stěhovali a byli prázdni jak města Boleslavi, tak celého království Českého.« Spolu jim byla dána lhůta Iroku ku prodeji statků a jmění. Ku prodeji měli jmenovaní exulanti splnomocniti osoby katolické. Jmění to mělo býti přísežnými katolickými osobami spravedlivě »ošacováno« a z toho musely býti zaplaceny dluhy k obci, kvota na zaplacení dluhů města, pokuta neboli »perdon« za rebelii — pokudž ji ještě měli platiti — a teprve zbytek měl býti ode- vzdán oněm domácím plnomocníkům. Když bylo toto psaní přečteno, byl m. Jiří Bydžovský »v plné obci na špic postaven, druhý m. Jin- dřich Daniel ze Semanína se nedostavil (neboť se mu bylo skrývati před přísností soldata nakvartýrovaného v jeho domě), a jemu to vy- povědění osvědčeno, že se bude věděti dále čím zpraviti.« Již nebylo odkladu; neodvratná sudba dolehla! »Co měl smutný člověk činiti! V plné obci se sousedy svými se rozžehnal; kteří mu co dobrého přáli, ti ho litovali, ale závistníci ani viaticum Ipeníze na cestu] ze sumy jemu od obce povinné dáti ani vysvědčení šlechetného v té obci svými službami chování vydati nechtěli. Ten den v sobotu [19. 6.J statek mu zinventován a do zejtřejšího dne západu slunce emigrací odložena. Ten den také počet sirotčí, nazejtří pak v neděli po službách Božích zádušní literácký spravil a odvedl.« Přesnost a svědomitost úřednická byly mu průvodkyněmi i v tomto přetěžkém okamžiku života, v němž jiný by byl myslil toliko na své neštěstí. »Za- tím v tuž neděli, kteráž byla třetí po sv. Trojici, jinak po sv. Vítu, 20. Juniiléta 1627 před samým západem slunce s velikou ža- lostí v průvodu některých jeho [sic!] upřímných přátel z města Boleslava Mladého, kdež přes dvamecítma [22] let v sou- sedství zůstával, obci té věrně a upřímně v práci školní, písařské i primasské sloužil, s hůlkou a kabelkou se ubíral, smut- nou tu písničku »Orate ne sit fuga vestra in die festo« [Modlete se, abyste nemusili utíkati v den sváteční], jak jemu se to v den Páně nedělní trefilo, žalostivě s pláčem připomínal, manželky své truchlé a zarmoucené i statečku svého tu v Boleslavi zanechal, do města Ži- tavy v Lužicích se obrátil a tam samotný bez manželky 1/2 léta zůstával.« Manželka přišla za ním za 1/2 léta a setkala se s ním zrovna na Štědrý den r. 1627. »Statku svého plnomocníkům, švakrům jeho a bratřím jejím zanechala, kteříž nesprávně s tím za- cházeli a z toho, jako i jiní jejich odporníci závistiví, Bohu odpovídati mají.« XXXIII