejch nevím, než o té outratě mi dána správa, když jest pan kanclíř z berní jezdil: pak tu mi se zdá, že ne z knížěcího ani z jiného měšce, ani také páni a rytířstvo toho knížětství měli mu na stravu dávati, ale mělo mu se na stravu dáti z té berně; i jakž jest kolivěk, jestliže se v tom co ublížilo, více se toho státi nemá, neb poněvadž sem na obyvatele toho knížětství za svého držění a zpravování po ta všecka léta žádných obtížností nevzkládal ani jich čím obtěžoval, již také k posledku a na ostatku nerad bych se toho dopustil a toho slova po sobě nechal, aby mnou měli v čem obtěžováni býti. Osmý artikul: kdež toho žádají, aby ti kozáci služební mohli při nich v tom knížětství zůstaveni a necháni býti. Pak na to sem vám tu odpověď dal a ještě dávám, že se to u mně nikterak trefiti nemůže, poněvadž všecka knížata i jiní sta- vové, což jest na koho přišlo, počty své sou vypravili, aby počet knížete JMti anebo toho knížětství měl v zemi zůstaven býti, neb by to bejti nemohlo bez velikého pokřiku a těžkosti. Pak již na ty všecky artikule, s kterými ste ke mně přijeli od pánuov a ry- tířstva toho knížětství a mně jich sepsaných nechali, odpověď vám dávám; a protož toto psaní, co vám za odpověď dávám, pánuom a rytířstvu vokažte a při tom jim ode mne povězte, žě bych jim všem toho přál, aby se dobře měli a spolu abychom se v dobrém zdraví šťastně shledali v lepším a potěšitedlnějším spůsobu, nežli na ten čas jest. A vy také mějte se dobře, přál bych vám toho. Datum ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 62 — 65. 303. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému, že poslům z pánův a rytířstva z knížetství Těšínského k němu vyslaným písemnou dal odpověď; o výpravě knížat Slezských na vojnu. — Z Pardubic 1543, 29. srpna. (Přípis listu knížeti Těšínskému v středu den Stětí sv. Jana, z Pardubic.) Osví- cené kníže, pane, pane synu muoj milej, službu svú VMti vzkazuji, zdraví oc. Kdež ste ke mně ráčili poslati pana Mikuláše Vlčka a pana Jiříka Sedlnického s listem věřicím i také páni, rytířstvo toho knížectví, nemohl sem s nimi dostatečného rozmlu- vení míti pro odjezd svuoj, kterýž sem do Prahy měl na obeslání krále JMti; avšak nechali sou mi artykulův sepsaných, co sou jim páni a rytířstvo poručili se mnou mluviti, kdež jest tolikéž, co sou se mnou od VMti mluvili: pak panu Mikulášovi Vlčkovi a panu Jiříkovi Sedlnickému listem svým odpověď dávám a při tom jim píši, aby to psaní VMti, pánuom a rytířstvu ukázali. 25*

Strana 196
196 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Což se těch sta voluov dotejče, co budu moci najspíše VMt penězi obmysliti za ty voly, tak učiním, ale s těmi přílišnejmi dávkami a s tou veřejnou vejpravou mohu VMti napsati, že sem peníze svého žádostiv, neb na mne přišlo vypraviti v Če- chách i v Moravě více nežli na IIII koní a na IIjM pěších. Také VMti oznamuji, že sem toho oumyslu, bude-li vuole boží, abych hned s neděle na Tovačov jel, a jak přijedu, pomyslím na to, aby mé shledání s VMtí bylo, kteréž pán Buoh rač dáti šťastně a v dobrém zdraví. (Cedule do téhož listu.) Když sem tento list VMti napsal, oznámeno jest mi, že knížata Slezská osobami svejmi strojí se táhnouti, knížete Lehnického syn a jedno kníže Minstrberské: však já králi JMti ještě psaní činím, JMKské ukazujíc tu těš- kost na to knížectví, jedno což se hor zasekání a osazení dotejče, že přijde nejmíně pátým člověkem hory osaditi, a že jim žádná pomoc s toho knížetství k tomu není dána; pak co za odpověď jmíti budu, neobmeškám toho VMti oznámiti. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 65., 65. b. 304. Jan z Pernšteina Janovi Sedlnickému, aby František Hynal splav na rybníce u Fryštátu (v Těšínsku) zrušil. — Z Pardubic 1543, 10. září. (Přípis listu panu Sedlnickému v pondělí po narození Panny Marie, z Par- dubic.) U. p. p. příteli můj milý! Zdraví oc. Ouředník Fryštácký i také měšťané Fryštáčští učinili sou mi psaní, kterak by Franz Hynal splav na rybníce na škodu mou, měšťan Fryštáckých a lidí Darkovských udělati měl, kteréhož jest tu prvé nikdá nebejvalo. Pak taková věc, prvé nežli jest týž Hynal ten splav dělati počal, jest vám od ouředníka mého Fryštáckého, aby se jemu taková věc zastavila, oznámeno; kdež tak toho správu mám, že týž Hynal dosti hrdě a pyšně jest mluvil, že by rád toho pána uhlídal, kdo by mu dělání toho splavu zabránil; pak by mi byl o tom ouředník Fryštácký časně věděti dal, byl by Hynal zvěděl, jestliže by mu to ode mne zasta- veno nebylo. A protož poněvadž se mně i lidem mejm skrze jeho svévolní dělání škoda znamenitá děje a již se stala, přidržte jej k tomu, aby mně i poddanejm mejm takovú škodu napravil a ten splav odtud, kdež jest jej v nově udělal, vyvrhl a toho rybníka tak nechal, jakž jest prvé byl. Jiného vám psáti nevím, než že sem toho oumyslu, bude-li vůle boží, aby mé shledání brzo s vámi bylo. (Cedule.) Králi JMti psaní sem učinil, kteréhož vám přípis posílám, i také co mi JMKská na to psaní za odpověď dávati ráčí, i také co já knížeti JMti píši, čemuž všemu vyrozumíte. Závazek v psaní svém, kteréž sem knížeti JMti učinil, co se rad dotýče, kdež se vstahuje, může se domysliti; kdež mi můžete věřiti, že sou mi ty rady tak těžký jako vám, než bude-li vůle boží, k tomu se přičiním, aby to k změnění brzo přišlo. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 66.

Strana 197
z roku 1543. 197 305. Jan z Pernšteina knížeti Václavu Těšínskému, jak by zachovati se měl v příčině výpravy válečné oc. — Z Pardubic 1543, 10. září. (V týž den knížeti Těšínskému odtudž.) O. k. a p. p. synu můj milý! Službu s. VMti v zdraví oc. Králi JMti psaní sem učinil, což se toho obeslání dotýče, které jest JMKská VMti učiniti ráčil k tomu tažení, kteréhož artikule VMti přípis posílám, i také co mi JMKská za odpověď dávati ráčí. Také toho správu mám, že kníže Jiří Lehnické a kníže Hanuš Minsterberské že by každého dne k JMKské vytáhnúti měli, a snad již vytáhli i z jiných knížectví Slezských; i poněvadž VMt v knížectví Slezském ráčíte seděti, za jiné nemám, než že o tom lepší vědomost rá- číte míti nežli já. Než jestliže ta knížata táhnú, u mněť by za škodné nebylo, aby- šte ráčili XL“ aneb padesáte koní vzíti a k králi JMti sjeti; a bylo-li by dalšé ta- žení, JMti by se to předložilo, s které příčiny byste VMt táhnúti nemohli; neb za jiné nemám, bude-li vůle boží, že mně také při králi JMti najíti ráčíte: ač bych byl rád již při králi JMti byl aneb v Moravě, ale pro nedostatek zdraví svého, kterýž jest těchto časův na mně, tomu sem dosti učiniti nemohl. Tak tomu rozumím, že ste na sebe dosti velký náklad ráčili učiniti, když ste na tu svadbu krále Polského JMti jezditi ráčili, ješto jest toho žádná potřeba nebyla takového nákladu, kdež by se bylo lípe i poctivěji trefilo, abyste byli ráčili k této jízdě aneb k tažení naložiti, (ač i mnohých věcí takových, na které ste ráčili naklá- dati, k tomu tažení by potřebí nebylo); ale při mladejch lidech tak vždycky bejvá, jaké rady mají, tak se činí. Jiného VMti psáti nevím, než že bych se s VMtí rád shledal, znajíc toho potřebu bejti. A s tím. Datum ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 66. b. 306. Jan z Pernšteina biskupu Vratislavskému, aby mu oznámil, bude-li soud v ustanovený čas držán. — Z Pardubic 1543, 11. září. (Přípis listu biskupu Vratislavskému v outerý po narození panny Marie, z Pardubic.) Důstojný v Bohu otčě a pane, pane příznivej a příteli můj zvláště milej! Službu oc s vinšováním zdraví oc. Soud, kterýž jest v Vratislavi držán byl, ta pře, kterouž před tím soudem mám, jest odložěna na takovej spůsob, abychom oboje strany při svatém Michale se všemi potřebami stály, že se nám má o to místnej konec státi; kdež nedržím, aby při tom právě komu se takoví dlouzí průtahové dáli. kteří se mně dějí. Ale z které příčiny se to děje, tak hloupej nejsem, abych tomu nerozuměl; písmo jest, že Bůh kosti těch rozptyluje, kteří se chtějí lidem líbiti- I poněvadž již čas se přibližuje svatého Michala, při kterémž času by ten soud

Strana 198
198 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina držán bejti měl, VMti prosím, že mi ráčíte oznámiti po tomto poslu mém, abych se věděl čím spraviti, bude-li ten soud držán při sv. Michale. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 67. 307. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému, že Jiříku Štilfridovi v Neurodě v živnosti pře- káženo nebude, má-li on nebo městečko jaké svobody a obdarování. — Z Pardubic 1543, 14. září. (Přípis listu biskupu Vratislavskému v pátek den povýšení sv. kříže, z Par- dubic.) D. v Bohu otčě a p., pane příznivý a příteli m. zvláště milej! Službu, zdraví oc. Kdež mi ráčíte psáti, že jest VMti oznámil urozený a statečný rytíř pan Mi- kuláš z Neichernu, hejtman VMti knížetství Grotkovského, kterak Jiřík Štylfryd, poddaný můj z hrabství Kladského, kterého von sestru má, správu jemu dal, žě by s poddanými svými v Neirodě od některých přísedících sousedův v novotě živností městskou, jako sladův děláním, piv vařením i jinými obchody městskými, sužován byl proti právóm a zvyklostem starodávním toho městečka, a když jest o tu věc přátel svých hledal, aby mi o to psaní učinili, prosíce mně, abych to v nově předsevzetí zastavil oc. Na to VMti tuto odpověď dávám, když jest mi Štylfryd i přátelé jeho o to psali, že sem Štylfrydovi na to odpověď dal, aby mi ukázal svobody a obdaro- vání, kteréž má anebo městečko, že já na jiném nejsem, než poznám-li, žě by pod- daní moji jemu to na škodu činili, žě ho chci při spravedlnosti nechati. Čěhož jest neučinil až po dnes. A když to kolivěk učiní a mně své svobody anebo obdarování své ukážě anebo toho městečka, poznám-li, žě mu se co proti tomu děje a v jeho spravedl- nosti ubližuje, chci takovou věc zastaviti. Než potud, pokudž těch svobod a takovejch obdarování, kteréž se praví jmíti, nevidím, bych měl poddaným svým živnosti jejich zastavovati, toho mi se učiniti nezdá, neb znáti ráčíte, žě by nebylo spravedlivé, ne- vidouc jeho spravedlnosti, abych své poddané od živnosti odtiskati měl. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 67. b. 308. Jan z Pernšteina Jachymovi, Jindřichovi a Lukášovi bratřím Buchtům z Otmúta, že jim dlužná summa i s ouroky bude zaplacena. — Z Pardubic 1543, 14. září. (V týž den Joachymovi, Jindřichovi a Lukášovi bratřím vlastním Buchtóm z Otmúta.) Urozené vládyky, přátelé milí! Psaní vašemu sem vyrozuměl. Pak když se kolivěk s mateří svou o to snesete a mně se pořádná vejpověď stane, poněvadž máti vaše tak dobře jest věřitel, jako vy, chci vám sumu vaši spraviti i ouroky

Strana 199
z roku 1543. 199 zadržalé položiti. Byl bych je vám prvé rád položil, nevěděl sem komu náležejí. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 68. 309. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému, aby válečná výprava byla nařízena. — Z Pardubic 1543, 15. září. (V sobotu před sv. Lampertem knížeti Václavovi Těšínskému, z Pardubic.) O. k. a. p. p. s. m. m. Službu oc zdraví oc. Mám toho správu, že by Slezáci již veřejně táhnúti měli. Pak jaké jest se z strany toho tažení nařízení v knížětství Sleském stalo, toho nevím, než tak toho správu mám, že takové, aby s desátejm člověkem táhli; i poněvadž by podle toho na knížětství Těšínský více nepřišlo než IIIj pěších vypraviti a koní nevím co: u mně by za dobré bylo, aby ten počet jízdných i pěších vypraven byl, aby tím knížětstvím nic nesešlo. Však jest slušný i spravedlivý, aby berně na vejpravu toho lidu položěna byla a ta vejprava aby se hned stala; neb to VMti voznamuji, žě vojska český i moravský tento pondělí u Prešpurku se stáhnouti mají, a král JMt již napřed do Vídně od Znojma jeti ráčil a také se na týž den s tím lidem, který u Vídně leží, u Prešpurku najíti dáti ráčí. A protož to hned račte rozkázati před se vzíti, ať se ta vejprava stane, což muožě bejti najdříve. A tím knížětstvím ať nic neschází. A s tím oc. (Cedule.) Neb i to VMti oznamuji, že král JMt od Prešpurku před se doluov do Uher táhnouti ráčí: pak kdyby se z toho knížěctví vejpravy nestalo, račte toho povážiti, k čemu by VMti přičteno bylo. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 68. 310. Jan z Pernšteina Matějovi Laznickémn, aby se při tažení válečném vedle nejvyššího hejtmana českého řídil. — Z Pardubic 1543, 16. září. (V neděli před sv. Lampertem Matějovi Laznickému, z Pardubic.) Urozený a statečný rytíři, pane Matěji, příteli milý, přálť bych oc. Když k vojsku českému s počtem svým přitáhneš, jest ta vůle má, aby se při dalším tažení takto zachoval: kdež by se koli nejvyšší pan hajtman s lidem českým obrátil, tolkéž ty s počtem svým učiň; by pak pan Licek hajtman kraje Hradeckého, pod kterého ty správú býti máš, čemu se zepřel, tehdy ty se v tom nejvyšším panem hejtmanem sprav a tu táhni podle lidu českého, kterýž by při nejvyšším panu hajtmanovi polním byl, jakož sem se rotmejstru svému, kterýž nad pěšími mými, tolkéž zachovati poručil. Kdež o tobě nepochybuji, že se tak zachováš, jakž píši. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 68. b.

Strana 200
200 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 311. Jan z Pernšteina kanclíři knížetství Těšínského: stýská si, že soud ve Vratislavi opět jest odložen. — Z Pardubic 1543, 19. září. (Přípis listu kancléři knížectví Těšínského v středu před sv. Matoušem.) Uro- zený vládyko, pane kanclíři, kmotře muoj milej! Přál bych vám, abyste se dobře měli a zdrávi byli. Této hodiny jest mi psaní od kněze biskupa Vratislavského při- nešeno, kdež mi píše, že toho soudu, kterýž měl držán bejti při sv. Michale, jest do Jubilate odloženo, kdež vám toho psaní přípis posílám. A tak já o tom Slízském právě držím, že mu v pekle rovného není; pak jestli při tom právě ten pořádek, koho se pře dotýče, aby sobě soudu odložiti mohl, jistěť jest lípe při tom soudu křivú při míti než spravedlivou poněvadž více moc vládne než spravedlnost. Pakli se to mně toliko při tom soudu děje, kterýž na místě knížete Václava mám, v pravdě kníže i jiní obyvatelé knížetství Slezského měli by oč podle svobod svejch mluviti, aby takové zlé věci pruochodu neměly. Neb tak sem slýchal, že v každé zemi právo sobě za najvětší klínot a svobodu kladou. Pak bude-liť soud a právo knížetství Slez- ského na tom spuosobu státi, jak se na ten čas mně děje, zač takové právo u všech jinejch zemí držáno bude? Než raději lidé jeden proti druhému bude moci užívati než takového práva. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 68. b. 312. Jan z Pernšteina Janovi Oderskýmu o složení povinných mu peněz. — Z Pardubic 1543, 19. září. (Přípis listu v středu panu Oderskýmu před sv. Matoušem.) U. a s. r. p. a příteli muoj milej! Zdraví oc. List od vás dnes mi jest od doktora Šimona mého dodán, kdež mi píšete, co se těch IIIIM fl., které sem vám povinovat, dotejčě, abych je vám při sv. Václavě v Opavě položil, při tom mi v psaní svém ukazujíc těžkosti své i toho dokládáte, že sem s vámi na tom tak zuostal, jestliže byste sobě statek koupili, abych vám těch IIIIM fl. ve čtyřech nedělích vyplnil. Pak p. a příteli m. milý, psaní, které ste mi prvé udělali, aby vám ta suma při sv. Bartoloměji položena byla, jakou sem vám na to odpověď dal, v paměti ji máte. Ač mi žádná vejpověď podle listu se nestala, ale k takové potřebě vaší, znajíc, jaké ste mi pohodlí učinili, bych tu sumu měl aneb věděl se tak kvapně kde v ni vdlužiti, jistě bych ji vám rád položil, tak rád jako byste vy ji měli. Ale poněvadž jí nemám a nevím ji kde tak kvapně vzíti, položiti ji vám nikterakž nemohu; a protož za to žádám, že sobě toho stěžovati nebudete a při listu toho necháte. Kdež mi uka- zujete, že tu sumu panu Kečerskému položiti máte a pan Kečerský panu Třebov- skému, pak abych o tom panu Třebovskýmu psal, aby pana Kečerskýho z toho pro-

Strana 201
z roku 1543. 201 pustil: pak tak činím a panu Třebovskýmu list píši, kterýž vám posílám i přípis toho psaní, který mu píši, ač se obávám, že to s těžkem učiní, a to z té příčiny, neb to znám, že tak mnoho peněz k sv. Václavu a k sv. Jiří jako já [. . .] Což se těch čtyř neděl dotejčě, kdež mi paměť svou oznamujete, že ste se mnou na tom zuostali, kdybyste sobě statek koupili a mně čtyři neděle napřed vě- děti dali, abych vám tu sumu položil: pak v paměť vaši vám nic nesahám ani co toho dotejkám, než prvé sem vám napsal i ještě píši, že té paměti při mně není; a poněvadž Matyáš Lvovický při tom při všem jednání mezi námi byl, s ním sem o to rozmluvení měl, tolikéž mi oznámil, že se v tom nepamatuje. Jestliže to na panu Třebovském obdržáno bude, aby pana Kečerskýho s toho propustil, za to vás žádám, že to při panu Kečerském jednati budete, aby té sumy na mně přestal. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 70. b. 313. Jan z Pernšteina Janovi a Štěpánovi Bruntalským, aby tisíc zlatých ještě mu na dále sčekali. Z Pardubic 1543, 19. září. — (V týž den panu Janovi, panu Štefanovi Bruntalskýmu.) Službu svú vzkazuji, urození páni, páni švagrové moji milí. Zdraví a v něm všeho dobrého věrně bych vám přál. Což se toho tisíce zlatých dotýčě, který bych vám měl při sv. Václavě příštím spraviti, byl sem vám vzkázal po Matyášovi Lvovickém, za to vás žádajíc, abyste ho při mně do dalšího času nechali. Pak za to vás, moji milí páni švagrové, přátelsky žádám, že tak učiníte a při mně ho do dalšího času necháte, nemůže-li déle býti, ale do sv. Jiří; neb pán Buoh zná, že s těmito častejmi berněmi a s ta- kovejmi vejpravami, při tom s těmi ouroky a s jinými outratami že dosti veliké těž- kosti na mně přicházejí. Neb mohu vám napsati, že tato vejprava první, kteráž jest se stala z markrabství Moravského a z království Českého, na kterouž sou berně zbírány, na XIIM mne stojí, a podle tohoto nynějšího tažení vypraviti sem musil, což na mne přišlo, na VC koní a na IIjM pěších; aniž bych toho sobě nestěžoval, by jednom k užitku přišlo, abychom s voním Jidášem neříkali: K čemu jest ztráta tato? Pak vždy nepochybuji, že žádost mou vyplníte a při mně té sumy do dalšího času necháte, a já se vám toho přátelsky odplatím. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 69. b. 314. Jan z Pernšteina Janu Čeplovi o příjezdu na Moravu; že úřad hejtmanský králem a stavy nabízený nepřijal; jak velikým počtem vojska účastniti se musil výpravy válečné. — Z Par- dubic 1543, 20 září. (Přípis listu panu Čeplovi ve čtvrtek před svatým Matoušem.) Urozený vlá- dyko, pane Jene, příteli muoj milý! Přál bych vám zdraví a v něm všeho dobrého Archiv Český XX. 26

Strana 202
202 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina věrně. Matyáš Lvovický služebník muoj píše mi, co ste mu za odpovéď dali na ty artikule, které sem mu sepsané dal, voč měl s vámi mluviti. Pak muoj milý pane Jene, takovú odpověď od vás vděčně přijímám, a bude-li vuole boží, poznáte to, že vám škodna nebude. Což se mého shledání s vámi dotejče, toho oumyslu sem byl, abych na Tovačově pobyl, ale pro tuto ránu morovou, kterouž pán Buoh v Prostě- jově dopustiti ráčil, nesmím velmi tu bytí svého míti, než na tom sem, bude-li vuole boží, abych na Židlichovice sjel a tu pobyl a odtad na Hranice dojel a tu by mé shledání s vámi bylo; neb i toto vám oznamuji, že s té příčiny jízdou svou do Mo- ravy prodlívám. Král JMt psaní mi učiniti ráčil, abych spravování ouřadu hejtmanského s kně- zem biskupem Olomúckým na se vzal potud, pokudž by se pan hejtman zase nena- vrátil. Pak páni a rytířstvo markrabství Moravského také mi o to psaní učinili, než jest rozdíl mezi krále JMti psaním a mezi psaním jejich. Král JMt psáti ráčí, abych ten ouřad zpravoval s knězem biskupem, a páni a rytířstvo píší, abych ten ouřad sám spravoval, a že mi kněze biskupa k radě přidávají. I dal sem králi JMti i pánuom a rytířstvu tu odpověď za to žádajíc, abych v to potahován nebyl, že té práce nikterak na se vzíti nemohu pro nedostatek zdraví svého i pro mnohá svá zaneprázdnění. Pak nerad bych prvé do Moravy jel, leč ta věc na místě posta- vena bude. Práci tu, kterouž ste s strany dluhuov mejch měli, vděčně přijímám, a bude-li vuole boží, to poznati máte, že se vám toho přátelsky odplatím; však svým příjezdem do Moravy dlouho prodlévati nebudu, neb odpovědi od krále JMti k sobě každého dne očekávám. S tím oc. (Cedule.) Muoj milý pane Jene, by člověk v dluzích nebyl, tehdy dosti činiti má s těmi berněmi a s těmi výpravami; neb to vám napsati mohu, výprava česká a mo- ravská, s kterou je pan Berka a pan Karel z Žerotína, že mne stojí na XIIM, a toto tažení nynější s králem JMtí přišlo mi vypraviti z Čech a z Moravy VC koní a na IIjM drábuov; a nic by toho líto nebylo, by pán Buoh jakej oužitek a prospěch dáti ráčil, ale obávati se toho, abychom s Jidášem neřekli: k čemu jest ztráta tato? Neb ten obyčej máme těchto časuov, v lítě se radíme a v zimě váleti chceme. Pán Buoh rač náš obránce býti, v tom sluší sobě všecko zakládati. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 69. 315. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému, jaké opatření by učiněno býti mělo při výpravě válečné. — Z Pardubic 1543, 22. září. (Přípis listu knížeti Těšínskému v sobotu po sv. Matouši, z Pardubic.) Osví- cené kníže a p. p. synu muoj milý! Službu svú VMti vzkazuji, zdraví oc. List od

Strana 203
z roku 1543. 203 VMti jest mi dnes dodán, kdež mi ráčíte psáti a psaní mé připomínati, což se toho obeslání dotýče, kterým jest VMti král JMt obeslati ráčil, poněvadž kníže Lehnické a kníže Minsterberské táhnú, že by slušné bylo, abyste také táhnouti ráčili. Při tom mi oznamovati ráčíte, jaké nedostatky při tom míti ráčíte, jakožto v penězích, v koních, zbrojích, staních, mně za to žádati ráčíte, abyšte tím opatřeni byli. Na to VMti tuto odpověď dávám: Knížectví Těšínského jací sou oužitkové, sem jich také povědom, a tak sem toho povědom, že sem do toho knížectví třikrát i čtyrykrát tolko vložil, co sem jeho užil. Však přijde-li VMti k tomu tažení, jakož od něho odrazovati neumím, jakž budu moci, rád VMti penězi opatřím, a což budu moci, rád učiním. Však toto jest při mně: byste VMt se měli s takovejm tam ná- kladem vypraviti a jeti, jako na projížďku, a nic užitečnýho VMti ani jim neprovésti, což byste na sebe naložiti ráčili, bez toho byste byli, a zvláště z strany outraty. Než to by mi se zdálo, abyšte tak učiniti ráčili, abyste k pěším k králi JMti vy- praviti ráčili s takovým poselstvím, kteréž teď VMti posílám, a podle toho i přípis, co JKMti píši. Což se koní, vozníkuov, zbroje, stanuov dotejče, koní jízdných žád- ných, kteříž by se hodili, ani synové moji nemám; a bych je chtěl koupiti, tehdá jich nenajde. Vozníky nemám než dvoje, pak přijde-li k tomu, k takové potřebě VMti rád jedny pošli; stanuov také rád dvou nebo tří puojčím, též i zbroje na ten počet, jakž psáti ráčíte, i [s] zbraněmi. Než Lacek Štramberský jest mi pravil, že jest VMti psaní o zbroji a rystung, učinil i o koně, kterému ste psaní vyrozuměti ráčili; pak jak tomu rozumím, jak by se k té zbroji přijíti mohlo a na jaký spůsob, jak ste s toho psaní vyrozuměti rá- čili, že by nebylo škodné, abyste někoho ráčili poslati, kdož by tomu rozuměl, aby na to pohleděl a to stržil. Lacka bych já také tam vypravil, aby o to jednati po- mohl; avšak jestliže by se tomu, koho byste poslati ráčili, nelíbila aneb že by se k ní slušně přijíti nemohlo, tehdá já, tak jakž ráčíte psáti, rád puojčím. Psaní biskupa Vratislavského sem vyrozuměl, což se zasekání hor dotýče poněvadž VMti píše, že do těch knížectví psaní činí, aby hor zasekati pomohli: pak pomohou-li zasekávati, to dobře, pakli nebudou chtíti pomoci, račte se VMt psaním opověděti, jestliže by se tudy jací vpádové stali, že VMt tím vinni bejti neráčíte a že VMti poddaní sami bez pomoci jiných tomu sou dosti učiniti nemohli. Což se vejpravy desátého člověka dotýče, ráčíte vokazovati na chudobu lidskou, na berni, na neúrody a na dávky; znám to, že veliké těžkosti na chudých lidech jsou netoliko v knížetství Těšínském, ale v království Českém i v markrabství Mo- ravském, ale takové vejmluvy žádnému z nás postačiti nemohou, poněvadž se jest takové svolení všech zemí stalo. A protož já v té věci k jinému neumím mluviti ani raditi, než což přijde vypraviti s toho knížectví, aby vypraveno bylo; však tak, jak jest mi oznámeno skrze pana Mikuláše Vlčka a skrze pana Jiříka Sedlnického, když 26*

Strana 204
204 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina se desátý člověk vypraví, že se více nevypraví než IIIj pěších. Pak napsal sem prvý VMti, že u mně se jináče nesnáší, než aby se na ten počet berně vybrala a lidé aby se vypravili, poněvadž již ze všech knížectví táhnou, tak jakž toho správu mám, neb jestliže by se toho nestalo, ráčíte věděti, že by od krále JMti i od oby- vateulov země na to knížectví těžkost přišla. Datum oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 71. 316. Návrh Jana z Pernšteina, jakým listem Václav kníže Téšínské měl by se omluviti při králi, proč osobně do pole vypraviti se nemůže oc. — Z Pardubic 1543, 22. září. (V týž den přípis, aby JMt kníže s tímto poselstvím k králi JMti poslati ráčil.) Item. Nejprve ode mne JMKské službu mou povolnou a poddanou povězte s vinšováním dlouhého zdraví a šťastného kralování i nad nepřátely zvítězení, že bych toho JKMti jako pánu svému nejmilostivějšímu věrně přál. Při tom JMKské ode mně povězte, jakož JMKská psaním svejm mne obeslati ráčil, abych k JMKské do Znojma přijel, srozumějíc tomu, přijel-li bych k JMKské, že bych podle JMti s ji- nými v tom vojště trvati měl potud, pokudž by jiná knížata Slizská při JMti trvali; i učinil sem psaní panu z Pernštejna jakožto poručníku svému a držiteli a správci toho knížetství, aby mně k takové potřebě opatřil těmi potřebami, což k tomu ná- leží, penězi, koňmi, zbrojmi a služebníky, abych se mohl tak vypraviti k JKMti, jako na stav můj náleží. I dal mi odpověď, že na tak kvapnej a krátký čas že tomu nikterakž dosti učiniti nemůže, poněvadž mu o tom od JKMti časně oznámeno ne- bylo, aby mne měl k JKMti osobně vypraviti. A protož že JKMti jako pána svého nejmilostivějšího prosím, znajíc v tom nemožnost mou, v jakých těžkostech a dluzích po knížeti Kazimírovi dobré paměti sem zůstal, kterýchž jest znamenitej počet mimo tu smlúvu na mně zůstalo, kterouž jest kníže Kazimír, pán a děd můj, se panem z Pernšteina učiniti ráčil, pro kteréžto těžkosti tomu dosti učiniti nemohu, abych se k JMKské tak vypravil, jakž na můj stav náleží, že mi to JMKská milo- stivě vážiti ráčí. Avšak ta vůle jest všecka má, jestliže k tomu přijde a JMKská proti tomu nepříteli potáhne k bitvě, abych se podle JMKské jako podle pána svého nejmilosti- vějšího tu dal najíti, jak dobrému a ctnému knížeti náleží, a to všecko podle pána svého činiti, co věrný poddaný činiti má. Než což se počtu vypravení podle svo- lení sněmovního dotýče, kterýž jest na to knížectví přišel, ten se vypravuje a tím obmeškáno nebude. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 73.

Strana 205
z roku 1543. 205 317. Jan z Pernšteina Janovi Bruntalskému o sčekání peněz. — Z Pardubic 1543, 25. září. (Přípis listu panu Janovi Bruntálskému v outerej před sv. Václavem.) S. s. v. u. p. p. a příteli oc. Po Lackovi Štramberském služebníku svém vzkázání sem vám učinil, což se té summy dotejče, kterou bych vám měl při sv. Václavě položiti, za to vás přátelsky žádajíc, abyste ji při mně do dalšího času nechali, a nemuože-li déle bejti, ale do sv. Jiří najprv příštího. Kdež pane a příteli muoj milej, té sem dokonalé víry byl, že žádost má u vás místo jmíti bude; ale jakž jest se to koli na ten čas stalo, že ste žádosti mé vyplniti nechtěli. Ještě vás vždy přátelsky žádám a nepochybuji, že to na žádost mou učiníte a té summy při mně, nemuože-li bejti do dalšího času, ale do sv. Jiří necháte, a já se vám zase v potřebách vašich přátelsky odplatím. Z té příčiny vám a panu Bartolomějovi, bratru vašemu, společně nepíši, poněvadž vím, že na ten čas pospolu nejste ani blízko sebe, ale tomu dokonale věřím, k čemuž vuole vaše bude, že pan Bartoloměj také tak učiní. A s tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 72. b. 318. Jan z Pernšteina Matějovi Laznickému: o službě, která se mu dává na 200 jízdných. — Z Pardubic 1543, 26. září. (Matějovi Laznickému v středu po sv. Matouši, z Pardubic.) U. a s. r. pane Matěji, příteli milej! Zdraví oc. List od tebe jest mi včera dodán, kdež mi píšeš, žes mi dvě stě koní přivedl a že nemáš ode mně než na jedno sto koní službu, pak abych tě opatřil na druhé sto koní službou, tak jak pan Kostka tobě službu dává. Na toť tuto odpověď dávám, že víš, jakou se mnou smlúvu o tu službu na dvě stě koní v Brně učiněnou máš, podle kteréžť se smlúvy ode mne dosti děje, nebť sem již na půl druhého měsíce peníze dal, a když čas přijde, penězi ode mne meškán nebudeš, tak dokudž sloužiti máš. Pak jakou ty službu od pana Kostky máš, toho já nevím, než to vím, že od pana Kostky žádného jorgeltu nemáš, ale ode mně jej máš; a protož já mimo smlúvu s tebou učiněnou v niveč se dáti nemíním. Což se těch XXV koní dotýče, pravil jest mi Lacek Štramberský, žes s ním o to mluvil; pak jakouť na to odpověď dal, mohls se jí spraviti, čehož já také při tom nechávám. Datum oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 73. 319. Jan z Pernšteina Bobrovnickému i jiným kozákům, jakou smlouvu s Matějem Laznickým v příčině jich výpravy válečné učinil. — Z Pardubic 1543, 26. září. (V týž den panu Jeronymovi Bobrovnickému, panu Janovi Smolickému, panu Stanislavovi Iruckému a jiným všem tovaryšům kozákům.) U. a s. r. p. a přátelé

Strana 206
206 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina moji milí! Přál bych vám, abyste se dobře měli. List mi jest od vás dodán, kterémuž sem porozuměl, oč mi píšete; pak na to psaní tuto vám odpověď dávám: Se panem Ma- tějem Laznickým, s rotmeistrem vaším a s jorgeltníkem svým, smlúvu sem učinil, aby k této potřebě dvě stě koní mi přivedl, a já abych mu na jeden měsíc peníze dal a při popisu na půl měsíce, tak jakž ta smlouva mezi námi učiněná v sobě ukazuje; čemuž jest se jemu ode mně dosti stalo, a když čas placení přijde, pan Matěj ode mně penězi meškán nebude. Kdež mi píšete, že ste ke mně z dobrú chutí jeli, s toho já vám děkuji jako svejm dobrejm přátelům a vděčně to od vás přijímám, a při tom vám vinšuji, abyste se dobře měli. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr Č. f. 73. b. 320. Jan z Pernšteina panu Janovi Čeplovi o jízdě na Moravu a o sčekání peněz. — Z Pardubic 1543, 27. září. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi ve štvrtek před svatým Václavem.) Urozenej vládyko, pane Jene, příteli muoj milý! Pán Buoh všemohúcí rač vám dáti oc. Tak jakž sem vám prvé psal, že oumysl muoj jest do Moravy jeti, kdež ještě na tom sem a již bych v Moravě byl, by mi v tom ta překážka nebyla, kdež sem vám i o tom napsal, že král JMt toho na mně žádati ráčí i stavové markrabství Moravského, abych spravování ouřadu hejtmanského na se vzal potud, pokudž se pan hejtman zase z pole nevrátí. Odpověď sem dal králi JMti i pánóm a rytířstvu markrabství Moravského, kteříž sou pro opatrování země doma zůstali, že mi toho nikterakž možné na se vzíti není; pak potud, pokudž na psaní krále JMti odpovědi jmíti nebudu, nechce mi se do Moravy jeti, aby někdo sobě toho do mne nemyslil, že sem proto do Moravy jel, jsúc žádostiv toho ouřadu spravování. Než každý den odpovědi očekávám; jakž tu jmíti budu, neobmeškám příjezdem svým do Moravy. Tak jakž sem vám prvé psal, z té práce, kterúž při věcech mých máte, vám děkuji a rád se zase přátelsky odplatím, to poznati máte. Pak Matyáš Lvovický poslal mi sepsáno, u kterých je zjednáno, že svých summ při mně nechají; a kteříž čekati nechtí, také mi je vypsané poslal, jmenovitě tyto, kteréž vám na ceduli sepsané posílám. Což se té summy dotýče, kteráž by se vám spraviti měla na ten dluh, který sem vám povinovat, tou meškati nebudu, jednom za to žádám, že tomu malé strpení jmíti budete. Co se těch jiných osob dotýče, píši jim listy, kteréž sem Matyášovi poslal, za to jich žádajíc, aby mi summ svých sčekání jměli. I za to vás přátelsky žádám, že v tom Matyášovi radni a pomocni budete, neb tak držím, že vy u nich spíše zjednáte než Matyáš. A s tím dejž se vám Pán Buoh dobře míti oc.

Strana 207
z roku 1543. 207 (Cedule panu Janovi Čeplovi.) Můj milý pane Jane, což se pana Herborta dotýče, napsal Matyáš, že za to má, že summy své čekati bude skrze vaše s ním pilné jednání; pak již se v tom vám poroučím a nepochybuji, že to u něho zjednáte. Což se Adama Kotulinského dotýče, prosím, učiňte tak a rozmluvte s ním sami, ať té summy při mně do dalšího času nechá, neb bych mu ji měl při času sv. Šimoniše Judy položiti. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 73 b, 74. 321. Jan z Pernšteina žádá France Švejnocha, aby mu dlužných tisíc zlatých ještě posečkal. Téhož dne napsán byl také list Mikuláši Pražmovi o sčekání povinných mu tisíce zlatých. — Z Pardubic ve čtvrtek před sv. Václavem (27. září) 1543. (MS. souč. v arch. zemsk. fol. 74.) 322. Jan z Pernšteina Bedřichu Cetrysovi, aby povinnou jemu a bratřím jeho částku peněz ještě na dále mu sčekal. — Z Pardubic v sobotu po sv. Františku (6. října) 1543. (MS. souč. v arch. zemsk. fol. 75.) 323. Jan z Pernšteina paní Cetrysové děkuje z přátelské vůle a prosí, aby syn její peníze ještě do roka mu sčekal. — Z Pardubic 1543, 6. října. (Přípis listu Cetrysový do Slízka v sobotu po svatém Františku oc.) Urozená paní milá! Přál bych vám, abyste se dobře měly a zdrávy byly. Odpověď, kterú ste mi na psaní mé daly, ta jest mi dnes dodána, kdež tomu z psaní vašeho rozumím, že ste ke mně přátelské vůle; z čehož vám děkuji a zase se vám rád přátelsky od- platím. Pak činím já psaní panu Fridrichovi synu vašemu, za to jeho žádajíc, aby té sumy při mně ještě do roka nechal, pakli do roka nemůže bejti, ale do sv. Jiří; i za to vás přátelsky žádám, že jemu také o to psáti budete a k němu se přimlu- víte, aby tak učinil, a já ji vám aneb tomu, na kohož přijde, rád ujistiti chci; kdež nepochybuji, že to na žádost mou pan Fridrich učiní, a já mu se toho zase rád přá- telsky odplatím. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 75. 324. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému v příčině volného provozování živnosti Jiříka Štil- frida z Neurodu. — Z Pardubic 1543, 7. října. (Přípis biskupu Vratislavskému z Pardubic v neděli po sv. Františku.) D. v B. o. a pane, pane příznivej a příteli můj zvláště milej! Službu svú VMti vzkazuji, zdraví oc. Psaní, které ste mi ráčili po druhé učiniti, což se Jiříka Štilfrida z Neu- rodu, poddaného mého, dotýče: pak kterú sem odpověď VMti na první psaní dal, bez pochyby že ji v paměti míti ráčíte, a potud, pokudž jeho listův a svobod, které

Strana 208
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 208 se praví míti, viděti nebudu, jiné mi odpovědi nenáleží dáti. Kdež VMt ráčíte mi psáti podle správy, která jest VMti dána, jaké svobody hrabství Kladské má: v ty já jim nesahám, a také jakou svobodu pán hrabství Kladského má, také jest slušné, aby sobě v ni sahati nedopustil. Vejpovědi knížete Jindřicha i toho stvrzení, které sem [v] vejpovědi své stvrdil, kdež dotejkati ráčíte: v paměti vejpověď knížete Jindřicha i také svou mám, a v čemž ještě vykonána není, na tom sem, abych se k tomu při- činil, aby k vykonání přišla, a na koho se vztahuje, aby také držána byla. A s tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 74. b. 325. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi o sčekání peněz. — Z Pardubic 1543, 8. října. (Přípis panu Čeplovi v pondělí po sv. Františku, z Pardubic.) U. v. p. Jane, příteli můj milý, zdraví oc. Tak jakž sem vám prvé napsal a po Matyášovi Lvovit- ským, služebníku svém, vám dále oznámiti poručil, nepochybuji, nébrž i prosím, že se k tomu s pilností přičiníte, pokudž vám možné jest, aby pan Franc Švejnoch a pan Adam Kotulinský summ svejch oc při mně déle zanechali, však já jim od sebe všecko náležitě, pokudž s nimi zůstanete, rád učiniti chci. A již můj milý pane Jane, kterouž práci pro mne činíte, kterouž skutečnou poznávám, na to se bezpečte, že jí litovati bohdá nebudete. Co se příjezdu mého do Moravy dotýče, s té příčiny sem jím prodlíval, že sou chtěli ouřad hejtmanský na mně vzložiti, kteréhož mi se přijíti nevidělo z mnohých a slušných příčin; pak na tom sem, bude-li vůle boží, abych jízdou svou do Moravy ne- prodlíval, a jakž mi tam pán Bůh přijeti pomůže, hned na to pomyslím, aby mé shle- dání s vámi bylo. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 75. 326. Jan z Pernšteina Janovi Posadovskému z Posadova, aby při Fr. Švejnochovi se přimluvil o sčekání dlužných mu peněz. — Z Pardubic 1543, 8. října. (V týž den panu Janovi Posadovskému z Posadova, nejvyžšímu hejtmanu kní- žectví Opolského, Krňovského a Ratiborského, odtudž.) U. a s. r. pane Jane, příteli můj milý, zdraví oc. Jsem povinen panu Francovi Švejnochovi, hejtmanu na Horním Hlohově, kterýž jest pod ouřadem a správú vaší, při tomto nynějším času sv. Václav- ském tisíc zlatých na zlatě zaplatiti; i majíce nyní s těmi výpravami vojenskými, kteréž na mně z Čech, z Moravy i ze Slízska dáti přišly, mnoho i s nemalou obtíž- ností dosti činiti, i za to vás prosím, že to u téhož pana France Švejnocha jednati budete, aby mi té summy do některého dalšího času sčekal, však mu ji rád ujistiti

Strana 209
z roku 1543. 209 i všecko od sebe náležitě, pokudž s ním zůstanete, učiniti chci, nemohlo-li by býti do sv. Jiří, ale vždy do některého času. Nepochybuji, že to pro mně a na žádost mou učiníte; já poznajíc od vás to přátelství, rád se toho vám i panu Švejnochovi zase vším dobrým odplatím, to máte poznati. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 75. b. 327. Jan z Pernšteina Janovi Sedlnickému o vypravení na sněm do Nisy z knížetství Těšínského. — Z Pardubic 1543, 12. října. (Přípis panu Sedlnickému v pátek před sv. Havlem, z Pardubic.) U. p. p. příteli můj milý! Zdraví oc. List od vás včera mi jest dodán. Pak což se těch berní dotýče, bych já se mimo to přiznání, které jsem učinil, vejše v jaké berně poddávati měl, nevidí mi se toho učiniti; ráčí-li se kníže JMt, když se v své knížectví uvá- zati ráčí, vejše šacovati, to při vůli JMti bude. O tom sněmu, který měl ten pátek po sv. Kříži v Nise držán býti, mně nic oznámeno není; a o tom, kterýž na svatou Ursulu má držán býti, také sem nic nevěděl, až mi jest od vás oznámeno. A protož jest slušné, aby se někdo s toho knížectví vypravil a do Nisy k tomu času se vy- pravil a již o tom o všem doktorovi Longovi správu dal, aby on to těm kommissařuom ukázati mohl, že se podle předešlého šacunku ta berně tak spravovati nemůže. A po- něvadž nápis na listu biskupově mně svědčí a bez přítomnosti mé vám, již kdo se tam z knížectví vypraví, nechť se list věřicí na něj dá aneb ten spůsob nechť se při tom zachová, jakž obyčej na ty sněmy posílati jest; neb já tomu nic neroz- umím, již o to všecko dále se panem kanclířem nechť se rozmluvení stane. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 76. 328. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému: o sněmích českém a moravském; neví, bude-li moci na Moravu k sněmování se vypraviti oc. — Z Pardubic 1543, 16. října. (Přípis listu biskupu Vratislavskému v outerej v den sv. Havla, z Pardubic.) Duostojný v Bohu otče a pane, pane příznivej, příteli a kmotře muoj milej! Službu s. VMti vzkazuji, zdraví oc. Kdež mi ráčíte připomínati své první psaní, kteréž ste mi učiniti ráčili, že jest se to všecko vskůře změnilo, byste to zschvalovati měli, že se VMti nezdá: pak milostivej pane, není čeho zschvalovati, než jest nad čím zá- mutek míti; ale kohož chce pán Buoh zkaziti, rozum mu odejme, jakož blízcí sme toho, že se nám pro hříchy naše tak děje, stane. Což se sněmů obecných dotýče, kteříž sou položeni v království Českém i v markrabství Moravském, pán Buoh rač dáti, aby se na nich dobře jednalo; Archiv Český XX. 27

Strana 210
210 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina ale u mně se nesnáší, neb tak držím, že na těch sněmích dvě příčiny budou na pře- kážce a sobě na odporu, a to tyto: potřeba a nemožnost; neb potřeba to ukazovati bude, že jest potřebí, aby markrabství Moravské, knížetství Slezské, země Rakouské opatřeny byly, a nemožnost zase to ukazovati bude, že sme se i s poddanými svými tak vydali, že již s nic více bejti nemuožeme, a tak pod tím, nebude-li zvláštní milosti pána Boha našeho, blízcí sme skázy a zahynutí. Kdež mi ráčíte psáti napomínajíc mne, abych na tom sněmu byl, kterýž v markrabství Moravském držán bejti má, a k dobrému a užitečnému toho markrabství abych radil: ráčili ste to po mně vždycky znáti, že sem tak činil, pokudž mi pán Buoh rozumu popříti ráčil. Bejvaly-li sou mé přímluvy nerozumné a neužitečné, ale jistě sou upřímné bejvaly a z upřímného srdce pocházely, a i to by se najíti mohlo, že sem skrze své přímluvy spíše utržil než jinej na trh vynesl, však sem o to malou starost měl podle onoho přísloví: s pravdou je před Buoh jíti. Pak jestliže budu postačiti moci a pán Buoh nějakého zdraví popříti ráčí, abych mohl obojem sněmuom dosti učiniti, k tomu se přičiním, abych na tom sněmu byl. Ale ráčíte znáti, že čas krátký mezi těmi sněmy položen jest, a také soud zemský o svaté Barboře držán bude, při kterémžto soudu ráčíte znáti, co činiti mám. Milostivý pane, již sme těch časuov dočekali, o kterýchž by mohlo povědíno bejti s Jobem: Zlořečený den narození mého. Pak v pravdě těchto časuov v našich zemích lidé povýšení nemají čím potěšeni bejti, neb již k tomu přichází, že ten najnižší stav najlepší stránku sobě obdržuje v tělesných věcech a nad to v duchov- ních. A s tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 76. b. 329. Jan z Pernšteina Martinovi Ježovi o vypraveni jeho na vojnu oc. — Z Pardubic 1543, 16. října. (V týž den Martinovi Jezovi.) Urozený a statečný rytíři, pane Martine, pří- teli milej, přálť bych, aby se dobře měl. Služebníka tvého z někderých příčin sem zdržel, avšak sem zaň dal v hospodě zaplatiti. Kdež mi píšeš i některé příčiny ozna- mujíc, žádajíc mne, abych tě domuov odpustil, že na místě svém při tom počtu chceš jednoho dobrého člověka nechati: pak poněvadž znám takovou tvou potřebu, vuole jest má, aby odjel, jednom tomu dobrému člověku, kteréhož na místě svém necháš, poruč, jestliže bych jej chtěl do pole s tím počtem obrátiti, aby se tak zachoval. Také mi píšeš, jestliže bych mimo ty tři měsíce dále těm služebným, kteříž v poli sou, službu dávati chtěl, abych ji tobě také dal na těch dvadceti koní a do pole abych tě vypravil: pak jestliže služebné dýle v poli držeti budu mimo ty tři měsíce, tak učiniti chci.

Strana 211
z roku 1543. 211 Což se služby tvé dotýče, kterouť sem připověděl na těch XXti koní dáti, píši já místo své držícím, ať by peníze dány byly; a což se jorgeltu neboštíka Ber- narta bratra tvého dotýče, měj strpení až do mého příjezdu do Moravy, kdež mám oumysl v Moravě brzo bejti, a ty se také zatím vrátíš, a tu já tobě rád ty peníze dáti rozkáži. Datum oc. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 77. 330. Jan z Pernšteina Janovi Bruntálskému, že ho více rukojemstvím obtěžovati nebude oc. Z Pardubic 1543, 17. října. — (Přípis listu panu Janovi Bruntálskému, v středu po sv. Havle, z Pardubic.) S. s. v. u. p. p. švagře m. m., zdraví oc. List od vás jest mi dodán, kdež sobě stě- žujete, že za mně do listu za jednoho rukojmě staveni bejváte; čehož sem se do vás nenadál. I poněvadž to znám, že to sobě stěžujete, a snad to u sebe držíte, že mnou zavedeni budete, čehož mne pán Bůh uchovati ráčí, abyste vy aneb kdo jiný mnou zavedeni bejti měli, by mi toho statku, kterého mi pán Bůh popříti ráčil, nemělo nic zůstati; avšak bude-li vůle boží, pomyslím na to, aby[ch] vás tím více nezane- prázdněl a neobtěžoval. Což se pak postavení vás pod panem Frydrychem Štošem z strany ouřadu vašeho, že byste pod ním nebyli měli postaveni bejti, dotýče: v pravdě jest to vůlí mou nepřišlo, než tím nevědomím, že sem já ani služebníci moji nevěděli, abyste ten ouřad na se vzali; neb jistě jest toho nikdá při mně nebylo, abych vám kdy v čem ublížiti měl, než hleděl sem vždycky poctivost činiti i k ní dopomáhati, a v tom sobě vás za svědka beru. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 77. b. 331. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi o peněžních a jiných záležitostech. — Z Pardubic 1543, 17. října. (V týž den panu Janovi Čeplovi, odtudž.) U. v. p. Jane, příteli m. m. Pán Bůh všemohúcí rač vám dáti zdraví oc. Listové od vás dva jsou mi dodáni; poně- vadž v posledním psaní, co ste potom objednali, mi oznamujete, tuto vám od- pověď dávám. Co se hejtmana Hlohovského dotýče, na čem ste tu věc při mně postavili o zčekání té summy, bude-li vůle boží, přičiním se k tomu, aby se tomu dosti stalo, aby na nás těžkost nepřišla. O ourok také píši, aby mu se spravil, i bečka vína aby jemu dána byla, kdež píši služebníkům svejm, kde by pro tu bečku vína poslati měl, aby vám to oznámili. Též také panu Bohdanovskému o té bečce vína, která mu ode mně dána bejti má, o tom aby vám oznámeno bylo. 27*

Strana 212
212 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Což se pana Adama Kotulinského dotýče, tak o tom držím, že to všecko při něm působí Žibřidovice: pak to vám oznamuji, že sou v tom listu jemu rukojmě za IIM fl. uherských z hrabství Kladského, kdež jest také jedním rukojmím byl neboštík Gottfryd Adlspach, pak ten jest umřel; kdež u mně jest, že na té přípovědi a při- psání vašem mohl by přestati, tak že by mu od těchto rukojmí žádného připsání po- třebí nebylo, neb sami znáti můžete, když jest list nevyvazený, žeť toho rukojmie prázdni býti nemohú. A protož za to žádám, jednejte s ním, ať na přípovědi vaší přestane; však já proto hned píši těm rukojmím, aby to přiznání učinili, než považtež toho u sebe, ve dvou nedělích jak se k tomu postačiti bude moci; již to všecko vám dále porúčím. U pana Herburta již vás za to prosím, že tu věc na míře postavíte, aby těž- kosti na mne skrz to nepřišly. Kdež ste mi napsali, že by mi Franc Kříž chtěl dobrou vůli dáti na pana Novocerekvického: i vězte, že mi Matyáš píše, že jest s té dobré vůle sešlo, než jest na tom postaveno a podány sou mi dvě cesty, jedna ta, aby mu se list udělal, v kterémž by listu byli rukojmie měšťané Prostějovští a Li- penští, a druhé té cesty na widerkauf po osmi zlatých ouroku, však na ten způsob, aby poddaní moji každý rok od něho brali dvaceti pět kaufů piva. Pak píši Matyášovi, že já mu raději udělám list s vejpovědí roční, nežli bych měl na poddané své tím pivem těžkost uvésti. Což se pana Adama Kotulinského dotýče, nahlídal sem v přípis listu, jako jest mu udělán; pak vězte, že jest jemu na IIIM fl. na minci ten list udělán; pak mám toho vůli neb IIM fl. na zlatě odbýti aneb třmi tisíci na minci. Což se té sumy, kterúž vám mám spraviti, dotýče, píši o to služebníkóm svejm, aby vám těch IIM fl. na zlatě anebo IIIM fl. na minci bez prodlévání spravili, a ostatek vám také bohdá spravím. M. m. p. Jane, což se obnovování těch listů dotýče, o kteréž mi píšete, teď vám posílám artikul výpravy z listu Matyášova; pak byť mohlo bez toho obnovování těch listův býti, aby na prvních přestali, rád bych tomu byl, jakož mi se zdá, že jim na tom žádného nebezpečenství není, poněvadž sou listové nevyvazení; pak prosím vás, jednejte s ním o těch XIII fl., kteréž ste mi objednali u pana France Kečer- ského, že mi jich čekati má. Toto vám oznamuji, paměť má není ani písařův mejch, aby mi ta suma vypovědína byla, leč o tom vědomost mají služebníci moji, kteří mé věci spravují. Napsali ste mi, abych se tím nezastíral, které jest se svolení v mar- krabství Moravském stalo, co se napomínání rukojmí dotýče: pak můj milý pane Jane, nikdáť sem na to nemyslil ani příčina toho jaká byl toho svolení, které jest na tom sněmu stalo. Což se mého shledání s vámi dotýče, rád bych se s vámi shledal, ač té na- děje sem, bude-li vůle boží, že brzo v Moravě budu, leč by mi překážku učinil sněm, kterýž zde býti má ve dvú nedělích po sv. Martině; avšak jestliže bych nemohl v Mo-

Strana 213
z roku 1543. 213 ravě býti, již vás za to žádám, že se k tomu uprázdníte, kdybych vám napsal, abyste ke mně přijeli. A s tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zems. kr. Č. f. 77. b. 332. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi, že v určený čas do Moravy přijeti nemůže oc. — Z Par- dubic 1543, 29. října. (Přípis panu Janovi Čeplovi, z Pardubic v pondělí po sv. Šimo[niJši a Judovi.) U. v. p. Jane, příteli m. m., zdraví oc. Psaní, které ste Honzovi učinili, to sem viděl i jemu porozuměl, kdež i o příjezdu mém do Moravy věděti žádáte, brzo-li bude: pak před sněmem obecným, kderýž jest na hradě Pražském druhou neděli po sv. Martinu položen, já v Moravě nebudu moci býti; než by možné bylo, abyste se uprázd- niti a ke mně přijeti mohli, věrně bych vás uhlídal jako svého milého přítele. Což se prodávání statků dotýče, šikujte mi jednom kupce, mnou nic sjíti nemá, bude o prodej snadno. Což se pana Herburta dotýče, již vás za to žádám, že s ním se vší pilností jednati budete, aby mi těškosti nečinil, kdež pak jemu na Matyáše list věřicí píši, aby s ním tak jednal, tak jak ste Honzovi o tom napsali. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 79. 333. Jan z Pernšteina Janovi Vrkočovi o sčekání peněz jemu a bratřím jeho povinných. — Z Par- dubic 1543, 29. října. (V tý[ž] den panu Janovi Vrkočovi, odtudž.) U. a s. pane Jane, příteli můj milý, přál bych vám oc. Což se té summy, která by vám a bratřím vašim od pana Karla z Žerotína při tomto času položena bejti měla a já bych ji také panu Karlovi položiti měl, dotýče, za to vás žádám, že to při bratřích svejch i sami při sobě jed- nati budete, aby mi ta suma půjčena byla, a já bych ji vám rád ujistiti chtěl. Pak co jest při tom oumyslu vašeho, oznamte mi to po tomto poslu, kdež sem k vám té naděje, že to na žádost mou učiníte, a já se vám toho zase rád odplatím. S tím oc. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 79. b. 334. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému o vyslání na sněm Slezský; do Moravy pro mor se nevypravil; mladá vína mu zaslána budou. — Z Pardubic 1543, 30. října. (Přípis listu knížeti Václavovi Těšínskému v outerej po sv. Šimoniši Judu.) Osvícené kníže a p., p. synu muoj milej! Službu svú VMii s vinšováním zdraví oc. List od VMti jest mi dodán, kdež mi ráčíte oznamovati o sněmu, kterýž držán bejti má;

Strana 214
214 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina pak na ten sněm nevím koho jiného vypraviti než doktora Longa, kterémuž píši, aby se tak zachoval. Než dobře by bylo, aby také někdo s toho knížětství na ten sněm vypraven byl, než že jest již pozdní čas, sněm také v království Českém míti máme na den sv. Kateřiny, kdež z markrabství Moravského, z knížetství Slezského i z jinejch zemí k tomuto království přináležejících mají na tom sněmu poslové s plnou mocí býti. Pak již z Pardubic odjeti nemíním až do toho sněmu, ač sem na tom byl do Moravy jeti, ale byly sou v tom mnohé překážky, pro kteréž sem tomu dosti učiniti nemohl; a i ta jedna překážka, tak jak jest mi správa dána, že okolo Prostějova a To- vačova velmi mrou, a tak nás pán Buoh rozličnými ranami trestati ráčí pro hříchy naše, ješto když člověk chce na to právě pomysliti, žádostivější jest smrti nežli živnosti. O vína mladá prvé, než jest mně psaní VMti došlo, poručil sem o tom, jak se vína spraví, aby VMti posláno bylo XII beček aneb VI drejlinkuov, než vín letos jest velmi málo. A s tím pán Buoh rač dáti oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 79. b. 335. Jan z Pernšteina dceři své kněžně Marii Těšínské, že toho času do Moravy přijeti nemůže. — Z Pardubic 1543, 30. října. (V týž den kněžně Marii.) Kněžno Marie, dcero má milá, přál bych, aby zdráva byla a dobře se měla. Předkem to rád slyším, že kníže JMt, ty i děti vaše na zdraví svém dobře se mají. O zdraví svém jiného psáti nevím, než že se na něm tak mám, jakž líta má stará ukazují; než jakejch sme časuov dočekali, kdo chce na to právě pomysliti, nemá proč o to státi, aby dlouho živ byl. Synové a bratří tvoji z mi- losti pána Boha našeho dobře se mají, Vratislava toho sem vypravil k knížatóm JMtem. Což se příjezdu mého do Moravy dotýče, toho oumyslu sem byl, abych do Moravy sjel, ale mnohé překážky toho byly a zvláště i ta, že okolo Prostějova a To- vačova velmi mrou; pak již na ten čas, poněvadž sněm obecný na hradě Pražském položen na sv. Kateřinu, na tom nejsem, abych před tím sněmem do Moravy jeti měl než po tom sněmu, bude-li vuole boží, tam jeti míním, neb bych se s knížetem JMtí i s tebou rád shledal. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 80. 336. Jan z Pernšteina biskupu Vratislavskému, že k sněmu do Vratislavě doktora Longa jako plnomocníka vysílá. — Z Pardubic 1543, 30. října. (V týž den biskupu Vratislavskému.) Duostojný v Bohu otče, pane, pane pří- znivej a příteli muoj zvláště milej, službu svú s vinšováním zdraví oc. VMti ozna- muji, že jest mi list poslán od knížete Václava Těšínského JMti pana syna mého mi-

Strana 215
z roku 1543. 215 lého, kterýmž ráčíte sněm obecný s poručením krále JMti do města Vratislavě tu ne- děli po všech svatých obsílati: kdež na místě svém jakožto mocný otcovský poručník knížete Václava i také na místě JMti k takovému sněmu doktora Longa služebníka svého posílám. S tím oc. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 80. 337. Jan z Pernšteina Václavovi Tvorkovskému v příčině vyjednávání o rukojemství. — Z Pardubic 1543, 31. října. (Přípis panu Václavovi Tvorkovskému, z Pardubic, v středu před všemi sva- tými.) S. s. v. u. p. p. a příteli můj milej! Zdraví oc. Oznamuji vám, že jest mi dnes list otevřenej dodán, kterýmž na místě jiných pánuo tovaryšův svejch rukojmie obsí- láte, kteří sou za pana Václava Bilovského byli, aby se v Opavě najíti dali na den sv. Martina, kdež pak v tom listu obzvláštně toho dostaveno jest, aby mi o tom oznámeno bylo: kdež vám z takovejho přátelství děkuji a rád se zase přátelsky od- platím, a protož nemoha sám osobně býti, posílám na místě svejm Jiříka Horeckého a Pavla Hobřanského, služebníky svej, kterýmž sem moc dal na místě svým, což se tu koli jednati bude, aby mohli na místě mým konati, jako bych já tu sám byl, pakli by oba býti nemohli, ale jeden z nich. Při tom vám oznamuji, že sem rukojmie za pana Bílovského byl neboštíkovi panu Hanušovi Petřvadlskýmu podle jiných za nějakú sumu, jmenovitě za III ff uherských, za IIC na penězích bílých, za VII na libracích [sic], za IIC � mince, a nebožtíkovi panu Zikmundovi Pňovskému také za nějakú sumu, kdež jest jí na oddíl můj i s úroky přišlo III XXXV fl., o kterúžto sumu sem se s ním již umluvil, že mu ji dáti a spraviti mám při Vánocích příštích; pak za to vás žádám, že se k tomu přičiníte, aby mi ta suma zase navrácena byla, a ne- jsem-li z toho rukojemství, kdež sem Petřevadlskýmu slíbil, vyvazen, abych taky k tý sumě přijíti a jí se vyvazovati mohl, jakož sem pak o to všecko dále s vámi slu- žebníkóm svým rozmluviti poručil. S tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 80. b. 338. Jan z Pernšteina žádá Bystřické, aby mu peníze ještě do některého času po- sečkali. 1543, 2. listopadu. (Zemsk.arch. markr. Moravsk. Bočkova sbírka č. 7065. Orig. chart.) 339. Jan z Pernšteina biskupovi Vratislavskému o zapravení dlužné summy bratřím Buchtovým a mateři jejich Barboře. — Z Smiřic 1543, 7. listopadu. (Přípis listu biskupu Vratislavskému v středu před sv. Martinem, z Smiřic.) Duostojný v Bohu otče a pane, pane příznivej a příteli muoj zvláště milej! Službu svú s vinšováním zdraví a v něm všeho dobrého VMti vzkazuji. Kdež mi ráčíte psáti o paní

Strana 216
216 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Barboru Buchtovou a o syny její, což se té sumy dotýče, kterouž při mně mají, aby jim ode mně položena byla v Nise při sv. Jiří najprv příštím: i toto VMti za odpověď dávám, když sou mi Buchtové psaní učinili při sv. Václavě, tu sumu vypovídajíc, abych jim ji při sv. Jiří položil, i udělala jest mi také psaní paní Barbora Buchtová, abych té sumy nekladl, za to mne žádajíc; pak poněvadž paní Barboře tak dobře list svědčí jako synuom její, když mi se od ní i od nich ode všech pořádná vejpověď podle listu stane, tehdá já se tak zachovám a jim společně tu sumu položím; než na takovou vejpověď, kteráž mi se od Buchtuov synuov jejích stala, nevidí mi se, abych byl po- vinovat při sv. Jiří tu summu klásti, poněvadž k takové vejpovědi vůle paní Barbo- řina nebyla, nébrž tomu na odpor vstoupila tím psaním, které jest mi učinila. A s tím oc. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 81. 340. Jan z Pernšteina Jachymovi, Jindřichovi, Lukášovi Buchtům o zaplacení povinných jim peněz. — Z Smiřic 1543, 7. listopadu. (V týž den Joachymovi, Jindřichovi, Lukášovi Buchtuom, z Smiřic.) U. vládyky, přátelé milí, přál bych vám, abyste se dobře měli. Psaní vašemu, kteréž mi spolu s mateří vaší činíte, sem vyrozuměl; i nenacházím toho u sebe, abych vám tu summu při sv. Jiří klásti povinen byl, poněvadž jest máti vaše té vejpovědi, kterouž ste mi při sv. Václavě o tu sumu učinili, abych ji vám při sv. Jiří najprv příštím položil, na odpor vstoupila tím psaním, kteréž jest mi učinila, vuole své k takovému ode mne vám té sumy kladení nedávajíc; protož poněvadž mateři vaší a vám ten list jednostejně svědčí, když mi se od mateře vaší a od vás pořádná vejpověď podle listu stane, tehdá já se tak zachovám a vám společně tu sumu položím. Datum oc. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 81. 341. Jan z Pernšteina knížeti Václavovi Těšínskému o záležitosti Pavla Zvěřiny, o poslání koní, vína, ryb oc. — Z Smiřic 1543, 7. listopadu. (Přípis listu knížeti Václavovi Těšínskému, v středu před sv. Martinem.) Osví- cené kníže, pane, pane synu muoj milej! Službu svú s vinšováním zdraví a v něm všeho dobrého VMti vzkazuji. Když jest mi psaní od VMti přinešeno, nebyl sem doma; když sem domuov přijel, list mi od VMti dodán jest. Což se tý obstávky do- týče, kterou jest Pavel Zvěřina učinil v Koutech, kdež mi to psaním svým připomí- nati ráčíte, že sem o tom králi Polskýmu psáti měl: i tak jest, že sem JMti měl psáti, ale jedno z nepaměti, druhé pro mnohé zaneprázdnění a třetí i pro některé příčiny nevidělo mi se toho učiniti; jaké jsou toho příčiny, při mém s VMtí spolu shledání o tom VMti oznámím.

Strana 217
z roku 1543. 217 By se v tom neprohlédalo na krále Polského JMt i také na to, poněvadž se JMt k VMti tak milostivě zachovávati ráčí, čehož VMti přeji, i také poněvadž se kníže Kazimír JMt hleděl rád službami svými zachovávati, abyste VMt tolikéž činiti ráčili, dobře by se v to trefiti mohlo i také v to, jestliže by té stávky nepropustil, kteráž jest u mně nepořádná, aby zase z těch Kontuov i odjinud krále Polského JMti lidi dopuštěno bylo stavovati, opovědouc se v tom JMti; a by má věc byla, já bych tak učinil, ale znám, že by se VMti netrefilo, poněvadž s poddanejmi svejmi k Polsku přiseděti ráčíte a oni odtud najvěčí živnost mají. Pak k tý věci jiného psáti nevím, než abyste ráčili tak učiniti a ty stávky vyručiti, a to aby slyšáno bylo, stala-li by se stávka spravedlivá či nespravedlivá; než na to sluší mysliti, aby Sliskejch věcí do Polsky nevtáhli. Chce-li Zvěřina koho z Slizska viniti, nechť jej tu viní, kde ta věc ku právu náleží; pakli muožě k tomu přivedeno bejti, aby král Polský JMt ráčil vydati dvě osoby z království Polského a VMt abyste taky dvě osoby ráčili vydJati z knížetství Slizského jiné než své poddané, a ti aby v] to všecko nahlédli, co sobě Pavel Zvěřina stěžuje i také co sobě poddaní VMti do něho stěžují, a mohlo-li by se to tam srovnati, aby se srovnalo. Než což se toho zápisu dotejčě, kterejm se Pavel Zvěřina zapsal, o ten abyste se v žádné jednání dávati neráčili. A u mně by za škodné nebylo, abyste pak VMt králi Polskému JMti psaní učiniti ráčili, toho podávajíc; i co jest při mně, to VMti oznamuji. Což se Jerolíma Bradáče dotýče, záplatú jeho za tu měď meškati nebudu, neb se jinejm neprodlilo, než majíc tu naději, že se s VMtí sám shledám, že tu VMti ty peníze dám. Kdež mi ráčíte o klisny psáti, ty chci VMti spraviti, a což budu moci najspíše VMti je pošli. Než mně by se vidělo, abyste toho ráčili do jara nechati, neb teď zlý cesty nastanou, klisny by se svedly, na rudě by se oblámaly; však jakž míti ráčíte, račte mi oznámiti, tak já udělám. Což se vín dotejče, dnes mi píší, že sou je tepruva spravili; a dosti jich málo mám, neměl sem jich nikdá tak málo; a tak již přichází, jak se pánu Bohu hledíme zachovávati, takový nám ourody dávati ráčí. Pak ta vína VMti hned vypravena budou, kdež o to ještě dnes píši. O ryby a štiky píši ouředníku Fryštátskému, aby k VMti na Těšín dojel a s VMtí rozmluvil, co by měl VMti ka- pruov a štik poslati. S tím oc. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 81. b. 342. Jan z Pernšteina Janovi Čeplovi přátelsky sdílí své těžkosti peněžité, do nichž upadl; po sněmu Českém se vypraví na Moravu. — Ze Smiřic 1543, 7. listopadu. (Přípis listu panu Janovi Čeplovi v týž den.) Urozenej vládyko, pane Jene, příteli můj milý! Pán Bůh všemohúcí rač vám dáti zdraví a v něm všecko] dobré, a jistě bych vám toho věrně přál. List od vás jest mi této hodiny dodán, psaní, kteréž mi o mejch Archiv Český XX. 28

Strana 218
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 218 dluzích a těžkostech činíte, píšete mi jako věrný přítel. Pak na to vám tuto odpověď dávám: Jakož chuť má veliká byla [k] kupování statkův, pod kteroužto chutí na těžkosti sem nic myslil a jich u sebe nerozvažoval, neb mysl opanovala rozum; ale znajíc těžkosti své, mnoho větčí chuť mám k prodávání statkův nežli [k] kupování, a bych byl kupování a stavení nechal, o těch těžkostech bych byl nevěděl. Ale přísloví jest: Jak je zajíc v jíše, tak je černej; tak já jak sem v ty dluhy vlezl, již nevím z nich kudy. Pak můj milej pane Jene, netoliko abych Hrušovany prodal, než prodal bych i jiné, kdyby chtěl ode mně co kúpiti; a víte-li koho, kdo by statky kupovati chtěl, oznamte mi to, chci se slušně smluviti, neb tak jakž sem vám prve napsal, že raději v chalupě svůj chlíb jísti budu než v malovaných pokojích cizí. Což se Adama Kotulinského dotejče, prve než jest mi psaní od vás přišlo, poslán jest mu list, kterýmž se rukojmie přiznávají, že v tom rukojemství za mne před se státi chtí. Můžete mi věřiti, že těchto časův časté nemoci na mně přicházejí a dosti těžké, alě těžkost dluhův ty všecky nemoci převyšuje; i to vám oznamuji, že tý naděje sem, co se Kladska dotejče, i na některé jiné statky své zde v království Českém kupce jmíti budu. V psaní svém pravdu mi předkládáte nynější berně, vejpravy, ouroky, placení dluhův, však k tomu nikterak postačiti se nemůž; neb vám to napsati mohu, že jest na mně nyní v poli přišlo držeti na pět set koní a na půl štvrta tisíce pěších z krá- lovství Českého i z markrabství Moravského. Což se pana Herburta dotejče, již vás vždy za to prosím, že s ním jednati budete, aby mi těžkostí nečinil. Kdybych o ten soud s markrabí Jiřím konec měl, také by tu nějaká suma ne- malá přibýti mohla, kdež za jiné nemám, bude-li vůle boží, že při svatém Jiří konec s ním míti budu, ač nedržím, aby se při tom právě komu takoví odtahové dáli, jako se mně dějí; ale jiným mi se neděje než králem pánem naším, poněvadž ty těško[sti zase od pana markrabí na JMt by šly. Jízda [má] do markrabství Moravského pro ten sněm nikterakž brzo bejti nemůže, kterouž bych byl rád vykonal, i do knížetství Těšínskýho z mnohých příčin; než rád bych se s vámi viděl, však i na tom sem, bu- de-li vůle boží, hned po tom sněmu českém abych se do Moravy vypravil. Pak tím vám toto psaní zavazuji, že již k vám tu celú víru mám, že mě v mejch těškostech neopustíte jako ten přítel, kteréhož sem vskutku beze všech darů k sobě upřímého poznal. Což se syna vašeho dotejče, poněvadž jest toho taková potřeba pro nemoc paní manželky vaší, nic vám ani jemu v tom za zlé nemám. S tím oc. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 82. b. 343. Jan z Pernšteina pánům a rytířstvu knížetství Těšínského o sbírce z poddaných na sněmu uložené. — Z Pardubic 1543, 25. listopadu. (Přípis listu do knížětství Těšínského pánóm a rytírstvu, z Pardubic v neděli den svaté panny Kateřiny.) U. p. p. a u. vládyky, přátelé a věrní milí! Zdraví oc. Ozná-

Strana 219
z roku 1543. 219 meno jest mi, že ste zbírku na lidi uložili z Xti osob po II fi. rýnsk. tím spuosobem, jako jest první na vajpravu těch jízdných byla; i proč jest ta zbírka uložena a s které příčiny, o tom žádné vědomosti nemám; a snad bych o tom vědomost míti měl, kdy se takové zbírky ukládají, i vuoli k ní dávati; a protož nechť mi se o tom oznámí, proč se ta zbírka ukládá, ať se vím čím spraviti. I také předešlých berní stali sou se počtové a jak jest to vykonáno; a když tomu vyrozumím, také ouředníkóm svajm oznámím, jak se budou věděti při tom zachovati. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 83. 344. Jan z Pernšteina doktorovi Longovi, že ze služby ho propouští. — V Praze 1543, 4. prosince. (Přípis dcedule, jaká odpověď dána doktorovi Longovi na suplikací jeho, v Praze v outerý den sv. panny Barbory.) Pane doktoře, příteli milej! Psaní sem viděl, které si udělal Michnovi, služebníku mému, s kteréhož psaní rozumím, že mi se s té služby vytahuješ, kterouž si mi zavázán: kdež sem se toho do tebe nenadál a za jiné sem neměl, než že se ke mně tak zachováš, jakž smlúva mezi námi ukazuje. Ale poněvadž se ty ke mně podle smlouvy zachovati nechceš, radějiť toho přeji, nechť to lidé poznají, kejm schází. Což se záplaty dotýče, by mi smlouvě dosti činil, znám, žeť bych také záplatú povinen byl. Dejžť pán Buoh štěstí tomu, komuž sloužiti míníš, aby u něho déle trval než u mne. Actum ut supra. MS. součas. v arch. zemsk. kr. Č. f. 83. b. 345. Jan z Pernšteina Janovi Sedlnickému o začetí sněmu v Praze, o záplatě za vykonané od něho poselství oc. — Z Prahy 1543, 15. prosince. (Přípis listu panu Janovi Sedlnickému, z Prahy v sobotu po svaté Luciji.) U. p. p. příteli muoj milej! Zdraví oc. List od vás jest mi zde dodán. Psaní kněze biskupa Vratislavského sem porozuměl, a protož neznám potřeby, abyste k jakému ščítání s tím colmejstrem posílati měli, neb co jest se spraviti mělo, to jest se spravilo. Což se sněmu zdejšího dotýče, jednání se tepruova začilo ode tří dní s těmi zeměmi vyslanejmi, neb nějaké ruoznice mezi obcí, ouředníky a soudci zemskajmi staly, na dvě neděli však sou k srovnání skrz krále JMt přišly. Což se privilejí vyplácení dotýče, také se tak pa[ .. . . ] mají, že z toho kní- žětství dáno a spraveno [ . . . . J okolo LX ſP. Kdež mi píšete, že ste na mně nejednou vznášeli a oznamovali, co se poselství dotajče, že na své jezditi musíte: pak v pravdě se nepamatuji, aby se jaká poselství z rozkázání mého kde dála, a také ste mi nikdá neoznámili, abyste kde vypravovali pro ty potřeby, což by se toho knížetství dotajkalo; než víte dobře, kdy jest na sněmy 28*

Strana 220
220 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina jezdil Mikuoláš Kloch, že sem jej vždycky stravú opatroval, a potom sem i tu těškost z vás sňal a Gottfrydovi Adlspochovi sem službu dával, aby v soudech sedal i při sněmích obecních bejval. Než jestliže sou se jaká poselství kde dála, nikdá sem toho žádostiv nebyl, abyste na své jezditi měli, což jest náležělo pánóm vašim za vás pla- titi; než služěbníkóm majm nemóžete nic za zlé míti, že z komory mé nic dávati ne- chtí, poněvadž ode mně toho povolení neměli, a vždy ste mi o tom nikdá neoznámili, až po panu Mikuolášovi Vlčkovi a po panu Jiříku Sedlnickém. Než poněvadž jest Adlspoch umřel, na to místo sem byl zjednal, jakož sem vám byl i oznámil, doktora Longa, ale ten také služebníkem majm není; pak na ten čas nevím kým to místo opatřiti, a protož to mezi sebou vyhledajte, kdo by v sou- dech sedati a při sněmích bajvati měl; a kohož k tomu budete chtíti obrátiti, oznamte mi o tom, i také jakej se pořádek v tom zachovává, jaký bych mu list a zmocnění k tomu soudu dáti měl. Což se toho poselství dotýče, které jest se do Polsky učinilo, znám že [ .. . . ] spravedlivé, aby se zase na [ . . . . ] i píši o tom služebníkóm svejm list, aby vám to zase navráceno bylo. List biskupa Vratislavského vám zase i s tím sněmem posílám. Datum ut supra. MS. souč. v arch. zemsk. kr. Č. f. 83. b. 346. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic oznamuje, že nově narozené dceři jeho nemůže býti kmotrem. — Na Tovačově 1544, 30. května. Službu svú oc. Jakož mi píšete žádajíc, abych dceři vaší kmotrem byl a u vás na Rokytnici abychse od pondělka v témdni k obědu najíti dal: pak oznamuji vám, že mi nikterakž možno není, abych do toho času v tomto kraji zůstati měl, neb od outerka anebo od středy příští v témdni já konečně v Praze bejti musím. Než kdyby to křtění v neděli příští, tak jak ste mi oznámili, bejti mělo; žádost vaši byl bych věrně rád naplnil. S tím pán Buoh rač dáti vám se na všem dobře míti a nám se spolu v dobrém zdraví shledati, jest-li vuole jeho svatá. Datum na Tovačově v pátek Jan z Pernštaina etc. a na Helfenštaině. po Božím vstoupení léta 1544. Pro bolest ruky podepsati sem se nemohl. Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, pánu a příteli mému milému. Pečet poškozena. — Orig. Třeboň. archivu Fam. v. Ludanic (Registr.) 347. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby zaplatil Barboře z Koldic. — Ve Vídni 1544, 2. září. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený v. n. milý! Jakož nábožná Bar- bora z Koldic, pozuostalá vdova po někdy Lukášovi Buchtovi, nám milá, spolu s dětmi

Strana 221
s let 1544 a 1545. 221 svými (jakž sme spraveni) list na dva tisíce zlatých s úrokem na tebe má: i poněvadž jest tejž vdově od tebe ouroku za dvě létě, pokudž nás spravuje, zadržáno, prosila jest nás poníženě, abychom ji v tom milostivě opatřiti ráčili. I znajíc slušnou prosbu býti a jsouc povinni vdovy a sirotky opatrovati, poroučímeť, aby jmenované vdově, což jest jí spravedlivě od tebe zadržáno, bez odtahuov vydáno bylo, tak aby dcery své nač chovati měla. I znajíc vuoli naší býti, nepochybujem, že se tak zachováš, jináče nečiníce. Dán v Vídni v úterý po sv. Jiljí léta oc XLIIII. Arch. místodrž. kr. Č. Přípisy z r. 1544 sv. 32. f. 183 (v.) 348. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby Fabiana Reichenbacha s bratrem jeho Šebestianem srovnal. — Na hradě Pražském 1544, 19. října. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený v. n. milý! Vznesl jest na nás slovutný Fabian Reichnpach i na místě bratří a sester svých, že jsi času minulého v to se vložil a je s bratrem jich Šebestianem Reichnpochem s strany některého statku na ně (jakž spravují) po někdy bratru jich Bartholoměji Reichnpochovi při- padlém přátelsky srovnati a smluviti chtěl, ale však že jest tehdaž z toho sešlo; nás svrchupsaný Fabian Reichnpach poníženě prosíc, aťbychom o něho tolikéž i bratří jeho psaní učiniti a k tobě se přimluviti ráčili, poněvadž jsi předešle toho úmyslu byl, chtíc je přátelsky smluviti, aby ještě tak se k tomu přičinil a v to se vložil. I znajíc slušnú a poníženú prosbu jeho býti a chtíc tomu rádi, aby přátelsky srov- náni býti mohli, tebe žádáme milostivě se přimlúvajíc, aby tím neprodlévajíc, ke dni určitému a v místo příležité obě strany před se obeslal, v pilnosti vyslyšel a tak se k tomu přičinil, aby je přátelsky smluvil a srovnal, vědouc, že nám na tom zvláštní libost okážeš. Dán na hradě Pražském v neděli po sv. Havle léta XLIIII. Arch. místodržitelský kr. Č. Přípisy z r. 1544 sv. 32 f. 211. 349. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby mu byl rukojmím na 1050 zl. Vilémovi staršímu z Žerotína. — Datum na Tovačově, v středu po sv. Kateřině (26. listopadu) 1544. — (Orig. pap. Třeboňského arch.: Fam. v. Pernstein. Reg.) 350. Ferdinand král oznamuje Janovi z Pernšteina a mnohým jiným pánům a rytířům moravským, že vysílá k němu Půtu z Ludanic, Jana z Kunovic, Jiříka Žabku z Limberku, aby s ním o některé potřeby jednali. — Ve Vídni v pátek po Božím narození (26. pros.) 1544. (Míst. arch. Miss. 1545—1549, XXXIV. fol. 2.) 351. Ferdinand I. Janovi z Pernšteina poroučí, aby dopomohl Anně zámečnici z Brna ku právu. Na hradě Pražském 1545, 16. února. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand »c. Uroz. v. n. milý! V paměti máme, žeť sme času předešlého poručiti ráčili, aby Anně zámečnici z Brna k spravedlnosti její a

Strana 222
222 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina statku, kterýž se v Židlochovicích po někdy strejci svém míti praví, dopomáhal ale spravuje nás táž zámečnice, že až posavad k své spravedlnosti přijíti nemuože, poníženě nás prosíc za milostivé opatření. I pokudž by tak bylo, pokudž nám zprávu dává, poroučiemeť, aby té chudé ženě k spravedlnosti a statku jí náležitém bez dal- ších odtahuov dopomáhal, tak aby nás o to více nenabíhala, jináče nečiníce. Dán uts. [na hradě Pražském v pondělí masopustní leta oc XLV a král. uts.] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34., Fol. 17. 352. Ferdinand I. Janovi z Pernšteina poroučí, aby manželce Adama Kotlinského ku právu jejímu v kníž. Těšínském dopomohl. — Na hradě Pražském 1545, 20. února. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! V paměti máme, žeť sme nejednou psáti ráčili, aby manželce slovutného Adama Kotlinského k spravedlnosti a dědictvím jejím, kterýž se v knížetství Těšínským míti praví, dopomohl; i nyní nej- posléz, když si zde byl, suplikací téhož Kotlinského dodatiť sme rozkázati ráčili. Ale poněvadž týž Kotlinský na místě manželky své až posavad o to konce nemá, a ty před komisaři našimi státi se zbraňoval, nechtíc my, aby o to další nevole povstati měly, poroučiemeť, aby se s týmž Kotlinským na místě ženy jeho o přátely snesl, tak aby s obú stran přátelé vydáni byli, pokudž by vás srovnati mohli. Pakli by se toho nestalo a taková věc dále na nás vznešena byla, ráčili bychom se v tom k jedné i k druhé straně spravedlivě zachovati, tak abychom o to dalšího nabíhání a sta- rání zbaveni býti mohli. Datum uts. [na hradě Pražském v pátek první v puostě leta oc XLV° a král. uts.] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 14., fol. 20. 353. Ferdinand I. Janovi z Pernšteina o vyloupení kláštera Kladského. — Na hradě Pražském 1545, 22. února. (Janovi z Pernštaina). Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! Předešleť sme z strany kláštera v Kladště, kterýž jsou sobě tíž Klatští, jakž zprávu máme, osobili, ten ujali, klenoty pobrali i něco téhož kláštera rozbořili, psáti ráčili, aby od toho kláštera těmi klenoty ani jiným hýbáno nebylo: i nedal jsi nám až posavad na to žádné odpovědi. Kdež jest nám v pravdě s nemalým podivením, co Klatští z strany téhož kláštera bez vědomí našeho i provinciála puosobí; čehož nechtíc my, pokudž by tak bylo, dopouštěti, poroučiemeť přikazujíc, aby v dotčeným klášteře žádných překážek činiti nedopouštěl, nébrž hodnověrný inventář těch všech klenotuov, což jest jich koli v tom klášteře, sepsati dal a nám odeslal, a zatím až do našeho dalšího po-

Strana 223
z roku 1545. 223 ručení schovati a dobře opatřiti dal, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském ut s. [v neděli postní Invocavit leta oc XLV° a král. ut s.] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34., fol. 25 v. 354. Ferdinand I. Janovi z Pernšteina přikazuje, aby netrpěl bludných kněží v Kladsku a Habel- šverdě. — Na hradě Pražském 1545, 24. února. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! Vznešeno jest na nás, že by ty v hrabství Kladském kněží a faráře neřádné a sekt bludnejch, zejmena v městě Kladště a v městečku Habelšverdu, míti měl, jakož tomu šířeji z příležící cedule vyrozumíš. Kdež jsouc my povinni takové neřády a bludy vnově postalé častně zastaviti, a nechtíc tobě toho proti starobylým dobrým chvalitebným pořádkuom i kompaktatóm snášeti (pokudž by tak bylo): poroučiemeť přístně přikazujíc, aby takových neřádných kněží a farářuov netrpěl nébrž vypověděl, a jiné řádné kněží a faráře podle starobylého spuosobu přijímal. Pakli by se toho (ač do tebe té naděje nejsme) nestalo a další o to k nám žaloby od duchovních správcí přišly, věděti bychom ráčili, jak a pokud se v tom dále spravedlivě zachovati a to k slušné nápravě přivésti rozkázati. Dán ut s. [na hradě Pražském v outerý sv. Matěje apoštola Božieho leta oc XLV° a král. ut s.] Archiv místodržit. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34., fol. 28 v. 355. Jan z Pernšteina projevuje Půtovi z Ludanic přátelskou soustrast nad jeho onemocněním i přeje mu brzkého uzdravení. — Na Tovačově 1545, 24. dubna. Službu svú oc. Divná mi věc, že ste mi o nedostatku zdraví svého nic nenapsali, neb sem vás za to psaním svým žádal, abyste mi o zdraví svém oznámili. Pak pan Mikuláš Brnický, ten jest dnes u mne byl a pravil mi, že se na svém zdraví dobře nemáte, a že by na vás zima nejprv přišla a potom že se vám v tříslích vyložilo, a potom že je prameny dolův po noze pustilo. Pak jak té nemoci rozumím, tehdá jiná není, než taková, jako já ji mívám, a protož již ji sobě za dědičnou položte. Než to jest rada má, abyste sobě na tu nohu, kdy vám prameny pustí, nic nepřikládali, neb sem já skrz takové hojení skoro se vo hrdlo připravil. I za to vás prosím, že mi po tomto poslu oznámíte, kterak se na zdraví svém máte, neb bych vám ho věrně přál, abyste se na něm dobře jměli. S tím oc. Datum na Tovačově, v pátek po sv. Jiří, leta oc 45. Jan z Pernšteina oc a na Helfenštejně. J (rukú vlastní). Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici oc, panu kmotru mému milému. Orig. na papíře, pečeť schází. — Třebon. archiv: Fam. v. Ludanic (Registr.)

Strana 224
224 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 356. — Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby k němu i s manželkou svou na Hranice přijel. Na Tovačově 1545, 5. května. Službu svú oc. I jakž ste kolivěk včera ode mne odjeli, nebyl sem tomu rád, neb sem s vámi dosti pilné rozmluvení míti měl. I za to vás žádám, že ke mně ve čtvrtek příští na Hranice přijedete, a jest-li věc možná, aby paní manželka vaše s vámi přijela, byl bych toho vděčen. Oč jest mé rozmluvení zde s vámi bejti mělo, o to spolu na Hranicích domluvíme, kdež i nepochybuji, žě tak učiníte a již se k tomu tak přistrojíte, abyste odtud se mnú až do knížectví Těšínského dojeli. S tím atd. Datum na Tovačově, v outerý po svatých Filipu a Jakubu leta oc 45. Jan z Pernštaina oc a na Helfenšteině (rukú vlastní). Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, panu příteli a kmotru mému milému. Třebon. archiv: Fam. v. Pernstein (Registr.) 357. Ferdinand I. Janovi z Pernšteina, Jiříkovi Žabkovi a Vilémovi Prusinovskému posílá své plnomocenství a instrukcí k sněmu do Brna. — Ve Wormsu 1545, 6. května. (Janovi z Pernštaina, Jiříkovi Žabkovi oc a Vilémovi Prusinovskému, spo- lečně neb rozdílně.) Ferdinand oc. Urození a stateční věrní n. milí! Jakož sme vás k nynějšímu sněmu obecnímu do Brna za posly naše voliti a zříditi ráčili, i teď vám instrukcí naši s listem věřicím k témuž sněmu náležitým posieláme, kterýmž vyroz- umíte. Protož vám poroučieme, abyšte podle znění tejž instrukcí a listu věřicího potřeby naše na stavy markr. Moravského se vší pilností vznesli a bedlivě, jakž o vás nepochybujem, jednali, a což zjednáte, toho nás beze všeho meškání tajna nečiňte; a my vám to milostí naší králú spomínati i milostivě nahrazovati ráčieme. Dán uts. [v Wurmasu v středu po sv. Zikmundu leta oc XLV° a král. uts.] Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34., fol. 60. v. 358. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby mu byl rukojmím na 500 kop paní Estheře z Menhartic a na 1700 zlatých na minci vládyce panu Žibřidovi Podstatskému z Pru- sinovic. — Na Tovačově v sobotu před sv. Duchem (23. května) 1543. (Orig. Arch. Třeboňského, Fam. Pernstein. Reg.) Listem ze dne 6. srpna žádá za rukojemství na 2750 zl. uherských Prokopovi Pod- statskému z Prusinovic. (Tamtéž.) 359. Jan z Pernšteina níže jmenovaným pánům a služebníkům svým, aby po jeho smrti dítkám jeho radni a pomocni byli. — Na Pardubicích 1545, 29. července. Moji zvláště milí páni a důvěrní přátelé i také věrní služebníci! VMtem a vám oznamuji, že z důvěrnosti přátelské, kterú sem k VMtem a vám vždycky zachovával

Strana 225
z roku 1545. 225 i také k sobě poznával, též také od vás, služebníkuov svých, věrné služby po všecky časy bajti znal, nepochybné té naděje k VMtem a k vám všem jsouce, že tolikéž po smrti mé k dítkám mým též přátelství jako i ke mně zachovávati ráčíte a budete, i také služebníci moji dobrým přátelstvím, radou a službou svou že jich neopustí ve všelijakých potřebách jejich; VMti a vás do kšaftuov svých, kteréž sem učinil, za pány a skutečné přátely po smrti mé k dobrému a užitečnému synuov mých, tak aby ve všelijakých potřebách svých VMtmi a vámi a radou VMtí a vaší se spravovali, sem postaviti a zapsati dal. A protož podle té mé celé důvěrnosti k VMtem a vám, kterouž sem vždycky měl a mám, i také poněvadž s VMtmi a vámi některými krví spřízněn sem a dobré přátelství vždycky od VMtí a vás ke mně zachováváno bylo, i také od vás služebníkuov mých povolnost a věrné služby: za to VMtí a vás všech žádám, že po smrti mé dítky mé v přátelské a slušné ochraně majíc, jich radou a pomocí svou, pokudž by jim toho kdy jaká potřeba ukazovala, opouštěti neráčíte a nebudete, ale podle vůle mé v kšaftích postavené, — kteréž dále z kšaftuov mých vyrozumíte aneb z přípisuov kšaftuov i z toho, co při těch přípisích kšaftu na Par- dubicích přiloženého jest, kteřížto přípisové kšaftuov i jiné, což při nich jest, při přítomnosti vaší se otevříti a čteni býti mají, — že synóm mým ve všem tom radni a skutečně pomocni bajti ráčíte a budete a k tomu je radou svou vésti, což by napřed ke cti a chvále Pána Boha všemohoucího a k jejich dobrému a poctivému vztahovati se mohlo, a vůle má v těch kšaftích poznamenaná aby rušena a zmařena nebyla. Datum na Pardubicích v středu po památce svatého Jakuba apoštola božího, léta Páně tisícího pětistého čtyřidcátého pátého počítajíc. Jan z Pernštaina a na Helfenštaině oc. Jan z Pernštaina rukú vlastní. [In tergo.] Urozeným pánóm, panu Jaroslavovi z Šelnberka a z Kosti na Hrádku nad Sázavou, najvyžšímu komorníku království Českého; panu Pertholtovi z Lipého a na Krumlově, najvyžšímu maršálku království Českého; panu Janovi z Žerotína a na Strážnici, najvyžšímu komorníku markrabství Moravského; panu Hendrychovi z Švanberka a na Bechyni; panu Šebestiánovi z Wajtmile a na Chomú- tově. Urozeným a statečným rytířóm panu Vilémovi Prusinovskému z Vickova a na Cimburku, hofrychtéři markrabství Moravského; Lackovi Štramberskému z Hustopeč; a urozeným vládykám Jindřichovi Přepyskému z Rychmberka, Václavovi Zachařovi staršímu z Pašiněvsi, panu Voldřichovi z Prostiboře a na Lochovicích, místopísaři království Českého, Heřmanovi Lhotskému z Zásmuk, Jiříkovi Horeckému z Horky, Jiříkovi Sadovskému ze Sloupna, Janovi Kytlicovi z Rudulce a Pavlovi z Hory Obřanské, pá[.... ] synóm a přátelóm mým zvláště a důvěrně milým, a věrným milým, společně aneb co by mohlo bajti v najvětčím počtu z nich k otevření. Archiv kníž. Lobkovice v Roudnici, orig. P. 14./27. Archiv Český XX. 29

Strana 226
226 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 360. Jan z Pernšteina synům svým Jaroslavovi, Vratislavovi a Vojtěchovi, jaká mají býti učiněna opatření v příčině jeho kšaftu. — Na Pardubicích 1545, 29. července. Jaroslave, Vratislave a Vojtěše, synové moji milí! Tímto listem vám oznamuji, žě sem v kšaftích, které sem učinil, pány a přátely i také služebníky své tyto dole- psané postavil vám po smrti mé k ochraně a radě přátelské, jim toho dokonale důvěříc, jako svým milým pánóm a přátelóm i také věrným služebníkóm, že po smrti mé vám ve všech potřebách vašich radni a pomocni budou; jmenovitě urozené pány, pana Jaroslava z Šelnbergka a z Kosti na Hrádku nad Sázavou, najvyžšího komorníka království Českého, pana Pertholta z Lippého a na Krumlově, najvyžšího maršálka království Českého, pana Jana z Žerotína a na Strážnici, najvyžšího ko- morníka markrabství Moravského, pana Hendrycha z Švanberka a na Bechyni, pana Šebestiána z Wajtmile a na Chomútově; urozené a statečné rytíře pana Viléma Prusi- novského z Vickova a na Cimburku, hofrychtéře markrabství Moravského, Lacka Štramberského z Hustopeč; a urozené vládyky, Jindřicha Přepyského z Rychmberka, Václava Zachaře staršího z Pašiněvsi, pana Voldřicha z Prostiboře a na Lochovicích, místopísaře království Českého, Heřmana Lhotského z Zásmuk, Jiříka Horeckého z Horky, Jiříka Sadovského z Sloupna, Jana Kytlici z Rudulce a Pavla z Hory Obřanské. A protož vám tuto konečnou vůli svou oznamuji a podle těch zápisuov, které ste mi vy, Jaroslave a Vratislave, učinili, v kterých jste mi se zavázali, jestliže bych vám co oustně neb psaním rozkázal, že slibujete tomu všemu dosti učiniti, vás napomínám a přikazuji tímto listem svým; o Vojtěchovi tolikéž (ač jest mi zápisu na se, poněvadž ještě let nemá, neučinil) nepochybuji, znajíc v tom vůli mou bajti, že ji vykonati jakožto povolný syn otce svého odporen nebude: abyšte, když by mne Pán Buoh smrti uchovati neráčil, a list tento od Jiříka Kytle podle slibu a závazku, kterýž mi cedulí řezanou učinil, po smrti mé vám dodán byl, jej otevrouce, napřed psané pány a přátely i také služebníky mé obeslali, jich za to žádajíc, aby k vám na Pardubice přijeli. A když by se všickni sjeli, aneb nemohl-li by který bezelstně přijeti aneb v tom času týž smrtí sšel, tehdy až byšte najvětčího počtu těch osob k sobě na Pardubice dočekali a prve nic, abyšte týmž pánóm a přátelóm i také služebníkóm mým listu tohoto, kteréhož zavřeného v tomto listu mém vám nechávám, jim všem spolu přítomným dodali a potom jim všem společně oznámili, že kšaftové moji leží a dáni jsou k věrné ruce schovati, jeden pánóm Pražanóm Starého města Pražského a druhaj pánóm Brňanóm v markrabství Moravském, a pří- pisy těch kšaftuov i také přípisy těch listuov, na jaký způsob ti kšaftové sou jim ode mne svěřeni, jim přečtli, kteréž zapečetěné pečetí mou v sklepě mém na Pardu- bicích při Jiříkovi Kytlovi najíti máte, i také smlúvu se panem maršálkem o vdání Kateřiny, mladší dcery mé, učiněnou, sepsání dluhuov mých všech a sepsání stříber

Strana 227
z roku 1545. 227 a klínotuov mých všech, též zapečetěné pečetí mou; kdež z těch přípisuov kšaftuov mých i také těch všech cedulí zapečetěných budete moci tomu všickni vyrozuměti, jak a pokud po mé smrti měli byšte se při těch všech věcech zachovati. Než prvé, dokudž tíž páni přátelé a služebníci moji napřed psaní by se nesjeli, přípisuov kšaftů těch ani žádných jiných věcí Jiříkovi Kytlovi ode mne svěřených pod žádným vy- myšleným způsobem od něho nebeřte, aniž se před tím časem več to vkládajte, nebo zápis jeho, který jest mi na se cedulí řezanou učinil, také tak svědčí, aby vám toho před tím časem nevydával. A protož vždy vás za to žádám, pomníc na povinnost a lásku synovskú, kterúž ke mně jakožto k otci svému zachovati máte, že po smrti mé této vůle mé a jistého vám poručení rušiti nebudete, nýbrž se podle toho, i také vyrozumějíc potom dále kšaftóm mým, je v celosti bez přerušení zachováte, té celé důvěrnosti k vám sem. A s tím, moji milí synové, Pán Buoh všemohoucí račiž vám dáti z milosti své svaté požehnání. Datum na Pardubicích v středu po památce sva- tého Jakuba apoštola božího, léta Páně tisícího pětistého čtyřidcátého pátého. Jan z Pernštaina a na Helfenštaině oc. Jan z Pernštaina rukú vlastní. [In tergo:] Jaroslavovi, Vratislavovi a Vojtěchovi z Pernštaina, synóm mým milým, společně neb rozdílně k otevření. Archiv. kníž. Lobkovice v Roudnici, orig. P. 14. 27. 361. Jan z Pernšteina purkmistru a radě Starého města Pražského o schování a opatření jeho kšaftu. — 1545, 12. srpna. Já Jan z Pernštaina a na Helfenštaině známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtouci slyšán bude, že vzáctné poctivosti pánóm purk- mistru a radě Starého města Pražského nynějším i budoucím, přátelóm svým zvláště milým, dal sem k schování listy dva, jimiž mi se Jaroslav a Vratislav, synové moji, zapisují, že kšafty a poručenství i jiná poručení a rozkázání má držeti a podle vůle mé se, jakž bych kde o čem nařídil, zachovati mají. Týž také kšaft svuoj zavřený s mocným listem královským, kterýž sem učinil, jestliže by Pán Buoh všemohoucí na mne smrt dopustiti ráčil; kterýžto kšaft a listy svrchupsané dal sem já nadepsaný Jan z Pernštaina pánóm Pražanóm Starého města Pražského v moc jich schovati, věře jim jako svým zvláště milým přátelóm, že se s těmi svrchupsanými kšaftem a listy takto zachovají v živnosti i po smrti mé: Najprve jestliže bych já kdy v živnosti své ten kšaft a listy chtěl vzíti od nich, že toho vůli mám učiniti je vzíti, zkaziti aneb s tím se vším učiniti, jakž by mi se dobře líbilo. Item po mé smrti žádnému živému toho kšaftu a listuov aby nevydávali, ale kšaft muoj zavřený, kdyby ráčil Pán Buoh mne z tohoto světa vzíti, aby nebyl otvírán leč v přítomnosti synuov mých. Než žádali-li by toho kšaftu aneb těch listuov synové moji aneb který 29*

Strana 228
228 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina z nich k přečtení aneb přípisu, ten aby jim dán byl aneb přečten tolikrát, kolikrát by toho požádali všickni společně aneb rozdílně. Pakli by kdy toho potřeba byla jim, aby ten kšaft s listem mocným královským byl ukázán pro jejich potřebu před králem. JMtí neb před pány a vládykami soudu zemského, za to prosím, aby jej páni Pražané sami ukázali a zase schovali a žádnému nevydávali. Jestliže by pak kdo jiný než synové moji, ježto by jemu v tom kšaftu co náleželo, žádal jej slyšeti, má jemu čten bajti; pakli by žádal toho artykule, co by jemu náleželo, mají jej vypsaný dáti každému ten artykul, což by komu náleželo. Pakli by Pán Buoh na syny mé všecky smrt dopustiti ráčil, tehda za to pánuov Pražanuov prosím jako svých milých přátel zvláštních, že se s těmi listy a s tím kšaftem mým tak zachovají ke všem k těm, komuž v tom kšaftu ode mne učiněném co svědčí a příleží; pakli bych více který kšaft způsobil, že jej k tomuto kšaftu a listóm přiloží, kolikož bych jich koli způsobil. a s těmi všemi kšafty že se tak jako s tímto nynějším, jak napřed dotčeno, (ač přiložil-li bych který) a ne jinak zachovají. Tomu na potvrzení já svrchu- psaný Jan z Pernštaina svou vlastní pečeť dal sem přivěsiti k tomuto listu s svým jistým vědomím. Jenž jest psán a dán léta od narození Syna božího tisícího pětistého čtyřidcátého pátého v středu po svatém Vavřinci. V táž slova jest dán a položen podle Moravského kšaftu pánóm Brňanóm, toliko titul jim náležitý jest v něm postaven a od tohoto proměněn tu, kdež náleží. [In tergo:] Přípis listu Pražanům strany schování kšaftu. Archiv kníž. Lobkovice v Roudnici, P. 14. 27. Cop. 362. Jan z Pernšteina žádá zetě svého Hendrycha z Švamberka, aby na jistotu na 1100 kop gr. č. Václavovi Slatanýřovi z Slatanéř*) pečeť svou přitiskl. — V Prostějově 1545, 29. srpna. Urozenej pane oc. Můj milej pane synu! Oznamuji vám, že na sebe jistotu dělám Václavovi Slatanýřovi z Slatanéř na jedenáct set kop grošů českých, v kterémž sem také mezi jinými pány a přáteli svými vás za rukojmí postavil. Protož vás přátelsky prosím, že za mne rukojmí budete a k témuž listu, kterejž vám posílám, pečet svou přitisknete. A já vám tímto listem připovídám a slibuji i za dědice své, že z takového rukojemství, bohdá, beze vší škody vaší vyvazeni a vypraveni budete. A já zase touž měrou i jinejm všelijakejm dobrejm přátelstvím vám se rád odpla- covati budu. Dán v Prostějově, v sobotu den stětí sv. Jana, leta oc. 45. Jan z Pernšteina oc. a na Helfenšteině. Rukú vlastní. Urozenému pánu, panu Hendrichovi staršímu z Švamberka a na Zvíkově, nejvyžšímu sudímu dvorskému král. Českého, panu synu mému milému. Orig. Trebon. archiv: Fam. Pernštein (Registr.) — *) Snad Satanéřovi z Drahovic.

Strana 229
z roku 1545. 229 363. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že stavové čeští nedovolili, aby zastavil Kladsko knížeti Lehnickému. — Na hradě Pražském 1545, 15. září. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Žádosti tvé nám učiněné z strany smlouvy, kterúž jsi s knížetem Lehnickým o hrabství Kladské udělal, poníženě prosíc, abychom k té smlouvě milostivé povolení dali, sme vyroz- uměti ráčili. I nemohouc my bez vědomí stavuov království Českého k tej smlouvě povolení dáti, to jsme na stavy vznésti ráčili, kteříž jsou nám odpověď dali, že z příčin hodných k tej smlouvě a zástavě hrabství Kladského povolení svého dáti nemohou, prosíc nás, abychom také toho dopouštěti a k dotčené zástavě povolovati neráčili. A tak když by ta příčina, jakž vejš dotčeno, od stavuov v tom nebyla vkročila, byli bychom se věděli jak a pokud k témuž knížeti i k tobě z strany toho povolení k té smlouvě milostivě zachovati. Datum na hradě Pražském v úterý po sv. kříže povýšení leta oc XLV°. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34, fol. 109. 364. Ferdinand král nařizuje biskupovi Vratislavskému, aby mu bylo oznámeno roz- hodnutí, kteréž vyneseno bylo mezi ním (králem) a Janem z Pernšteina jako otcovským po- ručníkem knížete Václava Těšínského v příčině domnělého nároku na knížetství Opolské. — V Praze 21. září 1545. (Míst. arch. Miss. 1545, sv. XXXIII., 170 v.) 365. Ferdinand král Janovi z Pernšteina: aby neutiskoval Jiříka Štilfrida a poddané jeho, a aby zrušil nové clo, které proti právu zavedl. — 1545, 21. září. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand »c. Urozený věrný náš milý! Jaká jest těžkost slovutného Jiříka Štilfrida, tomu z příležící suplikací šířeji vyrozumíš, nás v tom týž Štilfrid za milostivé opatření s pokorú prosíc. I nechtíc my, aby kdo mimo spra- vedlivé utiskán býti měl, pokudž by tak bylo, jakž sme zpraveni, poroučímeť, aby téhož Štilfrida a poddaných jeho mimo slušné a spravedlivé neutiskal ani svým utiskati dopouštěl; než zdá-liť se tobě, žeť se co od téhož Štilfrida aneb poddaných jeho ubližuje, muože se k nim o to právem, ku kterémuž náležejí, viniti. I znajíc vuoli naši, tak se zachovejte, jináče nečiníce. Dán v pondělí den sv. Matouše léta oC XLV°. P. S. Také jest na nás týž Štilfrid vznesl, že jsi nové clo jemu a pod- daným jeho na škodu zarazil; i pokudž by tak bylo, poroučiemeť, aby od takového cla prve nebývalého přestal a téhož Štilfrida a lidí jeho neobtěžoval, jináče nečiníce. Dán uts. Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545-6, sv. 34., fol. 118.

Strana 230
230 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 366. Jan z Pernšteina Pardubským, že Janovi Černému a Václavovi Smolíkovi provinění jejich odpustil a dovolil, aby směli opět živnost svou v městě provozovati. — Na Tovačově 1545, 13. října. (Jan z Pernšteina oc.) Pardubščí věrní milí! Což se Jana Černého soukeníka a Václava Smolíka z Pardubic, kerým sem byl roku do sv. Havla přidal, dotýče, vězte, že sem jim to všecko na přímluvy některých pánuov a přátel, což sou proti mně učinili, prominul a k tomu, aby tu v Pardubicích pode mnou seděli a živnost svú pokojně provozovali, povolení své dal; protož nechť se jim v tom překážka neděje. Z strany pak toho kupu Jana Černého domu prostrannějšího, má vuole taky jest, aby se mu ten kup vykonal bez překážky, leč by v tom co toho bylo, proč by se to slušně státi nemohlo; a protož znajíc při těch věcech vuoli mou, tak se zachovajte. Datum na Tovačově, v outerý před sv. Havlem léta oc XLV. [Rukú J. vlastní.] Opatrným purkmistru a konšeluom Pardubským, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 367. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby k němu k obědu přijel. — Na Tovačově 1545, 24. října. Můj zvláště milej pane kmotře! Pán Bůh všemohúcí oc. Pan komorník a pan maršálek dnes sú ke mně přijeli, a byli by toho jistě vděčni i se mnú, abyste se zde také najíti dali. Pak za to vás prosím, možné-li jest, přijeďte zítra, bohdá, ke mně k obědu, a já vás jako svého milého pana kmotra věrně rád uhlídám. S tím oc. Datum na Tovačově, v sobotu před svatým Šimonem a Judú, léta 1545. Jan z Pernšteina oc a na Helfenšteině. Mému zvláště milému panu kmotru, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici. Orig. Třebon. archiv: Fam. v. Pernstein (Registr.) 368. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, že paní Mandalena, sestra manželky jeho, v Praze těžce nemocna na souchotě leží. — Na Pardubicích 1545, 20. listopadu. Službu svú oc. List od vás jest mi teprva zde na Pardubicích dodán, kdež mi píšete, abych Kytlici pro potřebu páně hajtmanovu do Rece odpustil; i můžete znáti, když jest mi tak pozdě dodán, že tomu dosti učiniti nemohu. Oznamuji vám, že nejvyšší pan komorník království tohoto na tento čas ráčí při mně bajti a tu zprávu jest mi pán ráčil dáti, že paní Mandalena, sestra paní manželky vaší, těžce

Strana 231
z roku 1545. 231 nemocna leží v Praze u líkaře, a že není podobné, aby živa zůstala, na souchoty. A s tím oc. Datum na Pardubicích, v pátek po sv. Alžbětě leta oc. 45. Jan z Pernštaina oc a na Helfenštaině. J (rukú vlastní). Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, panu příteli a kmotru mému zvláště milému. Orig. Třeboň. archiv: Fam. v. Ludanic (Registr.) 369. Ferdinand král Janovi z Pernšteina, že nemůže vyhověti žádosti jeho o povolení berně z Kladska, poněvadž by to bylo proti svobodám téhož hrabství. — Ve Vídni 1545, 20. listopadu. (Pánu z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený v. n. milý! Jakož si nás za to několikrát prositi dal, abychom tobě berni z města a hrabství našeho Kladska pro- pustili: i poněvadž v zápisu tobě na též hrabství učiněným to pozuostáváno jest, že oni Kladští obyvatelé při jich privilegiích a obdarování zachováni a zanecháni býti mají, a mezi jiným i na to obdarování mají, že žádnými berněmi povinni nejsou, a my, když sme koli od nich proti nepříteli křesťanstva jakou pomoc míti chtěli, že sme skrze kommissaře s nimi o to obzvláštně jednati a list na to, když jsou nám co svolili, (jakž sám o tom dobře víš) že jim takové svolení a berně dání jich privilegiím ke škodě býti nemá, dávati ráčili. Protož z těch a takových příčin my k tomu, aby oni tobě jakými berněmi povinni byli mimo tuto vejhradu, přivolovati nemuožeme a ne- ráčieme, nébrž poroučímeť, aby ty od takového předsevzetí, kteréž by, jakž dotčeno, proti svobodám a obdarování téhož hrabství Kladského a nám k ujmě bylo, pustil a nás o to dále nestaral, ani také komisařóm našim neb radám komory naší, když by oni na místě našem o jaké berně neb pomoci s týmiž Kladskými jednati měli, žádné překážky nečinil, vědouc, že nám jakožto pánu dědičnému, pokudž sobě při nich co toho zjednati muožem, taková věc náleží, a oni že slušně od tebe v to potahováni býti nemají. Dán v Vídni v pátek před panny Marie obětování m] léta oc XLV. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1545—1546, sv. XXXIV., fol. 154 p. v. 370. Ferdinand král oznamuje Janovi z Pernšteina, které kommissaře ustanovil v rozepři jeho s Lav- skými. — Ve Vídni 1545, 30. list (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený v. n. milý! Vedětiť dáváme, že sme z strany těch ruoznic a rozepří, kteréž mezi tebú a měšťany Lavskými o hráz a rybník, některé grunty, dědiny, louky a pastvy od dávných let vznikly, komisaře naše, totiž urozené Václava Hofkirchera z Kolumic a slovutné Hanuše Fünfkircherfa], Gebharta Welzera z arciknížectví našeho Rakouského, a urozené Václava Mezeříckého z Lomnice na Ošporný [?], Hanuše z Lichtenštaina a z Niklspurku, a slovutného Hanuše

Strana 232
232 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina z Tavikovic na Polici z margrabství našeho Moravského, v. n. milé, zříditi a jim po- ručiti ráčili, aby (snesouc se spolu o den a místo příležitý) tebe s týmiž Lavskými před se obeslali a vás dostatečně vyslyšeli, a vyrozumějíc tomu všemu, k tomu se skutečně přičinili, aby vás z strany těch ruoznic přátelsky smluvili. Pakli byšte z obú stran k přátelské smlouvě přivedeni býti nemohli, tehdy aby nám o tom o všem, což tak mezi vámi vyhledají, správu sepsanú odeslali; a my nahlédnúc v to, pokudž uznáme, v tom se spravedlivě zachovati ráčieme. Kdež vědouc ty o tom, poroučímeť, když od nahoře psaných komisařuov našich den jmenován bude, aby se v tom po- volně zachoval a před námi se všemi potřebami svejmi se najíti dal, jináče nečiníce. Dán v Vídni ut s. [pondělí den sv. Vondřeje apoštola Božího léta oc. XLV.] Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1545—1546, sv. XXXIV., fol. 160. 371. Ferdinand král oznamuje Janovi z Pernšteina, že ustanovil kommissaře ve sporu Johanky z Rychnova stran hor a gruntů Kladských. — Ve Vídni 1545, 21. pros. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený v. n. milý! Vedětiť dáváme, že sme na poníženú prosbu tvú podle zdání tvého komisaře z strany hor a gruntuov Kladských, o kteréž jest s Johankú z Rychnova činiti, zříditi ráčili. Protož jim ten list odeslati budeš moci. Než abychom purkrabí na to dopustili dáti vésti, nezdá se nám toho (a zvláště poněvadž prvé, jakž sme spraveni, toho nebývalo) učiniti, než při komisařích tej věci zuostavovati ráčieme. Dán ut s. [v Vídni v pondělí den sv. Tomáše léta oc XLV°.] Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1545—1546, sv. XXXIV., fol. 168 p. v. 372. Ferdinand král nařizuje nejvyššímu hofmistru království Českého, aby tajně vyzvěděl, co jednal Jan z Pernšteina na sjezdu s některými stavy na Pardubicích. — Ve Vídni 1545, 22. pros. (Najvyššímu hofmistru království Českého.*) Ferdinand oc. Urozený v. n. milý! Zprávu jistú míti ráčieme, že by těchto časuov nedávno jminulých uroz. Jan z Pern- šteina s některými osobami z stavu panského i rytířského sjezdy a častá shledání na Pardubicích mívati měl: kdež, pokudž by možné bylo, rádi bychom se dověděli, co by týž Jan z Pernšteina pod takovými sjezdy a schuozemi jednal, bylo-li by co toho, ješto by se nás poněkud aneb stavuov království Českého i jinak dotejkalo. Protožť poroučíme, aby se podtají, ač budeš-li kde moci, na to vyptal, a což tak jistého přezvíš, to nám k vlastním rukám, jakž milostivě věřiti ráčieme, nemeškajíc oznam, a toto psaní naše v tejnosti zachovej, jináče nečiníce. Dán v Vídni v úterý po sv. Tomáši léta oc XLV. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1545—1546, sv. XXXIV., fol. 170. — *) Nejv. hofm. byl Zdislav Berka z Dubé.

Strana 233
z roku 1545 a 1546. 233 373. Jan z Pernšteina Bystřickým: aby lidi z panství Svojanovského pro zrušení frejunku na ruko- jmí drželi, až na Moravu přijede. — V Jičíně 1545, 23. prosince. Jan z Pernšteina oc. Bystřičští milí! Vězte, že jest mi oznámil pan Bernart Krušina, kterak byšte některé lidi z panství Svojanovského pro zrušení frejunku vsázeti dali; což ste slušně učinili, aby frejunk zlehčen nebyl. Pak zdržte ty lidi na rukojmích až do mého příjezdu k vám anebo na Pernštejn; kdež za jiné nemám, než bude-li vůle boží, že v tom kraji brzo budu a tu v takovou věc nahlédnu. Datum v Jičíně v středu před narozením Pána Krista léta oc XLV. Pro bolest ruky podepsati sem se nemohl. Zemský archiv mark. Moravského. Bočkova sbírka č. 7071. Orig. 374. Jan z Pernšteina Hendrychovi z Švamberka: že mu dva drejlinky vína budou dány. [1545.] Můj milej pane synu! Pán Bůh rač vám dáti dobrej den! Jestliže byste dnes odsad jeti měli, teď vám list k ouředníku Židlochovskému posílám, aby vám dva drejlinky dobrého vína dal. Pakli byste dnes odsad jeti neráčili, byl bych toho vděčen, aby mé shledání s vámi dnes bylo. Jan z Pernšteina oc. Mému milému panu synu, panu Hendrychovi z Švamberka, nejvyžšímu sudímu dvor- skému království Českého oc. Orig. Třeboň. archivu: Fam. v. Schwanberk, 15 (Registratur). S poznámkou Březanovou: Jindřich ze Švamberka byl sudím dvorským v letech 1544—1549. 375. Ferdinand král Janovi z Pernšteina, aby se nedopouštěl bezpráví na abatyši a lidech kláštera Tišnovského. — Ve Vídni 1546, 9. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený, věrný milý! Vznesla jest na nás s obtížností abatyše kláštera Tišnovského některé těžkosti své, kteréž by se jí i lidem klášterským od tebe a ouředníkuov tvých proti privilegiím, svobodám a vej- sadám téhož kláštera dáti měly, jakž tomu z příležících artikuluov, kterýchž jest nám jménem tejž abatyše podáno, šířeji vyrozumíš, a nás již psaná abatyše se vší ponížeností v tom za milostivé opatření prosíc. I nechtíc my, aby se komu mimo slušné a spravedlivé v čem jaké překážky dáti měly, pokudž by tak bylo, jakž sme spraveni, poroučiemeť, aby vejš dotčené abatyši a lidem klášterským ouředníkóm svým žádných outiskuov činiti, na ně sahati nedal a nedopouštěl, a sám toho nečinil ani čeho od kláštera mimo svobody jich neodcizoval a neodprodával; pakli by co jiného v tom bylo, toho nám také oznámiti neobmeškávej, jináče nečiníce. Dán v Vídni v sobotu po sv. tří králí léta oc XLVI. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1545—1546, sv. XXXIV., fol. 173 p. v. Archiv Český XX. 30

Strana 234
234 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 376. Ferdinand král Janovi z Pernšteina, aby nezdráhal se dostaviti před kommissi ustanovenou v jeho rozepři s Lavskými. — 1546, 30. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený, věrný náš milý! Z odpověd. tvé, kterúž jsi nám na psaní naše z strany Lavských dal, z které by příčiny před kommissaři našimi státi neměl, neb právem o to rozeznán býti žádáš, sme šířeji vy- rozuměti ráčili. Jakžkoli podání tvé ku právu za slušné uznávati ráčíme; ale po- něvadž se tu nejednom gruntuov a pastev, ale i pomezí a hranic tak arciknížetství Rakouského jako markrabství Moravského dotýče, při nás se snáší, že nejbližší cesta toho jest, aby ty nevole a ruoznice skrze kommissaře upokojeny byly. Protož tebe jakž předešle i nyní milostivě žádáme, když od těch osob, kteréž sme prvé v tom za kommissaře zřídili, den jmenován a místo oznámeno bude, aby se před nimi podle předešlého milostivého psaní našeho k jednání postavil aneb na místě svém, jakož o tobě nepochybujem, s mocí vypravil; vědúc, že nám na tom věc vděčnú učiníš, tak se zachovej. Dán ut s. v sobothu [před panny Marie Hromnic léta oc XLVI.] Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1545—1546, sv. XXXIV. fol. 182. 377. Ferdinand král Hanušovi z Lichtensteina, Václavovi Mezeříckému a Hanušovi z Tavikovic jako ustanoveným kommissařům podle některých jiných osob z Rakous, aby roze- při mezi Janem z Pernšteina a purkmistrem a konšely města Lavy o meze, hranice a jiné grunty vyřídili. — Ve Vídni v sobotu před Hromnicemi (30. ledna) 1546. Míst. arch. král. Č. Miss. 1545—46, sv. XXXIV., 181 v. 378. Král Ferdinand oznamuje Janovi z Pernšteina, že posílá k němu Ladislava Popela z Lobkovic, aby jednal s ním v příčině hledání soli. — Na Prešpurku 1546, 20. února. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Věděti dáváme, že sme urozenému Ladislavovi Popelovi z Lobkovic na Chlumci, maršálku dvoru našeho v království Českém, věrnému našemu milému, s tebú z strany soli hledání jednati a mluviti poručiti ráčili. Protož tebe žádáme, cožkoli týž Ladislav z Lobkovic tou měrou s tebou jménem naším jednati a mluviti bude, že jemu toho všeho nicméně jako vlastní osobě naší královské dostatečně uvěříš a v tom se po- volně, jakž o tobě nepochybujem, vědouc, že nám na tom libost okážeš, zachováš. Dán na Prešpurku v sobotu před sv. Matějem léta XLVI a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Missiven vom J. 1546—1547, sv. XXXVIII., fol. 6. (Registra listův poselacích léta 1546 až do dubna 1547.)

Strana 235
z roku 1546. 235 379. Ferdinand král Janovi z Pernšteina, aby se dostavil do Olomouce k soudu, kde jeho pře s aba- tyší kláštera Tišnovského bude projednávána. — Ve Vídni 1546, 10. března. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený, věrný náš milý! Před tím sme na vznešení abatyše kláštera Tišnovského psaní učiniti a některé artikule tejž abatyše, co sobě do tebe a ouřadníkův tvých stěžuje, odeslati i při tom poručiti ráčili, aby dotčené abatyši a lidem klášterským, pokudž by tak bylo, jakž sme zpra- veni, žádných outiskův nečinil ani čeho od kláštera mimo svobody jich neodcizoval a neodprodával; pakli by co jiného v tom bylo, aby nám toho také oznámiti neob- meškával oc, jakž též psaní naše šířeji v sobě obsahuje. Ale není nám až posavad na to od tebe žádná odpověď dána, a táž abatyše nás nepřestává starati a nabíhati se vší pokorou, jakž předešle i nyní prosíc, abychom na ni a konvent i lidi klá- šterské těžkosti mimo jich svobody a privilegia dopouštěti neráčili. I poněvadž se tu komory naší dotýče, chtíc my tomu vyrozuměti, poroučímeť přikazujíc, aby v středu po neděli postní, kteráž slove Oculi [31. břez.], nejprv příští před námi a radami našimi v Olomouci se všemi potřebami svými, vejsadami, svobodami a listy, kteréž se na týž klášter míti pravíš, stál aneb s plnú mocí na místě svém vypravil, neb sme tolikéž druhé straně psáti a poručiti ráčili, aby se na týž den před námi po- stavili. A když tak obě strany podle tohoto sročení našeho stanete, všemu tomu vyrozuměti, to s pilností vyslyšeti i v tom se spravedlivě zachovati ráčíme; kdež znajíc jistú vůli naši býti, tak se, jakž psáti ráčíme, poslušně zachovej, jináče nikoli nečiníce. Dán v Vídni v středu první v puostě léta XLVI a království uts. Místodržitelský archiv král. Českého. Registra listův poselacích léta 1546 až do dubna 1547. Missiven vom J. 1546—1547, sv. XXXVIII, fol. 17. 380. Jan z Pernšteina zve Půtu z Ludanic k sobě na večeři a oznamuje mu, že král nebo kníže Maximilian u něho se zastaví. — Na Tovačově 1546, 21. března. Službu svú vzkazuji oc. Oznamuji vám, že jsem včera na Tovačov přijel a na tom sem, bude-li vůle boží, abych zítra do Prostějova jel, maje tu naději, že se u mne král JMt aneb kníže Maximilian u nějakého snídaní zastaviti ráčí; pak nejste-li ničímž zaneprázdněni, za to vás žádám, přijeďte dnes ke mně k večeři. S tím Pán Bůh rač dáti nám se spolu v dobrém zdraví shledati, jest-li vůle jeho svatá. Datum na Tovačově, v neděli druhú v postě, jenž slove Reminiscere 1. XLVI. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. Pro bolest ruky podepsati sem se nemohl. Orig. Třeboňského arch. 30*

Strana 236
236 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 381. Jan z Pernšteina Nosislavským: o zastavení všelikých rozpustilostí, tanců a her; že jim oznámí, jak zachovati se mají k osobám rytířským, kteréž u nich se usazují oc. — Na To- vačově 1546, 16. dubna. (Jan z Pernšteina oc.) Nosislavští milí! Obtížnosti, kteréž ste mi sepsali, těm sem vyrozuměl. Pak při tom jest vůle a rozkázání mé: předkem což se neřádů proti pánu Bohu dotejče, to vám přísně rozkazuji, těch žádnému abyste netrpěli, zvláště těch rozpustilostí, tancův, her i všech jinejch nešlechetností. Pak poněvadž tomu rozumím z suplikací vaší, že se to u Jana Bule působí, teď já mu po vás list píši, nezastaví-li von toho, budu já se k němu věděti jak zachovati; a vám přísně přikazuji, abyšte toho přede mnú netajili buď na něho neb na jiného, kterejž by se takovejch neřádů dopouštěl, těch tanců aneb her v domě svém z stavu rytířského. Což se pak spolusousedů vašich dotejče, v tom jest vůle i rozkázání mé, kterejž by v domě svém takovejch tanců neb her dopouštěl, aby mu šenkování vína i piva do roka zastaveno bylo. A při tom chci, abyšte se tak zachovali. Kdež sobě stěžujete na ty osoby stavu rytířského, kteří sou se mezi vámi zosazovali, že s vámi ve všem užívání spolek míti chtějí, než těch povinností, kteréž by podle vás činiti měli, buď robotami mejmi anebo obecními, též hláskami i jinejmi potřebami, což pro obecní dobré potřebí jest, s tím že upokojeni bejti chtějí, žádajíce mne v tom za opatření: kdež na to vám tuto odpověď dávám, že na to vám list udělati chci, jak se k vám tyto osoby aneb budoucí, kteříž by mezi vámi bejti chtěli, při robotách i při jinejch obecních věcech zachovati by se měli; a ten list vám neobmeškám poslati. Což se těch rolí dotejče, o kterýchž mi oznamujete, že sou ve dvou místech, že mi z nich desátku žádného nedávají, než toliko ourok, žádajíce mne, abych těm, kteří ty rolí drží, frejunk na časy potomní pustil pod slušnej plat, aby je mohli na vinohrady zdělati; na to vám tu odpověď dávám: poněvadž neznám, aby tu vší obce užitek byl, než toliko některých osob, kteréž ty rolí drží, pak bych měl ty rolí frejunky pustiti, toho mi se učiniti nezdá; než poněvadž v těch rolích aneb v jiných tu v blízce se vinohrady dělají, chtějí-li ty osoby v svejch rolích také vinohrady dělati na ten spůsob, jako jiní dělají, toho já jim přeji, než nic jináče. Datum na Tovačově v pátek před květnú nedělí léta oc XLVI°. Zemský archiv markr. Moravského. Kniha Nosislavská f. 24. b. 382. Král Ferdinand znovu obesílá Jana z Pernšteina do Olomouce k soudu, přikazuje mu, aby se právními důkazy opatřil a prokázal, že klášter Tišnovský podléhá jeho pravomocnosti. — Ve Vratislavi 1546, 17. dubna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený, věrný náš milý! Jakož jest ta pře mezi tebou a abatyší Tišnovskú skrze komisaře naše k tomu zřízené nyní

Strana 237
z roku 1546. 237 v Olomouci k konci nepřišla, nébrž toho zase na nás jest odloženo: i chtíc my, aby ta pře bez dalších odtahuov konec místný a spravedlivý vzala, protožť poroučieme, aby při nejprvnějším soudu zemském, kterýž v Brně držán bude, se všemi potřebami svými před soudcími zemskými se postavil a spravedlivosti své, kteréž s strany toho kláštera Tišnovského se míti pravíš, ukazoval. Neb sme druhé straně tolikéž psaním naším, aby se všemi potřebami svými stála, poručiti ráčili. A poněvadž táž abatyše některých svědkuov od poddaných klášterských, jakž sme zpraveni, k té při potře- bovati bude, protožť poroučieme, aby jí ty svědky ku potřebě její postaviti dal, jináče nečiníce. A když tak staneš, psaní sme soudcí zemským učinili, aby mezi oběma stranami vejpověď spravedlivú udělali. Dán v Vratislavi v sobotu před květnú nedělí léta XLVI a království uts. Místodržitelský archiv král. Českého. Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 33 (v). 383. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic: aby mu oznámil, jak Vilém Trčka ve Vídni opatřen býti má. — Na Tovačově 1546, 18. dubna. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane kmotře můj milej! Pán Bůh rač vám dáti zdraví a v něm všecko dobré, toho bych vám zase rád přál. Kdež mi na mé psaní odpověď dáváte, že ste na tom, Viléma Trčku do Vídně na učení vypraviti: pak psal sem vám žádajíc, abyšte mi oznámili, při kterém času ho tam vypraviti chcete, i neoznámili ste mi nic. A protož vás za to žádám, že mi o tom oznámíte, abych se věděl čím spraviti. Při tom ste i toho v psaní svém doložili, že jeho, Viléma Trčku, podle poručení krále JMti opatřiti chcete. I nerozumím tomu opatření, mistrem-li ho opatřiti chcete a hospodou, čili jakým jiným způsobem, kdež bych tomu také rád vyrozuměl; neb sem na tom, žě sem chtěl do Vídně poslati a poručiti s tím mistrem jednati, který Viléma, bratra páně maršálkova, a Vojtěcha, syna mého, učí, aby Viléma Trčku také na práci svou vzal, žě mu tolikéž zaplaceno bude, jako od těchto. Též také, což se domu i stravy dotejče, aby to společně měli. Odpovědi žádám, kterou bych se spraviti mohl. S tím dej se vám Pán Bůh dobře míti. Datum na Tovačově v neděli květnou, léta 1546. Jan z Pernštaina oc a na Helfenštaině. Pro bolest ruky podepsati sem se nemohl. Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, panu kmotru mému milému. Orig. Třeboň. archivu Fam. Trčka. 384. Půta z Ludanic Janovi z Pernšteina v příčině opatření Viléma Trčky, aby do Vídně jeti mohl. — Na Rokytnici 1546, 18. dubna. Službu oc. Psaní sem VMti učinil, jedno i druhé, co se pana Viléma Trčky, švagra mého, dotýče, abyšte jej penězi opatřiti ráčili, abych já podle poručění JKMti

Strana 238
238 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina jej do Vídně vypravil. I ráčili ste mi odpověď dáti, když pan Viliem do Vídně při- jede, žě penězi opatřěn bude. I jestliže jemu peněz poslati neráčíte, jáť nevím, nač se on do Vídně vypraví, nemajíc žádných peněz. A když skrze neopatření vaše penězi v Vídni jeho nebude, znáti ráčíte, žě také podle poručění JKMti nebudete míti koho penězi [v] Vídni opatrovati. S tím se daj Pán Buoh VMti dobřě míti. Dán na Rokytnici, v neděli květnú, léta oc 46. Půta z Ludanic a na Rokytnici oc. A tergo: Urozenému pánu, panu Janovi z Pernšteina a na Helfnštýně, kmotru panu mému milému, JMti. Orig. koncept. na pap. se staršími poznámkami a tergo, dva kusy stejné, Třeboň. archivu: Fam. v. Ludanic (Registr). 385. Ferdinand král poroučí Janovi z Pernšteina, aby dopomohl Markétě Donátové k spravedlnosti. — 1546, 7. května. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Teď posíláme suplikací nám od Margethy Donathové podané, z kteréž ponížené prosby její vyroz- umíš: i pokudž by tak bylo, jakž jsme zpraveni, poroučímeť, aby jí k tomu, k čemuž spravedlnost má, bez odtahuov, jakž o tobě nepochybujem, dopomohl. Vědouc, že nám na tom libost okážeš, tak se zachovej, jináče nečiníce. Dat. ut s. v pátek [po provodní neděli léta oc 46.] Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 48. 386. Ferdinand král Janovi z Pernšteina o stížnosti rychtáře Kryštofa Nidrfurera stran prodeje statku. — 1546, 7. května. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Co sobě Krištof příjmí Niderfurer, rychtář, proti Stankovi z strany prodání statku stěžuje, tomu z příležící suplikací šířeji vyrozumíš: i pokudž by tak bylo, jakž jsme spraveni, poroučímeť, aby téhož Krištofa v tom, aby statek svuoj (poněvadž toho úmyslu není) mimo vuoli svou prodati měl, obtěžovati nedal a nedopouštěl, jináče nečiníce. Dat. uts. [v pátek po neděli provodní, léta oc 46.] Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII, fol. 48. (v). 387. Ferdinand král Janovi z Pernšteina o odpuštění třicátku z volů v Novém Městě prohnaných. — Ve Vratislavi 1546, 16. května. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakož jsi nám psaním svým připomenul poníženě prosíc, ať bychom ten třicátek z těch pěti stech

Strana 239
z roku 1546. 239 voluov na třicátku v Novém Městě prohnaných milostivě odpustiti ráčili: i nepo- chybujem, že o tom dobrú vědomost máš, na jakej zpuosob jsou nám stavové krá- lovství Uherského dotčený třicátek, totiž na opravu a stavení míst povinných a po- třebných, svolili, i z těch příčin nám nenáleží aniž v moci naší, jakž sám tomu rozuměti muožeš, jest, které třicátky promíjeti, abychom tudy v tom svoleném tři- cátku zmatku se nedopustili; toho sme tebe, aby se viděl čím spraviti, milostivě tajna učiniti neráčili. Dán v Vratislavi v neděli po sté Žofii léta XLVI a krá- lovství ut. s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547 sv. XXXVIII., fol. 54 (v). 388. Ferdinand král Janovi z Pernšteina o půhonu na Jiříka Žabku z Limberka a sporu o grunty a strouhy. — V Řezně 1546, 12. června. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakož sme před tím z Vratislavě do soudu zemského markrabství Moravského, kterýž nyní jminulého času v Brně držán byl, psaní o urozeného Jiříka Žabku z Limberku na Kaunicích, radu a místokancléře našeho a království Českého, věrného milého, učiniti a poručiti ráčili, aby pro nemoc jeho a pro potřeby naše puohonuov jeho se do- týkajících až do druhého práva odložili, kdež sme se pak nadáli, že se tak stane. Ale zprávu máme, že jsi ty skrze poručníky a řečníky své, neohledajíc se na též psaní naše, předse toho dožádal, aby ouřad veden byl. I poněvadž jsi ty předešle i tolikéž dotčený místokancléř náš, jakž jest nám oznámeno, s obú stran přátely, aby to mezi tebou a jím z strany těch puohonuov přátelsky srovnáno bylo, vydati měli, a potom něco jiného v to vkročilo: i poněvadž my již psaného místokancléře našeho při nás z mnohých příčin potřebovati ráčíme, na čemž nám nemálo záleží, tebe milostivě žádáme, aby v té rozepři o grunty a struhy i jiné nesnáze, osoby k přátelskému vyhledání a jednání vydal, a dotčený Jiřík Žabka tolikéž učiniti má i k tomu se poddává, jest-li by uznáno bylo, že jest v čem scesten, že to napraviti a dosti od sebe učiniti chce. Kdež pak tím prostředkem bez takovejch ouřaduov vedení a nákladuov nemalejch s obou stran uvarováno býti muože, a tak místokancléř náš tím spíše k nám se zase navrátiti a potřeby naše jednati bude moci: i znajíc ty, že na tom tobě nic nesejde a beze vší škody tvé jest, té nepochybné víry býti ráčíme, že nám to k vuoli a na přímluvu naši učiníš. A my tobě takovú povolnost naší milostí královskú zpomínati i nahrazovati ráčieme. Dán v Řezně v sobotu před sv. Duchem léta oc LXVI. a království uts. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 59.

Strana 240
240 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 389. Ferdinand král Janovi z Pernšteina, Vilémovi Kunovi a Šebestiánovi z [Weit]mile ustanovuje rok s Petrem Mrakšem na hrad Pražský o nářek cti. — 1546, 16. června. (Janovi z Pernšteina, Vilémovi Kunovi a Šebestiánovi [z Weit]mile společně neb rozdílně.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Věděti vám dáváme, že sme na poníženou prosbu vaši vám rok s slovutným Petrem Mrakšem, věrným naším milým, z strany nářku poctivosti položiti a jemu přikázati ráčili, aby čtyři neděle po šťastném přijezdu našem na hrad Pražský před námi a radami našimi na témž hradě Pražském se všemi potřebami svými se postavil, a vám z strany toho nářku poctivosti práv byl. Protož vám také poroučíme, abyšte se na týž den před námi s potřebami vašimi postavili a tento list témuž Petrovi odeslali, jináče nečiníce. Dat. ut s. ve čtvrtek [po svatém Duše léta oc 46.] Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547 sv. XXXVIII., fol. 64 (v). 390. Ferdinand král Janovi z Pernšteina o grunty s Lavskými. — V Řezně 1546, 14. července. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vznesli jsou na nás poddaní naši města Lavy, že by ty jim přípis smlouvy a nějakého zápisu, kterýžť sou měli na se z strany těch louk a pastev, o kteréž jsou s tebou v rozepři, udělati, odeslal, čehož se jim z příčiny té, aby se tudy tím zápisem z spravedlivosti své, kterúž jse k těm gruntóm míti praví, nevyvedli, udělati nezdálo, nás v tom se vší pokorú za milostivé opatření prosíc. I v paměti máme, na jakej zpuosob jest skrze najvyššího kancléře království Českého a maršálka domu našeho v Olomúci mezi tebou a týmiž Lavskými námluva o týž grunty, ať by z nich plat vydávali a dvě léta jich užívali, stala, a my že v tom času kommissaře z Moravy i z Rakous k roze- znání toho vydati ráčíme. Protož tebe milostivě žádáme, že týchž Lavských při té námluvě na dotčený zpuosob zanecháš a při těch gruntech jich zuostavíš. A my tobě tímto listem milostivě připovídáme, že tobě to až do vykonání té pře bez újmy všelijaké na spravedlivosti tvé, kterúž se k těm gruntóm míti pravíš, býti má. I vědouc jistú a milostivú vuoli naši býti a že tobě to bez zvláštní škody jest, té sme celé naděje k tobě, že se v tom tak zachováš. Dat. v středu ut s. [v Řezně v středu po svaté Markétě léta oc 46°]. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 88 (v).

Strana 241
z roku 1546. 241 391. Ferdinand král klade Adamovi z Šternberka a Janovi z Pernšteina rok s Vilémem Trčkou z Lípy. — Na hradě Pražském 1546, 9. srpna. (Adamovi z Šternberka oc a Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urození věrní naši milí! Jakož jsme vám, budouc nyní jminulého puostu v Olomouci, té pře s Vilémem Trčkú, synem někdy statečného Mikuláše Trčky, až do příjezdu našeho do království Českého na hrad Pražský odložiti ráčili: a protož vám podle téhož odkladu den jmenovati a poroučeti ráčíme, abyšte ve čtvrtek po svatém Matouši apoštolu Božím [23. září] nejprv příští se všemi potřebami před námi a radami na- šimi na hradě Pražském stáli. A my tomu všemu vyrozumějíc, v tom se spravedlivě zachovati ráčíme. Neb sme tak o tom poručiti ráčili, aby týž Vilím Trčka na vejš psaný den před námi stál. Dat. na hradě Pražském v pondělí u vigiljí sv. Vavřince léta oc XLVI. a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 97 (v). 392. Ferdinand král Janovi z Pernšteina, aby ponechal Lavské při jejich právu na sporné grunty a louky až do ukončení pře. — Na hradě Pražském 1546, 20. srpna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený, věrný náš milý! Jakož sme tobě času nedávno jminulého z Řezna psaní učiniti a milostivě poručiti ráčili, aby opatrných purgmistra a konšel města Lavy, věrných našich milých, při tom, což jest s tebou na jminulém sněmu v Olomouci z poručení našeho jednáno, zanechal; a jsouc opět od týchž Lavských o to staráni, tebe jakž i předešle milostivě žádáme, aby týmž Lavským proti dotčenému jednání z strany užívání těch gruntuov a luk, o kteréž rozepře mezi tebou a jimfi] jest, žádných překážek nečinil, nébrž jich při tom při všem, což tak s tebou jednáno a mluveno jest a my tobě o to z Řezna šířeji na- psati ráčili, za ty dvě létě zanechal. A my v tom času na ty cesty pomýšleti rá- číme, aby ta věc mezi vámi na místném a slušném konci postavena byla, kdež ne- pochybujem, že se v tom, vědouc, že nám na tom libost okážeš, povolně najíti a od- pověď nám na toto psaní naše dáš. Dán na hradě Pražském v pátek po Panny Marie Nanebevzetí léta oc LXVI a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 108. 393. Král Ferdinand oznamuje Janovi z Pernšteina, Vilímovi Kunovi a Šebestianovi z Weitmile, že rok rozepře jejich s Petrem Mrakšem odložil do pondělí po sv. Františku (11. října); na kterýž den na hradě Pražském aby dali se najíti. — Na hradě Pražském v pátek po sv. Bartoloměji (27. srpna) 1546. Archiv Český XX. 31

Strana 242
242 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Listem však ze 13. září 1546 odkládá král vyřízení dotčené rozepře, poněvadž po- třebami válečnými jest zaneprázdněn, až do pátku po sv. Kateřině (26. list. 1546). 394. Král Ferdinand žádá některá města a několik českých pánů o polní a těžká děla i prach. Na hradě Pražském 1546, 28. srpna. (Dole psaným městóm každému zvláště.) Ferdinand oc. Věrní naši milí! Jakož o tom dobrú vědomost máte, jaká jest hotovost všemi tři stavy království Českého na nyní jminulém sněmu obecním, kterýž na hradě Pražském u přítomnosti osoby naší královské držán byl, jednomyslně svolena; a my jsme od týchž stavuov za to poníženě prošeni a žádáni, když by k tažení do pole přišlo, abychom ten lid válečný střelbou, kulemi, prachy a jinými potřebami k tomu náležitými [....] Kdež znajíc věc slušnou v tejto nynější nastávající potřebě býti a nechtíc my, aby tudy námi co obmeškáno býti jmělo, ač bychom v tom vás i jiných poddaných našich věrných milých, pokudž najvejš možné, jakož sme to i předešle vždycky činívali, ještě z mi- losti rádi šanovati a šetřiti ráčili; ale poněvadž toho pominouti nemuožeme zvláště z příčiny té, že jest se nám při shoření hradu Pražského nemalá škoda vohněm v střelbě stala, protož vás s pilností žádáme milostivě poroučejíc, jestliže by vždy k tažení do pole přijíti mělo, abyšte nám k takovému do pole tažení N děl bořicích a N velikých kusuov střelby polní s kulemi a potřebami k tomu příslušejícími, a k tomu N centnéřuov prachů puojčili a těmi nás založili, a k takovejm dělóm, střelbě a potřebám nyní dotčeným formany a koně, aby takové potřeby v poli vezli, objednali. A my na jeden každý kuoň od vytažení na den patnácte grejcaruov, dokudž to tažení trvati bude, platiti rozkázati ráčíme. Kterážto střelba nám tak od vás puojčená má vám zase, jakž by to tažení polní minulo, beze vší škody navrácena býti. Pakli by se co při tejž střelbě zkazilo, zlámalo neb zrušilo, to my vám i také, což nám toho prachu a těch kuolí zapuojčíte, jestliže bychom vám zase toho nena- vrátili, vše zase zaplatiti rozkážeme. Té nepochybné milostivé naděje do vás jsouc, že se v tom, znajíc potřebu toho býti, podle této milostivé žádosti naší povolně a hotově zachováte, a my vám to vší milostí naší královskú zpomínati i nahrazovati ráčíme. Odpovědi konečné, kterúž bychom se spraviti mohli, od vás po tomto poslu našem očekáváme. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Bartolomí léta oc LXVI. Poručníkóm Rožmberským šest kusuov veliké polní střelby, šedesáte cent- néřuov prachu. Jan z Pernšteina šest kusuov, padesáte centnéřuov prachu. Plzeňští, tři kusy bořicí a tři kusy veliké polní, čtyřiceti centnéřuov prachu. Litoměřičtí, 3 kusy polní, třiceti centnéřů prachu. Žatečtí, 2 kusy polní, třiceti centnéřů prachu.

Strana 243
z roku 1546. 243 Klatovští, 2 kusy polní, třiceti centnéřuov prachu. Králové Hradec, čtyři kusy polní, čtyřiceti centnéřů prachu. Táborští, 3 kusy polní, padesáte centnéřů prachu. Pán Hradecký, čtyři kusy polní, čtyřiceti centnéřů prachu. Jan Trčka, tři kusy polní, sto centnéřů prachu. Buriánovi Trčkovi, tři kusy polní, třiceti centnéřů prachu. Poručníkóm Mikuláše Trčky, tři kusy polní, padesáte centnéřů prachu. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 119 (v). 395. Král Ferdinand Bohunce z Pernšteina, aby postoupila Budějovickým Světlíku ze zástavy. Na hradě Pražském 1546, 2. září. (Bohunce z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozená nám milá! Vědětiť dáváme, že sme na poníženú prosbu opatrných purgmistra, konšel i vší obce města Budějovic Českých, věrných našich milých, k tomu milostivé povolení naše dáti ráčili, aby oni na místě a jménem naším sobě k obci vyplatiti mohli dva lány lesu v Světlíku od krále Jiřího, předka našeho, někdy Ondřejovi Puklicovi zapsaného, takž jakž dání a povolení naše šířeji v sobě obsahuje a zavírá. Kteréžto dva lány lesu ty od Jana Eckharta smluvou držíš. Protožť poroučíme přikazujíc, aby ty ničímž se nezastírajíc, sumu svou témuž Eckhartovi položenou od týchž Budějovských přijala a jim toho Světlíku se vším jeho příslušenstvím, tak jakž jsú to prve drželi a užívali, postúpila, jináč nečiníc. Dat. na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Jiljí léta oc. LXVI. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 132 (v). 396. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina a Adamovi z Šternberka, že pro zaměstknání věcmi válečnými a jinými potřebami odkládá rok uložený na čtvrtek po sv. Matouši (23. září) k vyřízení rozepře s Vilémem Trčkou do středy po sv. Lukáši (20. října). — V pondělí před povýšením sv. Kříže (13. září) 1546. Listem ze dne 13. října 1546, v středu po sv. Diviši, odložil král vyřízení dotčené rozepře až do pondělí po sv. Alžbětě (22. list.). Listem pak ze dne 23. října opětně tu rozepři odložil do úterýho po sv. Mikuláši (7. pros.) 397. Jan z Pernštaina oznamuje Hendrychovi staršímu z Švamberka o nově nařízeném polním tažení. — Na Pardubicích 1546, 1. října. Službu svú vzkazuji, urozený pane, pane synu muoj milý oc. Odpověď, kterú ste na mé psaní mi ráčili dáti, v kteréž jiného neznám, než že tu starost o mne máte, kteráž věrnému příteli a synu náleží: pak znám to, příteli o přítele se starati, 31*

Strana 244
244 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha s Pernšteina kdyby přítel v nějakú těžkost aneb vinu upadl, že jest slušné, ale když se vina ani příčina nenachází, znám, že lítost a nějaká těžkost musí býti, kdy se vidí, že se křivda děje příteli. Pak muoj milý pane synu, těchto časů které se věci na mně vyhledávají, jistě sem k nim příčiny nedal; pak nevím tomu co jiného říci, než Pánu Bohu po- ručiti, kterýž v se doufajícího nikdá neopouští. Co se pak toho tažení dotýče, nevím k němu co jiného říci: dal Pán Buoh lidem rozum, aby byli rozdílní od hovada, ale při tomto tažení rozum od lidí od- stoupil; táhnou, nevědí proč, poněvadž to všecko, proč se děje, před nimi tejno jest, než o tom se ví, že žádného nepřítele nemáme a sami sme se žádnému za nepřítele nepostavili. Král JMt v posledním mandátu psáti ráčí napomínajíce k tomu tažení, a tak toho dokládati ráčí, kdoby netáhl, že s těmi kraji poslušnými bude se věděti k nim jak zachovati; pak tak toho zprávu mám, že jest osm krajův, kteříž táhnou, a šest, kteříž netáhnou. Pak přijde-li k tomu, jakž JMt psáti ráčí, aby jedni krajové k druhým o to přistupovali, naplní se řeč Kristova: království samo v sobě rozdělené zpustne a dům na dům padne; pak může se to písmo na tomto království vyplniti, přijde-li k tomu. Skrze nejvyššího pana kanclíře a pana Sebestiána z Weitmile s králem JMtí jednám, aby ráčil, což na mne přijde počet jízdných, mně pustiti, poněvadž JMt také přijímati ráčí, a já že JMti peníze dám, co na ten počet přijde, kterýžby JMt pustiti ráčil až do svatého Martina; pak ráčí-li jej JMt pustiti, také vypravím, pakli toho JMt neráčí učiniti, tak v krátkém času tomu nikterak dosti učiniti nemohu. Ráčili jste mi napsati, že vypravujete podle sněmovního svolení; také se těm vidí, kteříž na odpor tomu tažení sou, poněvadž se žádná potřeba dobrého toho krá- lovství neoznamuje a o žádném se nepříteli neví, že také podle sněmovního svolení nejsou povinovati táhnouti. Paní Kateřina manželka vaše a dcera má v pátek ke mně přijela v dobrém zdraví. A s tím, muoj milý pane synu, pán Buoh rač dáti, abychom se spolu ve zdraví shledali, jest-li vuole jeho svatá. Dán na Pardubicích v neděli před sv. Františkem léta oc 46. Orig. archivu Třeboňsk. 398. Jan z Pernšteina Hendrychovi staršímu z Švamberka, jak by vedle poručenstvi bratra jeho paní Anna měla býti opatřena. — Na Pardubicích 1546, 6. října. Službu svú oc. Píši nejvyššímu panu komorníku, panu otci svému milému, což se pana Adama z Šternberka dotejče, anebo pana Vilíma, syna jeho, a té summy, kterouž bych ještě paní Anně vyplniti měl podle poručenství nebožtíka pana bratra mého, aby pán se panem z Šternberka o to rozmluvil, což se opatření jejího dotejče

Strana 245
z roku 1546. 245 na tu summu, aby pan Adam z Šternberka k tomu přistoupil, aby se o to naučení z soudu zemského vzalo, jak by ona vopatřena bejti měla, aby to dskami zemskými zapsáno bylo. Neb pan Adam z Šternberka, jakož o tom vědomost ráčíte jmíti, chtěl by mi zápis udělati na statku svém. A já při tom nějakej nedostatek mám, jakož jest to pánu z Šternberka skrze služebníky mé předloženo a ukázáno. Ale pán jest tomu místa dáti nechtěl, a v tom jest ten rozdíl mezi námi. A protož za nejlepší prostředek znám, aby páni soudce zemští JichMti to mezi námi vyměřili. Pak za to prosím, že podle nejvyššího pana komorníka ráčíte s panem Adamem z Šternberka o to rozmluviti, jakož já jemu také o to píši. S tím oc. Datum na Pardubicích, v středu po sv. Františku leta oc. 46. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. Urozenému pánu, panu Hendrychovi staršímu z Švamberka a na Zvíkově, nejvyžšímu sudímu dvorskému král. Českého oc, panu synu mému milému. Orig. Třeboň. archivu, Fam. Sternberg (Registr.). 399. Král Ferdinand poroučí Janovi z Pernšteina, aby nevyplácel bratřím Buchtům dlužnou sumu až do jeho rozhodnutí. — Na hradě Pražském 1546, 13. října. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Zprávu míti ráčíme, kterak by slovutní bratří Buchtové dva tisíce zlatých při tobě na ourocích měli: i vědětiť dáváme, že jsou toho některé hodné příčiny, pro kteréžť poroučíme, aby dotčeným bratřím Buchtóm (ač jestliže by od tebe dotčenú sumu míti chtěli) těj nevydával, nébrž nám o tom oznámil a další vuole naší v tom očekával; než ouroky na tu sumu přišlé jim vydávati a spraviti budeš moci. Dán na hradě Praž- ském v středu po svatém Diviši léta oc. XVI. a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547. sv. XXXVIII., fol. 171. 400. Jan z Pernšteina oznamuje Pardubským, jak se mají při osazování poddaných z městeček a ze vsí v městě Pardubicích zachovati. — Na Pardubicích 1546, 22. října. Jan z Pernšteina oc. Pardubští milí! Jakož ste mi suplikací podali, což se vosazování v městě Pardubicích poddaných mých z městeček a ze vsí dotýče, že podle mého vyměření, jak je v sousedství přijímati máte, stížnost svou ukazujíce a na obdarování pana otce mého se táhnouce: kdež já podle té stížnosti vaší v obdarování pana otce mého vám dané sem vhlédl, jiného sem v něm a v tom artikuli nenašel, než že máte do města Pardubic lidi hodné a zachovalé v sousedství při- jímati, tak jakž ten artikul šíře ukazuje. A tak s předložení mého vám ode mne uči- něného mohli ste tomu všemu vyrozuměti, jak vám náleží při tom artikuli město

Strana 246
246 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina Pardubice osazovati. A protož na žádost vaši to učiniti chci a těm osobám, kteréž ste mi v suplikací postavili, toho přeji, aby bez výminky zápisové trhoví jich v knihy vaše městské vešli, a to poznamenání, kteréž se z vůle mé v knihách vašich stalo, k tomu povoluji, aby přemazáno bylo, však na takový způsob: mimo ty osoby abyšte žádných poddaných mých po dnešní den z městeček a z vesnic v sousedství nepřijímali ani jim trhu dopouštěli bez povolení mého a dědicův mých, leč by ode mne a dědicův mých list pod sekretem na toho každého, kdož by sobě chtěl zakou- pení v městě Pardubicích učiniti, dán byl, tak že k tomu povolení se dává. A tento list pro budoucí pamět slovo od slova v knihy vaše městské aby vepsán byl. Dán na Pardubicích pod sekretem mým v pátek po sv. Lukáši léta XLVI. Bez nadpisu. — Museum m. Pardubic, knihy městské rudé. 401. Král Ferdinand pánům a rytířům českým, aby lid zbrojný ještě čtyři neděle v poli nechali; Janovi z Pernšteina a Janovi Trčkovi zvláště, aby posla k svému lidu poslali, kterýž nechce za hranice táhnouti. — Na hradě Pražském 1546, 25. října. (Osobám dolepsaným každé zvláště.) Ferdinand oc. Věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že lid náš válečný z království tohoto Českého vypravený s najvyšším hajtmanem polním dotčeného království do nepřátelské země (pro dobré a užitečné téhož království a pro uvarování vpáduov a škod tohoto království) táhne. I poněvadž týž lid válečný pro nečasné vypravení pozdě do pole přitáhl, takže pro krátkost času, neb dlouho do sv. Martina není, týmž lidem tak mnoho užitečného, jako kdyby se byl časně poslal, provésti se nebude moci, čemuž bychom nerádi: protož tebe milostivě žádáme, že nám k vuoli lid svůj, kterýž jsi tak do pole vypravil, ještě čtyři neděle po sv. Martině v poli při najvyšším hajtmanu polním a lidu našem válečném držeti budeš a jemu záplatu učiníš; jakož pak o tobě nepochybujem, nébrž té dokonalé naděje k tobě býti ráčíme, že pro dobré naše i království tohoto nám to k vuoli učiníš. A my tobě to vší milostí naší královskú zpomínati i skutečně na- hrazovati ráčíme. Odpovědi od tebe žádáme po tomto poslu našem, kterúž bychom se zpraviti mohli, neb jsou nám i jiných některých drahně osob na milostivé naše jednání k témuž povolili. Dán na hradě Pražském v pondělí po sv. Voršile léta XLVI. a král. ut s. Janovi z Pernšteina, Poručníkuom domu Rožm- berského, Viléma Trčky poručníkóm, Janovi Trčkovi, Adamovi Říčanskému, Salavovi, Václavovi Žehušickému, Joachymovi z Hradce, Jiříkovi Šlejnicovi, Václavovi z Wartmberka, Jeronymovi Šlikovi, Kašparovi Pflugovi, Mauricovi Šlikovi, Hendrychovi Šlikovi, Lorencovi Šlikovi, Kašparovi Šlikovi, Wolfovi Slikovi,

Strana 247
Albínovi Šlikovi, Petrovi z Roupova, Bohušovi Kostkovi, Wolfovi Krajířovi,. Václavovi Popelovi, Litvínovi Popelovi, Petrovi ze Švamberku, Hendrychovi mladšímu ze Švamberka, Zdenkovi Mezeříckému, Janovskému, Janovi Muchkovi, Humperchtovi z Hrádku, Jiříkovi Markvartovi, Václavovi Točníkovi, Slavatovi, Zikmundovi Andělovi, Vilémovi Šťastnému z Waldštejna, Janovi staršímu z Wald- štejna, Hendrychovi z Bünu, Albrechtovi z Gutnštejna, Viktorinovi z Gutnštejna, Arnoštovi z Krajku, z roku 1546. Fridrichovi z Donína, Jiříkovi Cetenskému, N. Vanéurovi, Janovi z Říčan, Janovi z Vitence, Smilovi Hodějovskému, Petrovi Wamberskému, Jetřichovi z Kolovrat, Janovi z Kolovrat, Janovi Myškovi, Adamovi Ctinskému, Wolfovi z Roupova i s bra- třími jeho, Hanušovi Elpognerovi, Poručníkóm Hradištského, Petrovi Voselskému, Ja- novi Častol. Filipovi z Strachovic. Bohuslavovi Widersperga- rovi, Mikulášovi Widersperga- rovi, Divisovi a Cerninôm ka- ždému zvláště, Vilémovi Kanovitskému, 247 Janovi Zajícovi, Jindřichovi Audertskému, Janovi Freimutovi, Janovi z Vřesovic, Heraltovi Kavkovi, Petrovi Malovcovi, Vilémovi Přechovi, Petrovi Bohdaneckému, Lackovi Vostrovcovi, Najvyššímu písaři král. Č. Najvyśsimu hofmistru kr. Českého, Janovi Točníkovi, Fridrichovi Malešickému, Sebestiánovi Ulicskymu, Jifikovi Koko[fo]veovi, Janovi Kotzovi z Dobrše, Václavovi Zádubskýmu z Šontilu, Janovi Podmoklskýmu i s bratřími jeho, Smilovi Nebilovskymu, Mikulásovi Racínovii s bra- třími jeho, Čeňkovi Sekerkoviz Sedčic. (Post seripta do listu páně z Pernštejna a Jana Trčky:) Také tebe tajna není, že sme tomu srozuměti ráčili, že by lid tvuoj, kterýž si do pole vypravil, po- někud se tomu zpíral a snad s najvyšším hajtmanem polním před se do země ne- přátelské táhnouti nemínil: i poněvadž se již vpád do země nepřátelské stal, žádáme tebe milostivě, že hned k témuž lidu tvému spěšně vypravíš a jim přikážeš, aby před se s najvyšším hajtmanem táhli a žádnému se v tom rozpakovati nedali, by pak i hajtman krajský táhnúti nechtěl. Dat. ut s. [na hradě Pražském v pondělí po sv. Vor&ile léta oc XLVI.] MístodrZitelsk$ archiv král. Óeského, Registra listuov poselacích léta 1546 az do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 179. 

Strana 248
248 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 402. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby nedal utiskovati komendora v Kladsku. — Na hradě Pražském 1546, 28. října. (Janovi z Pernštejna.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakou se těžkost comendor v Kladště míti praví, tomu z příležící suplikací šířeji vyrozumíš, nás v tom týž comendor za milostivé opatření prosíc. I nechtíc my toho, pokudž by tak bylo, dopouštěti a snášeti, poroučímeť přikazujíc, aby mimo starobylý, dobrý, chvalitebný pořádek téhož comendora utiskati nedal, nébrž nad tím skutečně ruku držel, abychom o to dalšího staráni zbaveni býti mohli. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den sv. Šimoniše a Judy léta XLVI. a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 182 (v). 403. Král Ferdinand posílá k Janovi z Pernšteina Viléma Muchka z Bukova stran lidu vypraveného do pole. — Na hradě Pražském 1546, 2. listopadu. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že sme k tobě slovutného Viléma Muchka z Bukova, truksasa našeho věrného milého, v některých pilných potřebách našich stěžně vypraviti ráčili. Protož tebe milostivě žádáme, cožkoli týž Vilím Muchek z strany lidu tvého, kterýž jsi do pole vypravil, s tebou jednati a mluviti bude, že jemu toho všeho nicméně jako vlastní osobě naší královské bez umenšení dostatečně uvěříš a v tom se povolně, poslušně a poddaně, jakž o tobě nepochybujem, zachováš a najíti dáš; a my tobě to vší milostí naší královskú skutečně nahrazovati ráčíme. Dán na hradě Pražském v úterý po všech svatých léta oc. XLVI. a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 185 (v). 404. Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na stížnost jeho, že byl kommendoru Kladskému vydán glejt od krále. — Na hradě Pražském 1546, 18. listopadu. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakož jsi nám psaní učinil ztěžujíc sobě, že sme comendoru Kladskému glait dáti ráčili, poníženě nás prosíc, abychom jemu ten glait zase vyzdvihnouti rozkázali oc: i vědětiť dáváme, že sme na žádost a vznešení najvyššího Mistra převorství Českého ten glait tomu comendoru, avšak toliko před mocí ku právu, dáti ráčili; protož sobě toho slušně do nás stěžovati nemuožeš, než když najvyšší Mistr převorství Českého, kterýž na ten čas v poli v službě naší jest, sem přijede, vyrozumějíc dále zprávě jeho v tom, toho

Strana 249
z roku 1546. 249 tobě také tajna neučiníme. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek před sv. Alžbětú léta oc. XLVI. a království uts. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv XXXVIII, fol. 196. 405. Král Ferdinand povolává k sobě na hrad Pražský na den sv. Mikuláše 15 českých šlechticův. Na hradě Pražském 1546, 27. listopadu. (Dolepsaným osobám každé zvláště.) Ferdinand oc. Věrný n. milý! Vědětiť dáváme, že osoby tvé při nás pilně potřebujeme; protož tebe žádáme, poroučejíc, že v pondělí den sv. Mikuláše najprv příštího k víčerou do Prahy přijedeš a nazejtří ráno v outerý při nás na hradě Pražském konečně a bez vejmluv se najíti dáš. Kdež pak nepochybujem o tobě, vědouc, že sme se v tom na tebe ubezpečili, že se tak povolně zachováš. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. panně Kateřině léta XLVI. a království uts. Uroz. Kašparovi Pflugovi, Uroz. Joachymovi z Hradce, Uroz. Janovi Zajícovi, Uroz. Janovi z Pernšteina, Uroz. Jeronymovi Šlikovi, Uroz. Albrechtovi z Gutšteina, Uroz. Břetislavovi Švihovskému, Uroz. Šebestiánovi z Weitmile, Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII, fol. 201. Statečnému Janovi Muchkovi, Stat. Huprechtovi [sic], Stat. Ctiborovi Drahovskému, Stat. Vilémovi Přechovi, Slov. Smilovi Myškovi, Slov. Smilovi Hodějovskému, Slov. Janovi Malovcovi. 406. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby přiměl poddaného svého Martina Perničku z Pro- stějova dostáti svatební smlouvě s měštěnínem Vídeňským Bartolomějem Pichlerem. — Ve Vídni 1546, 30. prosince. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! Vědětiť dáváme, že jest na nás skrze suplikací svou Bartoloměj Pichler, měštěnín Vídeňský, některú těžkost svú, kterúž se do Martina Perničky poddaného tvého z Prostějova míti praví, vznesl, jakož tomu všemu z příležící suplikací a z svadebních smlouv šířeji vyrozumíš, nás týž Pichler v tom za milostivé a spravedlivé opatření se vší pokorú a poníže- ností prosíc. I znajíc my slušnú prosbu jeho býti, pokudž by tak bylo, jakž sme zpraveni, poroučímeť, aby svrchupsaného poddaného svého Martina Perničku skutečně k tomu přidržel a tak to opatřiti dal, aby se jemu Pichlerovi všemu tomu, což se Archiv Český XX. 32

Strana 250
250 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina v svadebních smlúvách dokládá, i jinak beze všeho prodlévání dosti stalo, abychom o to dalšího starání a nabíhání zbaveni býti mohli, jináče nečiníce. Dán ve Vídni ve čtvrtek před obřezáním pána Krista léta XLVI a království ut s. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 207. 407. Král Ferdinand žádá Jana z Pernšteina a jiné pány i rytíře, aby mu vypravili do pole vojsko proti Hanušovi Frydrychovi na pomoc Mauriciovi Saskému. — Na hradě Pražském 1547, 5. ledna. (Dolepsaným osobám každé zvláště.) Ferdinand oc. Věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že nás skrze zprávy jistí špehové docházejí, jakož pak samo v sobě tak jest, že Hanuš Frydrych, kterýž se knížetem Saským jmenuje, k zemím svejm [sic] se přiblížil a některý počet lidu jízdného i pěšího válečného při sobě má, chtíc do království tohoto a zemí k němu příslušejících a připojených, i také osvícenému Mauricovi knížeti Saskému a Míšenskému, ujci našemu věrnému milému, vpády, sjezdy a škody činiti, jakož jest pak již týž Hanuš Frydrych dotčenému knížeti Mauricímu v Jeho Lásce zemi škodu učinil. Kdež znajíc my toho vysoce důležitú a znamenitou potřebu býti, abychom královstvie toto a země k němu náležité časně před takovými škodami, záhubami i posměchem uvarovati ráčili, a k tomu, jsouc také povinni podle starejch, dědičnejch smlouv, kteréž jsou mezi královstvím tímto a domem Saským zdělány, téhož knížete Maurice Jeho Lásky neopouštěli, nemohouc tak spěšně sněmu obecního v tomto království rozepsati a držeti, a lidu, ač se o ten staráme, náhle objednati a vyzvésti: protož tebe z zvláštní duověrnosti, kterúž k tobě máme, milo- stivě žádáme, aby nám hned N. drábuov hodných a dobře upravených mužův, kteréž na zboží tvém snadně objednati budeš moci, do pole vypravil, aby konečně a nejdéle v desíti dnech zde v Praze byli, a jim za dva měsíce službu připověděl a platil, a v tom se povolně, poslušně i hotově jako věrný poddaný náš (jakžť milostivě věříme) zachoval; a tak to nařídil a opatřil, aby ti drábi dobře zachovalí a hajtmanu od nás nad nimi ustanovenému poslušni byli, tak aby předkem nám i tomuto krá- lovství a tobě ku poctivosti i s užitkem, kdež by toho potřeba byla a kázala, sloužili a potřebovati se dali. A my tobě to vší milostí naší královskú zpomínati i milostivě nahrazovati ráčieme. Dán na hradě Pražském v středu před svatými Tři králi léta XLVII. a království uts. Post scripta. A vědětiť dáváme, že jest nám zpráva po tomto psaní našem tobě učiněném dána, že by lidé před rukama byli, kteřížby sloužiti chtěli; i jestliže by ty tak spěšně toho počtu vyzvésti nemohl, žádáme tebe, že sem peníze na ty dva měsíce pošleš, aby ten lid zde přijat býti mohl. Dat. uts.

Strana 251
z roku 1547. 251 Uroz. Jan z Pernštaina VC Uroz. Joachym z Hradce IIC, Stat. Jan Trčka IIC, Stat. Burian Trčka spolu s bratřími svými IIC, Urozené mu] Zikmundovi [z] Smiřic IC, Uroz. najv. sudí dvorský spolu s bra- třími svými Ij , Uroz. Slavata IC, Poručníkóm domu Rozmberského VC. A toto jim dostaviti: I ač jste nám předešle znamenitou pomoc na místě sirotčím jízdnejmi i pěšími lidmi udělali, ale vědouc toho znamenitou potřebu, jakž vejš dotčeno, býti, protož vás oc. Do Elsnice uroz. Jeronymovi Šlikovi IC. Urozeným poručníkóm Viléma Trčky IIC. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 211. 408. Král Ferdinand Adamovi z Šternberka a Janovi z Pernšteina, poručníkům sirotků Mikuláše Trčky, o ponechání služebníka u nedospělého Viléma Trčky. — Na hradě Pražském 1547, 7. ledna. (Adamovi z Šternberka a Janovi z Pernšteina, poručníkóm sirotkuov Mikuláše Trčky, společně neb rozdílně.) Ferdinand oc. Urození věrní naši milí! Jakož jsi ty, Adame z Šternberka, nám oznámil, že podle vaší předešlé vuole a odkladu našeho jako poručníci Viléma Trčku při dvoře našem královském chovati a jeho penězi za- kládati i také služebníky opatřiti chcete, sme místo dáti, než což se služebníkuov jemu držení dotýče, to na rozmysl vzíti ráčili: i zprávu máme, že byšte toho služebníka, kteréhož týž Vilém Trčka nyní při sobě má, při něm nechati nemínili; kdež znajíc my, že se jemu týž služebník hodí, protož vám poroučíme, abyšte jeho předse při něm zanechali. Avšak proto nic méně slovutný Vilém Muchek z Bukova, truksas náš věrný milý, při témž Vilémovi Trčkovi býti, na něho hleděti a jeho spravovati má, s kterýmž vy se dále budete věděti jak a pokud srovnati. I znajíc v tom ve všem milostivú vůli naši býti, nepochybujem, že se tak také zachováte. Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Tří Králích léta oc XLVII. a král. uts. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv XXXVIII., fol. 214 (v). 409. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby v příčině vyřízení sporu s purkmistrem a konšely města Lavy o pomezí, hranice, grunty a pastvy dostavil se před kommissaře k tomu ustanovené, až mu oznámeno bude. — Na hradě Pražském v pátek po obrácení sv. Pavla (28. ledna) 1547. Listem ze dne 3. května (ve čtvrtek po sv. Filipu a Jakubu v Augspurku) 1547 na- řídil Ferdinand I. Václavovi Mezeříckému, Hanušovi z Lichtenšteina a Hanušovi z Tavikovic, aby s kommissaři z arciknížetství Rakouského spor mezi Janem z Pernšteina a městem Lavou konečně vyřídili. (Místodrž. arch. Missiv. 1546—47, sv. XXXVIII., fol. 231. v.) 32*

Strana 252
252 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 410. Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na jeho omluvu, že nemohl vypraviti v čas lid zbrojný k Litoměřicům. — Na hradě Pražském 1547, 31. ledna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! Z psaní tvého nám učiněného vyrozuměti sme ráčili, že by pro krátkost času lidu a počtu svého, což na tebe dáti přijde, ke dni uloženému k Litoměřicím vypraviti nemohl, poníženě nás prosíc, abychom sobě toho do tebe stěžovati neráčili, ale že touž pomoc, což najdříve budeš moci, vypravíš. I vědětiť dáváme, žeť toho milostivě dopouštíme a k tomu povolujeme, aby týž lid tvuoj čtyři dni nejdéle po Hromnicích u Litoměřic konečně byl, však tak aby to opatřil, aby dotčený lid tvuoj od Litoměřic podle nás neb syna našeho, pokudž by zapotřebné bylo, dále táhl. Než což se ouředníkuov tvých na zámcích dotýče, tolikéž k tomu milostivé povolení naše dávati ráčíme, aby doma zuostati mohli, než na místě svém osoby z stavuov svejch s počty svejmi vypravili, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském v pondělí před panny Marie Hromnic léta oc XLVII a království uts. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 232 (v). 411. Jan z Pernšteina Pardubským, že je novým knězem chce opatřiti. — Na Meziříčí 1547, 7. února. Jan z Pernšteina oc. Pardubščí věrní milí! Psaní vašemu, kteréž jste mi z strany nynějšího kněze a správce vašeho, že jest odpuštění od vás vzal, učinili, tomu sem vyrozuměl, žádajíc mne při tom za opatření: i věděti vám dávám, že ta- kovou vaši žádost a prozbu v paměti míti a vás časem [svý]m v té věci rád opatřiti chci. Dán na Mezeříčí, v pondělí po Hromnicích léta oc. XLVII. Opatrným purkmistru a konšelóm města Pardubic, věrným milým. Orig. v museu m. Pardubic. 412. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že přimluvil se u knížete Těšínského za propuštění bratří Čelů ze závazku. — V Litoměřicích v sobotu po sv. Školastice (12. února) 1547. (Místodrž. arch. Miss. 1546—47, sv. XXXVIII., fol. 252.) 413. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby doplatil ostatek peněz, které zavázal se dáti místo vypravení lidu zbrojného. — V Oustí nad Labem 1547, 20. února. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý. Jakož jsi nám na puol měsíce peníze místo toho lidu, kterýž by do pole byl měl vypraviti, odeslal, a za druhého puol měsíce že také poslati chceš: i ač bychom daleko raději lid nežli peníze byli míti ráčili, ale z příčin nám od najvyššího kancléře království Českého oznámených na ten čas ty peníze od tebe místo lidí přijímati ráčíme, však tak, po-

Strana 253
z roku 1547. 253 něvadž jsi již lid, což na tebe dáti přijde, přijíti a jim jako i jiným za dva měsíce službu připověděti ráčil, protož tebe milostivě žádáme poroučejíc, aby ještě ostatek peněz za toho puol druhého měsíce poslal, aby se tomu záplata státi mohla, aby pro nezáplatu z pole neutáhli. Kdež pak nepochybujem, že se tak zachováš; my tobě toho milostivě zpomínati ráčíme. Dán v Oustí nad Labem v neděli masopustní léta oc. XLVII. Místodržitelský archiv král. Českého, Registra listuov poselacích léta 1546 až do dubna 1547, sv. XXXVIII., fol. 257 (v). 414. Král Ferdinand upomíná opětně Jana z Pernšteina za doplatek peněz (za půl prvního měsíce a za druhý měsíc), které zavázal se dáti jako válečnou pomoc na místo zbroj- ného lidu, jejž vypraviti měl. — V outerý po neděli Oculi [15. března] 1547. (Místodrž. arch. Miss. 1546—47., sv. XXXVIII., fol. 274.) 415. Jan z Pernšteina oznamuje Půtovi z Ludanic o své nemoci; vedle uložení krajských hejt- manů Hradeckých také do pole vojsko vypraviti musí oc. — Na Rosicích 1547, 26. března. Službu svú vzkazuji. Urozený pane, pane kmotře muoj zvláště milý oc. Ját vždy předse na svém zdraví zpuosoben nejsem, a jak jsem z Brna na Rosice přijel, tak vždy lůže opustiti nemohu, jsa ode dny těžce ztrápen v rukou i v nohách, že mne krmiti i napájeti musejí. Co se v Čechách působí, tomu poněkud z těchto pří- pisuov, kteréž vám posílám, vyrozumíte. Jáť podle psaní a napomenutí, kteréž mi včera páni hejtmané kraje Hradeckého činí, počet svuoj také vypraviti musím, neb mi píší, že se u Bydžova v středu před provodní nedělí [13. dubna] strhnúti chtějí, za též mne prosíc, abych také na ten den počet svůj k Bydžovu vypravil. Jiného k tomu psáti nevím, muoj milý pane kmotře, než co se koli puosobí, že nenie z čeho potěšenie bráti; pán Buoh rač to zlé v dobré uvésti a nám spolu v dobrém zdraví šťastného shledání popříti. Dán na Rosicích v pondělí po květné neděli léta oc 47. Jan z Pernšteina a na Helfenšteině. Orig. arch. Třeboň. 416. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby Václavovi knížeti Těšínskému dluh zaplatil. Ve Chbě 1547, 9. dubna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! Vznesl jest na nás osvícený Václav kníže Těšínské, ujec náš věrný milý, že by jemu osm set zlatých z šefelgeltu povinovat býti měl, ale těch že jemu na časté napomenutí a psaní tobě učiněné zaplatiti zanedbáváš, nás dotčené kníže v tom za milostivé opatření poníženě prosíc. I poněvadž si ty témuž knížeti ten dluoh spravedlivě, jakž jsme spraveni, povinovat, nechtíc my, aby skrze to další nevole mezi tejmž knížetem a tebou po- vstati měly, pokudž by tak bylo, jakž jsme spraveni, poroučímeť, aby témuž knížeti

Strana 254
254 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina bez dalších odtahů ten dluch těch osm set zlatých spravil a zaplatil, abychom o to dalšího starání zbaveni býti mohli, jináče nečiníce. Dán v Chbě v bílou sobotu léta oc XLVII. Archiv místodr. kr. Č., Missiv. 1547-49, sv. 41, f. 6. 417. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby nedával se ve spolky proti němu. — Ve Werdu (snad město Werdau u řeky Plisny jižně od Křimičova) 1547, 17. dubna. (Janovi z Pernšteina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Zprávy nás do- cházejí, že by ty od některých osob v království Českém za to žádán býti jměl, aby se s nimi v jich zpuntování dal a lid do pole podle nich vypravil, ale ty žes se tomu zepřel a toho učiniti nechtěl; což od tebe milostivě přijímati i za to tebe žá- dati ráčíme, jestliže by co toho dále na tobě (což by proti nám a království na- šemu Českému bylo) žádali, že se v to, jakž milostivě věříme, dávati nebudeš, nébrž jakožto věrný poddaný náš, souc sobě bez všelijakých puntování svoboden, v tom se k nám poddaně, poslušně i hotově zachováš, a mimo to se žádnému jinam namluviti nedáš. A my tobě to vší milostí naší královskú spomínati i skutečně nahrazovati ráčíme. Dán v Werdu v Fojtlandu v sobotu uts. (před nedělí provodní l. 47). Místodržit. archiv král. Českého, Missiv. 1547—49, sv. 41., fol. 11 v. 418. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby mu oznámil, jak se na dále míní k němu chovati. V Litoměřicích 1547, 7. června. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že sme tyto dni nyní jminulé sem do Litoměřic přijeli a mandáty naše do všech krajuov království Českého rozeslali, jakž týž mandáty naše to vše šířeji a světleji v sobě obsahují a zavírají, kterýžť teď také pro vyrozumění odsieláme. I ač sme toho oumyslu byli, abychom osobu tvou k nám obeslali, ale pro nedostatek zdraví tvého v tom sme tebe šetřiti ráčili. I poněvadž jsi ty osobu naši královskú v dotče- ném přiznání svém vysoce vymínil a tomu zřetedlně srozumíváš, že jest od některých proti nám vysoce přečiněno: té milostivé naděje a nepochybné víry k tobě býti rá- čieme, že se v tom k nám podle tejž výminky poslušně, povolně, věrně a poddaně zachováš a nám o tom psaním svejm, tak-li se předse k nám podle též vejminky a toho rozepsání našeho, jakžť milostivě věříme, zachovati chceš, nemeškajíc po tomto služebníku našem oznámíš a nám odpověď psanou dáš. Dán v Litoměřicích v úterý po svaté Trojici léta oc XLVII. A jakož jsi jedním poručníkem statku Viléma Trčky, i poněvadž na ten čas druhého poručníka v zemi není, z té příčiny od tebe žádáme věděti, kterak se s tím statkem sirotčím také k nám zachovati míníš. Datum uts.

Strana 255
z roku 1547. 255 V táž slova urozenému Janovi Holickému z Šternberka ut supra psáno. V táž slova statečnému Janovi Trčkovi z Lippy na Opočně psáno ut s. Místodržit. archiv král. Českého, Missiv. 1547—49, sv. 41., fol. 25. 419. Jan z Pernšteina podává zprávu pánu z Švamberka o vyjednávání královských a císařských poslů se stavy českými, shromážděnými při sněmu na hradě Pražském l. 1547 v pondělí po božím vstoupení (23. května). — Dán na Pardubicích v sobotu po sv. Trojici (11. června) oc 47. (Sněmy české II. 282.) 420. Král Ferdinand varuje Jana z Pernšteina, aby neúčastnil se sjezdu Pražského. — V Lito- měřicích 1547, 17. června. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Oznámeno jest nám, že se dosti málo lidí nyní do Prahy sjelo, nébrž se v tom podle mandátu na- šeho zachovali, toliko některé osoby, ty přes rozkaz a zápověď naši předse do Prahy přijely a že by na osobu tvou očekávati měly. I poněvadž ty k Praze, jakž sme spraveni, jedeš, protož tebe milostivě žádáme i poroučieme, aby hned zítra ráno zase z Prahy se vystrojil a v žádné jednání se s nimi nedával, a přátely své také, aby se rozjeli a v další jednání nedávali, k tomu povedeš, a čemuž tak při lidech sroz- umíš, co se puosobí, toho nás tajna nečiň. Tolikéž také v krajích, jakž sme s tebou na tom milostivě zuostati ráčieli, přátely své napomínaj, a což tak koli spuosobíš a čemuž vyrozumíš, o tom nám každého času neprodlívajíc oznamuj. A my tobě takovou tvou povolnost milostí naší královskú spomínati ráčieme. Než abychom nyní jaké psaní na ten sjezd do Prahy činiti a jich, aby tobo sjezdu nedrželi, napomenouti měli, toho se nám z nejedněch příčin (poněvadž sme to již předešle skrze mandát náš udělali) učiniti nezdá. Dán v Litoměřicích v pátek po svatém Vítě léta oc XLVII a království ut supra.) Místodržit. archiv král. Českého, Missiv. 1547—49, sv. 41., fol. 31. 421. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že povoluje sjezd stavů v Pardubicích. — V Lito- měřicích 1547, 20. června. (Janovi z Pernšteina na Helfenšteině.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Z psaní tvého vyrozuměli jsme tvému jednání, kteréž jsi v Praze na milostivou žádost naši měl, což od tebe milostivě přijímati ráčieme. A jakož jsi nám také oznámil, že by někteří z kraje Hradeckého, Kouřimského, Čáslavského a Chrudim- ského v tuto středu příští, pokudž by proti nám nebylo, sjezd u tebe v Pardubicích míti chtěli: i vědětiť dáváme, že jim k tomu sjezdu povolovati ráčieme, nepochybujíc o tobě, že podle našeho s tebou na tom zuostání s nimi jednati budeš a k tomu je přivedeš, aby se milostivá vuole naše, jakož jsi se i sám k tomu také podvolil, (po- něvadž my tomu všemu, k čemu sme se v mandátu našem poddali, dosti učiniti

Strana 256
A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 256 ráčieme), vyplnila, totiž aby při budoucím sněmu, kterýž by od nás položen byl, pe- čěti své vyžádali, a druhé, aby nám v čas potřeby proti neposlušným, kteréž bychom trestati chtěli, pomocni byli a podle nás jako věrní poddaní stáli, a o tom aby nám s toho sjezdu nemeškajíc, kterak se v tom zachovati chtí, psaním] svým oznámili. A co tak přezvíš a nám každýho časě věděti by potřeba byla, tajna nečiň. A my tobě takovou pilnost a povolnost tvou, kterúž v tom míti budeš, milostivě spomínati i na- hrazovati ráčieme. Dán v Litoměřicích v pondělí po svatém Vítě léta oc XLVII a království ut supra našich Římského XII a jiných XXII. Místodržit. archiv král. Českého, Missiv. 1547—49, sv. 41., fol. 37. 422. Král Ferdinand níže jmenované vyzývá, aby nedopouštěli táhnouti na pomoc městům Pražským. — Na hradě Pražském 1547, 5. července. (Dole psaným osobám každé zvláště psáno.) Ferdinand oc. Věrný náš milý! Vědětiť milostivě dáváme, že jsme v tuto sobotu nyní jminulou sem na zámek náš Pražský přijeti, a všecka tři města naše Pražská pro jejich přečinění, kteréhož jsou se proti nám těchto časův jminulých, jakž o tom vědomost máš, dopustili, před osobu naši královskou a rady naše obeslati ráčili, toho oumyslu jsa, ty věci, pokudž za spravedlivé, k konci a k místu přivésti, abychom v tom pomlouváni nebyli, jako bychom něco toho mimo právo proti nim neb někomu jinému mocí před se brali. Avšak přes to Staré i Nové město Pražské dnes jsou některou střelbu proti nám a lidu našemu válečnému vytáhli a zasadili, a proti témuž lidu našemu (neohlédaje se na to, že sme my v tom tak milostivě, jakž vejš dotčeno, jednali) stříleli a tak se ukázali a znáti dali, nejináč než jakoby nepřátelé byli. K tomu také nemalý počet sedlákuov přitáhlo, kteréž jsou do týchž dvou měst Pražských vpuostili a přijali, a na to i při jiných, kteří aby jim pomáhali, toho hledají a usilují, a za to, aby jich ne- opouštěli, žádají. A tak snadně tomu rozuměti muožeme, že vajš psaní Pražané předse v svém neposlušenství proti nám státi a setrvati oumysl mají, čehož nám, ač jestliže vždy předse na svém státi budou, chtíti snášeti slušné ani náležité není. Protož tebe milostivě žádáme, aby hned beze všeho meškání i s poddanými svými v dobré hotovosti byl a tak se k tomu s dostatkem, což nejsilněji býti muože, s jízdným i pěším lidem přistrojil; jestliže by tu okolo tebe sousedé tvoji neb které město aneb kto jiný týmž Pražanuom a jejich pomocníkóm na pomoc táhnouti chtěl, aby toho žádnému nedopustil, nébrž podle nejvyžší možnosti bránil, tak aby toho dovésti a zhuoru býti nemohli. A my tobě milostivě připovídáme, že ty i s podda- nými tvejmi na tom škody nésti nemáte. Té milostivé naděje a víry k tobě sme, že se v tom poslušně a poddaně zachováš, i k témuž přátely své povedeš, a nás krále pána svého neopustíš; a my tobě to milostivě spomínati a nahrazovati ráčieme. Od-

Strana 257
z roku 1547. 257 povědi od tebe po tomto poslu našem žádáme. Dán na hradě Pražském v úterý po svatým Prokopě léta oc XLVII a království ut supra. uroz. Hynkovi z Kolovrat na Novém Hradě, Urozenému Albrechtovi hraběti z Gut- šteina i na místě domu Rožmberského urozenému Bohuslavovi Felixovi z Lob- V táž slova uroz. Joachymovi z Hradce, kovic a z Hasnštaina, uroz. Zbyňkovi Berkovi, urozeným Janovi a Wolfovi Bořitóm strejcóm společně, urozeným Litvínovi a Krištofovi Popelóm urozenému Zdenkovi Mezeříckému, společně, urozenému Janovi Popelovi mladšímu, urozenému Adamovi z Šternberka, urozenému Janovi Zajícovi, urozenému Janovi z Pernšteina, opatrným Plzeňským, urozenému Zikmundovi Smiřickému, opatrným Budějovským, urozenému Adamovi Říčanskému, uroz. Viktorinovi hraběti z Gutštaina, urozenému Janovi mladšímu z Waldšteina, statečnému Janovi Salavovi, urozenému Petrovi z Roupova, statečnému Petrovi Janovskému, uroz. Hendrychovi staršímu z Švamberka, urozenému Heroltovi Kavkovi, statečnýmu Burjanovi Trčkovi i na místě bratří svých, statečnému Jiříkovi z Gerštorfu, statečným Zdenkovi Malovcovi a Lackovi slovutnému ouředníku Roudnickému, Ostrovcovi společně, velebnému opatu Oseckému, urozeným Janovi a Václavovi bratřím stat. purkrabí kraje Hradeckého Bernar- tovi Žehušickému, z Kolovrat společně, uroz. Krištofovi z Kolovrat na Buštěhradě, slovutnému Zikmundovi Rabmhapovi. Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 39. 423. Král Ferdinand od Jana z Pernšteina očekává, že mu ostane věrným. Chce se přičiniti o srovnání jeho s knížetem Těšínským. — V Praze 1547, 9. července. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený, věrný náš milý! Psaní tvému nám učiněnému sme vyrozuměti a to milostivě od tebe přijíti ráčili, a tutoť na to odpověď dáváme: Že přijevše my pokojně dnes tejden sem, obeslali sme před osobu naši královskú Pražany všech tří měst našich Pražských, aby před námi a radami našimi jako v středu jminulou stáli a toho se před námi, což jsou proti nám přečinili a se dopustili, spravili. I dožádali jsou se toho tíž Pražané, že jsme jim dotčeného roku až do včerejšího roku odložili, aby rčeno nebylo, že sme se na ně uspíšili; a tak stojíc včera před námi, dali jsou se nám dotčení Pražané všech tří měst Pražských na milost i nemilost. Avšak jsou se pod týmž obesláním k nám a k lidu našemu válečnému ne jako poddaní naši, než jako nepřátelé chovali, proti zámku Pražskýmu se šancovali, střelbou zasadili, na lid náš válečný stříleli i několik jich zastřelili, Archiv Český XX. 33

Strana 258
258 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina a k tomu nemalej počet sedlákuov do týchž měst Pražských vpustili a přijali, a nad to i do krajuov, aby jich pomocí a retunkem proti nám neopouštěli, psali a žádali. Než my sme k tobě milostivé víry a naděje, že ty neohlédaje se na žádného, k nám se věrně a poddaně, jakž se sám k tomu v psaní svém podáváš, zachováš. A my tobě to milostí naší královskú spomínati i nahrazovati ráčieme. Neb ten lid válečný pro opatření osoby naší královské při nás míti ráčíme. A kdybychom toho lidu při nás nebyli měli, nevíme, kterak bychom nyní na zámku Pražském z vejš dotčených příčin bezpečni byli. Což se pak knížete Těšínského dotýče, jináče jsme se nenadáli, poněvadž jsi na cestě k Praze již byl, že předse sem dojedeš, protož sme tou věcí, očekávajíc na příjezd tvuoj, poodtáhli. Avšak prvé, než dotčený kníže odsud odjede, ráčieme tebe s ním sročiti a k tomu se sami neb skrze některé rady naše přičiniti, pokudž možné. abyšte přátelsky smluveni a srovnáni býti mohli. Pakli by k smlúvě přivedeno býti nemohlo, tehdy se v tom k oběma stranám spravedlivě zachováme. Datum ut supra. Na hradě Pražském, v sobotu po sv. Prokopě leta XLVII.] Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 41. v. 424. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina: aby vyvracel zlé zprávy, které se o něm roznášejí. Oznamuje brzké svolání sněmu. — V Praze 1547, 9. července. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinad oc. Urozený, věrný náš milý! Psaní tvému, které jsi nám učinil oznamujíc, že jsú po tvém do Obory příjezdu některé osoby z krajuov Hradeckého, Chrudimského a Čáslavského k tobě přijely, a co s tebú mluvily a jakú stížnost nad nynějšími různicemi mají oc: tomu všemu jsme vyrozuměti ráčili. I poněvadž my jiného úmyslu býti neráčíme, než podle slušnosti a spravedlnosti, jakž mandáty naše svědčí, k poddaným našim na žádného mocí nesahajíc jse zachovati, nemají čeho sobě do nás stěžovati. Neb ten lid, kterýž při nás jest, pro opatření osoby naší vlastní, znajíc, kterak se Pražané přes obeslání proti nám králi pánu svému zasadili, o čemž jsme tobě předešlým psaním oznámili, potřebovati ráčieme. Protož budeš moci těm dotčeným osobám z krajuov i jiným oznámiti, aby takovým ne- gruntovným zprávám o nás nevěřili a lidu obecnýmu ani sami sebe pozdvihovati nedali, tak jakž jsú nám o tom napsali, že nás krále pána svého neopustí; a my také na jiném býti neráčieme, než což najspíše k tomu se uprázdniti budeme moci, sněm obecní v tomto královstvie položiti, rozepsati a všecko to, což nám, královstvie a pod- daným našim dobrého a užitečného znáti budeme, jednati a k tomu dopomáhati ráčieme, tak že sobě žádný slušně nebude jmíti čeho do nás stěžovati. Datum na hradě Pražském v sobotu po svatým Prokopě léta oc LXVII. a království ut supra. Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 42.

Strana 259
z roku 1547. 259 425. Jan z Pernšteina žádá Půtu z Ludanic, aby na list správní, jejž dává na panství Vsetínské Janovi biskupu Olomouckému a Přemkovi z Víckova, jako poručníkům sirotkův a statků po nebožtíku Sigmundovi Nekšovi z Landeku, za rukojmí podle jiných pánův se zapsal za něho (Pernšteina), za správu slíbil a k tomu listu pečet přitiskl. — Na Pardubicích v sobotu po Rozeslání apoštolů bož. (16. července) 1547. (Orig. pap. v arch. Třeboňském, fam. Pernstein.) 426. Jan z Pernšteina Třebíčským o dávání desátku faráři v Staříči a faráři Třebíčskému. V Pardubicích 1547, 23. července. (Jan z Pernšteina oc.) Třebíčští milí! Kdež mi oznamujete, že by paní sestra má faráře do Staříče na peníze zjednala, a desátek lidí Kracnovských že k té faře náleží, a naučení že máte, poněvadž jest na peníze zjednán, abyste mu toho desátku nedávali: a protož ten desátek složiti rozkažte, a bez vědomosti mé jeho nevydávejte. Což se Slavického desátku dotýče, to já dobře pamatuji, že za prvního držení mého Třebíče vždycky jest faráři Třebíckému dáván byl; pak kudy jest se to zběhlo za pana Jetřicha, že mu dáván nebyl, toho nevím. I píši já paní sestře list za to žádajíc, aby ten desátek předce dáván byl, jako prvý. Protož jí ten list pošlete. Datum na Pardubicích v sobotu po Sté. Maří Mandaleně, léta 1547. Opatrným purkmistru a konšelóm Třebíckým věrným milým. Arcib. archiv v Praze. Orig. Parochialia T & U. 427. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že vypravil k němu na Pardubice Pertolta z Lipého a Šebestiana z Weitmile, aby ho smluvili s knížetem Těšínským. — V Praze 1547, 5. srpna. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakožť sme před tím na ponížěnou prosbu a psaní tvé odpověď dáti ráčili, že osvícený Václav kníže Těšínské, ujec náš věrný milý, odsud neodjede, dokudž by prvé příjezd tvuoj sem k nám nebyl, neb sme toho úmyslu byli, mezi tebou a týmž knížetem jednati a vás smluviti chtěli: ale vědětiť dáváme, že jest náhlá potřeba témuž knížeti nastala, tak že jemu maršálek jeho v knížetství Těšínským, kterejž knížetství téhož knížete a jiné věci jeho spravoval, umřel, a proto též kníže odsud odjeti muosí a tudy k tobě k Pardubicím jeti chce. Kdež chtíc my, aby nicméně ty věci mezi týmž knížetem a tebou přátelsky srovnány býti mohly, protož sme urozené Pertolta z Lippého na Krumlově najvyššího maršálka království Českého, a Šebestiana z Weitmile na Cho- mutově, věrné naše milé, jakožto komisaře naše k tobě vypraviti a jim porúčeti ráčili, aby mezi častopsanejm knížětem Těšínskejm a tebou přátelsky jednali a to mezi vámi na dobré míře, jakž konečně nepochybujem, postavili. K tobě sme té milostivé naděje, že se v tom ve všem slušně a povolně najíti dáš a na osobě tvé že nic nesejde, neb 33*

Strana 260
260 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina jest se kníže k témuž před námi poddal. Dán na hradě našem Pražském v pátek po svatém Petru v uokovách léta oc XLVII a království ut s. Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 49 v. 428. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby Krištofovi Šolcovi dopomohl k spravedlnosti Na hradě Pražském 1547, 25. září. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Teď posieláme suplikací v listu našem zavřenou, z kteréž co sobě Krištof Šolce stěžuje, vyrozumíš: i nechtíc my, aby se komu mimo spravedlivé ubližovati mělo, poroučiemeť, aby téhož Krištofa v spravedlivosti jeho neopouštěl, nébrž jemu skutečně a bez odtahuov k tomu, což jemu spravedlivě náleží, dopomáhal, jináče nečiníce. Datum ut supra v neděli před svatým Václavem. Místodržit archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 72. 429. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby syna svého Jaroslava k němu vypravil, že k císaři pojede. — Na hradě Pražském 1547. 26. září. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakož jsme milostivou žádost na tebe vzložiti ráčili, aby syna svého Jaroslava k synu našemu najmilejšímu arciknížeti Ferdinandovi vypravil: i vědětiť dáváme, že my zde syna našeho najmilejšího na ten čas nechati ráčieme, avšak tebe proto milostivě žádáme, že téhož syna svého Jaroslava předse s námi k císaři JMti a do říše vypravíš, aby jsa při nás, něco shlédnúti mohl. Než jestliže by se byt syna tvého při nás prodlíval. když toho žádostiv budeš, ráčieme jeho zase k tobě milostivě otpuostiti. I znajíc milostivou vuoli naši býti nepochybujem, žě se tak zachováš a téhož syna svého k nám tento tejden vypravíš. Dán na hradě Pražském v pondělí před svatým Václavem léta oc XLVII a království ut s. Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 73 v. 430. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby navrátil důchody komendorství v Kladště. — Na hradě Pražském 1547, 8. října. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vznesl jest na nás urozený Zbyněk Berka z Dubé na Strakonicích oc věrný náš milý, kterak by ty komendoru jeho v Kladště některé duochody a požitky k témuž komendorství nále- žité odjíti i jiné těžkosti, neohlédaje se na glait náš jemu daný, činiti jměl. I po- něvadž mezi tebú a týmž komendorem v Kladště některé rozepře jsou, svrchu psaný

Strana 261
z roku 1547. 261 Zbyněk Berka pro lepší pořádek a spravování téhož komendorství z poručení našeho jmenovaného komendora tu v Kladště usaditi má. Protož tobě poroučieme, aby hned, jakž tebe toto psaní naše duojde, po tomto poslu úředníku tvému na Kladště skrze psaní tvé rozkázal, aby všecky a všelijaký statky, tak jakž dotčeno, od téhož komen- dorství odjaté, i s těmi duochody a užitky, počnúc od toho času, když je ujal, nyněj- šímu komendoru aneb tomu, komuž on na místě svém o tom poručí, postúpil a na- vrátil, a jemu v tom žádných dalších překážěk nečinil ani komu činiti dopouštěl, jakž jsi před týmž najvyšším mistrem k tomu se poddal, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském v sobotu po svatém Františku léta oc XLVII a království ut s. Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 83 v. 431. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že Mikuláše Štítného z Štítné ustanovil hejtmanem kraje Chrudimského. — Na hradě Pražském 1547, 10. října. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Že jsi syna svého urozeného Jaroslava z Pernštaina k nám na službu vypravil, to od tebe milostivě při- jímati ráčieme. A poněvadž jest týž syn tvuoj jedním hajtmanem kraje Chrudimského, a Zikmund Anděl vězněn jest, protož sme na místě téhož Anděla slovutného Miku- láše Štítného z Štítné na Morašicích, věrného našeho milého, za hajtmana téhož kraje zříditi a jeho listem naším odevřeným v témž kraji vyhlásiti rozkázati ráčili. Datum ut supra. [Na hradě Pražském v pondělí po sv. Diviši.] Místodržit. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 83. 432. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic děkuje, že za rukojmí Pavlovi z Žerotína jemu se po- stavil; oznamuje mu, že král sbory bratrské zapověděl oc. — Na Pardubicích 1547, 17. října. Službu svú oc. Oznámil jest mi pan Jan z Kounic, že ste podle pána za mne panu Pavlovi z Žerotína za 5000 kop grošův do dokonání listu hlavního slíbili, z čehož vám, pane kmotře můj zvláště milej, děkuji, a rád se zase přátelsky odplatím. Novin vám jiných odtud psáti nevím, než ty, že král JMt všecky zbory zde v Če- chách zapověděti ráčil. I přišlo na přísloví, že dotud pes štěká, až na se vlka z lesa vyštěká; i tolikéž se jim přitrefilo podle jejich způsobův a zbytečností. A tak obecný lid pro správce a učitele své to všecko trpěti musí, mezi kterejmiž pán Bůh svých dosti má. Také vám oznamuji, žě my poručníci Vilémovi Trčkovi podle vejpovědi krále JMti statku postoupiti máme na den sv. Martina. Pak v pravdě té práce rád prázen budu, jednom když sem v tom dostatečně opatřen. S tím atd. Datum na Pardubicích v pondělí po sv. Havle léta 1547. Jan z Pernštaina a na Helfenštaině. Urozenému pánu, panu Půtovi z Ludanic a na Rokytnici, panu kmotru a sousedu mému zvláště milému. Orig. Třeboň. archivu: Fam. Ludanic. (Registr.)

Strana 262
262 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 433. Jan z Pernšteina Pardubským, aby ve sporu žen některých s Jindřichem rozhodnutí učinili, po případě další lhůtu k tomu ustanovili. — Na Pardubicích 1547, 7. prosince. (Jan z Pernštaina oc.) Pardubštčí milí! Což se těch žen, s kterými Jindřich činiti má, dotajče, jest v tom vůle má, abyšte mezi nimi o to konec udělali na právě svém; pakli by se tím ukvapiti mělo, položte tomu rok prostrannější; vědouc v tom vůli mou, tak se zachovejte. Dán na Pardubicích, v středu po sv. Ondřeji léta oc XLVII. L. S. — (Bez nadpisu.) Orig. mus. v Pardubicích. 434. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby se mu za rukojmí na 600 kop grošů Prokopovi Podstatskému z Prusinovic postavil. — Na Prostějově v pondělí den sv. Štěpána (26. pros.) 1547. (Orig. pap. v arch. Třeboň. Fam. Pernstein.) 435. Jan z Pernšteina Bratřím v městě Pardubicích, aby vedle mandátu královského se zachovali, schůzí sborových nedrželi, hanění kněží, kteříž v Jednotě nejsou, zanechali oc. — 1547. (Jan z Pernšteina oc.) Bratří Pardubští! Tato jest vůle má, abyste se tak za- chovali: Poněvadž král JMt mandátem svejm zbory i jiné všelijaké schůze vaše vám zapověděti ráčil, a netoliko vám, ale i nám, kteříž vás pod sebou máme, abychom se tak zachovali a toho nedopouštěli: pak vůli a rozkázání JMKské nenáleží mi se protiviti, poněvadž jest to pánem Bohem zřízeno, abychom vyšším mocem poddání byli. Protož jest vůle má i rozkázání mé přísné, abyste všech takovejch schůzí za- nechali a jim pokoj dali, tak jakž mandát královský ukazuje a list krále Vladislava slavné paměti, a na mne i na sebe těžkostí abyste neuvozovali. Jestliže byste se tak nezachovali, toho bych vám nikterakž trpěti nemohl, ale jak bych se k vám zacho- vati rozkázal, to by vás tejno nebylo; neb pro vás bych nerad na se těžkostí do- pustil, což byste bez mé vůle, bez mého vědomí svévolně předsebrali a v tom svévůle než poddanosti užívati chtěli. Druhé, hanění a zbytečného mluvení abyste také nechali, tak jakož jste těchto časuo předsebrali, že žádnej kněz vám dobrej nebyl ani žádnej jinej, kdož v Jednotě vaší není. A protož, poněvadž já kněží k tomu držím, kteříž pode mnou jsou, i také jiné poddané své, aby vám pokoj dali, tolikéž vy se zachovejte; neb najlépe vám to náleží, poněvadž chcete nábožnější býti nežli jiní, abyste se Pavlem apoštolem spra- vili: což jest na vás, abyste se všemi pokoj měli; též také i tím, což chcete, aby vám lidé činili, abyste vy též lidem činili. Poněvadž já chci míti pod sebou pokoj, aby jej jedni proti druhým zachovali: pak z kteréž mi se strany kolivěk proti tomu vyhne, buď vod kněží aneb vod jinejch

Strana 263
z roku 1547. 263 proti vám, aneb vod vás proti kněžím a jinejm, bez skutečného trestání toho nepominu; neb lépe vám náleží, abyste jméno pána Boha našeho, jestliže jest na vás přišel, pokorou a tichostí krotili, nežli pejchu svou vyzdvihovali, kteréž pejchy ani andělům v nebi trpěti nechtěl, nad to lidem na zemi, tak jakž písmo praví, že se Bůh pyšným protiví a pokorným dává milost svou; pak nedosáhnete-li vy milosti z pokory, s těžkem ji z pajchy míti budete. Znajíc v tom vůli a rozkázání mé, tak se zacho- vejte, na mne i na sebe těžkostí neuvozujíc. (Bez nadpisu.) Orig. archivu města Pardubic. 436. Jan z Pernšteina Pardubským nařizuje, aby bránu u Labského mostu opravili; domlouvá jim, že o školní vyučování mládeže malou měli péči, o stavení kašny, domů, o trestání opilcův; žádá za oznámení, kdy jaké odkazy od sousedův byly učiněny; pře cizích lidí i z města že před právo jeho náleží; písaři městskému aby něco sirotčích peněz bylo zapůjčeno. — (1548.) (Jan z Pernštaina oc.) Pardubští milí! Suplikací, kteréž ste mi podali, té sem vyrozuměl, na kterouž vám tuto odpověď dávám. Najprve což se robot dotýčě, kdež toho dokládáte, že byšte obdarováním pana otce mého, kteréhož jest datum léta oc dvanáctého, od nich vysvobozeni byli: pak nikdá sem na tom nebyl, abych obdaro- vání pana otce svého vám i jiným rušiti měl, a ještě na tom nejsem, však také vy tolikéž abyšte se podle mého zachovávali a nad ním ruku držěli v artikulích, kteréž v sobě obsahuje. Neb vy abyšte mne žádali, abych vás při něm zachoval, a vy sami při nich se tak nechovali, jakž by nálěželo: jak by jedno s druhejm trefiti se mohlo, toho povážiti můžěte. Také toho žádáte, abych k tomu vám povolil, abyšte tu bránu u Labského mostu sebrati dali a jedny toliko vrata zaklenutá udělati dali: i z příčin slušnejch k tomu povoliti nemohu, ale nébrž to míti chci, abyšte ji hned podštemflovati dali pro bezpečnost lidí, a na jaře dostatečně ji opravili, a není-li to spraveno, hned opra- viti dali, aby se nočně zamykala. Při tom také mi oznamujete, že jest mistr v klášteře všecka ta pacholata, kteráž učí a vodjinud mu se dodávají k učení, stravou i líháním k sobě obrátil, předkládajíc mi to, že s prvopočátku to učení ode mně nařízeno jest pro zvelebení tohoto města a pro užitek vás obyvatelův: i tak jest, že jest tím oumyslem ode mne nařízeno bylo, ale jak ste vy nad tím nařízením i při hospodách ruku držěli, to vy víte, že mnohej přivezši svého syna na učení, hospody jest jemu objednati nemohl, tak aby opatrován byl, jakž na to náleží; a tak pro opatrování vaše kdyby taková pacholata v hospodách chována bejti měla, s těžkem by který přespolní pachole do tohoto času v Pardubicích se učilo, a snad také i mistr do tohoto času nemaje

Strana 264
264 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina živnosti, z Pardubic jinam obrátiti by se musil. Než rozumím tomu, že byšte vy chtěli, aby jiní vás opatrovali a k živnosti vám dopomáhali, a sami abyste se toho nic nedotejkali. Což se té kašny dotýče na rynku, chci na to pomysliti, aby se mohla voda na rynk dovésti, a když se tomu gruntovně vyrozumí, dále o vodu i o kašnu s vámi rozmluviti chci, a bude-li moci bejti, i na místě postaviti. Podle sepsání vašeho, kteréhož ste mi podali, u sebe toho nenacházím, aby na těch místech ti domové staveni bejti mohli, neb žádnej obyvatel v městě zahrady od domu svého neodbude, leč by nedbalej a vožralej byl; však proto chci na to po- mysliti, mohlo-li by se jaké místo bez takové těžkosti lidské obrati. Při tom ste mi také na registříku sepsaných osob podali, o každém mi ozna- mujíce, jakou živnost provozuje: pak aby ty všecky osoby pro své ožralství a nedbal- ství měli k vyprodání přidržáni bejti, neznám bejti za slušné. Neb kdybyšte vy při takovejch živnostech lidskejch dbanlivější byli, mohli byšte některého nejprve řečí, potom skutečnejm trestáním z takového vožralství a nedbalství vyvésti; ale jaké jest trestání vaše jedno nedbanlivé a druhé i posměšné, dadouc vsaditi souseda takového vožralce do šatlavy, víc tam kvasu vožralství a rozpustilosti provozuje, nežli v šenkovním domě. toť to vaše trestání! A protož tomu chci a vám to přístně poroučím, abyšte vy na tý bráně u kotláře vězení spraviti dali, tak aby ne každej k tomu vězení mohl, a tu takového každého souseda dlužného nedbanlivého, vožralého, svévolného v tom vězení trestali, tak aby ne kratochvíl toho vězení byla, ale trápení. Však proto s těch osob, které ste mi vypsané dali, podle zdání vašeho některé, kteréž by slušně k vyprodání příčinu daly, i také vdovy vypsané mi dejte, již já dále vůli svou vám oznámím, jak se při tom k nim zachovati míti budete. Také to nechť jest mi od vás oznámeno, činila-li sou se kdy nejedno mezi bratřími, ale ve vší obci gruntů ornejch i také loučných anebo z zahrad jaká kšaftovní odporoučení vod domův, a zvláště takovejch gruntův k domům vodjinud přikoupenejch. Což se pak vrchního práva dotejčě, poněvadž JKMt měst Pražských appelací i také všech jinejch měst v tomto království před osoby zřízené na místě JKMti potáhnouti ráčil,*) vidí mi se, že takové vrchní právo města Pardubic na mně jako na pána jest přišlo. A protož jestliže by která pře cizích lidí aneb z města před právo vaše přišla, tomu abyšte oznámili a appelací k vrchnosti práva na mne ukázali; a já také na tom sem, všecka městečka svá k apelací ku právu vašemu podati. Také jest mi podal suplikací Johanes písař městskej, kterejž se sem v Nového Města obrátil, že by sobě rád zakoupení učinil, ale při závdavku v penězích že ne- možnost má, žádaje mně za to, abych k tomu povolil, abyšte jemu [z] sirotčích peněz na ten závdavek půjčku učinili, že by ty peníze uručiti chtěl i také na roky zase

Strana 265
z roku 1548. 265 vyplatiti. I poněvadž jest se k vám obrátil, a za jiné nemám, než že se vám hoditi bude i za dobrodiní odpláceti, k tomu povoluji, aby na ten konec nějaká půjčka jemu učiněna byla. Na ten artikul z strany kostelíku v špitále tuto vám odpověď dávám: že mi se vidí místo toho díla abyšte ty cesty, jednu k Sezemicóm a druhou k Vystrkovu, dlaženým kamenejm spravili, jedno pro potřebu tohoto města, druhé i pro lidi chudé, aby do tohoto města volně jezditi mohli, a já k těm cestám kamenem vám pomoc učiniti chci; také o tom poručiti, aby lidé fůrami pomoc učinili, neb lesem opravy těch cest neznám, než náklad a škoda lesu. (Bez nadpisu.) — Orig. musea v Pardubicích. — *) Král Ferdinand zřídil radu nad appellacemi na hradě Pražském listem daným v Augšpurce 20. ledna 1548, a Jan z Pernšteina zemřel 8. září 1548. Mezi ta dvě data náleží tento nedatovaný list Janův. 437. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby Lavským dal náhradu za seno, které jim pobral. V Augšpurku 1548, 29. února. (Janovi z Pernštaina »c.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! V paměti máme, že sme času předešlého s strany těch ruoznic a nevolí, kteréž jsou mezi tebou a obyvateli města Lavy, co se některých gruntuov, rolí, pastev a louk dotýče, vznikly, komisaře naše z arciknížetství Rakouského i také z markrabstvie Moravského zříditi a jim poručiti byli ráčili, poněvadž se dotčené nevole obojí země pomezí dotejkají, aby tíž komisaři na ty meze a grunty vyjeli a to všecko, nelitujíc v tom žádné práce, s pilností shlédli a obojí stranu podle potřeby vyslyšeli, a vyrozumějíc tomu, strany přátelsky srovnali, tak aby se v tom žádné straně ukrácení a ublížení nestalo. Než jestliže by tíž komisaři naši toho přátelsky srovnati nemohli, tehdy aby nám to všecko, což tak zhlídnou, sepsáno odeslali, abychom dále tomu všemu z zprávy jich vyrozumějíc, k stranám se spravedlivě zachovati ráčili oc. A když sme potom léta oc XLVI jminulého v Olomouci na sněmu obecním byli, tu sme také s strany týchž Lavských skrze najvyššího kancléře královstvie Če- ského a maršálka dvoru našeho s tebou jednati porúčeti ráčili, aby mezi tebou a týmiž Lavskými slušný prostředek o ty grunty nalezen býti mohl; jakož jest se pak tak stalo, žes tehdáž jmenovaným Lavským až do dvou let pořad zběhlých ty grunty puostil s tou výminkou, aby oni tobě takovéž platy [z] těch gruntuov každého roku, jako předešle bývalo, spravovali. I vědětiť dáváme, že jest jménem vejš psaných Lavských opět na nás s obtíž- ností vznešeno, kterak by ty jim přes nejedna poručení, rozkazy naše a vydání ko- misařuov i také mimo to jednání, kteréž jsou s tebou najvyšší kancléř královstvie Českého a maršálek dvoru našeho jměli, rozličné překážky činil, a léta jminulého v pondělí před svatou Markétou jedenáctého dne měsíce července hajtmany a úředníky Archiv Český XX. 34

Strana 266
266 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina tvé Hrušovanské a Ertpurské*) s některým počtem rejtaruov, totiž okolo tří set koní, i také s nemalým počtem sedlákuo s drahně vozy skrze neobyčejné cesty a silnice vyslal, vypravil a na gruntech a loukách, týmž Lavským příslušejících, z této strany Dyje v arciknížetství našem Rakouském ležících, nočním časem jim všecko seno zhrabané s kop brannou rukú pobrati a pryč odvézti rozkázal; a nad to tíž hajtmani tvoji dotčeným Lavským do města vzkázali, kdyby i purkmistra a rychtáře nyní do- sáhnouti mohli, že by je na Hrušovany dovésti rozkázali a k nim se dále, jakž by se jim vidělo, zachovati věděli. K tomu také i tuto jistou zprávu míti ráčieme, že týž hajtman tvuoj Hrušovanský Hanuš Tunkl téhož dne, jakž nahoře dotčeno, když jsou tři měšťané z Štošku**) chtěli seno své z louk svých dědičných, z kterýchž do Lavy platy dávají, skliditi a to v kopy zhrabati, kvaltem brannou rukú a s křikem k nim přijel, řka k nim: proč ty louky sečete? a kto jest jim to poručil, a že takové louky pánu jeho k Hrušovanóm náleží. A tak je z těch louk sehnal, že jsou pryč odjíti muosili. A nemaje ani na tom dosti, když jest téhož dne nějaký Lukáš Čanut z Ney- dorfu k Štošku příslušející louku svou dědičnou, z kteréž také do Lavy plat spravuje a vždycky jí v pokojném držení a užívání byl, séci dal a okolo desíti vozuov sena do kop sklidil: tu přijeda k němu týž ouředník tvuoj s brannou rukú, to seno — ne- ohlédaje se na to, že dotčené louky z této strany Dyje v arciknížětství Rakouském leží, a že poddaní k Štošku náležící, ani urozený Šebestian z Weitmile, věrný náš milý, a jiní předešlí držitelé Hrušovan nikdá jsou se nehlásili spravedlivosti k tomu jmíti ani poddaným v klizení žádných překážek nečinili — pryč odvézti kázal. A ještě přes to přese všecko i tu další zprávu máme, že týž hajtman tvuoj Jiříkovi Filipovi z Lem- bachu, když jest seno z louky své dědičné, kteréž vždycky za lidské paměti po před- cích svých v držení byl, séci dal, a k dotčenému arciknížectví Rakouskému přísluší a tolkéž z této strany Dyje leží, také kvaltem a rukou brannou pobrati dal oc. Kteréhožto kvaltu a takových do arciknížěctví našeho Rakouského brannou rukou vpáduov sme se nenadáli, nébrž s podivením i proti mysli nám to jest, neb ani té naděje sme do tebe nebyli, aby ty hajtmanuom a úředníkóm svým (přes ne- jedno slušné jednání, kteréž se v té věci předešle s tebou dálo, i také přípověď tvou učiněnou) takové své vuole brannou a mocnou rukou provozovati rozkazovati do- pouštěti a tomu se dívati měli, čehož nám dále trpěti a snášeti náležité není. Protožt poroučieme přísně přikazujíc, aby ty od takového předsevzetí přestal, a v pomezí a grunty naše Rakouské svévolně a takovou vejš dotčenou měrou více nesahal ani svým sahati nedopouštěl, nébrž obyvatelóm Lavským i jiným, kterýmž jest od úředníkuov tvých takové seno pobráno, zase ve čtyrech nedělích od dodání listu tohoto tobě. beze vší a všelijaké otpornosti a ouplatkuov navrátiti a zaplatiti rozkázal, a o ty škody a kvalt s nimi se urovnal.

Strana 267
z roku 1548. 267 Pakli by se vždy od tebe týmž lidem a poddaným našim za taková pobraná sena náprava ve čtyřech nedělích, jakž dotčeno, nestala, již bychom se věděli dále jak a pokud v tom k tobě spravedlivě zachovati a ruku nad poddanými našimi držěti. Ale nepochybujem o tobě, že k tomu přijíti nedáš, nébrž že se v tom poslušně, znajíc vuoli naši býti, zachováš, a častopsaných Lavských až do vyjití dvou let, jakž jsi se k tomu podvolil, při těch gruntech, loukách a pastvách pod týmž platem, kterejžť jsou předešle spravovali, zanecháš, a jich v žádné jiné zápisy obtížné a nesnesitedlné potahovati nebudeš, jináče nečiníce. A my také na to milostivě pomysliti a komisaře zase v té věci (aby to na dobré míře postaveno a srovnáno býti mohlo) zříditi rá- čieme. Dán v Augšpurku v středu po neděli postní Reminiscere léta oc XLVIII° a království ut supra. Místodrž. arch. král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 107 v. — *) Rozuměj Hrádek, něm. Erdberg, městečko u Dyje. — **) Nejspíš se míní rakouské město Stožec, něm. Staatz. 438. Jan z Pernštcina žádá Hendrycha z Švamberka, aby při jednání o frejmarky s králem ho zastupoval; dceru svou a manželku jeho paní Kateřinu že k sobě domů vezme. — Na Mezi- říčí 1548, 7. března. Službu svú vzkazuji atd. Nepochybuji, žě o tom ráčíte vědomost míti, jaké sou psaní páni komisaři krále JMti učinili, i také s čím sou ke mně Heřmana Lhot- ského, služěbníka mého, vypravili, oznamujíc mi, žě jest král JMt k tomu jednání se mnou o ty frajmarky povolení své dáti ráčil, aby to mezi JMKskú a mezi mnou vykonáno bylo; a protož abych na místě svém do Prahy některé osoby s mocí vy- pravil, oč ještě na místném postaveno není, aby se to postavilo. I můj milej pane synu, za to prosím, žě ráčíte to pro mne učiniti a v tom jednání od osoby mé bejti a pracovati. A k tomu přidávám pana Voldřicha z Prosti- boře, místopísaře království Českého, a pana Zikmunda Ouderského; a z služebníkův svejch Jindřicha Přepyského, Heřmana Lhotského a Jana Vyskytenského. Avšak na tom sem, žě sám osobou svou, bude-li vůle Boží, v Oboře budu pro mnohé případné věci, byla-li by potřeba, abych tu mohl nalezen bejti, kdež nejvyžšímu panu kanclé- řovi, panu Janovi Popelovi, i panu Florianovi Gryspekovi psaní činím, žádajíc, aby k tomu vedli, aby shledání naše společné bejti mohlo, neb mně do Prahy nikterakž možné jeti není pro některé slušné příčiny a pro mnohá má pilná zaneprázdnění. Oč ještě na místném konci postaveno není a na čemž to jednání všecko najvejše náleží, ty artykule všecky najíti ráčíte u služebníkův mejch, kteříž k tomu jednání vypraveni budou. Což se paní Kateřiny, manželky vaší a dcery mé, dotejče, poněvadž jízda má mimo naději mou z Moravy bude k Pardubicím a k Voboře, a vy také ráčíte v této potřebě mé pracovati, kdež té dokonalé naděje sem, že tak učiniti ráčíte, i tím se 34*

Strana 268
268 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina prodlí, žě se do domu svého tak brzo nenavrátíte: a protož sem na tom, abych ji s sebou vzal na Pardubice anebo do Vobory, a tu aby vás dočěkala, a potom abyšte ji ráčili s sebou domův vzíti. A s tím oc. Datum na Mezeříčí v středu po neděli Jan z Pernštaina a na Helfenštaině. Oculi léta 1548. Urozenému pánu, panu Hendrychovi z Švamberka a na Zvíkově, najvyžšímu sudímu dvorskému království Českého, panu synu mému milému. Orig. archivu Třeboň. Fam. v. Pernstein. (Reg.) 439. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby syna svého nejmladšího vypravil do Prahy k arci- knížeti Ferdinandovi. — V Augšpurku 1548, 22. března. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že sme na ponížené psaní a prosbu tvou milostivé povolení naše k tomu dáti a syna tvého najmladšího k synu našemu najmilejšímu arciknížeti Ferdinandovi přijíti poru- čiti rozkázati ráčili: protož téhož syna svého k Jeho Lásce arciknížeti na hrad Pražský vypraviti, a jeho osobou rozumnou a hodnou, kteráž by při něm byla, opatřiti budeš moci. Dán v Augšpurku ve čtvrtek po neděli postní, kteráž slove smrtedlná, léta oc XLVIII. a království ut supra. Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 113. 440. Král Ferdinand oznamuje Toturovi (Tetaurovi?), že Vojtěcha syna Jana z Pern- šteina přijal mezi dvořanstvo arciknížete Ferdinanda; i nařizuje, aby náležité učinil opa- tření v příčině přijetí jeho ke dvoru. — V Augšpurce 4. dubna 1548. (Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1548, sv XLIII., fol. 90 v.) 441. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina oznamuje kommissaře, kteří ho mají smluviti s Lavskými. V Augšpurku 1548, 3. května. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Odpovědi tvé, kteráž jsi nám na psaní naše z strany Lavských dal, sme šířeji vyrozuměti ráčili. A kdež jsi v tejž odpovědi své doložil poníženě nás prosíc, abychom tebe v žádné komisařství potahovati neráčili, nébrž jestliže by tebe Lavští chtěli z čeho viniti, že jim chceš podle pořádku markrabstvie Moravského práv býti oc: i poněvadž se takové rozepře, kteréž mezi tebou a dotčenými Lavskými vznikly, hranic a pomezí obou zemí, totiž arciknížětství Rakouského a markrabstvie Moravského, dotejkají, a posavad jistoty nevíme, jestliže ty grunty, o kteréž z týmiž Lavskými činiti máš, v markrabstvic Moravském aneb v arciknížetství Rakouském leží, a také kdybychom k tomu povolili, aby tebe tíž Lavští před právem markrabstvie Moravského vinili, tehdy ti obyvatelé arciknížětstvie Rakouského nad tím těžkost [byl nesli, že se takové ruoznice, kteréž se jich také dotejkají, ku právu markrabstvie Moravského potahují.

Strana 269
z roku 1548. 269 I jsouc my povinni jakožto pán obou zemí v takové rozepře a ruoznice na- hlédnouti i to dále opatřiti, a rozvážíc bedlivě, že takové rozepře nemohou slušněji než skrze nepodezřelé komisaře na míře a konci postaveny býti: protož sme mezi tebou a týmiž Lavskými zase komisaře naše, totiž urozeného Václava Hofkirchera z Kolmunc a slovutného Hanuše Fynfkirchera, Gebharta Welcera z arciknížětství našeho Rakouského, a urozeného Václava Mezeříckého z Lomnice na Ospornu, Hanuše z Lichtnštaina a z Niklspurku, a slovutného Hanuše z Tavikovic na Polici z markrabstvie našeho Moravského, věrné naše milé, zříditi a jim poručiti ráčili, aby (snesouc se spolu o den a místo příležité) tebe s týmiž Lavskými předse obeslali a na ty grunty vyjeli, ty s pilností shlídli a obojí stranu dostatečně vyslyšeli, a shlídnouc to a vyrozumějíc tomu všemu, k tomu se skutečně přičinili, aby vás strany těch ruoznic přátelsky smluvili. Pakli byšte z obou stran k přátelské smlouvě přivedeni býti nemohli, tedy aby nám o tom o všem, což tak mezi vámi vyhledají, zprávu sepsanú odeslali, a my nahlédnouc v to, pokudž uznáme, v tom se spravedlivě zachovati ráčieme. Kdež vědouc ty o tom, poroučiemeť přístně přikazujíc, kdyžť od nahoře psaných komisařuov našich den a místo jmenováno bude, aby se osobně aneb někoho na místě svém s plnú mocí a se všemi potřebami svejmi na táž místa vypravil, jináče nikoli nečiníce. Neb stuoj neb nestuoj jedna neb druhá strana, proto nic méně to, což slušného a spra- vedlivého jest, se jednati bude. A jakož dotčeným Lavským čas jich s strany užívání těch gruntuov podle svolení tvého snad již vyšel aneb vejde, protož tebe milostivě žádáme, že jim ještě těch gruntuov k užívání až do roku aneb vykonání té věci dopřeješ, však tak, aby oni tobě předce plat z dotčených gruntuov, jakž i předešle, dávali. A my tobě tímto listem připovídati ráčieme, že takové tvé k tomu povolení nemá tobě ani druhé straně k žádné újmě spravedlivosti býti. Co se pak toho po- braného sena dotejče, ač by koli slušné bylo, abychom se v tom s strany toho kvaltu podle náležitosti zachovali, avšak toho na ten čas až do vykonání té věci odkládati ráčieme, té nepochybné naděje k tobě jsa, že se v tom ve všem, tak jakž vejš dotčeno, poslušně zachováš, jináčě nečiníce. Dán v Augšpurku ve čtvrtek po svatejch Filipu a Jakubu apoštolích božiech léta oc XLVIII. a království ut supra. Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 119. 442. Jan z Pernšteina nařizuje obci Pardubské, aby dobytek drobný i krávy porůznu po obcech ani po sousedském paseny nebyly, než pospolu ve stádech a na místech určených, k pasení pak drobného dobytka aby pastýřové dva byli zjednáni; z dobytka takového aby vosep placen byl. — Na Pardubicích 1548, 10. května. (Jan z Pernštaina a na Helfenštaině oc.) Pardubští věrní milí! Poněvadž v obci pokřik znám i ke mně domlouvání, jaký svízel mají pro neřády, jaké se při tom městě

Strana 270
270 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina působí, což se drobného dobytka, sviní, koz a ovec dotejče, že sě porůznu pase: pak tato jest vůle má i přístné rozkázání, abyšte se tak zachovali, aby takovej dobytek i krávy porůznu po obcech ani po sousedském pasen nebyl, než pospolu, krávy při jiném kravském dobytku v stádě, a drobnej dobytek, totižto svině, kozy a vovce, také zvláště v stádě. A tomu drobnému dobytku aby dva pastayři objednáni byli v místech uložěnejch, a zejména v těchto: za dlouhejm podměstím po struhu, jako z páně Šťast- ného rybníka teče, až po rybníček Přerovskej, též v Hendrychu aby se páslo, svině, kozy a ovce, a k Sezemicím v tu stranu aby se páslo po ten potok, jako teče z stu- dénky na novej rybník. A kravskej dobytek aby se pásal tu, kdež se na ten čas pase. I jestliže by pak kdo v tom postižěn byl a shledán, žě jest se tak nezachoval, ten bez milosti k obci aby dal 1 f? gr. tolikrát, kolikrátž by se toho dopustil, a o tu škodu aby se smluvil. Než chtěl-li by kdo na svém vlastním pásti, škody aby jinejm nečinil, ten to můž učiniti, toho mu se nebrání. Koně, valachy, kterejch se k dílu potřebuje, ty aby pásli za Karlovou ulicí na tom pastvišti, než hříbat nic. Což se řezníkův a jinejch soused dotejčě, když by jakej počet dobytkův přihnali a pásti chtěli, tehdy aby jej povroubiti dali, ten potom aby tu pásli spolu s jinejmi sousedy; než na porůzno aby ho nepásli pod pokutou též 1 �� gr. A z takového dobytka aby každej platil vosep, jako jiní sousedé platí; a ten vosep zaplatě, prodati své aneb zabiti bude volně moci; a z neprodanejch a z ne- vodbytejch kolikrát by povrub přišel, též aby platil. Což se pak rytířskejch lidí dotejčě, kteříž po městě a při městě jsou, těm abyšte toto zřízení mé oznámili a každému je vypsané poslali, aby se věděli čím spraviti; a jestliže by se kterej toho dopustil a té pokuty vám položiti nechtěl: ta- kovou věc na mne vzneste, již já to budu vědět jak k nápravě přivésti. Pak již vám v tom vůli svou oznamuji, znajíc to, tak se zachovejte; pakli byšte se tak nezachovali, již bych já věděl k vám ouřadu jak se zachovati a s jakým trestáním přistoupiti. Však tohoto nařízení jeho tak nechati, opraviti anebo změniti k další vůli své pozůstavuji. Datum na Pardubicích ve čtvrtek den božího vstoupení léta oc XLVIII°. (Bez nadpisu.) (Na první straně originálu připsáno:) Tomuto nařízení všicka obec, jsa v pon- dělí před sv. Žofií [14. května] 1565 pospolu, povolili, žádajíc, aby podle téhož na- řízení zachováni na budoucí časy byli. Actum za purkmistra Jakuba Prachatického. Orig. musea v Pardubicích.

Strana 271
z roku 1548. 271 443. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, že syn jeho Jaroslav arciknížete Maxmiliana doprovodí do Janova. — V Augšpurku 1548, 17. května. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Jakej jest oumysl tvuoj s strany všech tří synuov tvejch, tomu sme z psaní tvého nám učiněného šířeji vyrozuměli, což od tebe milostivě přijímati ráčieme. Než což se Jaroslava, syna tvého nejstaršího, kterýž při nás jest, a jízdy jeho do Išpánie s synem naším najmilejším Maximilianem arciknížětem Rakouským dotejče, vědětiť dáváme, žeť sme z té příčiny o něho, aby jeho s synem naším do Ispánie odpustil, psáti neráčili, poněvadž vuole naše takováž jako i tvá byla a jest, aby týž syn tvuoj pro nedostatek zdraví a sešlost věku tvého do tak dalekých krajin vypravován nebyl, o čemžť jest bezpochyby dotčený syn tvuoj Jaroslav předešle oznámil. Než do Vlach do Genue téhož syna tvého, aby syna našeho provodil a provodíc Jeho Lásku tam do Genue zase ke dvoru našemu a k službě své se navrátil, sme odpustili; neb nad službami obodvou synuov tvých milostivé oblíbení máme, a králem a pánem tvejm i synuov tvých milostivým býti ráčieme. Dán v Augšpurku ve čtvrtek po svaté Žofiji léta oc XLVIII a království ut supra. Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 121. 444. Jan z Pernšteina Pardubským, aby úředníku jeho Burianovi zapsali do knih městských louku, kterouž byl koupil. — Na Pardubicích 1548, 25. května. (Jan z Pernštaina oc.) Pardubščí milí! Jest v tom vůle má, abyšte Burjanovi ouředníku mému Pardubskému dopustili a do knih městských zapsati dali louku, kterou jest koupil ku potřebě své, slove Křížkovskou, jakož ji prvé držel Michal soukeník. Dán na Pardubicích v pátek před svatú Trojicí léta oc XLVIII. (Bez nadpisu.) — Orig. musea v Pardubicích. 445. Jan z Pernšteina Pardubským, aby dům Albrechtovi prodaný v mírnější ceně byl odhadnut. Na Pardubicích 1548, 1. června. (Jan z Pernštaina oc.) Pardubští věrní milí! Což se rozdílu statku Romanči- nýho dotýče, tak jak jest rozdělen, toho při tom nechávám. Než což se prodaje domu dotejčě, kdež ste jej Albrechtovi pustili za VIIj ſP: pak poněvadž jest dům nevy- stavenej, a ještě se naň nemálo naložiti musí, a já Albrechta k tomu držím a mám, aby jej dobře vystavěl: i vidí mi se, že jest ten dům za to draho šacován, než tak

Strana 272
Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 272 jest na slušným a na spravedlivým, aby jemu puštěn byl za VIj ſP tak s těmi svršky i s tím se vším, jak ste jemu jej pustili. Pak poněvadž jest v tom vůle má, na to vám tento list dávám pod sekretem svým; a vidí mi se, abyšte i tu vůli mou v knihy městský zapsali a tohoto listu při tom ležěti nechali pro vaše opatření na budoucí časy. Tomu na svědomí sekret svůj vlastní rozkázal sem k tomuto listu přitisknouti. Datum na Pardubicích v pátek po božím Těle léta 1548. L. S. — (Bez nadpisu) — Orig. musea v Pardubicích. 446. Jan z Pernšteina Pardubským o přidání jim krčem, kteréž někdy Chrudimští drželi. V Litomyšli 1548, 8. června. (Jan z Pernšteina oc.) Pardubští věrní milí. Na žádosť vaši pro mnohá zane- prázdnění odpovědi sem vám dáti nemohl, i nechtíc vás tím pominouti, odpověď vám dávám: Což se krčem dotejče, kdež mne žádáte, abych vám jich přidal od těch vsí, kteréž Chrudimští drželi, to ukazujíc, že jest jim Rovenská krčma odjata, která jest vám v listu zapsána, ale toho nedostavujete, že jest s vámi nebožtík Jiřík Vaniš na odporu stál, že jest ta krčma Rovenská do listu z omylu napsána, a co více krčem máte za mne, ježto vám v listu zapsané nejsou, s tím také mlčíte, jakožto v Zminným a druhá v Černé. Pak takto učiniti chci a krčmy vám ještě přidávám a pouštím v Senojedech a v Krchlebích. I poněvadž vám již čtyři krčmy ode mne puštěny budou, kterých jste prvé v listu neměli, můžě-li to bejti, abyšte mi zase pustili Moravanskú a Turovskú; kdež z jiné příčiny toho nepíši, než když jest cesta zlá, že jest daleko k vám lidem pro piva jezditi, Moravanským půl druhé míle a Turovským dvě. Což se Lacka dotejče, kdež sobě stěžujete, že dobytek drobný pase přes zřízení má, tomu sem já poručil, aby to zastavil, kdež mu ještě o to psaní činím. Datum v Litomyšli v pátek po sv. Bonifacím léta 1548. Opatrným purkmistru a konšelóm města Pardubic, věrným milým. Orig. archivu města Pardubic. 447. Jan z Pernšteina Pardubským, že Lackovi Štramberskému dovolil, aby dobytek v těch místech, kde prvé pásal (na obci), pásti mohl, však že dvůr svůj co nejdříve musí prodati. — Na Tovačově 1548, 21. června. (Jan z Pernštaina oc.) Pardubští milí! Oznamuji vám, že jest mne Lacek Štramberský žádal, což se pasení dobytka jeho dotejčě, abych jemu toho přál, aby v těch místech jej pásti mohl, kde jej prvé pásal, jednom co by dvoru svého odbýti mohl: pak již sem já jemu toho mimo zřízení své dopustil, však na ten spůsob, aby

Strana 273
z roku 1548. 273 ten dvůr prodal což může najspíš. A protož se tím spravte. Datum na Tovačově, ve čtvrtek před sv. Janem léta 1548. Opatrným purkmistru a konšelům města Pardubic, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 448. Jan z Pernšteina Půtovi z Ludanic, aby s Janem Kropáčem o půjčku peněz nejednal. Na Tovačově 1548, 21. června. Službu svú vzkazuji oc. Na čěm jest to jednání se pány kommissaři krále JMti a panem Janem Kropáčem o Kyjov postaveno, tomu sem z psaní vašeho vyrozuměl. Při tom mi ráčíte psáti, bylo-li by mi peněz potřebí, žě byste s ním jednati chtěli, aby mi od něho nějaká summa půjčěna byla: pak oznamuji vám, žě sem já pana Kropáčě z strany těch půjčivek syt, a protož vám z práce děkuji, kterúž v tom pro mne máte. Rád se vám toho zasě přátelsky odplatím. S tím oc. Datum na Tovačově, ve štvrtek před svatejm Janem, léta oc 48. Jan z Pernštaina a na Helfenšteině oc. Orig. archivu Třeboň. Fam. v. Pernstein. (Reg.) 449. Jan z Pernšteina Pardubským, aby před paliči na pozoru se měli. — Na Tovačově 1548, 25. června. (Jan z Pernšteina oc.) Pardubští věrní milí! Oznamuji vám, že zde v Moravě mnoho paličů povstalo, kteřížto při trápeních svejch vyznávají, že peníze berou, aby v Moravě i v Čechách pálili, jakož jest mi pak těchto dní jedno vyznání z Jihlavy přinešeno jednoho lotra, kterýž tu v Jihlavě jat jsouc, při trápení vyznal i na tom umřel, že měl i v Čechách páliti; kdež pak tu v Jihlavě skrze kladenej oheň, kterejž týž lotr položil, více než XXXI domů shořelo. A protož pro uvarování takové škody vám o tom přísně poroučejíc přikazuji, abyste to se vší pilností každejm časem opa- trovali a při branách osazovali, tak abyste věděli, koho do města pouštíte. Dáno na Tovačově v pondělí po sv. Janě léta 1548. Opatrným purkmistru a radě města Pardubic, věrným milým. Orig. archivu města Pardubic. 450. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby ve sporu s Lavskými podrobil se rozhodnutí kommisse. Ve Vídni 1548, 29. července. (Janovi z Pernštaina oc.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Zprávu míti ráčieme, že ty nesnáze a ruoznice, kteréž mezi tebou a obyvateli Lavskými Archiv Český XX. 35

Strana 274
274 s strany některých gruntuov, pastev a louk vznikly (z příčin že by se ty na nejeden rozkaz náš v žádná jednání skrze komisaře dáti nechtěl), na míře a konci postaveny nejsou: čehož jsme se do tebe nenadáli, aby ty na taková nejedna přístná i sprave- dlivá poručení naše v tom se s strany té komisí poslušně zachovati neměl. I chtíc my konečně, aby ty ruoznice a nesnáze, poněvadž se obojích zemí Rakouské i Mo- ravské dotejkají, skrze komisaře naše z obojích zemí zřízené na míře a konci posta- veny byly: protožť jakž předešle i nyní poroučieme přístně přikazujíc a tak konečně míti ráčieme, aby beze všech a všelijakých dalších vejmluov to jednání skrze komisaře naše přijal, kdyžť od dotčených komisařuov našich den a místo jmenováno bude, konečně se před nimi se všemi potřebami najíti dal aneb někoho na místě svém s plnú mocí vypravil, a v tom se poslušně a povolně, znajíc jistou vuoli naši býti (tak abychom o to dalšího starání a nabíhání zbaveni býti mohli), zachoval, jináče nečiníce. Dán ve Vídni v neděli den svaté Marty léta oc XLVIII a království ut supra. Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 135. A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 451. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby chudé vdově Anně zámečnici z Brna dopomohl k spravedlnosti v Židlochovicích. — Ve Vídni 1548, 10. srpna. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Vědětiť dáváme, že Anna zámečnice z Brna, chudá žena, ukazatelkyně tohoto listu, předešle i nyní na nás jest vznášela správu nám dávajíc, že by po přátelích svých některý nápad k statku v Židlochovicích míti měla, jakož tomu z příležící suplikací šířeji vyrozumíš, nás v tom za milostivé opatření se vší ponížeností prosíc. I chtíc my, aby se tejž ženě a chudé vdově, k čemuž spravedlivost a nápad má, dopomohlo, protožť porou- čieme, pokudž by tak bylo, jakž jsme spraveni, aby to opatřil, aby dotčené ženě což jí spravedlivě náleží, vydáno bylo, tak aby se v tom upokojiti mohla a nás v tom více nenabíhala, jináčě nečiníce. Dán v Vídni v pátek den svatého Vavřince léta oc XLVIII a království ut supra. Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41., fol. 142. 452. Jan z Pernšteina Pardubským o vydávání svědomí jeho služebníkův, o obnovení úřadu, o při- dání krčem, o zboru oc. — Na Prostějově 1548, 16. srpna. (Jan z Pernšteina oc.) Pardubští milí! Jaká jest žádost vaše při některých artikulích od vyslanejch vašich, tomu sem vyrozuměl, na kteréžto artikule vám tuto nížeji psanou odpověď dávám. Předkem co se těch řečí dotejčě, které jsou před právem vaším mluveny, kdež Aleš Rodovský při vás těch řečí za svědomí žádá, aby mu od vás vydáno bylo:

Strana 275
z roku 1548. 275 i poněvadž znáte, že vám pro uvarování nějakého posměchu a lechkosti budoucí učiniti nenáleží, abyšte takové svědomí před časem vydávati měli, a mne žádáte, abych vás k tomu nepotahoval, toho při tom, jakž žádáte, zanechávám. Což se mluvení od služebníkuov mejch před právem od poddanejch mejch dotejčě, znám, že jest slušné a spravedlivé, aby je ouředníci moji nevydávali od lidí mejch jedny proti druhejm. Než jinejm služebníkóm svejm abych to měl zastaviti, kteříž žádnejch lidí nespravují, aby pro člověka, což sami rádi učini ti] chtí, udělati neměli: také u sebe uznávám, že by mi se to netrefilo, poněvadž takovej služěbník tu svobodu má, pro pohodlí cizího člověka to učiniti, proč by také té svobody užiti neměl a člověku mému též v tom pohodlí ukázati, by pak proti druhému aneb jinému člověku a poddanému mému bylo. Z strany změnění aneb obnovení ouřadu, o tom sem ouředníku svému poručil, aby se podle starobylého obyčeje a pořádku obnovil. Co se některejch krčem dotejče, kdež na mne skrze týž vyslané své žádost vzkládáte, aby vám ode mne přidány byly: pak předešle sem vám psaní učinil, když sem již v Moravě byl, co se krčmy Moravanské a Turovské dotejče, prohlídajíc k jejich těžkosti, jak daleko k vám pro piva mají a zvlášť když sou zlé cesty, aby puštěny byly k Dašickému pivovaru, poněvadž sou vám jiné krčmy puštěny, kteréž vám od neboštíka pana otce mého ani pana bratra ukázány nebyly; i nedali jste mi na to až posavad žádné odpovědi, ani jste v tom na těžkost těch krčmářuov prohlídli, jak daleko k vám pro pivo jezditi muosí. A protož také sobě pruotah z strany těch krčem beru a na ten čas vám na ten artikul žádné odpovědi nedávám, nébrž toho odkládám až do mého zase k vám na Pardubice příjezdu, ač bude-li vuole pána Boha všemohúcího, když mi k vám pomoci ráčí. Na ten artikul, co se zboru dotejčě, tolikéž vám při příjezdu svém na Pardu- bicích odpověď dám. O poslední artikul služěbníkóm svejm píši, aby to s vámi uvážili a nařídili, co by se slušného na ty apellací k vrchnímu právu, jako ke mně, nakládati mělo. Datum na Prostějově ve čtvrtek po panny Marie nanebevzetí léta oc XLVIII°. Opatrným purkmistru a radě města Pardubic, věrným milým. Orig. musea v Pardubicích. 453. Král Ferdinand Janovi z Pernšteina, aby úředník jeho Hrušovanský propustil z vězení pod- dané z arciknížetství Rakouského. — Ve Vídni 1548, 3. září. (Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Urozený věrný náš milý! Co sobě stavové arciknížětství našeho Rakouského i také Adam Gal, obyvatel téhož arciknížětství, do ouředníka tvého Hrušovanského z strany sahání v grunty jeho a vsázení i pobrání 35*

Strana 276
276 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina lidí a koní ztěžuje, tomu všemu z příležících vejpisuov šířeji vyrozumíš, nás v tom za milostivé opatření s pokorou prosíc. I chtíc my, aby mezi zeměmi a poddanými našimi přátelství a sousedství zachováno bylo a další ruoznice o to nepovstaly, protožť poroučieme přikazujíc, aby hned, jakž tebe toto psaní naše duojde, ouředníku svému Hrušovanskému přikázal, aby ty lidi z vězení propustil, koně a což jim, jakž sme spraveni, pobráno, vydal a v té věci se všelijak pokojně a sousedsky až do sněmu obecního, do kteréhož jsme té věci odložiti ráčili, zachoval. Kdež znajíc jistou vuoli naši býti, nepochybujem, že toho skutečně opatřiti nepomineš, jináčě nečiníce. Dán ve Vídni v úterý po svatém Jiljí léta oc XLVIII a království ut supra. Místodrž. archiv král. Českého, Missiven 1547—49, sv. 41. fol. 159.

Strana 277
C. XXV. LISTINY PÁNŮV JANA A VOJTĚCHA Z PERNŠTEINA z let 1491—1548. Sebral a vydává František Dvorský. 1. Král Vladislav dává životy na Kunětickou Horu bratřím z Pernšteina Vilémovi a Vratislavovi, a synům páně Vilémovým Janovi a Vojtěchovi. — U Stoličného Bělehradu 1491, 26. července. (Arch. Český XVI. st. 391 č. 488.) 2. Král Vladislav dává list na výplatu Němčic bratřím Vilímovi a Vratislavovi z Pern- šteina, a synům páně Vilímovým Janovi a Vojtěchovi. — Na Budíně 1492, 2. listopadu. (Arch. Český XVI. str. 448 č. 563.) 3. Vladislav král dává svolení bratřím Vilímovi a Vratislavovi z Pernštejna a synům páně Vilímovým Janovi a Vojtěchovi, aby mohli vyplatiti zboží zastavené, ke klášterům v Opatově a Sezemicích příslušející. — Na Budíně 1492, 2. listopadu. (Arch. Český XVI. str. 450 č. 565.) 4. Král Vladislav dává výplatu na vsech Pardubicích Mnichových, na Černé, na Ne- mošičkách a jiných bratřím Vilémovi a Vratislavovi z Pernšteina a synům páně Vilémovým Janovi a Vojtěchovi. — Na Budíně 1493, 9. dubna. (Arch. Český XVI. str. 453 č. 572.) 5. Vladislav král dává list na opravu kláštera Tišnovského bratřím Vilémovi a Vrati- slavovi z Pernšteina a synům páně Vilémovým panu Janovi a Vojtěchovi. — Na Budíně 1493, 17. prosince. (Arch. Český XVI. str. 461 č. 592.) 6. Ve smlouvě mezi Vilémem z Pernšteina a opatem Velehradským o Příkluky, Něm- čice oc ustanoveno, že list od jmenovaného opata svědčiti má panu Vilémovi z Pernšteina a synům jeho Janovi a Vojtěchu. — V Brně 1494, 14. dubna. (Arch. Český XVI. str. 486 č. 631.) 7. Ve smlouvě mezi Vilémem z Pernšteina a konventem kláštera Oslovanského o de- sátek v Miroslavi ustanoveno, kdyby pan Vilém zemřel, že toho desátku požívati mají synové jeho Jan a Vojtěch z Pernšteina. — Na Krumlově 1496, 31. srpna. (Arch. Český XVI. str. 493 č. 639.)

Strana 278
278 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 8. Vladislav král stvrzuje všecky zápisy na Kunětickou Horu a klášter Opatovský i Sezemický, aby je Vilém z Pernšteina i se svými syny Janem a Vojtěchem mohl užívati. — Na hradě Pražském 1497, 3. května. (Arch. Český IV. str. 219—222.) 9. Král Vladislav na cestě své z Prahy do Budína přijel 22. čce 1497 do Pardubic, kdež v neděli po sv. Maří Magdaleně (23. července) oba syny páně Vilímovy Jana a Vojtěcha z Pernšteina pasoval na rytíře. — Velesl. hist. kal. p. 394. Lupac. Ephem. Vrzesov. Arch. Český XVI. str. 513 f. 676.) 10. Stanislav biskup Olomoucký převádí zápisy na některé vsi v Čechách na Viléma z Pernšteina i syny jeho Jana a Vojtěcha. Na Kroměříži, 1500, 27. ledna. (Arch. Český XVI. str. 542 č. 730.) 11. Výpověď Jana z Pernšteina mezi obcí Lobodskou a dvěma mlynáři, aby tito jakožto lánníci povinnost všelikou vykonávali. — Na Pardubicích 1500, 4. března. (Arch. Český XVI. str. 543 č. 731.) 12. List věnný na 10.000 zl. uherských daný od Jindřicha z Lipého paní Bohunce z Pernšteina jako manželce a k jejím věrným rukám Vilémovi z Pernšteina a synům jeho Janovi a Vojtěchovi. — Na Krumlově 1500, 8. září. (Arch. Český XVI. str. 550 č. 744.) 13. Král Vladislav dává Janovi a Vojtěchovi z Pernšteina dva životy na městečku Nosislavi za jisté úroky (13 ſ?) ročně kněžím k sv. Petru do Brna. — V Brně 1501, 5. února. (Arch. Český VI. č. 411 str. 587.) 14. Král Vladislav dává Janovi a Vojtěchovi z Pernšteina platy, desátky vinné na lidech k záduší sv. Petra do Brna příslušejících. — Na Budíně 1501, 5. února. (Arch. Český XVI. str. 556 č. 753.) 15. List krále Vladislava, kterýmž dává výplatu zboží Tejneckého Vilémovi z Pern- šteina a synům jeho Janovi a Vojtěchovi. — Na hradě Pražském 1502, 27. února. (Arch. Český IV. str. 205 č. 34.) 16. V listu kněze biskupa Olomouckého Stanislava dáno léno na ves Lobodice Vojtě- chovi a Janovi z Pernšteina. — V Olomouci 10. dubna 1503. (Arch. Český XVII. str. 32 č. 795.) 17. Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina vysvědčují, že všechno, co otec jejich Vilím byl v dílčím listu neb kšaftu nařídil, vyplniti chtí. — Na Pardubicích 1507, 12. března. (Arch. Český XVII. str. 68 č. 846.) 18. List dílčí Viléma z Pernšteina, kterýmž mezi syny své Jana a Vojtěcha dělí statky své v Čechách a na Moravě. — Na Pardubicích 1507, 25. března. (Arch. Český XVII. str. 71 č. 847.) 19. Jan z Pernšteina vyznává, že jest spokojen s veškerým ustanovením, které otec Vilím v dílčím listu ustanovil, a že chce vše věrně vykonati. — Na Pardubicích 1507, 6. dubna. (Arch. Český XVII. str. 77 č. 848.) Téhož dne a roku listem na Pardubicích daným vyznal totéž Vojtěch z Pernšteina. (Arch. Český XVII. str. 79 č. 849.) 20. Vilím z Pernšteina vyznává, že dal kšaft svůj s mocnými listy (královskými i s listy synů svých Jana a Vojtěcha k uschování purkmistru a konšelům města Brna. — Na Pardubicích 1507, 23. dubna. (Arch. Český XVII. str. 79 č. 850.)

Strana 279
z let 1497 až 1510. 279 21. Jan a Vojtěch bratří z Pernšteina vyznávají, že se vším shodují se, což jich otec Vilím v příčině rozdělení statků při radě města byl uložil; žádají, aby ve všem dle ustanovení otce jich se zachovala. — Na Pardubicích 1507, 23. dubna. (Arch. Český XVII. str. 81 č. 851.) 22. Ve při města Olomouce s Vilémem z Pernšteina, že týž některých lidí poddaných k soudu jim nechce postaviti, zastával před soudem zemským otce svého Viléma Jan z Pern- šteina. — V Olomouci 1508, 8. prosince. (Arch. Český XVII. str. 103 č. 880.) 23. Dobeš z Vinař prodal dvůr ve Vinařích Přerovským a k jejich věrným rukám Vilímovi z Pernšteina a synu jeho Janovi. — V Olomouci 1509, 27. června. (Arch. Český XVII. str. 107 č. 886.) 24. Vladislav král Janovi z Pernšteina, aby opravu na klášter v Tišnově a Oslova- nech jemu, bratru Vojtěchovi i otci jich Vilémovi dědičně udělenou dal vložiti do desk. — Na hradě Pražském 14. prosince 1509. (Arch. Český XVI. str. 35 č. 71.) 25. Král Vladislav oznamuje, že Vilém z Pernšteina a synové jeho Jan a Vojtěch ne- mají býti se zboží Tejneckého splacováni od žádného, leč od osob, kterým by výplata spra- vedlivě příslušela. — Na hradě Pražském 1510, 31. ledna. (Arch. Český IV. str. 214 č. 42.) Listem ze dne 1523, 10. dubna v Olomouci daným potvrzuje král Ludvík všechny zápisy na zboží Tejnecké Vojtěchovi z Pernšteina. — V Olomouci 1523, 10. dubna. (Arch. Český IV. str. 222 č. 47.) 26. Vladislav král Janovi z Pernšteina, aby otci svému Vilímovi vsi Uherčice a Evaň dal vepsati do desk zemských. — Na Horách Kutných 1510, 21. února. (Arch. Český XVI. str. 41 č. 73.) 27. Král Vladislav dává k přímluvě Jana z Pernšteina obyvatelům městečka Ivančic mostné. — V Olomouci 1510, 10. března. (Arch. Český XVII. str. 115 č. 898.) 28. Král Vladislav dává svolení k směně, kterouž učinili Jan z Lomnice a Jan z Pern- šteina o rybníky. — V Olomouci 11. března 1510. (Arch. Český XVII. str. 115 č. 899.) 29. „Staří letopisové“ zaznamenali, že král Vladislav vyslal na sněm do Prahy v mě- síci červenci l. 1510 Stanislava biskupa Olomouckého, Jana z Lomnice hejtmana Moravského a Jana Pernšteina, aby „smlouvu svato-Jakubskou“ zdvihli a jiné opatření učinili. — (Staří letop. čeští 327.) 30. Smlouva mezi Janem z Pernšteina a Bočkem z Kunstátu o Bojanovice. — Na Pernšteině 1510, 19. července. (Arch. Český XVII. str. 129 č. 912.) Dne 24. července 1510 na Polné dal Hynek Boček z Kunstatu dobrou vůli na ves Bojanovice Vilímovi z Pernšteina a synům jeho Janovi a Vojtěchovi. Dne 31. července 1510 na Pernšteině dal Jan z Pernšteina dobrou vůli na túž ves otci svému Vilímovi. — (Tamtéž str. 130 č. 913 a 914.) 31. Vilím z Pernšteina a synové jeho Jan a Vojtěch slibují Prostějovským, že pro víru pod obojí nemají býti utiskováni a kněz římský pod jednou že na faru jejich nemá býti podáván. — Na Pernšteině 1510, 4 srpna. (Arch. Český XVII. str. 131 č. 916.) 32. Dobrá vůle od purkmistra a rady města Třebíče Vilímovi z Pernšteina a synům jeho Janovi a Vojtěchovi na list kněze opata kláštera Třebíckého na 80 � gr. čes. — Na Třebíči 1510, 25. září. (Arch. Český XVII. str. 135 č. 920.)

Strana 280
280 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina 33. Smlouva mezi Janem z Lomnice a Janem z Pernšteina o frejmark rybníků. — Na Meziříčí 1510, 2. listopadu. (Arch. Český XVII. str. 137 č. 923.) 34. Ve smlouvě manželské mezi Hynkem z Kunštátu a Annou z Hradce byl Vojtěch z Pernšteina také rukojmím. — Bez místa. 1511, 14. září. (Arch. Český XI. str. 411 č. 229.) 35. List krále Vladislava Vilímovi z Pernšteina, aby mohl stříbrné hory zaraziti a přidává týmž listem životy Janovi a Vojtěchovi z Pernšteina. — Na Budíně 15 12, 10. února (Arch. Český XVII. str. 151 č. 942.) 36. Jan z Pernšteina pohání Wolfwanga a Linharta z Lichtenšteina pro nedovolenou jízdu po cestě od Mušova k Eyvani. Burjan z Nové Vsi pohání Jana z Pernšteina, že mu nepostoupil Radkova 1512. — (M. S. Actiones et sententiae in Moravia latae. Knihovna hr. Waldšteina v Duchcově.) 37. Mikuláš z Bystřice, nejvyšší písař markrabství Moravského, prodává Janovi z Pern- šteina ves Čertorej se vším příslušenstvím za 500 � gr. čes. Rukojmí: Znata z Lompnice, nejvyšší sudí markrabství, Václav Berka z Dubé a na Šternberce, Jan z Žerotína a Fulneka, Diva z Kokor, komorník menšího práva v Olomouci, Jan Kobík z Opatova a na Prusích a Vilím z Vickova. — V Olomouci v sobotu před sv. Antonínem (15. ledna) 1513. (Orig. perg. se třemi zachovalými visutými pečetěmi (4 jsou utrženy) v hraběcím zámeckém archivu v Tovačově.) 38. Olomoučtí odpovídají Janovi a Vilímovi z Pernšteina, každému zvláště, že na přímluvné listy jejich za jistého sirotka předloží věc takovou všem třem radám městským. — V Olomouci. Bez data. [1513, po 23. lednu.] (Arch. Český XVI. str. 46 č. 83.) 39. Ke sněmu na den 30. ledna 1514 na hradě Pražském položenému, k němuž sešli se zástupcové všech zemí koruny České, vyslán byl králem vedle jiných Jan z Pernšteina. (Stař. letop. čeští 357.) 40. Když Pražané a jiná královská města žádali krále Polského Zikmunda za intervencí u bratra jeho krále Vladislava, na něhož žalovali, že některé korunní statky zastavil a tím poškodil obecné dobré i svůj rod, uvedl zemi do velikých dluhů a následkem některých zápisů (smlouva sv. Jakubská z r. 1508) ujmu též učinil královské své moci, připomenuli, že mezi královskými posly k obecnému sněmu v Praze od 30. ledna 1514 držanému byl vedle Barto- loměje knížete Münsterberského, Stanislava biskupa Olomouckého a Jana z Lomnice, také Jan z Pernšteina. — 1541, 16. Febr. v Praze. (Souč. opis. pap. v kopiáři arch. Třeb. Hi- storica Nro 3599a.) 41. Vojtěch z Pernšteina dopouští poddaným svým ve vsích k zámku Landškrounskému příslušejících, aby statek svůj za živnosti i po smrti poručiti mohli komuž by se jim líbilo na zboží Lanškrounském; kdyby však některý pro smrt pořízení učiniti nemohl, aby statek jeho připadl na nejbližšího přítele. — Na Lanškrouně 1514 v pondělí před sv. Petrem na stolici vsazení (20. února). (Arch. Český XVII. str. 195 č. 984.) Listem ze dne 25. července 1514 propustil Vojtěch z Pernšteina osedlým i podruhům v městě Landškrouně i na předměstí, v Dolním Třešňovci právo odúmrtní s jistými výminkami. (Arch. Český XVII. str. 198 č. 989.) 42. Jan z Lomnice hejtman Moravský píše důvěrně Petrovi z Rosenberga, jak Vilím z Pernšteina o to se stará, aby úřad nejvyššího hofmisterství dostal se synu jeho Vojtěchovi. — V Meziříčí 1514, 21. února. (Arch. Český XI. str. 155.)

Strana 281
z let 1510 až 1514. 281 43. Narovnání mezi obcí městečka Nosislavě a mlynáři horního a dolního mlýna učiněné Janem z Pernšteina v příčině měr sladu, mouky a vaření piva. — Na Židlochovicích 1514, 19. května. Léta páně tisíctého pětistého čtrnáctého ten pátek po svaté Žofii stalo se jest zřízení a srovnání skrze mne Jana z Pernšteina, nejvyšším komorníkem markrabství Moravského, mezi opatrným rychtářem a konšely i vší obcí městečka Nosislavě, a mezi mlynáři horního a dolního mlejna zejména Jany oběma, obapolně lidmi mými, a to takové: Jakž sou Nosislavští vinili mlynáře ze tří artykuluov, nejprve že by se jim krátkost od nich díla na sladích, že co dávají do mlejna, že by se jim zase málo dávalo, a co dávají na mouku, též žeby se jim v tom krátkost díla; a z třetího artykule, že piva v mlejních vaří, kdež jim jest na tom újma veliká, poněvadž jest to obchod a živnost jejich, a mlynáři že majíc živnost jinou, v kterúž se oni jim ne- vkládají; za